Jsem vždy tak nabitý energií, že kdybych dal manželce pusu na čelo, začne blikat jak semafor.
Ačkoliv je Karel Havlíček díky svému lenošení opravdu nabitý energií, každé dítě ví, že jeho manželka by neblikala jako semafor, ale podobala by se spíše rentgenovému snímku.
Karel Havlíček se přiznal ke zlozvyku, že občas zalenoší a vstává až po páté hodině ranní. Nemůžeme se mu tedy divit, že je naprosto nabitý energií. Vždyť to praví už stará česká pohádka O líném Honzovi – stačí si chvíli zalenošit na peci a máte dost energie třeba i na zabití draka.
Tímto výrokem ovšem Karel Havlíček ukazuje na své nedokonalé pochopení fyzikálního učiva základní školy. Každé dítě totiž ví, že by jeho manželka neblikala pomalu a barevně jako semafor, ale rapidně a monochromaticky. O rozšíření této znalosti se zapříčinili ti největší světoví edukátoři a popularizátoři vědy, naprostí přeborníci na poli peer-reviewed publikací – autoři animovaných filmů pro děti. Efekt průtoku obřího množství energie lidským (či zvířecím) tělem experimentálně demonstrovali například Simpsonovi.
Za určitých podmínek se může stát, že při přenosu velkého množství energie nebude problikávat lidská kostra skrze kůži, ale elektřina se manifestuje ve své čiré podobě na pokožce oběti (zde manželky Karla Havlíčka). Mohlo by se tedy jednat o jakousi formu protosemaforu, zde na fotografii prvního takového experimentu z Japonska.
Rozdíly mezi těmito dvěma jevy ještě nebyly detailně popsány, jedno je ovšem jisté: Ani jeden z nich nepřipomíná semafor. Musíme tedy hodnotit výrok jako zavádějící, protože ačkoliv Karlu Havlíčkovi věříme, že onou línou energií (terminus technicus) nabitý opravdu je, zdá se nám absurdní, že by fyzický kontakt s ním mohl kohokoliv přetvořit ve vícebarevný zdroj světla.
Pro zajímavost dodejme, že dotek Karla Havlíčka teoreticky může přetvořit v semafor určitá zvířata. Zvířata některých druhů totiž reagují na kontakt s energií odlišně, jak dokazuje experiment na mořské houbě a sépii obecné, provedený na americkém MIT, a jehož výsledky lze vidět níže.
Zde vidíme, že oba pokusné subjekty září střídavě různými barvami. Ačkoliv se pořád nejedná o zbarvení typické pro semafor, existuje důvod se domnívat, že taková situace není nemožná (ač je velmi nepravděpodobná).
