Silvestrovský speciál 2022

Pro začátek je důležité zmínit, že Česká republika vstoupila do Evropské unie 1. května 2004, kdy Evropská rada rozhodla, v souladu se stanoviskem Evropské komise, o jejím přijetí.

Dovolte nám také, pro zjednodušení, rozdělit hodnocení tohoto výroku (video, čas 12:35), na dvě podkapitoly, a to na podkapitolu batoh a podkapitolu kabelka.

Batoh

Problematika výroku se může nacházet již v pojmu „batoh“. Batohem lze, dle odborných slovníků ze 60. let i ze současnosti, nazvat „zavazadlo s dvěma popruhy určené k nošení na zádech“. Podle webu iDNES.cz se tak označuje také přebytečný břišní tuk, kterým Češi rozhodně nezačali disponovat až 1. května 2004. Takzvaný batoh na břiše měl, mimo jiné, také bývalý prezident Československa Klement Gottwald, soudě podle kulatého obličeje a napnutého saka. Za své vlády mezi lety 1948–⁠1953 přitom nemohl být ovlivněn módou v Evropské unii, jelikož ta vznikla až v roce 1993. Poměrně populární byl tento druh předního batohu v 80. letech, například mezi herci filmu Slavnosti sněženek či Vesničko má středisková.

Další možný výklad slovního spojení „batoh na břiše“ rovněž není moderní výdobytek Evropské unie. Živočišná skupina vačnatců nosí primitivní batoh na břiše již od dob druhohor, kdy se vyvinula. Do Evropy se pak vačnatci dostali kolem roku 1500 (.pdf, str. 1), kdy dovezl Vincente Pinzón vačici na španělský královský dvůr. Evropská unie jako taková ale vznikla až v roce 1993, tedy přibližně 493 let po dovezení prvního vačnatce do Evropy. Tento trend tak již z logiky věci nemůže pocházet z Evropské unie. Dle odborných zdrojů se totiž první vačnatci začali vyskytovat (.pdf) pravděpodobně v Severní Americe.

Kabelka

U kabelky už je tento problém složitější. Pokud se totiž řekne slovní spojení „kabelka před sebou“ většina z nás si vybaví královnu Alžbětu II., která byla svými ikonickými kabelkami proslulá po celém světě. Pokud se podíváme na namátkovou fotografii, zjistíme, že královna skutečně drží kabelku před sebou.

Podle níže uvedených fotografií lze říci, že módu nošení kabelek před tělem nepřinesla Evropská unie jako taková, ale pouze královna její bývalé členské země, Alžběta II. Královna byla totiž jedinou představitelkou evropské země, která tímto stylem nošení kabelky proslula.

Toto tvrzení potvrzuje například bývalá německá kancléřka Angela Merkel, která svou kabelku nosila ráda vedle sebe, ne však před sebou. Jako bývalá německá kancléřka byla jednou z čelních představitelek Evropské unie, nelze tak generalizovat a říci, že by se jednalo o jakousi unijní módu.

Fakt, že není možné takto zobecňovat, potvrzuje mimo jiné také současná předsedkyně Evropské komise, Ursula Von Der Leyen, která dle dostupných zdrojů většinou nosí svou kabelku přes rameno, ne před tělem. Někdo by mohl argumentovat faktem, že fotografie je pořízena v roce 2012, tedy v roce, kdy zastávala Leyen post německé ministryně práce a sociálních věcí. Nutno ale podotknout, že už v roce 2012 bylo Německo součástí Evropské unie.

Na závěr je tedy nutné říct, že není možné považovat nošení kabelek před tělem za jakousi unijní módu, jak nám dokazují fotografie jednotlivých evropských političek. Ano, Alžběta II. nosila kabelku před tělem již před Brexitem, byla ovšem v Evropském prostoru spíše raritou.

Karel Havlíček se přiznal ke zlozvyku, že občas zalenoší a vstává až po páté hodině ranní. Nemůžeme se mu tedy divit, že je naprosto nabitý energií. Vždyť to praví už stará česká pohádka O líném Honzovi – stačí si chvíli zalenošit na peci a máte dost energie třeba i na zabití draka.

Tímto výrokem ovšem Karel Havlíček ukazuje na své nedokonalé pochopení fyzikálního učiva základní školy. Každé dítě totiž ví, že by jeho manželka neblikala pomalu a barevně jako semafor, ale rapidně a monochromaticky. O rozšíření této znalosti se zapříčinili ti největší světoví edukátoři a popularizátoři vědy, naprostí přeborníci na poli peer-reviewed publikací – autoři animovaných filmů pro děti. Efekt průtoku obřího množství energie lidským (či zvířecím) tělem experimentálně demonstrovali například Simpsonovi.

Za určitých podmínek se může stát, že při přenosu velkého množství energie nebude problikávat lidská kostra skrze kůži, ale elektřina se manifestuje ve své čiré podobě na pokožce oběti (zde manželky Karla Havlíčka). Mohlo by se tedy jednat o jakousi formu protosemaforu, zde na fotografii prvního takového experimentu z Japonska.

Rozdíly mezi těmito dvěma jevy ještě nebyly detailně popsány, jedno je ovšem jisté: Ani jeden z nich nepřipomíná semafor. Musíme tedy hodnotit výrok jako zavádějící, protože ačkoliv Karlu Havlíčkovi věříme, že onou línou energií (terminus technicus) nabitý opravdu je, zdá se nám absurdní, že by fyzický kontakt s ním mohl kohokoliv přetvořit ve vícebarevný zdroj světla.

Pro zajímavost dodejme, že dotek Karla Havlíčka teoreticky může přetvořit v semafor určitá zvířata. Zvířata některých druhů totiž reagují na kontakt s energií odlišně, jak dokazuje experiment na mořské houbě a sépii obecné, provedený na americkém MIT, a jehož výsledky lze vidět níže.

Zde vidíme, že oba pokusné subjekty září střídavě různými barvami. Ačkoliv se pořád nejedná o zbarvení typické pro semafor, existuje důvod se domnívat, že taková situace není nemožná (ač je velmi nepravděpodobná).

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula svým výrokem poukazuje na údajně klíčovou roli státem vlastněného pivovaru pro českou ekonomiku. Upozorňuje, že Národní podnik Budějovický Budvar v roce 2021 hospodařil se ziskem 305 milionů Kč, a jeho privatizace by proto pro stát a jeho hospodaření mohla být likvidační. Zaměřme se tedy na to, jaký je význam ropných polí v Saúdské Arábii a jak na tom je Budějovický Budvar ve vztahu k české ekonomice.

Ekonomika Saúdské Arábie je z velké části závislá na produkci fosilních paliv, zejména ropy a zemního plynu. Velkou roli v petrochemickém průmyslu hraje stát, který vlastní mj.  také společnost Saudi Aramco, největšího (.pdf, str. 30) producenta ropy na světě a celkově třetí nejhodnotnější firmu světa. Vzhledem k tomu, že Saudi Aramco zajišťuje velkou část (tabulka 4.1) těžby ropy ze saúdských ropných polí, která obsahují téměř 270 miliard (tabulka 3.1) barelů ropy (po Venezuele nejvíce na světě), je vlastnický podíl státu v této firmě skutečně významný.

Podobně bychom mohli zhodnotit také hospodářský význam a výsledky Budějovického Budvaru a posoudit, zda je pro daný stát ekonomicky důležitější Saudi Aramco, nebo Budějovický Budvar. S ohledem na silné emoce, které Češi k pivu a tuzemským pivovarům chovají, si ale uvědomujeme, že Budvar pro Česko nemá jen ekonomický, ale především duchovní význam. Proto se zaměříme spíše na to, co čeští politici o Budvaru říkají a zda má pivovar v jejich srdcích alespoň takové místo, jako ropná pole v srdcích Saúdů.

Mnoho politiků v minulosti označovalo Budějovický Budvar za rodinné stříbro: například místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek, bývalí ministři Richard Brabec a Alena Schillerová, poslanci Karel Tureček či Michal Hašek (video, čas 0:28). Toto označení nicméně nestačilo Jiřímu Paroubkovi, podle nějž Budějovický Budvar „není rodinné stříbro, ale rodinné zlato“. Za zlatý, nikoliv stříbrný, považuje Budvar také náměstek hejtmana Jihočeského kraje František Talíř, který mluví o „národním zlatu“. Zlaté přirovnání v minulosti použila také poslankyně Monika Oborná, která v souvislosti se státním pivovarem mluvila o slepici, která „snáší zlatá vejce“. Robert Šlachta (video, čas 3:56) pro popis Budvaru nepoužil žádný cenný kov, ale i podle něj se jedná o klenot, který by měl zůstat v rukou státu.

Čeští politici se tedy zjevně neohlížejí jen na ekonomickou hodnotu Budějovického Budvaru, ale vnímají jej srdcem. Jejich přístup dobře ilustruje František Talíř, podle nějž „Budvar není jen o penězích, ale taky o ❤️🍺“. A tak to má být. 

Byť Budějovický Budvar na rozdíl od Saudi Aramco není ani v první desítce nejhodnotnějších firem na světě, jeho duchovní hodnota je pro Čechy nevyčíslitelná. Srovnání Zdeňka Nekuly je tak naprosto přiléhavé – Saúdové by prodejem ropných polí přišli o možnost těžit své zásoby (tabulka 3.1) ropy, jejichž hodnota činí (dle cen roku 2021) téměř 19 bilionů dolarů, Česko by prodejem Budějovického Budvaru přišlo o něco mnohem cennějšího: část své duše.

Nejmladší poslanec sněmovny Ondřej Babka ve svém příspěvku na twitteru označuje plzeňské pivo jako pivo, které je nejlepší na světě. Své hodnocení stvrzuje přiloženou fotografií s načepovaným půllitrem piva Pilsner Urquell. 

Při posuzování nejlepšího piva jsme vycházeli z dat amerických vědců. Americká společnost RateBeer zveřejnila výsledky průzkumu, ze kterého skutečně pivo Pilsner Urquell vyšlo jako nejlepší pivo z České republiky. Dodejme, že se však jednalo o speciální druh plzeňského piva, který je nefiltrovaný a čepovaný z dubových sudů. Výsledky mohou být tedy značně zkreslené, protože takto podávané pivo je možné ochutnat pouze v plzeňském pivovaru. 

Ve prospěch plzeňského piva však hovoří i data od českých odborníků, kteří ve své databázi uvádí pivo značky Pilsner Urquell jako nejčastěji užívané. 

Na tvrzení Ondřeje Babky z hnutí ANO 2011 je také zajímavé, že píše o plzni jako o nejlepším pivu, avšak plzeň vyobrazená v poslancově příspěvku rozhodně nesplňuje kritéria pro správně načepovanou plzeň. Ta se např. vyznačuje krémovou pěnou bez viditelných bublinek nebo tzv. kroužkováním. Přestože jistá míra kroužkování je na sklenici patrná, o krémové pěně bez bublinek rozhodně nemůže být řeč. 

Dodejme, že například předseda hnutí ANO Andrej Babiš se naučil správně čepovat pivo Pilsner Urquell již v roce 2017 v restauraci U Reinerů. 

Na základě výsledků zkoumání zahraničních i českých odborníků hodnotíme výrok Ondřeje Babky jako pravdivý. 

Alena Schillerová svým výrokem popisuje situaci v Poslanecké sněmovně, ke které došlo 15. června 2022. Tehdy poslanci projednávali novelu zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová poukazovala na údajnou nepřipravenost a aroganci zpravodaje sněmovního tisku, poslance TOP 09 Ondřeje Koláře.

Místo toho, aby Alena Schillerová kritizovala Ondřeje Koláře konkrétně, zkušeně se vyhnula jakýmkoliv jednoznačným tvrzením, které by mohl někdo (například my) rozporovat, a uchýlila se k neprůstřelnému výroku, za který by se nemusel stydět ani bývalý ministr zdravotnictví Jan Blatný. Výrok Aleny Schillerové je použitelný téměř v každé situaci a zároveň bude vždy 100% pravdivý. Člověk opravdu může být svědkem pouze toho, co vlastními smysly vnímal, tedy čeho byl svědkem. Současně nemůže být svědkem něčeho, čeho svědkem nebyl. I pokud bychom výrok použili například v kontextu Svědků Jehovových či svědků na svatbě, Alena Schillerová by opět měla pravdu.

Byť jsme se urputně snažili najít v tomto výroku nějakou skulinku nebo alespoň náznak něčeho, co by šlo zpochybnit, byli jsme neúspěšní. Vyjádření Aleny Schillerové bylo logicky naprosto přesné. Tento výrok tedy hodnotíme jako neprůstřelně superpravdivý a dáváme ho za vzor všem politikům, jejichž výroky budeme ověřovat v novém roce 2023.

Výrok je součástí rozsáhlého facebookového příspěvku, ve kterém Zuzana Majerová, předsedkyně strany Trikolora, nostalgicky vzpomíná na své dětství typické pro děti narozené v letech 1960 až 1990. Ačkoliv se text příspěvku nápadně podobá jinému příspěvku, který se virálně šířil po facebooku, Zuzana Majerová se pod svůj příspěvek podepsala. Budeme tedy předpokládat, že skutečně popisuje své dětství. V našem odůvodnění, respektive silvestrovském speciálu, se zaměříme na to, zda mohly v našich krajinách během tohoto třicetiletého období existovat obavy z útoků šelem na nebohé děti.

Zuzana Majerová se narodila roku 1972 v Olomouci, kde vystudovala i gymnázium. Případné útoky šelem by ji tedy mohly zastihnout právě na Olomoucku, případně v jeho blízkosti.

Šelmy na našem území

Nejprve je třeba ujasnit si slovo šelma. Jak uvádí Univerzita Palackého v Olomouci, řád šelem „plní v přírodě funkci vrcholových predátorů a stojí na konci potravních řetězců“. Na území Česka se vyskytují tři velké šelmy – vlk obecný, medvěd hnědý a rys ostrovid.

Rys a vlk se podle časopisu Vesmír vyskytovali, ač sporadicky (zejména v případě vlků), na území dnešní České republiky i mezi lety 1960 a 1990. Obě šelmy nicméně nepředstavují pro člověka v naprosté většině případů nebezpečí. Při setkání s nimi proto není třeba klesat na mysli a propadat trudnomyslnosti. Ba právě naopak! Jak uvedla kurátorka chovu savců brněnské zoologické zahrady Dorota Gremlicová, je to důvod k radosti – vlky a rysy totiž mají často problém spatřit i samotní výzkumníci.

Medvěd se mezi lety 1960 a 1990 vyskytoval na území dnešní České republiky velmi ojediněle, záznamy o jeho přítomnosti ale existují. Setkání s medvědem už může být poněkud znepokojující. Ačkoliv tento všežravec nemá primárně v úmyslu ulovit člověka k snědku, k útokům může výjimečně dojít. Dostane-li se dotyčný do této nezáviděníhodné situace, je mimo jiné důležité mluvit klidným hlubokým hlasem. To ovšem může být problematické u dětí, o kterých Zuzana Majerová hovořila. Děti mají jak známo hlas vyšší, k mutaci hlasu dochází (.pdf, str. 3) v období puberty, výraznější je přitom u chlapců.

Oproti vlkovi a rysovi by tedy medvěd mohl člověka výjimečně ohrozit. Všechny tři velké šelmy se ale přirozeně vyskytují v lesích, jejich přítomnost ve městě, například Olomouci, je tak velmi nepravděpodobná. Pro obyvatele tehdejších urbanizovaných částí Čech, Moravy a Slezska proto ani medvěd zřejmě nepředstavoval významnější riziko.

Zoologické zahrady

Kromě hlubin lesů či ochočených domácích mazlíčků (typicky kočky či psi) bylo možné spatřit šelmy i v zoologických zahradách. Kupříkladu olomoucká zoo chovala již v roce 1968 medvěda, rysa, vlka, levharta a dokonce lva. Zvířata v zoologických zahradách ale žijí v ohraničených výbězích s plotem, aby návštěvníky neohrožovala.

I přesto mohou útoky šelem v zoo nastat, jak dokazuje liberecký příklad z roku 2012. Bílý tygr tehdy napadl a zranil tři ošetřovatele, jednoho z nich si dokonce odnášel v zubech. V žádných veřejně dostupných zdrojích se nicméně nevyskytují informace o tom, že by se mezi lety 1960 a 1990 podobné incidenty běžně děly.

Závěrečné hodnocení

Nejen medvěd, rys a vlk, ale ani šelmy ze zoologických zahrad tedy v druhé polovině minulého století neohrožovaly děti pravidelně. Lze se tedy důvodně domnívat, že ani tehdejší rodiče nemuseli mít strach, že se snad jejich ratolesti stanou kořistí některého z predátorů, jak správně uvádí Zuzana Majerová. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok zazněl z úst Andreje Babiše na plénu Poslanecké sněmovny v rámci 36. schůze 1. září 2022 u příležitosti jednání o vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Jak popis cesty z Brna do Bratislavy souvisí s důvěrou ve Fialovu vládu, netušíme. Jedná se nicméně o faktický výrok, pustíme se tedy do jeho analýzy. Andrej Babiš mluví o „normálním člověku“, což je značně subjektivní označení. Budeme nicméně předpokládat, že jde o člověka, který se chce dostat z Brna do Bratislavy pokud možno krátkou a rychlou cestou.

Jak je vidět v mapě níže, první část Andrejem Babišem navrhované trasy vede po dálnici D2, která spojuje právě Brno se slovenskou metropolí. Dle selského rozumu (a mapových serverů mapy.cz a Google mapy) je tedy logické, aby jel „normální člověk“ právě po této dálnici. U Břeclavi nicméně Andrej Babiš navrhuje, aby řidič odbočil doprava, načež „jsem ve Vídni, pár kilometrů“. Co znamená „pár kilometrů“ pro Andreje Babiše, který jen během kampaně před komunálními volbami najezdil v obytňáku 9 000 km, si netroufáme soudit, nicméně z exitu 48 u Břeclavi je to do Vídně 94 km.

Další úsek z Vídně do cílové Bratislavy již Andrej Babiš detailněji nepopisuje, předpokládáme proto, že by na základě selského rozumu doporučil jet nejrychlejší cestou, tedy 80 km, přičemž by do cíle dorazil za necelou hodinu. V tomto úseku by řidič skutečně měl Varšavu přibližně po levé ruce. Zda je tato informace užitečná při navigaci po cestě z Vídně do Bratislavy, nevíme. Tak jako tak ale Andrej Babiš popisuje polohu Varšavy, ale potažmo také Bratislavy, Vídně a Břeclavi, správně.

Ačkoliv nelze objektivně zhodnotit, kudy by vedla trasa „normálního člověka“ rozhodujícího se na základě „selského rozumu“, Babišem navržená trasa se výrazně odlišuje od té, kterou běžně doporučují navigační aplikace (je o cca 100 km a 80 minut delší). Přesto ji předseda hnutí ANO suverénně popisuje jako tu zjevně správnou trasu Brno–Bratislava. Ač je tedy Andrejem Babišem popisovaná trasa do Bratislavy reálná, svým apelem na selský rozum vyvolává nepravdivý závěr, že se jedná o trasu nejlepší, respektive nejkratší či nejrychlejší. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Ve vší vážnosti doplňme, že si uvědomujeme, co chtěl původně Andrej Babiš svým výrokem říct. Poukazoval na podle něj výhodnější možnost vedení trasy dálnice D52, která je dnes plánovaná z Pohořelic přes Mikulov až na rakouskou dálnici A5. Podle Babiše by bylo lepší vést spojnici s Rakouskem z D2 u Břeclavi, odkud by k A5 stačilo postavit kratší úsek dálnice. Výrok jsme nicméně ověřovali v rámci Silvestrovského speciálu, naší jediné analýzy v roce, kdy můžeme výroky nestydatě vytrhávat z kontextu. Za účelem zachování humorné povahy speciálu jsme se proto zaměřili na Babišův návrh cesty z Brna do Bratislavy.

Karel Janeček svůj výrok pronesl po odevzdání podpisů pro svou prezidentskou kandidaturu. Výrok je na první pohled jasný, ovšem při bližším zkoumání narazíme na řadu nejistot. Matematik Janeček totiž naráží na limity své vlastní disciplíny a chce otestovat schopnost diváků řešit ty nejzapeklitější matematické příklady.

Sám Karel Janeček si je vědom toho, že jeho šance nejsou spočítatelné a jde pouze o odhad. My se ovšem nebojíme ničeho a k podobným záludnostem přistupujeme s elánem sobě vlastním. Zlatý řez pí se dá označit vcelku za „blbost“. Předpokládejme tedy, že Karel Janeček měl na mysli fí, nikoliv pí. Pakliže myslel pí, dává rovnice ještě menší smysl, než se na první pohled zdá.

Při intenzivním snažení (podoba našeho snažení při ověřování výroku je zobrazena níže na obrázku) jsme zjistili, že lidský mozek není stavěn na výpočet takto neurčitých rovnic. Fakt, že výsledek druhé půlky rovnice se rovná přibližně 0,62, ponechme stranou. Otázku jsme tedy zadali do speciálního počítače s názvem Hlubina myšlení, který nám byl exkluzivně zapůjčen jakýmsi Arthurem Dentem (na oplátku mu zasíláme ručník). Po necelém měsíci se na obrazovce počítače objevila prostá odpověď – 42. Soudíme tedy, že Karel Janeček své šance odvážně odhadl na 42 %, a tedy na pravděpodobné první místo v prvním kole prezidentských voleb.

Karel Janeček v kontextu výroku dále kritizoval finanční limit prezidentské kampaně, který je zákonem stanoven na 40 milionů korun pro první kolo voleb. Janečkovi vadilo, že se limit nepřizpůsobuje inflaci a zůstává stejný jako v době přijetí zákona.

Z toho důvodu se Karel Janeček strachoval, že se finančnímu limitu kampaně přiblíží. Tyto obavy se následně ukázaly jako liché, neboť Ministerstvo vnitra Janečka odmítlo registrovat kvůli nedostatku potřebných podpisů. My však žádný limit nemáme, a proto s finanční podporou našeho projektu nemusíte váhat! Podpora od čtenářů je pro naši činnost klíčová. Každého příspěvku si velice vážíme a děkujeme za něj.

Bývalý rektor Univerzity Karlovy má celkem tři děti, u kterých si nedovolujeme rozporovat, že o jejich narození věděl mezi prvními. U gorily Moji, která se v pražské zoo narodila 13. prosince 2004, je však situace značně problematická. Mezi zvířaty tuší narození mláděte ve většině případů nejprve matka. V zajetí se pak o této chystané a šťastné události dozví následně chovatelé, kterým Tomáš Zima nebyl.

Pokud byl navíc Tomáš Zima natolik prominentní, aby se předem dozvěděl o narození Moji, zůstává nezodpovězenou otázkou, proč se neujal role kmotra a při této slavnostní události volba padla na herečku a bývalou první dámu Dagmar Havlovou.

Tomáš Zima ve svém příspěvku dále uvádí, že „jeho“ ústav spolupracuje s pražskou zoo a naznačuje, že má díky tomu exkluzivní informace. A my se proto ptáme –⁠ jaké informace měl Zima v roce 2002 při ničivých záplavách a proč nenapomohl záchraně lachtana Gastona, kterého vyplavila povodňová vlna až do německého Magdeburgu, kde zahynul?

(Z právních důvodů upřesněme, že rozhodně nenaznačujeme, že by za Gastonovu smrt vyčerpáním nesl Tomáš Zima jakoukoliv vinu.)

S tichou vzpomínkou na Gastona a opožděným přáním hezkých narozenin Moje tak výrok hodnotíme jako nepravdivý a našim čtenářům děkujeme v letošním roce za přízeň. Na další –⁠ seriózní –⁠ ověřování politických výroků se můžete těšit i v roce následujícím.