Mámy (dětí narozených v letech 1960 až 1990, pozn. Demagog.cz) se nebály, jestli nás napadne nějaká šelma.
Ačkoliv existují záznamy o výskytu medvědů, vlků a rysů na území Čech, Moravy a Slezska v letech 1960 až 1990, o významné riziko pro děti se podle naší odborné analýzy nejednalo. Ani útoky šelem v zoo nebyly na denní bázi. Tehdejší rodiče tedy strach ze šelem zřejmě mít nemuseli.
Výrok je součástí rozsáhlého facebookového příspěvku, ve kterém Zuzana Majerová, předsedkyně strany Trikolora, nostalgicky vzpomíná na své dětství typické pro děti narozené v letech 1960 až 1990. Ačkoliv se text příspěvku nápadně podobá jinému příspěvku, který se virálně šířil po facebooku, Zuzana Majerová se pod svůj příspěvek podepsala. Budeme tedy předpokládat, že skutečně popisuje své dětství. V našem odůvodnění, respektive silvestrovském speciálu, se zaměříme na to, zda mohly v našich krajinách během tohoto třicetiletého období existovat obavy z útoků šelem na nebohé děti.
Zuzana Majerová se narodila roku 1972 v Olomouci, kde vystudovala i gymnázium. Případné útoky šelem by ji tedy mohly zastihnout právě na Olomoucku, případně v jeho blízkosti.
Šelmy na našem území
Nejprve je třeba ujasnit si slovo šelma. Jak uvádí Univerzita Palackého v Olomouci, řád šelem „plní v přírodě funkci vrcholových predátorů a stojí na konci potravních řetězců“. Na území Česka se vyskytují tři velké šelmy – vlk obecný, medvěd hnědý a rys ostrovid.
Rys a vlk se podle časopisu Vesmír vyskytovali, ač sporadicky (zejména v případě vlků), na území dnešní České republiky i mezi lety 1960 a 1990. Obě šelmy nicméně nepředstavují pro člověka v naprosté většině případů nebezpečí. Při setkání s nimi proto není třeba klesat na mysli a propadat trudnomyslnosti. Ba právě naopak! Jak uvedla kurátorka chovu savců brněnské zoologické zahrady Dorota Gremlicová, je to důvod k radosti – vlky a rysy totiž mají často problém spatřit i samotní výzkumníci.
Medvěd se mezi lety 1960 a 1990 vyskytoval na území dnešní České republiky velmi ojediněle, záznamy o jeho přítomnosti ale existují. Setkání s medvědem už může být poněkud znepokojující. Ačkoliv tento všežravec nemá primárně v úmyslu ulovit člověka k snědku, k útokům může výjimečně dojít. Dostane-li se dotyčný do této nezáviděníhodné situace, je mimo jiné důležité mluvit klidným hlubokým hlasem. To ovšem může být problematické u dětí, o kterých Zuzana Majerová hovořila. Děti mají jak známo hlas vyšší, k mutaci hlasu dochází (.pdf, str. 3) v období puberty, výraznější je přitom u chlapců.
Oproti vlkovi a rysovi by tedy medvěd mohl člověka výjimečně ohrozit. Všechny tři velké šelmy se ale přirozeně vyskytují v lesích, jejich přítomnost ve městě, například Olomouci, je tak velmi nepravděpodobná. Pro obyvatele tehdejších urbanizovaných částí Čech, Moravy a Slezska proto ani medvěd zřejmě nepředstavoval významnější riziko.
Zoologické zahrady
Kromě hlubin lesů či ochočených domácích mazlíčků (typicky kočky či psi) bylo možné spatřit šelmy i v zoologických zahradách. Kupříkladu olomoucká zoo chovala již v roce 1968 medvěda, rysa, vlka, levharta a dokonce lva. Zvířata v zoologických zahradách ale žijí v ohraničených výbězích s plotem, aby návštěvníky neohrožovala.
I přesto mohou útoky šelem v zoo nastat, jak dokazuje liberecký příklad z roku 2012. Bílý tygr tehdy napadl a zranil tři ošetřovatele, jednoho z nich si dokonce odnášel v zubech. V žádných veřejně dostupných zdrojích se nicméně nevyskytují informace o tom, že by se mezi lety 1960 a 1990 podobné incidenty běžně děly.
Závěrečné hodnocení
Nejen medvěd, rys a vlk, ale ani šelmy ze zoologických zahrad tedy v druhé polovině minulého století neohrožovaly děti pravidelně. Lze se tedy důvodně domnívat, že ani tehdejší rodiče nemuseli mít strach, že se snad jejich ratolesti stanou kořistí některého z predátorů, jak správně uvádí Zuzana Majerová. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
