Mnohé západní země nemají svobodnou volbu lékaře.
Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu diskuze o české úhradové vyhlášce, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. V rámci této debaty poukázal na rozdíl mezi českým systémem a systémem v západních státech. Západní státy na rozdíl od ČR podle něj nemají svobodnou volbu lékaře a pacientům je lékař přidělen.
V České republice mají pacienti právo si vybrat poskytovatele ambulantní péče a mohou si tedy zvolit, u kterého praktického lékaře, zubaře atp. se zaregistrují. Lidé si také mohou vybrat ambulantního specialistu, např. kardiologa či ortopeda. Ke specialistovi mohou jít v některých případech i bez doporučení od registrujícího lékaře. Pokud pacient požaduje léčbu či vyšetření, která lékař (včetně specialisty) neindikoval jako potřebná, z veřejného zdravotného pojištění hrazena nejsou.
Zbyněk Stanjura ve výroku zmiňuje západní země. Podívali jsme se proto na situaci v zemích západní Evropy, Kanady a USA. Jak ukazuje přehled níže, možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Lidé si v této zemi mohou zvolit konkrétního praktického lékaře, ale jen z oblasti svého bydliště. Ve Švédsku pacienti nemají automatické právo vybrat si konkrétního praktického lékaře (.pdf, str. 2; .pdf, str. 17), řada zdravotních středisek nicméně tuto volbu umožňuje.
V některých státech lidé nemají svobodnou volbu specialisty. V Irsku a většině částí Spojeného království je specializovaný lékař pacientům přidělován. V Itálii si sice občané mohou vybrat zdravotní středisko, kde jim bude specializovaná péče poskytnuta, ne ale jméno specialisty. Ve Švédsku je situace v případě výběru specialistů stejná jako v případě praktických lékařů – volba není zaručena, ale pacient může o konkrétního specialistu požádat.
Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Ve Švédsku si lidé mohou vybrat zdravotní středisko a nemají automatické právo si vybrat konkrétního praktika, řada středisek však výběr umožňuje. Podobně je to ve Švédsku i v případě výběru specialistů. Volba specialistů je omezena také v Itálii, kde si pacienti mohou zvolit jen zdravotní středisko, ale ne jméno specializovaného lékaře. V Irsku a většině částí Spojeného království jsou specialisté lidem přidělováni. Z jednadvaceti sledovaných západních zemí tedy určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech, přímé přidělování přitom funguje jen ve dvou z nich. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Zbyňka Stanjury jako nepravdivý.
