Předvolební debata z Moravskoslezského kraje

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena elektřiny

Pokud se zaměříme na cenu elektřiny bez daní, v ČR byla v druhé polovině roku 2024 sedmá nejdražší ze 33 evropských států, jejichž data Eurostat eviduje. Vyšší cena byla pouze v Irsku, Lucembursku, Německu, Lichtenštejnsku, Rakousku a Nizozemsku. Konkrétně stála v ČR elektřina 0,251 EUR/kWh, zatímco na Slovensku 0,122 EUR/kWh a v Maďarsku 0,081 EUR/kWh.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Při vyjádření v jednotce PPS a započtení daní a poplatků byla ČR na prvním místě s 41 PPS na 100 kWh. Na Slovensku dosahovala cena 22,12 PPS na 100 kWh a v Maďarsku 15,45 PPS na 100 kWh. Takto vyjádřená cena elektřiny tak v ČR v tomto vyjádření převyšuje cenu na Slovensku asi 1,9násobně, ve srovnání s Maďarskem je přibližně 2,7násobná.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Ceny elektřiny při započítání parity kupní síly byly ve druhé polovině roku 2024 přibližně dvakrát vyšší než na Slovensku a asi třikrát vyšší než v Maďarsku. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena plynu

Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Server Novinky.cz se v lednu letošního roku zabýval rozdílnými maržemi řetězců s potravinami v Německu a v Česku. Čísla uvedená v článku vycházejí z databáze Orbis společnosti Moody’s, která není veřejně dostupná. Podle Novinek dosahovala v roce 2023 marže řetězce Kaufland v Německu zhruba 1,9 %, zatímco v ČR přibližně 3,9 %, tedy asi dvakrát tolik.

V případě Lidlu činila marže v ČR za rok 2023 přibližně 6,3 %, o rok dříve dokonce téměř 7,8 %. Německá marže za rok 2023 není v databázi dostupná, v roce 2022 ale dosahovala necelých 2,7 %. Ve srovnání marží Lidlu za rok 2022 tak byla česká oproti německé téměř trojnásobná.

Ve výroční zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2023 je uvedeno, že od roku 2014 dosahují z řetězců nejvyšších marží Kaufland a Lidl (.pdf, str. 7). Dokument ale neobsahuje konkrétní údaje ani srovnání s Německem. 

Žádná novější data jsme ve veřejných zdrojích nenašli. Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) tedy podle posledních veřejně dostupných údajů správně popisuje poměr marží potravinových řetězců v ČR a Německu, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Srovnání cen

Nejnověji (k datu pronesení výroku) se takovým porovnáním cen potravin zabýval server Aktuálně.cz. Dva dny před debatou zveřejnil článek, ve kterém srovnával ceny potravin v Česku a nejbližších zemích. Podle průzkumu serveru jsou v rámci těchto zemí potraviny levnější skutečně pouze v Polsku, a to o 9 % ve srovnání s českými. Dražší než v ČR jsou naopak v Maďarsku, na Slovensku, v Německu a v Rakousku. Právě Rakousko, s cenami potravin o 23 % vyššími než v ČR, vyšlo ve srovnání jako nejdražší.

Podobné srovnání provedly v srpnu Novinky, podle kterých se ceny mezi Českem a Německem příliš nelišily, zatímco nákup na Slovensku byl o 13,9 % levnější a v Polsku dokonce o 32,3 %. Více se rozdílům mezi cenami na Slovensku a v Česku věnoval v červenci server iDnes.cz, z jehož srovnávací tabulky vyplývalo, že ceny potravin byly o něco dražší na Slovensku.

V červnovém srovnání Seznam Zpráv, zahrnujícím převážně potravinové produkty a porovnávajícím pouze Německo, Česko a Polsko, vyšel nákup v Česku nejdráže. V Německu byl levnější o 3,2 %, v Polsku o 8,5 %. Naopak ve srovnání TN Nova ze srpna letošního roku vyšlo Německo skoro dvakrát dráže a Polsko o 12,3 % levněji.

Až na výjimky tak srovnávací průzkumy poukazují na dražší či srovnatelnou cenovou hladinu potravin ve většině okolních zemí, a to v Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. Levněji potraviny vycházejí podle všech srovnání jen v Polsku.

Faktory ovlivňující ceny potravin v Polsku

Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) je důvodem, proč jsou potraviny v Polsku levnější, odlišná struktura trhu, konkrétně vyšší konkurence a větší počet menších firem. Oba faktory uvádějí jako důvod nižších cen i analytici v oblasti zemědělství.

Vedle toho nicméně uvádějí i další důvody nižších cen potravin v Polsku. Jedním z nich jsou podle mluvčího Potravinářské komory Marka Zemánka dotace pro zemědělce. Roli také hraje nižší daň z přidané hodnoty (DPH) na potraviny. Polsko totiž nyní uplatňuje 5 % DPH na základní a 8 % na ostatní potraviny, což jsou nejnižší sazby v regionu. V Česku vláda na začátku roku 2024 v rámci konsolidačního balíčku sjednotila potravinové sazby DPH z 10 % a 15 % na současných 12 %.

Nákup potravin v Polsku byl v posledních letech ještě výhodnější než nyní. Několik let totiž platila nulová DPH na základní potraviny (např. maso, ryby, mléčné výrobky, olej, ovoce, zelenina a produkty pro novorozence). Polsko ji zavedlo v únoru 2022 a platila až do dubna 2024. Nákupy v Polsku se vyplatily i díky nižší hodnotě zlotého. Na počátku roku 2023 se kurz polské měny pohyboval kolem 5 Kč za 1 PLN, zatímco o dva roky později byl přibližně o korunu vyšší.

Shrnutí

Z nejnovějších průzkumů vyplývá, že levnější potraviny má z okolních zemí konzistentně skutečně pouze Polsko. Nakupování potravin v Německu, Rakousku, Maďarsku i na Slovensku v mnohých srovnáních naopak vychází jako dražší. Důvodem levnějších potravin v Polsku však není pouze větší počet menších zemědělců a vyšší konkurence mezi nimi, ale i nižší sazba DPH na základní potraviny. Podle mluvčího Potravinářské komory hrají roli i dotace zemědělcům. Výrok ministra financí Zbyňka Stanjury proto hodnotíme jako zavádějící.

Aleš Juchelka (ANO) v předvolební debatě odpovídá na otázku, co udělá pro to, aby čeští zákazníci mohli v Česku nakupovat kvalitní potraviny za ceny srovnatelné s okolními státy. Juchelka uvádí, že zemědělci a zpracovatelé musí „v poslední době“ čelit vysokým cenám energií, dopravy nebo hnojiv. Při zmínce o hnojivech uvádí, že jejich cena se meziročně ztrojnásobila.

Data o vývoji cen hnojiv lze najít ve statistikách Mezinárodního měnového fondu (IMF) a také v podrobnějším přehledu Evropské komise, který ukazuje ceny různých typů hnojiv v EU. Podle těchto statistik ceny hnojiv výrazně rostly v průběhu roku 2021 a na začátku roku 2022. Později nastal naopak prudký pokles, který se zastavil v létě 2023. I přes toto snížení se ceny hnojiv nedostaly na původní úroveň a od začátku roku 2024 se drží na zhruba dvojnásobku hodnoty z roku 2020. Tento nárůst na dvojnásobek ovšem vyjadřuje změnu ceny mezi pěti lety, ne meziroční změnu. Meziroční nárůst na trojnásobek ceny, o kterém ve výroku mluví Aleš Juchelka, ukazují přehledy Evropské komise a IMF při srovnání cen v dubnu 2021 s dubnem 2022. K meziročnímu růstu „ze 100 % na 300 %“ tedy došlo před třemi lety.

Shrnutí 

Podle statistik Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu ceny hnojiv výrazně rostly v roce 2021 a na začátku roku 2022. Později došlo k částečnému poklesu a od začátku roku 2024 se tak nakonec ceny drží na dvojnásobku hodnoty z roku 2020. Jedná se přitom o dvojnásobný nárůst mezi pěti lety, nikoli meziroční změnu. Meziroční nárůst na 300 % ukazují statistiky v případě, že porovnáme hodnoty z dubna 2021 a dubna 2022. Od té doby ke stejnému meziročnímu nárůstu nedošlo. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) odpovídal na dotaz, zda antimonopolní úřad, tedy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), odvádí dobrou práci. Uvedl, že se současné vládě nepodařilo změnit legislativu tak, aby ÚOHS více chránil zákazníky. Podle něj se většina činnosti úřadu soustředí na veřejné zakázky, zatímco vláda usilovala o to, aby měl ÚOHS pravomoc zasahovat proti oligopolům.

V listopadu 2024 předložila vláda Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže. Podle tohoto návrhu by měl antimonopolní úřad disponovat nástroji, díky kterým by mohl zasáhnout i v případech, kdy dochází ke tvorbě oligopolního trhu nebo kde cenu vytváří jeden soutěžitel (.pdf, str. 13 z 60).

Ke dni vysílání námi ověřované debaty nedošlo v Poslanecké sněmovně ani k prvnímu čtení. Návrh měl za cíl posílit pravomoci ÚOHS tím, že by zavedl přestupek pro fyzické osoby za účast v kartelu (.pdf, str. 11 z 60) a zrušil 40% podíl pro předpoklad dominantního postavení, čímž by umožnil úřadu zasahovat i v případech, kdy menší dominantní hráč působí na roztříštěném trhu.

Závěr

Vláda předložila návrh novely zákona, která měla za cíl zvýšit pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Návrh v Poslanecké sněmovně ale neprošel ani prvním čtením. Výrok ministra financí Zbyňka Stanjury proto hodnotíme jako pravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl ve výroku upozorňuje na vysoký podíl lidí ohrožených „energetickou chudobou“ v Ostravě. Odkazuje se při tom na výzkum Ostravské univerzity, který podle něj říká, že energetickou chudobou je v Ostravě ohroženo 82 tisíc lidí, tedy „každý třetí“ obyvatel města.

Výzkum Ostravské univerzity

Výzkumná skupina URSA z Ostravské univerzity zveřejnila v srpnu předběžné výsledky analýzy, podle kterých bylo v roce 2021 mezi obyvateli Ostravy až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí. Autoři projektu vycházeli z dat vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2021. Kompletní data z celého projektu by měla být dostupná v roce 2028.

O výsledcích analýzy informovala URSA na svém profilu na síti LinkedIn. Ve svém příspěvku ovšem neuváděla, že by číslo 83 tisíc lidí popisovalo počet osob trpících energetickou chudobou. Podle běžné definice se v energetické chudobě nacházejí nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, mají dluhy za energie nebo vydávají na energie více než 20 % svého čistého měsíčního příjmu, a zároveň se nacházejí v chudobě (.pdf, str. 2).

URSA v příspěvku naopak upřesňovala definici pojmu „energetická zranitelnost“. Tento termín URSA chápe „šířeji jako náchylnost obyvatel k negativním dopadům, které může přinést energetická tranzice“. Těmito dopady mohou být energetická chudoba a vystěhování z bydlení po energeticky úsporné renovaci. V reakci na dotaz Demagog.cz zástupci URSA uvedli, že v případě 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí nejde o domácnosti s prokazatelnými dluhy nebo výdaji na energie nad 20 % příjmů, ale „o skupinu ohroženou energetickou chudobou“. To znamená, že tyto domácnosti žijí v podmínkách zvyšujících riziko energetické chudoby, například žijí ve starém domě, v nájemním bydlení, mají nízké příjmy, jejich členové jsou nezaměstnaní atp. 

Ve veřejně dostupných zdrojích lze najít např. informaci o tom, kolik lidí se v energetické chudobě nacházelo v roce 2023 v celé České republice (.pdf, str. 19). Data o tom, kolik lidí trpí energetickou chudobou v Ostravě, se nám nepodařilo dohledat.

„Každý třetí“ Ostravan

Ostrava měla podle informací na webu města k červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel (.pdf), na konci roku 2021 to bylo 292 tisíc (.pdf). To znamená, že 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí představuje 28 % místní populace. Do této skupiny tedy patří každý „třiapůltý“ Ostravan. Jindřich Rajchl tedy toto číselné vyjádření nezaokrouhluje zcela přesně.

Závěr

Podle výzkumné skupiny URSA z Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných obyvatel“, což představuje přibližně 28 % místní populace. Uvedené číslo vyjadřuje počet Ostravanů žijících v podmínkách, které zvyšují riziko energetické chudoby. Výzkum tedy nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází. Výzkum, podle kterého by se více než 80 tisíc Ostravanů nacházelo v energetické chudobě, se ve veřejně dostupných zdrojích neobjevuje. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) reaguje na tvrzení poslankyně Michaely Šebelové (STAN), podle které jsou ceny na předvolebních jarmarcích SPD dumpingové – tedy nižší, než jaké jsou náklady na výrobu zboží. Podle Rajchla jde o běžné výkupní ceny, které nejsou nijak dotované. 

Jarmarky SPD

Na jarmarcích SPD se prodává například cibule za 8 Kč/kg, máslo za 39 Kč/250 g, brambory za 8 Kč/kg, mrkev za 9 Kč/kg nebo mléko za 15,60 Kč. Podle Státního zemědělského intervenčního fondu byla na začátku září u zemědělských výrobců průměrná cena žluté cibule 12 Kč/kg, mrkve 10,80 Kč/kg, a u nejlevnější odrůdy brambor byla průměrná cena 7,18 Kč/kg (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3). U mléka podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činí průměrná cena od zemědělců 13,38 Kč a másla od průmyslových výrobců 203,56 Kč/kg.

Ceny potravin u výrobců uváděné ČSÚ však nezahrnují např. dopravní náklady spojené s přepravou k odběrateli (.pdf, str. 4). Podle agrárního analytika Petra Havla zemědělci často prodávají potraviny za vyšší než zemědělskou cenu, kterou uvádí ČSÚ. 

Ceny z jarmarků SPD rovněž neodpovídají realistickým tržním cenám za potraviny v obchodech, které ovlivňuje i cena obalu, dopravy, náklady obchodu na sklad či nájmy a mzdy personálu. Za nereálné je označil např. Tomáš Maier z České zemědělské univerzity, podle kterého lze dosáhnout zemědělských cen maximálně při samosběru. Jindřich Rajchl však ve svém výroku mluví pouze o výkupních cenách a nezmiňuje ceny pro konečné spotřebitele.

České jarmarky pořádalo SPD již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebeka tehdy ceny na jarmarcích SPD nebyly pro většinu zemědělců výnosné, jelikož by za ně nedokázali vyrobit kvalitní potraviny.

Závěr

Ceny na jarmarcích SPD se podobají cenám zemědělských výrobců, které uvádí ČSÚ a Státní zemědělský intervenční fond. Ceny v přehledu ČSÚ podle metodologie ale nezahrnují náklady na dopravu k odběratelům, výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na kritiku cen potravin na předvolebních jarmarcích SPD, které Michaela Šebelová (STAN) označila za dumpingové. Rajchl za cenami stojí a tvrdí, že jde o výkupní ceny potravin, za které zemědělci prodávají potraviny obchodním řetězcům. Dodává, že se o situaci v zemědělství baví s Jaroslavem Ládem, který podle něj inicioval petici. Tu Rajchl dále nekonkretizuje.

Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku Jaroslav Lád stojí za „Peticí za odstranění nerovných podmínek vlastníků půdy sdružených v zemědělských družstvech“. Petice (.pdf), která měla v listopadu 2024 14 920 podpisů, požadovala, aby vláda změnila pravidla zemědělských dotací, která podle autorů znevýhodňují farmáře hospodařící v družstvech. Kritizovali hlavně omezení tzv. redistributivních plateb jen na prvních 150 hektarů (.pdf) na jedno hospodářství a navýšení části rozpočtu určené na tyto platby na 23 %, což podle nich zhoršuje postavení družstev (.pdf). Podle analýzy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací však tato změna vedla k vyrovnání příjmové nerovnosti mezi různými velikostmi zemědělských podniků.

Schválený rozpočet na rok 2025 počítá s výdaji kapitoly Ministerstva zemědělství ve výši zhruba 59 miliard Kč (.pdf, str. 34). Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2026, který Ministerstvo financí zveřejnilo na konci srpna 2025, se výdaje Ministerstva zemědělství příští rok sníží přibližně na 55,2 mld. Kč (.pdf, str. 24–25 z 57), což představuje pokles o přibližně 3,7 miliardy Kč.

Ministr financí Zbyněk Stanjura později v debatě tvrdil, že se snížení týká pouze dotačních titulů, nikoli všech výdajů sektoru zemědělství. V návrhu rozpočtu však oproti roku 2025 dochází také k poklesu prostředků na výzkum, vývoj a inovace (.pdf, str. 32 ze 358).

Aleš Juchelka (ANO) naráží na protesty zemědělců, které probíhaly na začátku roku 2024. První z nich se uskutečnil 19. února a zemědělci při něm požadovali, aby Česko odstoupilo od Green Dealu, který podle jejich názoru snižuje zemědělskou produkci v Česku. Během protestu ze 7. března, při němž mimo jiné došlo k vysypání hnoje před Úřadem vlády, zemědělci požadovali například podporu zaměstnanosti na venkově, snížení zdanění půdy a aktivní obhajobu zájmů českých zemědělců v souvislosti s obchodní dohodou s Ukrajinou. Premiér Petr Fiala tehdy na protestní jízdu zemědělců s traktory po Praze reagoval slovy, že jde o „přehlídku krásných nových strojů, které svědčí o tom, že situace (v zemědělství) není tak tragická“.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) 10. března 2024 v debatě CNN Prima News tvrdil, že zemědělci měli v roce 2022 rekordní zisky a v roce 2023 se podle něj pravděpodobně vracely k normálu (video, čas 20:03). Následně zopakoval Fialovo dřívější vyjádření, když dodal, že „kdybych chtěl být ironický, tak bych řekl, že ten protest byl přehlídkou krásných nových strojů“ (video, čas 20:29).

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) svým výrokem opravuje předešlé tvrzení Jindřicha Rajchla (kandidujícího za SPD), který se odkazoval na studii Ostravské univerzity o tom, že každý třetí obyvatel Ostravy trpí energetickou chudobou. Podle něj se mělo jednat o 82 tisíc lidí. Stanjura upozorňuje, že Ostrava nemá 240 tisíc obyvatel a 80 tisíc lidí tedy nepředstavuje každého třetího obyvatele.

Podle údajů zveřejněných na webu města měla Ostrava k 1. červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel přihlášených k pobytu na jejím území (.pdf). Stanjurou zmíněných 80 tisíc lidí tak představuje přibližně 27 % obyvatel – v případě Rajchlem uváděných 82 tisíc necelých 28 % – zatímco třetina vychází na necelých 98 tisíc. Dle nejnovějších dat Českého statistického úřadu, která vychází ze sčítání lidu prováděného v roce 2021 a každoroční bilance demografických událostí, měla Ostrava k 1. lednu 2025 přes 283 tisíc obyvatel. To je o něco méně, než kolik k tomuto datu uvádělo město (.pdf). Výsledný podíl by byl v tomto případě jen asi o 1 % vyšší než v případě předchozím. Třetina by vycházela na zhruba 93 tisíc obyvatel.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v kontextu výroku tvrdí, že hnutí ANO preferuje velké podniky, zatímco ODS a koalice SPOLU zastává názor, že se tito velcí hráči mají kontrolovat a menším společnostem by se mělo pomáhat.

Stanjura zjevně naráží na výrok Andreje Babiše z návštěvy Jihomoravského inovačního centra v září 2013. Babiš tehdy v Brně na předvolební návštěvě řekl: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici. Že pomáháte zakládat inovátorské firmy, to je super, ale je to na prd.“ Šéf hnutí ANO později tvrdil, že je jeho výrok vytržený z kontextu, přestože jej v této podobě podle serveru iDNES.cz zachytilo více médií.

Později Andrej Babiš označil malé a střední podnikatele za důležitou součást ekonomiky a podpora malých a rodinných firem je zmíněna i v programu hnutí ANO do voleb (.pdf, str. 7). Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) reaguje na opakovaná slova Aleše Juchelky (ANO), podle kterého se v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 meziročně snížil rozpočet Ministerstva zemědělství o čtyři miliardy korun. Stanjura toto tvrzení následně koriguje a říká, že se pokles týká pouze dotací.

Rozpočet Ministerstva zemědělství

Schválený rozpočet na rok 2025 počítá s výdaji Ministerstva zemědělství ve výši zhruba 59 miliard Kč (.pdf, str. 34). Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2026, který Ministerstvo financí zveřejnilo na konci srpna 2025, se výdaje kapitoly Ministerstva zemědělství příští rok sníží na přibližně 55,2 mld. Kč (.pdf, str. 24–25 z 57), což představuje pokles přibližně o 3,7 miliardy Kč. 

V porovnání s rokem 2025 (.pdf, str. 32 ze 358) poklesnou v roce 2026 (.pdf, str. 24–25 z 57) Ministerstvu zemědělství jak příjmy, tak výdaje. Ačkoli se naprostá většina škrtů týká výdajů na dotace, návrh rozpočtu počítá např. také se snížením prostředků na výzkum, vývoj a inovace o necelých 82 milionů korun (.pdf, str. 32 ze 358; .pdf, str. 24–25 z 57). V reálném srovnání v cenách roku 2025 (.pdf, str. 3) tato podpora podle návrhu rozpočtu klesne zhruba o 9 %. Z těchto prostředků je mimo jiné financován Program aplikovaného výzkumu ministerstva zemědělství (.pdf) nebo výzkumné instituce resortu zemědělství, jako je například Výzkumný ústav rostlinné výroby nebo Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy.

Závěr

Navržený rozpočet Ministerstva zemědělství na rok 2026 se v porovnání s předchozím rokem snížil o 3,7 mld. korun. Naprostou většinu poklesu tvoří dotace, škrty se ale týkají i některých jiných oblastí, např. prostředků na výzkum, vývoj a inovace, u kterých finanční prostředky podle návrhu klesnou o 82 mil. korun. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát hnutí Stačilo! Lubomír Zaorálek v rámci diskuze o možnostech posílení kapacit zdravotnického personálu v krajích kritizuje vládu. Uvádí, že na konci roku 2023 slíbila zdravotníkům zlepšení podmínek, ale své závazky podle něj neplní. Jako příklad zmiňuje demonstraci, která proběhla v den konání debaty.

Shromáždění s názvem „Zdravotnictví na hraně“ se konalo 8. září 2025 před Ministerstvem zdravotnictví. Akci organizoval Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR (.pdf, str. 1). Akce proběhla bez přímé účasti zdravotníků a lékařů, což odbory odůvodnily tím, že jsou vyčerpaní. Přítomni tak byli především zástupci odborů, zatímco lékaři připojili své videovzkazy. Pozvání dostali také někteří členové vlády, ti se ale z účasti omluvili, včetně ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09).

Odbory chtěly demonstrací upozornit na nedostatek personálu i financí ve zdravotnictví. Zároveň uvedly, že vláda ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/zdravotnici-mohou-pristi-rok-znovu-protestovat-356006">podle nich neplní dohodu (.pdf) z konce roku 2023, kterou s nimi, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a Českou lékařskou komorou uzavřelo Ministerstvo zdravotnictví. V dokumentu tehdy vláda přislíbila přípravu zákona o odměňování zdravotníků, zlepšení pracovních podmínek či změny v oblasti vzdělávání zdravotnických pracovníků (.pdf).

Motoristé sobě představili svůj program do sněmovních voleb na sjezdu v Olomouci v červenci 2025. Slíbili např. nepodpořit opětovné zavedení elektronické evidence tržeb ani zvyšování daní pro lidi, kteří pracují a podnikají. Podle programu také chtějí do čtyř let zajistit vyrovnaný rozpočet.

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali žádnou zmínku odborníků – ať už politologů, akademiků, politických komentátorů nebo i lidí z podnikatelské sféry –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kteří by označili program Motoristů za pragmatický. Vyjádření jsme neúspěšně hledali také v mediální databázi Newton. Obrátili jsme se proto na Matěje Gregora a mluvčí Motoristů s žádostí o odkázaní na konkrétní vyjádření. Ke dni vydání naší analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.

Program komentoval např. politolog Ladislav Cabada, který v minulosti neúspěšně kandidoval do Senátu za TOP 09. Podle jeho názoru je program v ekonomické oblasti pokračováním „původních myšlenek a standardů klausovské a topolánkovské ODS. To znamená nízké daně, osobní odpovědnost, malý stát apod.“ Po námi ověřované debatě vydal Reflex komentář, ve kterém je program Motoristů popsaný jako „poměrně realistický program“ v porovnání s ostatními kandidujícími subjekty. V době debaty však podle dostupných informací žádný odborník, ať už z veřejné či soukromé sféry, program Motoristů za pragmatický neoznačil. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za Motoristy Matěj Gregor reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů ve zdravotnictví. Jako řešení zmiňuje zrušení úhradové vyhlášky. Podle něj by to umožnilo pojišťovnám nabízet benefity lékařům, kteří půjdou pracovat do regionů, kde je jich nyní nedostatek.

Úhradová vyhláška

Úhradová vyhláška je právní předpis, který každý rok vydává Ministerstvo zdravotnictví. Stanovuje výši úhrad za hrazené služby, výši finančního ohodnocení za provedený zdravotní výkon a regulační omezení pro úhradu zdravotních služeb. Jinými slovy, určuje rozdělení peněz z veřejného zdravotního pojištění mezi poskytovatele zdravotní péče a určuje limit částky, kterou pojišťovna poskytovateli za daný úkon uhradí.

Dostupnost péče v regionech

Bývalý prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislav Friedrich za příčinu nižší dostupnosti zdravotní péče v některých regionech označil například vysokou frekvenci návštěv u lékaře v kombinaci s absencí regulačních poplatků nebo stěhování obyvatel do velkých měst. Zmínil i skutečnost, že pojišťovny nemají možnost vyloučené regiony finančně stimulovat, protože jsou vázané právě úhradovou vyhláškou.  

Úhradové vyhlášky dále podporují centralizaci specializované péče pomocí tzv. koeficientu centralizace, díky kterému dostávají centra vysoce specializované péče vyšší úhradu než by za stejný úkon dostaly např. regionální nemocnice bez statutu centra (.pdf, str. 201). Úhradová vyhláška pro rok 2025 nicméně obsahuje pasáž, která umožňuje dodatečné navýšení úhrad pro regiony s omezenou dostupností péče skrze individuální dohody mezi pojišťovnou a poskytovatelem péče (.pdf, str. 229). 

Závěr

Podle bývalého ředitele Svazu zdravotních pojišťoven ČR jsou limity stanovené úhradovou vyhláškou jedním z faktorů nedostatku lékařů v některých regionech. Vyhláška pro rok 2025 však zdravotníkům v regionech s omezenou dostupností péče umožňuje uzavírat individuální dohody s pojišťovnou ohledně výše úhrad. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslankyně Michaela Šebelová (STAN) reaguje na otázku o zrušení úhradové vyhlášky, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. Šebelová je proti rušení cenové regulace a jako argument uvádí, že kraj má lékařskou fakultu a nový obor stomatologie. Problémy ve zdravotnictví by tak podle ní bylo možné řešit vzděláváním nových lékařů, ne deregulací.

Nový obor stomatologie

V Moravskoslezském kraji se nachází Lékařská fakulta Ostravské univerzity, která vznikla v roce 2010 transformací dřívější Fakulty zdravotnických studií. Jedná se o nejmladší lékařskou fakultu v Česku.

Magisterský studijní program Zubní lékařství získal akreditaci v září 2023 a výuka byla zahájena v zimním semestru akademického roku 2023/2024. Jde o historicky první obor stomatologie v Moravskoslezském kraji. V prvním ročníku nastoupilo 20 studentů, v druhém roce přibylo dalších 21.

Michaela Šebelová (STAN) reaguje na debatu o nedostatku lékařů v regionu. Kladně hodnotí založení nového oboru stomatologie na lékařské fakultě v Ostravě, které podle ní povede k nárůstu počtu odborníků v kraji, protože zde absolventi budou po skončení studia zůstávat.

Přechodem absolventů vysokých škol na trh práce se v českém prostředí zabýval výzkumný projekt Absolvent 2018, který realizovalo Centrum pro studium vysokého školství (CSVŠ). Podle tohoto výzkumu zůstalo v kraji, kde studovalo, 75 % absolventů v Praze a Středočeském kraji. V Moravskoslezském kraji zůstalo 68 % absolventů a v řadě dalších krajů jich zůstala více než polovina. Výzkum se však zaměřoval na absolventy všech vysokých škol, nejen lékařských fakult, a místo výkonu práce zkoumal jen v krátkém časovém období, tj. rok až pět let od dokončení studia (.pdf, str. 150–151).

Zahraniční studie

V roce 2024 vznikl výzkum, který mezi lety 2001–2015 sledoval téměř 20 tisíc absolventů medicíny napříč kanadskými provinciemi. Studie zjistila, že 67,2 % absolventů lékařských fakult zůstalo v horizontu pěti let po dokončení studia pracovat ve stejném regionu, kde získali titul. Zhruba 40 % lékařů pak zůstalo v regionu, v němž po studiu absolvovali praxe (.pdf, str. 5).

V roce 2015 publikovala australská Queenslandská univerzita studii, která sledovala lékaře pracující na venkově. Podle výzkumu je u lékařů z venkovských oblastí, kteří zde absolvovali alespoň roční praxi v rámci vysoké školy, větší pravděpodobnost, že v těchto regionech začnou pracovat. Podobné výsledky přinesl také americký výzkum z roku 2023. Ten potvrdil, že lékaři, kteří absolvovali praxe ve venkovských oblastech, v nich častěji zůstávali pracovat bez ohledu na to, zda původně pocházeli z města nebo z venkova.

Shrnutí

Zahraniční studie se shodují na tom, že absolventi lékařských fakult často zůstávají pracovat v regionech, kde dokončili studium. Lékaři, kteří absolvovali odborné praxe na venkově, mají navíc větší tendenci se v těchto oblastech usazovat. Výrok Michaely Šebelové proto hodnotíme jako pravdivý.

Norská ústava právo na stejnou úroveň zdravotní péče nezmiňuje, zakotvuje ji pouze zákon o právech pacientů, jehož cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči. Podle oficiálního výkladu rovný přístup znamená, že norští obyvatelé mají právo na odpovídající péči bez ohledu na věk, pohlaví, ekonomické, kulturní a jazykové zázemí, společenské postavení a také místo bydliště. Ohledně kvality říká to, že poskytnuté služby musí být kvalitní „z hlediska obsahu a načasování“ a že její hodnocení „musí být prováděno z pohledu pacienta“.

Regionální rozdíly v péči

I přes zákonnou úpravu se ale úroveň péče mezi norskými regiony liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ existují např. rozdíly v počtu nemocničních lůžek (.pdf, str. 3). Podle dostupných statistik jsou také rozdílné čekací doby na různá vyšetření, a to až o několik týdnů. Podle zprávy OECD z roku 2023 se Norsko potýká s nedostatkem zdravotních odborníků v méně obydlených oblastech, a to i přesto, že na počet obyvatel má vysoký počet lékařů a především zdravotních sester (.pdf, str. 10–11).

Správa zdravotní péče je v Norsku rozdělena mezi samosprávy, které zajišťují primární, preventivní a ošetřovatelskou péči, a vládu, která prostřednictvím čtyř regionálních úřadů zřizuje nemocnice a zajišťuje specializovanou péči.

Závěr

Obyvatelé Norska mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče. Právo na stejnou péči nehledě na místo bydliště však vychází pouze z výkladu zákona o právech pacientů, který garantuje přístup k péči také bez ohledu např. na věk, pohlaví nebo ekonomické, kulturní a jazykové zázemí. Nejedná se tak o ústavou zaručené právo. Podle dat OECD se navíc dostupnost zdravotní péče mezi norskými regiony liší. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů a dodává, že podle něj ve zdravotnictví chybí také zdravotní sestry. Kritizuje, že k výkonu tohoto povolání je potřeba vyšší vzdělání, a navrhuje umožnit nástup do praxe již po absolvování střední zdravotnické školy. Z jeho dalších slov vyplývá, že mluví o pozici všeobecné zdravotní sestry.

V roce 2004 vstoupil v účinnost zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, který stanovil, že k získání způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry je nutné absolvovat tříleté studium bakalářského zdravotnického oboru nebo oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšší odborné škole (.pdf, str. 1).

Od roku 2017 existuje díky novele zmíněného zákona také rychlejší varianta 4+1, kdy všeobecným zdravotním sestrám pro získání kvalifikace stačí absolvování čtyřletého studia střední zdravotnické školy a následně pouze jeden rok navazujícího studia na vyšší odborné škole.

Závěr

Pro výkon povolání zdravotní sestry je nutné vystudovat tříletý bakalářský zdravotnický obor nebo vyšší zdravotnickou školu. Další možností je absolvovat střední zdravotnickou školu s navazujícím jednoletým studiem na vyšší odborné škole. Výrok Jindřicha Rajchla tedy hodnotíme jako pravdivý

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů. Jako jedno z řešení uvádí zvýšit jejich platové ohodnocení, což by podle něj mělo zabránit odchodu českých absolventů do zahraničí.

Podle dat z registru lékařů, která publikovala Česká lékařská komora (ČLK), se mezi lety 2019–2024 z celkového počtu 10 637 absolventů lékařských fakult do ČLK přihlásilo pouze 7 868 nových lékařů (tj. 74 %). Členem lékařské komory přitom lékař být musí, aby v Česku mohl vykonávat své povolání. Zbylých 2 769 absolventů, tedy 26 %, se z českého zdravotnického systému „ztratilo“, a odešli tedy do zahraničí, případně mimo obor. Statistiky ČLK ovšem zahrnují i absolventy lékařských programů vyučovaných v angličtině, které si studenti musejí platit. Jedná se většinou o cizince, u nichž se nepředpokládá, že by v Česku zůstali, mj. právě kvůli nedostatečné znalosti českého jazyka.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) dříve také zveřejnil podrobnější data o absolventech, kteří mezi lety 2018–2023 studovali v češtině. Sem patří kromě Čechů také slovenští občané, kteří za studium v ČR platit nemusí, a dále malá skupina (česky mluvících) občanů jiných zemí. Z celkového počtu absolventů, kteří lékařství vystudovali v češtině, 85 % lidí zůstalo dle ÚZIS v Česku. O 15 % absolventů ÚZIS informace nemá. V případě samotných českých občanů zůstalo v Česku 92 % absolventů oboru všeobecného lékařství. O 8 % českých absolventů ÚZIS nemá přesné informace. Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška mohou být právě v zahraničí nebo být na mateřské dovolené.

Závěr

Statistika České lékařské komory (ČLK) ukazuje, že ze všech absolventů českých lékařských fakult zůstává v ČR zhruba 74 % lidí a 26 % naopak odchází do zahraničí, případně mimo obor. Tato statistika ovšem zahrnuje i data o zahraničních studentech, kteří v Česku studují v angličtině za poplatek, a nepředpokládá se, že by se stali součástí českého zdravotnického systému. Podle podrobnějších dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky zůstává v Česku 85 % absolventů všeobecného lékařství, kteří studovali v českém jazyce. V případě samotných českých občanů podíl přesahuje 90 %. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako zavádějící.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu regionálního rozvoje zdravotnictví a nedostatku lékařů v Moravskoslezském kraji. Poukazuje na úspěšné zřízení lékařské fakulty v Ostravě jako na dlouhodobý strategický plán a zároveň tvrdí, že toto opatření má pozitivní dopad na udržení absolventů v regionu.

Lékařská fakulta

Lékařská fakulta Ostravské univerzity vznikla v roce 2010. Univerzita nejprve v květnu 2009 předložila Ministerstvu zdravotnictví tzv. akreditační spis oboru Všeobecné lékařství (.pdf, str. 4) a v dubnu 2010 skutečně akreditaci pro tento obor získala od tehdejší Akreditační komise. V květnu 2010 poté MŠMT dalo definitivní souhlas se vznikem Lékařské fakulty. V té době vládl úřednický kabinet Jana Fischera, nikoli vláda ODS. 

Během vlády Mirka Topolánka, kterou tvořila ODS, KDU-ČSL a Zelení, ovšem resort školství přidělil Ostravské univerzitě 1,8 milionu Kč na „přípravu vzniku Lékařské fakulty“ (.pdf, str. 23). Dokument, který informaci o podpořeném projektu obsahuje, pochází (podle metadat souboru) už z ledna 2009 (.xlsx), tedy z posledních měsíců Topolánkovy vlády.

Vznik Lékařské fakulty Ostravské univerzity podporoval i Moravskoslezský kraj a město Ostrava, které univerzitě poskytlo grant na vznik přípravného týmu (.pdf, str. 5). O tomto pětimilionovém grantu rozhodla Ostrava v roce 2008, kdy radu města tvořila koalice ČSSD a ODS. Ve stejném roce také město Ostrava převedlo do vlastnictví Ostravské univerzity pavilon bývalé porodnice v Ostravě-Zábřehu, který byl vybrán jako sídlo nové lékařské fakulty (ČT 1, 11 února 2008, Report 18:00). Moravskoslezský kraj vyjádřil podporu vzniku nové fakulty např. v usnesení z února 2008, kdy ještě v čele kraje stál Evžen Tošenovský (ODS). 

Absolventi

Někdejší děkan ostravské lékařské fakulty Arnošt Martínek v roce 2019 uvedl, že podle průzkumu míří zhruba 70 % absolventů po odchodu z fakulty na pracovní místa v Moravskoslezském kraji. Současný děkan Rastislav Maďar později v roce 2023 zmiňoval, že hodnota dosahuje 80 %.

Závěr

Naprostá většina absolventů ostravské lékařské fakulty po získání titulu zůstává v Moravskoslezském kraji. Fakulta získala akreditaci v roce 2010, tedy až během úřednické vlády Jana Fischera. Ke vzniku fakulty přispěla ovšem i předcházející vláda Mirka Topolánka, složená z ODS, lidovců a Strany zelených. Ta Ostravské univerzitě v roce 2009 přidělila finanční prostředky na projekt, který se zabýval „přípravou vzniku“ lékařské fakulty. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluví v kontextu diskuze o české úhradové vyhlášce, která stanovuje výši úhrad za zdravotnické služby proplácené zdravotními pojišťovnami. V rámci této debaty poukázal na rozdíl mezi českým systémem a systémem v západních státech. Západní státy na rozdíl od ČR podle něj nemají svobodnou volbu lékaře a pacientům je lékař přidělen.

Možnost volby lékaře v Česku

V České republice mají pacienti právo si vybrat poskytovatele ambulantní péče a mohou si tedy zvolit, u kterého praktického lékaře, zubaře atp. se zaregistrují. Lidé si také mohou vybrat ambulantního specialistu, např. kardiologa či ortopeda. Ke specialistovi mohou jít v některých případech i bez doporučení od registrujícího lékaře. Pokud pacient požaduje léčbu či vyšetření, která lékař (včetně specialisty) neindikoval jako potřebná, z veřejného zdravotného pojištění hrazena nejsou.

Situace v západních zemích

Zbyněk Stanjura ve výroku zmiňuje západní země. Podívali jsme se proto na situaci v zemích západní Evropy, Kanady a USA. Jak ukazuje přehled níže, možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Lidé si v této zemi mohou zvolit konkrétního praktického lékaře, ale jen z oblasti svého bydliště. Ve Švédsku pacienti nemají automatické právo vybrat si konkrétního praktického lékaře (.pdf, str. 2; .pdf, str. 17), řada zdravotních středisek nicméně tuto volbu umožňuje.

V některých státech lidé nemají svobodnou volbu specialisty. V Irsku a většině částí Spojeného království je specializovaný lékař pacientům přidělován. V Itálii si sice občané mohou vybrat zdravotní středisko, kde jim bude specializovaná péče poskytnuta, ne ale jméno specialisty. Ve Švédsku je situace v případě výběru specialistů stejná jako v případě praktických lékařů – volba není zaručena, ale pacient může o konkrétního specialistu požádat.

Závěr

Analýza zdravotních systémů zemí západní Evropy, USA a Kanady ukazuje, že možnost volby praktického lékaře je částečně omezena v Portugalsku. Ve Švédsku si lidé mohou vybrat zdravotní středisko a nemají automatické právo si vybrat konkrétního praktika, řada středisek však výběr umožňuje. Podobně je to ve Švédsku i v případě výběru specialistů. Volba specialistů je omezena také v Itálii, kde si pacienti mohou zvolit jen zdravotní středisko, ale ne jméno specializovaného lékaře. V Irsku a většině částí Spojeného království jsou specialisté lidem přidělováni. Z jednadvaceti sledovaných západních zemí tedy určitá omezení při výběru lékařů platí pouze v pěti státech, přímé přidělování přitom funguje jen ve dvou z nich. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Zbyňka Stanjury jako nepravdivý.

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) v televizní debatě reaguje na téma nedostatku lékařů v Moravskoslezském kraji. Doporučuje přidat do úhradové vyhlášky poplatky za magnetickou rezonanci a zlepšit pracovní i finanční podmínky lékařů, zdravotních sester a personálu v kraji. Dle jeho slov hnutí ANO podporovalo dotačními tituly navýšení míst na lékařských fakultách.

Příspěvky na zvýšení kapacit

Ministerstvo zdravotnictví a resort školství byly v gesci hnutí ANO od konce roku 2017 do konce roku 2021. V dubnu 2018 oznámil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (zvolený za ANO) záměr přidat v následujícím akademickém roce lékařským fakultám navíc 500 mil. Kč na zvýšení počtu absolventů o přibližně 15 procent a na platy učitelů lékařství. Usnesením schváleným v září 2018 druhá vláda Andreje Babiše přijala dlouhodobé finanční opatření k navýšení kapacit lékařských fakult, které počítá s investicí 6,8 mld. Kč v letech 2019–2029 (.pdf).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v tiskové zprávě ze září 2018 uvedlo, že od roku 2019 na toto opatření poputuje 700 milionů Kč ročně. V roce 2021 pak upřesnilo, že v letech 2019–2021 resort na uvedené účely vyčlenil 500 milionů Kč ročně, a také tehdy zmínilo, že pro roky 2022–2024 je naplánováno vydat 600 milionů Kč ročně a mezi lety 2025 a 2029 700 milionů Kč za rok. To dohromady dává právě 6,8 mld. Kč za celé 11leté období. Stejně harmonogram popisovala i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2020 (.pdf, str. 18).

Plánované částky kabinet Andreje Babiše dodržoval a v roce 2021, tedy posledním roce působení Babišovy vlády, skutečně MŠMT na posílení kapacit lékařských fakult vynaložilo 500 milionů korun (.pdf, str. 22). Harmonogramu se držel i kabinet Petra Fialy a stát v letech 2022–2024 každý rok poskytl 600 milionů Kč (.pdf, str. 22; .pdf, str. 24; .pdf, str. 25). Rozpočet na rok 2025 počítá se 700 miliony Kč (.xlsx, list 3a). Tyto prostředky přiděluje MŠMT vysokým školám ve formě příspěvků v rámci tzv. institucionální části jejich rozpočtů (.pdf, str. 20; .xlsx, list 1, 3a).

Dotace

Kromě toho v roce 2019 MŠMT zahájilo dotační program, jehož prostřednictvím školy mohou čerpat prostředky na „rozvoj a obnovu materiálně technické základny“ lékařských a pedagogických fakult (.pdf, str. 9). V případě lékařských fakult je cílem tohoto programu umožnit navýšení počtu studentů. Žádosti o dotaci na konkrétní projekty mohly školy podávat do října 2021, na dokončení projektů mají čas do konce června 2027 (.docx, str. 2; .pdf, str. 9). 

MŠMT v tomto případě většinou zveřejňuje souhrnnou částku poskytnutých dotací pro lékařské i pedagogické fakulty dohromady (.pdf, str. 27). V dokumentech nicméně uvádí i největší projekty. V roce 2020 například jedinou dotaci získala Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, a to v hodnotě 62 milionů Kč (.pdf, str. 27), v roce 2021 získaly lékařské fakulty nejméně 220 milionů Kč (.pdf, str. 27). 

Pokud tedy k těmto 220 milionům přičteme 500 milionů, které MŠMT v roce 2021 lékařským fakultám přidělilo formou příspěvku (.pdf, str. 22), vynaložil Babišův kabinet v posledním roce své vlády na zvýšení počtu studentů lékařství nejméně 720 milionů Kč. Výrok Aleše Juchelky tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) v televizní debatě reaguje na téma nedostatku lékařů v Moravskoslezském kraji. Doporučuje přidat do úhradové vyhlášky poplatky za magnetickou rezonanci a zlepšit pracovní i finanční podmínky lékařů, zdravotních sester a personálu v kraji. Dle jeho slov hnutí ANO podporovalo dotačními tituly navýšení míst na lékařských fakultách a senátoři za ANO Ladislav Václavec a Martin Bednář byli úspěšní ve zřizování nových zubních ordinací. 

Noví stomatologové v Moravskoslezském kraji

Moravskoslezský kraj se dlouhodobě potýká s nedostatkem zubních lékařů. Vlastního zubaře nemá v regionu více než 200 tisíc lidí. Senátor Ladislav Václavec, který je od roku 2008 ředitelem krnovské nemocnice (SZZ Krnov), se podle svých slov specializuje na dostupnost zdravotnictví. Server iDNES.cz v listopadu 2024 uvedl, že nemocnice vedená Ladislavem Václavcem ve spolupráci s krajem a obcemi otevřela celkem 13 nových zubařských křesel, z toho většinu na Bruntálsku a jedno v Chuchelné na Opavsku. 

S dotazem, kolik nových zubařských křesel provozuje krnovská nemocnice v současnosti, jsme se obrátili na tiskového mluvčího SZZ Krnov. Ten pro Demagog.cz upřesnil, že nemocnice provozuje celkem dvanáct zubních ordinací, konkrétně v Krnově, Bruntále, Městě Albrechtice, Vrbně pod Pradědem, Rýmařově, Břidličné a Horním Benešově. První z nich SZZ Krnov provozuje od roku 2020 (.pdf, str. 3; .pdf, str. 3). Podle veřejně dostupných informací jsou další dvě ordinace v obci Chuchelná na Opavsku sice po technické stránce připravené (video, čas 2:07–2:42), k jejich otevření ovšem doposud nedošlo. Dle vyjádření Moravskoslezského kraje vznikly nové ordinace právě díky Václavcovu projektu. 

Městský obvod Ostrava-Jih pod vedením starosty Martina Bednáře nechal vybudovat dvě nové zubní ordinace. Ty mají sloužit podle slov starosty Bednáře primárně občanům s trvalým bydlištěm v části Ostrava-Jih. Registrace pacientů probíhala od června 2025.