V čl. 63 (Ústavy, pozn. Demagog.cz) najdeme vyjmenované pravomoci prezidenta republiky v odst. 1, v písm. a) je tam tedy, že zastupuje Českou republiku navenek. A když pokračujeme dál až k odstavci číslo 3, tak tam se říká, že kompetence prezidenta podle odst. 1 a 2 vyžadují kontrasignaci vlády a za rozhodnutí nese zodpovědnost vláda.

Libor Vondráček (Svobodní) s Markem Výborným (KDU-ČSL) diskutují o účasti prezidenta Petra Pavla na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře. Podle Vondráčka z Ústavy vyplývá, že za pravomoc prezidenta zastupovat Českou republiku navenek nese zodpovědnost vláda, která by tak měla jeho účast na summitu schválit. Dodává, že rozhodnutí prezidenta vydaná v rámci této pravomoci vyžadují spolupodpis vlády. Marek Výborný později v debatě upozorňuje, že zmiňované pravomoci vyžadují kontrasignaci premiéra, nikoliv celé vlády, a Libor Vondráček se následně opravuje (video, čas 41:09).

Pravomoci prezidenta podle čl. 63 Ústavy

Článek 63 upravuje tzv. kontrasignované pravomoci prezidenta republiky. Rozhodnutí, která prezident na základě těchto pravomocí učiní, vyžadují k nabytí platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Odpovědnost za rozhodnutí prezidenta vyžadující kontrasignaci následně nese vláda. První pravomocí, kterou Ústava v tomto článku vyjmenovává, je zastupování státu navenek. Mezi další pravomoci patří například ratifikace mezinárodních smluv, vyhlašování voleb do Poslanecké sněmovny a Senátu nebo jmenování soudců.

Kontrasignace a cesta na summit

Libor Vondráček nejprve uvádí, že kompetence prezidenta vyžadují spolupodpis vlády. Poté upřesňuje, že podpis vyžadují rozhodnutí prezidenta republiky vydávaná v souladu s kompetencemi, které popisuje Ústava. Vondráček později v souvislosti s cestou na summit NATO říká, že pokud ji vláda nekontrasignuje, prezident ji sice může podniknout, ale vláda za ni nenese zodpovědnost (video, čas 40:30).

K problematice kontrasignace a rozhodnutí prezidenta se v minulosti vyjádřil i Ústavní soud (ÚS). Ve svém nálezu zdůraznil, že povinnost kontrasignace se vztahuje pouze na případy, kdy prezident realizuje výkon svých pravomocí prostřednictvím rozhodnutí. To ÚS definuje jako výkon, „kterým se mění nebo potvrzuje právní stav“. Pouhé „rozhodnutí se“ k učinění nějakého kroku nelze tudíž chápat jako rozhodnutí prezidenta ve smyslu právního aktu.

Právnička Marie Zámečníková pro iRozhlas uvedla, že výjezd prezidenta na summit se nepohybuje ve sféře rozhodnutí. Doplnila však, že prezident musí při reprezentaci státu postupovat v souladu s vládou a vládní politikou. Také podle ústavního právníka Jana Kysely je v oblasti zastupování státu navenek vyžadována vysoká míra koordinace mezi prezidentem a vládou, a prezident tak nemá volnou působnost při tvorbě zahraniční politiky.

V čem je výrok zavádějící?

K výkonu pravomocí stanovených v čl. 63 Ústavy potřebuje prezident skutečně spolupodpis předsedy vlády, případně jím pověřeného člena vlády. Podle Ústavního soudu je rozhodnutím myšlen krok, který mění nebo potvrzuje právní stav. Vondráček tedy správně popisuje povahu kontrasignovaných pravomocí prezidenta, pomíjí však, že zahraniční cesta na summit NATO není rozhodnutí, a kontrasignaci tak nepodléhá. Výrok Libora Vondráčka tak hodnotíme jako zavádějící.