Přehled ověřených výroků

Pavel Fischer v kontextu výroku uvádí, že si váží práce analytiků, kteří zpracovávají předvolební průzkumy, a že těmto průzkumům důvěřuje. Své tvrzení podtrhuje vlastní profesní zkušeností v této oblasti.

Senátor a kandidát na prezidenta Fischer byl ředitelem organizace STEM, která provádí veřejné průzkumy. Na pozici ředitele této společnosti působil od 4. listopadu 2015 do 20. října 2017. Na tento post rezignoval kvůli své kandidatuře v prezidentských volbách 2018. Novým ředitelem STEM se stal v dubnu 2018 sociolog Martin Buchtík. 

Doplňme, že historie tohoto výzkumného střediska sahá do roku 1990. V roce 1994 se pak z organizace vyčlenila sesterská společnost STEM/MARK, která se zaměřuje na výzkum trhu, spotřebního chování a médií.

Senátor Pavel Fischer ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách 2018 později než většina jeho soupeřů, přesněji až na začátku října 2017. První kolo voleb se tehdy konalo 12. a 13. ledna 2018 a tento termín byl vypsán již v srpnu 2017.

V prvních průzkumech v listopadu, přesněji zmiňme ten od agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi, byl Pavlu Fischerovi ve volbách připisován zisk pouze 2,5 % hlasů. Výrazně tedy zaostával za první trojicí kandidátů: Milošem Zemanem s 42 %, Jiřím Drahošem se 30 % a Michalem Horáčkem se 16,5 %. V průzkumu se umístil také za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který by podle tohoto volebního modelu získal 4,5 % hlasů.

Tentýž volební průzkum Fischerovi zároveň připisoval volební potenciál (tedy podíl respondentů, kteří jeho volbu zvažovali) ve výši 11,5 %. To nakonec nebylo daleko od reálného zisku v prvním kole prezidentských voleb, ve kterém se umístil na celkovém třetím místě s 10,23 % hlasů. Jiří Drahoš, který se umístil o jednu příčku výše a postoupil tak do druhého kola, tehdy obdržel 26,6 % hlasů. Podpořilo jej o zhruba 840 tisíc voličů více než Pavla Fischera.

V průběhu předvolební kampaně Fischerův zisk ve volebních průzkumech stoupal. Průzkum agentur Kantar TNS a Median, který Česká televize zveřejnila 17. prosince 2017, například přisuzoval Pavlu Fischerovi zisk 5 % hlasů a celkové 5. místo. Jeho volební potenciál dokonce přesáhl hranici 20 %. Podle posledního průzkumu těchto agentur před prvním kolem prezidentských voleb, který vyšel 8. ledna 2018, by Pavla Fischera volilo 7 % respondentů, a podle volebního modelu by tak skončil na 4. místě.

Jak hodnotí sociolog Daniel Prokop, za velmi výrazným nárůstem Fischerova zisku mohla stát například jeho kampaň na sociálních sítích: „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici.“

Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer tvrdí, že Petr Pavel a Andrej Babiš byli členové Komunistické strany Československa (KSČ), a zároveň zmiňuje, že se zapojili do represivních složek tehdejšího režimu. V první části odůvodnění se zaměříme na členství obou politiků v KSČ.

Členství v KSČ

Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980. V roce 2013 to označil za chybu a prohlásil, že byl ke vstupu do strany donucen svou matkou, která mu chtěla zajistit karierní postup. Údajně mělo jít o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam bývalý premiér nastoupil v roce 1978. Členem strany byl Andrej Babiš až do roku 1989 (.doc, str. 1).

Petr Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany byl poté od roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989. Rovněž Petr Pavel své členství v KSČ považuje (video, čas 7:36) za chybu.

Represivní složky státu

Represivní složky v Československé socialistické republice (ČSSR) tvořily především policejní sbory a armáda, nad nimiž měla kontrolu Komunistická strana Československa. Hlavním nástrojem upevňování moci komunistů v ČSSR byla – spolu s Lidovými milicemi – zejména Státní bezpečnost (StB), tj. tajná policie.

Cílem StB bylo bojovat proti „vnitřnímu“ i „vnějšímu" nepříteli, k čemuž sloužily její složky – civilní kontrarozvědka, rozvědka a vojenská kontrarozvědka. Budovala navíc i rozsáhlou síť „agentů“, kterou tvořili jak dobrovolní, tak přinucení spolupracovníci.

Komunistická strana ihned po uchopení moci v únoru 1948 provedla rozsáhlé čistky mj. i v armádních strukturách, následkem čehož si zajistila úplnou kontrolu nad armádou, která od 50. let (.pdf, str. 17) nesla název Československá lidová armáda (ČSLA). Zejména v důstojnickém sboru našli své místo lidé oddaní režimu a součástí vojenské služby nebyl jen fyzický výcvik, ale také systematická politická výchova ve prospěch KSČ.

Armáda nesloužila jen pro obranu proti „vnějšímu“ nepříteli, ale i k případnému potlačení nepokojů na území Československa. ČSLA byla např. v roce 1953 nasazena proti demonstrantům, kteří vyšli do ulic vyjádřit nesouhlas s měnovou reformou. Armáda vůči občanům zasahovala i během prvního výročí Pražského jara v roce 1969. Dodejme, že o ozbrojenou vojenskou výpomoc mohlo požádat mj. Ministerstvo vnitra nebo krajské správy StB (.pdf, str. 118).

Spojitost Petra Pavla a Andreje Babiše s represivními složkami

Andrej Babiš se v roce 1980 podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa stal důvěrníkem Stb a později také agentem pod krycím jménem „Bureš“. Předseda hnutí ANO kvůli archivním svazkům, podle kterých s StB jako agent spolupracoval, na zmíněný slovenský ústav 17. ledna 2012 podal žalobu.

Okresní soud a následně i vyšší soudy rozhodly, že je Andrej Babiš jako agent ve svazcích Stb veden neoprávněně. Ústav paměti národa se poté odvolal až k Ústavnímu soudu, který rozhodl o zrušení předchozích rozsudků. Bratislavský krajský soud v červnu 2022 v obnoveném líčení nakonec zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně veden jako agent StB. Dle dostupných zdrojů tedy bývalý premiér skutečně agentem byl.

Co se týče Petra Pavla, ten podle zveřejněného lustračního osvědčení z roku 1992 v StB nebyl, byl ovšem příslušníkem Československé lidové armády. V armádě působil (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu (.pdf, str. 37). Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Upřesněme, že se formálně jednalo o vojenskou rozvědku (.pdf, str. 9), která podléhala Federálnímu ministerstvu národní obrany. Nešlo tedy např. o vojenskou kontrarozvědku, jež se věnovala např. odhalování aktivit západních tajných služeb na našem území a spadala pod tehdejší ministerstvo vnitra (.pdf, str. 9), či civilní kontrarozvědku, patřící ke Státní bezpečnosti (.pdf, str. 9).

Závěr

Závěrem shrňme, že oba zmiňovaní kandidáti na prezidenta, tedy jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel, byli členy Komunistické strany Československa. Předseda hnutí ANO Babiš podle dostupných informací zahájil spolupráci s StB a později se stal také agentem. Petr Pavel pak byl příslušníkem zpravodajských služeb a působil v Československé lidové armádě. Lze tedy říci, že se oba kandidáti zapojili do represivních složek komunistického režimu, a výrok Pavla Fischera tak hodnotíme jako pravdivý.

Na začátek uveďme, že současný kandidát na post hlavy státu Pavel Fischer se prezidentského klání účastnil i před pěti lety. V tomto výroku bývalý diplomat Fischer tvrdí, že před koncem minulých prezidentských voleb existovaly předpovědi o tom, že kdyby volební kampaň pokračovala ještě dva týdny, mohl se dostat druhého kola voleb na post hlavy státu.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by takové odhady či volební průzkumy existovaly. Obrátili jsme se proto na tiskovou mluvčí Fischerovy nynější prezidentské kampaně s dotazem, z jakých predikcí bývalý diplomat Fischer vychází. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

Predikce, ze kterých Pavel Fischer mohl ve svém výroku vycházet, nemusí být nutně veřejné. Mohou jimi disponovat například pouze týmy ve volební kampani. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext dodejme, že Pavel Fischer vstoupil před pěti lety do boje o Hrad začátkem října 2017. Oznámil tedy svou kandidaturu později než většina ostatních kandidátů a zpočátku byl i relativně neznámou postavou. Listopadový průzkum agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi mu tehdy ve volbách přisuzoval zisk 2,5 % hlasů. Začátkem ledna 2018 by pak podle volebního modelu stejných agentur obdržel 7 % hlasů. Fischer nakonec skončil ve volbách na třetím místě, a to se ziskem více než 10 % hlasů. Druhý v pořadí Jiří Drahoš obdržel v prvním kole 26,6 % hlasů a získal o zhruba 840 tisíc hlasů více než Pavel Fischer.

To, že Pavel Fischer vstoupil do kampaně poměrně pozdě, komentoval například tehdejší senátor Zdeněk Papoušek, který Fischerovu kandidaturu také sám podepsal: „Bohužel začal s kampaní pozdě, ale myslím, že při té dynamice se to může ještě za týden zvednout tak, že se možná budeme divit,“ uvedl v lednu 2018 před prvním kolem voleb.

Andrej Babiš tuto možnost zmiňuje v souvislosti s tím, že by se dle svých slov sám chtěl účastnit jednání vlády v případě, že by se stal prezidentem.  

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí vlády i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí Sněmovny i Senátu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu pak vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022.

Andrej Babiš zde reaguje na otázku, zda by jako prezident jmenoval Michala Koudelku generálem, což současný prezident Miloš Zeman odmítal udělat. Babiš ve své odpovědi zmiňuje, že by bylo logické, aby Koudelku do této hodnosti jmenoval, protože to jeho kabinet v minulosti několikrát navrhoval.

Michal Koudelka (.pdf) je ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), tj. české kontrarozvědné zpravodajské služby s působností na území ČR, od roku 2016. Jeho pětiletý mandát skončil v srpnu 2021 a poté civilní kontrarozvědku vedl jen z pověření vlády Andreje Babiše. Doposud nejdelší období, ve kterém byla BIS bez stálého ředitele, skončilo v únoru 2022, kdy Koudelku na tento post jednomyslně vrátila vláda Petra Fialy.

BIS pod Koudelkovým vedením hodnotí jako velmi úspěšnou kontrarozvědku nejen např. někteří čeští politici, ale také zahraniční partneři. Proti Koudelkovi jako řediteli BIS se dlouhodobě výrazně vymezuje prezident Miloš Zeman, který službu opakovaně kritizoval a její příslušníky označil za „čučkaře“. Sám prohlásil, že by Michal Koudelka v čele BIS neměl stát.

Kromě toho prezident Zeman také opakovaně odmítl návrhy vlády, aby byl Koudelka povýšen na brigádního generála. Podle zákona č. 361/2003 Sb. sice může vláda prezidentovi jmenování ředitele BIS do této hodnosti navrhnout, prezident, do jehož pravomocí dle Ústavy jmenování generálů spadá, jí nicméně nemusí vyhovět.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení poprvé navrhla v květnu 2018. Podruhé Koudelku prezident nepovýšil v říjnu 2018 a své rozhodnutí nijak nekomentoval. V prosinci téhož roku prezident Zeman označil výroční zprávu BIS (.pdf), ve které varovala například před působením ruských a čínských zpravodajců na našem území (.pdf, str. 6–8), za „plácání“. Tuto kritiku tehdejší premiér Babiš odmítl.

Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala vláda Andreje Babiše v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf). Celkem jich tedy předložila šest, všechny byly neúspěšné.

Zatím poslední – sedmou – nominaci plukovníka Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy v květnu 2022. I tento pokus byl neúspěšný a Fialův kabinet uvedl, že podobný návrh předloží až v květnu 2023, tedy až o něm bude rozhodovat nová hlava státu.

Předseda hnutí ANO a kandidát na prezidenta České republiky Andrej Babiš v kontextu rozhovoru uvádí, že přestože Senát Parlamentu České republiky v minulosti kritizoval, v případě jeho zvolení prezidentem by k horní komoře přistupoval korektně a standardně. Současně zmiňuje, že v ústavním pořádku České republiky má Senát nezastupitelné místo.

Andrej Babiš se od roku 2016 ve svých výrocích skutečně stavěl k Senátu ČR negativně. Po druhém kole senátních voleb v říjnu 2016 Babiš například na otázku, proč lidé podle něj Senát nepovažují za důležitý, odpověděl: „To je otázka existence Senátu. Na Slovensku žádný nemají, legislativní proces je rychlejší. U nás role Senátu ještě klesla poté, co ztratil vliv na volbu prezidenta, který se volí přímo. Kdybychom ho neměli, tak ušetříme 600 milionů a myslím, že by se nic moc nestalo.“

V říjnu 2016 kritizoval předseda hnutí ANO horní komoru rovněž ve svém tvrzení pro deník Právo. „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není,“ řekl tehdy a dodal, že by se zrušení Senátu nebránil.

Bývalý premiér svůj názor na Senát vyjádřil také ve své knize O čem sním, když náhodou spím. V kapitole Sen o poctivé politice Andrej Babiš píše (.pdf, str. 131): „Co Senát? Údajná pojistka demokracie. Myslím, že voliči několikrát za sebou odpověděli dost srozumitelně. Na rozdíl od voleb do sněmovny, voleb krajských nebo obecních, o volby do Senátu zájem není. (…) Zrušit Senát, to by nebyl žádný divoký experiment. Jednokomorové parlamenty má většina evropských zemí, například celá Skandinávie.“ 

K působení Senátu se šéf hnutí ANO vyjádřil také po letošních komunálních volbách a po prvním kole senátních voleb. Redaktorka CNN Prima News na tiskové konferenci konfrontovala Andreje Babiše (video: Brífink z volebního štábu ANO k výsledkům voleb, čas 22:17) s otázkou, zda je podle něj Senát stále zbytečný. Andrej Babiš na otázku jednoznačně neodpověděl, nicméně opět odkazoval na absenci horních komor v některých evropských zemích a na zrušení senátu ve Švédsku.

Z výše zmíněných příkladů je tedy zřejmé, že Andrej Babiš Senát skutečně veřejně kritizoval, jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost doplňme, že expremiér Babiš i přes svůj negativní postoj k horní komoře od roku 2016 několikrát vystoupil na schůzích Senátu.

Pro kontext uveďme, že Andrej Babiš odpovídal na otázku, zda by zval jako případný prezident předsedu Senátu na Pražský hrad. Babiš řekl, že by zval všechny ústavní činitele a nikoho by nevynechával. Poté zmínil, že někteří politici vládní pětikoalice nicméně dávali najevo, že by se s nynějším prezidentem Milošem Zemanem na Hradě nesetkali, i kdyby dostali pozvání.

V minulosti nedostala pozvání na ceremoniál při příležitosti 28. října například někdejší poslankyně Miroslava Němcová (ODS). Pozvánku, kterou jí Hrad poslal, v roce 2018 nejdříve odmítla s odůvodněním, že Miloš Zeman rozděluje společnost. O rok později už mezi oficiálně pozvané nepatřila. Pozvání podle svých slov Němcová neobdržela ani v březnu 2022, kdy v náhradním termínu proběhlo předávání státních vyznamenání za léta 2020 a 2021. „Už před pár lety jsem pozvánku písemně odmítla a od té doby mi už nikdy nepřišla. Ale i kdybych ji měla, tak tam nejdu,“ uvedla na jaře pro deník Právo.

V březnu 2022 se rozhodla odmítnout pozvánku na Hrad předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Na svém twitteru k tomu tehdy 4. března napsala: „Slavnostního ceremoniálu při příležitosti předání státních vyznamenání se nezúčastním. Je dobře, že prezident Zeman otočil (ve svém postoji k podpoře Ruska, pozn. Demagog.cz), ale nemohu zapomenout, kdo u nás před agresivním a imperialistickým chováním Vladimira Putina dlouhá léta zavíral oči.“

Markéta Pekarová Adamová následně v říjnu pozvání na předávání státních vyznamenání neobdržela. „Pozvánku na Pražský hrad jsem nedostala, čehož si od pana Zemana velmi vážím,“ komentovala tuto situaci na svém twitteru.

Podobně jako Markéta Pekarová Adamová dostal v březnu 2022 pozvánku na Hrad i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), rozhodl se ji však odmítnout. Důvodem byl jeho nesouhlas s dřívějšími postoji Miloše Zemana k Rusku. Na svém twitteru k tomu Vystrčil 4. března konkrétně uvedl: „Trvá má připravenost se v zájmu ČR účastnit pracovních schůzek s prezidentem MZ (Milošem Zemanem, pozn. Demagog.cz). Na ty ale pozvánky nedostávám. Místo toho mě nyní MZ zve, abych podpořil jeho přístup ‚já nic, já muzikant‘. Omlouvám se, nemohu. Slavnostního večera na Hradě se nezúčastním.“

O více než půl roku později již Miloš Vystrčil na slavnostní ceremoniál, při kterém se při příležitosti 28. října na Pražském hradě rozdávala státní vyznamenání za rok 2022, pozvánku nedostal. Sám si to zdůvodnil tím, že v té době (po senátních volbách) nebyl předsedou Senátu a řadoví senátoři pozvánku neodstávají.

V případě Miloše Vystrčila nicméně jeho prvotnímu odmítnutí pozvánky na ceremoniál předávání státních vyznamenání předcházela situace ze září 2020. Tehdy Miloš Zeman uvedl, že již nebude zvát Miloše Vystrčila na setkání nejvyšších ústavních činitelů o zahraniční politice kvůli jeho cestě na Tchaj-wan. Tou podle čínské strany porušil zahraničněpolitický postoj ČR, tedy akceptování tzv. „principu jedné Číny“. Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat, že by předseda Senátu Miloš Vystrčil předem uváděl, že se těchto pracovních schůzek s prezidentem nebude účastnit.

Ministr zahraničí Jan Lipavský hovoří o tom, že tento rok, stejně jako již v minulosti, neobdržel pozvánku na předávání státních vyznamenání, které se běžně koná 28. října na Pražském hradě.

K pozvánce na letošní hradní ceremoniál se Jan Lipavský vyjádřil i pro jiná média, například pro web Seznam Zprávy, který s touto informací přišel 24. října. Údajně neobdrženou pozvánku ministr Lipavský zmínil i pro deník Právo, a to v článku, který vyšel 25. října, nebo pro server iDNES.cz, který o dané záležitosti informoval o dva dny později.

Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář nicméně 26. října pro internetovou televizi XTV uvedl, že ministra zahraničí Pražský hrad zval (video). „Takže jestli pan Lipavský neobdržel pozvánku na slavnostní ceremoniál, tak to není naší vinou, ale buď pošty, nebo případně ministerstva,“ řekl (video) kancléř. Obrátili jsme se proto na Ministerstvo zahraničí, zda mohou potvrdit, že pozvánka na Pražský hrad Janu Lipavskému skutečně nedorazila. Odpověď jsme ale doposud neobdrželi.

Pozvání podle svých slov neobdržela ani předsedkyně Poslanecké Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) nebo Miloš Vystrčil (ODS), který v uplynulých senátních volbách obhájil senátorské křeslo. Miloš Vystrčil v současnosti není předseda horní komory, očekává se však, že v této roli bude pokračovat.

Jan Lipavský se stal ministrem zahraničí v loňském prosinci, pozvání mohl ale dostat i jako poslanec, kterým byl od roku 2017. V roce 2019 pozvánku na hradní ceremoniál neobdržel nikdo z pirátských poslanců. Uvedla to tehdy mluvčí Pirátů Karolína Sadílková. Pozvání tedy nedostal ani Jan Lipavský, který ale avizoval, že se zúčastní alespoň následné recepce ve Španělském sále. Kromě poslanců za Piráty nepozval Hrad ani další – tehdy opoziční – zákonodárce. Skutečnost, že tehdy Pražský hrad nepozval některé politiky na ceremoniál 28. října, potvrdil i prezident Zeman, ačkoliv nikoho konkrétně nejmenoval.

Pro úplnost uveďme, že v letech 2020 a 2021 byla předávání státních vyznamenání zrušena. V říjnu 2020 se prezident Miloš Zeman rozhodl slavnostní předávání přesunout o rok kvůli pandemii covidu-19. Hrad tehdy seznam vyznamenaných osob pouze zveřejnil na svých webových stránkách.

O rok později se předávání přesunulo kvůli zdravotnímu stavu prezidenta Zemana. který byl hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici. Ceremoniál měl poté proběhnout 1. ledna 2022, Miloš Zeman ho ale kvůli nepříznivé epidemiologické situaci opět odložil a nakonec vyznamenání předal 7. března. Šéf diplomacie Lipavský se z události ovšem omluvil.

Na závěr shrňme, že Jan Lipavský podle mluvčí Pirátů neobdržel pozvánku na slavnostní předávání státních vyznamenání v roce 2019. Prezident Miloš Zeman tehdy potvrdil, že některé politiky skutečně nezval. Ministr zahraničí Lipavský podle svých slov pozvání nedostal ani letos, dle tvrzení hradního kancléře Vratislava Mynáře však Jan Lipavský pozván byl. Z veřejně dostupných zdrojů nelze jednoznačně zjistit, jestli byl ministr zahraničí na letošní ceremoniál zván či nikoliv. S upřesňujícím dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo zahraničních věcí, které nám ovšem doposud neodpovědělo. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

První zprávy o tom, že íránská vláda údajně plánuje dodat Rusku drony pro boj na Ukrajině, se v médiích objevily v červenci, kdy informaci zveřejnil americký poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Írán následně tvrzení americké strany popřel. V srpnu pak Spojené státy uvedly, že dle jejich zpravodajských služeb do Ruska dorazila první dodávka íránských dronů.

Součástí zmíněné srpnové dodávky z Íránu měly být mimo jiné i Janem Lipavským zmiňované sebevražedné drony, tedy poměrně levné bezpilotní letouny nesoucí trhavinu, které v podstatě plní stejnou roli jako raketa s hlavicí nižšího výkonu.

V polovině září ukrajinská armáda informovala o prvním úspěšném sestřelu této zbraně na území Ukrajiny. 25. září Rusko například využilo sebevražedné drony k útoku na ukrajinské přístavní město Oděsa a zasáhlo jimi jednu z tamních administrativních budov. Podle ukrajinské armády šlo o drony íránského původu. Na konci září zástupci ukrajinské armády uváděli, že se ruské útoky prostřednictvím íránských kamikaze dronů stupňují.

Na začátku října zaútočilo Rusko na cíle poblíž Kyjeva, gubernátor Kyjevské oblasti přitom uvedl, že útočily právě íránské drony. 10. října, dva dny po explozi na Kerčském mostě spojujícím okupovaný Krym s Ruskem, následovala série útoků napříč Ukrajinou. I v tomto případě se podle Ukrajiny jednalo o drony íránské výroby. Vlna ostřelování pomocí sebevražedných dronů pokračovala i v následujících dnech.

Rusko v říjnu popřelo, že by k útokům používalo íránské drony, ačkoli ho z využití těchto zbraní obvinily i Spojené státy nebo britské ministerstvo obrany. 18. října zároveň agentura Reuters informovala, že podle vyjádření některých vysokých íránských představitelů a diplomatů Írán Rusku přislíbil poskytnout střely i další drony. 

17. října Evropská unie schválila balíček sankcí proti Íránu ve spojitosti se smrtí Mahsy Amíníové, která zemřela bezprostředně po zatčení zdejší mravnostní policií, a ve spojitosti s brutální reakcí Íránu na následné protesty. Na sankční seznam bylo přidáno jedenáct osob a čtyři subjekty, které se na těchto činech podílely.

Ve stejný den, kdy byl schválen tento sankční balíček, podpořili zástupci České republiky, společně se zástupci dalších zemí včetně Polska a pobaltských států, potrestání Íránu kvůli zásobování Ruska bezpilotními letouny. Doplňme, že Česko v současnosti předsedá Radě EU, která o sankcích rozhoduje. „Írán se spojil s Ruskou federací ve válce proti Ukrajině. Začal dodávat významné množství vojenského materiálu, v současnosti vidíme například útoky dronů,“ řekl tehdy český ministr zahraničí Lipavský.

Sankce vůči Íránu, o kterých mluví Jan Lipavský, byly prosazeny hned 3 dny poté, tj. 20. října. Evropská unie přidala na sankční seznam tři osoby a jeden subjekt. Důvodem bylo jejich zapojení do vývoje a dodávek bezpilotních vzdušných prostředků, „které Rusko používá ve válce proti Ukrajině“.