Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme na základně dostupných informací jako nepravdivý.

Dle německého insolvenčního řádu se nabízí v případě úpadku právnické osoby víceméně dvě hlavní možnosti, jak se s nastalou situací vyrovnat a těmi jsou zákonná likvidace a reorganizace. Obě možnosti jsou přitom realizovány v rámci insolvenčního řízení. Možnost reorganizace podniku v rámci insolvenčního řízení je v německém insolvenčním řádu zavedena od roku 1991.

Dle §22 odst. 1 německého insolvenčního řádu (odkaz v německém jazyce, .pdf) se předpokládá, že činnost podniku bude pokračovat. V rámci insolvenčního řízení pak může podnik přistoupit k reorganizaci. Zároveň podnik, u kterého bylo zahájeno insolvenční řízení a pokračuje v činnosti je zvýhodněn tím, že mzdu zaměstnancům, včetně vedlejších mzdových nákladů, vyplácí po dobu třech měsíců úřad práce na základě §183 SGB (třetí kniha Sociálního zákona podporující pracovní místa, odkaz v německém jazyce) . Tato finační podpora v úpadku je však vyplácena zpětně a pouze pokud je podnik schopen ji předfinancovat a existuje-li pozitivní prognóza pokračování činnosti podniku.

Úpadek v ČR je upraven Insolvenčním zákonem neboli zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení. Způsoby řešení úpadku dlužníka v insolvenčním řízení jsou pak dle §4 následující:

a. konkurs b. reorganizace c. oddlužení d. zvláštní způsoby, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů

Dle Insolvenčního zákona je také možné, aby insolvenční správce dle §41 uzavíral smlouvy o úvěry a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávku energií a surovin, včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv, což má umožnit pokračování činnosti podniku.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý především kvůli dezinterpretaci postupu po "bankrotu" v České republice. Není ani zcela jasně možné určit, jestli má Vladimír Stehlík formulací "ta banko jim pomůže, dá jim půlroku na to, aby se zvedli a začnou znova" na mysli reorganizaci a pokračování podniku, ale dá se to tak vyložit. Nicméně jediná možnost v ČR jistě není "být zavřen"-

Průzkumy potvrzují, že lidé jsou znechucení politikou. Nedá se však říci, že zemi řídili dosud stejní lidé a stejné strany. Ve vládách se stran i premiérůvystřídalo více než deset.

Podle výzkumu agentury STEM nebylo loni s politikou spokojeno 92 % obyvatel. Znechucení politikou bylo uváděno jako nejčastější důvod, proč lidé nevědí, kterou stranu by volili, nebo proč by nevolili žádnou.

Za posledních 23 let se na vládních koalicích podílely strany: Občanské fórum, ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA, US, US-DEU, ČSSD, SZ, TOP 09, VV a LIDEM. Vládu nepřímo podporovala i KSČM, když se zdržela hlasování o důvěře Fischerovy vlády a nedůvěře Grossovy vlády. Komunisté navíc dali důvěru současné vládě Jiřího Rusnoka.

Strany, které vlády podporovaly, pokrývají velkou část politického spektra, a nedají se proto označit za „vlastně stejné“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených v Zákoně o úřednících (.doc) a na základě materiálu ministerstva vnitra shrnujícího vývoj tohoto zákona.

Úvodní ustanovení poslední verze Zákona o úřednících předloženého ministerstvem vnitra 29.5.2013 zní: "Tento zákon upravuje zaměstnávání státních úředníků (dále jen „úředník“), systemizaci pracovních míst úředníků v úřadech státní správy a vzdělávání úředníků." Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se zákon zabývá pouze státní správou, nikoliv územní samosprávou (ta musí být zmíněna explicitně v předmětu úpravy zákona).

Tou se zabýval například návrh (.doc) Zákona o právních poměrech a vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě (zákon o úřednících) předložený 21.9.2012.

V § 1 tohoto zákona je pak výslovně uvedeno: " Tento zákon upravuje právní poměry zaměstnanců (...), jejichž zaměstnavatelem je Česká republika a jsou zařazeni ve správním úřadu, bezpečnostním sboru, nebo v ozbrojených silách a zaměstnanců, jejichž zaměstnavatelem je územní samosprávný celek a vykonávajících:a) státní správu, samosprávub) nebo vnitřní organizační činnost veřejné správy." V dokumentu (.pdf) ministerstva vnitra, který shrnuje vývoj zákona o úřednících potom nalezneme následující informace: "V rámci připomínkového řízení, jež bylo zařazeno v září 2012 k výše uvedenému zákonu, byl vznesen požadavek na samostatnou právní úpravu postavení státních úředníků a samostatnou právní úpravu úředníkůúzemních samosprávných celků, tedy zachování úpravy zákonem č. 312/2002 Sb. pro úředníky územních samosprávných celků. (...)"

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Za posledních 23 let se na vládních koalicích podílely strany: Občanské fórum, ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA, US, US-DEU, ČSSD, SZ, TOP 09, VV a LIDEM. Vládu nepřímo podporovala i KSČM, když se zdržela hlasování o důvěře Fischerovy vlády a nedůvěře Grossovy vlády. Komunisté navíc dali důvěru současné vládě Jiřího Rusnoka.

Strany, které vlády podporovaly, pokrývají velkou část politického spektra, a nedají se proto označit za „vlastně stejné“. Ve vládách se stran i premiérů vystřídalo více než deset.

V roce 2009 pokleslo HDP ČR o 4,5 procenta. Nyní v roce 2012 dochází k trvalému poklesu hrubého domácího produktu - tedy recesi, o které mluví Jan Fischer, ve třech sledovaných kvartálech to bylo v prvním -0,7 %, ve druhém -1 % a ve třetím -1,3 % .

Petr Cibulka ve svém výroku odpovídá na otázku ohledně možnosti rozhodnutí o zvýšení daní pomocí procedury referenda. Bohužel jím uvedený příklad je popsán velmi obecně a nelze jednoduše zjistit, jakou konkrétní úpravu má kandidát na mysli.

Patrně nejvíce se danému případu blíží vládní návrh (ang.) referenda o zvýšení daně z přidané hodnoty ze 7,6 % na 8 % z roku 2009. Nicméně tato iniciativa byl pro navrhovatele úspěšná a ke zvýšení daně tedy došlo (ang.). Na druhou stranu, referendum na obdobné téma se ve Švýcarsku konalo již v roce 2004, kdy byl naopak vládní návrh občany zamítnut.

Ačkoliv argumentace obsažená ve výroku je postavena na reálném základě, konkrétní příklad odpovídající jeho přesnému znění se nám z dostupných zdrojů dohledat nepodařilo, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

ODS ve sněmovních volbách v roce 2002 obdržela 24,47 % hlasů. K tomu politologové Ladislav Cabada a Karel Vodička poznamenávají (str. 229), že"[v]zhledem k předvolební rétorice představitelů ODS v čele s předsedou strany, kdy Václav Klaus prohlašoval, že každý jiný výsledek než vítězství je prohrou, byl tento výsledek chápán jako neúspěch."I z toho částečně vyplývá, že samotný Václav Klaus viděl podmínky, za nichž probíhala volební kampaň, pro ODS spíše jako příznivé.

Následnou reflexi volebních výsledků provedl v rámci ODS speciální pracovní tým, v jehož analýze se objevily čtyři základní vysvětlení volebního neúspěchu. Prvním argumentem byl rozkol v rámci české pravice, kdy jednotlivé politické strany v daném období nebyly schopny vzájemně spolupracovat. Druhý argument se pak v podstatě shoduje s výrokem Pavla Béma, když jako příčinu uvádí špatné přijetí opoziční smlouvy veřejností i médii. Dva poslední body poukazují na některé chyby při formulaci programových tezí ODS a technickém provedení volební kampaně. Podobně nastalou situaci ve svém projevu před zástupci oblastí a regionů ODS zhodnotil i Václav Klaus.

Z povolební analýzy politologa Petra Fialy, který se věnoval přesunům voličů mezi volbami v roce 1998 a 2002, je patrné, že k přesunům mezi jednotlivými politickými stranami docházelo spíše na levici, tedy mezi ČSSD a KSČM. Naopak pravicové strany ztrácely voliče v důsledku snížené volební účasti v rámci jejich tradičního elektorátu. Je otázkou, nakolik k této nižší účasti přispěl sám Klaus vytvořením a držením opoziční smlouvy se (podle svých vlastních slov z kampaně 98) svým hlavním rivalem, ČSSD.

Z výše citovaných poznatků lze dojít k závěru, že volební výsledek ODS ve volbách 2002 byl zapříčiněn mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Ačkoliv významným faktorem bylo i kritické přijetí opoziční smlouvy, důležitou roli sehrály například i problematické aspekty politického marketingu a volební strategie jenž nelze označit jako zcela náhodné. Ale chybná taktika ODS se projevila také v přístupu k opoziční smlouvě ve snaze o její zachování i pro následující volební období, čehož naopak dokázalo využít nové vedení ČSSD v čele s Vladimírem Špidlou.

V tomto smyslu je tedy výrok značně zjednodušující, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.

Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.

Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.

Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.

Ve volebním období od roku 2010 došlo celkem ke dvěma zvýšením DPH, konkrétně v letech 2012 a letos. Tato dvě zvýšení prosadila vždy vládní koalice pod vedením Petra Nečase. První z nich prohlasovala Nečasova vláda v zastoupení ODS - TOP 09 - VV.

Zvýšení DPH od letošního roku (sazby 15 a 21 %) prosadila taktéž vláda Petra Nečase, již však obměněná ve složení ODS - TOP 09 a LIDEM. Striktně vzato by mělo být pro tuto krátkou analýzu bráno pouze první zvýšení, nicméně v odůvodnění tohoto výroku pracujeme se zvýšeními oběma (hodnocení by se neměnilo tak či tak), strana LIDEM je fakticky odštěpená část Věcí veřejných.

Od ledna 2012vzrostla snížená sazba daně z přidané hodnoty z 10 na 14 procent, seznam položek se nezměnil. Základní sazba zůstala na 20 procentech. Od ledna 2013 se obě sazby zvýšily o jeden procentní bod, tedy ze 14 na 15 procent a z 20 na 21 procent.

Podle informací ze serveru nasepenize.cz byl celkový výběr DPH za rok 2012 o 2,8 mld. korun vyšší než v roce předchozím. Tento fakt potvrzují také data Generálního finančního ředitelství, které zveřejňuje statistiku inkasa (.xls) jednotlivých daní.

Výběr DPH se zvýšil i v roce 2013, od začátku roku do poloviny května vzrostl meziročně o 5 miliard. Po obou zvýšeních došlo ke zvýšení výběru DPH, Babiš naopak mluví o tom, že po zvyšování DPH došlo k poklesu inkasa, a to ve výši 11 mld. Kč.

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, neboť po dvojím zvýšení DPH, které přijala vláda Petra Nečase, došlo podle veřejně dostupných zdrojů ke zvýšení inkasa této daně.

Prohlášení místopředsedkyně ODS je složeno z několika faktických výroků, které hodnotíme jako pravdivé a to s následujícím zdůvodněním:

Prezident Miloš Zeman dne 10. 7. 2013 jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která 7. 8. 2013 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nezískala důvěru. Do jmenování vlády nové vládne jako vláda v demisi (.pdf - str. 10).

Senát Parlamentu České republiky schválil celkem sedm z osmi kandidátů prezidenta Miloše Zemana na členy Ústavního soudu. Nejmenován byl pouze bývalý ústavní soudce Miloslav Výborný (neprošel pouze o jeden hlas).

Splněná přání členů sociální demokracie ve vztahu k novému složení Ústavního soudu lze potvrdit např. na základě následujícího prohlášení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jaromíra Tejce pro ČT z 3. 2. 2013: "Očekávám, že soudci, kteří budou navrženi levicovým prezidentem a schváleni levicovým Senátem, budou přístupnější argumentům."