Přehled ověřených výroků

Nové volby do zastupitelstva se podle zákona konají, došlo-li k územní změně, pokud zastupitelstvo delší dobu nejedná (dle zákona o obcích), případně, jak uvádí zastupitel Poche, když není dostatečný počet nejen zastupitelů, nýbrž i náhradníků. Ti totiž nastupují postupně až do poslední osoby na kandidátce.

Nedostatek zastupitelů by nastal např. po rezignaci všech zastupitelů a náhradníků ODS a ČSSD, která by uprázdnila více než polovinu mandátů a naplnila tak zákonnou podmínku konání nových voleb. Stačilo by tedy "pouze" asi 120 rezignací, nikoli 300, jak nepravdivě uvádí Poche.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo z veřejně dostupných informací potvrdit pravdivost tohoto výroku. Nenašli jsme žádné informace, které by hovořily o poskytování nemovitostí zadarmo.

Výrok Miroslava Pocheho je na základě dohledaných informací z jednání zastupitelstva hl. města Prahy z 25. dubna a 23. května hodnocen jako zavádějící.

Pražské zastupitelstvo odvolalo 23. května 2013 primátora Bohuslava Svobodu a také některé radní hlavního města. Jednání probíhalo (stenozáznam - .pdf - str. 10) tak, že zastupitelstvo hlasovalo jednotlivě o odvolání všech radních.

Předchozí jednání zastupitelstva proběhlo 25. dubna a ČSSD zde skutečně navrhla odvolat primátora a radní Evu Vorlíčkovou, kteří jsou obviněni policií v souvislosti s kauzou Opencard (Český rozhlas). Policie však obvinila 10 pražských radních. Zápis z jednání (.pdf - str. 4) zastupitelstva ze dne 25. dubna uvádí: "Protinávrh člena ZHMP Pocheho – navrhl nový text usnesení ve znění:„Zastupitelstvo HMP odvolává doc. MUDr. Bohuslava Svobodu, CSc. z funkce primátora
hl. m. Prahy“
Pro: 16 Proti: 29 Zdr. 16
Nebylo přijato.
Protinávrh člena ZHMP Pocheho – navrhl nový text usnesení ve znění:
„Zastupitelstvo HMP odvolává Ing. Evu Vorlíčkovou z funkce radní hl. m. Prahy“.
Pro: 16 Proti: 32 Zdr. 13
Nebylo přijato." Sociální demokraté tedy zkusili odvolat již na předchozím zasedání primátora a další členku rady města, nicméně tento akt není zcela srovnatelný se situací, která nastala na jednání zastupitelstva 23. května, neboť na posledním jednání se hlasovalo o odvolání všech členů rady, sociální demokraté požadovali odchod dvou členů. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Zmíněné částky představují odlišné části státního rozpočtu.

Když hovoří o částce 4 miliardy korun, odkazuje premiér na výrok exministra Ivana Fuksy "Program Podpora prevence před povodněmi 2 navazuje na úspěšnou první etapu programu, která byla realizovaná v letech 2002 až 2007 s náklady ve výši přes 4 miliardy korun."
Snažili jsme se tedy ověřit rozsah výdajů zejména pro program Podpora prevence před povodněmi. Ten byl na roky 2007-2013 plánován s výdaji ve výši 11 mld. Korun (dle rozhovoru Ihned s náměstkem ministra zemědělství; starší programová dokumentace - .pdf, s. 4 - uvádí 11,5 mld.). Premiér ale uvádí, že jde o prostředky "ve třech oblastech". Kromě zmíněného programu jako další zdroj nalezneme položku ve státním rozpočtu "transfery na pozemkové úpravy a programy protipovodňových opatření" (kap. 397), na kterou bylo v letech 2009, 2010, 2011 a 2012 vyčleněno celkem 3,65 mld. Dohromady tedy téměř 15 mld. Korun poskládáme.

Srovnání oněch 15 miliard se 4 miliardami z let 2002-2007 je však zavádějící: i v tom období totiž najdeme prostředky mimo program Podpora prevence před povodněmi. Ve starších rozpočtech jde zejm. o položku "Výdaje na obnovu koryt vodních toků a vodohospodářských děl a protipovodňová opatření" (kap. 397), na kterou bylo např. v letech 2002, 2003 a 2004 vyčleněno cca 990 mil., 890 mil., resp 720 mil. Korun (v dalších letech se nevyskytuje).

Premiér Nečas tedy rozsah státní podpory, uvedený Ivanem Fuksou v příspěvku, srovnává s částkou, představující jen část státních výdajů na protipovodňová opatření, a jeho srování je tedy zavádějící.

Eurokomisař pouze řekl, že pro takto rozsáhlou katastrofu není z fondu letos možná plná náhrada.

Komisař pro finanční plánovaní a rozpočet, Janusz Lewandowski, 5. června o povodních ve střední Evropě prohlásil, že "rozsah této katastrofy zcela přesahuje (možnou) náhradu pro tyto zěmě. Nemáme prostředky, zcela určitě, pokud jde o evropský Fond solidarity. V roce 2013 to není možné" (Der Spiegel). Podle portálu Business News Europe pak dodal, že jednou z možností je provést náhradu za pohotovostní opatření v následujícím roce.

Den po medializaci jeho slov vydal komisař prohlášení, podle kterého je "Fond solidarity k dispozici všem v nouzi následující přírodní katastrofu". Také slíbil, že udělá vše pro rychlou pomoc ze strany Evropy, jakmile o ni vlády zasažených zemí požádají.

Lewandowski tedy netvrdil, že ve fondu nejsou žádné prostředky, pouze, že jich pro takto rozsáhlou událost není dostatek. Parafrázovat nelze "velmi", jak uvádí premiér. Řečník buď parafrázuje, nebo ne. V tomto případě premiér Nečas slova eurokomisaře velmi pozměnil a svým výrokem tak zavádí.

Mandatorní výdaje jsou výdaje, jejichž rozsah je stanoven v zákoně, obvykle tedy není možné je operativně upravovat podle aktuální fiskální situace v rámci sestavování rozpočtu, je nutná legislativní úprava. Především se jedná o tzv. transfery, tedy výdaje, za které stát nedostává žádnou protihodnotu (např. důchody, sociální dávky, podpory), dále výdaje na zdravotnictví, dluhovou službu apod.

Není tedy pravda, že by vláda Petra Nečase neškrtala v těchto výdajích. Například v balíčku změn pro rok 2013 přistoupila vláda k omezení tempa valorizace důchodů či ke zpřísnění podmínek pro podporu penzijního připojištění. Od počátku roku 2012 byly upraveny podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku. Nejrazantněji vláda postupovala v balíčku pro rok 2011, kdy plošně omezila výdaje jednotlivých rezortů včetně mzdových nákladů, snížila podporu stavebního spoření, zpřísnila podmínky pro výplatu porodného, rodičovského příspěvku i podpory v nezaměstnanosti.

Přesto však, jak je patrné například z grafů a tabulek v důvodové zprávě (.doc) k zákonu o státním rozpočtu pro rok 2013 (strana 24), objem mandatorních výdajů stále stoupá, a to jak v absolutní výši, tak i v poměru k celkovým výdajům (tabulka 11, graf 5) či HDP (tabulka 12).

Klesají naopak výdaje na investice. Například Státní fond dopravní infrastruktury, prostřednictvím kterého je financována výstavba a údržba silnic, železnic či vodní infrastruktury, měl pro rok 2012 rozpočtováno 58 miliard (proti 61 miliardám v roce 2011). V rozpočtu na rok 2013 je částka mírně navýšena na 58,5 miliardy, pro další roky se počítá s výdaji přibližně na stejné úrovni.

Jak však uvedl ředitel fondu na tiskové konferenci v březnu 2013 ve zprávě o financování za rok 2012, výplaty prostředků se zpožďují, protože jednotlivé projekty nedokáží dostatečně rychle čerpat přislíbené prostředky.

Výše uvedené shrnujeme do hodnocení 'zavádějící', z citovaných zdrojů vyplývá, že vláda škrtala jak v investicích, tak v mandatorních výdajích. Je otázkou, nakolik jsou výše zmíněné škrty v oblasti mandatorních výdajů "rezolutní", nicméně reálně vláda škrtala i v této oblasti, tedy tam, kde by to podle Klause snadné být nemělo.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmíněný návrh ve skutečnosti do sněmovny předložili tehdejší poslanci David Kádner (VV) a Radim Fiala (nezařazený, dříve ODS), kteří však s Tomiem Okamurou spolupracovali a nyní oba kandidují jako krajští lídři za Hnutí Úsvit.

Novela Zákona o hmotné nouzi navrhovala doplnit do stávajícího zákona následující odstavec:

Doplatek na bydlení lze poskytnout pouze
a) tehdy, jestliže osoba užívá byt, jehož je vlastníkem nebo nájemcem, v souladu s hygienickými a stavebně technickými požadavky a
b) do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného.

Novela byla odeslána do Poslanecké sněmovny v červnu 2013 s negativním stanoviskem vlády, do konce volebního období však nestihla být projednána.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o progresi daně z příjmu právnických osob jako zavádějící.

Tereza Bernardová hovoří o tom, že někde od výdělku 8000 eur ročně je stanovena progrese, a to tím způsobem, že je-li tento příjem překročen, platí poplatník v jednotlivých pásmech vždy o 2 % víc.

Daňový systém v této oblasti popisuje web Finexpert.cz:

"- 0 % (do příjmu 8 004 €),
- 14 % (při příjmu 8 005 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 1,88 % až do příjmu 13 469 €, kdy platí sazba daně ve výši 24 %),
- 24 % (při příjmu 13 469 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 0,46 % až do příjmu 52 882 €),
- 42 % (při příjmu od 52 883 € do 250 730 €),
- 45 % (při příjmu nad 250 731 €)." Je tedy zjevné, že Bernardovou popisovaná progrese fakticky platí v pásmu výdělků 8005-13 469 Euro. Při vyšších výdělcích se však po každém zvýšení základu sazba zvyšuje již mírnějším tempem, což místopředsedkyně LEV21 zcela pomíjí.

Výrok Michala Haška hodnotíme jako zavádějící na základě výběru citací z Nálezů Ústavního soudu ČR, neboť ne všechny Haškem kritizované reálie fungování Poslanecké sněmovny popsal soud jako "ohýbání pravidel". Za pravdu (viz hodnocení níže) lze dát prvnímu místopředsedovi ČSSD ve věcech omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy. U zmíněných "nočních maratonů" však Ústavní soud uvedl, že je to "pouze" záležitost politické kultury a také již ústavně ustálená praxe.

Ve vztahu k uvedenému omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy se plénum ÚS skutečně kriticky vyslovuje např. ve svém Nálezu ze dne 27. 11. 2012 (Pl. ÚS 1/12). "214. Pokud jde o namítané sloučení rozpravy za současného omezení řečnické doby poslanců a počtu jejich vystoupení, Ústavní soud podotýká, že zákonodárce je při vytváření struktury právního řádu z hlediska jeho formálního rozdělení na zákony vázán atributy právního státu, mezi které patří zásady předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07]. Právě z nich lze dovodit požadavek, aby zákon ve formálním smyslu současně neupravoval více materií, jež nejsou vzájemně obsahově a systematicky provázány. Tomuto požadavku lze přiznat opodstatnění i ve vztahu ke způsobu, jakým jsou projednávány návrhy zákonů. Má-li totiž zákonodárná procedura umožnit jejich otevřené a kritické zhodnocení, je žádoucí, aby byl její předmět vymezen právě s ohledem na výše zmíněnou obsahovou souvislost, a k jeho projednávání tak došlo přehledným a srozumitelným způsobem. Z těchto důvodů sdílí Ústavní soud názor navrhovatelů, podle něhož je třeba § 54 odst. 8 jednacího řádu vykládat v tom smyslu, že sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich vzájemnou věcnou souvislost. Její sloučení k více vzájemně nesouvisejícím bodům by naopak vedlo k absurdnímu důsledku všezahrnující rozpravy, která by právě pro rozsah svého předmětu postrádala jakýkoliv rozumný smysl."

Popř. také v Nálezu ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10). "99. Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání. Zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat, toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady (že se nejedná o pouhou hypotézu lze doložit i na vyjádřeních některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze - viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem ze dne 22. 2. 2011). Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci 2. čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. 11. 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě (viz bod 31)."

K otázce "nočních maratonů v Poslanecké sněmovně" však např. ve svém Nálezu ze dne 29. 5. 2013 (Pl.ÚS 10/13) zaujímá "nekritické" stanovisko. "88.Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]."

Výrok hodnotíme na základě informací z webu Ministerstva zahraničí jako zavádějící.

Za rok 2012 ČR poskytla humanitární pomoc ve výši 72,8 mil. Kč, z čeho pomoc Sýrii činila jen 16,5 mil. Kč a ne 20 mil.

Pro rok 2013 bylo na humanitární pomoc vyčleněno 73 mil. Kč, s toho 45,3 mil. Kč bylo schváleno na projekty ke 31. červenci 2013. Podle stránek Ministerstva v roce 2013 zatím do Sýrie prostřednictvím humanitární pomoci odešlo 18,7 mil. Kč a ne 19 mil. Přesněji: "dotační řízení se týkalo pomoci obyvatelstvu Sýrie...
v hodnotě celkem 9 mil, ..projekt na podporu syrských uprchlíků v Libanonu..v hodnotě 2,75 mil. Kč,...navýšena dotace na projekt SOS Sýrie organizace Člověk v tísni o 2 mil. Kč...,Částka 5 mil. Kč bude věnována na Regionální výzvu OSN na pomoc uprchlíkům ze Sýrie..". 19 milionů v letošním roce uvedl Jan Kohout víceméně správně, v loňském roce však výši české pomoci Sýrii výrazně nadhodnotil a jeho výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.