Přehled ověřených výroků

Rozsáhlost systému referend a jejich tradice zakotvení ve švýcarském právním systému představuje následující Zdroj (.pdf - tabulka 4.1.), která uvádí druhy institutů přímé demokracie a jejich významné vlastnosti.

R. Fico uvedené slová povedal počas októbrového stretnutia s P. Nečasom v Uherskom Hradišti. Presné znenie slov R. Fica uvádza denník Pravda (30. októbra 2012):

"Túžim, aby sa pôžičky vzájomnej dôvery opakovali v ďalších rokoch,"

Zákon o právních poměrech a vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě (tzv. zákon o úřednících), který by měl nahradit doposud neúčinný služební zákon, je skutečně podle informací Hospodářské komory ČRv meziresortním připomínkovém řízení.

Zákon opravdu zavádí řadu změn, např. má nově upravovat podmínky vzniku a zániku pracovního poměru ve státní správě, upravovat povinnosti a nároky úředníka nebo zavést opatření vedoucí k depolitizaci úřadů (kompletní znění návrhu naleznete v Knihovně připravované legislativy (.doc)), dodejme ale, že podle některých nestátních neziskových organizací jsou navrhované změny nedostatečné.

Budoucí program jednání vlády je prozatím znám pouze na 6. února, informaci, kdy bude projednáván zákon o úřednících, se nám tedy nepodařilo ověřit.

Zbývající část výroku ovšem na základě uvedených informací hodnotíme jako pravdivou.

Výrok Jana Fischera je na základě legislativní úpravy současné i minulé ve věci nutného minimálního věku soudců hodnocen jako pravdivý.

Bývalá právní úprava věku soudců byla opravdu 25 let. Konkrétní ustanovení vyplývá ze zákona o soudech a soudcích z roku 1991, konkrétně § 34 (1): "Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu."

Současná právní úprava (účinnost od 1. dubna 2002) pak vyplývá taktéž ze zákona o soudech a soudcích (.pdf) Hlava II, § 60 (1) doslova uvádí: "Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan České republiky (dále jen "občan"), který je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu."

Programová východiska KSČM (.pdf) a Suverenity, potažmo Jany Bobošíkové, se shodují v mnoha záležitostech. Na tiskové konferenci při ohlášení kandidatury Jany Bobošíkové na prezidentku v barvách KSČM v roce 2008 Jana Bobošíková zmínila následující programové shody:

"Za prvé – otázka energetické bezpečnosti. Myslím si, že tam najdeme zcela jednotnou společnou řeč . Už dávno se měl začít dostavovat Temelín a je ohrožením energetické bezpečnosti občanů JČR, že ve vládním prohlášení je ona doložka, že se Temelín rozšiřovat nebude. Ten energetický mix, tam bychom určitě našli shodné názory a mělo by se v tomto ohledu pokročit. Druhá otázka – některé aspekty zahraniční politiky, a to zejména otázka důsledného trvání na platnosti Benešových dekretů a na platnosti Postupimské dohody. Třetí věc – myslím si, že se shodneme v tom, že je nutné zavést majetkové přiznání a znovu říkám, majetkové přiznání není bolševická úchylka. Jsou země v EU, ve kterých to normálně existuje. Pokud mohu shrnout, tak minimálně v těchto třech oblastech. Plus v tom, že reforma, tak jak ji připravila Topolánkova vláda, je v některých oblastech necitlivá. Nyní mám konkrétně na mysli poplatky pro děti do 15 let u lékaře. To jsou body, na kterých se s pány bezesporu shodneme."

Mimoto se shodli například v názoru na tehdy plánovanou stavbu radaru v ČR, referendum nebo právě přímou volbu prezidenta.

Na stejné tiskové konferenci na dotaz novináře uvedl k Janě Bobošíkové předseda KSČM Filip následující:

"Ale předkládáme kandidáta, který je uchopitelný svými myšlenkami jak ze strany levice, tak ze strany středu i pravého středu i z nezávislých. V tomto ohledu proto výběr padl na paní Janu Bobošíkovou."

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V Kosovu proběhly již dvoje parlamentní volby (.eng), premiérem je Hashim Thaçi.

Dlouhodobě působí v zemi jednotky KFOR (celkem 30 zemí – 23 zemí NATO), které zprvu dbaly především na bezpečnost, což v letech po proběhnuvším válečném konfliktu často zcela nezvládaly, v současné době se pak spíše snaží agendu bezpečnosti postupně předávat k zodpovědnosti místním policejním sborům, které jsou již kosovské. Již první volby proběhly podle demokratických standardů.

Karel Schwarzenberg má tak pravdu jak s vládou premiéra Thaciho, tak i v tom, že se k moci dostala na základě demokratických voleb. Centrální vláda pak skutečně kontroluje své území, od vzniku země však také díky mezinárodním vojenským silám.

Je sice otázkou, co přesně Miloš Zeman považuje za boj mezi vládní sociální demokracií a opozicí, kterou oficiálně podle opoziční smlouvy a výsledků voleb měla být ODS, podle odborných textů byla však de facto vládní stranou a opozicí pak nesmluvní parlamentní strany. Avšak terčem kritiky opozičních poslanců (i z ODS) např. návrhy rozpočtů opravdu byly. Ověřit zda předmětem takových " bojů " byl " téměř každý zákon " bohužel není v našich silách, tudíž musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Právě v letech tzv. opoziční smlouvy (konkrétně roku 1999 a 2000) zažil státní rozpočet dvě rozpočtová provizoria.

První návrh zákona o státním rozpočtu č. 22/1999 Sb. byl podle stenozáznamů z Poslanecké sněmovny kritizován v prvním čtení například poslanci Janem Kasalem (oznámil, že KDU-ČSL rozpočet podpořit nemůže), Karlem Kühnlem z Unie Svobody nebo Milanem Zunou z ODS. Václav Klaus pak například zmiňoval mj. deficit rozpočtu nebo část rozebírající makroekonomickou situaci země. Návrh byl také nejprve vrácen a přijat až 15. ledna 1999.

V případě rozpočtu na rok 2000, jak je patrné z legislativního procesu, byl tento vrácen k přepracování v prvním čtení hned dvakrát. Nakonec byl přijat až 3. března roku 2000. Zmíněný odkaz obsahuje také další odkazy na stenozáznamy, usnesení či pozměňovací návrhy.

Kritikem návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2001 byl dle stenozáznamů Miroslav Grebeníček z KSČM, své komentáře zmínil například i Miroslav Kalousek, Ivan Pilip a další. Na rozdíl od rozpočtu předchozích dvou let, tento nebyl vrácen k přepracování.

Návrh rozpočtu pro rok 2002 byl pak v prvním čtení opět vrácen na přepracování usnesením v říjnu 2001 a byl předmětem kritiky například Miloslava Ransdorfa, Miroslava Kalouska či Marie Machaté a dalších.

Role opozice oproti standardnímu chování byla částečně jiná a to tím, že formálně nejsilnější opoziční strana ODS se zcela vědomě vzdala možnosti svrhnout vládu prostřednictvím institutu vyjádření nedůvěry vládě.

Zmíněnou část organizace ČNB řídí §6 zákona o ČNB. Dle odst. 1, je rada opravdu sedmičlenná, odst. 5 potvrzuje období 6 let.

Guvernéra však nevybírá rada, nýbrž jmenuje prezident ČR (dle odst. 2. Tato nominace je ostatně často medializována (vizte lidovky či HN).

Hlava třetí Ústavy ČR hovoří mj. o roli prezidenta republiky. Článek 63 pak hovoří o právu prezidenta účastnit se schůzí obou komor Parlamentu a schůzí vlády. Doslova se v tomto článku praví:

“(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”

Fakt, jestli má případný proslov prezidenta v těchto institucích malý či větší účinek, nehodnotíme.

Na základě informací z webových stránek Ústavního soudu i médií je výrok hodnocen jako pravdivý.

Ústavní stížnost byla Ústavním soudem přijata 14. ledna 2013. Návrh na zrušení čl. II. rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii podalo 30 senátorů.

"Skupina senátorů se svým návrhem domáhá, aby Ústavní soud zrušil v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy napadenou část rozhodnutí prezidenta republiky pro její rozpor s hodnotami demokratického právního státu." (Ústavní soud, aktuálně)