Přehled ověřených výroků

Obousměrný plynovod Stork II, o kterém premiér Petr Fiala (ODS) hovoří, má propojit Českou republiku s polským LNG terminálem v přímořském městě Świnoujście (Svinoústí). Projekt by zásadně pomohl diverzifikovat dodávky zemního plynu do Česka a snížil by tak naši energetickou závislost na Rusku.

Plynovod Stork II

O plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energtiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu.

V roce 2016 český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. V témže roce však polský Gaz-System odložil projekt Stork II na rok 2019. V roce 2020 pak společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito. Dodejme, že jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se navzájem vinily za to, že se projekt neposouvá vpřed.

Obnova spolupráce

Předseda vlády Fiala 6. září 2022 řekl, že Česko a Polsko obnovily přípravu plynovodu Stork II. Shodnout se na tom měl s polským premiérem Mateuszem Morawieckim při jednání o evropských plánech v energetice. Dodejme, že Fiala o tom, že se s polským premiérem dohodl na opětovném otevření jednání o projektu, informoval v dubnu tohoto roku. O obnovení vyjednávání poté mluvil také na začátku letošního července. Týdeník Respekt nicméně 7. září napsal, že Polsko podle dostupných informací nepodepsalo žádný dokument, který by realizaci Stork II posunul vpřed.

Na konci září (tedy přibližně týden po odvysílání předvolební debaty) Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo tiskovou zprávu, ve které informovalo, že „Česko a Polsko obnovilo spolupráci na přípravě projektu výstavby česko-polského plynárenského propojení“. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa ve společném dopise požádali Evropskou komisi o financování stavby plynovodu Stork II.

Tisková zpráva MPO dodává, že „k dopisu připojili své podpisy také provozovatelé přepravních soustav, český Net4Gas s.r.o. a polský Gaz-System S.A. jako budoucí realizátoři projektu“. Projekt může být podle ministerstva dokončen do roku 2026, pakliže bude o investici rozhodnuto v příštích měsících.

Doplňme, že plynovodu Stork II byly unijní dotace přislíbeny již v minulosti. Evropská komise však v roce 2019 plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie. Právě tato situace byla podle společnosti Net4Gas hlavním důvodem odložení projektu.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a jeho kapacita by měla pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska.

Díky novému plynovodu Slovensko získalo přístup k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského Svinoústí a v litevské Klajpedě a k norskému plynovodu Baltic Pipe. Polsko pak díky tomuto plynovodu získalo přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Závěr

Do začátku letošního září sice dle informací Respektu nevznikl dokument, který by Polsko zavazoval k obnovení projektu Stork II, náznaky obnovené spolupráce mezi českou a polskou stranou ovšem existovaly. Předseda vlády Petr Fiala o plynovodu opakovaně jednal se svým protějškem Mateuszem Morawieckim. Znovuzahájení spolupráce na přípravě projektu pak potvrzuje i pozdější dopis z konce září, ve kterém ministr průmyslu obchodu Jozef Síkela a polská ministryně pro ochranu klimatu a životního prostředí Anna Moskwa požádali Evropskou komisi o financování stavby. Premiéři Slovenska a Polska v srpnu 2022 skutečně slavnostně otevřeli nový plynovod, který spojuje jejich státy. Výrok Petra Fialy z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Rakouská vláda na začátku letošního září představila plán na omezení cen elektřiny pro domácnosti, který zavádí cenový strop na úrovni 10 centů za kilowatthodinu (kWh). Nad tuto hranici hodlá Rakousko domácnostem cenu doplácet. Počítá se přitom s dotováním maximálně 30 centů na kWh pro dodavatele.

Pokud tedy cena elektřiny pro spotřebitele přesáhne 40 centů, navýšení zaplatí odběratel. Podpora je omezena na maximálně 2 900 kWh na jednu domácnost, což odpovídá zhruba 80 % roční spotřeby průměrné rakouské domácnosti. Dle vyjádření rakouské vlády má tento 80% limit motivovat domácnosti k šetření elektřinou. Zavedení hranice 2 900 kWh také znamená, že se toto opatření v důsledku netýká nákladů na elektrické vytápění (např. při využívání tepelného čerpadla). Domácnosti, které jej používají, totiž často elektřiny spotřebují ročně výrazně více. 

Rakouské ministerstvo životního prostředí, jež má na starosti také oblast energetiky, k tomu uvedlo, že je „jasné, že domácnosti, které topí tepelným čerpadlem, jsou vysokými náklady velmi zatíženy“. Stejně je tomu podle ministerstva ale i v případě domácností, které k topení využívají např. plyn, dálkové vytápění nebo pelety, u nichž ceny také výrazně vzrostly. „Z hlediska rovného zacházení není možné poskytnout pomoc s náklady na vytápění jedné skupině, zatímco ostatní musí nést zvýšení cen sami. Federální vláda v rámci cenové brzdy pro elektřinu sponzoruje základní spotřebu elektřiny, otázka dotací nákladů na vytápění bude řešena v dalším kroku,“ uvedlo ministerstvo pro rakouský server Zackzack.at na začátku září.

Tuto skutečnost kritizovala například tamní Komora práce, která žádá po vládě, aby spotřebitele topící elektřinou podpořila. Hans Pucker z Komory práce uvedl, že kdo používá elektrické topení, spotřebuje 10 až 15 tisíc kWh ročně. Upřesněme, že topením elektřinou se mohou myslet i elektrické přímotopy.

Tisková zpráva rakouského Ministerstva financí pak uvádí, že náklady domácností po zavedení cenového stropu by měly průměrně klesnout o zhruba 500 eur ročně. Opatření má platit od letošního prosince až do konce června 2024 a stát na něj vynaloží tři až čtyři miliardy eur.

Doplňme, že částečný cenový strop elektřiny není první rakouské plošné opatření v boji proti růstu cen. Každý, kdo měl počátkem července v Rakousku trvalé bydliště, dostal na účet jednorázový příspěvek od vlády 500 eur a také 250 eur na každé dítě.

Francie od ledna letošního roku zavedla tzv. tarifní štít, který zastropoval cenu elektřiny v případě tzv. regulovaných tarifů. Ty odběratelům nabízí společnost Électricité de France (EDF), v níž má francouzský stát 84% podíl, a vybrané místní distribuční společnosti. Uveďme, že výši těchto tarifů stanovuje vláda a využívá je přibližně 70 % odběratelů elektřiny ve Francii. Konkrétně jsou vyhrazeny jen pro domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem nepřesahujícím 2 miliony eur. Francie u těchto regulovaných tarifů nárůst cen zastropovala tak, že v letošním roce nesmí překročit hranici 4 % při srovnání ceny na začátku ledna 2022 s cenou platnou v srpnu 2021. 

V září 2022 Francie prodloužila platnost tohoto zastropování i na příští rok. Procentuální hranice se však změnila. V roce 2023 se mají ceny udržet na hranici 15% nárůstu, zatímco bez zastropování by nárůst mohl dosáhnout až 120 %. 

Doplňme, že v březnu 2022 došlo k rozšíření tarifního štítu o další opatření, jehož cílem je zmírnit růst cen elektřiny i u vládou přímo neregulovaných tarifů. Objem elektřiny, kterou musí EDF každý rok nabízet v rámci tzv. mechanismu ARENH alternativním (konkurenčním) dodavatelům energií za sníženou cenu, byl pro letošní rok navýšen ze 100 TWh na 120 TWh. Upřesněme, že EDF jako největší producent elektřiny v zemi např. v roce 2021 vyrobila celkem 418 TWh elektrické energie (.pdf, str. 63), a pod ARENH tak spadá zhruba čtvrtina její produkce. 

EDF skutečně kvůli těmto opatřením podala žalobu k francouzskému nejvyššímu správnímu soudu. Stalo se tak 9. srpna a přesněji se jedná o „žádost o odškodnění“ kvůli dopadům rozhodnutí vlády. Společnost byla rozhodnutím nucena prodávat energii se ztrátou. V této žalobě se dožaduje odškodnění za ztráty 8,34 miliardy eur. Uveďme, že společnost EDF v prvním pololetí letošního roku vykázala rekordní ztrátu, 5,3 miliardy eur, zatímco v prvním pololetí roku loňského měla společnost zisk 4,2 miliardy eur.

Evropská komise přijala 23. března 2022 dočasný krizový rámec, díky kterému by členské státy měly mít lepší flexibilitu při přidělování státní podpory a mohly by tak podpořit svou ekonomiku v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Rámec konstatuje, že celé hospodářství EU „je vážně narušeno“. Na základě čl. 107 odst. 3 písm. b Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 45) tak v této situaci členským státům umožňuje, aby udělovaly státní podporu, která by jindy mohla být považována za neslučitelnou s vnitřním trhem Unie. Rámec také konkrétně zmiňuje několik druhů pomoci, které mohou státy poskytovat. Patří mezi ně například přímá finanční podpora postiženým podnikům nebo částečné kompenzace vysokých cen energií.

Česká vláda představila podobu a výši pomoci pro podnikatele s vysokými cenami energií na tiskové konferenci 14. září. Vládní představitelé tehdy uváděli, že dle tohoto návrhu budou moci pomoc čerpat firmy s vysokou spotřebou elektřiny a plynu, kterých se nedotkne dříve oznámené zastropování cen energií určené pro maloodběratele. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu tak má být alokováno celkem 30 miliard korun. Dle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (za STAN) tato pomoc vychází ze zmíněného dočasného krizového rámce Evropské komise.

Daný program je určený mj. pro těžební, zpracovatelský či hutní průmysl. Maximální výše podpory je 200 milionů korun pro energeticky náročné podniky. Pro ostatní je pak maximální částka stanovena na 45 milionů korun. Síkela rovněž uvedl, že velkoodběratelé budou mít nárok na kompenzace až do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Firmy budou moci peníze čerpat od 1. listopadu 2022.

Na závěr tedy uveďme, že vláda kvůli vysokým cenám energií vyčlenila 30 miliard korun na pomoc několika odvětvím, mezi nimi těžebnímu, zpracovatelskému či hutnímu průmyslu. Pomoc vychází z dočasného krizového rámce, který přijala Evropská komise. Podniky budou mít nárok na kompenzace do výše 80 procent nejvyšší spotřeby energií za posledních pět let. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Francie od ledna tohoto roku zavedla tzv. tarifní štít, kterým pro letošní rok došlo k zastropování cen v případě regulovaných tarifů elektřiny, jejichž cenu určuje francouzská vláda. Tarify nicméně mohou využívat jen domácnosti a malé podniky s méně než 10 zaměstnanci a ročním obratem menším než 2 miliony eur. Na střední a velké podniky, které už k těmto tarifům nemají přístup, se toto zastropování nevztahuje.

Ceny energií pro uvedené střední a velké podniky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Především proto, že jednotliví dodavatelé energií na svých webech přesné ceny neuvádějí a zákazníkům vytvářejí nabídky až po poskytnutí konkrétních informací o daném podniku a jeho spotřebě.

Doplňme, že na webu statistického úřadu Evropské unie lze nalézt přehled, jenž srovnává průměrné ceny elektřiny (bez daně) u „středních průmyslových spotřebitelů". Poslední zveřejněná data Eurostatu nicméně pocházejí jen z roku 2021 a neodrážejí tak vývoj cen v roce 2022. Podobně je tomu například i u statistiky Mezinárodní agentury pro energii (IEA), kterou na konci letošního září zveřejnily britské úřady a která nabízí mezinárodní srovnání cen elektřiny (.xlsx) i plynu (.xlsx). Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že Andrej Babiš v debatě (video, 30:03) mluvil o tom, že vláda Petra Fialy „zaspala“ a plán na zastropování cen elektřiny představila až v polovině září. V této souvislosti pak uvádí, že současný kabinet „nevyřešil“ zastropování cen plynu.

K zastropování cen plynu sice nedošlo v případě velkoodběratelů, vláda nicméně v pondělí 12. září představila pravidla pro zastropování cen elektřiny i plynu pro maloodběratele. Premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že maloodběratelé – tedy domácnosti, živnostníci a drobní podnikatelé – zaplatí za silovou elektřinu maximálně šest korun za jednu kilowatthodinu (kWh) včetně DPH, plyn pak má stát maximálně tři koruny za kWh. Předseda vlády pak tuto informaci zopakoval i na tiskové konferenci, která se konala 14. září.

Při přepočtu na jednu megawatthodinu (MWh) byl cenový strop pro plyn stanoven na tři tisíce korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu upřesnilo, že se zastropování týká „všech subjektů připojených na hladinu nízkého napětí“, a to „včetně malých a středních podniků“ s ročním odběrem plynu do 630 MWh.

Pro úplnost uveďme, že vláda na tiskové konferenci konané 14. září představila také podobu a výši pomoci pro zasažené podniky, které spadají do kategorie velkoodběratelů elektřiny a plynu. Petr Fiala řekl, že dle tohoto návrhu budou moci čerpat pomoc malé a střední firmy, kterých se nedotkne zastropování cen energií oznámené 12. září. Nejedná se ovšem o zastropování cen, za které podniky energie nakupují, ale o finanční kompenzace. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu má být v rámci tohoto programu alokováno 30 miliard korun.

Na závěr tedy shrňme, že vláda nepředstavila plán na zastropování cen plynu pouze v případě velkoodběratelů. Kabinet Petra Fialy však oznámil zastropování cen plynu u maloodběratelů, jejichž roční odběr plynu nepřesáhne 630 MWh. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že novelu energetického zákona, která vládě umožňuje zastropovat ceny energií, schválila Poslanecká sněmovna 16. září. Prezident Miloš Zeman pak zákon podepsal 21. září, tedy den před konáním superdebaty. K zavedení omezení cen pak musela vláda vydat nařízení, v němž 5. října stanovila maximální cenu elektřiny a plynu na výše uvedené hodnoty. Podle předsedy vlády by se snížené ceny měly projevit již v zálohách za listopad, jak Petr Fiala uvedl také na zmíněné tiskové konferenci ze 12. září.

Čižinský mluví o trestním oznámení, které měl náměstek pražského primátora Adam Scheinherr (Praha Sobě) podat kvůli podezření ze žádosti o úplatek. O tomto trestním oznámení se Adam Scheinherr poprvé veřejně zmínil 15. června 2022, tedy v den, kdy policie zadržela některé aktéry kauzy Dozimetr.

Na konci června 2022 Scheinherr pro týdeník Respekt uvedl, že trestní oznámení podal 27. dubna 2020 poté, co se od developera Serge Borensteina dozvěděl o žádosti o úplatek ze strany aktérů kauzy Dozimetr v souvislosti s revitalizací okolí nádraží Holešovice. Scheinherr podle svých slov (.pdf, str. 22–23, 40) podepsal mlčenlivost Policii ČR, o svém podezření pak až do policejního zátahu v červnu 2022 veřejně nemluvil, aby nezmařil vyšetřování. To, že Adam Scheinherr podal 27. dubna 2020 trestní oznámení, je podle webu Aktuálně.cz uvedeno přímo v policejním spisu k případu. 

Aktuálně.cz na základě policejního spisu popisuje i další kroky vyšetřovatelů: „Týden po trestním oznámení začala NCOZ možný pětimilionový úplatek prověřovat. Za další týden prověřování rozšířila, neboť bylo zjištěno, (…) že se zmíněné osoby měly dopouštět i dalších jednání, ve kterých lze spatřovat podezření z (…) jiných hospodářských (…) trestných činů, stojí v usnesení. Pak nasadila odposlechy a sledování. Podezření na zločineckou skupinu získala policie loni v květnu.“ Policie tedy opravdu v rámci vyšetřování kauzy Dozimetr používala odposlechy, z citace Aktuálně.cz vyplývá, že je měla nasadit v průběhu května 2020.

Kauza Dozimetr propukla v letošním červnu a týká se ovlivňování veřejných zakázek a chodu městských firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Mezi obviněnými je třeba bývalý náměstek současného primátora Petr Hlubuček, lobbista Michal Redl či bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín.

V současné době jsou známa jména celkem 13 mužů, které policie v kauze obvinila. Z nich pouze Petr Hlubuček byl politicky angažovaný, konkrétně v hnutí STAN. Po vypuknutí kauzy Hlubuček rezignoval na všechny stranické funkce včetně pozice na kandidátce STAN pro podzimní volby do pražského zastupitelstva. Ostatní obvinění jsou převážně podnikatelé či funkcionáři pražského dopravního podniku.

Nemůžeme ovšem vyloučit, že policie prověřuje i další osoby podezřelé z účasti na organizované skupině. O fázi prověřování (tedy před zahájením trestního stíhání, respektive obviněním) totiž policejní orgán zpravidla veřejnost neinformuje a ani podezřelý typicky neví o tom, že je prověřován. Vzhledem k tomu, že prokazatelně můžeme říct jen to, že v kauze Dozimetr „jel“ Petr Hlubuček ze STAN, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V médiích se od června nicméně objevovaly i informace o lidech z jiných politických stran, kteří údajně byli v kontaktu s některými obviněnými. Kvůli kontaktům s Michalem Redlem už v červnu odstoupil z funkcí místopředsedy hnutí STAN i ministra školství Petr Gazdík. Další člen STAN spojovaný s Redlem, Stanislav Polčák, na svůj post europoslance nerezignoval, pouze pozastavil členství ve STAN.

S podnikatelem a lobbistou Michalem Redlem se údajně stýkal také europoslanec Jiří Pospíšil (Spojené síly pro Prahu/TOP 09), kterého pražští zastupitelé Pirátů vyzvali, aby rezignoval na všechny své funkce na magistrátu. Podle serveru Seznam Zprávy je však linkou mezi kauzou Dozimetr a Pospíšilem Jiří Fremr, Pospíšilův poradce a dnes již bývalý člen TOP 09. Z policejních dokumentů je Fremr znám jako muž, který se účastnil jednoho z večírků, jež pořádal Michal Redl. V odposlechu Redl Fremrovi říká: „Já ti říkám, Jirko, žádný strachy, když přijdem do Prahy, můžem krást.“

Ve styku s obviněným v kauze Zakaríou Nemrahem, podnikatelem, který se podle policie podílel na rozdělování peněz z úplatků, byl politik Jan Mraček (ODS). Později tento karlovarský politik rezignoval na post poradce ministryně životního prostředí. „Byl jsem v kontaktu s jedním z obviněných. Nešlo o žádnou mediálně známou figuru. Nemyslím si, že by moje informace vyšetřovatelům nějak zásadně pomohly,“ potvrdil Mraček pro Deník N. S Nemrahem se stýkala také manželka Jana Mračka, bývalá místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jana Mračková Vildumetzová (ANO). Ta však tvrdí, že se s podnikatelem zná především přes svého manžela. „Já jsem se se Zakaríou Nemrahem setkala vždy pouze v přítomnosti svého muže. Sama jsem se s ním nikdy nestýkala, ani jsem s ním nic neřešila nad rámec společenského rozhovoru v momentě setkání,“ uvedla pro Seznam Zprávy. 

S dalším obviněným z kauzy, Pavlem Dovhomiljou, zase dle Seznam Zprávy opakovaně jednal někdejší šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek. Dovhomilja podniká zejména v IT a specializuje se na zakázky se státem. Aby mohl prosadit jeden ze svých projektů, spojil se dle svých slov právě s Faltýnkem. „Viděli jsme se asi dvacetkrát, jednou dokonce u něj doma. Potřeboval jsem něco řešit, tak říkal, ať přijedu za ním,“ popisuje podnikatel s tím, že se podle něj jejich konverzace obvykle stočila k zakázkám dopravního podniku.

Kauza Dozimetr propukla v letošním červnu a týká se ovlivňování veřejných zakázek a chodu městských firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Mezi obviněnými je třeba bývalý náměstek současného primátora Petr Hlubuček, lobbista Michal Redl či bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín. Poslední zmíněný je právě ten, na kterého lídr koalice Spolu Bohuslav Svoboda naráží.

Adam Scheinherr je od roku 2018 předsedou dozorčí rady pražského dopravního podniku a zároveň zastává pozici náměstka primátora za uskupení Praha sobě.

Bohuslav Svoboda tedy v námi ověřovaném výroku tvrdí, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, kterého už v té době měl podezřívat z nekalých praktik. Než se zaměříme na odůvodnění tohoto tvrzení, je potřeba si popsat, jak k celé volbě Augustína došlo.

Matej Augustín v DPP

Slovenský podnikatel Matej Augustín doplnil (.pdf, str. 79) neobsazené členské místo v představenstvu Dopravního podniku hlavního města Prahy v prosinci 2019. Na tuto pozici ho prosazoval tehdejší náměstek primátora Petr Hlubuček. Členy představenstva přitom volí právě dozorčí rada dopravního podniku.

Z veřejně dostupných zdrojů se nicméně nelze dozvědět, jak probíhalo jednání dozorčí rady, které zvolilo Mateje Augustína do vedení DPP. Žádné záznamy jednání ani hlasování totiž nejsou veřejně dostupné. K dispozici je pouze strohé usnesení (.pdf) o jeho zvolení ve Sbírce listin.

I přesto se však v médiích objevily zmínky o tom, jak mělo zhruba hlasování probíhat. Podle serveru Seznam Zprávy se pro volbu Augustína vyslovilo osm z patnácti členů rady. Do čela dopravního podniku se měl dostat díky hlasům za Spojené síly pro Prahu (TOP 09 a hnutí STAN) a hlasům zástupců z řad odborů DPP.

Web Zdopravy.cz informoval, že Matej Augustín prošel při hlasování pouze o jeden hlas a pro byl nakonec i Adam Scheinherr z Prahy sobě. Před chystanou volbou přitom náměstek Scheinherr uváděl, že Augustína nepodpoří. Na konci letošního června pak v rozhovoru pro Respekt nepřímo připustil, že pro Augustína hlasoval.

Scheinherrovo trestní oznámení

„Podezření“, o kterém mluví Bohuslav Svoboda, je zjevná narážka na trestní oznámení, které Adam Scheinherr podal. Stalo se tak 27. dubna 2020, což kromě samotného náměstka Scheinherra potvrzuje i policejní materiál, který se objevil v mediálním prostoru.

Důvodem k podání trestního oznámení bylo, že se Adam Scheinherr dozvěděl o jedné žádosti o úplatek, která se týkala dopravního podniku v Praze. Zároveň podle svého vyjádření podepsal na policii mlčenlivost, a proto o této věci nemohl veřejně mluvit.

Důležité každopádně je, že k podání trestního oznámení došlo několik měsíců poté, co dozorčí rada zvolila Mateje Augustína do představenstva. Podle policejního materiálu, který získala média, měla žádost o úplatek proběhnout pouze několik dnů před tím, než šel Adam Scheinherr na policii. Scheinherrovo trestní oznámení následně vedlo k policejnímu vyšetřování, které vyústilo v celou kauzu Dozimetr.

Předseda dozorčí rady Scheinherr rovněž v rozhovorech pro různá média uváděl, že byl sice vůči Mateji Augustínovi v době jeho volby do vrcholné funkce v DPP (tedy v prosinci 2019) kritický, ale ne proto, že by ho z něčeho konkrétního podezříval. Vadila mu prý jeho minulá kariéra, která je spojená se slovenským expremiérem Robertem Ficem a působením ve značně ztrátové společnosti.

Závěr

Předseda dozorčí rady DPP nemá žádné formální pravomoce určovat, kdo může být navržen do představenstva. Ve stanovách dopravního podniku, které jsou dostupné ve Sbírce listin (.pdf, čl. 19 odst. 3), se přitom píše: „Návrh na volbu nebo odvolání člena představenstva je oprávněn podat akcionář, popř. člen dozorčí rady. Dozorčí rada volí a odvolává členy představenstva nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.“

Slova Bohuslava Svobody o tom, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, ale můžeme chápat i jinak než z hlediska jeho pravomocí. Konkrétně tak, že volbě Mateje Augustína mohl zabránit např. tím, že by veřejně řekl, z čeho jej „podezřívá“.

Ve veřejně dostupných zdrojích se ale nevyskytují žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že Adam Scheinherr podezříval Mateje Augustína z něčeho konkrétního už v prosinci roku 2019, kdy ho dozorčí rada DPP zvolila do představenstva. Trestní oznámení (na které Bohuslav Svoboda zjevně naráží) podezření, že mělo v dopravním podniku dojít k žádosti o úplatek, podal Adam Scheinherr prokazatelně až na jaře 2020. K samotné žádosti o úplatek přitom došlo pár dní před tím. Bohuslav Svoboda tak svým výrokem vytváří nepravdivý dojem, že Adam Scheinherr věděl o podezření z úplatku už ve chvíli, kdy byl Augustín zvolen do vedení DPP. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Petr Hlubuček, který figuruje v kauze Dozimetr, byl zvolen do dozorčí rady Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) Radou hlavního města na zasedání dne 9. prosince 2014. Kromě něj do rady usedli také např. Petr Dolínek, Vojtěch Kocourek nebo Petra Kolínská. O novém personálním obsazení tehdy jednomyslně rozhodli (.pdf, str. 8) všichni městští radní.

Samotné sdružení Praha sobě, jehož je Jan Čižinský lídrem, v té době ještě neexistovalo, vzniklo totiž až před komunálními volbami v roce 2018. Uveďme, že předchůdcem sdružení byla Praha 7 sobě, která v roce 2014 vyhrála volby do zastupitelstva v městské části Praha 7. Jan Čižinský byl sice v roce 2014 členem zastupitelstva celého města, kam byl jako tehdejší člen KDU-ČSL zvolen za Trojkoalici (Strana zelených, KDU-ČSL, STAN), nicméně neusedl v radě města, která členy dozorčí rady DPP volí. Nemohl tak „dosadit” Petra Hlubučka do dozorčí rady.

Trojkoalice už své radní každopádně měla, jelikož mezi lety 2014 a 2018 vládla na magistrátu spolu s hnutím ANO a ČSSD. Samotnou KDU-ČSL reprezentoval v radě města jeden zástupce, konkrétně Jan Wolf. Nikdo z tehdejších radních ale ve volbách roce 2018 nekandidoval za Prahu sobě. Totéž platí i u letošních voleb. Zmiňme, že Jan Wolf nyní kandiduje ze čtvrtého místa za koalici Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL).

Abychom to shrnuli, v roce 2014 hlasovali pro Petra Hlubučka do dozorčí rady DPP všichni tehdejší radní – tedy i ti, kteří reprezentovali Trojkoalici, za kterou byl Jan Čižinský do pražského magistrátu zvolen. Sdružení Praha sobě však tehdy existovalo pouze na lokální úrovni na Praze 7 a do pražského magistrátu kandidovalo až v roce 2018. V radě města, která členy dozorčí rady DPP volí, neseděl nikdo, kdo by se později ve sdružení angažoval. Nedá se tedy říci, že by Praha sobě dosadila Petra Hlubučka do dozorčí rady DPP, jak tvrdí Milan Urban. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.