Přehled ověřených výroků

Článek 64 Ústavy ČR stanovuje, že “ prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Na základě údajů uvedených v Zákoně o státním rozpočtu na rok 2012 (pdf, strana 21) a Zákoně o státním rozpočtu na rok 2013 (pdf, strana 20) označujeme výrok jako pravdivý.

V roce 2012 bylo na dopravní infrastrukturu poskytnuto 25 160 003 000 Kč, zatímco na rok 2013 je plánováno uvolnit 33 692 947 000 Kč, tedy o 8 532 944 000 Kč více.

Povinnost zavést euro platí pro všechny členské země na základě Maastrichtské smlouvy. Výjimku z této smlouvy si vyjednala Velká Británie a Dánsko, ty tedy nejsou vázány povinností přijmout euro.

Jak dále upřesňuje ČNB, Česká republika a Švédsko jsou ve zvláštním postavení, protože není specifikováno, kdy k rozhodnutí o přistoupení k euro má dojít.

Níže uvádíme tabulku posledních sedmi ministrů dopravy ČR s časem jejich působení. Aleš Řebíček4. 9. 2006 - 23. 1. 2009Petr Bendl23. 1. 2009 - 8. 5. 2009Gustav Slamečka8. 5. 2009 - 13. 7. 2010Vít Bárta13. 7. 2010 - 21. 4. 2011Radek Šmerda21. 4. 2011 - 1. 4. 2011Pavel Dobeš1. 7. 2011 - 3. 12. 2012Zbyněk Stanjura12. 12. 2012 - současnost

Tento výrok Miroslava Kalouska jsme pro vás ověřovali na konci června 2012 po Otázkách Václava Moravce s tématem: Oprávněná obvinění v kauze CASA? Výsledky reformních kroků vlády - Miroslav Kalousek x Bohuslav Sobotka a také ve stejném pořadu z 30. srpna 2012, kde se hosté Miroslav Kalousek, Bohuslav Sobotka a Boris Šťastný věnovali kauze methanol, stejně tak 18. listopadu v OVM - Trvale udržitelná krize ? Situace se od té doby změnila jen velmi marginálně, a my tak nadále označujeme tento výrok jako nepravdivý.

V obou výše zmíněných analýzách jsme došli k tomuto závěru: Výrok Miroslava Kalouska je na základě dohledaných programových materiálů a rozhovoru Bohuslava Sobotky pro MF Dnes hodnocen jako nepravdivý.

Po vstupu v účinnost daňového balíčku od roku 2013 se složená daňová kvóta, slovy Miroslava Kalouska, dostala na úroveň 35,5 %. V programových prioritách ČSSD je uvedeno, že socialisté chtějí zvýšit složenou daňovou kvótu alespoň na úroveň 36 %. Z uvedeného tedy není patrné o kolik přesně chtějí sociální demokraté kvótu navýšit. Stanovili pouze minimální hranici 36 % (.pdf), což byla úroveň na které byla kvóta v roce 2008. Jediný zdroj, který Kalouskovo tvrzení (tři až čtyři procentní body) potvrzoval byly Parlamentní listy, které se odvolávaly na rozhovor MF Dnes (Rozhovor je v online podobě dostupný pouze na stránkách ČSSD. Ověřit si jeho autenticitu však lze např. prostřednictvím mediální databáze Anopress - Monitoring.) s Bohuslavem Sobotkou. V tomto rozhovoru ale Bohuslav Sobotka mluví o zvýšení sazby o dva až tři procentní body, nikoli tři až čtyři, jak upraveně uvádí Parlamentní listy. Jelikož v případě složené daňové kvóty představuje každý procentní bod výrazný rozdíl, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Přesnou výši v penězích, kterou představuje jeden procentní bod složené daňové kvóty, se nám nepodařilo dohledat, nicméně není pravda už to, že chce sociální demokracie tuto kvótu zvýšit o 3 až 4 procentní body.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám i přes intenzivní snahu a zapojení švédských kolegů, nepodařilo nalézt relevantní zdroj, který by popisoval vztah mezi švédským králem a tamějším podnikatelským sektorem.

Informace o historickém vývoji jaderné elektrárny Zwentendorf, včetně referenda, o kterém se zmiňuje Karel Schwarzenberg, lze nalézt na oficiálních stránkách (a.j.) elektrárny. Dle těchto informací se referendum uskutečnilo 5. listopadu 1978. 50,47% voličů tehdy volilo proti spuštění jaderné elektrárny. Článek také pojednává o tom, že referendum tehdy povolil kancléř Bruno Kreisky, který se, dle tohoto zdroje, spoléhal na podporu průmyslu a odborů a nepředpokládal, že by se rakouští občané mohli vyslovit proti jaderné elektrárně. V prosinci roku 1978 v návaznosti na výsledek tohoto referenda uzákonila Rakouská národní sněmovna zákaz používání jaderné energie v Rakousku (tzv. Atomsperrgesetz).

Česká politická scéna reagovala na kosovský konflikt nejednoznačně. Velvyslanec ČR při NATO Karel Kovanda uvedl, že: "Chybí explicitní podpora postupu aliance z řad českých představitelů - se světlou výjimkou pana prezidenta Havla a pana ministra Kavana." Diplomatické úsilí vlády Miloše Zemana o urovnání konfliktu vyústilo v tzv. česko-řeckou iniciativu, šlo o společný dokument diplomatů České republiky a Řecka. Stěžejní body této iniciativy byly: 1. Aliance přeruší na 2-3 dny bombardování; 2. Bělehrad stáhne své jednotky z Kosova; 3. Kosovská osvobozenecká armáda složí zbraně; 4. V Kosovu vznikne etnicky smíšená policie kontrolovaná jednotkami OSN.

Tento plán ovšem nakonec nebyl vedením NATO přijat.

Vladimír Franz srovnává krajské volby a zisk KSČM v nich letos na podzim a v roce 2000. Nicméně mýlí se, neboť KSČM dostala v letošních volbách oproti těm z před desíti let o 42 265 hlasů více.

Krajské volbyPočet získaných hlasů pro KSČM 2000496 6882012538 953

Pro doplnění uvádíme zisk hlasů KSČM i ve zbývajících krajských volbách (2004 a 2008).

2004 - 416 807 2008 - 438 024

S prosbou o pomoc s ověřením tohoto výroku jsme se obrátili na vedoucího Katedry ústavního práva Masarykovy univerzity prof. JUDr. Jana Filipa, CSc.. Na základě jeho odpovědi, která je citována níže (zároveň je doplněna o případné zdroje), hodnotíme výrok jako nepravdivý.

"1) Prezident Havel udělil celkem 4 amnestie (jejich přehled nalezneme např. zde či zde ) .Ve věcech přestupků k tomu nikdy prezident ČSFR neměl kompetenci.2) Amnestie z 16. února 1990 nebyla přestupkovou amnestií. Ve smyslu
tehdy platného práva bylo rozhodující, že amnestie a milosti se
vztahovaly na tresty ukládané v trestním řízení, tj. na tresty za
trestné činy podle trestního zákona a přečiny podle zákona č. 150/1969
Sb., o přečinech, ve znění pozdějších předpisů, tedy nikoli jen za
trestné činy.
3) Tuto amnestii mohl „udělit“ (tento používaný výraz je nepřesný)
prezident, zatímco amnestii ve věcech přestupků udělit nemohl, protože
by dne 16. února 1990 zasáhl neústavně do působnosti orgánů České
republiky a do 12. ledna 1990 taková možnost ani neexistovala na
úrovni republiky, a do 9. května 1990 na úrovni federace.
4) Pokud si ještě vzpomínám, tato úprava byla obsažena v návrhu ústavy
(oficiální návrh připravovaný Národní frontou) z roku 1989. Ten byl
využit v zákonném opatření předsednictva ČNR, takže takovou amnestii
mohla od 12. ledna 1990 udělovat vláda ČR, nikoli prezident jako orgán
federace. To vláda 15. ledna 1990také učinila (znění amnestie je možné nalézt zde) . Prezident to nikdy učinit nemohl." Celkový přehled amnestií dále nabízí např. dokument Ministerstva spravedlnosti AMNESTIE 1945 - 2002 (doc.) zpracovaný JUDr. Pavlem Rotykou.