Přehled ověřených výroků

Celkový bytový fond v Brně v současné době činí, podle náměstka primátorky Jiřího Olivy, cca 190 000 bytů. Z nich město Brno vlastní zhruba 28 000 bytů, tedy přibližně 14,7 %. Doplňme, že v roce 2016 činil podíl městských bytů 15,6 % (.pdf, str. 72), v roce 2011 dokonce 19,7 %. Celkový počet bytů ve vlastnictví města se pak dlouhodobě pohybuje kolem 30 tisíc.

Vzhledem k tomu, že město Brno vlastní 14,7 %, a nikoli Janou Drápalovou zmíněných 20 %, z celého bytového fondu v Brně, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Město Brno aktuálně připravuje výstavbu družstevních bytů v šesti lokalitách, kterými jsou Kamenný vrch v Novém Lískovci, Francouzská v městské části Brno-střed, bývalý dřevopodnik Rumiště, Přízřenice, Alej v Holáskách a Na Kaménkách v Černovicích. V rámci těchto projektů by mělo v Brně vzniknout přibližně 1 600 nových městských bytů. Podle slov brněnského náměstka pro bydlení Jiřího Olivy z července 2022 již probíhají projekční práce, a to v pěti z těchto oblastí (kromě Černovic). Nejdále aktuálně pokročila příprava projektu v lokalitě Kamenný vrch, kde budoucí výstavbu již schválili brněnští radní.

Za účelem realizace výstavby by podle Memoranda o spolupráci mělo vzniknout družstvo, jehož zakladateli by kromě města byly také Teplárny Brno a CD Centrum Coms, tedy společnosti, které město Brno ze 100 % vlastní.

Město Brno momentálně vlastní zhruba 28 000 městských bytů různých typů. Nejčastějšími jsou běžné byty, které tvoří zhruba 90 %, další typy bytů jsou určené např. pro seniory. Doplňme, že z celkového počtu městských bytů je podle informací z června 2022 volných bytů zhruba tisíc, ty jsou ovšem často ve velmi špatném stavu či neobyvatelné. Nejvíce volných bytů pak mají městské části Brno-střed a Brno-sever. Uveďme, že Petr Hladík neuvádí počet městských bytů zcela přesně, stále se nicméně pohybuje v rámci naší 10% tolerance, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Kajnar byl primátorem Ostravy mezi lety 2006 a 2014, ve funkci tedy skutečně zažil ekonomickou krizi po roce 2008. V rámci ověření jeho výroku se zaměříme na klíčové roky 2009 a 2010, kdy se v Česku recese výrazněji projevila. Rozpočty z těchto let bohužel nelze dohledat na oficiálních webových stránkách Ostravy ani v jiných veřejně přístupných zdrojích, a tak budeme vycházet z mediálních a jiných zmínek.

Na úvod zmiňme, že příjmy měst a obcí v Česku do značné míry dlouhodobě závisí na daňových příjmech z výnosů daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Celostátní výnos ze zmíněných daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#f2061845">zákona o rozpočtovém určení daní uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu zmíněných daní. Tento zákon o rozpočtovém určení daní také https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#p4-5">popisuje algoritmus, kterým se určuje procentní podíl jednotlivých měst a obcí na celkovém daňovém výnosu.

Vzhledem k tomu, že v roce 2009 meziročně poklesly daňové příjmy (.xls) u zmíněných daní, logicky musely klesnout i příjmy obcí včetně statutárního města Ostravy.

V listopadu 2009 (25. listopadu, 13:08) Český rozhlas uvedl, že „hospodářská krize stále více doléhá na obecní rozpočty. Rozpočtové schodky se prohlubují, protože daňové příjmy letos klesají o 15 %. (…) Příští rok to může být ještě horší. Očekává se až 20% výpadek." O hospodaření Ostravy za rok 2009 pak v červenci 2010 psal s odkazem na ČTK Deník. „Město muselo snížit rozpočet a potýkalo se, stejně jako celá Česká republika, s poklesem daňových příjmů, které byly o 874 milionů korun nižší než v roce 2008,“ řekl ČTK finanční náměstek primátora Lukáš Ženatý. Pro rok 2010 Ženatý plánoval přibližně o dvě miliardy nižší rozpočet než v roce 2009: „Letošní snížení rozpočtu je vyvoláno opět především předpokládanými nižšími příjmy z daní, a to zhruba o 600 milionů korun.“

Právě za rok 2010 již jsou dostupná data v Monitoru státní pokladny provozovaném Ministerstvem financí. Z nich vyplývá, že i v tom roce došlo k dodatečné úpravě rozpočtu, skutečné daňové příjmy na konci roku ale za rozpočtem zaostaly „jen“ cca o 350 milionů Kč. Vícero dodatečných změn rozpočtu ale proběhlo již v roce 2009. Moravskoslezský deník např. 11. srpna popisoval (str. 2) dvojité snížení některých položek městského rozpočtu.

Byť nemáme k dispozici detailní rozpočty či výsledky hospodaření ani zápisy z jednání rady či zastupitelstva, na základě mediálních zmínek můžeme hodnotit výrok Petra Kajnara jako pravdivý. Během jeho času v křesle premiéra skutečně Ostrava vícekrát upravovala svůj rozpočet v důsledku 15–20% výpadku daňových příjmů od státu.

Nejdříve uveďme, že Petr Kajnar (ČSSD) byl primátorem Ostravy v letech 2006 až 2014. Po volbách pořádaných v říjnu 2014 ho na tomto postu vystřídal Tomáš Macura (hnutí ANO), který funkci primátora moravskoslezské metropole zastává doposud.

Tzv. umořovací fond, jejž ve výroku Petr Kajnar zmiňuje, má spojitost s emisí dluhopisů ve výši 100 milionů eur, které Ostrava v roce 2004 vydala, aby získala přibližně tři miliardy korun na investice do rozvoje města. Popisovaný fond městu konkrétně sloužil ke střádání finančních prostředků, z nichž mělo na konci doby splatnosti dojít k jednorázovému vyplacení dluhopisů. 

Upřesněme, že majitelé dluhopisů každý rok dostávali určitý výnos z toho, že cenný papír vlastnili. V roce 2014 jim poté Ostrava měla dluhopisy plně vyplatit, na což potřebovala 2,5 mld. Kč (.docx, str. 11). Do umořovacího fondu proto město každý rok odkládalo více než 300 milionů korun. V roce 2009 v tomto fondu bylo např. již 1,8 mld. Kč, na konci roku 2013 poté více než 2,4 mld. Kč (.pdf, str. 3).

Ke splacení dluhopisů (.pdf, str. 16) a využití 2,5 mld. Kč nastřádaných v umořovacím fondu došlo 28. července 2014 (.docx, str. 11), tedy ještě před komunálními volbami v říjnu téhož roku. V době, kdy vedení města přebíral Tomáš Macura tak tyto prostředky ve fondu již nebyly.

Dále zmiňme, že v roce 2013 dosahovala zadluženost města Ostravy k 6,7 mld. Kč. V prosinci roku 2014, tedy až po vyplacení dluhopisů, poté zadluženost výrazně klesla na 3,8 mld. Kč. Dluh Ostravy se tak na tuto úroveň snížil především díky použití umořovacího fondu. 

Město Ostrava tedy v roce 2014 nebylo v tak dobré finanční kondici, že by dlužilo necelé 4 mld. Kč a k tomu disponovalo téměř 3 miliardami ve fondu, jak uvádí Petr Kajnar. Z uvedených důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Nadační fond Pravda o vodě na základě výročních zpráv a webů jednotlivých vodáren vypracoval přehled o cenách vody v letošním roce ve více než 300 městech. Do konečné ceny vody se započítává cena vodného a stočného.

Z krajských měst je voda nejlevnější v Českých Budějovicích (87,02 Kč/m³). Druhá nejlevnější cena vody je v Brně (87,11 Kč/m³) a třetí v Ostravě (88,46 Kč/m³).

Společnost Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK), která v Ostravě zajišťuje provoz vodohospodářské infrastruktury, má ohledně ztráty vody data k dispozici od roku 1996. V tiskové zprávě firmy stojí, že v roce 1996 úroveň ztráty vody dosáhla výše 36 %, což odpovídalo 16 milionům m³. Podle Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) ztráty vody v Ostravě loni dosáhla 1,246 milionu m³, tedy 7,4 procent, což činí historické minimum. 

Nízká cena vody v Ostravě také částečně souvisí právě s nízkou ztrátovostí vody. Jak totiž uvádí například Deník veřejné správy, mezi faktory ovlivňující cenu vodného a stočného patří i ztráty vody v potrubní síti.

Nejlevnější vodu z krajských měst mají České Budějovice, následované Brnem. Ostrava se nachází na třetím místě. Na ceně vody v Ostravě se projevila také nízká ztrátovost vody, která je výrazně pod českým průměrem. Tomáš Macura z výčtu měst s nejlevnější vodou opomenul České Budějovice, ostatní údaje ovšem uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK) je akciová společnost, ve které drží majoritní podíl (50,13 %) soukromá společnost Suez International, dalším velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Společnost primárně zajišťuje dodávku pitné vody a zabezpečuje odkanalizování a následné čištění odpadních vod.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla společnost OVAK majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Jedná se o tzv. netto hodnotu (tj. po odečtení odpisů a opravných položek) všech aktiv, která OVAK vlastní. Více než polovinu majetku (458 mil. Kč) OVAKu tvoří krátkodobé pohledávky, hodnotu více než 260 mil. Kč pak má dlouhodobý hmotný majetek společnosti (zejména stavby). OVAK měl na konci roku také téměř 140 milionů korun na bankovních účtech.

Jelikož je celkový majetek OVAKu 882 milionů, což je jen přibližně o 10 % více, než uvádí Peter Harvánek, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Na začátek uveďme, že Tomáš Macura mluví o podílu francouzské společnosti SUEZ v akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). V té SUEZ vlastní majoritní podíl akcií (50,13 %), další velkým akcionářem s podílem 40,6 % je statutární město Ostrava. Doplňme, že společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě.

Upřesněme, že na začátku roku 2020 město vlastnilo pouze 28,55 % akcií, v březnu téhož roku zastupitelstvo rozhodlo o koupi 12,05 % akcií od fyzické osoby. Původní vlastník akcií požadoval přes 100 milionů korun, nakonec se s ním město dohodlo na částce téměř 88 milionů korun.

Dle účetní rozvahy obsažené ve výroční zprávě Ostravských vodáren a kanalizací z roku 2021 (.pdf, str. 11–12) měla tato společnost majetek v hodnotě 882,1 milionu korun, což představovalo meziroční navýšení zhruba o 80 milionů korun. Není však jasné, na jakou částku si cení svůj majetkový podíl samotná společnost SUEZ, jelikož se na jejích webových stránkách pro ČR nenachází žádné dokumenty o financích firmy. Na webových stránkách celé skupiny SUEZ lze najít dokumenty o finanční situaci, žádný z nich se ovšem o společnosti OVAK nezmiňuje. Obrátili jsme se proto na Tomáše Macuru s dotazem na zdroj jím zmíněné částky 1,2 mld. Kč. Ten nám odpověděl, že „informace zazněla v rámci interních jednání s bývalým vedením SUEZu,“ v současnosti ji prý ale nedokáže ničím podložit. Výrok proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Tomáš Macura mluví o způsobu financování investic do vodohospodářské infrastruktury. Poukazuje na to, že město tyto investice fakticky nic nestojí, protože je pokrývá z peněz, které získává od akciové společnosti Ostravské vodárny a kanalizace (OVAK). Společnost OVAK zajišťuje dodávku pitné vody a provoz vodohospodářské infrastruktury v Ostravě a město jí tuto infrastrukturu pronajímá (.pdf, str. 28). Město Ostrava navíc ve společnosti OVAK vlastní 40,6% podíl, a tak každoročně získává i dividendy ze zisku OVAKu.

V posledních třech letech šly do vodohospodářské infrastruktury investice ve výši stovek milionů ročně. V následujících odstavcích se zaměříme na to, z jakých zdrojů tyto finance pocházely. Část peněz každoročně dává přímo OVAK – v posledních třech letech se tato částka pohybovala kolem 100 milionů Kč. Větší část pak do infrastruktury dává město Ostrava: v letech 2019 a 2020 přibližně 330 milionů Kč, v loňském roce přes 658 milionů Kč. 

V letech 2019 a 2020 platilo, že z příspěvku města „téměř 300 milionů korun pochází z nájemného, vyplaceného společností OVAK vlastníku infrastruktury, statutárnímu městu Ostrava, které jej vkládá zpět do obnovy veřejných vodovodů a kanalizací“ a zbytek z dividend vyplácených městu jakožto akcionáři. Město Ostrava tedy investice do vodohospodářské infrastruktury skutečně dokázalo zajistit z těchto dvou zdrojů, jak uvádí Tomáš Macura.

Zdroje k tabulce: investice z rozpočtu OVAKu: 2019 (.pdf, str. 17), 2020 (.pdf, str. 8), 2021 (.pdf, str. 6); nájem: 2019, 2020, 2021 (.pdf, str. 28); dividendy (.pdf, str. 25); podíl města v OVAKu; platba z rozpočtu města v roce 2021.

Pro rok 2021 nicméně město oznámilo navýšení investic do vodohospodářské infrastruktury na cca 777 milionů korun (.pdf, str. 16), podobné částky Ostrava plánuje investovat i v dalších letech. Web města Ostravy k tomu v červnu 2021 uvedl, že „přes 300 milionů korun pochází z nájemného, které platí OVAK městu Ostrava za pronájem infrastruktury. Nejméně stejně tak velkou finanční částku město Ostrava vynakládá na rozvoj infrastruktury i z vlastního rozpočtu“. V roce 2020 popisovala náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová plán městského financování investic takto: „Budeme využívat částečně fond (s prostředky z nájmu od OVAKu, pozn. Demagog.cz), částečně budeme dokrývat finance z přebytku hospodaření, pravděpodobně využijeme i nějaké úvěrové zdroje.“

V roce 2021 tedy již neplatilo, že by Ostrava do infrastrukturních investic ve vodohospodářství nedávala žádné další vlastní prostředky. Jelikož Tomáš Macura mluví o současnosti a v posledním roce, za který jsou dostupná data, Ostrava kromě peněz z dividend a nájemného používala na investice do vodohospodářské infrastruktury také další vlastní prostředky, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Připomeňme, že město Ostrava plánovalo na tyto investice přispívat z vlastních zdrojů i po roce 2021.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo ke 12. září 2022 ve svých zásobnících uloženo 26,8 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,6 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 31,5 TWh zemního plynu, tedy o 85,4 % celkové kapacity zásobníků.

Jan Dohnal dále mluví o vyjednané solidaritě s Německem. Tento pojem se v české veřejné debatě o řešení energetické krize používá v souvislosti s připravovanou bilaterální dohodou mezi Českem a Německem. V červenci Česká republika a Německo totiž podepsaly dohodu o energetické bezpečnosti, podle níž si země v případě výpadku dodávek zemního plynu navzájem pomohou. Přesněji se v jejím rámci státy zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o solidárních opatřeních (.pdf), která by měla zajistit bezpečnost dodávek plynu mezi oběma zeměmi „před začátkem nadcházející zimní sezóny“.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck tehdy uvedl, že Česko a Německo budou dále pracovat na konkrétních krocích spolupráce. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak zmiňoval, že konkrétní kroky jsou připravené, blíže je ale nespecifikoval. Doplňme, že na konci srpna premiér Fiala uvedl, že jednání o konkrétní podobě česko-německé smlouvy o solidaritě v dodávkách plynu stále probíhají. Tento projev solidarity tedy nelze zatím označit za „vyjednaný“.

Za solidaritu nicméně lze nicméně označit také celounijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity.“

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tento mechanismus je již od roku 2017 v platnosti, lze tedy říct, že tato podoba evropské (mj. i česko-německé) solidarity je již zajištěná.

Jan Dohnal tedy správně popisuje stav plynu v českých zásobnících. Správně také poukazuje na skutečnost, že existuje závazek vzájemné solidarity mezi Českem a Německem. Ta nicméně nevychází z bilaterálních dohod, ale z unijního nařízení.