Přehled ověřených výroků

Ministr používá široký pojem "systémy". V roce 2008 vznikla smlouva s firmou Fujitsu Siemens Computers s.r.o. na poskytování licencí k produktům Microsoft. Orgány veřejné správy pak tyto produkty používaly mj. v elektronickém systému vyplácení dávek.

Podle agentury Mediafax byla na základě této smlouvy uzavřena v roce 2011 další prováděcí smlouva, podle které Fujitsu Siemens dodává státu rovněž nově vytvořené softwarové aplikace, jak říká ministr Drábek, ty nové systémy.

Výběrové řízení, které v roce 2008 probělo, se týkalo dodávky licencí na software spol. Microsoft, nešlo tedy primárně o vytváření nového softwaru. Podnět k antimonopolnímu úřadu v tomto smyslu podala KDU-ČSL, podle jejíhož místopředsedy ministerstvo obešlo zákon o veřejných zákázkách. Rámcová smlouva nicméně zahrnuje i poskytování řady doplňujících služeb spojených mj. s integrací pořízených produktů do systému ministerstva.

Nicméně je třeba dodat, že konkrétní výběrové řízené na systém na výplatu sociálních dávek fakticky neproběhlo. Úřad na ochranu hospodářské soutěže vydal 25. února 2013 rozhodnutí, kterým tento fakt potvrzuje.

O celém problému informovala také Česká televize, když na svém webu uvádí: "ÚOHS rovněž zakázal stávající počítačový systém pět měsíců po nabytí právní moci verdiktu používat. Podle Rafaje by do té doby mělo být MPSV schopno nového dodavatele služeb najít. "Počítali s nejkratšími možnými lhůtami, ale tady byl porušen zákon a my jsme povinni tento zákon chránit," zdůraznil šéf antimonopolního úřadu, jenž zatím posuzoval dva dodatky, další čtyři ho ještě čekají. Lhůtu, dokdy úřad o tomto rozhodne, nedokázal Rafaj určit.Podle některých expertů se nedá vyloučit, že ministerstvo bude muset od smlouvy odstoupit a vyhlásit nový tendr, nebo se vrátit k původnímu systému. Samotná firma rozhodnutí teprve zkoumá. "Budeme usilovat o to, aby rozhodnutí antimonopolního úřadu neovlivnilo vyplácení sociálních dávek," prohlásila mluvčí MPSV Štěpánka Filipová." Na základě nových skutečností, které vyplývají z rozhodnutí ÚOHS, je výrok hodnocen jako nepravda. Další vývoj v této kauze budeme sledovat a Drábkův výrok případně doplníme.

Na základě platné legislativy a informací ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsme označili výrok za nepravdivý.

V zákonu o Státní zemědělské a potravinářské inspekci ani v zákonu o potravinách a tabákových výrobcích není zmíněna povinnost nahlášení kontroly předem.

V zákonu o státní kontrole se sice o nahlášení kontroly píše, ale spíše okrajově. V ustanovení § 12 citovaného zákona se uvádí, že jsou kontrolní pracovníci povinni "oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly".

I přesto, že slova poslance Kováčika potvrdil také ministr zemědělství Bendl, který se s ním v dané relaci shodl, že je třeba zjednodušit proces kontroly například tak, aby nemusely být nahlášeny dopředu, oba politici neříkají pravdu.

Ing. Romana Kadaňková z oddělení komunikace ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce v emailové komunikaci uvedla následující: "Standardně prováděná úřední kontrola typu inspekce se hlásit dopředu nemusí, vlastně ani nesmí, aby měla vůbec význam. Pokud je prováděn typ úřední kontroly, který se jmenuje audit, tak pak je ohlášení dopředu nutné. Naprostá většina úředních kontrol prováděných SZPI je charakteru inspekce, tudíž kontrolu dopředu nenahlašujeme."

Údaje, ze kterých ministr Drábek vychází, jsou pravděpodobně uvedeny v dokumentu číslo HC 189/10 "Zmapování a porovnání vnitrostátního systému pěstounské péče se systémy pěstounské péče ve vybraných evropských zemích ...", nicméně tento dokument není veřejně přístupný (alespoň se nám nepodařilo dohledat jeho plné znění), proto označujeme výrok za neověřitelný.

Výrok hodnotíme na základě zdrojů z ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva financí jako pravdivý.

Jeho pravdivost byla ověřená na základě interních dopisů z ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva financí, týkajících se pozastavení plateb v rámci Operačních programů ERDF a CF. Oba dokumenty poprvé publikoval deník Insider a jejich autenticita byla posléze potvrzena ministerstvem pro místní rozvoj, ministerstvo financí se nevyjádřilo.

21. 3. 2012 následně ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo tiskovou zprávu, která tvrdí, že "jednání náměstků ministrů pro místní rozvoj a financí s vysokými představiteli Evropské komise, které proběhlo 9.3.2012, přineslo pozitivní výsledek. Namísto proklamovaného naplnění hrozby plošného zastavení všech programů, obdržela Česká republika "pouze" zdvižený varovný prst." Zároveň však potvrzuje, že "v průběhu této doby na základě vzájemné gentlemanské dohody nebude ČR žádat o proplacení peněz z EU." Kompetentní orgány tedy nebudou předkládat Evropské komisi žádosti o platbu za operační programy, pokud nebudou učiněny kroky směrující k nápravě v kritizované oblasti, a to do konce června 2012.

Dále se k této tématice vyjádřují informační server EurActiv a web Česká pozice.

Výrok poslance Sobotky je pravdivý, neboť ČSSD skutečně tento zákon předkládala v tomto volebním období a K. Peake pro něj nehlasovala.

Majetková přiznání jsou pro ČSSD dlouhodobým cílem, nicméně doposud se jí je nikdy nepodařilo prosadit.

V tomto volebním období předložila ČSSD zákon o majetkových přiznání do Poslanecké sněmovny také. První čtení tohoto zákona ve sněmovně proběhlo 9. prosince 2011, kdy byl však návrh odmítnut, resp. bylo hlasování o jeho zamítnutí již v 1. čtení. Poslanec Sobotka má tedy pravdu v tom, že Karolína Peake mohla pro tento návrh již hlasovat, nicméně ani tohle její hlasování by samotný fakt (absenci této legislativy) nijak nezměnil. Jak vyplývá ze samotného hlasování, tento návrh nepodpořilo (z důvodu absence či pouhého nehlasování) hned 16 zákonodárců ČSSD, takže ani případný hlas Peake na zamítnutí by nic neměnil (pro úplnost, Karolína Peake nebyla na jednání přítomna), nicméně výrok Sobotky je pravdivý, hlasovat pro něj vicepremiérka mohla a neučinila tak.

Výrok poslance Sobotky je tak pravdivý, návrh tohoto zákona Peake skutečně nepodpořila.

Část výroku zmiňující možnost připojení k paktu je podle článku 15 pravdivá. Ve zmiňovaném textu (.pdf) se tvrdí, že: " Tato smlouva bude přístupna i členským zemím Evropské unie, které v současnosti nejsou smluvními stranami."

Nemáme k dispozici soudní dokumentaci, která by to dokazovala.

Bárta dodává, že součástí soudního spisu je odkládací dokument policie, který podle Bárty zmiňuje, že "jakékoli tyto věci" byly policejně odloženy. Tento dokument je neveřejný a nemůžeme tak podle něj výrok posoudit. Z dostupné dokumentace, zejména z protokolu o hl. líčení z 5.března a z 9.března, nelze určit, zda byl "vstup ABL do politických her" u soudu vyloučen.

Kromě obžalovaných se k věci vyjadřuje svědek Pavel Pertlíček, podle kterého (9. března, str. 42) " Sledování samozřejmě na Praze 1 probíhalo." Pertlíček ale netvrdí, že šlo o sledování politků. Svědek Tomáš Jánský, který o spolupráci s ABL hovořit nechtěl (za což byl soudem pokutován), řekl u soudu Škárkovi: " Psal jste nějaký článek do Pražanu a sbírali jsme na to materiály. Byli jsme tam u nějakého domu a pak jsme byli u starosty. " (str. 34).

V protokolu z 5.března čteme (str. 63), že podle Škárky soudní dokumentace obsahuje korespondenci a zápisy z porad, týkající se nátlaku na zastupitele Prahy 1 Jiřího Vladyku. Předseda soudního senátu na to odpověděl, že spisy procházel a takovýchto materiálů si nepovšiml.

Není tedy k dispozici dokument, který by hovořil o absenci důkazního materiálu o sledování politků na Praze 1 ze strany ABL, ale ani o existenci takových důkazů. Nemůžeme tedy výrok ověřit.

Tento výrok lze označit za pravdivý.

Vnitřní debata o postoji FDP (Freie Demokratische Partei, která je součástí stávající vládní koalice ve Spolkové republice Německo) k evropským otázkám a budoucímu směřování Německa v EU dospěla v závěru minulého roku k vyhlášení vnitrostranického referenda o otázce přistoupení země k tzv. Evropskému stabilizačnímu mechanismu (EMU). 16. prosince 2011 FDP oznámila, že počet odevzdaných hlasů nedosáhl požadovaného kvóra k jeho závaznosti. Z odevzdaných hlasů vyplynulo, že jsou členové strany ve výše uvedené otázce rozděleni cca. do dvou srovnatelných táborů (z dalších zdrojů např. Frankfurten allgemeine, zeit.de, hn.ihned.cz, economist.com apod.).

Na základě srovnání nákladů (přepočtených na jednoho obyvatele), které jednotlivé jmenované země ve srovnání s Českou republikou poskytly MMF, se dá výrok ministra Drábka označit za zavádějící.

Historie české půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) sahá do 9. prosince 2011, kdy došlo k dohodě (pdf.) na půdě Evropské rady, která zavázala země Eurozóny i ostatní členské země EU, které nejsou v dluhové krizi, poskytnout půjčku MMF na základě bilaterálních smluv v celkové výši cca 200 mld. EUR. Dle této dohody měly země 10 dní na to nalézt zdroje ke spravedlivému podílu na této půjčce. Účelem půjčky je poskytnout MMF prostředky k řešení světové hospodářské krize (primárně dluhové krize zemí eurozóny a členských zemí EU). Následně se však některé země (např. Velká Británie) k původní dohodě nepřipojily a celková výše půjčky byla snížena na 150 mld. EUR s tím, že se do půjčky zapojí země eurozóny a některé další země, včetně České republiky. Ta se původně měla podílet na půjčce částkou 3,5 mld. EUR, kterou však následně odmítla (většina zpravodajských serverů uvádí jako zdroj těchto fakt agenturu ČTK např. Ihned, ČT24, Aktuálně.cz atd.).

Česká republika (Česká národní banka ze svých devizových rezerv) se nakonec rozhodla poskytnout MMF půjčku (garanci) ve výši 1, 5 mld. EUR, což znamená, že na 1 obyvatele ČR může být vydáno až 142 EUR (přepočet na základě údajů ČSÚ k 30. září 2011). V původní navrhované půjčce 3,5 mld EUR odpovídá přepočtená částka na jednoho obyvatele cca 332 EURům.

Slovensko pro půjčku MMF vyčlenilo 1, 53 mld. EUR, což v praxi znamená, že na jednoho obyvatele SR přichází cca 281 EUR (aktuální počet obyvatel dle slovenského statistického úřadu k 30. září 2011).

Polsko oznámilo, že půjčku poskytne (zdroj v polštině) již v prosinci a to ve výši 6, 3 mld. EUR, tedy na 1 obyvatele Polské republiky (počet obyvatel podle údajů polského statistického úřadu k 22. prosinci 2011) vychází objem prostředků zhruba 164 EUR.

Z komparace uvedených údajů vyplývá, že přepočtená výše půjčky na jednoho obyvatele je srovnatelná ("přiměřená") v případě České republiky a Polska. U Slovenska se sledovaný údaj výrazně liší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zprávy (.pdf) Eurostatu o vládních dluzích ve 4. čtvrtletí (uváděno jako procento HDP) zveřejněné 23. dubna 2012. Z této zprávy vyplývá, že Česká republika patří do první třetiny nejméně zadlužených zemí v EU, konkrétně je 7. nejméně zadluženou zemí sedmadvacítky.

Veřejný dluh ČR tvoří podle této statistiky 41,2 % HDP. Pro představu, nejnižší veřejný dluh má mezi státy EU Estonsko, jehož dluh je pouze 6,0 % HDP a nejvyšší Řecko, jehož dluh činí 165,3 %. Přehledně zpracovanou tabulku zaměřenou pouze na tuto informaci zveřejnila i mnohá česká média jako například novinky.cz, finance.cz, či deník.cz.