Přehled ověřených výroků

Současná ministryně obrany Jana Černochová se v rozhovoru pro Deník N mimo jiné vyjadřovala k vývoji nových materiálů a vzorů polních stejnokrojů Armády ČR. Ve svém výroku uvádí, že se touto problematikou zabývala již v roce 2011, a to v rámci svého působení ve Výboru pro obranu. 

V první řadě jsme se tedy při ověřování výroku zaměřili na záznamy z jednání Výboru pro obranu, které jsou dostupné na webových stránkách Poslanecké sněmovny. Soustředili jsme se především na zápisy z roku 2011, kdy ještě výbor fungoval pod názvem Výbor pro obranu a bezpečnost, ale také na ostatní období. Jelikož jsou zápisy prováděny velice stručnou formou, nepodařilo se nám najít žádnou zmínku o podobné diskuzi.

Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení Ministerstva obrany, ale také na samotnou ministryni Janu Černochovou s žádostí o odkaz na konkrétní jednání. Mluvčí Ministerstva obrany nám odpověděl, že resort obrany nemá k dispozici žádné záznamy z uskutečněných diskuzí ze sněmovních výborů či jiných orgánů, a nemůže nám tak poskytnout více informací. Jana Černochová se zatím k věci nevyjádřila.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem tedy tento výrok ministryně obrany Jany Černochové hodnotíme jako neověřitelný. 

Pro kontext ještě uveďme, že v květnu 2011 Ministerstvo obrany vyhlásilo tendr na nákup nových vojenských uniforem. V září stejného roku nicméně výběrové řízení zrušilo, protože čtyři z pěti firem nesplnily zadávací podmínky. V říjnu 2011 následně ministerstvo tendr vypsalo znovu. Jednou z jeho podmínek přitom bylo, aby uniformy splňovaly parametry špičkové kvality, včetně barevného provedení kvůli maskování. Je tedy možné, že poslanci na některé ze schůzí Výboru pro obranu a bezpečnost řešili právě i toto téma.

Doplňme, že i poslední zmíněný tendr byl v roce 2012 zrušen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Jedna z firem si tehdy například stěžovala, že v tendru neuspěla, i když jako jediná dodržela předpisy pro maskovací vzor na látce. Problémem ostatních firem tehdy mělo být nedodržení rozestupu mezi maskovacími skvrnami.

Zákon o státní službě vstoupil v účinnost 1. ledna 2015. Od té doby byl několikrát novelizován. 

§ 173 zmíněného zákona upravuje tzv. politické náměstky, kdy odst. 2 říká, že „člen vlády může mít nejvýše 2 takové náměstky“. Tyto náměstky si vybírá či odvolává samotný ministr, kterého náměstek zastupuje např. na jednáních vlády, schůzí výboru nebo komise Poslanecké sněmovny. Služební zákon se na ně nevztahuje. Ustanovení o politických náměstcích bylo za dobu účinnosti služebního zákona novelizováno pouze jednou, nejvyšší povolený počet náměstků se však nezměnil.

Maximálně dva politické náměstky člena vlády povolovala také původní verze služebního zákona z roku 2002, kterou připravila vláda Miloše Zemana. Tento zákon nicméně nikdy nevstoupil v účinnost. K jediné změně úpravy náměstků tak došlo právě při zavedení režimu státní služby v roce 2015.

Před rokem 2015 tedy neexistovala (.pdf) účinná právní úprava, která by rozlišovala mezi tzv. politickými a ostatními náměstky. Až s přijetím nového služebního zákona přešla většina stávajících náměstků pod režim státní služby a počet ostatních (politických) náměstků byl omezen na dva.

Jana Černochová se tedy dopustila nepřesnosti, když označila přijetí služebního zákona za jeho změnu. Právní úprava ministerských náměstků se však se služebním zákonem skutečně změnila tak, jak ministryně obrany popisuje. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dodejme, že kromě politických náměstků může mít dnes člen vlády také tzv. odborné náměstky (náměstek pro řízení sekce), na které se služební zákon naopak vztahuje. Ti jsou vybíráni na základě výběrového řízení na dobu neurčitou. Změny na těchto pozicích jsou možné pouze tzv. systemizací, kdy se ruší či slučují místa.

Vlasta Parkanová byla ministryní obrany ve druhé vládě premiéra Mirka Topolánka. Úřad zastávala mezi lety 2007 a 2009. 

Kauza s nákupem armádních letadel CASA odstartovala 13. června 2012, kdy policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání ministryně obrany Parkanové k trestnímu stíhání. Sněmovna této žádosti 11. července vyhověla. Pro vydání hlasovalo celkem 117 poslanců, včetně tehdejšího premiéra Petra Nečase. Po svém vydání se Parkanová rozhodla rezignovat na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. 

Vlasta Parkanová byla obviněna ze dvou trestných činů. Podle policie se měla dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Toho se měla dopustit tak, že před nákupem letounů nenechala zpracovat znalecký posudek na ověření ceny zakázky. Policie údajnou škodu původně vyčíslila na 658 milionů Kč.

V březnu 2015 policie navrhla obžalovat Vlastu Parkanovou a jejího bývalého podřízeného Jiřího Staňka z výše zmíněných trestných činů. Zároveň změnila odhadovanou výši škody na 818,8 milionu Kč. V září roku 2016 obvodní soud pro Prahu 6 vrátil obžalobu k došetření. Soudní jednání nakonec začalo v květnu 2017, následně bylo nicméně odročeno na srpen téhož roku. Líčení se protáhlo až do roku 2020, kdy soud exministryni Parkanovou i Jiřího Staňka nepravomocně zprostil obžaloby. Státní zástupce Kořán ovšem podal odvolání a požadoval pro Parkanovou dvouletý podmíněný trest a pokutu 2 miliony Kč. Pro Jiřího Staňka požadoval trest odnětí svobody na 5 let a pokutu 5 milionů Kč. Zároveň požadoval pro oba obžalované pětiletý zákaz činnosti.

Trestní stíhání pro Vlastu Parkanovou a Jiřího Staňka pravomocně skončilo v říjnu 2021. Městský soud v Praze potvrdil osvobozující rozsudek a státní zástupce nepodal odvolání. Soudkyně Petra Benešová se v rozsudku vyjádřila takto: „V žádném směru nebylo zjištěno, že by České republice v souvislosti s obchodem s letadly a s nákupem transportního letounu CASA vznikla nějaká škoda.“ 

Kauza definitivně skončila v lednu 2022, když se nejvyšší státní zástupce Igor Stříž rozhodl nepodat dovolání k Nejvyššímu soudu. Zároveň Parkanová uvedla, že se bude domáhat finančního odškodnění a omluvy. Na definitivní osvobození Vlasty Parkanové zareagoval současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který přislíbil omluvu a vyjednání finanční kompenzace za neoprávněné trestní stíhání. Na konec kauzy reagovala také ministryně obrany Černochová, která Vlastě Parkanové zaslala omluvu za dlouhé roky trvající trestní stíhání.

Ministryně obrany nicméně správně poukazuje na nestandardně dlouhou dobu trvání celé kauzy. Vlasta Parkanová čelila obvinění nejméně od 13. června 2012 až do 13. ledna 2022 – 9 let a 7 měsíců. Janou Černochovou uvedená doba 11 let je o rok a 5 měsíců delší, její výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministryně obrany Jana Černochová tímto výrokem odpovídá na to, jak se staví k současné napjaté situaci na rusko-ukrajinské hranici. Podívejme se tedy, jaké má Ukrajina v současnosti platné dohody se Severoatlantickou aliancí (NATO), s Českou republikou a případně s Evropskou unií (EU).

Ukrajina již v minulosti dala najevo svůj zájem vstoupit do NATO a EU, zatím se ale členem ani jednoho společenství nestala.

Dne 12. června 2020 Ukrajina získala status aliančního partnera dodatečných příležitostí, nejvyšší partnerský status NATO. „Udělením statusu Ukrajina získá nové příležitosti spolupráce s Aliancí. Jedná se například o účast na cvičeních NATO, posílené sdílení informací či intenzivnější politický dialog,“ stojí ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřeno mnoho mezinárodních smluv v různých oblastech – týká se to kultury, ekonomiky a průmyslu, až po spolupráce jednotlivých ministerstev a další různé partnerské dohody. Mezi ně patří např. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ukrajinou, Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci nebo také Dohoda o spolupráci v oblasti obranného průmyslu. Dodejme, že česká diplomacie dlouhodobě podporuje ukrajinskou nezávislost, suverenitu a teritoriální integritu (.doc, str. 82).

Dne 11. července 2017 také Ukrajina uzavřela tzv. Dohodu o přidružení s Evropskou unií. Tuto dohodu mají s EU kromě Ukrajiny také Moldavská republika a Gruzie a její součástí je také Dohoda o volném obchodu.

Z výše uvedených informací vyplývá, že i přes to, že Ukrajina není členem NATO ani EU, tak je jejich partnerem, stejně jako je partnerem České republiky. Proto výrok Jany Černochové hodnotíme jako pravdivý.

Současná ministryně obrany Jana Černochová byla předsedkyní sněmovního výboru pro obranu od podzimu 2017 do října 2021, tedy v minulém volebním období. Zástupci tohoto výboru podnikli služební cestu na Ukrajinu v termínu 5. až 8. března 2020. Delegaci tehdy skutečně vedla Jana Černochová jako předsedkyně výboru. Cesty se také zúčastnil tehdejší místopředseda výboru a stávající ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Pavel Žáček (ODS). 

Program této zahraniční cesty se skládal z několika pracovních setkání se zástupci ukrajinského parlamentu a exekutivy. „Dále zahrnoval jednání s představiteli významných ukrajinských paměťových institucí, Institutu paměti národa a Archivu bezpečnostních služeb, a v neposlední řadě návštěvu obce Sokolovo, kde se delegace zúčastnila pietního aktu k uctění památky československých vojáků, kteří se zde prvně zapojili do bojů na východní frontě 2. světové války," uvádí k průběhu této cesty web Poslanecké sněmovny.

Při společném telefonátu, který se uskutečnil 4. ledna 2022, se český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský a jeho ukrajinský protějšek Dmytro Kuleba domluvili na návštěvě českého ministra na Ukrajině. Cesty se podle plánu mají zúčastnit také ministři zahraničí Rakouska a Slovenska. Společná cesta by se měla konat 7. a 8. února, jak před několika dny potvrdil Lipavský.

Dodejme, že podle ukrajinské strany během společného telefonátu jednali ministři především o podpoře Ukrajiny ze strany České republiky, dále také o českém předsednictví v Radě EU, evropské integraci Ukrajiny nebo situaci ve střední Evropě. 

Svůj záměr navštívit Ukrajinu tedy Jan Lipavský skutečně avizoval dříve, než proběhl rozhovor s Janou Černochovou, její výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

ČTK dne 10. ledna 2022 ve své zprávě uvedla, že proti covidu-19 je očkovaných 90 % vojáků. Web Aktuálně.cz dříve informoval, že ještě v prvním lednovém týdnu to podle vyjádření tiskové mluvčí Generálního štábu AČR, Vlastimily Cyprisové, bylo 89 % vojáků. Toto číslo poté zmiňoval i článek serveru Seznam Zprávy z 10. ledna. I v případě, že by v den rozhovoru bylo dohromady naočkováno 89 % vojáků, by nicméně hodnota uváděná ve výroku stále spadala do rozmezí námi používané 10% tolerance.

Doplňme, že pro přesnější informace jsme se obrátili i přímo na Ministerstvo obrany. Petr Sýkora z tiskového oddělení dne 26. ledna 2022 pro Demagog.cz uvedl, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“.

Informace o tom, z jakého důvodu se přibližně 10 % vojáků Armády ČR nenechalo dosud naočkovat proti covidu-19, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Obrátili jsme se proto s dotazem na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR.

Z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu Armády ČR nám odpověděla jeho vedoucí Magdalena Dvořáková. „Část vojáků či civilních zaměstnanců nevyužila očkování z důvodu prodělání nemoci covid-19, či ze zdravotních důvodů, kdy jim lékař očkování nedoporučil,“ uvedla. Dále dodala, že „zdravotničtí pracovníci i vojáci, kteří byli a jsou nasazováni do zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče jsou očkovaní proti nemoci covid-19“.

Stejné důvody, proč nejsou někteří vojáci naočkováni, popsal také Petr Sýkora z tiskového oddělení Ministerstva obrany. „Každému nasazení vojáků vždy předchází lékařská prohlídka, včetně kontroly a případného doplnění všech nezbytných očkování. Jinými slovy, bez platné lékařské prohlídky (a tím i očkování) nemůže být a není voják k nasazení vysílán,“ doplnil Sýkora s tím, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“. 

Armádní tendr na nákup 210 bojových vozidel pěchoty v ceně více než 50 miliard korun započal v roce 2019. Ministerstvo obrany tehdy oslovilo čtyři společnosti: mezinárodní firmu BAE Systems, nadnárodní koncern GDELS, německou firmu Rheinmetall Landsysteme a německé konsorcium PSM. 

Ministerstvo obrany podle původního plánu chtělo smlouvu s vítězem tendru podepsat ještě v roce 2019, termín ukončení výběrového řízení ale několikrát odložilo. Firma PSM, o níž se hovořilo jako o jednom z favoritů tendru, z něj mezitím odstoupila. V červnu 2021 poté resort obrany rozhodl, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021.

Na začátku září minulého roku pak úřad převzal nabídky od zbývajících tří potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. Resort obrany k tomu v listopadu 2021 uvedl, že komise „nebude dále posuzovat a zejména hodnotit stávající nabídky dodavatelů“. Podle ministerstva to ovšem neznamená, že by byly společnosti vyloučeny z výběrového řízení, to tedy stále trvá.

Jana Černochová byla uvedena do funkce ministryně obrany 18. prosince 2021. Vzhledem k tomu, že výše zmiňované společnosti vyloučeny z výběrového řízení nebyly a byly jim jen zamítnuty nabídky, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro doplnění ještě uveďme, že podle vyjádření Jany Černochové z 21. ledna nebude tendr dokončen ani letos a jeho osud je tak nejistý.

Předně uveďme, že zmínky o nutnosti modernizovat bojová vozidla pěchoty (BVP) se začaly objevovat už například v roce 1997 (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a pak je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů mělo být známo na podzim 2013. K tomu nicméně nedošlo a o obou možnostech se hovořilo ještě v květnu 2015.

Až následně v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025, která zmiňovala (.pdf, str. 19), že do roku 2020 by mělo začít nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými bojovými vozidly pěchoty.

První informace o ceně veřejné zakázky na nákup nových pásových BVP se v médiích začaly objevovat až v roce 2016. Pro přesnější informace jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva obrany. To pro Demagog.cz potvrdilo, že proces zjištění ceny BVP probíhal již dříve. Dle sdělení tiskového oddělení „v roce 2015 realizoval resort MO podrobný průzkum trhu a tzv. studii proveditelnosti. Na jejich základě pak byla vydefinována předpokládaná hodnota projektu ve výši cca 52 miliard Kč“.

27. března 2019 Ministerstvo obrany uspořádalo tiskovou konferenci, na které oznámilo reálné zahájení celého výběrového řízení. Tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) tehdy oficiálně zveřejnil základní technické požadavky na poptávaná vozidla. Překvapivě nezazněl požadavek osadit nová BVP bezosádkovou věží navzdory tomu, že samo ministerstvo původně oslovilo převážně výrobce typů BVP s věží bezosádkovou. Tento krok přitom de facto vyřadil 2 nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později v říjnu 2019 z tendru odstoupil. Tento typ bojové věže obsahovala i původní dokumentace.

O možné změně některých požadavků informoval v červenci 2020 server SecurityMagazin.cz. Některé požadavky na BVP ve výběrovém řízení jsou nicméně z bezpečnostních důvodů neveřejné, Ministerstvo obrany tak tehdy změny nepotvrdilo ani nevyvrátilo.

V dubnu až červnu 2021 poté na území České republiky probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Doplňme, že Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. V červnu 2021 například rozhodlo, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021. Na začátku září následně úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů, ani poté se však tendr nepodařilo dokončit, protože armádní expertní komise konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Co se týče počtu modifikací pásových BVP, podařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat jen zmínky o celkem sedmi verzích. Požadavek, aby byla BVP dodána kromě bojové varianty také ve velitelské, průzkumné, ženijní, vyprošťovací, zdravotnické a dělostřelecké modifikaci, lze dohledat např. v letech 2018 i 2017. Je nicméně možné, že se o jednotlivých verzích neveřejně diskutovalo dříve.

Na závěr tedy shrňme, že diskuze o nákupu nových bojových vozidel pěchoty probíhaly v roce 2013, jak uvádí Jana Černochová, a v roce 2015 podle Ministerstva obrany probíhalo stanovení ceny zakázky. Skutečně také došlo ke změnám požadavků, které by BVP měla splňovat, včetně specifikace věží vozidel. Z těchto důvodů výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že změny počtu modifikací se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.