Přehled ověřených výroků

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek představil na tiskové konferenci po jednání vlády záměr zavést od 17. ledna ve firmách obdobný režim testování, jaký nyní funguje ve školách.

„(…) Od 17. bude fungovat testování pomocí antigenních testů ve firmách pro všechny, včetně těch, co mají třetí dávku, a to v režimu s tří- až pětidenním intervalem.“

Z jeho vyjádření tedy vyplývá, že vláda skutečně plánuje plošné testování zaměstnanců provádět dvakrát týdně. Projednávání tohoto mimořádného opatření bylo při jednání vlády 29. prosince přerušeno a k jeho schválení či případnému upravení by mělo, podle vyjádření ministra zdravotnictví, dojít po jednání tripartity, kterého se účastní zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů.

Základem pro některá povinná očkování je v České republice vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, vydaná Ministerstvem zdravotnictví, která vychází ze zákona o ochraně veřejného zdraví. Ukládá povinnost nechat se očkovat proti hepatitidě B pro některé zdravotníky či zaměstnance domovů pro seniory apod. Povinné je i očkování proti vzteklině pro pracovníky pracovišť, kde je vyšší riziko vzniku vztekliny, tedy převážně laboratoří.

V rámci stejné vyhlášky bývalý ministr zdravotnictví Vojtěch zavedl i povinné očkování proti onemocnění covidem-19. To se týká zdravotníků, pracovníků sociálních služeb, vojáků a dalších profesí. Zároveň vláda Andreje Babiše zavedla povinnost tohoto očkování i pro lidi ve věku nad 60 let. Podle vyhlášky se uvedené skupiny budou muset nechat naočkovat do konce února 2022. O tom, jestli nová vláda Petra Fialy očkovací povinnost pro lidi nad 60 let zruší, jak již dříve avizoval ministr zdravotnictví Válek, se teprve rozhodne.

Petr Fiala svým výrokem poukazuje na to, že očkovací povinnost pro lidi nad 60 let nevede u covidu-19 k dosažení obecné (kolektivní) imunity a že taková povinnost neodpovídá definici Světové zdravotnické organizace (WHO). Povinnost očkování pro věkové skupiny srovnává s povinností pro skupiny profesní a naznačuje, že jedním z rozdílů mezi těmito přístupy je právě (ne)soulad s definicí WHO.

Světová zdravotnická organizace ve svém dokumentu (.pdf, str. 1–4) z dubna 2021 uvádí, že v případě zavedení povinného očkování pro širokou veřejnost je nutné zvažovat, jestli je skutečně nezbytné pro dosažení cílů veřejného zdraví. Jako jeden z možných cílů zmiňuje dosažení kolektivní imunity vůči covidu-19. Zavedení očkovací povinnosti jen u části populace ale logicky kolektivní imunitu nemůže zajistit – ostatně i při očkování celé populace existují (audio, čas 15:20) pochybnosti o možnosti dosažení kolektivní imunity.

WHO ve svém dokumentu píše pouze o všeobecné očkovací povinnosti, povinnosti ve školách a také u zdravotníků. S možností povinného očkování věkových skupin či jiných nezdravotnických profesí vůbec nepočítá.

WHO nicméně ve zmíněném dokumentu uvádí (.pdf, str. 1) jako důvod pro zavedení povinného očkování nejen dosažení kolektivní imunity, ale také například ochranu zdravotního systému či nejvíce zranitelných skupin obyvatel. Zavedení povinného očkování pro osoby starší 60 let podle vyhlášky 466/2021 Sb. by tak mohlo pomoci k ochraně jedné z nejzranitelnějších skupin, za kterou například zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková považuje právě seniory. Ochranou nejohroženější skupiny obyvatel, tedy seniorů, ospravedlňuje povinné očkování také Společnost infekčního lékařství. Dodejme, že o zranitelnosti zmiňované věkové skupiny vypovídá také to, že 89 % zemřelých s tímto onemocněním v ČR bylo ve věku nad 65 let. 

Petr Fiala tedy správně uvádí, že povinnost očkování věkové skupiny nad 60 let neodpovídá dokumentu WHO a nedokáže zajistit dosažení kolektivní imunity. Kromě cíle kolektivní imunity ale WHO pro zavedení očkovací povinnosti stanovuje ještě další předpoklad, a to potřebu ochrany nejvíce zranitelných osob. Právě očkování nejstarší části populace by mohlo být součástí dosažení takového cíle, obdobně jako povinné očkování zdravotníků může napomoci dosažení cíle ochrany zdravotního systému. Tato další kritéria nicméně Petr Fiala ve svém výroku opomíjí, a proto jeho výrok hodnotíme jako zavádějící.

Předně uveďme, že Petr Fiala zde mluví o povinném očkování všech obyvatel či jednotlivých věkových skupin, ne například o vakcinaci některých skupin profesních.

Cestou povinného plošného očkování se jako první země v rámci Evropské unie i celé Evropy vydalo Rakousko. Tamní vláda schválila záměr zavést povinné očkování proti onemocnění covid-19 pro všechny obyvatele ve druhé polovině listopadu 2021. Jestliže tento vládní návrh schválí také rakouský parlament, ve kterém povinné očkování podporují čtyři z pěti politických stran, mělo by toto nařízení platit od 1. února 2022. Doplňme, že výjimku z této povinnosti budou mít děti do 14 let, těhotné ženy, osoby s lékařským potvrzením o nevhodnosti očkování a lidé, kteří covid-19 prodělali v uplynulých 180 dnech. Neočkovaným pak budou hrozit pokuty ve výši až 3 600 eur.

Ostatní evropské země prozatím očkovací povinnost, která by platila pro všechny obyvatele podobně jako v Rakousku, nezavedly ani například neschválily na vládní úrovni. V některých zemích nicméně o podobné možnosti probíhají diskuze. Některé evropské státy také zavedly povinnost nechat se očkovat proti covidu-19 pro příslušníky některých profesí.

Francie

Ve Francii bylo zavedeno povinné očkování proti covidu-19 pro určité profese již od září a října 2021 – jedná se především o osoby působící ve zdravotnictví, sociálních zařízeních, ale třeba také o hasiče či některé vojáky. O celé problematice informoval například iRozhlas.cz nebo Lidovky.cz.

Itálie

Italská vláda schválila zákon, podle něhož mají zdravotníci povinnost naočkovat se proti onemocnění covid-19, už v dubnu 2021. V červnu tato norma vešla v platnost. V listopadu pak italská vláda schválila dekret, který zavádí povinné očkování i pro další profese. Od 15. prosince tak tato povinnost platí také pro zaměstnance škol, vojáky či policisty. Na začátku ledna 2022 pak italská vláda schválila očkovací povinnost pro lidi nad 50 let.

Německo

Očkovací povinnost pro zdravotníky získala širokou podporu také v německém Spolkovém sněmu, návrh prošel také Spolkovou radou. Po podpisu prezidenta vyšel 11. prosince 2021 nový zákon o povinném očkování zdravotníků v německé Sbírce zákonů. Prozatím bude očkování povinné pro zdravotníky, pečovatele, zaměstnance rehabilitačních klinik či záchranáře. Alternativou očkování je podle serveru iRozhlas.cz také prodělání infekce doložené pozitivním PCR testem. Výše zmínění pracovníci musí být očkovaní či prodělat infekci covid-19 nejpozději k 15. březnu 2022. Doplňme, že v Německu také probíhají debaty o možném zavedení očkovací povinnosti pro občany starší 18 let.

Polsko

Také Polsko schválilo v prosinci 2021 očkovací povinnost pro určité profese, konkrétně pro učitele, zdravotníky, hasiče, ale také pro policisty a vojáky. Nařízení bude platit od 1. března 2022.

Řecko

V Řecku nařídila vláda povinné očkování pro zaměstnance státních i soukromých zdravotních zařízení od září 2021. Ti zdravotníci, kteří do té doby nedostali alespoň jednu dávku vakcíny, museli odejít na neplacené volno. Ještě na konci prosince 2021 tak v Řecku nemohly svou profesi vykonávat zhruba 4 tisíce neočkovaných pracovníků ve zdravotnictví. 

V reakci na zhoršující se pandemickou situaci bude také v Řecku platit od 16. ledna 2022 povinnost očkování pro všechny osoby starší 60 let. Lidé, kteří ke zmíněnému datu vakcinaci nepodstoupí ani si nezarezervují termín pro podání první dávky, budou muset každý měsíc zaplatit pokutu ve výši 100 eur. Dané nařízení schválil řecký parlament už na začátku prosince 2021.

Česká republika

V České republice vydala vláda Andreje Babiše 7. prosince 2021 vyhlášku č. 466/2021 Sb., kterou se mění stávající vyhláška o očkování proti infekčním nemocem. Tato nová vyhláška, která vešla v účinnost 11. prosince, zavádí od března roku 2022 povinné očkování pro všechny osoby starší 60 let a vybrané profese. Mezi ně patří zdravotníci, pracovníci v sociálních službách, policisté, hasiči atd.

Je však nutné doplnit, že nová vláda Petra Fialy již 5. prosince před svým jmenováním avizovala, že danou vyhlášku ministerstva zdravotnictví o povinné vakcinaci hodlá zrušit. Konkrétně to uvedl nynější ministr práce a sociálních věcí za KDU-ČSL Marian Jurečka. Vláda podle něj ještě nevyčerpala kroky, kterými by neočkované lidi motivovala. 

Také současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek uvedl, že v upravené vyhlášce již nebude figurovat věková hranice. Finální verze vyhlášky pak bude dle jeho slov záviset na šíření varianty omikron. V případě, že by varianta omikron nijak výrazně nezměnila průběh pandemie, mělo by být podle Válka očkování zdravotníků povinné pouze na základě testu protilátek.

Na závěr tedy shrňme, že většina států Evropy očkovací povinnost pro všechny obyvatele nebo pro některé věkové skupiny skutečně nezavedla. Výjimkou je Rakousko, kde došlo na vládní úrovni ke schválení povinného očkování proti covidu-19 pro všechny občany nad 14 let. Kromě povinného očkování lidí nad 60 let v České republice, na které v rozhovoru Petr Fiala poukazuje, byla nicméně očkovací povinnost pro tuto věkovou skupinu zavedena také v Řecku. Lidé nad 50 let se pak povinně budou muset očkovat v Itálii. Vzhledem k této skutečnosti proto výrok celkově hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek prezentoval na tiskové konferenci po jednání vlády záměr zavést od 17. ledna ve firmách stejný režim testování, jaký aktuálně platí ve školách. „(…) Od 17. bude fungovat testování pomocí antigenních testů ve firmách pro všechny, včetně těch, co mají třetí dávku, a to v režimu s tří- až pětidenním intervalem,“ přiblížil chystané opatření Válek.

Dále ministr Válek zmínil, že testovat se budou všichni zaměstnanci s výjimkou zdravotníků a pracovníků v sociálních službách, jelikož ti se testují v jiném režimu. Konkrétní parametry chystaného plošného testování však vzejdou až z jednání tripartity. 

Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila v prosinci 2019 Evropská komise. Tento plán byl následně v prosinci 2020 schválen Evropskou radou. Ta zároveň schválila jeho zakomponování do evropského právního rámce pro klima (European Climate Law) a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). V Evropské radě zastupuje Českou republiku její premiér, jímž byl tehdy (tedy v prosinci 2020) Andrej Babiš, který se tohoto jednání zúčastnil. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021.

Green Deal byl tedy skutečně přijat, jak tvrdí ve výroku Petr Fiala, se souhlasem České republiky zastoupené premiérem Andrejem Babišem. Petr Fiala se však dopustil nepřesnosti, když uvádí, že ke schválení došlo v roce 2019. Ve skutečnosti byl plán schválen v roce následujícím. Vzhledem k tomu, že nepřesnost činí pouze jeden rok a v roce 2019 byl uvedený plán již představen, hodnotíme daný výrok jako pravdivý s výhradou.

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství, zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Co se týče cílů Zelené dohody ohledně emisí, Evropská komise navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, o níž mluví premiér Fiala, tedy stavu, kdy „stát či firma odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Doplňme, že Evropská rada tento plán schválila v prosinci 2020 a také jej zahrnula do evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně přijmout (.pdf, str. 5). Rada EU a Evropský parlament následně tento rámec odsouhlasily v červnu 2021, a v platnost tak mohl vstoupit v červenci 2021.

Petr Fiala v tomto výroku reaguje na slova Miloše Zemana, který na konci roku 2021 ve Vánočním poselství tvrdil, že by nová vláda měla ze Zelené dohody Českou republiku vyvázat. 

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství a zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Zelená dohoda je soubor cílů, které se EU zavazuje splnit do roku 2030, resp. 2050. Na ni pak navazují konkrétní kroky jako jsou např. připravovaná nařízení Evropské komise. Patří sem návrh nařízení o úpravě systému obchodování s emisními povolenkami kvůli emisím v letectví či návrh nařízení o emisních normách u aut.

Česká republika pak, nesouhlasí-li s jednotlivými kroky, může:

1. Hlasovat proti nim v rámci Rady EU.
2. Usilovat v Evropské radě o změnu cílů Zelené dohody.
3. Odmítnout schválená opatření a čelit tak unijním sankcím.

Žádný z těchto kroků však negarantuje, že se Česká republika vyhne dopadům schválených opatření, resp. sankcím za jejich porušení. Zelená dohoda tedy skutečně neobsahuje žádný mechanismus „vystoupení“ a od přijatých závazků není možné jednoduše odstoupit.

Doplňme, že Evropská rada v prosinci 2020 schválila také zakomponování klimatických cílů Zelené dohody do tzv. evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně schválit (.pdf, str. 5). Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Rámec poté vstoupil v platnost v červenci 2021.

Dne 14. prosince 2021 došlo v Poslanecké sněmovně k hlasování o Usnesení PS k nezbytné úloze jaderné energetiky v dekarbonizaci ekonomiky. Jedná se o usnesení, podle kterého Poslanecká sněmovna:

• konstatuje, že se Česká republika přihlásila k závazkům obsaženým v Pařížské dohodě i v Zelené dohodě pro Evropu,
• oceňuje, že EU uznává právo členských států svobodně si vybrat složení energetického mixu,
• zdůrazňuje, že Česká republika vzhledem ke svým geografickým podmínkám není schopna splnit závazky bez využití jaderné energie,
• připomíná, že důležitou roli jaderné energetiky potvrdila i předsedkyně Evropské komise,
• konstatuje proto, že jaderná energetika musí být plnohodnotně uznána jako součást řešení při dekarbonizaci ekonomiky. Nelze ji posuzovat jen jako „přechodovou“ kategorii, ale jako nástroj, který nízkouhlíkovou transformaci hospodaření „umožňuje“ a činí ji dlouhodobě ekonomicky a sociálně udržitelnou. Kritéria její udržitelnosti nízkouhlíkové transformace hospodaření mají být technologicky neutrální a nesmí rozlišovat ani podle generací jaderných zařízení, ani podle technologie reaktorů,
• konstatuje také, že ČR hodlá ve svém mixu dočasně využívat zemní plyn,
• vyzývá EU, aby zahrnula plyn jako přechodný zdroj a jadernou energetiku jako udržitelný zdroj,
• pověřuje Andreje Babiše, předsedu vlády v demisi, aby toto stanovisko přednesl Evropské radě na jejím zasedání 15. prosince 2021.

Pro tento návrh se vyslovila většina poslanců s výjimkou zástupců SPD, kteří nesouhlasí s prvním bodem usnesení, týkajícím se přihlášení k závazkům obsaženým v Zelené dohodě. Usnesení Sněmovny den poté podpořil také Senát. 

Česká republika tedy opravdu apeluje na Evropskou unii, aby jadernou energetiku zařadila mezi udržitelné (tudíž podporované) zdroje. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Dne 14. prosince 2021 došlo v Poslanecké sněmovně k hlasování o Usnesení PS k nezbytné úloze jaderné energetiky v dekarbonizaci ekonomiky. Jedná se o usnesení, podle kterého Poslanecká sněmovna:

• konstatuje, že se Česká republika přihlásila k závazkům obsaženým v Pařížské dohodě i v Zelené dohodě pro Evropu,
• oceňuje, že EU uznává právo členských států svobodně si vybrat složení energetického mixu,
• zdůrazňuje, že Česká republika vzhledem ke svým geografickým podmínkám není schopna splnit závazky bez využití jaderné energie,
• připomíná, že důležitou roli jaderné energetiky potvrdila i předsedkyně Evropské komise,
• konstatuje proto, že jaderná energetika musí být plnohodnotně uznána jako součást řešení při dekarbonizaci ekonomiky. Nelze ji posuzovat jen jako „přechodovou“ kategorii, ale jako nástroj, který nízkouhlíkovou transformaci hospodaření „umožňuje“ a činí ji dlouhodobě ekonomicky a sociálně udržitelnou. Kritéria její udržitelnosti nízkouhlíkové transformace hospodaření mají být technologicky neutrální a nesmí rozlišovat ani podle generací jaderných zařízení, ani podle technologie reaktorů,
• konstatuje také, že ČR hodlá ve svém mixu dočasně využívat zemní plyn,
• vyzývá EU, aby zahrnula plyn jako přechodný zdroj a jadernou energetiku jako udržitelný zdroj,
• pověřuje Andreje Babiše, předsedu vlády v demisi, aby toto stanovisko přednesl Evropské radě na jejím zasedání 15. prosince 2021.

Pro tento návrh se vyslovila většina poslanců s výjimkou zástupců SPD, kteří nesouhlasí s prvním bodem usnesení. Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala na tomto jednání uvedl, že SPD sice podporuje využívání jaderné energetiky, nicméně nesouhlasí se závazky uvedenými v Zelené dohodě. „(…) Vyškrtněte první dva řádky, nechte tam jenom jadernou energetiku a my to velmi rádi podpoříme a budeme pro to všichni určitě hlasovat,“ dodal Fiala. 

V reakci na tento komentář navrhl poslanec Stanjura, aby se hlasovalo odděleně o prvním bodu a poté o zbytku usnesení. Při hlasování o přihlášení se k závazkům obsaženým v Zelené dohodě se proti vyslovilo 19 poslanců SPD. V hlasování o zbylých bodech usnesení došlo k naprosté shodě, pro hlasovali také zástupci SPD. Usnesení bylo nicméně následně přijato jako celek a den poté ho podpořil také Senát.

Napříč stranami tedy opravdu došlo ke shodě ohledně apelu na EU ve věci zařazení jaderné energetiky mezi podporované zdroje. S těmito body souhlasila také SPD, jejíž zástupci se vyjádřili zamítavě pouze k bodu ohledně závazků obsažených v Green Dealu.