Přehled ověřených výroků

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš hovoří v souvislosti s kauzou Dozimetr, která v polovině června otřásla stabilitou hnutí STAN. Poukazuje na to, že Piráti dlouhodobě prosazují transparentnost v politice.

Bartoš odkazuje na balíček třinácti protikorupčních opatření, který Piráti na konci června představili (video). Spadají mezi ně novely zákonů o evidenci skutečných majitelů, o svobodném přístupu k informacím a o střetu zájmů. Piráti tehdy oznámili, že k těmto třem tiskům chtějí svolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Novela zákona o evidenci skutečných majitelů (.pdf), na kterou Bartoš zřejmě odkazoval „evidencí společných vlastníků“, reaguje na výtky Evropské komise z listopadu minulého roku. Je také prvním opatřením obsaženým v pirátském balíčku, které bylo (ve zrychleném režimu) ve Sněmovně schváleno. Upřesněme, že návrh předložilo Ministerstvo spravedlnosti v čele s Pavlem Blažkem (ODS).

Dalším opatřením je novela zákona o svobodném přístupu k informacím (.pdf), která byla schválena 20. července, a kterou by měl v srpnu začít projednávat Senát. Dodejme, že návrh této novely předložilo Ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem (STAN). Ve Sněmovně nyní leží také zmiňovaná novela zákona o střetu zájmů (.pdf), mezi jejímiž předkladateli je přímo i pirátský poslanec Jakub Michálek.

Piráti do balíčku zařadili např. i připravenou novelu zákona o veřejných zakázkách, kterou ve Sněmovně v červnu předložil Ivan Bartoš jako ministr pro místní rozvoj. V seznamu 13 opatření jsou poté i zákony o lobbingu, o ochraně oznamovatelů či opatření zavádějící průhledné financování politických stran. V rámci zmíněného balíčku se Piráti dle svého vyjádření z konce června chtějí zasadit také o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a větší nezávislost státních zástupců. Součástí dlouhodobého plánu tohoto tzv. protikorupčního balíčku je pak vytvoření evidence dotací ve veřejném sektoru, vizualizace rozpočtu s detailními daty a zpětná kontrola a hodnocení efektivity vynaložených výdajů.

Ivan Bartoš zmiňuje také novou iniciativu hnutí Starostů a nezávislých. Poslanci STAN 15. července Sněmovně předložili novelu zákona o sdružování v politických stranách (.pdf), která má stranám a hnutím omezit okruh možných finančních dárců, například o osoby a společnosti sídlící mimo EU. Ivan Bartoš tak sice uvádí nepřesný časový údaj, iniciativu STAN nicméně popisuje správně.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše schválila (.pdf) nařízení, díky kterému mohli lidé požádat o úvěr nebo dotaci na obnovu svých domů. Prostředky mohli konkrétně začít čerpat prostřednictvím Státního fondu podpory investic. 16. srpna 2021 pak vláda schválila (.pdf), že na financování fondu uvolní ze státního rozpočtu až 1,4 miliardy korun.

Pro získání nároku na finanční pomoc musí žadatelé dodat odhad výše nákladů škod nebo vyjádření pojišťovny, uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj. Prostřednictvím dotačního programu Živel mohou jednotlivci dosáhnout na jednorázovou pomoc závislou na výši skutečné škody až 2 miliony korun, popřípadě mohou dál zažádat o zvýhodněný úvěr až 3 miliony korun. Uveďme, že v dubnu 2022 podle údajů Státního fondu pro podporu investic přesáhla výše schválených dotací v programu Živel už jednu miliardu korun. Žádosti mohou lidé podávat až do června 2023.

Pro podnikatele, u nichž došlo kvůli tornádu k poničení majetku a k omezení nebo zastavení činnosti, byl určen program Pomoc po tornádu. K dispozici jim byla dotace ve výši až jeden milion korun.

Doplňme, že na konci července 2021 Ministerstvo pro místní rozvoj odhadovalo náklady potřebné na obnovu majetku v Jihomoravském kraji na 5,3 miliardy korun.

Poté, co 24. června 2021 zasáhlo některé obce na jižní Moravě a na Lounsku tornádo, vláda Andreje Babiše ještě na konci června rozhodla, že na dotační program pro obce a kraje vyčlení 420 milionů korun. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) pod vedením Kláry Dostálové (ANO) k programu v té době uvedlo, že „dotace lze využít na opravy místní komunikace, chodníků, mostů, lávek, kulturních domů, škol, školek, sportovišť a veškeré další obecní či krajské infrastruktury“.

V září 2021 poté vláda schválila navýšení (.pdf) vyčleněné částky o dalších 888 milionů korun. Celkově tak suma určená na program Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2021 činí 1,308 miliardy Kč (.pdf, str. 2, bod 7).

Prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, v jehož čele nyní stojí Ivan Bartoš, tak obce mohly získat dotace až ve výši 90 % skutečně vynaložených nákladů (.pdf, str. 1). Upřesněme, že o prostředky odpovídající 90 % nákladů mohly požádat nejmenší obce do 3 tisíc obyvatel, u obcí do 10 tisíc obyvatel se jednalo o nejvýše 80 % a u obcí nad 10 tisíc obyvatel o 70 %. V případě, že vlastní náklady obce byly dohromady větší než čtvrtina celého jejího rozpočtu na rok 2021, mohla obec Ministerstvo pro místní rozvoj požádat o výjimku a získat dotaci na 100 % nákladů. Kraje pak z programu na obnovu majetku po tornádu mohly získat nejvýše 60 % skutečně vynaložených nákladů.

Obce i kraje mohly podávat žádosti o dotace od října 2021 do konce června 2022 (.pdf, str. 1). Dle pravidel dotačního programu by k dokončení oprav mělo dojít do konce října 2024.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo pro místní rozvoj po tornádu z června 2021 vyčlenilo na obnovu majetku územních samospráv dohromady více než 1,3 miliardy korun. Pomoc byla nicméně určena nejen pro obce, o nichž mluví ve výroku Ivan Bartoš, ale i pro kraje. Jelikož se však jednalo o společný program, v jehož rámci mohly nejvyšší podporu získat právě obce, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

V neděli ráno 24. července zachvátil Národní park České Švýcarsko rozsáhlý požár. Do jeho hašení se zapojily stovky profesionálních i dobrovolných hasičů a na pomoc přiletěly i speciální hasicí letouny ze zahraničí.

Dne 26. července Ministerstvo životního prostředí (MŽP) oznámilo, že se připravuje vyhlášení programu, který by pomohl s opravou infrastruktury obcí zasažených požárem. „Peníze bude možné použít například na obnovu vodovodů a kanalizace, silnic nebo chodníků i na stabilizaci svahových sesuvů,“ uvádí ve své tiskové zprávě MŽP. „Máme na to vyčleněných 100 milionů korun, pokud se v budoucnu ukáže, že by nestačily, jsme připraveni alokaci v programu navýšit,“ dodala k připravovaným dotacím ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). 

Ministerstvo životního prostředí podle ČTK dne 2. srpna informovalo, že se zmíněný dotační program spustí v polovině srpna. Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP uvedl, že dotace budou určené i na obnovu zeleně nebo sanaci svahů. Pro úplnost dodejme, že zpráva ČTK vyšla později než námi ověřovaný rozhovor Ivana Bartoše na CNN Prima News. Pořad Nový den, ve kterém šéf Pirátů vystoupil, se vysílá v ranních hodinách. ČTK pak článek publikovala okolo 14:00.

Pro kontext uveďme, že 24. července 2022 se v Národním parku České Švýcarsko vypukl požár, který následně zasáhl přes 1000 hektarů plochy parku. Požár přímo zasáhl i několik domů, například v osadě Mezná.

Ivan Bartoš v rozhovoru mluví o dávce tzv. mimořádné okamžité pomoci, o niž si lidé mohou zažádat, pokud splňují některou z podmínek, které stanovuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Jednou z těchto podmínek je i postihnutí živelnou katastrofou. Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které tato problematika spadá, na svém webu konkrétně uvádí:

„Mimořádná okamžitá pomoc může být poskytnuta osobě (osobám společně posuzovaným), kterou postihne vážná mimořádná událost a celkové sociální a majetkové poměry této osoby (osob společně posuzovaných) jí neumožňují překonat událost vlastními silami. Takovou událostí je např. živelní pohroma (povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení apod.), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie.“

Maximální výše dávky mimořádné okamžité pomoci je skutečně 69 300 Kč, přesněji 15násobek částky životního minima jednotlivce. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí je smyslem této dávky zabezpečit zasažené lidi po přechodnou dobu, pomoci jim zaopatřit jejich základní životní potřeby a zajistit první podporu nutnou pro odstranění důsledků dané katastrofy. To vše do doby, než lidé získají prostředky z jiných zdrojů, např. od své pojišťovny či obce.

Je ovšem nutné uvést, že každá žádost se posuzuje individuálně a s ohledem ke konkrétní situaci, respektive „na základě celkového zhodnocení individuální a příjmové, sociální a majetkové situace žadatele (u některých situací společně posuzované osoby) a odůvodněnosti konkrétního výdaje.“ Je zde tedy možnost, že žádost o mimořádnou okamžitou pomoc bude zamítnuta nebo příspěvek bude nižší než maximální výše, tedy zmiňovaných 69 300 Kč.

Aby osobě vznikl nárok na mimořádnou okamžitou pomoc, musí ji Úřad práce ČR nejdříve uznat za osobu v hmotné nouzi. Doplňme, že tato dávka je zpravidla jednorázová, v odůvodněných případech nicméně může být vyplacena i opakovaně.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí, přesněji Úřad práce, skutečně může lidem, které zasáhl požár v Českém Švýcarsku, přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci, a to až ve výši 69 300 Kč. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Zároveň však uveďme, že o přiznání a výši této dávky rozhoduje Úřad práce individuálně, není tedy poskytována automaticky všem žadatelům a v maximální výši.

Pro kontext nejdříve uveďme, že v současné době jsou v Německu v provozu tři jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce letošního roku. O ukončení provozu jaderných elektráren rozhodla německá vláda po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011.

Po značném omezení jaderné energie Německo zůstalo stále významně závislé na uhlí a zemním plynu, pocházejících z velké míry z Ruska. Kvůli ruské invazi na Ukrajinu se Německo začalo připravovat na možné vypnutí dodávek ruského plynu. Pokud by Rusko přestalo do Evropy dodávat zemní plyn, má Německo záložní plán, který by spočíval v obnovení vyřazených uhelných elektráren. Elektřinu by v tomto případě měly vyrábět také zdroje používající minerální olej.

Zmiňme, že v Německu panuje silně zakořeněný odpor k jaderné energii, který je nyní reprezentován druhou nejsilnější vládní stranou – Zelenými. Energetická krize nicméně rozvířila debatu ohledně prodloužení provozu stávajících tří atomových elektráren.

Názor na energii vyráběnou jadernými elektrárnami se v průběhu let mezi německými občany měnil. Odpor k jaderné energii stoupl po výbuchu Černobylské elektrárny v roce 1986, stejně tak negativní postoje vzrostly po již zmiňované havárii elektrárny Fukušima. Opačný efekt způsobila zejména ruská invaze na Ukrajinu. Podle průzkumu agentury INSA pro německý deník Bild z konce letošního července podporuje prodloužení provozu jaderných elektráren 70 % Němců. Ve stejném průzkumu se poprvé pro prodloužení vyjádřila většina podporovatelů strany Zelených, konkrétně 54 %. Výrok senátora Zdeňka Hraby proto hodnotíme jako pravdivý.

Skupina poslanců z řad KDU-ČSL, ANO, ODS, TOP 09 a SPD podala 27. července návrh novely (.pdf) Listiny základních práv a svobod, kterým chce ústavně zakotvit ochranu manželství jako „svazku muže a ženy“ (.pdf, str. 2, 10). Nyní musí návrh zákona projednat vláda.

V důvodové zprávě (.pdf, str. 3–6) předkladatelé novely například argumentují tím, že manželství muže a ženy poskytuje optimální prostředí pro výchovu dětí. Manželský svazek muže a ženy označují za jeden ze základních stavebních prvků úplné rodiny a dodávají, že „každý historický pokus odbourat některou z funkcí rodiny a přenést ji na jinou entitu je znám svými škodlivými důsledky pro jednotlivce, zvláště pro dotčené děti, i pro společnost (…)“. V dokumentu pak poslanci odkazují na několik studií, kterými se snaží doložit svá tvrzení, že pro vývoj dětí je důležitá přítomnost dvou rodičů rozdílného pohlaví. 

Poslankyně Barbora Urbanová na svém twitteru dále upřesňuje, že autoři novely např. použili jen citace ze studie americké profesorky Charlotte Patterson, které jejich postoje podporují, zároveň ale opomněli zmínit závěry této studie, které jsou s jejich tvrzeními naopak v rozporu.

V důvodové zprávě je Charlotte Patterson citována takto (.pdf, str. 6): „Teorie psychologického vývoje tradičně zdůrazňovaly charakteristické přínosy matek i otců pro zdravý osobní a sociální vývoj jejich dětí. Proto mnoho teorií predikuje negativní výsledky pro děti, které jsou vychovávány v prostředích, která neposkytují tyto dva typy vstupů.“ Jedná se nicméně o citaci z úvodní části studie, která popisuje rozdílné odborné náhledy na tuto problematiku.

V samotné studii z roku 2009 (str. 141–182) pak Charlotte Patterson shrnuje (str. 173), že výsledky jejího výzkumu „ukázaly, že – napříč rozmanitou škálou hodnocení, zahrnující míru adaptace adolescentů v prostředí, jejich školní fungování, delikventní chování, vystavení šikaně, užívání návykových látek a dále i kvalitu vztahů s rodinou a vrstevníky – se adolescenti s oběma rodiči ženského pohlaví výrazně nelišili od reprezentativního souboru adolescentů žijících s rodiči různého pohlaví“. V části, která se věnuje významu výzkumu pro oblast legislativy a veřejné politiky (str. 176–177), poté Patterson zmiňuje: „Jak ukázali Pawelski a kol. (2006), právní uznání vztahů párů stejného pohlaví se může ukázat prospěšné jak pro stejnopohlavní páry, tak pro jejich děti.“

V dalším článku Charlotte Patterson z roku 1992, na který důvodová zpráva (.pdf, str. 6) také odkazuje, se na začátku závěru píše: „Neexistuje žádný důkaz, že je vývoj dětí gayských a lesbických rodičů v jakémkoli významném ohledu ohrožen ve srovnání s vývojem u dětí heterosexuálních rodičů (…).“ Podobná formulace stojí i v závěru článku: „Dosavadní důkazy naznačují, že domácí prostředí poskytované gayskými a lesbickými rodiči podporuje a umožňuje psychosociální růst dětí stejně, jako domácí prostředí poskytované heterosexuálními rodiči.”

Sama Barbora Urbanová poté na twitteru dokládá i článek Americké psychologické asociace, kde se o Charlotte Patterson píše jako o jedné z prvních výzkumnic, která vyvrátila převládající přesvědčení, že děti gayů a leseb vykazují narušený psychosociální vývoj ve srovnání s dětmi heterosexuálních párů. 

Důvodová zpráva novely se tedy opravdu odkazuje na některé studie, které došly k zjištěním opačným, než prezentují předkladatelé změny ústavního zákona. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.

Takzvaný lustrační zákon, tedy zákon č. 451/1991 Sb., zakazuje bývalým agentům či spolupracovníkům Státní bezpečnosti, členům Lidových milicí nebo vysoce postaveným komunistickým úředníkům vykonávat důležité státní funkce, funkce u některých soudů či ve veřejnoprávních médiích. 

Pro úplnost uveďme, že na podzim 2014 politici přijali zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě a související doprovodné normy, které přesněji vymezily, kdo osvědčení předkládat musí a kdo nikoliv. Někdejší vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL tehdy prosadila, že se daná povinnost nebude vztahovat na ministry. Před jmenováním Sobotkovy vlády přitom předkládali prezidentovi čisté lustrační osvědčení ministři všech předchozích vlád. Spory o to, zda zákon jasně říká, že ministři musí toto osvědčení mít, se objevily právě v roce 2014, kdy se stal ministrem financí Andrej Babiš vedený ve slovenských archivech jako agent StB. Dodejme, že jeho jmenování tehdy prezident Zeman podmínil tím, že Sněmovna v prvním čtení schválí zmiňovaný zákon o státní službě.

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana 22. července oznámilo, že vypracovalo návrh (.docx) novely lustračního zákona. Podle návrhu by se ministři a jejich náměstci museli před svým jmenováním do funkce prokázat čistým lustračním osvědčením. Nyní je návrh v připomínkovém řízení.

Co se týče novely zákona, který se zabývá dohledem nad politickými stranami, Ministerstvo vnitra 20. července uvedlo, že navrhuje změnu ve fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Zmiňme, že tento úřad vznikl 1. ledna 2017, kdy vešla v účinnost novela zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách.

Ministerstvo vnitra v tiskové zprávě píše: „Hlavním principem návrhu je posílení kolektivního prvku ve vedení úřadu vytvořením tzv. Schůze úřadu. Půjde o vrcholný orgán tvořený předsedou a dalšími členy úřadu, který bude mít nově svěřené klíčové kompetence v oblasti koordinace dohledové a metodické činnosti úřadu." Vít Rakušan uvedl, že ministerstvo chce touto novelou reagovat na poznatky z praxe a zjištěné nedostatky. Návrh (.docx) je nyní taktéž v meziresortním připomínkovém řízení.

Jakub Černý z organizace Rekonstrukce státu se 21. července 2022 vyjádřil pro Deník N. Podle něj je systém, kdy je předseda dohledového úřadu jeho „zcela klíčovou postavou“, rizikový. Černý nepřímo podpořil návrh na posílení kolektivního prvku úřadu tím, že řekl: „Když svěříte agendu dohledu nad férovými volbami a nad stranami do rukou jediného člověka, může to být zneužito.“ Později Černý v příspěvku na twitteru napsal, že novela „je opravdu dobrá a nezbytná“ a Víta Rakušana za ni skutečně pochválil.

Dodejme, že Rekonstrukce státu již dříve ve svém jednostránkovém dokumentu (.pdf) psala o předsedovi dohledového úřadu jako o „neomezeném pánovi úřadu" a dále také o nutnosti kolektivizace rozhodování.

Ministerstvo vnitra tedy obě novely připravilo. K novele, která se zabývá dohledem nad politickými stranami, se kladně vyjádřila i organizace Rekonstrukce státu. Výrok ministra vnitra Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Petra Fialy 18. května 2022 schválila (.pdf) návrh novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou předložilo Ministerstvo vnitra. O den později byl návrh novely předložen Sněmovně a rozeslán poslancům.

Poslanecká sněmovna tuto novelu schválila 20. července 2022 a nyní se čeká na rozhodnutí Senátu.

Uveďme, že zmíněný informační zákon slouží jako nástroj pro kontrolu státních úřadů ze strany veřejnosti. Každý občan má podle zmíněného zákona právo požadovat od jednotlivých úřadů informace o jejich činnosti.

Na základě novely (.pdf) musí nově vymezené veřejné podniky sdělovat informace o platech a odměnách vysokých státních úředníků, členů dozorčích rad apod. Veřejné podniky pak novela vymezuje (.pdf, str. 2) jako podnik, který „vykonává relevantní činnost podle zákona o zadávání veřejných zakázek“, nebo ve kterém má státní orgán či veřejná instituce dominantní vliv. Podle poslance Jakuba Michálka (Piráti) se nová povinnost bude týkat např. společnosti ČEZ.

Předchozí vláda Andreje Babiše taktéž schválila (.pdf) změnu zákona č. 106/1999 Sb. a návrh této novely předložila Sněmovně 31. března 2021. Jeho projednávání však přerušil konec minulého volebního období ještě předtím, než proběhlo první čtení. Novelu informačního zákona dříve také předložilo někdejší první vládě Andreje Babiše Ministerstvo vnitra, a to v dubnu 2018. Sněmovně ji pak ministerstvo předložilo na podzim 2019, 9. března 2021 k ní poté Jan Hamáček (ČSSD) předložil pozměňovací návrh, který obsahoval některé pasáže (.pdf, str. 7), jež se objevily i ve vládním návrhu z konce letošního března (.pdf, str. 8).

Takto navrhovaná změna zákona vyvolala kontroverzi, jelikož by udělila výjimku Kanceláři prezidenta republiky. Její vedení (konkrétně kancléř Vratislav Mynář) by tak rozhodovalo o stížnostech žadatelů, kteří od ní nedostali dané informace. Uveďme, že pokud některý úřad neposkytne občanovi požadovanou informaci, může se tento žadatel obrátit na nadřízený úřad. Kancelář prezidenta republiky ale žádný nadřízený úřad nemá, a některé žádosti tak v minulosti musel řešit až soud. 

Doplňme, že od začátku roku 2020 rozhoduje v případě Kanceláře prezidenta republiky o stížnostech Úřad pro ochranu osobních údajů. Do zákona se tato změna dostala při schválení novely č. 111/2019 Sb., a to díky pozměňovacímu návrhu (.pdf, str. 18–20) pirátského poslance Jakuba Michálka. Uveďme, že tuto novelu, která upravila i řadu dalších zákonů v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, předložila Sněmovně ještě první vláda Andreje Babiše. Další tehdejší změny informačního zákona se týkaly především výjimek při poskytování údajů, které by mohly „ohrozit ochranu utajovaných informací“ nebo např. ohrozit účel trestního řízení či činnost zpravodajských služeb.

Pro úplnost uveďme, že za druhé vlády Andreje Babiše došlo ještě ke schválení celkem tří zákonů, které kromě jiných novelizovaly také informační zákon. Ani v jednom případě se nicméně nejednalo o komplexní novelu či „revizi“ zákona č. 106/1999 Sb., ale jen o dílčí úpravy.

Ministerstvo vnitra tedy za předchozí vlády přišlo s revizí zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Vládě Andreje Babiše se revizi informačního zákona nepodařilo projednat v Poslanecké sněmovně, a tedy ani prosadit. Výrok Víta Rakušana proto hodnotíme jako pravdivý.