Přehled ověřených výroků

Ministryně obrany Jana Černochová odpovídá na otázku, zda existuje šance, že by švédská firma BAE Systems, která má české armádě dodat bojová vozidla CV90, některé stroje doručila dříve. Podle původního plánu by Česko mělo prvních deset kusů dostat v roce 2026. Ministryně ale změnu termínu neočekává a dodává, že vozidla jsou podle ní důležitá pro plnění tzv. Capability Targets, podle kterých se Česko původně zavázalo vybudovat těžkou brigádu právě do roku 2026. Černochová doplnila, že tento termín již není reálné dodržet.

Capability Targets

Tzv. Capability Targets (CT) jsou cíle výstavby (obranných) schopností (.pdf, str. 41), které NATO určuje svým členským státům v rámci procesu obranného plánování, jež má zajistit, aby obranná plánování jednotlivých států byla v souladu s tím aliančním (.pdf, str. 20). Členské státy NATO následně přidělené CT společně přezkoumávají během multilaterálních jednání.

Každý členský stát může navržený cíl odmítnout, výjimkou je pouze situace, kdy se na jeho přijetí shodnou všichni ostatní členové Aliance (.pdf, str. 36). Schválené cíle musí následně ještě odsouhlasit ministři obrany jednotlivých zemí, kteří se tím zavazují k tomu, že je zahrnou do svých národních obranných plánů.

Vybudování těžké brigády

Česko se k výstavbě těžké brigády zavázalo v rámci Capability Targets 2017 a 2021 a tento cíl zahrnulo i do některých strategických dokumentů. Jedním z nich byl i Dlouhodobý výhled pro obranu 2035, který v roce 2019 vypracovalo Ministerstvo obrany. Ten uvádí, že ČR pro kolektivní obranu NATO, k níž se zavázala podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, v případě potřeby poskytne pozemní a vzdušné síly, „jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu“ (.pdf, str. 7). Ze starších materiálů resortu obrany a armády vyplývá, že dle závazku ČR vůči NATO by tato mechanizovaná brigáda měla být k dispozici od ledna 2026 (.pdf, str. 7), a to právě v souladu s CT, které byly schváleny v roce 2017 (.pdf, str. 41).

Na Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 navázala Koncepce výstavby Armády České republiky 2030, která zmiňuje, že jednou z hlavních priorit armády je „výstavba brigády těžkého typu do roku 2025“ (.pdf, str. 7). Jana Černochová nicméně již dříve připustila, že Česko zřejmě nestihne získat všechna nová vozidla včas a závazek plně bojeschopné těžké mechanizované brigády pravděpodobně do ledna 2026 nesplní. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka později uvedl, že už dotazník obranného plánování z roku 2021 obsahoval informaci, že se brigádu podaří dobudovat až po roce 2031. Nová Koncepce výstavby armády z roku 2023 už zmiňuje, že dokončení těžké brigády je prioritou pro etapu v letech 2024 až 2030 (.pdf, str. 35).

Závěr

Česko se k výstavbě těžké brigády zavázalo přijetím tzv. Capability Targets 2017, tedy cílů výstavby schopností NATO schválených v roce 2017. Na jejich základě měla Česká republika mechanizovanou brigádu původně vybudovat do ledna 2026. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru hovoří o modernizaci armády a o nákupu nové techniky. Následně zmiňuje, že ministerstvo pořizuje také novou výstroj a vybavení pro vojáky.

Oblečení do nepříznivých podmínek

Smlouvy na nové oblečení Černochová zmínila již v dokumentu 3. rok na obraně (.pdf, str. 11). Ministerstvo obrany v lednu 2024 uzavřelo kupní smlouvu s firmou Goldeck Textil GmbH na nákup tzv. ECWCS oděvů, které chrání vojáky při extrémních mrazech. Armáda má podle zakázky dostat celkem 40 tisíc blůz a asi 38 tisíc kalhot za 413 milionů Kč (.pdf, str. 1). První etapa dodávky proběhla v říjnu 2024, druhá by měla následovat v říjnu 2025.

V databázi veřejných zakázek jsou dohledatelné také dvě zahájené zakázky na stejný typ oblečení z června 2024. Součástí první objednávky jsou kalhoty a bundy typu ECWCS a šle (.docx). Druhá se týká ECWCS oblečení s maskovacím potiskem (.docx).

Protichemické oděvy

Co se týče protichemických oděvů, ty resort plánuje nakoupit do konce roku 2025, ačkoli se tak mělo stát už v roce 2016. Na nedostatky ve výbavě protichemických jednotek dříve upozorňoval i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Protichemické jednotky podle informací z února loňského roku postrádají kromě obleků i další typy vybavení, jako například chemické rozstřikovací automobily.

Podle databáze veřejných zakázek zahájilo Ministerstvo obrany v únoru 2024 zakázku na ochranné filtrační oděvy typu CBRN. Více informací jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli a obrátili jsme se proto přímo na resort, který pro naši redakci uvedl, že „po schválení zakázky Kolegiem MO (Ministerstva obrany, pozn. Demagog.cz) bude uzavřena rámcová dohoda na 4 roky“.

Ministerstvo dále zmínilo, že v roce 2024 uzavřelo rámcovou dohodu a výzvu k plnění na pořízení protichemických oděvů typu OPCH 05, které by armáda měla obdržet v letech 2025–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2027. Na začátku letošního února, tedy až po zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru, přibyla ve veřejné databázi zakázka na protichemické vybavení, konkrétně na rukavice, pracovní obuv a ochranné kombinézy.

Shrnutí

Ministerstvo obrany na začátku roku 2024 uzavřelo smlouvu na nákup oblečení do extrémních mrazů typu ECWCS, část z nich už byla armádě doručena. Podle databáze veřejných zakázek zahájilo ministerstvo také objednávku protichemických ochranných oděvů typu CBRN a dle vyjádření resortu uzavřelo rámcovou dohodu na pořízení obleků typu OPCH 05, u kterých by armáda měla první kusy obdržet už v roce 2025. Výrok Jany Černochové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Radiolokátory MADR

V prosinci 2019 uzavřelo Ministerstvo obrany ještě pod vedením tehdejšího ministra Lubomíra Metnara (ANO) smlouvu s izraelským ministerstvem obrany na nákup osmi 3D radiolokátorů MADR v hodnotě 3,5 miliardy Kč, které mají kontrolovat vzdušný prostor na malých a středních výškách. Všechny radary, které nahradily zastaralou ruskou techniku, měla armáda k dispozici v prosinci 2023. U čtyř z nich však přetrvávají technické problémy, a armáda je tak zatím nemůže používat.

Resort v únoru 2024 podepsal smlouvu na servis a logistickou podporu těchto radiolokátorů s izraelskou firmou Elta Systems v hodnotě 4,3 miliardy korun. Smlouva zajišťuje dlouhodobou podporu systému radarů, včetně dodávek náhradních dílů a služeb až do září 2044.

TITUS

V červnu 2019 podepsalo Ministerstvo obrany smlouvu na dodávku 62 kolových obrněných vozidel TITUS v hodnotě 6,072 miliardy Kč. V únoru 2024 resort uzavřel smlouvu se společností Tatra Defence Vehicle na komplexní servisní podporu těchto vozidel na období let 2024–2029 za 951 milionů Kč. Smlouva obsahuje opravy, dodávky náhradních dílů, školení specialistů a další servisní úkony pro zajištění provozuschopnosti vozidel.

Letouny L-410

L‑410 je český letoun, který poprvé vzlétl v roce 1969. Armáda první dva stroje získala v roce 1985 a dnes využívá celkem šest těchto letounů. V srpnu 2023 uzavřelo Ministerstvo obrany smlouvu se společností GE Aviation Czech na servis motorů s finančním limitem 120 milionů Kč. Služby zahrnují generální opravy, dílenské revize, údržbu, servis, dodávky náhradních dílů, kalibraci a nájem kontrolní techniky, technickou podporu nebo školení pozemního vojenského personálu.

Letouny CASA

Armáda disponuje šesti letouny CASA, z nichž čtyři převzala od španělského výrobce v roce 2010. Smlouvu na servis těchto strojů uzavřelo Ministerstvo obrany v únoru 2023 se společností Airbus Defence&Space, která má jako jediná oprávnění na letounech provádět opravy. Smlouva v hodnotě přes 2 miliardy korun je platná do roku 2030 a zahrnuje např. údržbu, opravy, dodávky náhradních dílů nebo školení posádek. V listopadu 2024 pak ministerstvo uzavřelo také smlouvu na modernizaci elektroniky těchto letadel.

Závěr

Ministerstvo obrany během působení Jany Černochové opravdu uzavřelo několik smluv, které se týkají servisu armádní techniky. Konkrétně jde o radiolokátory MADR, podvozky obrněných vozidel TITUS a letouny typu L‑410 a CASA, u kterých resort podepsal smlouvu i na modernizaci jejich elektroniky. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová v rozhovoru mluví o tom, že resort obrany v roce 2024 hospodařil s větším rozpočtem, než jaký byl původně schválen, mj. i díky nevyčerpaným prostředkům z předchozího roku. Podle ní se na ministerstvo nakonec vyčlenilo 164 mld. Kč, což je jedenapůlkrát více než v roce 2023.

Rozpočet Ministerstva obrany

Ve státním rozpočtu na rok 2023 bylo na Ministerstvo obrany vyčleněno 111,8 mld. Kč. Konečný rozpočet se nepatrně snížil na 110,3 mld. Kč, z čehož se nakonec vyčerpalo 100,7 mld. Kč (.pdf, str. 9 z 61).

Schválený státní rozpočet na rok 2024 původně počítal s tím, že se na Ministerstvo obrany přidělí 151,18 mld. Kč (.pdf, str. 32). S touto částkou počítala i novela přijatá v souvislosti s podzimními povodněmi (.pdf, str. 8 z 10). Nakonec ale resort hospodařil s částkou 164,3 mld. Kč, ze které vyčerpal 159 mld. Kč (.pdf, str. 6). Ve srovnání s rokem 2023 tak byly výdaje v konečném rozpočtu přibližně jedenapůlkrát vyšší, jelikož mělo ministerstvo k dispozici o 54 mld. Kč více.

Výdaje nerostly pouze v nominálních číslech, ale také v procentech hrubého domácího produktu. Ministerstvo obrany uvedlo, že podle makroekonomické predikce Ministerstva financí z listopadu 2024 představovaly výdaje resortu v roce 2024 1,99 % HDP (.pdf, str. 3). O rok dříve to přitom bylo jen 1,37 % HDP (.xlsx).

Celkové výdaje na obranu

Celkově bylo na obranu státu v roce 2024 alokováno 177,1 mld. Kč, z nichž se vyčerpalo asi 167 mld. Kč (.pdf, str. 6). Resort do těchto výdajů totiž kromě výdajů Ministerstva obrany počítá také výdaje jiných státních institucí, jako je Státní správa hmotných rezerv, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo zahraničních věcí nebo Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (.pdf, str. 6).

Závěr

Po změnách v rozpočtu hospodařilo Ministerstvo obrany v roce 2024 s částkou 164,3 mld. Kč, zatímco konečný rozpočet v roce 2023 byl o 54 mld. Kč nižší. Výdaje resortu tedy byly oproti předchozímu roku jedenapůlkrát vyšší a výrok Jany Černochové proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová odpovídá na dotaz, zda se jí daří naplňovat slib zvýšení výdajů na obranu na úroveň dvou procent HDP. K tomu se zavázala v Desateru pro obranu, které zveřejnila po svém nástupu do funkce. Ministryně odpovídá, že se jí slib splnit podařilo, přičemž výdaje tuto hranici podle ní překročily po skoro dvaceti letech.

Výdaje na obranu

V září 2023 Fialův kabinet schválil návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správy státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, avšak kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany není jisté, že splnění závazku potvrdí NATO. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje souvisejí s obranou státu.

Podle pokladního plnění státního rozpočtu pro rok 2024 vynaložila Česká republika na obranu ještě více peněz (.pdf, str. 6). Vyčerpat se podařilo 166,8 miliard, z nichž 159 miliard šlo přímo Ministerstvu obrany. To uvádí, že podle makroekonomické predikce Ministerstva financí z listopadu 2024 jde o 2,09 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort (.pdf, str. 3).

Podle opozice bylo toto navýšení oproti rozpočtu nepřehledné a netransparentní. Dle premiéra Petra Fialy se jednalo o pojistku, aby NATO splnění závazku uznalo. Severoatlantická aliance vyhodnotí, jestli výdaje na ostatní instituce souvisejí s obranou státu a jestli Česko hranici 2 % HDP splnilo až ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Výdaje na obranu v minulosti

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Jak lze vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo dvouprocentní hranici překročit v letech 1999 až 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo také v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už byly výdaje na obranu nižší a přes dvouprocentní hranici se dostaly opět až v roce 2024, kdy ČR podle předběžného údaje NATO na obranu vynaložila 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Podle dat Ministerstva obrany šlo o 1,99 %, jedná se ovšem pouze o náklady na samotný resort. Pokud bychom vzali v úvahu výdaje i na ostatní instituce, jedná se o výše zmíněných 2,09 %.

Data Ministerstva obrany a Severoatlantické aliance se v některých letech mírně liší. Rozdíl je zjevně způsobený odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1) a také tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), zatímco Aliance (.pdf) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2024 na Ministerstvo obrany vyhradila 151,2 mld. Kč. Podle pokladního plnění se tato částka ještě zvýšila na 159 mld. Kč, přičemž při započítání výdajů na další instituce šlo o 166,8 mld. Kč. Na základě makroekonomické predikce Ministerstva financí to představuje 2,09 % HDP. Česko tak opravdu překonalo dvouprocentní hranici a téměř po dvaceti letech splnilo alianční závazek. Výrok Jany Černochové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. NATO ovšem bude ještě posuzovat, jestli všechny vyčíslené výdaje souvisí s obranou státu.

Poslanec Jakub Michálek mluví o svém návrhu, který se týká snížení náhrad na dopravu pro zákonodárce. Poslanecká sněmovna totiž v lednu schválila novelu zákona o platu představitelů státní moci (.pdf), která zvýšila platy politiků. Moderátorka zmiňuje pozměňovací návrhy opozičních hnutí ANO a SPD, které měly za cíl platy do konce roku 2029 zmrazit na loňské úrovni (.docx, .docx,). Michálek poté kritizuje, že zástupci ANO nehlasovali pro jeho návrh, i když podle něj neustále tvrdí, že politici mají moc vysoké platy.

Poslanecké náhrady

Poslancům kromě standardního platu náleží i náhrady, které pokrývají výdaje např. na reprezentaci, dopravu nebo stravování při cestování po republice. Současná legislativa počítá s náhradami za dopravu ve výši od 40 % do 60 % platové základny zákonodárce.⁠ Přesný podíl se přitom odvíjí od vzdálenosti místa trvalého pobytu poslance od sídla Sněmovny, nebo místa, kde má kancelář.

Snížení náhrad na dopravu

Poslanci začali projednávat vládní návrh novely zákona o platu představitelů státní moci v listopadu 2024. Při prvním čtení Jakub Michálek předložil pozměňovací návrh (.docx), který se týkal mj. náhrad na dopravu pro poslance a senátory (str. 2, 4–5). Michálek chtěl snížit procentuální výši výpočtu náhrad na dojíždění zákonodárců z jejich trvalého bydliště. Pro členy Parlamentu žijící v Praze by se dle návrhu náhrady snížily o cca 15 tisíc Kč měsíčně, zatímco pro ty z nejvzdálenějších míst až o 25 tisíc Kč (str. 5).

Třetí čtení, ve kterém poslanci hlasují o pozměňovacích návrzích, proběhlo v lednu 2025. Michálkův návrh členové dolní komory neschválili, když se pro jeho přijetí vyslovilo pouze 23 poslanců. Návrh podpořili někteří zástupci Pirátů a Starostů a všichni přítomní zákonodárci SPD. Podporu návrhu nevyjádřil nikdo z hnutí ANO, když se jich 37 hlasování zdrželo a jeden se k hlasování nepřihlásil.

Závěr

V rámci projednávání novely zákona o platu představitelů státní moci navrhoval Jakub Michálek snížení paušálních náhrad na dopravu pro poslance a senátory. Jeho návrh ale Sněmovnou neprošel, a to i kvůli poslaneckému klubu ANO. Takřka všichni přítomní členové klubu hnutí se totiž zdrželi hlasování a jeden poslanec se k hlasování nepřihlásil. Výrok poslance Michálka tak hodnotíme jako pravdivý.

Finanční ústava

Termínem „finanční ústava“ se zpravidla označuje ústavní zákon, který brání nadměrnému zadlužování státu. V minulosti takový zákon chtěly zavést vláda Petra Nečase a vláda Bohuslava Sobotky. Ani jedné z nich se ale pro návrh zákona nepodařilo najít potřebnou kvalifikovanou (ústavní) většinu v Poslanecké sněmovně.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti

Legislativa, která si klade za cíl zabránit nadměrnému zadlužení státu, už v Česku nicméně existuje. Vláda Bohuslava Sobotky totiž lednu 2017 prosadila zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který přinesl mj. mechanismus dluhové brzdy. Ten se aktivuje v případě, kdy zadlužení veřejného sektoru překročí 55 % HDP. V takovém případě mj. „vláda schválí a předloží Poslanecké sněmovně návrh a střednědobý výhled státního rozpočtu a rozpočtů státních fondů, které vedou k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí“.

Jedná se však o běžný zákon, tudíž k jeho případné změně není potřeba ústavní většina a není pro vlády tak zavazující, jako by byla finanční ústava. Například v dubnu 2020 tak vláda Andreje Babiše prosadila novelu (.pdf), jejímž cílem bylo zmírnit ekonomické dopady pandemie covidu‑19.

Programové prohlášení vlády

Vláda Petra Fialy v lednu 2022, tedy necelý měsíc po svém nástupu, schválila své programové prohlášení (.pdf). V březnu 2023 pak schválila jeho aktualizovanou verzi (.pdf). Obě verze obsahují závazek, že vláda bude „usilovat o zahrnutí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, případně jeho části, do ústavního pořádku ČR“ (.pdf, str. 5, .pdf, str. 5).

O ukotvení principu dluhové brzdy do ústavy mluvil např. ministr financí Zbyněk Stanjura v únoru 2024 (video, čas 1:39). Ve vysílání České televize tehdy říkal, že se pro něj pokusí najít ústavní většinu. Pozdější mediální zmínky jsme k tomuto tématu nenalezli.

Závěr

Fialova vláda přijetí tzv. „finanční ústavy“ zmiňuje jako jeden ze svých cílů v původním programovém prohlášení z prosince 2021 i v jeho aktualizované verzi z března 2023. Výrok poslance Michálka tak hodnotíme jako pravdivý.

Jakub Michálek reagoval na dotaz moderátorky, jestli se mu zamlouvá návrh TOP 09 (.docx), podle kterého se při zadlužení státu nad 50 % HDP sníží platy poslanců a senátorů o pětinu. Michálek návrh označil za populistický a kritizoval zejména to, že se pokles platů dle něj nemusí dotknout přímo politiků, kteří dluh způsobili. Dále dodal, že podobný mechanismus navázaní platů na státní dluh funguje pouze v minimálním počtu zemí.

Určování platů poslanců

Jak vychází z tabulky níže, v některých státech se platy politiků odvíjejí od několika hlavních typů mechanismů daných zákonem či jinými předpisy, což znamená, že jsou např. vázány na průměrnou mzdu v národním hospodářství, případně ve veřejném sektoru. Je tomu tak v Bulharsku nebo ve Slovinsku. V některých jiných zemích, např. ve Francii, Estonsku nebo Turecku, jsou platy politiků navázány na platové třídy vysokých státních úředníků.

V dalších evropských státech funguje systém, ve kterém o výši platů politiků nerozhoduje přímo parlament, ale nezávislá instituce. Příkladem je Velká Británie, kde výši platů členů Dolní sněmovny určuje Nezávislá autorita pro parlamentní standardy (IPSA). Obdobný systém funguje např. také v některých⁠⁠⁠⁠⁠⁠ skandinávských zemích – ve Finsku určuje výši platů výbor, jehož členové nesmí být poslanci ani zaměstnanci parlamentu. Zvláštní orgán rozhoduje i o výši platů poslanců švédského parlamentu.

Snižování poslaneckých platů

Přítomnost pravidla, na jehož základě by byl plat politiků navázán na zadlužení státu, jsme ověřovali především u evropských států, členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a vybraných velkých států. V některých z nich zákony umožňují snížit platy poslanců, dochází k tomu ovšem v případech, kdy se poslanci neomluví z hlasování. Pokud např. v Maďarsku není parlament při plánovaném hlasování usnášeníschopný, může se měsíční plat nepřítomných poslanců snížit až o třetinu.

Celkem jsme zanalyzovali legislativní dokumenty 46 států. Z členů OECD jsme nedohledali informace o mechanismu platů politiků pouze v případě Kostariky a Kolumbie. Kromě států EU a OECD jsme ověřili legislativní dokumenty dalších devíti zemí.

Z analýzy vyplývá, že mechanismus, který je podobný systému navázání platů na státní dluh, existuje pouze na Slovensku. Základní plat poslance Národní rady se vypočítává jako trojnásobek průměrné měsíční mzdy v předchozím kalendářním roce. Trochu odlišná situace panuje u členů vlády, jejichž plat je podle zákona o rozpočtové odpovědnosti navázán na veřejný dluh.

Pokud dluh veřejné správy dosáhne 43 % HDP a zároveň nepřesáhne 45 % HDP, platy členů vlády se snižují na úroveň předchozího rozpočtového roku, pokud tehdy byly nižší. Tento pokles trvá od měsíce, který následuje po zveřejnění výše dluhu až do měsíce, kdy dluh klesne pod 43 % HDP. Pro případ, kdy výše dluhu veřejné správy překročí hranici 45 % HDP, zákon počítá s dalšími úspornými opatřeními. Slovenský zákon zavádí i koeficienty, na jejichž základě se podle výše schodku veřejných financí snižují platy poslanců Národní rady.

Závěr

Z analýzy legislativních dokumentů 46 států vyplývá, že mechanismus snižování platů politiků podle výše dluhu existuje pouze na Slovensku, kde se týká členů vlády. Návrh poslance Nového má tedy obdobu pouze v jednom státě, a výrok Jakuba Michálka proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jakub Michálek odpovídá na otázku, proč nepodpořil návrhy opozičních hnutí ANO a SPD, které navrhovaly zmrazit platy politiků na pět let. Vysvětluje, že by toto opatření později vedlo ke skokovému nárůstu platů, a že návrh považuje za předvolební kampaň. Michálek dodává, že Piráti výsledný návrh novely zákona o platu představitelů státní moci nemohli podpořit, protože se dostatečně nevěnoval poslaneckým náhradám. Tvrdí, že zatímco zbytek opozice navrhoval zachovat stávající mechanismus výpočtu platů, Piráti chtěli příjmy politiků snížit prostřednictvím nižších náhrad.

Novela zákona o platu představitelů státní moci

Návrh novely zákona o platu představitelů státní moci vláda schválila (.pdf) v říjnu 2024 a Sněmovna jej přijala v lednu 2025. Tento návrh, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), zvyšuje platy politiků i soudců a státních zástupců zhruba o 7 % (.pdf, str. 9, 18 z 24). Zachovává sice současný způsob výpočtu poslaneckých i senátorských náhrad (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠4 z 24), zvyšuje ale platovou základnu soudců i ostatních představitelů státní moci (str. 23 z 24). Vzhledem k tomu, že se od platové základny odvíjí výše náhrad, dojde i k jejich nárůstu. Návrh z dílny MPSV také nově zavedl paušální náhrady výdajů pro prezidentovu partnerku či partnera (.pdf, str. 3 z 24).

Pozměňovací návrhy

Během projednávání zmíněného návrhu novely Piráti mj. prosazovali snížení některých poslaneckých náhrad. Jejich poslanec Jakub Michálek v listopadu 2024 předložil pozměňovací návrh (.docx), který navrhoval například zrušení odchodného pro politiky přecházející do mezinárodních nebo evropských institucí (str. 4, 7) nebo právě snížení paušálních náhrad za dopravu (str. 2, 4–⁠⁠⁠⁠⁠⁠5). Návrh ovšem zachovával až 6% roční růst platové základny, stejně jako paušálních náhrad pro příští roky. Omezení odchodného Sněmovna schválila, snížení náhrad na dopravu však nikoliv.

Poslanec Tomio Okamura (SPD) již v říjnu 2024 předložil vlastní pozměňovací návrh, který ponechával základnu platu představitelů státní moci na 94 775 Kč (.docx, str. 2), tzn. v loňské výši stanovené vyhláškou MPSV. Tato výše měla dle návrhu zůstat neměnná až do 31. prosince 2029 (str. 2). Pozměňovací návrh hnutí ANO předložila v prosinci 2024 Alena Schillerová (.docx). Její návrh – stejně jako návrh hnutí SPD – měl za cíl zmrazit platy státních představitelů na pět let, a to na totožné částce (.docx, str. 2). Návrhy SPD a ANO ale Sněmovna nepřijala.

Návrhy Okamury a Schillerové sice neobsahovaly snížení poslaneckých náhrad (.docx, .docx,), ale zmrazení platové základny by zároveň zastavilo jejich růst., který se od výše platové základny odvíjí. Stejně jako plat poslanců by tak i jejich paušální náhrady zůstaly ve stejné výši jako v roce 2024. Na základě Michálkova návrhu by se naopak jednorázově snížily náhrady za dopravu, platová základna by však dále rostla až o 6 %. Vzhledem k pokračujícímu růstu průměrné mzdy (.xlsx), od které se růst platové základny odvíjí, by platy včetně paušálních náhrad mohly být u většiny poslanců podle Michálkova návrhu vyšší už v roce 2026.

Závěr

Návrhy Tomia Okamury i Aleny Schillerové neměnily poslanecké náhrady a do roku 2029 navrhovaly zachovat výši platové základny – tedy i náhrad – na úrovni z roku 2024. Pirátský poslanec Jakub Michálek navrhl pouze snížení paušálních náhrad za dopravu, jeho návrh však zachovával následný růst platové základny i náhrad až o 6 % ročně. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Pirátský poslanec Jakub Michálek komentuje mechanismus každoročního navyšování platů politiků, který je podle něj třeba zachovat. Zmiňuje, že Piráti přišli s návrhem na zastropování růstu, který později převzal a prosadil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Dodává, že podobně to bylo s návrhem na omezení hromadění platů regionálních politiků, se kterým také přišli Piráti první.

Novela zákona o platu státních představitelů

Vláda Petra Fialy v roce 2023 v rámci konsolidačního balíčku prosadila snížení platové základny soudců, od které se odvíjí i platy politiků. Ústavní soud však v květnu 2024 rozhodl, že tento krok nebyl řádně odůvodněn a opatření zrušil. Vláda kvůli tomuto zásahu musela zákon o platech politiků znovu upravit. Podle původního návrhu se měl jejich plat meziročně zvýšit o téměř 14 % (.docx, str. 5). Po kritice však vláda nakonec navrhla menší růst o necelých 7 %. Sněmovna novelu schválila v lednu 2025.

Pirátský pozměňovací návrh

Jakub Michálek předložil 19. listopadu 2024 pozměňovací návrh k novele zákona o platech politiků, který mj. navrhoval snížení odměn u poslance, jenž má druhou a další funkci například jako krajský či obecní zastupitel (.docx, str. 4). Podle současné úpravy má poslanec, který je zároveň uvolněným (funkci vykonává na plný úvazek) členem obecního, krajského nebo pražského zastupitelstva, nárok na 0,4násobek stanovené odměny.

Pirátský návrh však upozorňuje na to, že pokud poslanec zároveň vykonává např. funkci starosty jako neuvolněný člen zastupitelstva, může dosáhnout až na 0,6násobek odměny (.docx, str. 5). Piráti tedy navrhli, aby i poslanec, který je neuvolněným členem zastupitelstva, dostával odměnu za tuto funkci pouze do výše 0,4násobku maximální výše odměny stanovené zákonem (.docx, str. 2 a 3).

Lidovecký pozměňovací návrh

Poslanci KDU-ČSL Marian Jurečka a Marek Výborný podali dva vlastní pozměňovací návrhy 20. prosince 2024. První návrh má snížit motivaci ke kumulaci funkcí napříč úrovněmi samosprávy, uvolněný i neuvolněný zastupitel má podle něj mít nárok na vyplacení odměny v plné výši u té, která je nejvyšší. Za výkon funkce člena zastupitelstva druhého samosprávného celku pak dostane pouze 0,4násobek odměny (.docx, str. 4).

Druhý pozměňovací návrh se podobně jako ten Michálkův zabývá souběhem funkce zastupitele a poslance. Podle návrhu by poskytování odměny za výkon funkce uvolněného i neuvolněného zastupitele mělo být omezeno hranicí 0,4násobku částky, která by jinak náležela neuvolněnému zastupiteli (.docx, str. 3). Při hlasování ve třetím čtení byly oba tyto návrhy přijaty, zatímco Michálkův návrh byl zamítnut.

Závěr

Pozměňovací návrh, který poslancům snižuje druhý plat za výkon funkce uvolněného i neuvolněného zastupitele na 40 % původní odměny, předložil Jakub Michálek za Piráty, ale i Marian Jurečka s Markem Výborným za KDU-ČSL. Právě lidovecké návrhy Sněmovna schválila, byť Michálek svůj návrh předložil o měsíc dřív. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.