Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že zmínky o nutnosti modernizovat bojová vozidla pěchoty (BVP) se začaly objevovat už například v roce 1997 (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a pak je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů mělo být známo na podzim 2013. K tomu nicméně nedošlo a o obou možnostech se hovořilo ještě v květnu 2015.

Až následně v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025, která zmiňovala (.pdf, str. 19), že do roku 2020 by mělo začít nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými bojovými vozidly pěchoty.

První informace o ceně veřejné zakázky na nákup nových pásových BVP se v médiích začaly objevovat až v roce 2016. Pro přesnější informace jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva obrany. To pro Demagog.cz potvrdilo, že proces zjištění ceny BVP probíhal již dříve. Dle sdělení tiskového oddělení „v roce 2015 realizoval resort MO podrobný průzkum trhu a tzv. studii proveditelnosti. Na jejich základě pak byla vydefinována předpokládaná hodnota projektu ve výši cca 52 miliard Kč“.

27. března 2019 Ministerstvo obrany uspořádalo tiskovou konferenci, na které oznámilo reálné zahájení celého výběrového řízení. Tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) tehdy oficiálně zveřejnil základní technické požadavky na poptávaná vozidla. Překvapivě nezazněl požadavek osadit nová BVP bezosádkovou věží navzdory tomu, že samo ministerstvo původně oslovilo převážně výrobce typů BVP s věží bezosádkovou. Tento krok přitom de facto vyřadil 2 nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později v říjnu 2019 z tendru odstoupil. Tento typ bojové věže obsahovala i původní dokumentace.

O možné změně některých požadavků informoval v červenci 2020 server SecurityMagazin.cz. Některé požadavky na BVP ve výběrovém řízení jsou nicméně z bezpečnostních důvodů neveřejné, Ministerstvo obrany tak tehdy změny nepotvrdilo ani nevyvrátilo.

V dubnu až červnu 2021 poté na území České republiky probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Doplňme, že Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. V červnu 2021 například rozhodlo, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021. Na začátku září následně úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů, ani poté se však tendr nepodařilo dokončit, protože armádní expertní komise konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Co se týče počtu modifikací pásových BVP, podařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat jen zmínky o celkem sedmi verzích. Požadavek, aby byla BVP dodána kromě bojové varianty také ve velitelské, průzkumné, ženijní, vyprošťovací, zdravotnické a dělostřelecké modifikaci, lze dohledat např. v letech 2018 i https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/nove-pasove-obrnence-pro-armadu-plavat-umet-nemuseji.A170823_145208_pozice-tema_lube">2017. Je nicméně možné, že se o jednotlivých verzích neveřejně diskutovalo dříve.

Na závěr tedy shrňme, že diskuze o nákupu nových bojových vozidel pěchoty probíhaly v roce 2013, jak uvádí Jana Černochová, a v roce 2015 podle Ministerstva obrany probíhalo stanovení ceny zakázky. Skutečně také došlo ke změnám požadavků, které by BVP měla splňovat, včetně specifikace věží vozidel. Z těchto důvodů výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že změny počtu modifikací se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Armádní tendr na nákup 210 bojových vozidel pěchoty v ceně více než 50 miliard korun započal v roce 2019. Ministerstvo obrany tehdy oslovilo čtyři společnosti: mezinárodní firmu BAE Systems, nadnárodní koncern GDELS, německou firmu Rheinmetall Landsysteme a německé konsorcium PSM. 

Ministerstvo obrany podle původního plánu chtělo smlouvu s vítězem tendru podepsat ještě v roce 2019, termín ukončení výběrového řízení ale několikrát odložilo. Firma PSM, o níž se hovořilo jako o jednom z favoritů tendru, z něj mezitím odstoupila. V červnu 2021 poté resort obrany rozhodl, že společnosti budou moci předkládat nabídky až do 1. září místo původně plánovaného 1. července 2021.

Na začátku září minulého roku pak úřad převzal nabídky od zbývajících tří potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. Resort obrany k tomu v listopadu 2021 uvedl, že komise „nebude dále posuzovat a zejména hodnotit stávající nabídky dodavatelů“. Podle ministerstva to ovšem neznamená, že by byly společnosti vyloučeny z výběrového řízení, to tedy stále trvá.

Jana Černochová byla uvedena do funkce ministryně obrany 18. prosince 2021. Vzhledem k tomu, že výše zmiňované společnosti vyloučeny z výběrového řízení nebyly a byly jim jen zamítnuty nabídky, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro doplnění ještě uveďme, že podle vyjádření Jany Černochové z 21. ledna nebude tendr dokončen ani letos a jeho osud je tak nejistý.

Informace o tom, z jakého důvodu se přibližně 10 % vojáků Armády ČR nenechalo dosud naočkovat proti covidu-19, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Obrátili jsme se proto s dotazem na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR.

Z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu Armády ČR nám odpověděla jeho vedoucí Magdalena Dvořáková. „Část vojáků či civilních zaměstnanců nevyužila očkování z důvodu prodělání nemoci covid-19, či ze zdravotních důvodů, kdy jim lékař očkování nedoporučil,“ uvedla. Dále dodala, že „zdravotničtí pracovníci i vojáci, kteří byli a jsou nasazováni do zdravotnických zařízení nebo zařízení sociální péče jsou očkovaní proti nemoci covid-19“.

Stejné důvody, proč nejsou někteří vojáci naočkováni, popsal také Petr Sýkora z tiskového oddělení Ministerstva obrany. „Každému nasazení vojáků vždy předchází lékařská prohlídka, včetně kontroly a případného doplnění všech nezbytných očkování. Jinými slovy, bez platné lékařské prohlídky (a tím i očkování) nemůže být a není voják k nasazení vysílán,“ doplnil Sýkora s tím, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“. 

ČTK dne 10. ledna 2022 ve své zprávě uvedla, že proti covidu-19 je očkovaných 90 % vojáků. Web Aktuálně.cz dříve informoval, že ještě v prvním lednovém týdnu to podle vyjádření tiskové mluvčí Generálního štábu AČR, Vlastimily Cyprisové, bylo 89 % vojáků. Toto číslo poté zmiňoval i článek serveru Seznam Zprávy z 10. ledna. I v případě, že by v den rozhovoru bylo dohromady naočkováno 89 % vojáků, by nicméně hodnota uváděná ve výroku stále spadala do rozmezí námi používané 10% tolerance.

Doplňme, že pro přesnější informace jsme se obrátili i přímo na Ministerstvo obrany. Petr Sýkora z tiskového oddělení dne 26. ledna 2022 pro Demagog.cz uvedl, že proočkovanost vojáků a dalších zaměstnanců resortu obrany dohromady „přesahuje 91 % a očkování pokračuje“.

Při společném telefonátu, který se uskutečnil 4. ledna 2022, se český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský a jeho ukrajinský protějšek Dmytro Kuleba domluvili na návštěvě českého ministra na Ukrajině. Cesty se podle plánu mají zúčastnit také ministři zahraničí Rakouska a Slovenska. Společná cesta by se měla konat 7. a 8. února, jak před několika dny potvrdil Lipavský.

Dodejme, že podle ukrajinské strany během společného telefonátu jednali ministři především o podpoře Ukrajiny ze strany České republiky, dále také o českém předsednictví v Radě EU, evropské integraci Ukrajiny nebo situaci ve střední Evropě. 

Svůj záměr navštívit Ukrajinu tedy Jan Lipavský skutečně avizoval dříve, než proběhl rozhovor s Janou Černochovou, její výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Současná ministryně obrany Jana Černochová byla předsedkyní sněmovního výboru pro obranu od podzimu 2017 do října 2021, tedy v minulém volebním období. Zástupci tohoto výboru podnikli služební cestu na Ukrajinu v termínu 5. až 8. března 2020. Delegaci tehdy skutečně vedla Jana Černochová jako předsedkyně výboru. Cesty se také zúčastnil tehdejší místopředseda výboru a stávající ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Pavel Žáček (ODS). 

Program této zahraniční cesty se skládal z několika pracovních setkání se zástupci ukrajinského parlamentu a exekutivy. „Dále zahrnoval jednání s představiteli významných ukrajinských paměťových institucí, Institutu paměti národa a Archivu bezpečnostních služeb, a v neposlední řadě návštěvu obce Sokolovo, kde se delegace zúčastnila pietního aktu k uctění památky československých vojáků, kteří se zde prvně zapojili do bojů na východní frontě 2. světové války," uvádí k průběhu této cesty web Poslanecké sněmovny.

Ministryně obrany Jana Černochová tímto výrokem odpovídá na to, jak se staví k současné napjaté situaci na rusko-ukrajinské hranici. Podívejme se tedy, jaké má Ukrajina v současnosti platné dohody se Severoatlantickou aliancí (NATO), s Českou republikou a případně s Evropskou unií (EU).

Ukrajina již v minulosti dala najevo svůj zájem vstoupit do NATO a EU, zatím se ale členem ani jednoho společenství nestala.

Dne 12. června 2020 Ukrajina získala status aliančního partnera dodatečných příležitostí, nejvyšší partnerský status NATO. „Udělením statusu Ukrajina získá nové příležitosti spolupráce s Aliancí. Jedná se například o účast na cvičeních NATO, posílené sdílení informací či intenzivnější politický dialog,“ stojí ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Česká republika má s Ukrajinou uzavřeno mnoho mezinárodních smluv v různých oblastech – týká se to kultury, ekonomiky a průmyslu, až po spolupráce jednotlivých ministerstev a další různé partnerské dohody. Mezi ně patří např. Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci mezi Českou republikou a Ukrajinou, Dohoda o ekonomické, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci nebo také Dohoda o spolupráci v oblasti obranného průmyslu. Dodejme, že česká diplomacie dlouhodobě podporuje ukrajinskou nezávislost, suverenitu a teritoriální integritu (.doc, str. 82).

Dne 11. července 2017 také Ukrajina uzavřela tzv. Dohodu o přidružení s Evropskou unií. Tuto dohodu mají s EU kromě Ukrajiny také Moldavská republika a Gruzie a její součástí je také Dohoda o volném obchodu.

Z výše uvedených informací vyplývá, že i přes to, že Ukrajina není členem NATO ani EU, tak je jejich partnerem, stejně jako je partnerem České republiky. Proto výrok Jany Černochové hodnotíme jako pravdivý.

Novelu, jejímž cílem bylo změnit zákon o zaměstnanosti tak, aby umožňoval zavedení a aktivaci tzv. kurzarbeitu (.pdf, str. 16), předložila vláda v Poslanecké sněmovně 25. září 2020. Uveďme, že o podobě kurzarbeitu, tedy příspěvku při částečné práci, který mohou zaměstnavatelé získat „na mzdové náklady za dobu, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z důvodu omezení odbytu či z důvodu jiných mimořádných událostí“, se vedly dlouhé debaty. Při projednávání návrhu ve Sněmovně se například opakovalo 2. a 3. čtení. 

K vládní novele, jejíž původní znění později sám bývalý premiér Andrej Babiš označil za nepovedené, také předložili opoziční, ale i vládní poslanci dohromady téměř 80 pozměňovacích návrhů. Konečné znění novely poté Parlament schválil 9. června 2021 a 18. června 2021 jej podepsal prezident. 

Jako zákon č. 248/2021 Sb. byla následně novela zveřejněna ve Sbírce zákonů a v částečnou účinnost vešla 1. července 2021. Zákon o kurzarbeitu i jeho podmínky tak jsou již skutečně připraveny, jak ve výroku zmiňuje Marian Jurečka. Ačkoliv kurzarbeit podle platné novely aktivován být může, vláda, která o jeho spuštění rozhoduje, k tomuto kroku prozatím nepřistoupila. Jak totiž uvádí web Ministerstva práce a sociálních věcí, příspěvek v době částečné práce je veřejnou podporou, a lze ho tak „poskytovat až po schválení ze strany Evropské komise“. Tento tzv. notifikační proces (.pdf, str. 4–5) však stále probíhá, Komise jej zatím nedokončila

S žádostí o aktuální informace jsme se také obrátili na Ministerstvo práce a sociálních věcí. To nám potvrdilo, že jednání mezi MPSV a Evropskou komisí ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nadále pokračují. Aktuálně se pak podle MPSV projednávají „vzorová nařízení vlády, kterými vláda aktivuje poskytování příspěvku v době částečné práce“.

Nejprve uveďme, že pojmem daňový ráj se označují země, ve kterých podnikatel platí velmi nízkou či nulovou daň. V dubnu roku 2020, tedy v době první vlny covidu-19, projednávala Sněmovna zákon o státních zárukách za úvěry pro podnikatele s maximálně 500 zaměstnanci, na jehož základě vznikl program Záruka COVID III. Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka tehdy navrhl (.pdf, str. 2–5), aby se tato podpora netýkala podnikatelů se sídlem ve 20 zemích, které návrh označuje jako daňové ráje. Pozměňovací návrh se týkal i programu Antivirus (.pdf), který kompenzoval mzdové náklady firmám.

Ověřit, které země patří či nepatří k daňovým rájům, je trochu komplikované. Například Evropská unie vydává pravidelně seznam zemí, které nespolupracují v daňové oblasti. Tehdy tento seznam čítal (.pdf, str. 7–9) 12 států, přičemž zmiňovaný návrh Mariana Jurečky všechny z nich obsahoval. Dalších 7 území bylo v minulosti buď součástí přímo této černé listiny (.pdf) EU, nebo bylo zařazeno na tzv. šedou listinu (.pdf, str. 7), tedy na seznam zemí, které přislíbily reformy, ale stále je nezavedly. Doplňme, že poslední území zmíněné v návrhu Mariana Jurečky, Gibraltar, je také často označováno jako daňový ráj.

Jurečkův pozměňovací návrh však poslanci nepřijali. Tehdejší vláda hnutí ANO a ČSSD ho totiž, jak správně zmiňuje Marian Jurečka, nepodpořila. Z poslanců ANO se při hlasování 23 vyslovilo proti a 16 se zdrželo. Dva poslanci z ČSSD sice hlasovali pro návrh, včetně tehdejšího prvního místopředsedy vlády Jana Hamáčka, dalších 5 se však opět zdrželo. Naopak všichni poslanci stran současné vládní koalice hlasovali pro, s výjimkou jednoho, který se zdržel.

Pro kontext ještě uveďme, že Sněmovna následně hlasovala o doprovodném usnesení tehdejšího pirátského poslance Tomáše Martínka, které je obsahově (.pdf) podobné Jurečkovu návrhu. Poslanecká sněmovna v něm mimo jiné vyzvala vládu, aby zajistila, že státní záruky za půjčky budou poskytovány pouze firmám, které řádně platí daně a „nezneužívají daňových rájů“. O programu Antivirus se nicméně tento text nezmiňuje. Navíc je vhodné uvést, že se jedná pouze o doprovodné usnesení, nikoliv o úpravu zákona. Doprovodné usnesení Sněmovna přijala, ruku pro něj zvedli i tehdejší vládní zákonodárci z ANO a ČSSD. Podobně tomu bylo i v případě návrhu usnesení (.pdf) Věry Kovářové (STAN), prostřednictvím něhož Sněmovna vládu vyzvala (.pdf), „aby programy pomoci obchodním korporacím“ nebyly přístupné korporacím se sídlem v zemích na černé listině EU.

Na úvod upřesněme, že pojem kurzarbeit označuje opatření, v jehož rámci mohou zaměstnavatelé získat příspěvek „na mzdové náklady za dobu, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z důvodu omezení odbytu či z důvodu jiných mimořádných událostí“. Toto opatření přitom funguje na základě dohody mezi zaměstnavateli a vládou o udržení zaměstnanosti. Zaměstnavatelé díky podpoře státu nemusí zaměstnance propouštět, jen jim sníží úvazky. Zároveň zaměstnanci nepřijdou o většinu svého dosavadního příjmu.

Novelu, jejímž cílem bylo změnit zákon o zaměstnanosti tak, aby umožňoval zavedení a aktivaci kurzarbeitu (.pdf, str. 16), začala vláda Andreje Babiše připravovat v září 2020. Nové opatření mělo především navázat na program Antivirus, který mělo také nahradit. Uveďme, že o možném zavedení kurzarbeitu pomocí změny zákona se diskutovalo již dříve, například na konci srpna 2020.

Na podmínkách a podobě příspěvku se nejdříve nemohla dohodnout vláda s odbory a zaměstnavateli. Později nepanovala shoda ani v Poslanecké sněmovně, kde vláda předložila novelu 25. září 2020. Dohromady podali k tomuto návrhu opoziční, ale i vládní poslanci téměř 80 pozměňovacích návrhů. Původní předložené znění dokonce sám bývalý premiér Andrej Babiš označil za nepovedené.

Tehdejší opoziční poslanci již na jaře 2020, tedy před necelými dvěma roky, poukazovali na potřebu zavedení kurzarbeitu. Vládou navrhovanou podobu zákona o kurzarbeitu pak v září 2020 kritizoval například Jurečkův stranický kolega z KDU-ČSL Jan Bartošek. Mimo jiné obvinil (video, čas 0:24) zástupce tehdejší vlády, že „celé prázdniny prolenošili“. Na neschopnost vlády připravit návrh zákona, na kterém by byla shoda, upozorňoval v dubnu 2021 mimo jiné poslanec tehdy opoziční ODS Jan Bauer. Poslanci tedy poukazovali na podle nich pomalý postup vlády v rámci implementace kurzarbeitu.

Konečné znění novely poté Parlament schválil až 9. června 2021 a 18. června 2021 jej podepsal prezident. Jako zákon č. 248/2021 Sb. byla následně novela zveřejněna ve Sbírce zákonů a v částečnou účinnost vešla 1. července 2021. Zákon, který aktivaci kurzarbeitu umožňuje, tak již dokončen je. K této aktivaci však stále nedošlo. Příspěvek v době částečné práce je totiž veřejnou podporou a jako podporu firmám ho lze poskytovat (.pdf, str. 1–2) až po schválení Evropskou komisí, tedy po tzv. notifikaci (.pdf, str. 4–5). Doplňme, že evropské povolení má v EU bránit tomu, aby některý z členských států zvýhodňoval určitá odvětví či firmy.

Tento notifikační proces ještě podle Ministerstva práce a sociálních věcí dokončen nebyl. Na dotaz Demagog.cz ministerstvo potvrdilo, že jednání mezi MPSV a Evropskou komisí ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nadále pokračují. Aktuálně se pak podle MPSV projednávají „vzorová nařízení vlády, kterými vláda aktivuje poskytování příspěvku v době částečné práce“.

Na závěr tedy shrňme, že zástupci KDU-ČSL vládu Andreje Babiše kvůli návrhu zákona o kurzarbeitu kritizovali zejm. za to, že vláda nepostupovala rychleji. Byť výslovně nemluvili o procesu notifikace, jedná se o nedílnou součást zavedení kurzarbeitu. Ačkoli již ke schválení zákona došlo, bývalý kabinet ANO a ČSSD skutečně nedokázal notifikační proces kurzarbeitu dokončit. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.