Přehled ověřených výroků

Tomio Okamura ve svém výroku zjevně kritizuje vládu za snížení příjmů zdravotních pojišťoven. Není však jasné, zda mluví o platbách, které stát pojišťovnám posílá za tzv. státní pojištěnce (tedy např. studenty, důchodce, osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo uchazeče o zaměstnání), nebo zda mluví obecně o příjmech a výdajích zdravotních pojišťoven, které se projevují v zůstatcích na fondech zdravotních pojišťoven. V našem ověření se tedy budeme věnovat oběma výkladům výroku a zaměříme se na to, jestli za vlády Petra Fialy došlo ke snížení příjmů od státu či zůstatků pojišťoven ve výši 40 mld. korun.

Platby za státní pojištěnce

Výše plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Na začátku roku 2022, tedy v prvních měsících vlády Petra Fialy, tento základ odpovídal 14 570 korunám za kalendářní měsíc, a pojistné za státní pojištěnce tak dosahovalo 1 967 korun (při zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru, jak ukládá zákon).

Fialova vláda v srpnu 2022 prosadila novelu, která pro období od září do konce roku 2022 vyměřovací základ snížila na 11 014 korun. Pokles Fialův kabinet zdůvodňoval snahou snížit státní výdaje a Ministerstvo financí uvedlo, že státnímu rozpočtu ušetří 14 miliard korun. Tuto částku novela zároveň „sebrala“ pojišťovnám, které o tyto peníze přišly.

Prostřednictvím stejné novely se od ledna 2023 vyměřovací základ vrátil na úroveň přesahující 14 tisíc korun, ve srovnání s lednem 2022 byla však tato částka pořád o něco nižší. V roce 2023 tak stát nakonec odváděl měsíčně za každého státního pojištěnce 1 900 korun.

Součástí schválené novely (.pdf, str. 1–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2) bylo také zavedení automatické valorizace úhrad za státní pojištěnce od roku 2024. Tato změna se do výsledné novely dostala až na základě pozměňovacího návrhu (.docx) skupiny koaličních poslanců v čele s Tomem Philippem (KDU-ČSL). Od ledna 2024 (str. 2–3) se vyměřovací základ každoročně valorizuje o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy. Jak ukazuje následující tabulka, platby za státní pojištěnce od roku 2023 nominálně rostou.

V nominálním vyjádření tak nedošlo k poklesu o 40 mld. korun, o kterém mluví Tomio Okamura. Vezmeme-li však v potaz průměrnou roční inflaci, od nástupu vlády Petra Fialy skutečně došlo k poklesu reálné hodnoty celkových plateb za státní pojištěnce. Jelikož vláda začala platby valorizovat až od roku 2023, zůstaly výrazně pod reálnou hodnotou z roku 2021. V reálném srovnání dle letošních cen tak byly příjmy pojišťoven z plateb za státní pojištěnce za roky 2022–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2025 nižší v průměru o cca 17,5 mld. korun ročně a pojišťovny získaly o přibližně 69,8 mld. korun méně za celé období. I zde jde tedy o výrazně odlišné hodnoty od 40 mld. korun, o kterých mluví Tomio Okamura.

Fondy zdravotních pojišťoven

Vláda každoročně vydává tzv. úhradovou vyhlášku, v níž stanovuje výši úhrad, kterou poskytovatelé zdravotní péče dostanou od zdravotních pojišťoven za poskytnutou péči. Vyhláška tedy rovněž ovlivňuje, jak vysoké výdaje pojišťovny mají. Jejich hospodaření je přitom založené na fondech, jejichž zůstatky zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví. Jak je vidět na následujícím grafu, během Fialovy vlády celkový zůstatek neklesl o 40 mld. Kč. V červenci 2025 (.pdf) oproti poslednímu roku Babišova kabinetu poklesl jen o 7,1 mld. Kč.

Ani z jiných veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, že by pojišťovny během působení Fialova kabinetu přišly o 40 miliard korun. Toto číslo se v médiích objevuje v souvislosti s pandemií covidu-19, kdy meziroční nárůst nákladů v roce 2020 představoval právě přibližně 40 miliard korun.

Závěr

Fialova vláda od září 2022 do konce roku snížila vyměřovací základ, ze kterého se odvíjí výše plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Kvůli tomuto snížení došlo k poklesu úhrad za státní pojištěnce a zdravotní pojišťovny přišly o 14 miliard korun. V reálném vyjádření byly platby v letech 2022–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2025 proti roku 2021 průměrně nižší o 17,5 mld. korun. Celkový zůstatek na fondech zdravotních pojišťoven se v porovnání s posledním rokem Babišovy vlády snížil pouze o 7,1 mld. Kč. O 40 miliardách korun veřejné zdroje nepojednávají. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku mluví o tom, že SPD uvažovalo o svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny k bitcoinové kauze. Dodává, že na to ale hnutí nemá dostatečný počet poslanců, jelikož jich je podle něj potřeba 50, zatímco zákonodárců za SPD je jen 20.

Mimořádné schůze

Pravidla svolávání mimořádných schůzí se řídí jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Ten uvádí, že běžné schůze Sněmovny svolává její předseda nebo sněmovní usnesení. Další možností je svolání schůze na žádost pětiny poslanců, tedy alespoň 40 z celkového počtu 200. Předseda dolní komory musí takovou schůzi svolat do deseti dnů od doručení žádosti.

Poslanecký klub SPD má 20 členů, což samo o sobě nestačí k dosažení potřebného počtu poslanců pro svolání mimořádné schůze. 

Závěr

Tomio Okamura neuvádí zcela přesný počet poslanců potřebný ke svolání mimořádné schůze, jelikož jich stačí pouze 40. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura kritizuje Ministerstvo spravedlnosti za to, že podle něj spolu s časovou osou přijetí bitcoinového daru nezveřejnilo také informaci o jednání v prosinci 2024, na kterém byl dar dle jeho slov jedním z témat. Resort časovou osu zveřejnil v červnu 2025 a ta skutečně žádné jednání v prosinci 2024 nezmiňuje (.pdf). Advokát dříve odsouzeného Tomáše Jiřikovského ale tehdy resortu poslal e-mail (.pdf, str. 2), ve kterém nabízel darování 30 % bitcoinů z virtuálních peněženek za předpokladu, že stát vrátí Jiřikovskému zabavenou techniku.

Podle zjištění Mladé fronty DNES (MF DNES, 10. června 2025) dostal náměstek na Ministerstvu spravedlnosti Karel Dvořák později e-mail, ve kterém mu bylo připomenuto, aby se zabýval reakcí na advokátovu zprávu. Deník N poté upřesnil, že Dvořák tento e-mail obdržel 13. prosince 2024. V textu mj. stálo, že tehdejší ministr spravedlnosti žádost zmiňoval na poradě vedení.

Karel Dvořák podle svých slov o bitcoinovém daru věděl pouze ve spojitosti s výše zmíněným e-mailem. Uvedl ale, že si nepamatuje, že by na ministerstvu přijetí daru s někým řešil. Další náměstek Vilém Anzenbacher řekl, že „na jedné poradě zaznělo, již nevím, jestli od pana ministra, nebo náměstka Daňhela, ‚a co ty bitcoiny‘ a odpověď druhého byla ‚to vyřešíme po poradě‘“.

Ministryně spravedlnosti Eva Decroix v červnu 2025 (tehdy ještě jako budoucí ministryně) uvedla, že „z e-mailu vyplývá, že záležitost byla někdy v prosinci 2024 řešena na poradě vedení“ (video, čas 54:04). Naráží přitom právě na výše zmíněný e-mail z 13. prosince 2024 (čas 55:38). Z uvedených informací a z vyjádření náměstků na Ministerstvu spravedlnosti vyplývá, že se přijetí bitcoinového daru skutečně řešilo už v prosinci 2024, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) se v souvislosti s kauzou Dozimetr ptal Michaely Šebelové (STAN), zda se „pan Redl“ podílel na založení hnutí STAN. S některými politiky hnutí byl spojen Michal Redl, podnikatel, který figuruje mezi obviněnými v kauze Dozimetr. Vazby na Starosty měl rovněž jeho již zesnulý otec, podnikatel Petr Redl. V analýze se proto zaměříme na vztah obou mužů k hnutí.

Historie Starostů a nezávislých sahá do roku 2004, kdy v obci Suchá Loz ve Zlínském kraji vzniklo hnutí Nezávislí starostové pro kraj (viz rejstřík Ministerstva vnitra, sekce Historie hnutí). Předsedou byl od roku 2005 starosta Vysokého Pole Josef Zicha. Mezi zakládajícími členy byl také tehdejší starosta Suché Loze Petr Gazdík, který se stal předsedou v roce 2009 po transformaci hnutí na Starosty a nezávislé s celostátní působností (.pdf, str. 23).

Bývalý ministr kultury za STAN Jiří Besser v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že Gazdík a někdejší europoslanec místopředseda Starostů Stanislav Polčák označili Petra Redla za jednoho z významných podporovatelů hnutí v jeho začátcích. Petr Redl se také podle Respektu setkával s někdejším předsedou hnutí Gazdíkem minimálně od roku 2010. Vazby měl i na Polčáka, a to ještě před transformací hnutí na dnešní STAN. Redl hnutí podle Respektu také dlouhodobě financoval, a to až do své smrti v roce 2017. Informace o tom, zda Petr Redl stál u samotného vzniku hnutí STAN, se nám ale z veřejně dostupných zdrojů dohledat nepodařilo.

Michal Redl, syn Petra Redla, se podle Seznam Zpráv pohybuje kolem politiků STAN od roku 2017. Z e-mailové komunikace Michala Redla, kterou zveřejnila policie, ale vyplývá, že již v roce 2011 zaslal Stanislavu Polčákovi životopis Martina Sankota, který byl následně jmenován náměstkem ministryně kultury. Už v roce 2017, tedy před kauzou Dozimetr, přišel Radiožurnál s informací, že Polčák s Michalem Redlem řeší personální obsazení důležitých míst v pražských firmách a na magistrátu.

Veřejně dostupné informace, které by prokazovaly přímé zapojení do vzniku hnutí STAN, jsme však nenalezli ani v případě Michala Redla. S dotazem jsme se tak obrátili na tiskovou mluvčí Starostů, která pouze uvedla, že „Michal Redl ani jeho otec Petr Redl nejsou zakládajícími členy ani nikdy nebyli členy hnutí STAN. Od Petra Redla dostalo hnutí pouze finanční dar v roce 2016, který byl později věnován na dobročinné účely“.

Závěr

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, zda u počátků hnutí STAN stál Michal Redl nebo jeho otec Petr. Kontaktovali jsme proto tiskovou mluvčí Starostů, která uvedla, že ani jeden z nich není zakládajícím členem Starostů. Z dostupných zdrojů nicméně nelze jejich roli při vzniku hnutí jednoznačně vyvrátit či potvrdit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Kauza Dozimetr propukla v červnu 2022, kdy policie provedla razii na pražském magistrátu a v dopravním podniku. „Policie tvrdí, že organizovaná skupina systematicky obsadila klíčové pozice v dopravním podniku tak, aby dosazení spřátelení manažeři mohli ovlivňovat různá výběrová řízení s cílem získat od vítězných firem úplatky,“ psala tehdy o akci ČTK.

Obviněno bylo celkem 13 lidí včetně bývalého náměstka pražského primátora a někdejšího člena předsednictva STAN Petra Hlubučka. Hnutí STAN pozastavilo Hlubučkovi členství a vyzvalo ho, aby rezignoval na všechny své funkce. Ten tak vzápětí učinil. O pár dní později ho zastupitelé odvolali také z pozice starosty pražských Lysolají. Ostatní obvinění jsou převážně podnikatelé či funkcionáři pražského dopravního podniku. Je mezi nimi například i lobbista Michal Redl nebo bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín.

V březnu 2023 rozhodčí a smírčí výbor Starostů rozhodl o Hlubučkově vyloučení. Hlubuček se později proti tomuto rozhodnutí odvolal, v květnu 2023 ale jeho definitivní vyloučení stvrdilo předsednictvo hnutí. Městský soud v Praze v prosinci 2023 Hlubučkovo vyloučení zrušil, jelikož dle něj bylo v rozporu se stanovami STAN. Hlubuček byl totiž vyloučen na základě ustanovení, podle kterého svým jednáním ohrozil či poškodil pověst hnutí. Soud však rozhodl, že při vyloučení nebyly k užití tohoto ustanovení jasně specifikovány důvody. Hnutí STAN se proti rozhodnutí soudu odvolalo, a tak případ začal řešit Vrchní soud v Praze. Ten v listopadu 2024 rozhodl, že Starostové vyloučili Hlubučka v souladu se svými stanovami.

Za současné volební období, které začalo v roce 2021, jsme ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali statistiky, které by se týkaly délky projevů v Poslanecké sněmovně. V minulosti se tímto tématem zabýval například iRozhlas nebo slovenský Denník N v případě slovenského parlamentu. Server iDNES.cz se naopak dříve soustředil na poslance, kteří při jednání téměř nevystupují.

S dotazem jsme se proto obrátili na tiskové oddělení dolní komory. Tisková mluvčí Kanceláře Poslanecké sněmovny Martina Lustigová nám potvrdila, že existuje přehled o celkové délce projevů během sněmovních schůzí. Podle ní z této statistiky vyplývá, že „v tomto volebním období nejdéle vystupoval poslanec a předseda hnutí ANO Andrej Babiš“. Následně dodala, že na druhém místě pomyslného žebříčku se umístil předseda hnutí SPD Tomio Okamura.

Tomio Okamura také drží dosavadní rekord v nejdelším nepřetržitém sněmovním projevu, když v lednu 2024 při jednání o korespondenční volbě strávil u řečnického pultu 10 hodin a 44 minut.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) mluví o tom, jak důležité je pro Česko navazování obchodních vztahů s jinými zeměmi, a to včetně těch mimoevropských. Současná celní politika Spojených států podle něj České republice přináší nové příležitosti. Jako příklad uvádí Japonsko, na něž USA stejně jako na EU uvalily 15% clo, a které se proto snaží navazovat nová obchodní partnerství či prohlubovat ta stávající.

Obchodní vztahy mezi USA a EU

Americký prezident Donald Trump již v prvních měsících po svém nástupu do úřadu v lednu 2025 zavedl cla na dovoz oceli a hliníku ze světa a uvalil 25% cla na automobily a jejich díly. V dubnu zároveň oznámil, že USA plánují uvalit cla na všechny obchodní partnery. Jejich výše přitom vycházela z poměru obchodní bilance a celkového objemu zboží dovezeného z dané země do Spojených států. Na zboží z Evropské unie tak mělo dle daného výpočtu dopadnout 20% clo.

Členské státy EU v reakci na zavedení cel na ocel a hliník, která začala platit v březnu, odsouhlasily odvetná cla na zboží z USA, která měla začít platit od půlky dubna. Následně však EU jejich zavedení o 90 dní odložila. V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, následně opatření zhruba o měsíc odložil. 

V polovině července 2025 Donald Trump oznámil, že USA budou od srpna uplatňovat 30% clo na veškerý dovoz z EU. Následně dodal, že jakákoliv reciproční cla ze strany EU budou k americkým clům připočtena. Na konci července 2025 proběhlo jednání mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Obě strany se dohodly, že výše cel na import z EU bude 15 % a vztahovat se budou mj. na evropský automobilový průmysl, polovodiče či léčiva. 

Cla se ale nevztahují na veškeré zboží, výjimku tvoří například letadla, některé farmaceutické či chemické produkty. Cla na ocel či hliník zůstala stejná, a to ve výši 50 %. EU se v dohodě dále zavázala investovat 600 miliard dolarů do amerického vojenského vybavení a nakoupit od USA energie v hodnotě 750 miliard dolarů.

Obchodní vztahy mezi USA a Japonskem

Spojené státy na Japonsko uvalily cla v rámci balíčku z dubna 2025. Jejich výše se však v následujících měsících podobně jako u EU měnila. Původně mělo jít o 24 %, na začátku července však Trump Japonsku hrozil sazbou pohybující se mezi 30 a 35 %. O několik dní později pak oznámil, že USA zavedou cla na dovoz z Japonska ve výši 25 %.

V druhé polovině července pak Japonsko se Spojenými státy podepsalo dohodu, která cla, platná i pro dovoz automobilů, snížila na 15 %. Japonsko se dohodou zároveň zavázalo k tomu, že bude do amerického průmyslu investovat 550 miliard dolarů. Součástí dohody je také například odkoupení 100 amerických letadel Boeing nebo navýšení dovozu rýže z USA do Japonska o 75 %.

Závěr

V průběhu července 2025 vyjednaly USA s Japonskem a později i s Evropskou unií snížení původně oznámených cel na většinu zboží importovaného do USA na 15 %. Nová výše cel je v obou případech platná i pro automobilový průmysl, na který USA dříve uvalily 25% clo. Součástí obou dohod jsou také investice do amerického průmyslu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Lukáše Vlčka jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) v rozhovoru komentuje uzavření obchodní dohody mezi EU a USA z července 2025, podle které bude na dovoz zboží z EU platit clo 15 %. Moderátor se Vlčka ptá, jestli je dohoda pro EU výhodná, když se kromě cel zavázala také k odběru amerického vojenského zboží a energií. Vlček vysvětluje, že jde zatím pouze o rámcovou dohodu, kterou navíc musí ratifikovat všechny členské státy.

Dohoda s USA

Donald Trump začátkem července 2025 oznámil, že na EU od srpna uvalí cla ve výši 30 %. Na následném jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen, které proběhlo 27. července, Trump cla snížil na 15 %. Podle agentury Reuters EU v rámci dohody přislíbila například také snížení cel na dovoz amerických automobilů z 10 % na 2,5 %. 

V rámci dohody se EU rovněž zavázala k nákupu energetických surovin z USA v hodnotě 750 miliard dolarů a k investicím do amerického vojenského vybavení ve výši dalších 600 miliard dolarů. Naopak obchod s ocelí a hliníkem zůstává mimo dohodu, nadále na něj platí 50% americká cla. 

Ratifikace dohody

EU má v určitých oblastech výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody bez souhlasu členských států. Jedná se například o otázky týkající se měnové politiky v eurozóně a společné obchodní politiky nebo o otázky celní unie. V případě tzv. smíšených dohod, které zasahují do kompetencí členských států, musí dohodu všechny státy EU ratifikovat. 

Celní sazby spadají podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) do výlučných pravomocí v rámci společné obchodní politiky, a EU o nich tedy může rozhodovat sama. Závazek nakupovat americké energetické suroviny však spadá do oblasti energetické politiky, která je podle článku 4 SFEU sdílena s členskými státy, přičemž státy mají právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů. Investice do amerických zbraní se pak týkají obrany, přičemž národní bezpečnost zůstává podle článku 4(2) Smlouvy o Evropské unii (SEU) primárně v kompetenci členských států (.pdf, str. 6 z 34).

Obchodní dohoda mezi EU a USA tedy obsahuje části, které spadají do různých kategorií pravomocí EU. Z těchto důvodů se jedná o dohodu smíšenou, a bude ji tak muset schválit nejen Rada EU a Evropský parlament, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. 

Závěr

Obchodní dohoda mezi EU a USA skutečně musí být schválena jednotlivými členskými státy. Zatímco celní sazby spadají do výlučné pravomoci EU, další části dohody, týkající se energetiky a obrany, zasahují do sdílených nebo národních kompetencí. Kvůli tomuto smíšenému charakteru musí dohodu ratifikovat nejen unijní instituce, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Po vydání analýzy jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ, kterou jsme do odůvodnění doplnili. V návaznosti na obdržené informace jsme změnili hodnocení výroku z původního neověřitelného na pravdu.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz týkající se obchodní dohody mezi USA a Evropskou unií, jejíž součástí je závazek EU k odběru energií. Podle Vlčka EU energetické suroviny z USA nakupuje už nyní a Česku dle jeho slov dodávají více než 80 procent zkapalněného zemního plynu (LNG) právě Spojené státy. Pro účely ověření chápeme dodávající zemi jako tu, která plyn těží a zpracovává, a z níž tedy původně pochází. Stát, z něhož byl plyn odeslán do ČR, totiž může sloužit pouze jako mezistupeň v procesu distribuce plynu.

Dodávky LNG

Zkapalněný zemní plyn má přibližně 600krát menší objem, než kdyby byl v plynném skupenství. To usnadňuje jeho přepravu a země EU ho využívají také jako alternativu k ruskému plynu. Podle údajů organizace Ember, která sleduje vývoj v oblasti energetiky, však dovoz ruského LNG v roce 2024 vzrostl.

Co se týče dovozu LNG ze Spojených států, EU uvádí, že v roce 2024 pocházelo z USA přibližně 45 % LNG dováženého do Evropy. Stejnou hodnotu uvádí i agentura Reuters. V roce 2025 se ke konci července jednalo o 55 %.

Statistiky o původu LNG dováženého přímo do Česka se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Data Světové banky vztahující se k roku 2024 sice uvádějí hlavní exportéry LNG do ČR, jedná se však o seznam zemí, ze kterých byl plyn do ČR odeslán, což ovšem nemusí znamenat, že z těchto zemí i pochází.

Ke konci června 2025 se na americké ambasádě konalo fórum o LNG, jehož publikované shrnutí opakuje výše zmíněnou informaci o tom, že v roce 2024 pocházelo ze Spojených států 45 % LNG dovezeného do EU. Starší zdroje uvádí, že většina LNG dovezeného do nizozemského terminálu v Eemshavenu, odkud putuje zkapalněný plyn i do ČR, byla z USA. Právě část nizozemského terminálu si pronajímá polostátní energetická společnost ČEZ.

S žádostí o poskytnutí konkrétních informací o dovozu LNG do Česka jsme se obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu, to nám však k době vydání analýzy neodpovědělo. Později se na nás obrátil mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík a potvrdil, že kapacitu pro import LNG v některém z terminálů, kterými se LNG dováží, má z českých distributorů pronajatu pouze ČEZ v Eemshavenu. Mluvčí zároveň uvedl, že „91,8 % objemu LNG, které jsme přivezli do Eemshavenu, pochází ze Spojených států“. Jak dříve popsal manažer společnosti pro LNG David Viduna, vedle toho může docházet i k dovozu LNG na základě krátkodobých pronájmů kapacity terminálů. Naprostá většina LNG pro ČR je však importována právě ČEZem skrze Eemshaven a pochází tedy dominantně z USA.

Závěr

Z dostupných informací vyplývá, že v roce 2024 zajistily USA zhruba 45 % celkového dovozu zkapalněného zemního plynu do EU. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nedohledali, jaký podíl LNG importovaného do Česka pochází ze Spojených států. S dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu a později jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ. Ten potvrdil, že naprostá většina –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně cca 92 % LNG importovaného společností ČEZ přes terminál v Eemshavenu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pochází z USA. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) komentuje oznámení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jejíž součástí je uvalení cla ve výši 15 % na dovoz zboží do USA. Vlček zdůrazňuje význam dohody jako kompromisu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V této souvislosti zmiňuje, že by osobně mezi EU a USA preferoval bezcelní unii. Ta by podle něj byla pro obě strany výhodná, protože mezi oběma celky jde dle jeho slov o největší obchodní vztah na světě.

Hodnota obchodu mezi EU a USA

Objem vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy zahrnuje obchod se zbožím i se službami. Podle dat za rok 2024 dosáhl obchod mezi EU a USA hodnoty přes 1,68 bilionu eur, což podle průměrného kurzu za celý rok odpovídá zhruba 1,82 bilionu amerických dolarů (.pdf). Jedná se přitom skutečně o největší bilaterální obchodní vztah na světě. Např. obchod mezi EU a Čínou v roce 2024 byl menšího rozsahu a činil přibližně 845 miliard eur. Obchod mezi USA a Čínou byl ještě nižší, když podle americké strany dosáhl necelých 659 miliard dolarů a podle čínských úřadů šlo o cca 688 miliard.

Hodnota obchodu se zbožím v roce 2024 dosáhla 867 miliard eur, přičemž EU vyvezla do USA zboží za 532,3 miliardy eur a dovezla za 334,8 miliardy eur. Hlavními typy zboží, se kterými oba celky obchodují, jsou léčivé přípravky a farmaceutické výrobky, silniční vozidla, průmyslové stroje, ropné produkty či zařízení pro výrobu elektřiny.

Obchod se službami mezi EU a USA v roce 2024 dosáhl hodnoty zhruba 817 miliard eur. Evropská unie do USA vyvezla služby za 334,5 miliardy eur, zatímco dovoz ze Spojených států činil 482,5 miliardy eur. Nejvýznamnější položky v této oblasti tvořily odborné, vědecké, technické, informační a telekomunikační služby, licence v oblasti duševního vlastnictví či doprava.

Závěr

Hodnota obchodního vztahu mezi Evropskou unií a Spojenými státy je skutečně nejvyšší na světě. Data za rok 2024 ukazují, že objem vzájemného obchodu se zbožím a službami přesáhl hodnotu 1,68 bilionu eur, šlo tedy o přibližně 1,82 bilionu amerických dolarů. Vlček ve svém výroku zjevně obě měny zaměňuje, výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.