Přehled ověřených výroků

Podle dat Českého statistického úřadu bylo v České republice k 31. prosinci 2020 zaměstnáno 741 967 cizinců, z toho 183 623 Ukrajinců. Ukrajinci tvoří po Slovácích druhou nejpočetnější skupinu zahraničních pracovníků v ČR.

Dodejme, že tyto údaje se týkají pouze legálně pracujících cizinců. Ovšem podle roční souhrnné zprávy (.pdf, str. 32) Státního úřadu inspekce práce jsou počty zjištěných nelegálně pracujících cizinců v jednotkách tisíc ročně. Konkrétně úřad zjistil, že v roce 2020 pracovalo v Česku 2 413 nelegálně zaměstnaných cizinců ze zemí mimo Evropskou unii (str. 34), z nichž většina (1 999) byli Ukrajinci.

Francouzský zákoník práce stanovuje běžnou týdenní pracovní dobu na 35 hodin.

S údajem pracovní doby se ve statistikách pracuje většinou jako s průměrem za týden nebo rok. Jako příklad můžeme uvést průzkum provedený Eurostatem v roce 2020. Průměrný zaměstnanec v Evropské unii při práci na plný úvazek v roce 2020 pracoval 39,7 hodiny týdně, ve Francii pak 39,1 a v České republice 40,5 hodiny.

Rozdíl mezi zákonnou týdenní pracovní dobou a reálným počtem odpracovaných hodin způsobuje zejména započtení přesčasů, se kterými Eurostat ve svém průzkumu pracuje.

V České republice bylo v roce 2020 celkem přes 2,5 milionu hektarů lesních pozemků, z čehož více než polovina byla ve vlastnictví státu (1 445 351 ha).

Na Vysočině zabíraly lesy 207 647 hektarů na celkem 179 509 katastrálních parcelách (.pdf, str. 38). V roce 2019 byl největší podíl lesů na Vysočině ve vlastnictví fyzických osob, přesněji 35,6 % (.pdf, str. 61).

Z veřejně dostupných zdrojů jsme ale nedokázali dohledat přesný počet vlastníků lesů na Vysočině ani rozdělení vlastníků do kategorií podle výměry jejich lesů. Obrátili jsme se proto na Jiřího Běhounka, který nám poslal tabulku z roku 2018. Z té vyplývá, že na Vysočině bylo přes 39 tisíc majitelů lesů do 3 hektarů, k čemuž Běhounek v e-mailu dodal: „V průběhu času došlo k různorodým změnám vlastníků. Takže 34000 je reálný odhad." Nedokážeme ale zjistit, jaký byl vývoj vlastnické struktury od roku 2018 ani pravdivost samotné tabulky, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na začátek je nutné uvést, že poslanec Běhounek hovoří ve svém výroku o kůrovcové kalamitě. Problémy způsobené kůrovcem trápí Českou republiku dlouhodobě. Eskalace kůrovcové kalamity probíhala v různých krajích v různých letech. Kraj Vysočina byl postižen zejména v letech 2018 až 2020, kdy se v těžbě kůrovcového dříví Vysočina dostala na první místo pomyslného žebříčku krajů České republiky. Např. v roce 2020 se na Vysočině vytěžilo 3,4 milionu metrů krychlových smrkového kůrovcového dříví, v Jihočeském kraji, který se umístil na druhém místě, „pouze“ 2,4 milionu. 

Kraj Vysočina skutečně vyplatil částku 70 milionů Kč, která měla přispět také k snížení důsledků kalamity způsobené „hmyzími škůdci“. Jednalo se o dotační program Hospodaření v lesích 2020. Jak už ale plyne ze samotného názvu, nejednalo se o finanční pomoc v prvním roce kalamity, jak ve svém výroku uvádí Jiří Běhounek. Obdobnou pomoc poskytl kraj Vysočina také v roce 2019, kdy bylo v rámci dotačního programu Hospodaření v lesích 2019 vyplaceno 25,9 mil. Kč a dále pak v rámci programu Hospodaření v lesích 2019 II vyplaceno 63,4 mil. Kč. Z těchto programů, jejichž účelem bylo „přispívat ke snižování ohrožení lesů a důsledků kalamit způsobenými hmyzími škůdci, větrem, sněhem či klimatickými změnami (suchem) např. použitím vhodného reprodukčního materiálu, ochranou a potřebnou péčí o založené lesní porosty, výchovou porostů, nebo použitím vhodných technologií, a to z důvodu zajištění stabilizace lesnictví a navazujícího zpracovatelského průmyslu“, činila tedy podpora kraje v daném roce celkem více než 89 mil. Kč. 

Jiří Běhounek ve svém výroku dále uvádí, že podpora byla krajem poskytnuta okamžitě a mnohem dříve, než „se stát probral“. V této souvislosti je tedy důležité uvést, že kraj přijímal žádosti o podporu z programu Hospodaření v lesích 2019 od 1. do 29. března a z programu Hospodaření v lesích II od 2. do 30. září daného roku. S řešením kůrovcové kalamity však chtělo pomoci také Ministerstvo zemědělství. To podalo 28. března 2019 Evropské komisi žádost o schválení Rámcového programu pro řešení rizik a krizí v zemědělství – náhrada škod způsobených škůdci lesních dřevin (.pdf). Na tyto kompenzace byla nakonec alokována pro rok 2019 částka 1,5 miliardy korun (pro celou ČR). Komise daný program schválila na začátku srpna 2019, tedy o zhruba měsíc dříve, než kraj Vysočina umožnil jednotlivým subjektům podat žádost o vyplacení většiny z výše uvedených 89 mil. Kč.

Kraj Vysočina jednal o podobné pomoci v souvislosti s kůrovcovou kalamitou také v roce 2018. V červnu uvedeného roku byla vyčleněna částka 15 mil. Kč, jejímž cílem bylo „zvýšení stability lesa, podpora biodiverzity a snížení ohrožení lesa kůrovci“ (.pdf, str. 2).

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože pokud Jiří Běhounek hovoří o roce 2020, pak kraj Vysočina sice skutečně vyčlenil částku zhruba 70 mil. Kč na boj proti kůrovcové kalamitě, nestalo se tak ale v prvním roce kalamity. Zároveň se tak nestalo dříve, než zareagoval stát, jak ve svém výroku uvádí Jiří Běhounek. Pokud ve výroku hovoří o krajské pomoci z roku 2019, pak se nejednalo o 70, ale o 89 milionů – většina z uvedené sumy byla navíc vyčleněna až poté, co na danou situaci zareagoval stát. Závěrem dodejme, že pokud Jiří Běhounek odkazuje na pomoc za rok 2018, pak tato pomoc nečinila 70 milionů Kč.

Z odhadů (.pdf) expertní skupiny CZECH FOREST Think Tank vyplývá, že za rok 2020 bylo kůrovcem napadeno 35 až 40 milionů kubíků dřeva, čímž vznikla škoda přibližně ve výši 44 miliard.

Ministerstvo zemědělství vyčlenilo 3,638 miliardy korun na kompenzační příspěvky za rok 2020 pro zasažené vlastníky lesů. Vláda na svém jednání dne 23. srpna 2021 tuto částku schválila (.pdf). 

Zásoby podzemní vody jsou monitorovány pomocí sítě vrtů, které spravuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Na území České republiky najdeme celkem 1500 vrtů. Měření probíhá tak, že aktuálně nasbíraná data jsou porovnávaná s tzv. srovnávacím obdobím, které obsahuje naměřené hodnoty od roku 1981 do roku 2010.

S nízkým stavem podzemních vod se Česká republika potýkala od roku 2015. Mohla za to jak horká léta, tak především nedostatek sněhových a dešťových srážek během zimních měsíců.

Takto například vypadal (.pdf, str. 11) stav hladiny podzemní vody v červenci roku 2019.

Situace se začala měnit (.pdf, str. 1) až v roce 2020, který byl v tomto ohledu poměrně netypickým. Začátek roku byl velmi suchý, jaro bylo dokonce nejsušší od roku 1971. Změna nastala v červnu, kdy za normální situace klesají hladiny podzemních vod, jelikož se jedná o vegetační období (tedy období, kdy panují příznivé podmínky pro růst rostlin). Červen byl nicméně nejdeštivějším za posledních 60 let, napadlo téměř dvojnásobek srážek dlouhodobého průměru a hladiny podzemních vod významně stouply. 

Pokud porovnáme (.pdf, str. 10) měsíc červenec z roku 2019 a 2020, je na první pohled patrné zlepšení.

Léto v roce 2021 bylo srážkově lehce nadnormální, představovalo zhruba 121 % srážek oproti normálu. Toto je jeden z faktorů, proč nadále stoupají hladiny podzemních vod. Takto vypadala (.pdf, str. 12) situace v červenci letošního roku.

Pokud porovnáme všechny tři obrázky, je jasné, že opravdu během posledních dvou let došlo k naplnění podzemních vod, které se předtím dlouhodobě nacházely v podnormálním stavu. Zlepšení mezi roky 2019 (.pdf, str. 15) a 2021 (.pdf, str. 16) se přitom dá pozorovat i u hlubokých vrtů.

Podle novely (.pdf) vládního https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-48#f7056611">nařízení č. 48/2017 přijaté v roce 2020 je stanovená maximální rozloha zemědělských ploch na 30 ha. Týká se to polí, na nichž se pěstuje jedna plodina, nově budou muset být takové plochy rozděleny například pásem jiných plodin.

Od ledna do prosince roku 2020 se toto nařízení vztahovalo na půdu ohroženou erozí. Od ledna (.pdf, str. 2) roku 2021 se týká veškeré orné půdy. Lány, které měly nad určenou výměru, proto musely být rozděleny, a to především za účelem zadržování vody. Tento důvod uvádí i ministr zemědělství Toman a zdůrazňuje, že vzhledem ke změně klimatu považuje tento krok za velmi důležitý.

Náměstek ministra pro řízení eurofondů Pavel Sekáč uvádí i další výhody jako například snadnější lov přemnožených divokých prasat nebo rozdílnou dobu sklizně.

Z uvedeného je zřejmé, že v současnosti existuje ustanovení, které reguluje maximální možnou výměru lánů. Zda obdobná regulace existovala i někdy v historii České republiky či Československa, se nám však nepodařilo dohledat, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Podle Akčního plánu (.pdf, str. 8, 32) ČR pro rozvoj ekologického zemědělství (2021–2027) bylo v roce 2019 v Česku 15,2 % zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství. Přesnější hodnotu pak uvádí ve své statistice státní Ústav zemědělské ekonomiky a informací: ke konci roku 2019 představovala ekologicky obhospodařovaná půda 15,22 % (.pdf, str. 10) z celkové výměry zemědělského půdního fondu, přičemž tento podíl dlouhodobě roste. Dodejme, že Akční plán schválila vláda v květnu 2021 a mezi jeho cíle patří mimo jiné zvýšení podílu ekologicky obhospodařované plochy na 22 % (.pdf, str. 21) do roku 2027.

O režimu ekologického zemědělství jsou dostupná data (.pdf, str. 19) ze 187 zemí světa. Podíl zemědělské půdy v tomto režimu se celosvětově pohybuje kolem 1,5 % (k roku 2019). Mezi nejlépe hodnocené země v daném ohledu patří Lichtenštejnsko a Rakousko. Podíváme-li se na evropské zemědělství jako celek, (.pdf, str. 20) představuje ekologicky obdělávaná zemědělská půda 3,3 %, přičemž u samotné Evropské unie je podíl této půdy o něco vyšší, 8,1 %. Zmíněné údaje vychází ze studie (.pdf) Výzkumného institutu ekologického zemědělství FiBL, který je jednou z hlavních institucí zabývající se právě ekologickým zemědělstvím.

Námi dohledané údaje se tak ne zcela shodují s čísly, která uvádí Drahoslav Ryba. Na tomto místě však je třeba uvést, že údaj 15,2 % ekologicky obdělávané půdy v ČR pochází z roku 2019. Není tak zcela aktuální a současný stav bude pravděpodobně vyšší vzhledem k tomu, že uvedený podíl dlouhodobě každým rokem roste. Podle aktuálně nejnovějších dostupných informací nicméně Drahoslav Ryba uvádí nepravdivou informaci. Protože i celosvětový průměr je podstatně nižší, než uvádí Drahoslav Ryba, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

O rozložení supermarketů na území České republiky opakovaně informovala média, která vychází z neveřejných studií agentury Nielsen, jenž se touto oblastí zabývá.

Server Aktuálně.cz v roce 2012 napsal o tom, že síť hypermarketů a jejich spádové oblasti pokrývají většinu území České republiky. V přepočtu na počet obyvatel se Česko umístilo na čtvrtém místě, když na milion Čechů připadlo 26 hypermarketů.

V roce 2016 představovaly prodejny nad 400 metrů čtverečních (supermarkety a hypermarkety) 80 % celkového obratu sítě potravin a obchodů se smíšeným zbožím, což je podle studie nejvyšší podíl ve střední Evropě. V roce 2017 se objevila informace, že velké obchodní řetězce v ČR tvoří nejhustší síť v Evropě.

Hospodářské noviny v roce 2019 uvedly, že „tuzemská síť hypermarketů, supermarketů a diskontních prodejen je jednou z nejhustších na celém světě“. Podobně o počtu supermarketů informovala také Česká televize v roce 2020, která napsala: „Prodejen spadajících pod velké obchodní řetězce je v současnosti v České republice více než 1500. Jejich síť v přepočtu na obyvatele je jedna z nejhustších na světě.“

Vzhledem k tomu, že média dlouhodobě informují o vysokém počtu supermarketů a hypermarketů na počet obyvatel i kilometr čtvereční hodnotíme výrok jako pravdivý. Primární zdroj těchto statistiky – agentura Nielsen – však bohužel své výzkumy nezveřejňuje.

Kofinancování je způsob spolufinancování, kdy stát musí přispívat do rozpočtu programů, které jsou primárně hrazeny z fondů Evropské unie. Míra domácího spolufinancování se u jednotlivých programů liší.

Jelikož byl výrok Drahoslava Ryby pronesen v kontextu politiky potravinové soběstačnosti, domníváme se, že se zmíněná čísla vztahují k evropskému dotačnímu programu Rozvoj venkova. Tento program je jedním z pilířů Společné zemědělské politiky (SZP), která má mj. přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských podniků.

Z materiálů Ministerstva zemědělství k Programu rozvoje venkova na programové období 2007–2013 lze vyčíst, že se „nepředpokládá uplatňování žádného doplňkového vnitrostátního financování rozvoje venkova v ČR“ (.pdf, str. 196). Nicméně v tomto období byla stanovena maximální míra alokace evropských prostředků, a to 85 %. Během programového období 2007–2013 byla tedy míra kofinancování Českou republikou na úrovni 15 %.

V programovém období 2014–2020 se Česká republika podílela na financování Programu rozvoje venkova z 34 %. Tento program disponoval celkovou částkou 3,5 miliardy eur, přičemž 1,2 miliardy eur byly hrazeny z českého státního rozpočtu.

Celkový rozpočet Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2021–2027 činí 95,5 miliardy eur. Na celé programové období však míra kofinancování není určena. Pravidla pro výdaje v letech 2021 a 2022 jsou nicméně určena nařízením (.pdf) z prosince 2020. Během těchto let se zachovávají pravidla z předchozího programového období, a to proto, aby se zajistil hladký přechod na budoucí parametry Společné zemědělské politiky.

O budoucím spolufinancování Programu rozvoje venkova se tedy vede debata. Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal požaduje, aby stát tento program spolufinancoval alespoň ze 60 %. „Ministerstvo (zemědělství, pozn. Demagog.cz) usiluje o zajištění odpovídající částky národního spolufinancování Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, která by dostatečně reflektovala zvyšující se požadavky na zemědělce v oblasti udržitelnosti životního prostředí a podporovala rozvoj konkurenceschopnosti celého sektoru," reagoval na požadavek komory mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Podle poslance Jaroslava Faltýnka z vládního hnutí ANO by bylo optimální, kdyby bylo kofinancování na úrovni okolních zemí, tedy mezi 55 a 60 %, ovšem za předpokladu, že se na to ve státním rozpočtu najde dost peněz. Odlišný přístup k této problematice zastává Asociace soukromého zemědělství ČR. Její předseda Jaroslav Šebek ve svém prohlášení uvedl, že v současné době neshledává „apel na další peníze bez potřebných systémových změn (…) jako adekvatní“.

Program rozvoje venkova, jehož cílem je zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství, byl během programového období 2007–2013 spolufinancován z českého státního rozpočtu z 15 %. V následujícím programovém období, tedy 2014–2020, byl tento program kofinancován z cca 35 %. Na další programové období zatím není nová úroveň spolufinancování určena. Výrok Drahoslava Ryby tedy hodnotíme jako pravdivý.