Přehled ověřených výroků

Praktičtí lékaři mohou v současnosti proti covidu-19 očkovat (.pdf, str. 1) třemi očkovacími látkami, a to látkami Vaxzevria (AstraZeneca), Janssen a Spikevax (Moderna). Vakcínu od společnosti Moderna distribuuje do ordinací praktických lékařů již od května 2021 na základě smlouvy s Ministerstvem zdravotnictví společnost Avenier.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) schválila použití vakcíny od společnosti Moderna 23. července 2021 rovněž pro děti ve věku od 12 do 17 let. Nicméně použití vakcíny musí definitivně schválit také Evropská komise. Adam Vojtěch na tiskové konferenci po jednání vlády 26. července 2021 uvedl, že Ministerstvo zdravotnictví chce umožnit, aby vakcínu od firmy Moderna měli k dispozici také praktičtí lékaři pro děti a dorost. Vakcína bude těmto lékařům dodávána až poté, co dojde ke změně smlouvy s distributorem.

V srpnu by Česká republika měla obdržet přes 600 tisíc vakcín právě od americké společnosti Moderna. Bude se jednat o největší dodávku pro Českou republiku od začátku distribuce této vakcíny.

Vzhledem ke kontextu výroku, který se týká nedávné změny přístupu k pandemii covidu-19 ve Velké Británii, se v odůvodnění zaměříme na období posledních cca dvou měsíců, tedy dosud poslední epidemické „vlny“ v Británii.

Podle dat webu Our World in Data dosáhl denní přírůstek nakažených ve Velké Británii svého maxima 17. července 2021, kdy bylo potvrzeno 54 183 případů covidu-19. Od té doby počty nově nakažených výrazně klesají, a to až na nynějších méně než 25 000 nově nakažených denně. 

V Anglii skončila většina protiepidemických opatření 19. července 2021 poté, co premiér Johnson 5. července 2021 (tedy ještě před dosažením vrcholu křivky nově nakažených) oznámil změnu přístupu k pandemii. Britská společnost se tak má naučit brát covid-19 jako součást života a spoléhat se na vlastní úsudek. Britská vláda věří, že díky poměrně velké proočkovanosti (ke dni 2. srpna 2021 je plně naočkováno 57 % populace) nebude docházet k hospitalizacím či úmrtím nakažených koronavirem.

Letní olympijské hry v Tokiu se měly odehrát již v roce 2020, musely však být kvůli pandemii covidu-19 přeloženy na letošní rok.

Mezinárodní olympijský výbor vydal aktualizovanou příručku pro sportovce, realizační týmy a další personál, který se podílí na organizaci průběhu Letních olympijských her (LOH). Podle dokumentu je účastník povinen sledovat svůj zdravotní stav po dobu 14 dní před odletem do místa konání LOH, tzn. každodenní měření tělesné teploty a sledování zdravotního stavu (.pdf, str. 15). Účastníci, kteří poletí do Tokia po 1. červenci, jsou povinni před nástupem do letadla doložit (.pdf) dva negativní testy na covid-19, které je nutné absolvovat do 96, respektive 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 17).

Vzhledem k tomu, že Japonsko vyžaduje po osobách ze třetích zemí kromě negativního testu také 14denní karanténu, musí sportovci dodržovat striktní opatření na sportovištích a v olympijské vesnici a musí také vyplnit plán aktivit, které je během olympiády čekají, aby se karanténě v pravém slova smyslu vyhnuli (.pdf, str. 16).

Účastník olympijských her v Tokiu musí také absolvovat antigenní test na letišti po příletu do Japonska a na místě počkat na výsledek, dále pak musí doložit potřebnou dokumentaci včetně akreditace a negativního testu se vzorkem odebraným 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 23).

Každý účastník pak musí být tři dny v izolaci, nicméně může vykonávat činnost uvedenou v plánu aktivit (.pdf, str. 24).

V příručce je doporučeno dokončené očkování (.pdf, str. 67), nicméně jeho absolvování není bráno jako výjimka z testování před odletem na LOH či z testování přímo na místě. Výše popsané podmínky musí splnit jak očkovaný, tak i neočkovaný účastník LOH v Tokiu.

Dle platných protiepidemických opatření Ministerstva zdravotnictví je nutné nosit ochranné prostředky dýchacích cest např. ve vnitřních prostorech staveb, v prostředcích veřejné dopravy, nebo také na soukromých i veřejných akcích, kterých se účastní ve vnějších prostorech více než 30 lidí, pakliže mezi sebou nemají účastníci dvoumetrové rozestupy.

Při pobytu na těchto místech definovaných mimořádným opatřením (.pdf) je nutné používat určité typy ochranných prostředků. Jedná se (.pdf, str. 1) o „respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95), které brání šíření kapének." Nestačí mít tedy nasazenou pouze roušku, jak uvádí poslanec Špičák.

V české olympijské výpravě se objevilo celkem šest případů nemoci covid-19, přičemž všichni nakažení cestovali na palubě stejného letadla. Informaci ohledně totožnosti prvního nakaženého v české olympijské výpravě a o nedodržování protiepidemických opatření během letu přinesl server Seznam Zprávy. Jeden z účastníků letu serveru Seznam Zprávy řekl, že „drtivá většina je (respirátory, pozn. Demagog.cz) po nástupu do letadla sundala.“

Ředitel komunikace Českého olympijského výboru (ČOV) pro Seznam Zprávy uvedl: „Všichni pasažéři byli dvakrát testováni v rozmezí 96 a 48 hodin před odletem, drtivá většina jich byla očkována. Když jsme dali na misku vah riziko cestování větší skupiny jedním letadlem oproti běžným linkám, zvolili jsme tuto variantu. (…) A ano, musíme uznat, že k porušení pravidel během letu došlo.“ Samotný ČOV tedy přiznává, že k porušení opatření došlo, a zahájil své vlastní vyšetřování této události.

Předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser se nicméně později s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem domluvil na tom, aby let českých olympioniků prošetřila komise Ministerstva zdravotnictví. Deník N informoval, že se případem bude zabývat pražská hygiena.

I přesto, že ve vnitřních prostorech je nutné nosit respirátor, nikoli pouze roušku, hodnotíme výrok poslance Špičáka jako pravdivý. Správně uvádí, že se ve vnitřních prostorech musí nosit ochrana obličeje. Dle vyjádření ČOV pak k porušení některých opatření během letu došlo.

Izrael s očkováním proti onemocnění covid-19 začal 19. prosince 2020 a stal se nejrychleji očkující zemí na světě. Aktuálně (ke 25. červenci) má v této zemi ukončené očkování 61,2 % obyvatel (5,3 milionů lidí).

V důsledku šíření nakažlivější varianty delta zaznamenalo izraelské ministerstvo zdravotnictví pokles účinnosti vakcíny od společnosti Pfizer-BioNTech. Ochrana proti nakažení onemocněním covid-19 klesla u plně očkovaného jedince na 39 % (.pdf, str. 8) a na 41 % se snížila ochrana proti symptomatickému průběhu onemocnění. Nicméně před hospitalizací chrání vakcína s účinností 88 % a proti vážnému průběhu nemoci s účinností 91 % (.pdf, str. 8). Ve výsledcích izraelské studie se však vyskytují některé nedostatky, mezi nimi jsou například nepřesné údaje o infikovaných mezi neočkovanými, rozdílný časový odstup od očkování a možné zkreslení z důvodu, že byli jako první očkováni starší lidé a lidé s horším zdravotním stavem.

Údaje izraelského ministerstva jsou v rozporu s dalšími studiemi (Skotskou či nerecenzovanou Kanadskou) měřícími účinnost vakcín proti variantě delta. Například z nového výzkumu z Anglie vyplývá zjištění, že vakcína od firmy Pfizer-BioNTech je účinná z 88 % při prevenci symptomatického průběhu covidu-19.

Poslanec Špičák výrokem odpovídá na otázku (video čas 2:20) moderátora, zda by měla platit očkovací povinnost alespoň u zdravotnického personálu.

Povinnost očkování je podrobně upravena vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Ve vyhlášce jsou vyjmenovány jednotlivé nemoci, proti kterým má široká veřejnost povinnost nechat se očkovat. Jako příklad uveďme záškrt, spalničky, žloutenka typu B nebo dětská obrna. Dále vyhláška upravuje věk, podmínky pro určité skupiny osob nebo povinnost přeočkování, to se týká především tetanu. Zvláštní povinnost nechat se očkovat proti žloutence typu B, pokud ještě očkováni nebyli, pak má velká část lékařů i studenti zdravotnických škol či lékařských fakult. Zaměstnanci integrovaného záchranného systému pak mají navíc povinnost nechat se očkovat proti žloutence typu A.

Co se týká vynucování povinného očkování, platí, že dle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (LZSP) je zaručena nedotknutelnost osoby, zákon však může stanovit výjimky, ve kterých je takový zásah přípustný. V kontextu výroku je takovým zákonem zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 46 mluví o povinnosti podrobit se očkování, a to s odkazem na již zmíněnou prováděcí vyhlášku. Pokud pak člověk nenechá sebe, nebo své dítě očkovat, zákon zná i určité sankce. Tou je např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258#p50-1">zákaz přijmout neočkované dítě do mateřské školy (s výjimkou jednoho povinného roku předškolního vzdělávání). Zletilé osobě, popř. rodiči dítěte, je pak při odmítnutí očkování také možné uložit pokutu až 10 000 Kč. Pokud je dítě umístěno např. v dětském domově či výchovném ústavu, může být tako pokuta až 500 000 Kč. V zákoně, ani v jiných předpisech však není možnost nařídit člověku, aby se proti své vůli podrobil očkování, popř. možnost jej proti jeho vůli naočkovat.

Co se týče možnosti zavedení povinného očkování zdravotnického personálu proti covidu-19, skutečně v současné době povinné není. Zákonné nástroje na jeho případné vynucení však existují: výše zmíněný § 46 zákona o ochraně veřejného zdraví a s ním související pokuty. Pro zavedení této povinnosti by stačilo pouze změnit vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a mezi vyjmenované infekční nemoci zařadit také covid-19.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť zákon o ochraně veřejného zdraví zná sankce pro osoby, které odmítnou povinné očkování, a to i v případě hypotetického doplnění covidu-19 mezi seznam infekčních nemocí. Je však pravdou, že v současné době neexistuje právní nástroj, na základě kterého by bylo možné naočkovat člověka proti jeho vůli.

Na úvod uveďme, že v hodnocení neověřujeme to, zda byl lékař Vlastimil Voráček skutečným původcem nákazy, ale to, zda to dostupné zdroje naznačují. 

V české olympijské výpravě se dosud objevilo celkem šest případů nemoci covid-19, přičemž všichni nakažení cestovali na palubě stejného letadla. Výskyt prvního nakaženého ve výpravě oznámil Český olympijský výbor (ČOV) 17. července. Server Seznam Zprávy poté upozornil, že se jednalo o lékaře Vlastimila Voráčka. Přítomnost nákazy byla odhalena přímo na letišti po příletu české výpravy. Dále ČOV oznámil nákazu koronavirem 19. července u plážového volejbalisty Ondřeje Perušiče, 20. července u trenéra plážových volejbalistek Simona Nausche, 21. července u stolního tenisty Pavla Širučka, 22. července u plážové volejbalistky Markéty Nausch a také 22. července u cyklisty Michala Schlegela.

Během uvedeného letu se měla porušovat protiepidemická opatření. Český olympijský výbor (ČOV) zahájil vyšetřování této události, které mělo zjistit, „zda byla dodržena všechna bezpečnostní opatření proti šíření nemoci COVID-19 před, v průběhu a po charterovém letu a jestli někteří jednotlivci při cestě nezanedbali své povinnosti“. Výsledek vyšetřování by měl být zveřejněn do 14 dnů.

Vyšetřování okolností letu českých olympioniků se z pověření Ministerstva zdravotnictví nicméně ujala také Hygienická stanice hlavního města Prahy. Ta 23. července 2021 vydala tiskovou zprávu o průběhu vyšetřování, ve které stojí: „Pakliže bude k dispozici kompletní vyhodnocení výsledků vyšetření, lze se případně pokusit odhalit eventuální zdroj nákazy. Bez kompletní genotypizace jednotlivých pozitivních záchytů viru v Japonsku však tzv. pacienta „0“ nepůjde určit.“ Šetření si však podle hygieniků vyžádá určitý čas.

Souhrnně se tak dá říci, že šetření příslušných institucí dosud nebylo ukončeno a Vlastimil Voráček dosud jako zdroj nákazy příslušnými orgány označen nebyl. Nicméně je pravdou, že byl v rámci české výpravy zjištěn jako první pozitivní na koronavirus, a to po provedení testu přímo na letišti ihned po příletu do Tokia. Z české výpravy byl takto identifikován jako jediný. Virolog Jiří Černý v rozhovoru pro iRozhlas.cz pak uvádí, že: „Pravděpodobnost, že pan doktor byl prvním nakaženým, je vyšší než u ostatních členů výpravy. Nicméně stoprocentně ho jako prvního nakaženého označit nemůžeme.“

Na závěr také uveďme článek zveřejněný serverem iDNES.cz, který obsahuje tvrzení, že všichni nakažení „údajně měli sedět v blízkých řadách poblíž nenaočkovaného lékaře Vlastimila Voráčka“. Článek, který ovšem přímo nejmenuje zdroje pro svá tvrzení, dále tvrdí, že „Japonští hygienici se v tu chvíli vyžádali seznam rizikových kontaktů z letadla, na které se vztahuje přísná izolace. Tedy pasažérů, kteří seděli Voráčkovi nejblíž. Existuje ale silné podezření, že zasáhli zástupci Českého olympijského výboru (ČOV). Podle zdrojů MF DNES místo sportovců „obětovali“ a do izolace nahlásili svoje lidi, byť seděli jinde, aby reprezentanty nepřipravili o trénink, potažmo start na hrách. Tomu nahrává i fakt, že zatímco z lidí v izolaci nikdo podle dostupných informací pozitivní nebyl, v olympijské vesnici testy odhalily pět dalších českých případů.“

Celkově tedy výrok hodnotíme jako pravdivý. Je sice faktem, že oficiální šetření zatím neposkytla žádné závěry, Julius Špičák se však na žádné konkrétní šetření neodvolává, naopak zdůrazňuje, že své tvrzení opírá o veřejně dostupné informace. 

Poslanec za hnutí ANO Julius Špičák tímto tvrzením odkazuje na to, že i přestože členové týmu plážových volejbalistů během letu na Letní olympijské hry údajně dodržovali předepsané restrikce, mezi nimi i povinné nošení respirátoru na palubě letadla, tak 3 z 6 nakažených je právě z tohoto týmu. Jmenovitě se jedná o plážové volejbalisty Ondřeje Perušiče a Markétu Nausch Slukovou, dále se také nakazil trenér plážových volejbalistů Simon Nausch. Podle poslance Špičáka se tedy nejedná pouze o osobní zodpovědnost, vzhledem k tomu, jak k nákaze u sportovců došlo, ale také o zodpovědnost celého kolektivu a úroveň organizace výpravy. 

Ačkoli britský předseda vlády Boris Johnson nepoužil doslovně slovní spojení „osobní zodpovědnost“, z jeho projevu toto tvrzení skutečně vyplývá. Ve zmíněném projevu z 5. července 2021, ve kterém oznámil zmírnění restrikcí proti šíření koronavirového onemocnění ve Spojeném království, také řekl: „Změníme základní nástroje, které jsme doposud používali k regulaci lidského chování. Odstoupíme od právních omezení a umožníme lidem, aby se sami vědomě rozhodovali o tom, jak se budou nadále chovat v souvislosti s virem.“

Britská společnost se tak má naučit brát covid-19 jako součást života a spoléhat se na vlastní úsudek. Britská vláda věří, že díky poměrně velké proočkovanosti (ke dni 25. července 2021 je plně naočkováno 55 % populace) nebude docházet k hospitalizacím či úmrtím nakažených koronavirem.

Opatření pak byla zmírněna 19. července 2021. Konkrétně již není ve Velké Británii omezeno setkávání osob, nemusí se ve většině případů dodržovat rozestupy a nosit roušky, které jsou však nadále doporučovány. Dále byla zrušena omezení týkající se provozu divadel, kin či organizace koncertů a sportovních akcí.

Konkrétně slovní spojení „osobní zodpovědnost“ jako parafrázi projevu britského premiéra pak hojně využívala jak česká, tak i zahraniční média (Seznam zprávy, Novinky.cz, BBC a The Sydney Morning Herald), ale také web britské vlády. Proto jsme označili výrok jako pravdivý.

Poslankyně Maříková svým výrokem popisuje nastavení obecných pravidel pro očkování v České republice a poukazuje na to, že podle ní není možné nařídit povinnost očkování proti covidu-19, jelikož to odporuje české ústavě.

Povinné očkování je v České republice uzákoněno v několika případech. Jde o potenciálně nebezpečná onemocnění, konkrétně záškrt, spalničky, zarděnky, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená Hameophilus influenzae b, příušnice a tetanus, přičemž u něj přetrvává povinnost přeočkování i v dospělosti. To vychází z vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, která dále upravuje věk, v některých případech skupiny osob (např. zdravotníci pohybující se na rizikovějších pracovištích) nebo povinnost přeočkování se.

Dle Čl. 7 Listiny základních práv a svobod (LZSP) je pak zaručena nedotknutelnost osoby, zákon však může stanovit výjimky, ve kterých je takový zásah přípustný. V kontextu výroku je takovým zákonem zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 46 mluví o povinnosti podrobit se očkování, a to s odkazem na již zmíněnou prováděcí vyhlášku. Tou je stanoven např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258#p50-1">zákaz přijmout neočkované dítě do mateřské školy (s výjimkou jednoho povinného roku předškolního vzdělávání). Zletilé osobě, popř. rodiči dítěte, je pak při odmítnutí očkování také možné uložit pokutu až 10 000 Kč. Pokud je dítě umístěno např. v dětském domově či výchovném ústavu, může být tato pokuta až 500 000 Kč. V zákoně ani jiných předpisech však není možnost nařídit člověku, aby se proti své vůli podrobil očkování, popř. možnost jej proti jeho vůli naočkovat.

Podobná úprava je i v tzv. Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, která sice zakotvuje právo na soukromý život, avšak do toho je možné zákonem zasáhnout za účelem ochrany veřejného zdraví. V Karlou Maříkovou uvedené Úmluvě o lidských právech a biomedicíně je potom v čl. 5 zmíněný informovaný a svobodný souhlas, který osoba musí dát k tomu, aby jí byl poskytnut zákrok v oblasti péče o zdraví. Souhlas však dle Úmluvy není třeba, pokud je takový zákrok (např. očkování) nutný k ochraně veřejného zdraví.

Český Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva povinná preventivní očkování (zejména očkování dětí) považují (.pdf, str. 5–6) za přípustná, a to včetně případných sankcí. Analýza (.pdf, str. 6) Parlamentního instututu dodává, že protože je přípustné povinné preventivní očkování dětí, tím spíš by mohla v případných budoucích rozhodnutích těchto soudů podržena i případná povinnost očkování proti covidu-19, který způsobil celosvětovou pandemii.

Výrok Karly Maříkové tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože nesprávně popisuje nastavení pravidel pro očkování v Česku. Byť LZPS i Úmluva o lidských právech a biomedicíně zaručují nedotknutelnost osoby, konkrétně při zdravotním zákroku, oba dokumenty stanovují také výjimky z tohoto pravidla. Na základě zákona totiž je možné, v souladu s ústavou, nařídit povinnost očkování. V České republice pak tato povinnost stanovena je, především u dětí, a případné zavedení povinného očkování proti covidu-19 tak není blokováno ustanoveními Listiny či Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

Klinická studie neboli tzv. klinické hodnocení vakcín probíhá v několika fázích. Za základní části (.pdf, str. 3) jsou obvykle považovány fáze I až III. V první fázi se na menším počtu dobrovolníků vyhodnocuje například bezpečnost vakcíny a její tolerance lidským organismem. Ve druhé fázi se poté na několika stovkách osob zkoumá, „jakou velikost dávky je nejlépe použít, jaké jsou nejčastější vedlejší účinky a kolik dávek je zapotřebí“ (.pdf, str. 3). Ve třetí fázi následně probíhá tzv. studie účinnosti a bezpečnosti, která zahrnuje stovky až tisíce dobrovolníků (.pdf, str. 3) a jejímž účelem je kromě jiného zjistit, jak daná vakcína chrání před příslušnou infekcí.

Firmy Pfizer a BioNTech úspěšně uzavřely třetí fázi klinické studie vakcíny proti covidu-19 na začátku prosince 2020. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) pak vakcínu schválila 21. prosince 2020 v tzv. podmíněném či monitorovaném režimu. Důvodem pro použití tohoto postupu byla především snaha urychlit proces schvalování a pomoci tak zachránit co nejvíce životů. I přesto však podle EMA tato časově kratší procedura zaručuje, že schválená vakcína splňuje přísné standardy EU týkající se bezpečnosti, účinnosti a kvality. Uveďme, že toto nastavení platí také pro mnoho jiných léků i vakcín, jejichž kompletní seznam nabízí právě EMA.

Za součást klinického hodnocení (.pdf, str. 3) je nicméně někdy označována i fáze, která následuje po schválení léčivého přípravku. Jedná se o čtvrtou, tzv. poregistrační fázi klinické studie, kdy „zdravotničtí pracovníci a pacienti hlásí podezření na případné nežádoucí účinky po očkování.“ Tyto podrobné informace následně dostává EMA, která je dále vyhodnocuje a kontroluje, zda vakcína dodržuje všechna potřebná kritéria.

Poslankyně Karla Maříková tak ve výroku pravděpodobně odkazuje na tuto poregistrační část klinické studie v případě vakcíny firem Pfizer/BioNTech, jejíž ukončení je plánováno na květen 2023. Podobně je tomu i u vakcíny firmy Moderna, kde by k ukončení mělo dojít v říjnu 2022. Součástí tohoto typu kontrolních studií jsou účastníci třetí fáze klinických testů, monitoring v tomto případě probíhá po období dvou let po podání druhé dávky. Sbírají se především data o dlouhodobém fungování vakcíny a poskytnuté ochraně i proti asymptomatickému průběhu onemocnění covid-19. Zjišťuje se také například „časový interval pro přeočkování nebo podání posilující dávky.“

Pokud bychom tedy za součást klinické studie považovali i poregistrační fázi, lze výrok hodnotit jako pravdivý, i když Karla Maříková mírně nepřesně uvádí plánované datum ukončení studie. Důležité je zde však také upozornit, že v případě vakcíny Pfizer/BioNTech již tři základní fáze klinického hodnocení proběhly. Jejich výsledky pak podle EMA ukazují, že je tato vakcína bezpečná a účinná, a proto byla schválena. Bezpečnost této i dalších schválených vakcín nicméně EMA nadále sleduje a nejnovější informace o jejich bezpečnosti pravidelně zveřejňuje.

Doplňme, že poměrně krátká doba vývoje vakcín proti covidu-19 může u veřejnosti vyvolávat pochybnosti. Jedná se totiž o nejrychleji vyvinuté vakcíny od 60. let, kdy byla v průběhu čtyř let vyvinuta a schválena očkovací látka proti příušnicím. Časopis Nature nebo web Medici pro očkování však upozorňují, že velkou roli při rychlém vývoji vakcín proti covidu-19 hrály předchozí dlouholeté zkušenosti a výzkum dalších podobných koronavirů. A to především virů „podtypu SARS, který vyvolal epidemii v roce 2002, a MERS, zodpovědný za stovky obětí v oblasti blízkého východu v roce 2012.“ Dodejme, že problematikou studie končící v roce 2023 se zabýval například také web Manipulátoři.cz.