Přehled ověřených výroků

Ministerstvo pro místní rozvoj chtělo původně navrhnout, aby stát dal každému občanovi 4 000 Kč na dovolenou v České republice, další 3 000 Kč by přidal zaměstnavatel, který by si tuto částku mohl odečíst z daní, a zbytek by doplatil sám zaměstnanec. Zatím však tyto poukazy, s výjimkou programu COVID-Lázně, nebyly zprovozněny.

Podnikatelské svazy pak navrhovaly, aby poukazy na domácí dovolenou byly v hodnotě 5 000 Kč pro každého občana k využití od 1. července. Ve schváleném Krizovém akčním plánu cestovního ruchu mají opatření ale jinou podobu. Vláda se nakonec uchýlila k programu COVID-Lázně, který poskytuje bez omezení dostupné vouchery v hodnotě 4 000 Kč pro každou dospělou osobu, která v lázních stráví alespoň šest dní.

Předně uveďme, že Svaz průmyslu a cestovního ruchu neexistuje, Lukáš Mareš však mluví o opatřeních na podporu cestovního ruchu, pravděpodobně měl tedy na mysli Svaz obchodu a cestovního ruchu. Ten již 31. března 2020 vydal Záchranný plán cestovního ruchu ČR COVID 2020. Dokument byl později aktualizován (.pdf) do podoby zveřejněné a předložené vládě 8. dubna 2020. V plánu svaz sdružující podnikatele v oblasti cestovního ruchu navrhuje vládě opatření, jež by měla pomoci podnikatelům v oblasti cestovního ruchu, kteří byli postiženi koronavirovými opatřeními.

Tento dokument obsahuje (.pdf, str. 7 a n.) řadu opatření rozdělených do 3 etap, a to opatření, která by se měla přijmout za trvání stavu nouze, opatření, která by se měla přijmout do 2 měsíců od konce stavu nouze, a opatření pro období 3–6 měsíců od skončení stavu nouze.

Pokud se podíváme na první skupinu opatření, navrhováno je např. rozšíření podpory Antivirus A tak, aby zaměstnanci pobírající náhradu mzdy mohli pracovat v rozsahu až do 20 % své pracovní doby. Dalším z opatření je také kurzarbeit, při kterém by se stát a zaměstnavatel podíleli na výplatě mzdy zaměstnance rovným dílem. Vláda přitom Antivirus A podle požadavků Svazu nerozšířila, kurzarbeit zaveden byl, avšak pouze pro zaměstnavatele do 50 zaměstnanců. Stát se pak na nákladech zaměstnavatelů podílí pouze tím, že odpouští platby sociálního pojištění.

Co naopak přijato bylo (.pdf, str. 7–8), je např. odložení placení nájmů, popřípadě státní podpora nájemcům i odložení splátek úvěrů. Přijat byl i „lex voucher“ a možnost operativně měnit rezervovanou kapacitu pro odběr elektrické energie, resp. snížení plateb za rezervované kapacity v případě odběratelů plynu. Ve velmi omezené formě pak byly vydány vouchery na podporu cestovního ruchu. Zatímco svaz požadoval (.pdf, str. 8) jejich univerzální platnost, stát vydal vouchery s menší hodnotou, uplatnitelné pouze v lázeňství. 

Ve druhé skupině (.pdf, str. 10–11), tedy z opatření pro období 0–2 měsíce po skončení nouzového stavu, nebylo např. sníženo DPH na www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235#f6347884">služby cestovních kanceláří. Odpuštěna nebyla ani daň z příjmů za rok 2020, nebyl vytvořen kompenzační program pro škody způsobené přijatými opatřeními. Co se týče propagace domácí dovolené, připravovaný materiál byl ministryní pro místní rozvoj v červenci stažen.

Opatření navrhovaná svazem v poslední (.pdf, str. 12) skupině jsou pak podobná opatřením již zmíněným. Opět je navrhována marketingová podpora cestovního ruchu a poukázky na domácí dovolenou, zavedena nebyla ani možnost zaměstnavatelů přispět svým zaměstnancům na dovolenou v Česku, přičemž tato podpora by byla odepsatelná z daní.

Co se týče komplexnosti navrhovaných opatření, to je do značné míry subjektivním hodnocením, a proto nám nepřísluší ji hodnotit. Celkově pak hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť Svaz obchodu a cestovního ruchu sice navrhl přijetí opatření dříve než v létě, to však není jádrem výroku. Na druhou stranu můžeme říci, že svaz navrhl více opatření, než byl počet opatření schválených vládou, a v mnoha případech byly návrhy svazu přijaty pouze v omezené podobě.

Vláda v červnu 2020 vyhlásila dotační titul COVID-Lázně určený lázním zřizovaným státem (organizačními složkami státu či jejich příspěvkovými organizacemi, pozn. Demagog.cz). Podpora má být realizována v podobě jednorázového příspěvku 4 000 Kč na dospělou osobu, která v lázních stráví minimálně šest nocí. Na program byla vyhrazena 1 mld. z rozpočtu a platí od 1. července do konce tohoto roku.

V červenci vláda schválila další program na podporu cestovního ruchu COVID-Ubytování. V něm rozřazuje (.pdf, str. 5) typy ubytovacích zařízení od hotelů po turistické ubytovny a výše jednotlivých kompenzací za jeden pokoj. Majitelé ubytovacích zařízení mohou požádat o kompenzaci za období od začátku pandemie do 24. května 2020, tj. za dobu platných vládních opatření znemožňujících tuto formu podnikání (.pdf, str. 5). Na program bylo vyhrazeno více než 3 mld. Kč (.pdf, str. 1). Nemluvíme zde tedy o podpoře turismu, nýbrž spíše o podpoře cestovního ruchu v širším kontextu (.pdf, str. 1), tedy o snaze zachovat ubytovací kapacity.

Tyto vládní výzvy však měly návaznost na usnesení o Krizovém akčním plánu cestovního ruchu v České republice v letech 2020–2021. Na základě tohoto plánu ze začátku června vláda hodlá pomoci tuzemskému cestovnímu ruchu prostřednictvím sjednocení DPH v oblasti služeb na 10 % (.pdf, str. 18) a dalšími opatřeními. Například COVID III – poskytnutí ručení při úvěru (.pdf, str. 19) nebo realizací marketingové kampaně s názvem #světovéČesko. (.pdf, str. 23).

Vláda plánovala podpořit turismus i prostřednictvím kampaně v médiích, na kterou vyhradila 2 mld., později však dokument stáhla. Podle ministryně Dostálové se na opatření ještě pracuje.

Zástupci krajů pod záštitou Asociace krajů ČR se již dlouhodobě snažili od státu získat dotace na opravu silnic II. a III. třídy: „Považujeme za nutné upozornit na skutečnost, že se po dlouholeté nečinnosti předchozích vlád letos poprvé našel způsob, jak dlouhodobě neutěšenou situaci s opravami ‚krajských‘ silnic řešit.“

Za průlomové označil tehdejší šéf Asociace krajů Michal Hašek jednání, o kterém informovala Asociace na svém webu v září 2014. Michal Hašek konstatoval: „Je to poprvé, kdy je vláda po několika letech připravena financovat ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) opravy krajských silnic.“ V březnu 2015 Ministerstvo dopravy ČR informovalo, že se rozhodlo ze Státního fondu dopravní infrastruktury uvolnit více než 4 miliardy korun.

SFDI od roku 2015 každý rok vystavuje pravidla pro Program financování silnic II. a III. třídy ve vlastnictví krajů ze svého rozpočtu.

V roce 2015 byl SFDI připraven (.pdf, str. 1) rozdělit 4,4 miliardy korun. V roce 2016 byl připraven (.pdf, str. 10) poskytnout 3 miliardy korun. V roce 2017 SFDI pomohl financovat (.pdf, str. 12) tyto silnice krajům částkou téměř 2,87 miliardy korun.

Z výroční zprávy (.pdf, str. 46) SFDI za rok 2018 se můžeme dozvědět, že v roce 2018 poskytl krajům 4 miliardy korun. A nakonec z výroční zprávy (.pdf, str. 48) SFDI za rok 2019 vidíme, že krajům alokoval 1,9 miliardy korun.

Článek serveru Zdopravy.cz přímo uvádí: „Stát začal přispívat ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) krajům na silnice za ministra dopravy Dana Ťoka v roce 2015.“ 

Nejdříve uveďme výrok do kontextu debaty. Martin Netolický reaguje na Martina Kolovratníka, který říká: „Já musím znovu zopakovat, obce dostaly těch 1 250 Kč. Do krajů šlo 11 miliard na odměny pro zdravotníky, 5,2 miliardy do sociálních služeb. Nemohu souhlasit s tím, že 6 miliard do dvojek a trojek, do investic není dotace, není to pomoc krajům právě v těch penězích, které můžou kraje použít.“

Martin Kolovratník tedy po výčtu několika částek, které stát ze svého rozpočtu uvolnil na pomoc obcím a krajům, tvrdí, že součástí této pomoci bylo i 6 miliard na rekonstrukce silnic II. a III. třídy.

V rámci Asociace krajů bylo přitom dohodnuto, že kraje požádají stát o souhrnnou částku 8 miliard korun na opravy silnic druhé a třetí třídy na roky 2020 a 2021. Tuto částku se jim následně skutečně podařilo získat. Konkrétně šlo o 3 miliardy 700 milionů korun pro všechny kraje ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) na opravy silnic II. a III. tříd a mostů. 

K tomu dostane dalších 100 milionů korun Karlovarský kraj, který kvůli nastaveným podmínkám nemůže čerpat peníze z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Dalších 200 milionů získá Středočeský kraj, který má největší rozsah sítě krajských silnic a nejvíce nutných oprav. Celkem jde o 4 miliardy korun v letošním roce a 4 miliardy v roce 2021 plus možnost čerpání dalších 4 miliard z Integrovaného operačního programu na opravy silnic II. a III. tříd a mostů. 

V rámci dotačního programu IROP regiony počítají se spolufinancováním projektů oprav silnic v IROP tak, že 85 procent půjde z EU, 5 procent ze státního rozpočtu a 10 procent zafinancují kraje.

V případě SFDI získávají (.pdf, str. 1–3) kraje poměrnou část z celkových alokovaných prostředků (pro roky 2020 a 2021 vždy 4 mld. Kč) na základě délky silnic II. a III. třídy, které se nacházejí na jejich území. Pro získání peněz musí předložit seznam plánovaných investic (rekonstrukcí) těchto silnic. Komise, která prostředky rozděluje, přitom může konkrétní plánovanou akci odmítnout (.pdf, str. 5) jen z pevně daných důvodů, mezi něž patří např. kolize s plánovanou investicí státu nebo pokud se jedná o investici, na kterou nejsou prostředky SFDI určeny.

O financování projektů z IROP (.pdf, str. 24) mohou kraje žádat na základě vyhlášení výzvy, kdy předkládají žádosti o podporu. Na základě kritérií pak IROP vyhodnotí, které projekty budou financovány.

Celkem tedy kraje mohou na opravy silnic získat až 12 miliard korun, výrok však přesto hodnotíme jako pravdivý, neboť z kontextu je zřejmé, že Martin Netolický měl na mysli prostředky, které stát uvolní ze svého rozpočtu (resp. z rozpočtu SFDI), nikoliv i prostředky z programu IROP tvořené převáženě evropskými penězi, které však kraj může získat pouze na základě podání žádosti o udělení dotace, u které není jisté (.pdf, str. 45–46), zda bude na konkrétní projekt udělena.

Na konci roku 2019 byl schválen rozpočet Pardubického kraje na rok 2020 a střednědobý výhled rozpočtu Pardubického kraje na roky 2021–2022. V kapitole Sociální věci, která se týká uvedeného výroku, byly plánované příjmy kraje bez zdrojů z EU 5 mil. Kč. Pokud započítáme i zdroje z EU, pak dosahovaly celkové příjmy této kapitoly 32,652 mil. Kč (.zip, Příloha 5).

Přitom, jak plyne z uvedeného rozpočtu kraje, dosahovaly ve stejném roce výdaje kapitoly Sociální věci 198,858 mil Kč. Je tedy zřejmé, že výdaje v sociální oblasti kraje jsou dofinancovány z jiných kapitol. Stejná situace platí pro všechny ostatní rozpočtované kapitoly (Životní prostředí, Doprava, Školství a mládež).

Hlavní zdroj příjmů krajů totiž vzniká přerozdělením výnosu některých daní podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Jak plyne z rozpočtu Pardubického kraje, tyto příjmy tvoří drtivou většinu příjmů kraje (Kapitola finanční). Kraje tak disponují jednou sumou, kterou podle svých potřeb a závazků distribuují do jednotlivých oblastí (např. do sociálních služeb). Jestliže tedy v rámci debaty ve studiu zaznělo, že Pardubický kraj má přijít pro letošní rok o 900 milionů korun, pak se výpadek těchto příjmů logicky projeví v nedostatku finančních prostředků i pro kapitolu Sociální věci.

Dalším problémem je systém výplaty peněz na sociální služby, ve kterém peníze sice vyplácí kraj, ale příslušný obnos peněz obdrží od státu. Například v roce 2017 si kraje stěžovaly jak na nedostatečné instrukce od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak na nedostatek a opožděnost vyplácených financí. V roce 2019 pak z původně slíbených 2,5 miliard obdržely kraje od státu zhruba 1,5 miliardy, zbytek pak měly získat z evropských dotací. K situaci se vyjádřil pardubický krajský radní pro sociální problematiku Pavel Šotola (KDU-ČSL):  „V tuto chvíli nám chybí zhruba 110 milionů. Z jedné miliardy bychom dostali 53,7 milionu a z evropských fondů bychom za cenu strašné administrativy vyčerpali 17 milionů". Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) dodal, že kraji chybělo zhruba 35 mil. Kč: „Skutečně nám chybějí peníze na pobytové služby, což jsou služby klíčové. Nyní analyzujeme, jaká je ta finální částka".

Tato situace se tedy skutečně dá přirovnat k situaci v dopravě, ve které dochází k náročným vyjednáváním mezi hejtmany a vládou o uvolnění peněz ze Státního fondu dopravní infrastruktury, přičemž tyto peníze jsou v některých případech uvolňovány se zpožděním.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám podařilo dohledat pouze informace o tom, že kraje se kvůli koronaviru potýkají s finančními ztrátami. O propadu o 30 mil. Kč v dopravě v Pardubickém kraji se nám nic dohledat nepodařilo. S žádostí o vyčíslení propadu dopravy v důsledku koronavirové krize jsme proto oslovili Krajský úřad Pardubického kraje. Od něj jsme obdrželi odpověď, že přesná čísla budou známa až po konci roku 2020. Prozatím lze však ke zmíněné částce 30 mil. Kč říci, „že tato ztráta vznikla nevýběrem tržeb především v oblasti autobusové dopravy, kde riziko tržeb nese Pardubický kraj. Obdobný propad byl i v oblasti drážní dopravy, tam však toto riziko nese dopravce“. Podle odpovědi také musíme na konci roku očekávat ještě větší propad a tuto částku tak vztahovat pouze k období nouzového stavu.

Rozdíl plánované tržby a skutečné tržby v autobusové dopravě v Pardubickém kraji za období nouzového stavu pak dle krajského úřadu činí 31 221 555 Kč.

Například Liberecký a Ústecký kraj pak v srpnu požádaly přímo vládu o kompenzaci za ztráty v dopravě, které způsobila opatření kvůli koronaviru.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravdou, že propad příjmů kraje v oblasti dopravy je přibližně roven 30 milionům. Michal Kortyš se sice dopouští drobné nepřesnosti, když mezi důvody této ztráty započítává i vlakové dopravce, kteří dle informací krajského úřadu nesou ztráty ze svého, na celkovém vyznění výroku to však nic nemění.

V zákoně o Státním fondu dopravní infrastruktury se k sestavování rozpočtu uvádí:

„Fond sestavuje pro každý rozpočtový rok návrh rozpočtu Fondu, který předkládá prostřednictvím ministra vládě vždy do 30. září. Vláda předkládá návrh rozpočtu Fondu po případných změnách, které v něm provede, ke schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky současně s návrhem státního rozpočtu České republiky. “

V současné době rozpočet ještě není předložen v Poslanecké sněmovně, ale můžeme do něj nahlédnout zde.

V úvodu rozpočtu je uvedeno (.zip obsaženo v TEXT ROZPOČTU.doc, str. 5): „Celkový rozpočet ve výši 128,7 mld. Kč umožňuje financovat výše uvedené požadavky včetně investičních akcí. Na neinvestiční výdaje je alokováno celkem 45,7 mld. Kč a na investiční výdaje je alokováno celkem 83 mld. Kč.“

SFDI v rozpočtu uznává (str. 23) nutnost finančně pomoci krajům se silnicemi II. a III. třídy a uvádí, že:

„Na základě dohody krajů s vládou ČR byly finanční prostředky na opravy a rekonstrukce silnic II. a III. třídy ve výši 4 mld. Kč alokovány v rozpočtu SFDI pro rok 2021.“

S touto částkou pak rozpočet počítá v přílohách uvádějících výdaje ve výše odkazovaném archivu souborů (.zip podkapitola Kraje silnice II. a III. tříd, soubor „3 PŘÍLOHY – 4.pdf“, str. 9). 

Daný návrh mohl být do 15. září připomínkován a v blízké budoucnosti jej bude projednávat vláda a schvalovat Parlament. Navržená částka se tak ještě může změnit.

Financování krajů jako samosprávných celků v ČR je zajištěno pomocí sdílených daní. Nicméně dle kritiků je (.pdf, str.  3-4) toto financování vzhledem k povinnostem krajů nedostatečné, a kraje musí žádat vládu či některá ministerstva ododatečné finance. 

Zákon o rozpočtovém určení daní nabyl účinnosti 1. ledna 2001, tedy jen rok poté, co byly vytvořeny kraje jako vyšší územní samosprávné celky v současné podobě. V průběhu roku 2001 pak bylo na kraje převedeno vlastnictví silnic II. a III. třídy, o tom bylo rozhodnuto již v červenci 1999. Tedy ještě před tím, než byl zákon o rozpočtovém určení daní předložen v Poslanecké sněmovně. 

Příjmy krajů dle tohoto zákona jsou pak následující:

§ 3

Daňové příjmy rozpočtů krajů

(1) Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří

a) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

b) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

c) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

d) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

e) podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d),

f) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. g).

(2) Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle odstavce 1 písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(3) Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. a) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou kraji správcem daně a daní krajem přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně.

STAN se o problematiku přerozdělování finančních prostředků zajímají delší dobu. Otázkou však je, který návrh má Michaela Matoušková na mysli. V současné době totiž v Poslanecké sněmovně leží několik návrhů, které se týkají tohoto tématu. První je poslanecký návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní z pera KDU–ČSL. 

Dalším návrhem, který by připadal v úvahu, je návrh zastupitelstva Pardubického kraje, jeho předkladatelem (.pdf, str. 7) byl však hejtman Martin Netolický. Hnutí STAN má navíc v 45 členném zastupitelstvu pouze 3 zástupce, a tento návrh tedy nemůžeme brát jako návrh hnutí STAN.

Stejnou novelu předložilo již 5. února 2020 zastupitelstvo Libereckého kraje v čele se STAN a 2. března 2020 i zastupitelstvo Zlínského kraje v čele s KDU–ČSL. Předkladatelem (.pdf, str. 55) libereckého návrhu byl hejtman Půta, člen Starostů za Liberecký kraj. Hlasy Starostů pro Liberecký kraj pak byly pro schválení návrhu zásadní (.pdf, str. 43). Že jde o původní návrh Libereckého kraje, a tedy Starostů, dokládá i tisková zpráva Asociace krajů ČR.

Zmíněné novely si pak kladou (.pdf, str. 3–4) za cíl změnit financování krajů s odůvodněním spravedlivějšího rozdělení prostředků mimo jiné na údržbu silnic II. a III.třídy. V průběhu roku 2001 byly převedeny silnice II. a III. třídy pod vlastnictví krajů. Nicméně silniční daň a spotřební daň z minerálních olejů, které dle zastánců novely mají krajům pokrývat právě údržbu silnic, krajům připsány, ale byly převedeny na Státní fond dopravní infrastruktury.

Novely se tak snaží (.pdf, str. 1) využít části těchto daní a pomocí změny rozdělení podílu na základě počtu kilometrů silnic v krajích, vylepšit přerozdělování prostředků na údržbu silnic: 

„se procento, jímž se ostatní kraje s výjimkou Hlavního města Prahy podílejí na výnosu daně, vypočte jako součet:

1. poměru počtu obyvatel kraje k počtu obyvatel všech krajů s výjimkou Hlavního města Prahy vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,60, 

2. poměru součtu délky všech silnic II. třídy a III. třídy kraje vyjádřené v kilometrech k součtu délky všech silnic II. třídy a III. třídy všech krajů s výjimkou Hlavního města Prahy vyjádřené v kilometrech vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,40“.

Fakt, že kraje nemají na údržbu a opravy silnic II. a III. tříd dostatek peněz, je přitom dlouhodobým problémem. V roce 2011 se např. uvažovalo o vyřešení nedostatku financí zavedením mýtného i na těchto silnicích.

O dlouhodobé neudržitelnosti současného stavu pak hovoří i poslanci KDU–ČSL ve svém návrhu týkajícím se příjmů (.pdf, str. 2) Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI, nikoliv tedy krajů) kvůli špatnému stavu silnic II. a III. tříd, na jejichž údržbu kraje nemají dostatek financí:

„Dlouhodobě je současný stav financování silnic II. a III. třídy neudržitelný, jednotlivé kraje mají dnes stále rostoucí požadavky i na jiné priority, na opravu a údržbu těchto komunikací stále nejsou dostatečné finanční prostředky“.

Nedostatečnost financování silnic II. a III. třídy spadající pod kraje však připouští (.zip, obsaženo v TEXT ROZPOČTU.doc, str. 23) i SFDI:

„Z důvodu podfinancování oprav a údržby těchto silnic (II. a III. třídy), které jsou financovány z rozpočtů jednotlivých krajů, dochází k paradoxní situaci, kdy průběžně vylepšovaná nadřazená páteřní síť končí z pohledu uživatele na málo kvalitní infrastruktuře silnic II. a III. třídy“.

Dále se v návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury píše o dlouhodobé praxi mimořádných státních dotací krajům na údržbu silnic II. a III. tříd (str. 23):

„SFDI vnímá tuto záležitost jako velmi podstatnou z pohledu uživatele dopravní sítě, a díky disponibilním zdrojům v minulých letech, resp. 2015 až 2019, poskytoval každoročně jako mimořádný příspěvek na tento účel finanční prostředky v rozpětí od 2 mld. Kč do 4,4 mld. Kč“.

Problém financování oprav silnic II. a III. tříd je však dlouhodobý, což dokazuje (.pdf, str. 13) dokument MVČR zabývající se rozpočty územních samosprávných celků z roku 2008:

„Z hlediska dalšího vývoje salda hospodaření krajů očekáváme, že výše uvedený trend, kdy kraje začaly vykazovat záporný výsledek hospodaření, bude i v budoucnosti nadále pokračovat. Za hlavní příčinu tohoto jevu lze považovat realizaci řady finančně náročných projektů z rozpočtů krajů, např. v oblasti infrastruktury (rekonstrukce silnic)“.

Vláda v červnu 2020 schválila schodek rozpočtu 500 miliard Kč, i přestože původně počítala se schodkem o 200 miliard nižším. Novela zákona o státním rozpočtu byla Poslaneckou sněmovnou schválena dne 8. července 2020. Prezident zákon podepsal 15. července 2020 a 16. července byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Podle nejnovějších údajů dosáhlo na konci srpna saldo státního rozpočtu -230,3 miliard.

Ministerstvo financí uvádí: „Navržený schodek státního rozpočtu bude z převážné části financován běžnou emisní činností. (…) V souvislosti se změnou schodku státního rozpočtu na 500 mld. Kč dojde k celkovému meziročnímu nárůstu zadlužení o 481,13 mld. Kč. Zbylá část deficitu ve výši 18,87 mld. Kč bude financována ze státních finančních aktiv.“

Důvodem takto vysokého zadlužení je pokles příjmů rozpočtu a nárůst některých výdajů v souvislosti s epidemií koronaviru. Financování řešilo Ministerstvo financí mimo jiné smlouvou o úvěru s Rozvojovou bankou Rady Evropy. Úvěr ve výši 300 milionů euro (cca 8,3 mld. Kč) má být využit na financování výdajů na zdravotnictví.

ČTK k tomu uvádí, že: „Ministerstvo plánuje většinu schodku uhradit vydáváním státních dluhopisů, o které mají investoři v posledních měsících velký zájem. Úřad si takto už zajistil například pokrytí všech korunových splátek dluhopisů splatných v letošním roce i dříve plánovaný schodek 300 miliard korun.“

I ministryně Alena Schillerová počítá se schodkem 500 miliard Kč do konce roku: „Vlivem logicky rostoucích mandatorních výdajů a protikrizových daňových úlev v řádu desítek miliard lze i v příštím roce předpokládat výraznější deficitní hospodaření," řekla Schillerová. Letos se počítá se schodkem 500 miliard korun. „Výměnou za vyšší schodek však získáváme rychlejší ekonomické oživení, zachování životní úrovně a zmírnění růstu nezaměstnanosti," dodala.

Robert Hrdina se ve svém výroku dopouští určité nepřesnosti, když uvádí, že již došlo k vypůjčení 500 miliard Kč. O zhruba tuto částku by skutečně mělo stoupnout zadlužení České republiky, ale až v průběhu roku v souvislosti s plněním státního rozpočtu. Výrok však stále hodnotíme jako pravdivý, protože růst zadlužení je již Sněmovnou schválen.