Přehled ověřených výroků

Rodičovská dovolená je řešena na základě směrnice EU č. 2019/1158, která má ulehčit ženám na mateřské a rodičovské dovolené návrat do zaměstnání. Jak název směrnice napovídá, má napomoci k rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob.

Informaci ve výroku, tedy že otcové budou muset povinně nastoupit rodičovskou dovolenou, rozšířil Radiožurnál, který v článku zmínil, že otcové budou na základě přijaté směrnice Evropské unie muset na čas vystřídat partnerku na rodičovské dovolené. Následně tuto zprávu převzaly např. Parlamentní listy a další média. Radiožurnál se za tuto chybu omluvil.

V úvodním bodu 20 zmíněné směrnice se píše: „Jelikož většina otců právo na rodičovskou dovolenou nevyužívá nebo značnou část svého nároku na dovolenou přenáší na matky, prodlužuje tato směrnice minimální dobu rodičovské dovolené, kterou nelze přenést z jednoho rodiče na druhého, z jednoho na dva měsíce, aby motivovala otce k čerpání rodičovské dovolené a současně zachovala právo každého rodiče čerpat alespoň čtyři měsíce rodičovské dovolené, které stanoví směrnice 2010/18/EU. Účelem zajištění, aby měl každý rodič výhradně pro sebe alespoň dva měsíce rodičovské dovolené, které nelze přenést na druhého rodiče, je motivovat otce k tomu, aby svého práva na tuto dovolenou využívali. Současně se tím podporuje a usnadňuje opětovné začlenění matek na trhu práce poté, co po určitou dobu čerpaly mateřskou a rodičovskou dovolenou.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o směrnici Evropské unie, mají členské státy povinnost implementovat ji do svého právního řádu, a to do 2. srpna 2022 (viz čl. 20 směrnice). Je však na jednotlivých členských státech, jak formulují příslušné zákony, tedy jak cílů vytyčených směrnicí dosáhnou. Jak říká Vladimír Dostálek z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí: „Směrnice neukládá povinnost druhému rodiči strávit dva měsíce na rodičovské dovolené, ale ukládá povinnost členským státům tuto možnost pro rodiče zajistit.“

Samotná práva a povinnosti jsou obsaženy v článku 5 směrnice, kde se píše: „Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý pracovník měl individuální právo na rodičovskou dovolenou v délce nejméně čtyř měsíců (…). Členské státy zajistí, aby dva měsíce rodičovské dovolené nebylo možné přenést.“

Ona „povinnost“ ve spojení s nastoupením na rodičovskou dovolenou tedy spočívá v tom, že oba z rodičů mají nárok na alespoň 2 měsíce výhradní rodičovské dovolené. Pokud ji jeden z nich nevyčerpá, nárok propadá a nedá se převést na druhého z rodičů. Je ale na České republice, jak tuto povinnost implementuje. Pokud je tedy nyní rodičovská dovolená např. na 2 roky, situace může být taková, že 22 měsíců bude určeno pro jednoho z rodičů (zjednodušeně řečeno, u nás typicky matka) a 2 měsíce budou určeny výhradně pro druhého z nich (typicky pro otce). Jinou přijatelnou variantou však je, že matkám zůstanou 2 roky a otcům se 2 měsíce přidají.

FAKE NEWS❗️ Českými médii se šíří informace o tom, že Evropská unie chce, aby otcové chodili povinně na dvouměsíční rodičovskou dovolenou. Je to nesmysl.👇🏼 https://t.co/zLIaH9Kh9z

— Tomáš Zdechovský (@TomasZdechovsky) August 11, 2020

První informace o přípravě pandemického plánu na případnou druhou vlnu epidemie covidu-19 se začaly objevovat v polovině května. „(…), jsem v kontaktu s epidemiology i s týmem chytré karantény. A právě oni připravují společně s ministerstvem zdravotnictví plány na případnou druhou vlnu,“ uvedl 14. května premiér Babiš. Dále se také zmínil o zapojení aplikace eRouška do druhé části projektu chytré karantény a o přípravě nákupu zásob do státních hmotných rezerv.

Následně 4. června opozice požádala vládu o aktualizování pandemického plánu, podle něhož by se mělo v případě druhé vlny epidemie postupovat. Současný pandemický plán byl totiž vytvořen roku 2011. Na to reagoval Andrej Babiš na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 5. června: „Takže není potřeba nějak… I včera v Parlamentu, opozice chce od nás nějaký plán. No plán je takový, že každý den vlastně to sledujeme.“ Popřel tak vytváření konkrétního plánu, nicméně opakovaně zdůraznil aplikaci Chytrá karanténa. Dále doplnil: „Jaký plán. No, tak když budeme mít pocit, že je tady nějaký zvýšený výskyt, tak samozřejmě budeme reagovat velice rychle, ale už to nebude nikdy plošné opatření.“

17. srpna 2020 proběhla tisková konference po zasedání Rady vlády pro zdravotní rizika, kde ministr zdravotnictví Adam Vojtěch oznámil: „Proto tedy jsme se rozhodli, že od 1. 9. 2020 zavádíme povinnost plošného nošení roušek ve všech prostředcích veřejné dopravy v České republice včetně meziměstských spojů. Stejně tak bude povinnost nošení roušek ve vnitřních prostorech, jako jsou obchody, obchodní centra, pošty, úřady, a na vnitřních hromadných akcích bez ohledu na počet účastníků.“

To, zdali vláda měla pouze „plané výkřiky“, nebo „makala na efektivním řešení“, nehodnotíme.

Premiér @AndrejBabis má krátkou paměť. V červnu se obořoval na opozici, že žádný plán nepotřebuje a další plošná opatření už nebudou. Od září jeho kabinet plošná opatření opět zavádí. Místo planých výkřiků měla jeho vláda spíš makat na efektivním řešení. https://t.co/SWpiPJcPjR

— Ivan Bartoš (@PiratIvanBartos) August 17, 2020

Na jare měl ministr Plaga na vsechno dost času.Návrh on-line výuky poslanců KDU-CSL odmítl,aby poté se stejnými argumenty predlozil vládní návrh,který chce tlačit ve stavu legisl.nouze.Realizace je vsak složitější.Nestačí jen penize pro ZS,potřebuji je SŠ a sociálne slabé rodiny.

— Jiří Mihola (@JMihola) August 17, 2020

Na konci června navrhli poslanci KDU-ČSL novelu školského zákona. V důvodové zprávě (.pdf, str. 2) je napsáno, že distanční vzdělávání nebylo dosud zajištěno pro všechny žáky ve stejné míře a že někteří žáci se dokonce do výuky ani nezapojili, a tudíž jsou v nevýhodě vůči ostatním studentům. Z tohoto důvodu by podle důvodové zprávy měla vyhláškou MŠMT být nastavena konkrétní pravidla pro distanční a kombinovanou formu výuky s tím, že by to také pomohlo nemocným žákům či těm na studijním pobytu v zahraničí. 

K tomuto návrhu zaujala vláda nesouhlasné stanovisko (.pdf) a návrh zatím nebyl na plénu Sněmovny projednáván. Je však nutno podotknout, že vláda své nesouhlasné stanovisko neodůvodnila tím, že by nesouhlasila s věcnou stránkou návrhu lidoveckých poslanců, ale právě připravovaným návrhem MŠMT, který má „uceleně upravovat problematiku vzdělávání na dálku při mimořádných situacích", a také potřebou změny v zákoně „a nikoliv v prováděcím právním předpisu, jak navrhují předkladatelé“ (str. 1). Vláda dále uvedla, že „výsledným řešením by mělo být nastavení příslušných pravidel pro organizaci vzdělávání, tedy například umožnit vzdělávání na dálku prostřednictvím informačních technologií, při mimořádných situacích.“

V novém vládním návrhu novely školského zákona, který byl poslancům rozeslán 17. srpna 2020 a který měl být a nakonec opravdu byl projednáván ve stavu legislativní nouze, se považuje za nezbytně nutné upravit pravidla pro případ opakující se situace ve školách (a to i z jiných důvodů, např. živelních pohrom [.pdf, str. 5]). Je tak navrženo stanovit škole povinnost, aby zajistila pro žáky či studenty v povinné školní docházce distanční výuku, která by zároveň měla být přizpůsobená podmínkám těchto žáků či studentů. Dále je v novele navrženo, aby MŠMT mělo možnost při vyhlášení mimořádných opatření upravit termíny a lhůty stanovené školským zákonem (.pdf, str. 4).

Byť se lidovecký návrh od toho vládního liší v mnoha aspektech, oba si kladou za cíl v reakci na zavření škol v důsledku epidemie covidu-19 legislativně upravit distanční formu vzdělávání a stanovit pro ni jasná pravidla, aby se jí všichni žáci a studenti mohli účastnit. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Součástí hodnocení není, zdali měl ministr Plaga na jaře dost času, stejně tak ani složitost návrhů či otázka toho, kdo potřebuje peníze.

Navrhuji snížení platů úst.činitelů na 4násobek min.mzdy. A minimálka by se měla valorizovat automaticky dle vývoje mezd. Poslancům by se tak plat snížil o cca 22 000. Doufám, že ANO a Piráti to podpoří, zmrazení je pouze ústupová varianta. Návrh jsme vyslali k připomínkám.

— Jana Maláčová (@JMalacova) August 17, 2020

Ministerstvo práce a sociálních věcí (.pdf) 6. listopadu 2019 stanovilo platovou základnu, která slouží k výpočtu platů řady představitelů státní moci, pro rok 2020 na částku 84 060 Kč. Ministerstvo ji určuje na základě zákona č. 236/1995 Sb. Ze znění ustanovení je patrné, že současný systém je vázaný na průměrnou výši mezd v nepodnikatelské sféře. Podle § 8 zákona pak „poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08“. Základní (hrubý) plat poslance pro rok 2020 tedy vychází na 90 800 Kč.

Z tohoto je také zřejmé, že se ministryně Maláčová dopouští určité nepřesnosti, když tvrdí, že navrhuje snížení platů ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy. Na čtyřnásobek minimální mzdy by se totiž snížila pouze platová základna (.doc, str. 1), od které se pak odvíjí výše platů jednotlivých činitelů. Např. poslancům se tato základna násobí keficientem 1,08, https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-236#p11-1">členům vlády koeficientem 2,06 a premiérovy náleží 2,9 násobek platové základny.

Ministryní Maláčovou navrhovaná platová základna, která se na rozdíl od současného stavu odvíjí od výše minimální mzdy, se pro rok 2021 rovná 68 400 korunám (.docx, str. 10). Po vynásobení koeficientem 1,08 pro stanovení základního poslaneckého platu se dostáváme na částku 73 872 Kč. Bohužel v současné době není možné spočítat, kolik by byla výše poslaneckého platu podle současného modelu výpočtu, neboť Český statistický úřad dosud nezveřejnil výši průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře.

Druhou možnou metodou, jak výrok ověřit, je nikoliv rozdíl v platech poslanců dle současné a navrhované úpravy, ale rozdíl mezi současnými platy a platy od 1. ledna 2021 za předpokladu, že navrhovaná úprava bude od tohoto data účinná. V tomto případě by tedy byl nově plat poslance roven 73 900 Kč (17100 x 4 x 1,08) a rozdíl oproti současnosti je tedy 16 900 Kč. V případě čistého platu pak cca 11 700 Kč.

Dále můžeme spočítat, jak by navrhovaná změna hypoteticky ovlivnila letošní platy. Současná výše minimální mzdy je 14 600 Kč. Plat poslance by tedy byl 63 100 Kč. Rozdíl v hrubém platu dle navrhovaného a současného modelu je tedy 27 700 Kč. Pokud bychom vzali v potaz plat čistý, bylo by to cca 19 100 Kč. V dalších letech by se pak rozdíly zmenšily, neboť dle návrhu ministryně Maláčové by minimální mzda měla být automaticky valorizována (.doc, str. 4) dle růstu průměrných mezd. Pro rok 2021 je tedy předpokládaná výše valorizované minimální mzdy 17 100 Kč (.docx, str. 10).

Ani zde tedy není změna rovna 22 000 korunám, jak však již bylo zmíněno, minimální mzda by dle návrhu měla být automaticky valorizována, a to tak, aby dosahovala půlnásobku průměrné mzdy v předminulém roce. V roce 2020 by tedy dle návrhu ministryně Maláčové nebyla hypoteticky minimální mzda 14 600 Kč, avšak rovných 16 000 Kč  (.docx, str. 10). Při této výši by pak základní plat poslance činil 69 200 Kč, což je o 21 600 Kč, tedy o přibližně 22 000 Kč méně, než je dnešní skutečný poslanecký plat.

Rozdíl v platech dle jednotlivých metod výpočtu je přehledně znázorněn v následující tabulce

Nápad snížit platy poslancům, senátorům a ministrům kvůli koronavirové krizi představila veřejnosti ministryně práce a sociálních věcí Maláčová už v květnu 2020. Tehdy se hovořilo o snížení na maximálně pětinásobek minimální mzdy. Aktuální návrh, který je předmětem výroku, byl předložen 18. srpna a v současnosti se nachází v připomínkovém řízení. 

Návrh obsahuje taktéž variantu (.doc, str. 2), která by znamenala dvouletou fixaci stávajících platových základen. Vzhledem k ponechání platových základen (i systému koeficientů) by ani zde platy poslanců v následujících 2 letech neklesly o 22 000 Kč, jejich nominální hodnota by zůstala naprosto totožná. Následně by se pak platy poslanců odvíjely od čtyřnásobku minimální mzdy.

Přání ministryně volající po podpoře od zmíněných politických stran nehodnotíme, neboť nejde o faktické tvrzení. Stejně tak tvrzení, zda nějaký návrh je, nebo není ústupovou variantou. Pro úplnost však uveďme, že Piráti mají skutečně kvůli koronavirové krizi v plánu navrhnout zmrazení platů politiků a dalších ústavních činitelů.

Na úplný závěr zmiňme tzv. náhrady výdajů poslanců, které v mnoha případech tvoří podstatnou část jejich příjmů. Výše některých z nich jsou totiž vázány právě na platovou základnu. V širším kontextu by tak poslanci mohli přijít o výrazně vyšší částky. Vzhledem k užití slova plat ze strany ministryně však tyto ztráty v rámci hodnocení nebereme v potaz.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť kdyby se na rok 2020 aplikoval navrhovaný zákon jako celek, činil by pokles poslaneckého platu skutečně přibližně 22 000 Kč.

Na plánu obnovy EU se unijní lídři dohodli 21. července 2020. „Je to poprvé v dějinách EU, kdy je náš rozpočet spjat s klimatickými cíli a s respektováním právního státu,“ uvedl předseda Evropské rady Charles Michel. Tuto podmínku upravují odstavce 22 a 23 (.pdf, str. 15 a 16), které kladou důraz na důležitost dodržování zásad právního státu. Pokud dojde k nedodržení zásad právního státu, rozhodne o opatřeních navržených Komisí Rada kvalifikovanou většinou.

Co se týče uváděné slevy, článek 152 (.pdf, str. 65) stanovuje snížení ročního příspěvku založeného na HND jednotlivých zemí: Dánsko (377 mil. eur), Německo (3 671 mil. eur), Nizozemsko (1 921 mil. eur), Rakousko (565 mil. eur) a Švédsko (1 069 mil. eur). Z následujícího článku 153 (.pdf, str. 65) pak plyne, že toto snížení bude financováno všemi členskými státy podle jejich HND. Tyto slevy (tzv. rabaty) byly důvodem sporu již při plánování původního dlouhodobého rozpočtu 2021–2027 a dle původních návrhů měly být podstatně zmenšeny či dokonce odstraněny. K tomu však nakonec nedošlo, naopak došlo k jejich navýšení. Pro víceletý finanční rámec 2014–2020 byly např. stanoveny slevy pro Dánsko ve výši 130 mil. eur, pro Nizozemsko 695 mil. eur či pro Švédsko 185 mil. eur (v cenách roku 2011).

Česká republika získala touto dohodou navíc 1,55 mld. eur v rámci Fondu soudržnosti (.pdf, str. 34) a také privilegium v programu „Investice pro zaměstnanost a růst“, z něhož může využít až 25 % místo 20 %, které představují maximum pro ostatní státy (.pdf, str. 14). Z fondu obnovy pak Česká republika získá na dotacích 8,7 mld. eur a dalších 15,4 mld. eur si bude moci půjčit.

Jsem rád, že se unijní lídři dohodli na plánu obnovy EU a zahrnuli i podmínku právního státu, aby v EU nevznikaly nedemokratické režimy. Zvýšené slevy čistým plátcům sice způsobí větší podíl ručení ČR, ale to snad kompenzuje navýšení peněz na dotace pro ČR https://t.co/eLv1B7kb4f

— Tomáš Martínek (@TomasMartinekCZ) July 21, 2020

2. května 2020 vydala Evropská komise návrh (.pdf) víceletého finančního rámce Evropské unie na období 2021–2027. Předpokládáme, že Mikuláš Peksa má na mysli právě kapitolu „Výzkum a inovace“, která má tři složky: Horizont Evropa s rozpočtem 97,6 mld. eur (str. 5), Euratom, na který jde 2,4 mld. eur (str. 5), a projekt Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER), kam směřuje 6,07 mld. eur (str. 7).

Mezi 17.–21. červencem letošního roku došlo k jednání lídrů EU, během nějž byla přijata dohoda (.pdf) na víceletém finančním rámci a evropském programu Next Generation EU. Oproti původnímu návrhu došlo k poklesu množství financí, které mají směřovat na podporu výzkumu a inovací z víceletého finančního rámce. Program Horizont byl snížen na 75,9 mld. eur a ITER na 5 mld. eur (str. 18). Daný dokument se nezmiňuje o rozpočtu Euratomu.

Původní květnový návrh obsahuje i položku věnující se vědě a výzkumu v rámci Evropského obranného fondu (Next Generation, .pdf, str. 76) ve výši 4,1 miliardy eur. Celkový rozpočet fondu byl zmenšen z původních 13 na 5 mld. eur (.pdf, str. 5), jak byl ale umenšen rozpočet na výzkum v rámci tohoto fondu není jasné. Teoreticky by se pak do oblasti výzkumu dal zařadit i Evropský kosmický program, jehož rozpočet byl z původních 16 mld. eur (.pdf, str. 27) zkrácen na 13,2 mld. eur (.pdf, str. 18).

Pokud bychom tedy brali v potaz pouze změny v kapitole víceletého finančního rámce týkající se výzkumu a inovací, pak zjistíme, že rozpočet na výzkum byl snížen o 25,17 mld. eur. Snížení rozpočtu na výzkum se pak velmi pravděpodobně dotklo i Evropského obranného fondu a o 2,8 miliardy byl zkrácen rozpočet kosmického programu.

Součástí hodnocení tweetu není, zdali jde o dobrou zprávu, či nikoliv, stejně tak nehodnotíme názor, že škrtání na výzkumu je hloupé.

Dobrá zpráva - Evropská rada se konečně na něčem dokázala shodnout. 

Špatná zpráva - v porovnání s návrhem Komise z května je rozpočet na výzkum ponížený o 14 miliard €.

Pěkně prosím, škrtat na výzkumu není šetřivé, ale prostě hloupé.

— Mikuláš Peksa (@vonpecka) July 21, 2020

Podle Konvergenčního programu České republiky z dubna 2019 byl střednědobý rozpočtový cíl pro Českou republiku v letech 2020 až 2022 nastaven na −0,75 % HDP (.pdf, str. 2).

Od 27. dubna 2020 je však v platnosti novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Novelu přijali poslanci 22. dubna, pro hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM, poslanci dalších stran hlasovali proti.

O úpravě a snižování střednědobého rozpočtového cíle pojednávají § 10a a § 11a:

㤠10a

Ministerstvo stanoví částku celkových výdajů sektoru veřejných institucí pro

a) rok 2021 jako součet částek nejvýše 4 % prognózovaného nominálního hrubého domácího produktu a prognózovaných celkových konsolidovaných příjmů sektoru veřejných institucí upravených o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací na rok 2021; celkové výdaje sektoru veřejných institucí se konsolidují o jejich vzájemné finanční vztahy a stanoví se podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího Evropský systém národních a regionálních účtů v Evropské unii,

b) roky 2022 až 2027 ve výši odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, alespoň o 0,5 procentního bodu.“

㤠11a

Pro účely § 11 se částka celkových výdajů sektoru veřejných institucí za

a) rok 2021 vypočtená zpětně v roce 2022 navyšuje o částku použitou ministerstvem v roce 2021 podle § 10a písm. a),

b) roky 2022 až 2027 vypočtená zpětně v roce následujícím navyšuje na částku odpovídající meziročnímu zlepšení salda hospodaření sektoru veřejných institucí, upraveného o vliv hospodářského cyklu a o vliv jednorázových a přechodných operací, o 0,5 procentního bodu.“

Z toho vyplývá, že střednědobý rozpočtový cíl deficitu 0,75 % HDP se pro příští rok může navýšit až na 4 % HDP a poté by se měl každoročně snižovat o 0,5 p. b. Takovým tempem by výše střednědobého rozpočtového cíle deficitu v roce 2027 měla klesnout na 1 % HDP a následně dosáhnout na původní úroveň 0,75 % HDP v roce 2028, jak je uvedeno i v důvodové zprávě návrhu (.docx, str. 4): „Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem.“

Ministryně Schillerová sice správně  říká, že se vláda zavázala ke snižování střednědobého rozpočtového cíle, ale už nedodává, že nejprve dojde k jeho podstatnému navýšení z původně plánovaného 0,75 % HDP na 4 % HDP a teprve poté by měla úroveň každoročně klesat. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

O tom, že schodek státního rozpočtu na příští rok bude zřejmě také velký, mluvil už makroekonomický expert Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a poradce Andreje Babiše pro ekonomiku Martin Fassmann. Pokud podle něj bude letos schodek rozpočtu dosahovat výše 500 miliard, pak musí být schodek pro příští rok minimálně stejně velký. S dlouhodobějším propadem v příjmech a naopak také s navýšením výdajů pak počítá i důvodová zpráva (.pdf, str. 3) k diskutované novele.

Jak již dříve uvedla ministryně financí Alena Schillerová, česká ekonomika by musela ročně růst až o 11 %, aby se státní rozpočet ve střednědobém výhledu vrátil ke schodkům kolem 40 až 50 miliard. Česká národní banka však očekává pro příští rok růst české ekonomiky o 4 %, Evropská komise o 5 %.

V dubnu vláda schválila novelu (.pdf) zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Tento zákon má zabránit nadměrnému a nekontrolovatelnému zadlužování státu. Vláda ale v souvislosti s pandemií koronaviru připravila jeho změnu, jelikož předpokládá, že stát se bude muset v následujících letech zadlužit víc, než současný zákon dovoluje. Novela například umožňuje vytvořit pro rok 2021 fiskální prostor na úrovni strukturálního deficitu ve výši 4 % HDP. V následujících letech by pak veřejné finance byly konsolidovány podle nařízení Rady EU č. 1466 z roku 1997 o půl procentního bodu ročně. Česká republika by tak do roku 2028 měla opět plnit svůj střednědobý rozpočtový cíl a ekonomika by neměla být destabilizována nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem.

Alena Schillerová ve svém výroku hovoří o období vlády Petra Nečase. Recese nastala po krátkém oživení ekonomiky po globální hospodářské krizi z let 2008/2009. V letech 2010 a 2011 česká ekonomika rostla, sice pomalu, ale následně v roce 2012 propadla znovu do recese, která trvala zhruba 2 roky (viz graf níže). Ve spojení s hospodářskou krizí z roku 2009 se tak hovořilo o nejdelší recesi v České republice v historii. Index prosperity, který porovnává vývoj reálných mezd a míru nezaměstnanosti, se teprve v roce 2015 dostal nad hodnotu, které dosáhl v roce 2007.

Roční růst HDP České republiky vyjádřený v %

V roce 2010 tehdejší vláda dle svých vlastních vyjádření skutečně šla spíše cestou škrtů ve vládním rozpočtu nežli zvýšenou investiční aktivitou. Vláda snižovala počty státních zaměstnanců a přistupovala k obecným úsporám ve státním sektoru ve snaze neprohlubovat zadlužení státu. Dále také například zmenšovala výdaje na dopravní infrastrukturu či rušila některé programy sociální politiky. Na rok 2011 pak vláda naplánovala rozpočet s nižším deficitem, než jaký byl v letech 2009 a 2010 (viz graf níže). I média v té době hovořila o velkém šetření a škrtání ve vládním rozpočtu – hovořilo se o „Kalouskově léčbě“, hojně probírané byly škrty platů státních zaměstnanců.

Celkové výdaje za rok 2011 pak ve výsledku byly ještě nižší, než jaké vláda plánovala – místo schválených 1 190,70 mld. korun se utratilo pouze 1 155,53 mld. Největší úspory lze pozorovat v kapitálových výdajích. Schodek schváleného rozpočtu se tak oproti roku 2010 snížil téměř o 15 mld. korun.

Je tedy pravdou, že vláda po roce 2010 prováděla politiku škrtů a že poté došlo k recesi ekonomiky České republiky. Je také pravdou, že pokles výdajů vlády se projeví negativně na růstu HDP. Na druhou stranu celkové výdaje státního rozpočtu se i přes uvedené škrty nijak výrazně nesnižovaly a spíše stagnovaly, jak je vidět z údajů státního závěrečného účtu za rok 2010, 2011 (.pdf, str. 2) a 2012 (.pdf, str. 2). Nelze tedy prokázat příčinnou souvislost mezi prováděnými škrty a vzniklou recesí. Názory odborníků na danou věc se liší. Někteří ekonomové, jako například v dané době Tomáš Holub či zpětně Miroslav Singer, považovali škrty a šetření vlád během krize za chybu a za důvod následné recese. Jiní, jako například Aleš Michl, ale tvrdili, že samotné škrty Českou republiku do recese nedostaly.

Výrok Aleny Schillerové obsahuje dvě faktické části, na které jsme se při hodnocení zaměřili. Jedná se jednak o tvrzení, že tehdejší pravicová vláda v roce 2010 škrtala a také, že těmto škrtům následovala ekonomická recese. Další části jsou buď subjektivním hodnocením ministryně, případně naznačením kauzálního vztahu mezi rozpočtovými škrty a ekonomickou recesí, na kterém nepanuje odborná shoda. Jelikož jsou obě faktické části pravdivé, výrok jako celek také hodnotíme jako pravdivý.

Důvodová zpráva k vládní novele zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, uvádí (.pdf, str. 3–4), že vláda „pro rok 2021 navrhuje vytvořit fiskální prostor až do výše 4 % HDP a následně konsolidovat veřejné finance (…) o půl procentního bodu meziročně. Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem“.

Dle dokumentu (.zip, D01.pdf, str. 10) Ministerstva financí, zveřejněném v říjnu 2019, tedy ještě před pandemií, odpovídá limit střednědobého rozpočtového cíle „hodnotě strukturálního salda −0,75 % HDP“. Dodejme, že stejné číslo uvádí také zmíněná důvodová zpráva (.pdf, str. 3): „Výše střednědobého rozpočtového cíle je pro rok 2020 a roky následující stanovena na −0,75 % HDP.“

Ministerstvo financí tedy plánovalo, že strukturální schodek veřejných financí nepřesáhne 0,75 % HDP. Z důvodové zprávy a také z Rozpočtové strategie sektoru veřejných institucí České republiky na roky 2021 až 2023 (.pdf, str. 2) z dubna 2020 pak vyplývá, že strukturální saldo by mělo podle MF v roce 2028 činit −0,5 % HDP.

Zde je důležité zmínit, že hodnoty strukturálního salda veřejných financí byly dle dat MF (.pdf, str. 39) v letech před pandemií vyšší než −0,5 % HDP. V roce 2019 byl výsledek záporný a činil −0,1 % HDP, jednalo se tedy o strukturální deficit. V předcházejících třech letech naopak strukturální saldo skončilo v číslech kladných, tedy v přebytku – v roce 2018 to bylo 0,7 % HDP, v roce 2017 1,1 % HDP a v roce 2016 0,9 % HDP.

Dle dostupných informací tak Ministerstvo financí plánuje, že v roce 2028 bude činit strukturální saldo veřejných financí −0,5 % HDP, a nepřesáhne tudíž před pandemií stanovenou hodnotu střednědobého rozpočtového cíle (−0,75 % HDP). Ve veřejně dostupných dokumentech MF se však neobjevuje, že by strukturální saldo v roce 2028 mělo dosáhnout hodnot z let před pandemií (−0,1 % HDP a vyšších), výrok proto hodnotíme jako zavádějící.