Přehled ověřených výroků

Největšími zahraničními investory (.pdf, str. 6–7) v České republice jsou firmy se sídlem v Nizozemsku, Německu, Lucembursku, Rakousku a Francii. Na firmy sídlící v Evropské unii celkově připadá 88,9 % investic v ČR. Pokud vezmeme v úvahu konečné vlastníky investujících firem, nejvíce se v ČR angažuje Německo, Rakousko, české firmy se sídlem v zahraničí, Francie a USA.

Zahraniční investoři vydělali v roce 2019 z přímých investic v České republice 488,3 miliardy korun. Z toho bylo v Česku 39 procent znovu reinvestováno. Na dividendách tak minulý rok odteklo z ČR do zahraničí 299 miliard korun.

V roce 2018 (.pdf, str. 6) odešlo do zahraničí ve formě dividend 293,5 miliardy korun, reinvestováno zde bylo 126,2 miliardy.

Tchaj-wan, respektive jeho politický systém, byl ustanoven roku 1949. Od této doby jsou vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem komplikované. Tchaj-wan, který je v podstatě na Číně nezávislý, neustále bojuje právě proti pozici Číny, která ostrov považuje za svou provincii. Ke značnému zlepšení vztahů došlo roku 1980 na základě čínského návrhu „Jedna země, dva systémy“. Tento návrh ovšem nebyl úspěšný a Čína stále odmítá nezávislost Tchaj-wanu. 

Rostoucí čínskou asertivitu vůči otázce nezávislosti Tchaj-wanu dokazuje přijetí tzv. Zákona proti odtržení v roce 2005, který byl reakcí na znovuzvolení tchajwanského prezidenta Chen Shui-biana prosazujícího politiku nezávislosti na pevninské Číně.

K dalšímu prohloubení problémů došlo po zvolení Cchaj Jing-wen prezidentkou roku 2016 (svůj mandát obhájila v roce 2020). Ta je známa jako bojovnice za autonomii Tchaj-wanu, kterou Čína odmítá. 

Zhoršení vztahů mezi těmito dvěma státy dokazuje i zákaz z čínské strany, který neumožňuje čínským občanům individuální cesty na Tchaj-wan. Platí od července minulého roku. Mezi další příklady zhoršených vztahů patří i to, že tchajwanští zástupci nebyli pozváni na každoroční setkání WHO. „Mohou za to samozřejmě nevyřešené diplomatické vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, ale jde tady taky o velmi úspěšnou vlivovou politiku ČLR, v pronikání do mezinárodních organizací a jejich ovlivňování.“ Tak zněl komentář tchajwanského ministra zahraničí k této věci.

Pravdou je také fakt, že Čína se ohledně kontaktů s Tchaj-wanem chová agresivněji i v komunikaci s Českou republikou. Příkladem může být už kauza z minulého roku, kdy zástupci Čínské lidové republiky požadovali odchod tchajwanského delegáta ze setkání investorů se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu. Z nedávné doby jde také o kauzu „výhružného“ čínského dopisu, který Jaroslava Kuberu varoval před případnými následky jeho cesty na Tchaj-wan. 

Největší investiční spolupráce s Tchaj-wanem probíhá v oblasti elektrotechnického průmyslu, kde se vyskytují téměř dvě pětiny všech investičních projektů. Největším tchajwanským investorem je firma Foxconn, která má v ČR i své pobočky. Foxconn se specializuje na výrobu elektroniky a počítačových součástek.

Podle metodiky ČNB se výpočet přímých zahraničních investic (PZI) stanovuje jako součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu (.pdf, s. 2–3). Celkový stav PZI v ČR dle jednotlivých zemí ČNB uvádí pro roky 2014–2018. Ke konci roku 2018 byla hodnota tchajwanských investic v ČR 1,69 miliardy korun. Největší hodnotu měly tchajwanské investice o rok dříve, kdy dosáhly výše 5,94 miliardy. Tato změna je způsobena především změnou v rámci ostatního kapitálu, do kterého mimo jiné spadají poskytnuté a přijaté úvěry (.pdf, s. 2–3). V jednotlivých letech se ale v rámci asijských zemí Tchaj-wan na 3. pozici nikdy nenacházel, pohyboval se mezi 9. a 5. místem.

O trochu odlišnější je pozice Tchaj-wanu, pokud se podíváme na stav PZI v ČR podle zemí a NACE2 odvětví (tabulka 3.3) a zaměříme se jenom na zpracovatelský průmysl. Ke konci roku 2018 byla hodnota tchajwanských investic do českého zpracovatelského průmyslu 1,36 miliardy korun. Největší hodnotu měly tchajwanské investice do tohoto odvětví o rok dříve, kdy dosáhly výše 5,69 miliardy. V jednotlivých letech se v rámci asijských zemí Tchaj-wan pohyboval mezi 7. a 3. místem, s výjimkou roku 2015, kdy se zařadil na poslední pozici.

Dle dostupných dat ČNB pro roky 2014–2018 můžeme zaznamenat o něco lepší pozici Tchaj-wanu v investicích do českého zpracovatelského průmyslu v porovnání s celkovým stavem přímých zahraničních investic ve stejném období. V tomto konkrétním sektorovém odvětví Tchaj-wan obsadil dvakrát 3. pozici, a to v letech 2016 a 2017. Nicméně v celkovém objemu PZI se Tchaj-wan pohyboval mezi 9. a 5 místem, ani v jednotlivých letech 3. místo neobsadil, a proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Za poslední půl rok se ve formátu Rady pro zahraniční věci uskutečnilo celkem 17 jednání, vztahy s Čínou byly hlavním tématem jednání ministrů 29. května 2020. Ministři zde řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu přijala Rada společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Rozsáhlé jednání o Číně na Radě ministrů zahraničních věcí proběhlo i o rok dříve, 18. března 2019. Dne 21. listopadu 2019 se pak ministři zahraničních věcí zabývali vztahy mezi Čínou a USA.

Dodejme, že den po uskutečnění ověřovaného rozhovoru se konalo další jednání Rady zahraničních věcí, zde byly vztahy s Čínou pouze jedním z témat, nicméně znovu se řešila otázka Hongkongu a vysoký představitel pro SZBP navrhl zahájit bilaterální dialog zaměřený na výzvy vyplývající ze vztahů s Pekingem.

Do budoucna jsou důležité také summity na nejvyšší politické úrovni, nejprve mezi lídry EU a Číny ve formátu videokonference 22. června 2020 a také summit lídrů členských zemí EU a Číny, který byl však prozatím kvůli pandemii odložen. S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí. Dalším důležitým tématem bude vypořádání se s následky pandemie covidu-19.

Poslední jednání Rady EU ve formátu Rady pro zahraniční věci za účasti ministrů zahraničí členských zemí EU se před odvysíláním OVM uskutečnilo 29. května 2020. Vztahy s Čínou zde byly hlavním tématem. Ministři řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu Rada přijala společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Konkrétnější cíle, o kterých hovoří ministr Petříček, v závěrech uveřejněných na webu Rady nejsou explicitně vyřčeny, nicméně můžeme soudit, že tím má na mysli plán uskutečnění zmíněných summitů, neboť se toto téma řeší již delší dobu. K závěrům jednání je přiložena strategie EU ve vztahu k Číně (.pdf), z čehož můžeme předpokládat, že diskuse o vzájemných vztazích z ní bude vycházet. Konkrétně se jedná např. o důraz na multilateralismus, oblast klimatických změn, jadernou dohodu s Íránem, obchodní vztahy nebo problematiku 5G sítí.

Ministr Petříček také rozděluje mezi dvěma summity – summitem lídrů a summitem EU – Čína. Summit EU – Čína se měl uskutečnit v Pekingu a jedná se o klasický formát jednání mezi lídry EU a Číny. Kvůli koronavirové pandemii byl 17. března odložen. Summit lídrů by se měl uskutečnit v německém Lipsku a jedná se o setkání lídrů členských zemí EU a Číny, pod záštitou německého předsednictví. V Lipsku měl být přítomen čínský prezident Si Ťin-pching. Toto setkání bylo 4. června odloženo a nové datum bude stanoveno později.

.@eucopresident spoke with Chancellor Merkel today about the #EUChina meeting in #Leipzig 

They agreed that because of the #Corona pandemic, it cannot take place at the scheduled time in September @RegSprecher https://t.co/YZqPeekRC2

— Barend Leyts (@BarendLeyts) June 3, 2020

S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí, ačkoliv tím nejdůležitějším tématem bude vypořádání se s následky pandemie COVID-19.

Dodejme, že 22. června 2020 se minimálně uskuteční videokonference mezi lídry EU a Číny, a ačkoliv je setkání v Lipsku prozatím odloženo, jeho uskutečnění je stále na pořadu dne, ministr Petříček má tedy pravdu, že se uskuteční dva summity a že se jedná o významné momenty vzájemných vztahů.

Dne 9. června předseda Senátu Miloš Vystrčil potvrdil svou zahraniční cestu na Tchaj-wan. Ta by měla proběhnout na přelomu srpna a září 2020. Vystrčil také uvedl, že počítá s využitím vládního letadla. Musí však podat žádost na Ministerstvo obrany. Ministr obrany Metnar už dopředu potvrdil, že jí vyhoví. Cestu plánoval už jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který však v lednu zemřel. Už dříve ji nedoporučovali prezident Zeman, premiér Babiš ani předseda Poslanecké sněmovny Vondráček. O Kuberově plánované cestě jsme psali už dříve, například zde.

Cestu nedoporučuje ani ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Pro server iROZHLAS.cz uvedl: „Cestu panu předsedovi doporučit nemohu. Vláda mu ji nemůže ale ani zakazovat.“ Serveru Seznam Zprávy pak ještě řekl, že mu ji on sám zakazovat nemůže a ani nechce. Podle ministra vnitra a předsedy ČSSD Hamáčka se Senát ohledně zahraničních cest rozhoduje sám a vláda nemůže jeho rozhodnutí nijak omezit, avšak cesta na Tchaj-wan podle něj vybočuje z politiky jedné Číny, kterou Česká republika uznává. Nesouhlas s cestou vyjádřilo i Čínské velvyslanectví u nás.

Naopak podporu má Vystrčil například u některých představitelů opozičních stran, a to u Pirátů, KDU-ČSL, ODS nebo TOP 09.

Koordinaci a financování zahraničních cest ústavních činitelů pak upravuje Usnesení Vlády ČR ze dne 5. prosince 2012 a Příloha k tomuto Usnesení. „Výdaje související s pracovní zahraniční cestou ústavních činitelů (…) jsou hrazeny výhradně z rozpočtu příslušných kapitol státního rozpočtu.“ (str. 5 Přílohy). Podle § 20 Zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky „leteckou dopravu ústavních činitelů, včetně nezbytného počtu osob jejich doprovodu, vyplývajícího z účelu dopravy, zabezpečuje armáda vyčleněnými vojenskými dopravními letadly.“ Podle § 75 Zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví lze „lety za účelem přepravy ústavních činitelů (…) uskutečňovat se souhlasem státu zastoupeným vládou.“ Na toto ustanovení pak navazuje další usnesení vlády, podle kterého leteckou dopravu zabezpečuje Ministerstvo obrany. Předsedovi Senátu „se poskytuje letecká přeprava v souvislosti s výkonem funkce bezúplatně“ a jeho lety „se neomezují“.

Je tedy pravda, že ministr zahraničí skutečně nemůže předsedovi Senátu jeho pracovní cestu zakázat. Taková pravomoc nevyplývá ani z výše uvedených právních předpisů, ani např. z Ústavy. Vláda jako celek by mohla pouze tuto cestu zkomplikovat, a to tak, že by v souladu s § 75 zákona o civilním letectví a § 20 zákona o ozbrojených silách neumožnila využití vládního speciálu.

Dne 1. října 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a 4. října 1949 byla uznána Československem. I po rozdělení Československa vláda České republiky udržuje s ČLR diplomatické styky a zastává také takzvanou politiku jedné Číny. Podle ní je Tchaj-wan součástí entity zvané Čína a „státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Tchaj-wanem, a naopak“. Tchaj-wan je vnímán jako pouhé „geografické označení“. I přesto pro nás je Tchaj-wan obchodním partnerem a významným investorem (.pdf, str. 15). Podle Asociace pro mezinárodní otázky (.pdf, str. 11) „objem tchajwanských investic stále převyšuje ty z pevninské Číny a daří se i spolupráci firem a akademických institucí. Velikostí a demokratickým zřízením je také Tchaj-wan pro ČR čitelnějším partnerem“.

Česká republika vznikla 1. ledna 1993 po rozdělení Československa, k tomuto dni ji uznala, mimo jiných, i Čínská lidová republika. Československo bylo jedním z 51 zakládajících států OSN a po rozdělení musely Česká i Slovenská republika znovu požádat o přijetí.

Podle článku 4 Charty OSN (.pdf, str. 7):

„1. Za členy Organizace spojených národů mohou být přijaty všechny ostatní mírumilovné státy, které přijmou závazky obsažené v této Chartě a podle úsudku Organizace jsou způsobilé a ochotné tyto závazky plnit.

2. Přijetí každého takového státu za člena Organizace spojených národů se děje rozhodnutím Valného shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti.“

Rada bezpečnosti OSN má 15 členů, z nichž 5 je stálých. Kromě Číny jsou to ještě Francie, Ruská federace, Spojené státy americké a Velká Británie. Jak vyplývá z Charty OSN, Rada bezpečnosti pouze doporučuje přijetí nových členů. Na tomto doporučení se musí shodnout alespoň 9 členů Rady bezpečnosti a zároveň všech 5 stálých členů. Na základě jejího doporučení pak o členství hlasuje Valné shromáždění a pro nový členský stát musí hlasovat alespoň dvě třetiny.

Česká republika byla na základě jednomyslného doporučení Rady bezpečnosti z 8. ledna 1993 Valným shromážděním 19. ledna 1993 přijata (.pdf, str. 5) jako nový členský stát OSN. Čínská lidová republika jako stálý člen tedy na zasedání Rady bezpečnosti hlasovala pro přijetí České republiky bez připomínek. Rudolf Fürst k čínské pozici stran vzniku samostatné České republiky uvádí (.pdf, str. 138): „Rozpad ČSFR akceptovala Čína bez problémů, oba nástupnické státy ochotně uznala a přistupovala kooperativně k převedení smluvních ujednání na Českou a Slovenskou republiku.“

Směr české zahraniční politiky se pak lehce změnil kolem roku 1995, tedy v době, kdy již Česko bylo členem OSN. Kdy především prezident Havel začal prosazovat (str. 58) vstřícnější postoj k Tchaj-wanu, a to i na mezinárodní scéně. Tento přístup byl však odmítnut tehdejším ministrem zahraničí. Havlova činnost však již zjevně nemohla mít žádný vliv na přijetí do OSN, kterého jsme již byli členy.

Co se týče pozice Tchaj-wanu, v roce 1971 byli z orgánů OSN (.pdf, str. 2, 4) vyhoštěni jeho zástupci a právo zastupovat Čínu mají od té doby zástupci Čínské lidové republiky. I Evropská unie zastává tzv. politiku jedné Číny a „vzhledem k tomu, že diplomaticky uznaná ČLR v praxi nevykonává veřejnou moc nad územím Tchaj-wanu, musí státy EU hájit své obchodní a další zájmy, které se týkají Tchaj-wanu, uzavíráním dohod s jiným subjektem, než je ČLR. Udržování oddělených hospodářských vztahů s pevninskou Čínou a s Tchaj-wanem a udržování diplomatických vztahů jen s ČLR se jeví jako nejpragmatičtější řešení“.

Po určitém období pasivity ke konci 90. let se začala ČLR opět aktivněji vymezovat proti státům, které nezastávaly politiku jedné Číny a udržovaly diplomatické vztahy s Tchaj-wanem. A to při jednáních na půdě OSN. Zároveň také nebylo možné, aby měl nějaký stát plnohodnotné diplomatické vztahy s ČLR i s Tchaj-wanem. Nepodařilo se nám však dohledat žádné dostupné informace, které by potvrzovaly, že přijetí politiky jedné Číny nějakým způsobem urychlilo či usnadnilo naše přijetí do OSN či uznání ze strany ČLR.

Celý výrok Jiřího Kobzy zní: „Číňanům cesta (Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) vadí samozřejmě, protože je to zásadní odklon od české oficiální formální politiky, která je zde už 30 let, o které se zmínil tady pan ministr, a samozřejmě, pakliže dojde k takovému odklonu, tak můžeme předpokládat, že samozřejmě druhá strana bude reagovat také. Já bych k tomu chtěl zopakovat jednu věc, kterou už jsem tady řekl, teda ne tady, ale v Událostech, pan předseda Vystrčil má mandát 8 144 hlasů. A to jsou občané, za které mluví.“ 

Miloše Vystrčila podpořilo v roce 2016 při druhém kole senátních voleb opravdu 8 144 voličů, a získal tak mandát je zastupovat. Jiří Kobza však spojuje tento volební výsledek s mandátem, kterým předseda Senátu disponuje při své cestě na Tchaj-wan. Mandát Miloše Vystrčila k dané cestě je ale vyšší. Senát totiž 20. května letošního roku přijal tato usnesení:

6. Senát vyjadřuje přesvědčení, že cesty parlamentních delegací ČR na Tchaj-wan jsou v souladu s dlouhodobými zahraničně politickými zájmy ČR.

7. Senát vyjadřuje svou podporu, aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu Parlamentu ČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.

Jiří Kobza má tedy pravdu, že Miloš Vystrčil získal v posledních volbách mandát 8 144 voličů. Ke své cestě na Tchaj-wan má však mandát mnohem vyšší, protože jeho úmysl podpořila většina senátorů.

36 tisíci hlasy je myšlen výsledek hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Praze. Tento údaj není zcela přesný, protože kandidátku SPD tehdy podpořilo 35 547 občanů.

Daný počet hlasů stačil na zisk jednoho poslaneckého mandátu, který získal právě Jiří Kobza. Ten byl zároveň lídrem kandidátky.

Z kontextu rozhovoru plyne, že Jiří Kobza opírá legitimitu postojů, které SPD hájí, o podporu voličů tohoto hnutí. V tomto konkrétním případě o podporu téměř 36 000 voličů, kteří svým hlasem podpořili v Praze kandidátku, v jejímž čele stál. V této souvislosti uveďme, že volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl18-1">zásad poměrného zastoupení a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Není tak snadné rozlišit, kolik občanů dalo mandát přímo poslanci Kobzovi a kolik subjektu, za který kandidoval. 

Nejprve zpřesněme první část výroku, v níž místopředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Jiří Kobza hovoří o „druhém nejsilnějším nebo nejmocnějším ústavním činiteli“. Z hlediska kontextu mluví o předsedovi Senátu PČR, který je druhým nejvyšším ústavním činitelem ČR. Jiří Kobza uvádí pojmy „nejsilnější nebo nejmocnější“ ústavní činitel, což například z hlediska pravomocí nemusí korespondovat s protokolárním řazením (např. premiér má větší pravomoci než prezident).

Tohoto rozdílu jsme si vědomi, nicméně s ohledem na kontext vykládáme tuto část klasickým způsobem, tudíž že hovoří o druhém nejvyšším ústavním činiteli, předsedovi Senátu PČR. Do této funkce byl 19. února 2020 zvolen Miloš Vystrčil, tuto pozici převzal po náhle zesnulém Jaroslavu Kuberovi. 

Zpochybňováním zahraniční politiky má Jiří Kobza na mysli plánovanou cestu předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Tuto cestu plánoval mimo jiné také Jaroslav Kubera.

Dle koncepce české zahraniční politiky z roku 2011 (.pdf, str. 15) ČR zastává politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“ a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“

V současné koncepci české zahraniční politiky, která se datuje do roku 2015 (.pdf), sice žádný takový závazek přímo uveden není, ale České republika se opět zavázala dodržovat politiku jedné Číny v prohlášení o navázání strategického partnerství mezi ČR a Čínou v roce 2016.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil svou cestu oznámil na tiskovém brífinku 9. května (video, od 11:30):

„Můj závěr je, že na Tchaj-wan pojedu. Na Tchaj-wan pojedu a ty důvody, když to shrnu, jsou dva. Tím prvním je, že jsem přesvědčen, že je to správné z hlediska našeho hospodářského rozvoje, ekonomického rozvoje, rozvoje vzdělání, vědy, kultury, z hlediska toho, jak se demokratické země k sobě mají chovat a co má český Senát a předseda českého Senátu dělat, abychom komunikovali a spolupracovali s těmi, kteří jsou ochotni býti našimi skutečnými partnery. Ten druhý důvod je paradoxně důvodem vnitrozemským, vnitrostátním. Během té doby, během té debaty o mé cestě na Tchaj-wan se vlastně ukázalo, že se nám sem do České republiky vrací ten hodnotový střet, který my jsme v roce 1989 vítězně vybojovali. To znamená, je to střet mezi základními hodnotami a principy, na kterých fungujeme. Suverenita, nezávislost, vláda práva, svoboda, demokracie s něčím, co jsem nazval počítáním grošů.“

Pro kontext dodejme, že v rozhodnutí cestu uskutečnit sehrála roli i stále nevyjasněná situace ohledně vzniku tzv. čínského dopisu, o kterém jsme již dříve psali.

Následně se k rozhodnutí Miloše Vystrčila vyjádřila čínská ambasáda:

„Dne 9. června 2020 oznámil předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil, že v srpnu zamýšlí cestu na Tchaj-wan. Taková návštěva by přitom znamenala otevřenou podporu separatistických sil a aktivit spojených s „nezávislostí Tchaj-wanu“. Takový akt je významným zákrokem do čínské suverenity a teritoriální integrity státu, významně porušuje základní normy mezinárodních vztahů a bilaterální politické závazky a podrývá politické základy budoucí spolupráce mezi Čínou a Českou republikou. Čína si dovoluje projevit výraznou nespokojenost a nesouhlas s takovým činem.“

Cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nedoporučují další významní čeští ústavní činitelé. Slovy svého mluvčího se k dané cestě vyjádřil prezident Zeman:

Prezident republiky Miloš Zeman konstatuje, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan nebyla doporučena prezidentem republiky, předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ani ministrem zahraničních věcí.

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 9, 2020

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček v rozhovoru (video, od 37:43) pro CNN Prima News ze 31. května prohlásil, že cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je v „rozporu s dlouhodobou koncepcí zahraniční politiky České republiky“.

V pořadu 168 hodin 14. května (video, 1:51–2:08) zaznělo k této věci vyjádření premiéra Babiše: „Pan předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel, takže je to jeho rozhodnutí, je to na něm, jaký dopad ta cesta může mít na naše ekonomické zájmy.“ Blíže však Andrej Babiš odmítl cestu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan komentovat.

Ve stejné relaci zazněla i reakce ministra zahraničí Petříčka (video, 2:09–2:22): „Já s ohledem na naše zahraničněpolitické priority a kontinuální pozici v těchto otázkách mu to doporučit nemohu, my Tchaj-wan neuznáváme jako samostatný stát.“ Ministr Petříček již dříve pro Interview ČT24 5. března také prohlásil: „Naše politika jedné Číny má svá pravidla a to, že si vyhrazujeme rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem. A to především ekonomické, v kultuře, ve vědecko-technické výměně, v turismu. Tam si vyhrazujeme právo i vůči Číně rozvíjet naše vztahy. (…) To znamená, že se běžně setkávají diplomaté, úředníci, ekonomové, probíhá intenzivní spolupráce. Tchaj-wan je velký investor naší ekonomiky. Tohle je naše politika jedné Číny, kterou jsme přijali v 90. letech, a toho bychom se měli držet.“

Předseda Senátu Vystrčil si za svým rozhodnutím přes výše uvedenou kritiku stojí a několikrát také zopakoval, že o narušení politiky jedné Číny se nejedná a že cesta má významnou ekonomickou rovinu (Události, komentáře, 9. května, video, od 2:15): „Dle mého názoru se nám to vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan, je to výhodné po stránce hospodářské, po stránce vědecké spolupráce, po stránce kulturní spolupráce. Nenarušujeme žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu, já tam jedu na návštěvu, která by měla zvýšit naši vědeckou, technickou, hospodářskou spolupráci.“

Dále ve stejném rozhovoru Miloš Vystrčil prohlásil (tamtéž, od 10:33): „Není pravdou, že já narušuji prostě politiku jedné Číny.“ V rozhovoru pro Český rozhlas (audio, od 8:10) také uvedl, že plánovaná cesta „na zahraniční politice nic nemění, protože vládní nebo zahraničí politiku České republiky určuje vláda, respektive ministr zahraničních věcí. To, co se někdy děje, je, že ta parlamentní zahraniční politika může v nějakém okamžiku zdůraznit některé rysy zahraniční politiky, které, bych řekl, jsou dlouhodobě principem, což v našem případě je třeba ta obhajoba lidských práv a svobod a ta víra ve své vlastní síly, že jsme národ, který si věří“. Miloš Vystrčil chce také na svou cestu vzít zástupce českých podnikatelů a vědců, a tím podpořit ekonomický a vědecko-technický význam své cesty.

Podpora cesty na Tchaj-wan přichází z řad některých opozičních politiků:

Tchaj-wan je pro ČR významný obchodní partner, který nám nezištně pomohl. Cesta Miloše Vystrčila je proto jednoznačně správným krokem.

Zároveň žádám premiéra Babiše, ať poskytne vládní letadlo a nevymlouvá se na rozhodnutí ministerstva obrany. Každý ví, kdo opravdu rozhoduje.

— Markéta Adamová (@market_a) June 9, 2020

Stojím za @Vystrcil_Milos. Většina našich nejvyšších ústavních činitelů poklonkuje čínským komunistům a čínská diplomacie je stále agresivnější. Za této situace je správné a nutné, aby Miloš Vystrčil naplnil úmysl svého předchůdce a na Taiwan jel. https://t.co/IQpMjqVmel

— Petr Fiala (@P_Fiala) June 15, 2020

Souhrnně tedy můžeme říci, že na české politické scéně nevládne jednotné přesvědčení, že Vystrčilova cesta na Tchaj-wan je porušením české zahraniční politiky. Součástí české zahraniční politiky je závazek dodržování politiky jedné Číny, z čehož plyne závazek neuznávání samostatnosti Tchaj-wanu. Miloš Vystrčil však sám říká, že politiku jedné Číny nechce narušit a jde mu o rozšíření vědecké, hospodářské a kulturní spolupráce a vedle toho o vymezení se proti čínské politice vůči České republice. Jeho návštěva Tchaj-wanu není automaticky porušením české zahraniční politiky. Byť je pravdou, že zahraniční cesta takto vysokého ústavního činitele na Tchaj-wan není obvyklá, politika jedné Číny umožňuje rozvíjet vzájemné vztahy s Tchaj-wanem na nepolitické úrovni.