Přehled ověřených výroků

Na opravy silnic II. a III. třídy a mostů jdou celkem 4 miliardy korun v letošním roce a 4 miliardy v roce 2021 z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) plus možnost čerpání dalších 4 miliard z Integrovaného operačního programu (IROP).

V rámci dotačního programu IROP regiony počítají se spolufinancováním projektů oprav silnic v IROP tak, že 85 procent půjde z EU, 5 procent ze státního rozpočtu a 10 procent zafinancují kraje.

O financování projektů z IROP mohou kraje žádat na základě vyhlášení výzvy, kdy předkládají žádosti o udělení dotace, u které není jisté (.pdf, str. 45–46), zda bude na konkrétní projekt udělena.

V případě SFDI získávají (.pdf, str. 1–3) kraje poměrnou část z celkových alokovaných prostředků (pro roky 2020 a 2021 vždy 4 mld. Kč) na základě délky silnic II. a III. třídy, které se nacházejí na jejich území. Pro získání peněz musí předložit seznam plánovaných investic (rekonstrukcí) těchto silnic. Komise, která prostředky rozděluje, přitom může konkrétní plánovanou akci odmítnout (.pdf, str. 5) jen z pevně daných důvodů, mezi něž patří např. kolize s plánovanou investicí státu, nebo pokud se jedná o investici, na kterou nejsou prostředky SFDI určeny.

Pro samotné hodnocení výroku Martina Kolovratníka je klíčový kontext, ve kterém byl pronesen. Bezprostředně výroku předcházelo: „Já musím znovu zopakovat, obce dostaly těch 1 250 Kč. Do krajů šlo 11 miliard na odměny pro zdravotníky, 5,2 miliardy do sociálních služeb.“ Martin Kolovratník tedy hovoří o finanční pomoci, kterou stát poskytuje krajům a následně do této pomoci zahrnuje i „6 miliard do dvojek a trojek“. Zatímco peníze alokované z rozpočtu SFDI jsou de facto státní pomocí krajům, 4 mld. Kč z IROP za státní pomoc považovat nelze, jelikož pouze 5 % peněz pochází od státu. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, a to i proto, že peníze z IROP nejsou těmi, které můžou kraje bez dalšího použít, naopak musí nejprve podat žádost a na jejím základě jim může být přidělena dotace.

Asociace krajů ČR se v červnu 2020 dohodla s premiérem Andrejem Babišem a ministrem dopravy Karlem Havlíčkem, že kraje získají ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) celkem „4 miliardy korun v letošním roce a 4 miliardy v roce 2021“. A to na investice do oprav silnic II. a III. třídy a oprav mostů. V červenci pak výbor SFDI zmíněnou částku pro rok 2020 podmínečně schválil. Pro rok 2021 podle vyjádření Karla Havlíčka rozpočet SFDI také „počítá s příspěvkem krajům na silnice II. a III. tříd ve výši 4 miliardy korun“.

Zástupci krajů se s vládou dohodli i na možnosti čerpání dalších 4 miliard korun z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Kraje mohou podávat žádosti o přidělení těchto prostředků od srpna 2020 do 26. února 2021. V rámci tohoto dotačního programu kraje „počítají se spolufinancováním projektů oprav silnic v IROP tak, že 85 procent půjde z EU, 5 procent ze státního rozpočtu a 10 procent zafinancují kraje“.

Dodejme, že prostředky ze SFDI budou rozděleny (.pdf, str. 1) mezi kraje „podle délky silnic II. a III. třídy na území jednotlivých krajů“. Pro získání těchto peněž pak musí kraje předložit seznam plánovaných investic (rekonstrukcí) těchto silnic. Komise, která udělení prostředků schvaluje, přitom může konkrétní plánovanou akci odmítnout (.pdf, str. 5) jen z pevně daných důvodů. Například pokud by byl projekt v kolizi s plánovanou investicí státu nebo pokud by se jednalo o investici, na kterou nejsou prostředky SFDI určeny. V případě Integrovaného regionálního operačního programu je však proces schvalování do jisté míry složitější (.pdf, str. 82). Kraje si tak nemohou být zcela jisté, zda na své konkrétní projekty dotace z IROP skutečně získají.

Je možné, že „6 miliardami“ pro kraje má Martin Kolovratník (ANO 2011) na mysli součet 4 miliard ze SFDI za rok 2021 a části prostředků z programu IROP. Ačkoli se nám nepodařilo dohledat, zda IROP skutečně tyto peníze rozděluje na jednotlivé roky, o 6 miliardách na investice do krajské infrastruktury v roce 2021 hovoří například Ministerstvo financí. A to v tiskové zprávě z 10. srpna 2020, v níž uvádí, že kraje „v letošním roce získají 6 mld. Kč na investice do silnic druhé a třetí třídy, stejnou částku pak obdrží i v roce 2021“. Částku 6 miliard, tentokrát pro rok 2020, později zmínil i tiskový mluvčí Ministerstva financí ve vyjádření pro Hospodářské noviny. Především z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť na rozdíl od jeho předcházejícího výroku „Já musím znovu zopakovat, obce dostaly těch 1 250 Kč. Do krajů šlo 11 miliard na odměny pro zdravotníky, 5,2 miliardy do sociálních služeb. Nemohu souhlasit s tím, že 6 miliard do dvojek a trojek (v roce 2020, pozn. Demagog.cz), do investic není dotace, není to pomoc krajům právě v těch penězích, které můžou kraje použít.“ již není tento výrok vztahován přímo k pomoci, která měla krajům proudit přímo od státu.

Martin Kolovratník (ANO 2011) na začátku výroku hovoří o schodku státního rozpočtu za rok 2020, který byl v červenci novelou zákona navýšen na 500 miliard korun. Vláda výši tohoto schodku zdůvodňovala (.pdf, str. 3) nutností „vynaložit ze státního rozpočtu zvýšené výdaje na boj proti šíření epidemie a na podporu ekonomiky“.

Jedním z opatření, která byla zavedena v souvislosti s dopady koronavirové pandemie, je také tzv. kompenzační bonus. Ten je dle zákona č. 159/2020 Sb., z dubna 2020 „vratkou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“. Krácení této daně již dříve vyvolalo kritiku ze strany obcí, konkrétně například od Sdružení místních samospráv ČR. To argumentovalo tím, že se jedná o daň sdílenou, tedy že „přibližně 9 % z jejího výnosu náleží krajům a přibližně 24 % obcím“, a zákon tak „přenáší celou třetinu reálných nákladů na vyplácení kompenzačního bonusu na územní samosprávné celky“. 

Právě kvůli propadu daňových příjmů obcí byla v červenci 2020 do zákona o kompenzačním bonusu v rámci jedné z jeho novel přidána část, která zavádí „jednorázové opatření zmírňující dopady tohoto zákona do rozpočtů obcí“. Nejdříve se jednalo o příspěvek 1 200 Kč na obyvatele, další novelizací došlo v srpnu 2020 k navýšení na 1 250 Kč. 

Dle predikcí Ministerstva financí se daňové příjmy krajů (bez Prahy) mohou v roce 2020 propadnout (.xlsx) až o 13,9 miliard. O kompenzace ve výši 500 Kč na obyvatele proto žádají stát také kraje – například Liberecký kraj (.pdf, str. 1) a Hlavní město Praha (.pdf, str. 1). K jejich návrhům zákonů, které nyní (k datu 17. srpna 2020) čekají na projednání Poslaneckou sněmovnou, však vláda vydala nesouhlasná stanoviska. Příspěvek 500 Kč by pak chtěl zavést také Senát, ani s jeho návrhem zákona ale vláda nesouhlasí.

I přes zmíněné skutečnosti stát nicméně dle tiskového mluvčího Ministerstva financí krajům pro rok 2020 „přidělil dodatečné prostředky ve výši 21,6 miliard“. Jedná se podle něj například o 6 miliard na opravy silnic druhé a třetí třídy či více než 5 miliard na podporu sociálních služeb. Více než 7 miliard by pak mělo směřovat na odměny zaměstnancům lůžkové péče a odměny záchranářům.

Dodejme, že tato forma státní pomoci se v případě prostředků na opravu silnic setkala s kritikou. Dle hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického (ČSSD) a libereckého hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj) totiž vláda tyto investice do infrastruktury krajům přislíbila již před pandemií v prosinci 2019.

Co se týče části výroku o „veřejných prostředcích“, je nutné uvést, že kraj má dle zákona č. 129/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní „vlastní majetek a vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu“. V obecné rovině je však krajský rozpočet se státem značně provázán – příjmy krajů tvoří například podíly z celostátních daní a státní dotace. Způsob přerozdělování prostředků pocházejících z daňových výnosů má svá zákonem stanovená pravidla a o těchto prostředcích lze tvrdit, že mají jeden zdroj „jak pro stát, tak pro kraje, tak pro obce“.

Nelze tedy vyvrátit, že určitou část ze zmiňovaných 500 miliard získají i kraje například v rámci investic do infrastruktury. Výrok však hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že Martin Kolovratník vytváří dojem, že zmiňovaných 500 mld. Kč má být rozděleno obdobně jako jakékoliv jiné veřejné prostředky. Tedy že peníze, které si stát půjčí ke zmírnění dopadů koronavirové krize, jsou, co se týče přerozdělení mezi stát, kraje a obce, obdobné penězům pocházejícím z daňových výnosů rozdělovaných dle zákona o rozpočtovém určení daní.

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD + SproK) v debatě lídrů kandidátek pro Pardubický kraj představil graf s názvem Vývoj inkasa sdílených daní Pardubického kraje pro roky 2016–2020 (čas 53:57).

Stejný graf se nám nepodařilo dohledat, nicméně finanční částky můžeme získat z přehledů rozpočtů Pardubického kraje. Vývoj inkasa sdílených daní je následující:

• 2016 – 3 378 935 000 Kč (.pdf, str. 5)
• 2017 – 3 673 826 080 Kč (.pdf, str. 6)
• 2018 – 3 932 526 050 Kč (.pdf, str. 6)
• 2019 – 4 278 040 600 Kč (.zip – P4 Příjmy, str. 4)

Na konci roku 2019 Pardubický kraj zveřejnil Rozpočet Pardubického kraje na rok 2020 a střednědobý výhled rozpočtu Pardubického kraje na roky 2021–2022. V důvodové zprávě (.pdf, str. 4) najdeme propočet daňových příjmů pro rozpočet 2020, sdílené daně měly dosahovat výše 4 004 500 000 Kč. Dopady koronavirové krize na ekonomiku ČR budou mít dle Ministerstva financí dopad i na rozpočty krajů, výše příjmů ze sdílených daní poklesne. V případě Pardubického kraje je pak očekávaný propad ve výši 900 milionů.

Financování krajů jako samosprávných celků v ČR je zajištěno pomocí sdílených daní. Nicméně dle kritiků (včetně Martina Netolického) je (.pdf str. 3–4) toto financování vzhledem k povinnostem krajů nedostatečné a kraje musí žádat vládu či některá ministerstva o dodatečné finance. Nedostatečnost financování silnic II. a III. třídy spadající pod kraje však připouští (.zip obsaženo v TEXT ROZPOČTU.doc, str. 23) i státní úřady, resp. Státní fond dopravní infrastruktury:

„Dlouhodobé podfinancování komunikací nižšího řádu má negativní vliv na celkovou efektivitu dopravní cesty a do určité míry znehodnocuje prostředky vložené do výstavby páteřní infrastruktury.“

Dále se v návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury píše o dlouhodobé praxi mimořádných státních dotací krajům na údržbu silnic II. a III. tříd (str. 23):

„SFDI vnímá tuto záležitost jako velmi podstatnou z pohledu uživatele dopravní sítě a díky disponibilním zdrojům v minulých letech, resp. 2015 až 2019, poskytoval každoročně jako mimořádný příspěvek na tento účel finanční prostředky v rozpětí od 2 mld. Kč do 4,4 mld. Kč .“

O tom, že část dotací v minulých letech byla krajům přiznána až po dalším často obtížném vyjednávání, svědčí několik článků z minulých let pro roky 2018, 2019 i pro rok 2020, přičemž dochází i k problematickému uvolňování již slíbených peněz.

DOPLNĚNÍ: Hodnocení jsme aktualizovali o data poskytnutá Krajským úřadem Pardubického kraje. Na základě těchto dat jsme změnili hodnocení z neověřitelného na nepravdivé.

Plán údržby a rozvoje nemovitého majetku Pardubického kraje (PUR) pravidelně mapuje potřeby oprav, rekonstrukcí i nových investic na majetku kraje. PUR zahrnuje všechny připravované i do budoucna potřebné investice. V Krajských listech z roku 2019 se uvádí: „V oblasti dopravy se na plánu významně podílejí stavby zajišťované Správou a údržbou silnic Pardubického kraje a spolufinancované Evropskou unií. Oblast zdravotnictví je zastoupena zejména centrálním urgentním příjmem v orlickoústecké nemocnici a stavbou nových základen zdravotnické záchranné služby. Ve školství se bude investovat do zateplování budov. Kultura a památková péče se soustředí na obnovu Winternitzových automatických mlýnů pro krajskou galerii a obnovu interiérů pro Zámek Pardubice. V budově Krajského úřadu bude dokončena rekonstrukce sálu zastupitelstva.“

V této souvislosti dodejme, že regionální web pardubicezive.eu v roce 2019 napsal, že Pardubický kraj má ve výhledu v rámci PUR projektové záměry za téměř 8 miliard korun a že podle mluvčí Pardubického kraje Zuzany Novákové „za celé patnáctileté období dosáhla finanční hodnota projektů Pardubického kraje s evropskou dotací téměř 5,4 miliard korun“.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám však Plán údržby a rozvoje majetku Pardubického kraje nepodařilo získat, obrátili jsme se proto na krajský úřad s žádostí o poskytnutí PUR. Poskytnuty nám byl interní seznam investičních akcí. Z těchto dokumentů vyplývá, že k 1. září měl Pardubický kraj naplánováno či rozestavěno pouze 107 investičních akcí do školství, zdravotnictví apod., a to v celkové hodnotě pouhých 6,25 miliardy korun. Jelikož se tato čísla od výroku významně odchylují, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Text obrženého mailu byl následujcí:

"Dobrý den,

K vašim potřebám vám posílám investiční sestavy Pardubického kraje. Jsou to interní materiály pro přípravu a řízení investic, které se neustále aktualizují podle dokončování a zařazování investic. V první sestavě se počet investic průměrně v průběhu roku pohybuje pod hranicí 200, k 1. 9. je to 169 akcí v celkové hodnotě více než 13 miliard korun.

Ve 2. sestavě jsou investice, které na krajských silnicích realizuje Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Tam najdete 170 investičních akcí v celkové částce 8,4 miliardy korun. Na tento seznam navazuje 95 akci takzvaně neinvestičních, které se realizují formou oprav, v celkové hodnotě 2,2 miliardy korun.

Pokud byste ještě něco potřeboval, ozvěte se."

DOPLNĚNÍ: Hodnocení jsme aktualizovali o data poskytnutá Krajským úřadem Pardubického kraje. Na základě těchto dat jsme změnili hodnocení z neověřitelného na nepravdivé.

Plán údržby a rozvoje nemovitého majetku Pardubického kraje (PUR) pravidelně mapuje potřeby oprav, rekonstrukcí i nových investic na majetku kraje. PUR zahrnuje všechny připravované i do budoucna potřebné investice. V oblasti dopravy se na plánu významně podílejí stavby zajišťované Správou a údržbou silnic Pardubického kraje a spolufinancované Evropskou unií. Ve výhledu má Pardubický kraj v rámci PUR projektové záměry za téměř 8 miliard korun.

Denik.cz uvádí, že do Pardubického kraje směřovaly z EU stamiliony investic, za něž se opravily silnice a postavily nové, velké částky šly například i do zdravotnictví či školství. Například u dálnice D35 byl úsek mezi Opatovicemi a Ostrovem financován více než miliardou korun. „Z nového operačního programu se předpokládá čerpání přes 8 miliard korun,“ sdělila mluvčí Ministerstva dopravy Lenka Rezková.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám však Plán údržby a rozvoje majetku Pardubického kraje nepodařilo získat, obrátili jsme se proto na krajský úřad s žádostí o poskytnutí PUR. Krajský úřad nám poskytl interní seznamy investičních akcí. Z těchto seznamů (zde (body 3-65) a zde) vyplývá, že k 1. září 2020 bylo naplánováno či rozestavěno dokonce 224 silničních investičních akcí (např. větší rekonstrukce) za 14,9 miliardy korun. Pokud bychom brali v úvahu jen investiční akce dosud nezahájené, dostaneme se na číslo 182 připravovaných akcí za 13,9 miliardy korun. Navíc pak investiční seznamy obsahují silniční akce neinvestiční, tj. menší opravy. Těch je celkem 95 za další 2,2 miliardy korun.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý, neboť hodnota silničních investičních akcí značně přesahuje tvrzených 8 miliard korun.

Text obdeženého mailu byl následující: 

"Dobrý den,

K vašim potřebám vám posílám investiční sestavy Pardubického kraje. Jsou to interní materiály pro přípravu a řízení investic, které se neustále aktualizují podle dokončování a zařazování investic. V první sestavě se počet investic průměrně v průběhu roku pohybuje pod hranicí 200, k 1. 9. je to 169 akcí v celkové hodnotě více než 13 miliard korun.

Ve 2. sestavě jsou investice, které na krajských silnicích realizuje Správa a údržba silnic Pardubického kraje. Tam najdete 170 investičních akcí v celkové částce 8,4 miliardy korun. Na tento seznam navazuje 95 akci takzvaně neinvestičních, které se realizují formou oprav, v celkové hodnotě 2,2 miliardy korun.

Pokud byste ještě něco potřeboval, ozvěte se."

Jak uvádí Národní rozpočtová rada (NRR), ve srovnání s původně schváleným státním rozpočtem na rok 2020 se plánované výdaje zvýšily o 247 miliard korun, a Česko tak zaznamená vůbec nejvyšší schodek v historii. Na negativní dopady rozvolnění rozpočtové politiky ukazují podle NRR např. návrh na jednorázový příspěvek důchodcům 5 000 Kč („rouškovné“) a snížení daně z příjmu fyzických osob (zrušení superhrubé mzdy).

Saldo státního rozpočtu je od ledna do srpna 2020 celkem 230,3 mld. Kč (bez vlivu EU/FM 234,6 mld. Kč). Saldo bylo v roce 2019 15,4 mld. Kč (bez vlivu EU/FM 15,9 mld. Kč). 
 

Výdaje na slevy na jízdném vyšly státní rozpočet v loňském roce na více než 5,5 miliardy Kč. Letos se počítá s částkou alespoň 4 miliardy korun, ale podle vyjádření ministryně financí Schillerové nebude pokles dané sumy v letošním roce nakonec tak veliký (i přestože od ledna platí již maximální platby, které stát dopravcům platí, např. jak uvádí ČT24: „(…) Třeba mezi Prahou a Ostravou tak stát dopravcům jako 75procentní slevu doplácí maximálně 389 korun).“

Rouškovné 5 000 Kč by podle odhadů mělo stát rozpočet přibližně 14,5 miliardy Kč. Návrh zákona schválila vláda a následně putoval na schválení do Poslanecké sněmovny. Následně bylo zablokováno její projednávání ve zrychleném čtení opozicí a vládní návrh bude projednáván příslušnými výbory.

Názory na ztrátu příjmů ze státního rozpočtu vlivem zrušení superhrubé mzdy se různí. Ministryně financí Alena Schillerová předpokládá, že „reálný výpadek příjmů veřejných rozpočtů měl být něco přes 70 miliard korun, z toho 50 miliard korun připadá na státní rozpočet“. Podle think-tanku IDEA by pokles příjmů státního rozpočtu, který byl způsoben zrušením superhrubé mzdy, mírně překročil (.pdf, str. 1) 80 mld. Kč ročně. Premiér Babiš prohlásil, že zrušení superhrubé mzdy od ledna 2021 bude mít dopad na státní rozpočet ve výši 74 miliard korun. Zcela jistě se ale bude jednat o ztrátu příjmů státního rozpočtu.

Vláda v červnu 2020 schválila schodek rozpočtu 500 miliard Kč, i přestože původně počítala se schodkem o 200 miliard nižším. Novela zákona o státním rozpočtu byla Poslaneckou sněmovnou schválena dne 8. července 2020. Prezident zákon podepsal 15. července 2020 a 16. července byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Podle nejnovějších údajů dosáhlo na konci srpna saldo státního rozpočtu -230,3 miliard.

Ministerstvo financí uvádí: „Navržený schodek státního rozpočtu bude z převážné části financován běžnou emisní činností. (…) V souvislosti se změnou schodku státního rozpočtu na 500 mld. Kč dojde k celkovému meziročnímu nárůstu zadlužení o 481,13 mld. Kč. Zbylá část deficitu ve výši 18,87 mld. Kč bude financována ze státních finančních aktiv.“

Důvodem takto vysokého zadlužení je pokles příjmů rozpočtu a nárůst některých výdajů v souvislosti s epidemií koronaviru. Financování řešilo Ministerstvo financí mimo jiné smlouvou o úvěru s Rozvojovou bankou Rady Evropy. Úvěr ve výši 300 milionů euro (cca 8,3 mld. Kč) má být využit na financování výdajů na zdravotnictví.

ČTK k tomu uvádí, že: „Ministerstvo plánuje většinu schodku uhradit vydáváním státních dluhopisů, o které mají investoři v posledních měsících velký zájem. Úřad si takto už zajistil například pokrytí všech korunových splátek dluhopisů splatných v letošním roce i dříve plánovaný schodek 300 miliard korun.“

I ministryně Alena Schillerová počítá se schodkem 500 miliard Kč do konce roku: „Vlivem logicky rostoucích mandatorních výdajů a protikrizových daňových úlev v řádu desítek miliard lze i v příštím roce předpokládat výraznější deficitní hospodaření," řekla Schillerová. Letos se počítá se schodkem 500 miliard korun. „Výměnou za vyšší schodek však získáváme rychlejší ekonomické oživení, zachování životní úrovně a zmírnění růstu nezaměstnanosti," dodala.

Robert Hrdina se ve svém výroku dopouští určité nepřesnosti, když uvádí, že již došlo k vypůjčení 500 miliard Kč. O zhruba tuto částku by skutečně mělo stoupnout zadlužení České republiky, ale až v průběhu roku v souvislosti s plněním státního rozpočtu. Výrok však stále hodnotíme jako pravdivý, protože růst zadlužení je již Sněmovnou schválen.

Financování krajů jako samosprávných celků v ČR je zajištěno pomocí sdílených daní. Nicméně dle kritiků je (.pdf, str.  3-4) toto financování vzhledem k povinnostem krajů nedostatečné, a kraje musí žádat vládu či některá ministerstva ododatečné finance. 

Zákon o rozpočtovém určení daní nabyl účinnosti 1. ledna 2001, tedy jen rok poté, co byly vytvořeny kraje jako vyšší územní samosprávné celky v současné podobě. V průběhu roku 2001 pak bylo na kraje převedeno vlastnictví silnic II. a III. třídy, o tom bylo rozhodnuto již v červenci 1999. Tedy ještě před tím, než byl zákon o rozpočtovém určení daní předložen v Poslanecké sněmovně. 

Příjmy krajů dle tohoto zákona jsou pak následující:

§ 3

Daňové příjmy rozpočtů krajů

(1) Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří

a) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

b) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

c) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

d) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

e) podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d),

f) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. g).

(2) Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle odstavce 1 písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(3) Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. a) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou kraji správcem daně a daní krajem přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně.

STAN se o problematiku přerozdělování finančních prostředků zajímají delší dobu. Otázkou však je, který návrh má Michaela Matoušková na mysli. V současné době totiž v Poslanecké sněmovně leží několik návrhů, které se týkají tohoto tématu. První je poslanecký návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní z pera KDU–ČSL. 

Dalším návrhem, který by připadal v úvahu, je návrh zastupitelstva Pardubického kraje, jeho předkladatelem (.pdf, str. 7) byl však hejtman Martin Netolický. Hnutí STAN má navíc v 45 členném zastupitelstvu pouze 3 zástupce, a tento návrh tedy nemůžeme brát jako návrh hnutí STAN.

Stejnou novelu předložilo již 5. února 2020 zastupitelstvo Libereckého kraje v čele se STAN a 2. března 2020 i zastupitelstvo Zlínského kraje v čele s KDU–ČSL. Předkladatelem (.pdf, str. 55) libereckého návrhu byl hejtman Půta, člen Starostů za Liberecký kraj. Hlasy Starostů pro Liberecký kraj pak byly pro schválení návrhu zásadní (.pdf, str. 43). Že jde o původní návrh Libereckého kraje, a tedy Starostů, dokládá i tisková zpráva Asociace krajů ČR.

Zmíněné novely si pak kladou (.pdf, str. 3–4) za cíl změnit financování krajů s odůvodněním spravedlivějšího rozdělení prostředků mimo jiné na údržbu silnic II. a III.třídy. V průběhu roku 2001 byly převedeny silnice II. a III. třídy pod vlastnictví krajů. Nicméně silniční daň a spotřební daň z minerálních olejů, které dle zastánců novely mají krajům pokrývat právě údržbu silnic, krajům připsány, ale byly převedeny na Státní fond dopravní infrastruktury.

Novely se tak snaží (.pdf, str. 1) využít části těchto daní a pomocí změny rozdělení podílu na základě počtu kilometrů silnic v krajích, vylepšit přerozdělování prostředků na údržbu silnic: 

„se procento, jímž se ostatní kraje s výjimkou Hlavního města Prahy podílejí na výnosu daně, vypočte jako součet:

1. poměru počtu obyvatel kraje k počtu obyvatel všech krajů s výjimkou Hlavního města Prahy vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,60, 

2. poměru součtu délky všech silnic II. třídy a III. třídy kraje vyjádřené v kilometrech k součtu délky všech silnic II. třídy a III. třídy všech krajů s výjimkou Hlavního města Prahy vyjádřené v kilometrech vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,40“.

Fakt, že kraje nemají na údržbu a opravy silnic II. a III. tříd dostatek peněz, je přitom dlouhodobým problémem. V roce 2011 se např. uvažovalo o vyřešení nedostatku financí zavedením mýtného i na těchto silnicích.

O dlouhodobé neudržitelnosti současného stavu pak hovoří i poslanci KDU–ČSL ve svém návrhu týkajícím se příjmů (.pdf, str. 2) Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI, nikoliv tedy krajů) kvůli špatnému stavu silnic II. a III. tříd, na jejichž údržbu kraje nemají dostatek financí:

„Dlouhodobě je současný stav financování silnic II. a III. třídy neudržitelný, jednotlivé kraje mají dnes stále rostoucí požadavky i na jiné priority, na opravu a údržbu těchto komunikací stále nejsou dostatečné finanční prostředky“.

Nedostatečnost financování silnic II. a III. třídy spadající pod kraje však připouští (.zip, obsaženo v TEXT ROZPOČTU.doc, str. 23) i SFDI:

„Z důvodu podfinancování oprav a údržby těchto silnic (II. a III. třídy), které jsou financovány z rozpočtů jednotlivých krajů, dochází k paradoxní situaci, kdy průběžně vylepšovaná nadřazená páteřní síť končí z pohledu uživatele na málo kvalitní infrastruktuře silnic II. a III. třídy“.

Dále se v návrhu rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury píše o dlouhodobé praxi mimořádných státních dotací krajům na údržbu silnic II. a III. tříd (str. 23):

„SFDI vnímá tuto záležitost jako velmi podstatnou z pohledu uživatele dopravní sítě, a díky disponibilním zdrojům v minulých letech, resp. 2015 až 2019, poskytoval každoročně jako mimořádný příspěvek na tento účel finanční prostředky v rozpětí od 2 mld. Kč do 4,4 mld. Kč“.

Problém financování oprav silnic II. a III. tříd je však dlouhodobý, což dokazuje (.pdf, str. 13) dokument MVČR zabývající se rozpočty územních samosprávných celků z roku 2008:

„Z hlediska dalšího vývoje salda hospodaření krajů očekáváme, že výše uvedený trend, kdy kraje začaly vykazovat záporný výsledek hospodaření, bude i v budoucnosti nadále pokračovat. Za hlavní příčinu tohoto jevu lze považovat realizaci řady finančně náročných projektů z rozpočtů krajů, např. v oblasti infrastruktury (rekonstrukce silnic)“.