Přehled ověřených výroků

Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice příjmu k zajištění základních potřeb. Existenční minimum je pak minimální hranice příjmů, která je považována za nezbytnou k zajištění základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Částky obou minim jsou upraveny zákonem č. 110/2006 Sb.,o životním a existenčním minimu, který stanovuje měsíční částku životního minima na 3 410 korun na osobu. Měsíční částka na osobu v rámci existenčního minima je pak 2 200 Kč.

Ministryně práce Jana Maláčová navrhuje zvýšení minim o inflaci (.docx, str. 2), čili o alespoň 13 %. Životní minimum by tak od 1. dubna 2020 činilo (.docx) 3 860 Kč a to existenční 2 490 Kč. Naposledy se přitom životní a existenční minimum zvýšilo k 1. lednu 2012, tedy před více než 8 lety.

Zdroj: Důvodová zpráva (.docx)

Ministryně Maláčová uvádí, že návrh zvýšení životního a existenčního minima je obsažen v návrhu zákona o přídavku na bydlení. Byť MPSV již dříve uvedlo, že k navýšení minim by mělo dojít v souvislosti s revizí systému dávek na bydlení (přijetím zákona o přídavku na bydlení), navýšení má být provedeno samostatným nařízením vlády, nikoliv ustanovením v navrženém zákoně. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Další změny, které návrh zákona o přídavku na bydlení popisuje, se týkají posílení individuálního charakteru poskytování služeb zaměstnanosti (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 15), čili že klientům bude poskytnut individuální a komplexní přístup ze strany Úřadu práce. Dojde tak k provázání aktivity uchazeče o zaměstnání s pobíráním přídavku na bydlení. Zákonem bude také stanovena pravomoc Úřadu práce ČR nepřiznat přídavek na bydlení do bytů nevhodných pro trvalé bydlení. Na druhou stranu má však dojít k rozšíření právních titulů (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 22-23) umožňující nárok na dávku přídavek na bydlení, což obnáší nárůst žadatelů o dávku o 20 až 30 tisíc. Má tedy dojít k posílení sociálních služeb.

Podpora sociální práce v obcích vychází z projektu MPSV. „Systémová podpora sociální práce v obcích“ je projektem, který je financován z prostředků EU OP Zaměstnanost a je rovněž financován státním rozpočtem. Tento projekt byl spuštěn již v roce 2016. Loni v lednu byl však prodloužen až do 30. června 2021. Projekt vychází ze Strategie pro sociální začleňování 2014–2020.

V první polovině roku 2020 jsou plánovány například vzdělávací akce pro sociální pracovníky. „Na základě zpětné vazby od sociálních pracovníků bude realizován vzdělávací program v celkovém rozsahu 42 hodin (56 vyučovacích hodin). První běh vzdělávacího programu je plánován na první polovinu roku 2020. Celkově se počítá s realizací 15 běhů po 15 účastnících. Každý běh bude trvat 7 dní a každý den bude obsahovat v průměru 7 hodin školení. Ukončení realizace vzdělávacího programu je plánováno na první polovinu roku 2021.“ Dále budou pořádány kazuistické semináře a vytvořen vzdělávací web.

Strategie pro sociální začleňování 2014–2020 uvádí nutnost systémové sociální práce jako opatření 2f (.pdf, str. 20), kterým se bude zabývat průběžně.

Lze tak říci, že MPSV podnikalo a podniká kroky v této oblasti.

Ministryně Maláčová mluví o návrhu změny zákona o dávkách na sociální bydlení, který nahradí dvě nynější dávky na bydlení jednou a zpřísní pravidla vyplácení. Svaz měst a obcí a Sdružení místních samospráv tento návrh kritizují, avšak někteří starostové o toto opatření v minulosti několikrát žádali.

Starosta Kadaně Jiří Kulhánek napsal v říjnu roku 2018 dopis předsedovi vlády.



„Určitě dobře víte, že jsou tyto sociální dávky v gigantické formě zneužívány a vypláceny ve výši, která ve většině případů neodpovídá skutečnému komfortu bydlení. Příspěvek na bydlení dosahuje běžně částek dvanácti tisíc měsíčně, když v bytech vlastněnými obcemi je tato výše většinou poloviční nebo ještě nižší. Navíc tyto finanční prostředky končí většinou v rukou spekulantů a k člověku v sociální nouzi se kolikrát ani nedostanou.“



„Zkusme zapracovat do zákona a o sociálních dávkách na bydlení úpravu, kde bude výše této dávky omezená stropem maximálně do výše nájemného v obecním bytě příslušné obce. Tím se dostaneme na částky minimálně poloviční, stát ušetří stovky miliónů a zastaví se migrace sociálně slabých do Ústecka a dalších krajů se sociálními problémy,“ napsal starosta Andreji Babišovi.



K dopisu se připojili starostové a místostarostové z Jirkova, Chomutova a Klášterce nad Ohří.



„V Jirkově to máme opravdu zmapované, ze tří tisíc bytů v SVJ jich mají třetinu spekulanti, to je strašné číslo,“ uvedla místostarostka Jirkova Dana Jurštaková (ODS)

.

„Potřebujeme řešit diskriminaci těch slušných lidí, kteří nám v těch domech zbývají,“ dodává starosta Klášterce nad Ohří Štěpán Drozd ze Strany soukromníků ČR.



Ke Kadani, Chomutovu, Klášterci nad Ohří a Jirkovu se chtějí podle vedení těchto měst přidat i další města, jako například Bílina, Louny nebo Žatec a některá města v Karlovarském kraji.



Na opakované podněty starostů Andrej Babiš reagoval 8. února 2019:

„V úvodu dopisu bych Vás rád ubezpečil, že tuto problematiku již od Vašeho prvního podání na Úřad vlády dne 9. října 2018 monitoruji. Váš konkrétní návrh na změnu sociální dávky, stanovení jejího stropu na úrovni nájemného v obecním bytě, považuji za racionální. Váš návrh byl postoupen Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), nikoliv k formálnímu vyřízení, ale k jeho komplexnímu posouzení a hledání společného řešení.“

„Co se týká Vašeho návrhu na sjednocení dávek na bydlení a dosažitelnosti úspor, tato úprava byla připravována v rámci návrhu zákona o sociálním bydlení. Podle vyjádření MPSV je však tato úprava riziková, neboť se může dotknout i zranitelných skupin obyvatel například seniorů, zdravotně postižených, a dále by patrně vyžadovala vysokou administrativní náročnost ze strany Úřadu práce ČR.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož starostové především severočeských měst žádali vládu opakovaně o změnu v zákoně o dávkách na sociální bydlení už od roku 2018.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) plánuje zpřísnění podmínek pro přidělování dávek na bydlení. Z tohoto důvodu ministerstvo připravuje nový zákon o přídavku na bydlení, který se momentálně nachází v připomínkovém řízení.

V České republice existují v současné době dva druhy dávek na bydlení: příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Nový zákon by měl oba tyto příspěvky sjednotit do jednoho a mimo jiné změnit podmínky pro jeho vyplácení. Nárok na tento příspěvek ztratí například lidé, kteří si nebudou aktivně hledat práci, rodiče dětí, které ve škole zameškají víc než 100 hodin za pololetí.

Podle šetření (.pdf, str. 1) Úřadu práce ČR z roku 2014 se míra neoprávněného pobírání dávek v ČR pohybuje mezi 5 a 10 procenty z celkového objemu vyplácených dávek. Za období leden až duben v roce 2018 provedli zaměstnanci Úřadu práce celkem 35 tisíc šetření, na jejichž základě odňali 432 už vyplacených dávek a zamítli 231 žádostí. Za období leden až červen v roce 2019 provedl úřad celkem 109 529 šetření (.pdf, str. 2), na jejichž základě odňal 740 už vyplacených dávek a zamítl 375 žádostí. Ministryně Jana Maláčová rovněž říká, že lidí, kteří zneužívají systém dávek, je minimum.

V prosinci 2019 pobíralo doplatek na bydlení přibližně 33 100 osob (.pdf, str. 9) a příspěvek na bydlení přibližně 169 500 osob (.pdf, str. 11). Celkem se jednalo o přibližně 202 600 příjemců státní podpory na bydlení. Z toho předpokládaných 5 až 10 % případů neoprávněného pobírání dávek tvoří přibližně 10 130 až 20 260 osob.

Vzhledem k tomu, že uvedené dávky na bydlení se podle návrhu ministryně Maláčové mají odebrat těm lidem, kteří si například nebudou aktivně hledat práci nebo jejichž děti zameškají za pololetí více než 100 hodin, uvádíme i příslušná data o absenci dětí ve školách a počtu nezaměstnaných. K 31. lednu 2020 evidoval Úřad práce ČR celkem 230 022 přihlášených osob na úřadu práce a míra nezaměstnanosti se tak pohybovala kolem 3,1 % (.zip, 1. Zpra0120). Počet zameškaných hodin za rok se podle výroční zprávy (.pdf, str. 73) České školní inspekce snížil z 93,3 hodin v roce 2018 na 74,9 hodin v roce 2019. Počet neomluvených hodin (.pdf, str. 73) na žáka je už tři roky víceméně stabilní: 0,9 až 0,6 hodiny.

Z výše uvedeného můžeme dovozovat, že se nová opatření skutečně nedotknou extrémně vysokého počtu osob. Konkrétní odhad 10 tisíc lidí však za použití veřejně dostupných zdrojů nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Kontaktovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí s žádostí o poskytnutí zdroje této informace. Vzhledem k tomu, že jsme dosud nedostali odpověď, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ministryně Maláčová hovoří v rozhovoru o lidech, u kterých hrozí, že jim již nebudou v budoucnu přiděleny dávky na bydlení vzhledem k podmíněnosti dávky aktivitou příjemce. Dle nového návrhu (.docx, str. 1) zákona o přídavku na bydlení by totiž příjemci měli pracovat, chodit na veřejné prospěšné práce nebo si zaměstnání aktivně hledat.

Na období od roku 2021 do roku 2027 navrhuje Komise celkový rozpočet (.pdf, str. 36) ve výši 1 279 miliard € v prostředcích na závazky v běžných cenách, což odpovídá zhruba 1,11 % hrubého národního důchodu EU-27 (tedy již po vystoupení Velké Británie z Evropské unie). Z hlediska vyloučených lokalit nabývá velkého významu kohezní politika EU, neboli politika hospodářské a územní soudržnosti, jež má za cíl snižování rozdílů mezi regiony a snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Evropská komise navrhla pro kohezní politiku rozpočet, který se podobá minulým obdobím, avšak dochází ke snížení prostředků o cca 5 %.

Dále by podle tohoto prozatímního návrhu měla Česká republika celkově obdržet 20 miliard € pro politiku soudržnosti v běžných cenách z fondů EU během programového období 2021–2027. Z této částky by mělo 10,52 miliard € tvořit prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj, 6,44 miliard € z Fondu soudržnosti a 2,74 miliard € z Evropského sociálního fondu plus. Dle článku 7 připravovaného nařízení, které má upravovat právě pravidla čerpání z Evropského sociálního fondu plus pak platí, že „členské státy přidělí nejméně 25 % svých zdrojů ESF+ v rámci sdíleného řízení na specifické cíle v oblasti politiky sociálního začleňování, které jsou stanoveny v čl. 4 odst. 1 bodech vii) až xi)“.

Příslušná ustanovení článku 4 pak zní následovně:
„vii) posílit aktivní začleňování občanů, a podpořit tak jejich rovné příležitosti a aktivní účast a nabídnout jim lepší zaměstnatelnost;

viii) podporovat sociálně-ekonomickou integraci státních příslušníků třetích zemí a marginalizovaných komunit, jako jsou Romové;

ix) zvyšovat rovný a včasný přístup ke kvalitním, udržitelným a cenově dostupným službám; modernizovat systémy sociální ochrany včetně podpory přístupu k sociální ochraně; zlepšit dostupnost, účinnost a odolnost systémů zdravotní péče a služeb dlouhodobé zdravotní péče;

x) podporovat sociální začlenění osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením včetně nejchudších osob a dětí;

xi) řešit materiální deprivaci poskytnutím potravinové a/nebo základní materiální pomoci nejchudším osobám, včetně doprovodných opatření“.

Toto ustanovení se přitom týká pouze Evropského sociálního fondu plus. Návrh nařízení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti přitom žádné podobné ustanovení neobsahuje. Stejně tak ani návrh nařízení o ustanoveních všem fondům společných.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle představ Evropské komise bude do vyloučených lokalit povinně alokována čtvrtina prostředků pouze Evropského sociálního fondu plus. V českém kontextu to znamená přibližně 0,7 miliardy €, tedy pouze cca 3,4 % z celkových prostředků určených pro Českou republiku.

Záškoláctví patří dle České školní inspekce mezi nejčastější rizikové chování žáků, které nepříznivě ovlivňuje studium a samozřejmě dosažené školní výsledky.

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 120)

Dle České školní inspekce v České republice existují (.pdf, str. 201) regionální rozdíly v průměrném socioekonomickém statusu žáků (SES), které souvisí s rozdílným výsledným skóre z různých oblastí mezinárodních šetření (čtenářská, přírodovědná, matematická gramotnost) i národních zjišťování. Socioekonomické charakteristiky tedy představují výrazný faktor, který ovlivňuje výsledky českých žáků a stojí za podstatnými rozdíly mezi školami.

Česká školní inspekce rozděluje kraje do tří skupin dle sociálně ekonomického statusu (SES). Mezi kraje s nejhorším (nejnižším) SES spadá Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský a Liberecký. Toto rozdělení podle SES je převážně ve shodě s pojmem strukturálně postižených regionů zmíněných ve výroku.

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 201)

Dle článku na portálu iDNES.cz jsou Ústecký a Moravskoslezský kraj oblastmi s nejvyšším počtem zameškaných omluvených i neomluvených hodin. Oba kraje mají dle České školní inspekce jeden z nejnižších SES.

Počty zameškaných hodin na základních a středních školách dokládají následující 2 tabulky:

Zdroj: iDNES.cz

Zdroj: Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2018/2019 (.pdf, str. 121)

Počet zameškaných hodin se tedy s postupem věku zvyšuje, na středních školách je počet zameškaných hodin vyšší než na školách základních. Avšak dle lékařů jsou nejvíce nemocné děti do 5 let a nemocnost se u dětí s přibývajícím věkem snižuje.

Termín „obrovský počet“ uvedený ve výroku Janou Maláčovou je sice relativní, dle zjištěných informací ale některé regiony skutečně dosahují vyššího počtu zameškaných hodin. Podle analýzy sociologů z agentury PAQ Research existuje v regionech například korelace mezi počtem rodičů v exekuci a počtem zameškaných hodin ve školách. Můžeme také poukázat na některé medializované případy (Milevsko 2018 a České Budějovice 2011), kdy dítě skutečně ve škole zameškalo „obrovský“ počet hodin.

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že zjištěná fakta jsou v souladu s výrokem a děti v strukturálně postižených regionech (s nízkým SES) mají více zameškaných hodin.

Na úvod tohoto hodnocení můžeme vymezit, že negramotný člověk je ten, který neumí číst a psát. Dle výroku Jany Maláčové by ze základních škol mělo vycházet obrovské množství takových dětí, které ani po minimálně 9 letech povinné školní docházky (či nejvýše na konci roku, kdy v průběhu školního roku dosáhly 17. roku věku) neumí číst ani psát.

Tento výrok můžeme porovnat s daty ve statistické ročence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále MŠMT), ve které je uveden počet dětí, které ve školním roce 2017/2018 ukončily povinnou školní docházku.

Zdroj: Statistické ročenky školství a výkonové ukazatele (tabulka C1.17.1)

Z těchto dat můžeme usuzovat, že pokud významná většina studentů a studentek ZŠ ukončila v 9. ročníku studia (77 371 z 82 091 = 94 %), tedy neopakovala ročník či jinak z logiky věci nesplňovala důvod k propadnutí, pak musela být gramotná. Znalost čtení a psaní je elementární dovedností, na niž navazuje většina pokročilejších znalostí, které má žák ve škole nabýt.

Na tomto místě můžeme uvést, že úspěšně dosáhnout základního vzdělání může pouze žák 9. a 10. ročníku. Žáci ukončující studium v nižším ročníku doklad o dosažení základního vzdělaní nezískávají.

U zbylých žáků (ti, kteří vycházejí z jiného než 9. ročníku) však můžeme základní gramotnost také předpokládat, neboť žák s neznalostí této elementární dovednosti z prvních ročníků ZŠ bude nejspíše předmětem šetření pedagogicko-psychologické poradny (například z důvodu poruchy učení) a i žák vycházející například z ročníku 8. opakoval ročník jen jednou, tedy zajisté projevil elementární znalosti na postup do dalšího ročníku na prvním či druhém stupni, mezi které se počítá gramotnost.

Problém nastává u žáků, kteří nedosáhli základního vzdělání (tedy 9. a 10. ročníku) a ukončili po dvou opakováních ročníku své studium ZŠ například v 7. ročníku. Lze si představit příklad, že žák propadl z důvodu nenabytí elementárních znalostí (např. gramotnosti) v prvním stupni ZŠ (1.–5. ročník). Propadnout lze na prvním stupni i druhém stupni vždy pouze jednou, tedy i žák negramotný po propadnutí zákonitě postoupí na druhý stupeň (6.–9. ročník), kde může neúspěšně ukončit svou školní docházku v 7. ročníku. Takových žáků může být ale podle statistické ročenky MŠMT maximálně 758, čili 0,92 % celkového počtu (pro školní rok 2017/18).

Z výše popsaných důvodů lze dovodit, že je možné, že část dětí vycházejících ZŠ v naší zemi je negramotná. Nemůže se ale jednat o obrovské množství. Byť je tento pojem značně relativní, maximální počet dětí, které jsou negramotné, nedosahuje ani jednoho procenta dětí opouštějících ZŠ.

Opatření (rodiče, kteří neposílají děti do školy, přijdou o přídavek na bydlení, pozn. Demagog.cz) se mezi odborníky setkalo spíše s nevolí. Podle předsedkyně ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání) Kláry Laurenčíkové hrozí, že rodiče bez dávek budou končit na ulici a děti v ústavní péči. Opatření se dle ní nezabývá příčinami záškoláctví v širších souvislostech. Kritika přišla také od Platformy pro sociální bydlení a Institutu pro sociální inkluzi. Proti návrhu se postavil i ekonom Štěpán Jurajda.

Samotný návrh zákona o přídavku na bydlení, ve kterém je toto opatření obsaženo jako jeden z důležitých bodů, je podroben silné kritice i v rámci samotného připomínkového řízení. Návrh zákona jako celek má celkem 32 zásadních připomínek od mnoha různých institucí, včetně několika ministerstev v čele s MŠMT. Kritika samotného bodu ztráty přídavku se dle Institutu pro sociální inkluzi objevil v 16 z těchto 32 připomínek.

Navzdory této kritice se nám nepodařilo dohledat, zda existuje nějaká relevantní skupina odborníků „z terénu“, která by uvedené opatření podporovala. Výrok proto zatím hodnotíme jako neověřitelný. Nicméně jsme MPSV požádali o informace o expertech, z jejichž názorů dle ministryně Maláčové návrh zákona vychází.

Ministryně práce a sociálních věcí zde hovoří o opatření, které je součástí jejího návrhu zákona o přídavku na bydlení. Podle něj (.zip, dokument IIIa_návrh_zakon_o_přídavku_na_bydlení_12-12-2019.doc, str. 9) by bylo pro získání a výši příspěvku na bydlení rozhodující, zda je žadatel (nebo některá z osob používajících stejný byt jako žadatel) zákonným zástupcem dítěte, které plní povinnou školní docházku. A především to, jak tuto docházku dítě plní.

Problém by s vyplacením přídavku nastal v případě, že by dítě mělo „v jednom pololetí školního roku více než 100 zameškaných hodin“ (.doc, str. 9) a zákonný zástupce by neprokázal, že „hodiny byly zameškány ze zdravotních důvodů“. Návrh také zahrnuje povinnost zákonného zástupce, který žádá o přídavek na bydlení, dokládat každé pololetí školního roku vysvědčení dítěte (.doc, str. 18).

Návrh zákona byl podle informačního systému ODok pro mezirezortní připomínkové řízení předložen 19. prosince 2019. Od té doby se dle stránek Ministerstva práce a sociálních věcí Jana Maláčová jednání koaliční rady účastnila 14. ledna 2020. Zda na něm však ministr školství Robert Plaga s navrhovanou úpravou souhlasil či ne, se nám nepodařilo dohledat, jelikož z tohoto jednání nejsou k dispozici žádné veřejně dostupné záznamy. Dle programu Úřadu vlády se také po jednání koaliční rady nekonala žádná tisková konference, na které by případně takováto informace mohla zaznít. O tématu se nezmiňoval ani oficiální facebookový účet MŠMT.

Proti zmiňovanému opatření se pak v mezirezortním připomínkovém řízení 22. ledna 2020 ohradilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, v jehož čele Robert Plaga stojí. Přímo k této části návrhu se pak MŠMT vyjádřilo takto (.docx, str. 1): „Zásadně nesouhlasíme s podmiňováním dávek na bydlení školní docházkou dítěte.“ Ministerstvo také „zásadně odmítá, aby sankce nespolupracujících/neplatících rodičů dopadaly na dítě a dále zhoršovaly jeho postavení“ (.docx, str. 1).

Jelikož se žádný druh státní podpory, který se týká bydlení, nenazývá přímo „dávka na bydlení“, jak je ve svém výroku použila ministryně Jana Maláčová, řadíme mezi ně dva druhy státní sociální podpory, a to doplatek na bydlení, který se řadí mezi dávky pomoci v hmotné nouzi, a příspěvek na bydlení, který se řadí mezi dávky státní sociální podpory.

Informace a statistiky příjemců dávek vytváří Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je měsíčně zveřejňuje na svém webu. Poslední měsíční přehled je dostupný za prosinec 2019 (.pdf). Statistika příjemců podle věku (konkrétně důchodců) je pak dostupná v materiálech k návrhu zákona, konkrétně pak v Závěrečné zprávě RIA (.zip, soubor s názvem Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx).

Podle posledních statistik MPSV pobíralo v prosinci 2019 doplatek na bydlení přibližně 33 100 osob (str. 9) a příspěvek na bydlení přibližně 169 500 osob (str. 11). Celkem se tedy jednalo o 202 600 příjemců státní podpory na bydlení. Podle zprávy RIA (str. 8–12), kde jsou uváděny i hodnoty o zastoupení důchodců, kteří tyto příspěvky pobírají, šlo v případě doplatku na bydlení o 3 092 osob (9,3 % z celkového počtu příjemců) a v případě příspěvku na bydlení o 57 737 osob (34,1 % z celkového počtu příjemců). Celkem se tedy jedná o 60 829 důchodců pobírajících podporu na bydlení. Hodnota se podstatně liší od hodnoty uvedené ve výroku ministryně Maláčové.

Oba příspěvky od roku 2014 (v případě doplatku na bydlení, .pdf) a od roku 2015 (v případě příspěvku na bydlení, .pdf) vykazují sestupný trend, kdy počet příjemců dávek klesá. V roce 2014 pobíralo doplatek na bydlení přibližně 73 200 osob, příspěvek na bydlení pobíralo z dostupných dat nejvíce lidí v roce 2002, kdy byl vyplácen přibližně 343 000 osobám. Ve zprávě RIA (str. 8) se uvádí jako hlavní důvod snižování počtu vyplácených dávek zvyšování mezd: „Vzhledem k tomu, že základní složení příjemců je dlouhodobě v zásadě konstantní a vzhledem k vývoji (mírnému navyšování) mezd se meziročně (i meziměsíčně) počet příjemců mírně snižuje.“