Přehled ověřených výroků

Do České republiky dorazila finální zpráva (.pdf) auditorů Evropské komise v anglickém jazyce dne 29. listopadu 2019. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu zprávy, který bude následovat.

Ve finální zprávě (.pdf, str. 70) je uvedeno, že lhůta pro provedení vytyčených požadavků plynoucích z auditu je 2 měsíce. Délka lhůty je v rozporu s výrokem poslankyně Adamové, která mylně uvádí lhůtu jeden měsíc.

Dvouměsíční lhůta byla také potvrzena ve vyjádření mluvčího Evropské komise. Ten uvedl, že Česko bude mít od data doručení českého překladu auditní zprávy dva měsíce na to, aby zaslalo zprávu, jak plní obsažená doporučení.

Dále je třeba uvést, že již dále nebude možné audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu. Komise a Česká republika poté mohou další měsíce vyjednávat o částce, která by případně měla být stržena z české alokace do unijních fondů, nicméně rozhodnutí Komise o střetu zájmu premiéra Babiše je konečné a Komise svůj názor již nehodlá měnit.

Státní zemědělský intervenční fond vydal 12. prosince 2019 tiskovou zprávu, ve které vysvětluje své rozhodnutí o proplacení dotace společnostem z koncernu Agrofert z konce listopadu 2019.
 Jde o dva projekty. Společnost Kladrubská, a. s. dostane téměř 3 miliony korun na nový nakladač a velkochovu vepřového dobytka Lipra Pork bude proplaceno více než 48 milionů korun na modernizaci chovů prasat v závodech.

Fond celkově vyplatí dotace ve výši 51,2 milionu korun, a to za období mezi únorem 2017, kdy Andrej Babiš vložil koncern do svěřenských fondů, a srpnem 2018, kdy začalo platit evropské nařízení o střetu zájmů.



SZIF se podle tiskové zprávy nachází v odlišném právním postavení než poskytovatelé dotací z kohezního fondu. Dle výkladu SZIF se poskytování dotací SZIF řídí jiným zákonem, a to zákonem č. 256/2000 Sb., o státním zemědělském intervenčním fondu. Platební agentura SZIF neposkytuje dotace ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu SZIF.

SZIF vysvětluje v tiskové 

zprávě: „Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů spojuje zákaz poskytnout dotaci s postupem poskytovatele dotace podle rozpočtových pravidel. Na dotace poskytované SZIF se tedy toto ustanovení, jak je vysvětleno výše, nemůže vztahovat. SZIF se ani neřídí rozpočtovými pravidly při poskytování dotací, ani neposkytuje dotace ve smyslu jejich definičního vymezení v rozpočtových pravidlech.“

Ve vztahu k projektům schváleným od 2. srpna 2018 zůstává SZIF nadále v režimu předběžné opatrnosti a tyto projekty neproplácí.

Evropská komise ve finálním auditu potvrdila závěry předběžného auditu z května 2019 a vyhodnotila, že Andrej Babiš nepřímo ovládá firmu Agrofert. Evropská komise uvádí (Final audit, str. 18–19), že Babiš tak činí prostřednictvím svěřenských fondů, mimo jiné například jmenuje a odvolává členy Rady protektorů, jejíž součástí je i jeho manželka. Monika Babišová nyní zastává funkci rodinného protektora, bez které rada není usnášeníschopná.

„Considering the above governance features, in particular that Mr Babiš has defined the objectives of trust funds (notably the protection of his interests), set up their functioning and appointed all their actors, whom he can also dismiss, Mr Babiš currently exercises a decesive influence over the two trust funds. Mr Babiš therefore controls the two trust funds and, through these trust funds, he also controls the Agrofert group.“ (Final audit, str. 21)

Dle Evropské komise se premiér Babiš dostal do střetu zájmů, čímž porušil (Final Audit, str. 66 a 68) § 4 zákona č. 159/2006 Sb. i § 4c zákona č. 159/2006 Sb. a článek 61 nařízení EU č. 2018/1046 (.pdf, str. 57). Podle tohoto článku se osoby podílející se na plnění rozpočtu musí zdržet jednání v případě, že by mohlo dojít k ohrožení nestranného a objektivního výkonu funkcí, ať už z důvodu hospodářského nebo jiného osobního zájmu.

Komise došla k závěru, že české orgány nebyly (Final Audit, str. 68) schopny zajistit, aby nedocházelo k porušování zákona č. 156/2006 Sb. o střetu zájmů, čímž Česká republika porušila finanční pravidla EU vyplývající z článku 32 odst. 3 nařízení č. 2012/966 (.pdf, str. 25) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 2018/1046 (.pdf, str. 44).

Do České republiky dorazila finální zpráva auditorů Evropské komise 29. listopadu 2019 v angličtině. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu. Podle vyjádření mluvčího Evropské komise bude mít Česko od toho dne dva měsíce na to, aby sdělilo, jak plní obsažená doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu.

Jakub Michálek několikrát prohlásil, že Miroslav Kalousek z TOP 09 by měl odejít do ústraní, protože kvůli němu přichází opozice o hlasy voličů. Toto tvrzení odůvodnil průzkumem, podle kterého tři čtvrtiny lidí Miroslavu Kalouskovi nevěří. Místopředseda Pirátů Michálek uvedl, že „v okamžiku, kdy jednu z nejmocnějších funkcí má pan Kalousek, je nemožné, abychom prosadili jakoukoliv alternativu, protože pan Babiš to bude vždy svádět na pana Kalouska“.

„Myslím si, že TOP 09 by měla zaniknout a uvolnit potenciál pro další subjekty,“ vyjádřil se poslanec Michálek v rozhovoru pro Aktuálně.cz ze dne 5. prosince 2019.

Později se Jakub Michálek za svůj výrok o tom, že by TOP 09 měla být zrušena, na Twitteru omluvil s tím, že to nebylo myšleno jako osobní útok, ale pouze jako politologická úvaha. Jakub Michálek však ve stejném twitterovém příspěvku uvedl: „Zároveň trvám na tom, že pan Kalousek výrazně snižuje šance celé opozice na úspěch.“

Pirátská strana se oficiálně k výroku Jakuba Michálka nevyjádřila. Její předseda Ivan Bartoš svého stranického kolegu podpořil, i když představitelé některých dalších opozičních stran podpořili TOP 09. Podle Ivana Bartoše Jakub Michálek pouze popsal současnou politickou situaci. Prohlásil, že „jistý proces integrace v této části spektra je určitě žádoucí, ostatně se o tom přeci veřejně hovoří a veliká část společnosti to i takto vnímá. Stejně tak jako roli pana bývalého předsedy Kalouska“.

V duchu nepochopení výroku Jakuba Michálka se nesla vyjádření a reakce vrcholných představitelů opozice. Tón jejich odporu vyjádřil například místopředseda ODS Martin Kupka, který se k výroku Jakuba Michálka vyjádřil takto: „Já bych čekal kádrování od komunistů, možná od poslanců z hnutí ANO, ale od Pirátů to bych nečekal.“

Předně uveďme, že poslankyně Pekarová Adamová zde hovoří o auditní zprávě o střetu zájmů premiéra Babiše a její neveřejnosti, neboť Evropská komise ji vede v režimu „důvěrné“ (2. video, čas 1:05). Primátor Hřib se nechal slyšet, že Magistrát hlavního města Prahy auditní zprávu obdržel, chtěl by ji zveřejnit a zkoumá, jaké důsledky by to pro něj mělo. Poté se Magistrát na mimořádném jednání shodl na variantě nezveřejnění zprávy. Zdeněk Hřib sdělil, že se v Bruselu zeptá na možnosti jejího zveřejnění.

Primátor Hřib skutečně do Bruselu letěl. Svoji cestu popsal pro Novinky.cz: „Je pravda, že jedu do Bruselu. Jedu tam primárně na výbor regionů jako delegát, ale při té příležitosti se pokusím zítra setkat s někým, kdo mi řekne, proč by měl být audit důvěrný, protože v průvodním dopise je uvedeno, že audit je finální, a já nevidím důvod, proč by měla být zpráva důvěrná.” Primátor Hřib je jedním z českých delegátů Evropského výboru regionů. Ten měl 4.–5. prosince své 137. plenární zasedání.

Hřib tedy podnikl cestu do Bruselu primárně z důvodu zasedání Evropského výboru regionů. Toto uvádějí jako hlavní důvod jeho cesty Novinky.cz, Echo24 či Aktuálně.cz. Twitterový ani facebookový účet primátora Hřiba neprezentuje cestu do Bruselu jako cestu výhradně kvůli auditu, neboť cestu ani nezmiňuje.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť z výroku Markéty Pekarové Adamové vyplývá, že primátor Hřib svou cestu do Bruselu prezentoval tak, že hlavním důvodem jeho cesty je zjištění možnosti zveřejnění auditní zprávy. Ve skutečnosti však média i samotný Zdeněk Hřib zmiňovali, že primárním účelem cesty je dlouhodobě plánovaná účast na jednání Výboru regionů a zjištění informací o zveřejnění auditu je pouze její vedlejší náplní. Na závěr připomeňme, že auditní zprávu o střetu zájmu premiéra Babiše zveřejnil Deník N.

Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) přišel na tiskovou konferenci, kterou svolaly na 6. prosince 2019 Spojené síly pro Prahu prostřednictvím tiskového oddělení magistrátu, a to do Tiskového centra Magistrátu hlavního města Prahy. Podle předsedy zastupitelů Jiřího Pospíšila (TOP 09) se jednalo o konferenci Spojených sil a dohadoval se, proč na ni primátor Hřib přišel. Zdeněk Hřib však reagoval tím, že předsedové koaličních klubů a primátor mají právo podle koaličních mechanismů (.pdf, str. 3, část Chod úřadu, tiskové výstupy a tiskové oddělení, bod 3), které jsou přílohou koaliční smlouvy, přijít na jakoukoliv tiskovou konferenci pořádanou tiskovým oddělením magistrátu. Podle Pospíšila měl pak primátor oslovit Spojené síly, a ne přijít neohlášen.

Dle zaběhnutých zvyklostí Hřib navíc dostal jako primátor Prahy slovo jako první. Jiří Pospíšil na tento krok reagoval: „Je to konference našeho klubu a je elementární slušností, abychom ji zahájili my.“ Části tiskové konference odvysílala televizní stanice TV Nova ve svých zprávách (video, čas 5:11).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť primátor Hřib, ač měl z koaliční smlouvy právo se tiskové konference účastnit, na ni skutečně pozván nebyl a jeho účast byla pro zástupce Spojených sil pro Prahu překvapením.

V červnu 2019 pořádal pražský magistrát diskuzi o bytové problematice v hlavním městě ČR. Byla zde představena analýza společnosti CE-Traffic, ze které vyplývá, že od poloviny roku 2015 vzrostly ceny nových bytů zhruba o 90 %. Z průzkumu Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) vyplývá, že Pražané považují za největší problém hlavního města málo bytů a vysoké ceny bydlení. Tento problém považuje za nejpalčivější 57 % respondentů. Z jiného průzkumu veřejného mínění tohoto sdružení je zřejmé, že snižování dostupnosti vlastního bydlení považuje za velký problém 83,6 % Pražanů. Rostoucí ceny bytů rozhodně vadí 61,7 % Pražanů a spíše vadí dalším 23 % Pražanů.

V říjnu 2019 představila pražská koalice plány na nadcházející půlrok. Za jeden z hlavních cílů bylo stanoveno řešení krize dostupnosti bydlení. V listopadu 2019 členové TOP 09 (Jiří Pospíšil, radní Hlavního města Prahy Hana Kordová Marvanová a zastupitelka městské části Prahy 13 Ivana Todlová) představili opatření, která mají za cíl zlevnit bydlení (nejen) v Praze. Jedním z opatření byla výstavba dostupného družstevního bydlení na území hlavního města, které by mělo být určeno pro obyvatele, kteří nemohou při současných cenách bytů v Praze dosáhnout na vlastní bydlení, kteří nevlastní žádnou nemovitost k bydlení a mají zájem o dlouhodobé bydlení a práci v Praze.

Druhým představeným opatřením byl daňový balíček, díky němuž by klesly náklady na pořízení bydlení o stovky tisíc korun. Konkrétně se jedná o návrhy na zrušení 4% daně z nabytí nemovitosti, snížení DPH z pořízení bytu z 15 % na 10 % a rozšíření daňových úlev v případě pořízení bydlení pro vlastní potřebu, a to jak u vlastnického, tak u družstevního bydlení.

Projektový záměr výstavby dostupného družstevního bydlení spolu se zřízením příslušné komise schválila na návrh radní Hany Kordové Marvanové Rada Hlavního města Prahy (.pdf, str. 14) 4. listopadu 2019. Podle zjištění Deníku N však Hana Kordová Marvanová viní primátora Zdeňka Hřiba, že zakázal zpracování analýzy a potřebných právních dokumentů k projektu družstevního bydlení. Zbylá koaliční uskupení (Piráti a Praha sobě) to ale odmítají. Chtějí prý jen zajistit, aby byl projekt řádně ošetřen a metropole na něm netratila. Dále tvrdí, že Kordová Marvanová s nimi nedokáže komunikovat.

V důsledku toho, že pražský primátor Zdeněk Hřib údajně neplní koaliční program, zejména pokud jde o bydlení, mu krajský výbor TOP 09 v Praze 9. prosince 2019 na mimořádném jednání vyjádřil nedůvěru. Podle informací Českého rozhlasu se Krajský výbor TOP 09 také shodl na tom, že primátor nemá zasahovat do kompetencí radní Marvanové, a vyzval ho, aby neblokoval práci na řešení dostupného družstevního bydlení pro Pražany.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť zpracování analýzy a dalších dokumentů k projektu družstevního bydlení nezablokoval pouze primátor Hřib, ale oba zbývající koaliční partneři, tj. Piráti spolu s hnutím Praha sobě. Shodně navíc radní Kordovou Marvanovou kritizují pro nedostatečnou komunikaci.

Předně uveďme, že tzv. Pařížská dohoda, o které Jaroslav Holík mluví, má za cíl ochranu klimatu, především snižování emisí skleníkových plynů.

Podle dat zveřejněných ve zprávě Evropské komise z roku 2019 se na celkové produkci emisí oxidu uhličitého, které v roce 2018 byly za celou planetu ve výši 37,89 Gt, nejvíce podílí Čína. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt oxidu uhličitého. Na druhé pozici se umístily Spojené státy, jejichž emise oxidu uhličitého dosáhly 5,28 Gt. Emise vyprodukované všemi státy Evropské unie v roce 2018 dohromady dosáhly hodnoty 3,46 Gt. EU by se tedy v tomto srovnání zařadila hned za Čínu a USA.

Vzhledem k různé velikosti ekonomik a populace je však nutné zohlednit také ukazatel emisí per capita. V přepočtu na obyvatele se Spojené státy v roce 2018 umístily na 13. místě s 16,14 tun CO2/obyvatele, Česká republika je v tomto žebříčku na 22. místě s 10,44 tun CO2/ob. a Čína na 37. místě s „pouze“ 7,95 tun CO2/ob.

4. listopadu 2019 prezident Trump oficiálně oznámil zahájení procesu odstoupení od Pařížské dohody. Dle čl. 28 (str. 13) Pařížské dohody přitom platí, že odstoupit může kterýkoliv stát písemným oznámením generálnímu tajemníkovi OSN. Toto odstoupení však nabývá účinku až po jednom roce od jeho doručení, v případě USA je to jeden den po prezidentských volbách, 4. listopadu 2020.

I přes odstoupení od Pařížské dohody však některá města a státy USA její cíle nadále podporují. Více než 400 měst připojilo k sdružení Climate Mayors a 25 států k U.S. Climate Alliance. Obě organizace se hlásí k dodržování Pařížské dohody.

Mnoho dalších měst, krajů, států, 2 200 podniků a investorů, 350 univerzit a 200 církví podepsalo prohlášení We’re still in, které podporuje Pařížskou dohodu. Všichni zmínění pak dohromady tvoří více než 50 % ekonomiky a polovinu populace Spojených států.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť dle znění samotné dohody Spojené státy již zaslaly generálnímu tajemníkovi OSN oznámení o odstoupení. Tento krok pak nabude účinnosti v listopadu příštího roku. Zároveň je také pravdou, že USA jsou druhým největším emitentem CO2.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která spadá pod Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu. Úmluva podepsaná členskými státy v prosinci 2015 si klade za cíle udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C a snížení emisí skleníkových plynů.

Dle zprávy Evropské komise z roku 2019 v posledních letech za největší mírou znečišťování ovzduší skutečně stojí Čína. Zatímco v rozmezí let 1990 až 2005 byly na prvních dvou příčkách v celkové produkci emisí oxidu uhličitého USA a členské státy EU (všech 28 v součtu), od roku 2005 až do současnosti prudce stoupala produkce Číny. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt emisí oxidu uhličitého, což je 29,71 % celkové světové produkce. Druhé místo co se rozsahu znečišťování ovzduší týče pak připadá od Pařížské dohody odstupujícím USA s 13,92 %. Třetí a čtvrtá pozice patří Indii (6,92 %) a Rusku (4,61 %). A například státy EU (opět v součtu) se podílí 9,13 %.

Druhou část výroku, tedy že Čína k dohodě „příliš nepřistoupila“, pak lze chápat ve dvojím smyslu, a sice jako nedostatečného nastavení cílů, či jejich nedodržování. Dle agentury Climate Action Tracker (CAT) není primárním problémem to, že by Čína od svých závazků odstupovala, ale skutečnost, že závazky jsou nastaveny velmi nedostatečně v tom smyslu, že i při jejich splnění se Čína nedostane k naplnění obecného cíle Pařížské dohody, kterým je udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 1,5–2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

Čína se v rámci dohody zavázala ke snížení uhlíkové náročnosti HDP o 60 % až 65 % do roku 2030 pod úroveň roku 2005, do téhož roku zvýšit podíl nefosilních zdrojů energie cca na 20%, a zvýšit objem lesů v porovnání s rokem 2005 o 4,5 miliardy kubických metrů.

Skutečně relevantní a nejvíce zmiňovaný krok, který Čína v rámci plnění dohody provedla, je systém obchodování s emisními povolenkami, který se má v první fázi týkat pouze elektráren a v budoucnosti slibuje rozšíření do dalších odvětví. Systém by měl pokrývat cca 1700 společností a redukovat nad 3 Gt emisí oxidu uhličitého.

Čína zůstává na první pozici zemí nejvíce znečišťujících planetu, což je nejen dle CAT možné přičíst velké míře urbanizace a s tím vzniklé nutnosti používání oceli a cementu na výstavbu nových budov a infrastruktur (lze najít v odkazu v podsložce Industry). Přesto je jedním z leaderů bojujících za klimatickou odpovědnost a v rámci summitu G20 v Osace Čína (společně s Francií) přislíbila o navýšení svých dosavadních cílů v rámci Pařížské dohody.

New Deal (Nový úděl) byl název souboru ekonomických a sociálních programů, které byly uplatňovány od roku 1933 do začátku čtyřicátých let 20. století za vlády prezidenta USA Franklina D. Roosevelta. Cílem programů bylo reformovat finanční systém, boj proti chudobě a nastartování ekonomiky USA po vypuknutí Velké hospodářské krize, kterou vyvolal krach na Wall Street v roce 1929. Zejména za zásadní reformy je považováno pojištění vkladů do bank a usnadnění procesu získávání úvěru. Byly také zavedeny programy na poskytování půjček farmářům a refinancování hypoték. Situace se skutečně začala po zavádění změn z programu New Deal zlepšovat. Zlepšení ekonomické situace je také přičítáno přípravám na válku, které přinesly nové pracovní pozice a investice.

Pokud budeme vycházet z běžně užívaného českého překladu New Deal neboli Nový úděl, tak skutečně nejbližším překladem Green New Deal může být Nový zelený úděl, tedy pouze verze překladu s jiným slovosledem, než je použito ve výroku. Překlad Nový zelený úděl se již v českém zpravodajství objevuje a ve výroku použitá obměna s jiným slovosledem Zelený nový úděl také.

V kontextu výroku je odkazováno na nový program Evropské komise European Green Deal, který má za cíl do roku 2050 z Evropy vytvořit kontinent s nulovou emisní stopou. Tohoto cíle se snaží dosáhnout návrhem opatření, které se zejména zakládají na podpoře (.pdf, str. 1) veřejných služeb, veřejné ekologické dopravy, ekologického bydlení, obecného snížení emisí, vytvoření nových pracovních míst, růstu kvality života a ukončením růstu HDP jako primárního měřítka pokroku (nahrazení měřítkem úrovně zdraví a životního prostředí).

Pro konečnou část výroku je nejdůležitější částí plánu European Green Deal financování výše avizovaných změn. Program nabízí řešení, kdy celý projet bude z významné části financován (str. 15–19) rozpočtem členských států EU a také zdaněním, které bude zaměřené na boj s emisemi. Dále přesměrováním dotací, které směřují na projekty v souvislosti s fosilními palivy na jiné zelenější projekty.

Z programu vyplývá, že investice do rozvoje Evropy bude probíhat v souladu s výrokem pomocí půjček s velmi nízkým úrokem (levných půjček), jako například v případě nové potravinové politiky. Nová potravinová politika je založena na podpoře drobných zemědělských hospodářů a udržitelných metod zemědělství, jejichž nedostatek je vytýkán dosavadnímu systému podpory velkých zemědělských podniků.