Přehled ověřených výroků

Čerpáme z finální auditní zprávy z 8. ledna až 15. února 2019, jak ji zveřejnil Deník N. Ta je uvedena závěrem předběžného návrhu auditu, který přišel české straně 29. května 2019, na stranách 13 až 24. Zde poukazují na porušení paragrafu 4 odst. 1 zákona 156/2006 Sb. (existující před tzv. novelou „lex Babiš“), článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 (.pdf, str. 25) a později paragrafu 4c zákona 156/2016 (obsažený v novele tohoto zákona 14/2017 Sb. tzv. „lex Babiš“) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018 (.pdf, str. 44).

Na stranách 24 až 42 jsou zmíněny argumenty české strany jako členského státu. Ty rozporují některé nálezy uvedené v původním závěru a vyjadřují nesouhlas s výkladem paragrafu 4c zákona 156/2006 Sb. Na stranách 42 až 67 Komise na tyto námitky reaguje.

Na stranách 68 až 69 dochází Komise k opětovnému závěru, že došlo k porušení článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 a později článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018. Dále setrvávají na tom, že došlo k porušení paragrafů 4 odst. 1 a 4c zákona 156/2016 Sb., tedy českého zákona o střetu zájmů.

Zdroj: Deník N

Do České republiky dorazila finální zpráva (.pdf) auditorů Evropské komise v angličtině dne 29. listopadu 2019. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu zprávy, které bude následovat. Podle vyjádření mluvčího Evropské komise bude mít Česko od toho dne dva měsíce na to, zaslat zprávu, jak plní obsažená doporučení. Nebude tak možné již audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu. Komise a Česká republika se poté mohou další měsíce dohadovat o částce, která by případně měla být stržena z české alokace do unijních fondů, nicméně rozhodnutí Komise o střetu zájmu premiéra Babiše je konečné a Komise svůj názor již nehodlá měnit.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že premiér Babiš nepovažuje auditní zprávu za finální vzhledem k tomu, že ji podle něj doposud Komise „neřešila“ a teprve „poté nastane proces, kdy o tom EK může jednat“. Naznačuje tak (nesprávně), že po doručení oficiálního překladu auditní zprávy bude následovat jednání mezi ČR a Komisí o samotném meritu zprávy. Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že byť Česká republika bude mít možnost vyjednat snížení finanční korekce, zpráva jako taková je finální.

Andrej Babiš zde mluví o auditu, který proběhl (str. 9) 8.–9. ledna 2019 a 14.–15. ledna téhož roku. Jeden z cílů tohoto auditu bylo mimo jiné (str. 7) „zjistit zda-li existuje důkaz střetu zájmů v procesu přidělování dotací EU nebo sektorů, které by preferovaly operace představeny firmami skupiny AGROFERT“.

Tato auditní zpráva (str. 2) byla vypracována dvěma generálními ředitelstvími Evropské komise: EMPL (Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování) a REGIO (Regionální a městská politika). Generální ředitelství AGRI (Zemědělství a rozvoj venkova) bylo pouze (str. 2) takzvaným asociovaným GŘ. Dohromady je těchto ředitelství 32. Tyto instituce spadají pod Evropskou komisi, konkrétně politické vedení zajišťuje 28 komisařů (z každé členské země jeden, za ČR je to Věra Jourová). Běžný chod Komise je zajišťován jejími zaměstnanci, kteří pracují pro tato generální ředitelství, která jsou zodpovědná za konkrétní oblasti politiky. Nejenže tedy zpráva nebyla napsaná jedním, ale dvěma GŘ, také je ale nejde oddělit od zbytku Evropské komise. Ostatně k zprávě auditu se vyjadřoval oficiálně i mluvčí Evropské komise.

Termín „unijní ministerstvo“ není příliš používaný a není to oficiální označení pro generální ředitelství. Je pravdou, že generální ředitelství představuje úřední aparát Evropské komise, stejně jako české ministerstvo je úředním aparátem vlády. Nicméně komisař, jakožto politické vedení a pomyslný ekvivalent českého ministra, nestojí v čele generálního ředitelství. V čele každého generálního ředitelství stojí generální ředitel. Dalším rozdílem mezi generálním ředitelstvím a ministerstvem je chybějící pravomoc vydávat právně závazné předpisy. Zatímco česká ministerstva mohou vydávat např. vyhlášky, generální ředitelství takovou pravomoc nemají.

Závěrečnou zprávu auditu si můžete přečíst online.

V přepisu rozhovoru Andreje Babiše pro Novinky.cz je uvedena suma 30,6 mld. Kč, proto jsme ověřili právě znění výroku tak, jak jej Novinky.cz uvedly. Máme však pochybnosti o přesnosti přepisu rozhovoru vzhledem k tomu, že Andrej Babiš opakovaně (a to i v den rozhovoru pro Novinky.cz - čas 2:49) v souvislosti s uvedeným výrokem argumentuje sumou 35 či 36 mld. Kč.

Ministryně Schillerová uvedla, že od vstupu do Evropské unie byly aplikovány finanční opravy v celkové výši 38,4 mld. Kč. Podle informací (.pdf) poskytnutých Ministerstvem financí činila za programové období 2007–2013 celková částka 34,8 mld. Kč.

Částka 38,4 mld. Kč zahrnuje jak opravy provedené na základě nálezů ze strany členského státu, tak na základě nálezů auditů Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byly tyto opravy vždy uplatněny ze strany členského státu, mohly být využity na financování dalších projektů. Nesnižovala se o ně disponibilní alokace pro Českou republiku.

Co se týče korekcí provedených ze strany EK, jedná se o tzv. čisté finanční opravy. Na rozdíl od korekcí prováděných členským státem nelze částky, které jsou předmětem čisté opravy, již znovu použít a představují snížení alokace pro členský stát.

V ČR byly od jejího vstupu do EK aplikovány čisté korekce pouze v programovém období 2007–2013, a to ve výši 38,1 mil. Kč (.pdf, str. 2) u kohezní politiky a 1,1 mld. Kč v případě zemědělské politiky. Čisté finanční opravy jsou v případě kohezní politiky nicméně stále předmětem sporu (.pdf, str. 2) mezi ČR a EK. ČR podala žalobu k Soudnímu dvoru EU v souladu s čl. 263 Smlouvy o fungování EU, kterou se domáhá zrušení výše uvedeného prováděcího rozhodnutí EK. V současné chvíli se v této věci čeká na rozhodnutí Soudního dvora.

Nejprve ke kontextu. Ministryně financí Schillerová zmiňuje, že „za dob“ jejího oponenta v debatě, Miroslava Kalouska, učitelé dostávali meziročně přidáno 165 Kč a důchodci 40 Kč. Miroslav Kalousek byl osmým a desátým ministrem financí ČR. Konkrétně od ledna 2007 do května 2009 v prvním období a poté od července 2010 do července 2013.

Nyní k platům učitelů. Konkrétně se bavíme o průměrném hrubém platu pedagogů regionálního školství. Jejich výše je dostupná ve statistických ročenkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Vzhledem k tomu, že v každé statistice jsou data i za předešlé čtyři roky, tak nám budou stačit statistiky z let 2010 (.xls, list A4.1.2) a 2013 (.xls, list A4.1.2). Výše platů je uvedena v následující tabulce.

Rozdíl mezi hrubými platy je vyjádřen v následujícím grafu. Bereme v potaz rozdíly mezi lety, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí. Tzn. nebereme v potaz roky 2006 a 2014.

Máme nyní možnost vidět, že průměrný přírůstek platů byl 483 Kč. Nejvíc přidáno dostali učitelé mezi lety 2008 a 2009, a to 1338 Kč. Nejvíc si pohoršili mezi lety 2009 a 2010, kdy průměrný hrubý plat spadl o 937 Kč.

Co se průměrných důchodů týče, tak podobné problematice jsme se věnovali nedávno. Opět se podíváme na průměrný starobní důchod každý rok mezi lety 2007–2013. Hodnoty jsou opět znázorněny v grafu.

Největší nárůst průměrného měsíčního starobního důchodu se odehrál mezi lety 2007 a 2008, kdy si důchodci polepšili o 891 Kč. Nejméně „přidáno“ dostali mezi lety 2009 a 2010, kdy to bylo pouhých 78 Kč. Průměrný měsíční přírůstek činil 371 Kč ročně.

Důležité je také zmínit tzv. valorizaci důchodů. Jedná se o princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd. Výše valorizace v jednotlivých letech je znázorněna v následující tabulce.

Když tedy porovnáme statistiky a výrok Aleny Schillerové, tak plat učitelů vzrostl v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek, v průměru o více než 165 Kč. O tuto částku navíc nevzrostly za Miroslava Kalouska platy učitelů, ani pokud bychom se podívali na jednotlivé roky.

Při porovnání průměrného přírůstku starobních důchodů ministryně financí udala přibližně desetinu skutečné hodnoty. I nejmenší nárůst je však téměř dvojnásobný oproti tvrzeným 40 korunám. Udávaných 40 korun pak nesedí, ani pokud se podíváme na valorizaci penzí. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí ve druhé vládě Mirka Topolánka (1/2007 – 5/2009) a posléze ve vládě Petra Nečase (7/2010 – 7/2013). Alena Schillerová byla pak ministryní financí v první vládě Andreje Babiše (12/2017 – 7/2018), která nezískala důvěru, a je současnou ministryní vlády Andreje Babiše (6/2018 – dodnes).

Ministr Kalousek ve svém vyjádření navazuje na komentáře ministryně Schillerové o platech ve školství. Ministryně Schillerová ve svém předchozím vyjádření totiž mluví o vládním závazku do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % oproti stavu v roce 2017.

Vývoj platů ve školství mapuje Statistická ročenka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (Kapitola A, list A4.1.2.). Podle ní činil v roce 2018 průměrný plat pedagogů v regionálním školství 34 943 Kč, což odpovídá necelým 110 % průměrné mzdy za rok 2018. Z níže vložené tabulky je zřejmé, že na konci roku 2018 poměr učitelského platu a průměrné mzdy převyšoval téměř všechny hodnoty z let, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí, s výjimkou roku 2007. Data za první pololetí 2019 pak potvrzují rostoucí trend a krom roku 2007 opět překonávají všechny roky ministra Kalouska.

Na základě těchto čísel hodnotíme výrok jako nepravdivý. Ve vztahu k průměrné mzdě jsou dnes platy učitelů lepší, než jaké byly ve většině let za ministra Kalouska. Navíc je potřeba uvést, že rozpočet na rok 2007 se schvaloval již v roce 2006 a na jeho podobu, ze které vychází i výše platů pedagogů, neměl Miroslav Kalousek velký vliv.

Na základě statistik Mezinárodní agentury pro atomovou energii je v České republice v provozu šest reaktorů a v Maďarsku jsou v současné době v provozu čtyři reaktory. Tato čísla jsou tedy v souladu s výrokem Karla Havlíčka.

Na Slovensku je situace ohledně přesnosti výroku sporná. V současnosti zde fungují reaktory čtyři, je ale pravdou, že v jaderné elektrárně Mochovce dokončují výstavbu dalších dvou reaktorů. Po jejich uvedení do provozu tak na Slovensku bude v celkovém součtu reaktorů šest.

Zdroj: IAEA (str. 12)

Tisková zpráva Ministerstva financí České republiky o rozpočtu na rok 2020 mluví o rekordních kapitálových výdajích (státních investic) z národních zdrojů, tedy o 88,0 mld. Kč. To je však pouze část z celkových 146,2 mld. Kč kapitálových výdajů, kde zbytek tvoří kapitálové výdaje ze zdrojů EU.

Podíváme-li se na kapitálové výdaje za roky 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010–2019, tak uvidíme, že absolutní hodnota investic plánovaná na příští rok je menší než například v roce 2015 nebo než rozpočtované kapitálové výdaje na rok 2010.

Výdaje na důchody, kromě roku 2013, každoročně stoupají, je tedy samozřejmé, jak ministryně Schillerová poukazuje v kontextu výroku, že jde letos na důchody, opět, rekordní suma.

V roce 2019 jsou výdaje na důchody ve výši 472,5 mld. Kč. (Státní rozpočet 2019 v kostce PDF, str. 25)

Podle plánovaného rozpočtu na rok 2020 náklady na důchody vzrostou na celkových 507,4 mld. Kč a to především kvůli navýšení průměrného starobního důchodu o 900 kč na 14 326 Kč.

Zdroj: mfcr.cz

V roce 2018 (.pdf, str. 2–4 ) mandatorní výdaje (celkem 770,9 mld. Kč) tvořily 55,0 % z celkových výdajů. S kvazimandatorními výdaji (289,1 mld. Kč) to pak bylo dohromady 75,6 %.

Mandatorní výdaje v roce 2018 přitom oproti roku 2017 (.pdf, str. 30) v poměru k celkovým výdajům klesly o 2 procentní body, společně s kvazimandatorními výdaji o 1,6 procentního bodu.

V roce 2019 (.pdf, str. 22) mandatorní výdaje (825,0 mld. Kč) tvořily 54,8 % z celkových výdajů, s kvazimandatorními výdaji (323,1 mld. Kč) pak dohromady 76,3 %.

Mandatorní výdaje tedy v roce 2019 v poměru k celkovým výdajům poklesly o 0,2 procentního bodu, společně s kvazimandatorními výdaji naopak mírně vzrostly o 0,7 procentního bodu.

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 (.pdf) by pak mandatorní výdaje měly stoupnout o 7 % na 883,1 miliard korun. Z celkových plánovaných výdajů 1,618 bilionu korun tedy budou tvořit 54,6 % (.pdf, str. 3). Pokles poměru mandatorních výdajů k celkovým je tedy plánovaný o 0,2 procentního bodu. Výdaje kvazimandatorní pak mají dle plánů narůst až o 9,7 % na celkových 354,6 miliard (.pdf, str. 4). Dohromady by měly mandatorní a kvazimandatorní výdaje tvořit 76,5 % celkového rozpočtu, stoupnou tedy o 0,2 procentního bodu.

Pro hodnocení výroku ministryně Schillerové si jej zasaďme do kontextu debaty. Výroku předchází toto tvrzení (čas 20:55) Miroslava Kalouska: „Je to jasně doložitelný trend (...) Že mandatorní a kvazimandatorní výdaje rostou rychleji, než rostou příjmy státního rozpočtu, což zvyšuje zranitelnost toho státního rozpočtu.“ I ve výroku předcházející části debaty Miroslav Kalousek mluví o mandatorních a kvazimandatorních výdajích (čas 20:00).

Výrok hodnotíme jako zavádějící právě vzhledem k tomu, že Alena Schillerová rozporuje tvrzení o nárůstu podílu madndatorních a kvazimandatorních výdajů na celkových výdajích jiným ukazatelem, konkrétně podílem mandatorních výdajů na celkových výdajích. Výrok Aleny Schillerové je fakticky správný, nicméně v kontextu debaty je zavádějící.