Přehled ověřených výroků

Přílohou Strategie vlastnické politiky státu z roku 2020 (.docx, str. 32–40) je skutečně i přehled všech společností s majetkovou účastí státu a státních podniků. Podobný seznam však byl nicméně vytvořen již v roce 2016 jako příloha první Strategie vlastnické politiky státu (.pdf, str. 31–49).

Zpracování Strategické vlastnické politiky státu bylo uloženo Ministerstvu financí, tehdy pod vedením současného premiéra Andreje Babiše, jako jedno z nelegislativních protikorupčních opatření, které byly uvedeny v Akčním plánu boje proti korupci z roku 2015 (.pdf, str. 15). Ten byl vládou schválen (.pdf) na jejím jednání dne 15. prosince 2014. Samotná Strategie vlastnické politiky státu však na jednání vlády dne 16. ledna 2017 schválena nebyla. Zamítavé stanovisko vzneslo především Ministerstvo zemědělství. Důvodem byla údajná obava, že cílem materiálu je centralizace správy státních podniků pod Ministerstvo financí.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, že by byl přehled všech společností s majetkovou účastí státu sestaven poprvé. Podobný přehled byl součástí již první verze Strategie vlastnické politiky státu z roku 2016. Je však pravdou, že současná verze přehledu je první, která byla vládou schválena.

Do přelomu září a října bylo Ministerstvo financí majitelem 96,5 % akcií slovinských papíren Vipap Videm Krško d.d. (.pdf, str. 8), které patří mezi největší výrobce novinového papíru na Balkáně. Nově se majitelem společnosti Vipap Videm Krško stal český investiční holding RIDG.

Ministerstvo financí převzalo vedení papíren Vipap, které sídlí ve slovinském městě Krško, v roce 2008. Mezi dřívější majitele firmy patřila Investiční a poštovní banka (IPB), od níž po jejím krachu v roce 2000 papírny získala ČSOB. Poté se Vipap Videm Krško dostala do vlastnictví České konsolidační agentury, a tedy do vlastnictví státu.

Plány na odprodej papíren se objevily už na jaře roku 2013, kdy záměr prodeje schválila ještě vláda Petra Nečase. Po nástupu úřednické vlády Jiřího Rusnoka však z tohoto plánu nakonec sešlo a tehdejší ministr financí Jan Fischer se snažil papírny, které se ocitly ve finančních problémech, stabilizovat. Pod vedením hnutí ANO se Ministerstvo financí pokoušelo společnost Vipap Videm Krško prodat v roce 2015. Tehdy se ale žádný zájemce nepřihlásil. Kupce se podařilo najít až v roce 2019, kdy většinový podíl Ministerstva financí a související pohledávky odkoupila společnost RIDG Holding. Podle deníku E15 tak stát měl získat asi 60 milionů korun.

Dle dostupných informací byla společnost v dlouhodobé ztrátě, od roku 2008 činila kumulovaná ztráta až 50 milionů eur. V roce 2017 také společnost snížila svůj základní kapitál ze 78,4 milionů € na 45,7 milionů € (.pdf, str. 10), aby pokryla nahromaděné ztráty z předchozích let. Ty dosahovaly výše 32,8 milionů €, tedy v přepočtu zhruba 820 milionů korun.

Ke dni 31. ledna 2020 má Ministerstvo financí (MF) dle seznamu majetkové účasti MF podíl 84 % v akciové společnosti Česká exportní banka, a. s. (ČEB) a 100 % akcií v akciové společnosti Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).

Dle výroční zprávy ČEB za rok 2018 (.pdf, str. 124) vzniklé 31. prosince 2018 má podíl 84 % Ministerstvo financí až od 4. června 2018. Podíl MF byl před tímto dnem pouze 43,68 %. Zbylý státní podíl byl před 4. červnem roztříštěn mezi Ministerstvo průmyslu a obchodu (25,2 %), Ministerstvo zahraničních věcí (10,08 %) a Ministerstvo zemědělství (5,04 %). Zbylých 16 % akcí si před i po této integraci státního majetku stále drží právě EGAP.

Dle výroční zprávy EGAP za rok 2018 (.pdf, str. 24) vlastnilo do 24. srpna 2018 Ministerstvo financí 40 % akcií, Ministerstvo průmyslu a obchodu 36 % akcií, Ministerstvo zemědělství 12 % akcií a Ministerstvo zahraničních věcí 12 %. Od 24. srpna včetně spravuje MF 100 % akcií EGAP, tedy všechny akcie a všechen bývalý a dnešní státní podíl.

K obojímu došlo na základě usnesení vlády ČR č. 171 (.pdf) ze dne 14. března 2018, tedy za I. vlády Andreje Babiše, od 24. ledna 2018 do 27. června 2018 v demisi, kde již byla Alena Schillerová ministryní financí.

Pro úplnost dodejme, že integrací podílů nedošlo ke změně vlastníka akcií, tím byla a stále je Česká republika. Došlo pouze ke změně orgánů státní správy, které vykonávají akcionářská práva státu.

Český Aeroholding byl akciovou společností vytvořenou státem v roce 2011. Podnik se zabýval především správou letištní infrastruktury (po boku Letiště Praha) a rovněž měl podíl na vlastnictví Českých aerolinií. Český Aeroholding byl zároveň v době sloučení obou společností jediným akcionářem společnosti Letiště Praha, a. s.

Uvádí se, že po privatizaci Českých aerolinií byla již samostatná existence Aeroholdingu zbytečná a nevýhodná. Ke sloučení Českého Aeroholdingu s Letištěm Praha došlo v roce 2018.

Na stránkách MF ČR se k fúzi uvádí:

„Ministerstvo financí společnost Český Aeroholding, a. s. založilo a po celou dobu její existence v ní jménem České republiky vykonávalo akcionářská práva. Z důvodu zachování kontinuity a s ohledem na fakt, že Ministerstvo financí disponuje specializovaným útvarem vykonávajícím akcionářská práva ve společnostech strategického významu, bude výkonem akcionářských práv ve společnosti Letiště Praha, a. s. jménem České republiky pověřeno Ministerstvo financí.“

V současné době je jediným akcionářem společnosti Letiště Praha (jako nástupce obou slučovaných společností) Ministerstvo financí ČR.

Co se týče managementů u jednotlivých společností, tak se nám podařilo zjistit následující.

U společnosti ČEZ mezi roky 2018 a 2019 vzrostl čistý zisk o cca 7 miliard korun (.pdf, str. 5). Co se managementu týče, tak předsedou představenstva a zároveň generálním ředitelem je od 15. září 2011 Ing. Daniel Beneš. V čele ČEZu je tedy již přes osm let.

U společnosti ČEPRO je výsledek hospodaření také kladný. Mezi lety 2016 a 2017 se výsledek hospodaření zvýšil o cca 5 %. Od roku 2011 do roku 2017 pak činí tento nárůst 40 %. Co se týče managementu, tak předsedou představenstva je Mgr. Jan Duspěva již od roku 2013.

U společnosti MERO se nám podařily najít nejnovější materiály z let 2016 až 2018. Mezi lety 2016 a 2017 vzrostl čistý zisk o 43 procent. Mezi lety 2017 a 2018 pak vzrostl čistý zisk o 22 procent. Předsedou představenstva je od 2. dubna 2019 Ing. Jaroslav Kocián. Momentálně nepůsobí ve své funkci ani rok, ale před tím se věnoval dlouhodobě distribuci pohonných hmot u Ministerstva obrany.

Společnost Letiště Praha pak za rok 2018 zvýšila čistý zisk o desetinu. Konkrétně na 3,3 miliardy korun. Předsedou představenstva je od roku 2017 Ing. Václav Řehoř, Ph.D. Ten má rovněž poměrně bohaté zkušenosti z minulosti.

Pokud jde o investice do vývoje u jednotlivých společností, tak na webu společnosti ČEZ jsou v sekci investic vyjmenované například investice do digitalizace infrastruktury či do obnovitelných zdrojů. U společnosti ČEPRO byl v roce 2018 zaznamenán nárůst investic, konkrétně na 370 miliónů. Největší část padla na obnovovací investice.

Co se týče společnosti MERO ČR, to připravuje např. možnou výstavbu ropovodu Litvínov – Leuna. Ve společnosti Letiště Praha jsou plánované investice vcelku rozsáhlé. V plánu je rozšíření druhého terminálu či nová přistávací dráha. V roce 2035 chce Letiště Praha odbavit 30 milionů pasažérů.

Ke státním ziskům na dividendách: Stát vlastní 70 % akcií ČEZu. V roce 2019 ČEZ vyplatil na dividendách 17,8 miliardy korun, z čehož připadne většina státu. Společnost ČEPRO je ze 100 % vlastněna státem a na dividendách vyplatila v roce 2017 necelé 2 miliardy korun. Společnost MERO pak za rok 2017 vyplatila dividendy (.pdf, str. 9) v hodnotě 438 milionů korun. Od společnosti Letiště Praha stát získal v roce 2018 na dividendách 1,7 miliardy korun.

Na závěr pak uveďme, že tvrzení, že management jednotlivých společností je kvalitní, je značně subjektivním hodnocením a jako takové jej neověřujeme.

Ministerstvo financí pravidelně vydává výpisy, kde uvádí aktuální majetkové účasti Ministerstva financí. Nejaktuálnější z těchto výpisů byl vydán 14. února 2020 a zahrnuje účast ministerstva do 31. ledna 2020. V tomto výpisu ministerstvo uvádí, že vlastní částečný či kompletní podíl na zmíněných společnostech. Konkrétně u ČEPRO, MERO a Letiště Praha je to 100 %, u společnosti ČEZ 69,78 %.

Všechny společnosti tyto informace uvádí i na svých webech.

• ČEZ
• ČEPRO
• MERO
• Letiště Praha

V dokumentu o strategii vlastnické politiky státu (.doc, str. 32), který vydala Hospodářská komora ČR, jsou zdůvodněny významy těchto společností pro stát.

• ČEZ – „Dominantní energetický koncern v ČR, výrobce a distributor el. energie a tepla včetně prodeje plynu a těžby uhlí, významná společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• ČEPRO – „Přeprava a skladování pohonných hmot včetně ochraňování státních hmotných rezerv PHM, významná
  společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• MERO – „Jediný přepravce ropy do České republiky a nejvýznamnější společnost zajišťující skladování nouzových
  strategických zásob ropy“
• Lětiště Praha – „Provázanost letecké přepravy a pozemních služeb na letišti VH v Praze“

Stejné údaje jsou pak k dispozici i na stránkách obchodního rejstříku.

V předkládací zprávě (.docx) k návrhu zákona o přídavku na bydlení, o kterém Jana Maláčová hovoří, Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že využije „pro posílení aktivního začleňování občanů a zlepšení přístupu ke službám připravovaný Operační program Zaměstnanost plus pro období 2021 – 2027“ (.docx, str. 4). Na tento program pak půjdou finanční prostředky z Evropského sociálního fondu plus.

V návrhu zákona jsou jasně definovány základní standardy, které musí určitý byt splňovat, aby mohl být považován za „byt vhodný pro bydlení“ (.zip, dokument IIIa (...) .doc, str. 5, § 6). Mezi tyto požadavky patří například vybavení funkčními dveřmi a okny či neomezený přímý přístup k pitné vodě (.doc, str. 5, § 6 odst. 2). Při nesplnění standardů, tedy „z důvodu nevhodnosti bytu“ (.doc, str. 19, § 27), pak může žadatel o svůj přídavek na bydlení přijít.

S hledáním vhodného bydlení by podle důvodové zprávy (.zip, dokument IVa (...) .docx, str. 53) měly lidem, kteří žijí v nevhodných bytech a nejsou schopni situaci vyřešit sami, výrazněji pomáhat obce, neziskové organizace a sociální služby apod. Právě „obce, dále nestátní neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb“ (.docx, str. 4, 5) pak budou oprávněnými příjemci podpory z Operačního programu Zaměstnanost plus, a tedy financí z evropských fondů.

Informace, že přídavek na bydlení nebude poskytnut na byt v nevyhovujícím stavu, se v návrhu zákona o přídavku na bydlení (.zip, IIIa.doc, str. 19) skutečně nachází. Konkrétně § 26 odst. 2 stanoví, že:

„Pokud krajská pobočka Úřadu práce zjistí v průběhu poskytování přídavku na bydlení svým šetřením nebo na základě informace, kterou mu po provedení kontroly podle odstavce 1 předá příslušný orgán, že se nejedná o byt vhodný pro bydlení, stanoví lhůtu, ve které má dojít k nápravě tohoto stavu a o případných následcích, pokud nedojde k nápravě tohoto stavu podle § 27.“

Podmínky, které musí byt splňovat, aby jeho uživatelům mohl být vyplacen přídavek na bydlení, jsou pak specifikovány v § 6 odst. 2 návrhu (str. 5):

Byt vhodný pro bydlení musí splňovat základní standardy pro bydlení, jimiž jsou

a) byt je uzavíratelný a uzamykatelný, je osazen funkčními dveřmi a okny,

b) byt má alespoň jednu obytnou místnost, která splňuje požadavky podle jiných právních předpisů,

c) byt má záchod a koupelnu, které jsou provozuschopné; jde-li o jediný záchod v bytě, záchod nesmí být přístupný přímo z obytné místnosti, 

d) byt má vyčleněný prostor na vaření a přípravu jídla,

e) byt je napojen na zdroj pitné vody nebo má zajištěn neomezený přímý přístup k pitné vodě,

f) byt má zajištěno dostatečné větrání obytných místností venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami, s možností regulace vnitřní teploty,

g) v bytě jsou řádně prováděna nařízená protiepidemiologická opatření,

h) byt plní požadavky požární bezpečnosti,

i) byt nemá závady ohrožující život nebo zdraví osob.

Pokud pak případné nedostatky nebudou vlastníkem bytu odstraněny, přestane být dle § 27 přídavek na bydlení vyplácen.

Dle § 61 pak celý zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2021, současná verze zákona tedy s odložením účinnosti popsaného opatření nepočítá. Protože se však stále jedná o návrh vládou dosud neschválený, je možné, že účinnosti citovaných ustanovení bude ještě posunuta. Zda však o tom vláda či Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně uvažují, se nám nepodařilo z dostupných zdrojů ověřit.

Podle dat Evropského sociálního fondu v ČR se v Česku v roce 2016 nacházelo až 297 obcí s identifikovanou sociálně vyloučenou lokalitou. Podle výzkumu v těchto lokalitách bydlí až 115 000 lidí.

Dle posledního sčítání lidu, domů a bytů se v roce 2011 v České republice nacházelo 651 937 neobydlených bytů (.pdf). Tento počet ovšem zahrnuje i byty určené k rekreaci a jiné. Není zde proto možné určit, kolik těchto bytů bylo nabízeno k podnájmu nebo sociálnímu bydlení ve vyloučených lokalitách.

Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2018 (.pdf, str. 13) se zmiňuje o tom, že v letech 2016/2017 se v 24 tázaných obcích, ve kterých žije největší počet rodin s dětmi v bytové nouzi, uvolnilo celkem 7 113 bytů. Nejvíce v Ostravě, Brně a Havířově. Ta samá studie následně ale uvádí, že celkem okolo 2 400 městy vlastněných bytů musí projít rekonstrukcí. Třetina oslovených obcí pak má přes 50 bytů, které čekají na rekonstrukci.

Například v Praze se podle IPR v roce 2019 nacházelo pod městskou správou 31 456 obecních bytů, ze kterých je 2 409 neobydlených. Z těchto neobydlených domů je ale pouze 266 ve stavu k nastěhování ihned, zbylých 2 143 musí projít rekonstrukcí.

Na začátku září 2015 se v majetku Brna-střed nacházelo zhruba 4 500 bytů. Neobsazených z nich bylo 556. Tyto byty se ale nedaly dále pronajímat, neboť zhruba polovina z nich nebyla v obyvatelném stavu a vyžadovala rekonstrukci. Podle Brněnského deníku se na konci roku 2018 v Brně nacházelo přes 1 300 prázdných obecních bytů, které musí nejdřív projít rekonstrukcí.

Kontaktovali jsme Ministerstvo práce a sociálních věcí ohledně poskytnutí informací k dostupnosti bytů ve vyloučených lokalitách a momentálně čekáme na odpověď.

V Karviné jsme kontaktovali magistrát, který nám předběžně potvrdil, že ve městě Karviná doopravdy existují stovky prázdných bytů. Momentálně však čekáme na přesnější čísla.

Magistrát města Karviná nás také odkázal na společnost RESIDOMO, která vlastní většinu bytů v části Karviná-Nové Město. Momentálně jen v této čtvrti tato společnost nabízí pronájem 56 bytů.

Obchod s chudobou je podnikatelskou aktivitou, která slouží k vydělávání peněz na chudých lidech. V současné době je to jeden ze vzrůstajících problémů a vláda se proti obchodníkům s chudobou snaží zakročit. Problémem je, že sociálně slabší lidé musí často platit velmi vysoké nájmy. Sociálně slabší mají ale pouze omezené možnosti platit takto vysoké nájmy, a proto jsou jim k dispozici tzv. příspěvky na bydlení. Příspěvky na bydlení jsou upravovány zákonem o státní sociální podpoře. Příspěvky na bydlení vždy obdrží „vlastník nebo nájemce zkolaudovaného bytu, ve kterém je hlášený k trvalému pobytu, a náklady na bydlení převyšují 30 % (v Praze 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny".

Sociálně slabší rodiny mají tu nevýhodu, že se často střetávají s neochotou majitelů bytů. Jeden z majitelů vysvětluje problém se sociálně slabšími takto: „Je v tom opatrnost. Dopředu nevíte, koho si tam berete. Dejte mu trvalé bydliště a budete mít problémy jej dostat z bytu. A pak… pokud má u vás trvalé bydliště a nadělá dluhy, přijdou exekutoři a vybílí vám byt. A vůbec se nebudou zajímat o to, že ty věci jsou vaše. Prostě je to adresa trvalého bydliště dlužníka a máte smůlu.“ Sociálně slabší rodiny jsou tedy často donuceny platit takto vysoké nájmy. Některými podnikateli jsou často skupovány levné zdevastované byty a velmi draze jsou následně pronajímány sociálně slabým. Jakmile jsou vyplácené dávky v dané oblasti zastaveny, majitel byty prodá a přesouvá se na místo, kde jsou příspěvky na bydlení vypláceny.

Existuje také tzv. doplatek na bydlení. Ten je stanoven v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. I tento doplatek byl v minulosti často zneužíván. Tomu ale bylo zabráněno tím, že doplatek přestal byl vyplácen na jednotlivce, ale na obytný prostor.

Pro boj proti obchodu s chudobou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v září 2018 plán tzv. 15 opatření pro boj proti obchodníkům s chudobou (.pdf). Postupně se ale plán spíše odložil a začalo se pracovat na tom, jak celý systém dávek přepracovat. Jednání ohledně 15 bodů nedospěla k výsledku a shoda panuje pouze na potřebě „inventury dávek".

Jak již bylo řečeno, nájmy chudých lidí jsou velmi často nadprůměrné, a proto veškeré peníze z příspěvku na bydlení pro rodinu jdou většinou hlavně majitelům nemovitostí. Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době navrhuje zpřísnění systému dávek na bydlení a snaží se přimět lidi, aby si našli práci. K obchodu s chudobou dochází převážně v sociálně vyloučených lokalitách, které se podle Ministerstva pro místní rozvoj nachází především v „hospodářsky problémových regionech především v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a dále také v Olomouckém, Libereckém, Karlovarském a v některých částech Středočeského kraje“.

V roce 2020 stát vyplácí příspěvky na bydlení, které jsou rovny rozdílu mezi normativními náklady na bydlení a příjmem domácnosti vynásobeným koeficientem 0,30 (v Praze 0,35).

Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 v Kč měsíčně jsou následující:

Zdroj: mesec.cz

Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků platné od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 jsou tyto:

Zdroj: mesec.cz

Výše dávky a normativní náklady jsou určeny zákonem č. 117/1995 Sb. (Zákon o státní sociální podpoře) a následnými prováděcími předpisy, Nařízením vlády č. 320/2018 Sb. (Nařízení vlády, kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2019 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení)) a Sdělením MPSV č. 103/2019 Sb. (Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se vyhlašuje částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely životního a existenčního minima a částka 50 % a 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství pro účely státní sociální podpory).