Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. řekl, že během jeho působení Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii. Později zmínil, že tyto dvě země Českou republiku za vlády Petra Fialy opět předběhly.

Nejprve přibližme, že hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že Česko předčilo v HDP na obyvatele Španělsko poprvé v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla hodnoty 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. Itálie později Česko opravdu znovu předběhla, stalo se tak ovšem už v posledním roce Babišovy vlády, nikoli během působení Fialova kabinetu. Španělsko pak Českou republiku vůbec nepřekonalo.

HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly měří např. i Světová banka. Podle ní Česká republika poprvé předstihla Španělsko v roce 2018. Ani v pozdějších letech se tomuto státu nepodařilo Česko předehnat. U Itálie je však situace o něco složitější. Dle současných dat Světové banky totiž Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat. Nicméně už v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) byla Itálie opět před Českem.

Závěr

Španělsko podle dat OECD a Světové banky během vlády Petra Fialy v HDP na jednoho obyvatele Českou republiku nepředstihlo. Itálie sice Česko překonala, stalo se tak ale už v posledním roce působení Babišova kabinetu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Úroveň prosperity se dá porovnávat vícero způsoby, např. růstem hrubého domácího produktu (HDP). Světová banka vychází z příjmové nerovnosti, přičemž se odvíjí od růstu průměrných příjmů u spodních 40 % populace. Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který srovnává data z Eurostatu, OECD, WHO, Světové banky nebo OSN. Na základě těchto dat pak členské státy Evropské unie (EU) srovnává.

Nyní Index prosperity zahrnuje vícero ukazatelů, například stav životního prostředí, úroveň bydlení či solidaritu a důvěru ve společnosti. V polovině roku 2022 se v něm Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí a na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 opravdu umístila na devátém místě.

Dodejme, že ekonomická prosperita za rok 2021 byla hodnocena na základě několika kritérií. Jednalo se např. o podíl hrubého domácího produktu (HDP) na hrubém národním důchodu (HND), podíl HDP na osobu, míru inflace, míru investic vůči HDP nebo o přímé zahraniční investice.

Česko si tehdy nejlépe vedlo v diverzifikaci ekonomiky, tedy odolnosti vůči výpadkům produkce nebo poptávky v jednom z odvětví. V této kategorii nás z evropských zemí předběhlo pouze Německo. Dobrý výsledek mělo Česko i v oblasti investic, kdy se zpátky do ekonomiky investovalo 26,3 % celkové české produkce.

Jedním z problémů byl naopak nízký podíl národního důchodu na HDP a nízká přidaná hodnota daná přílišným napojením na dodavatelské řetězce. Jak jsme ale zmínili výše, kombinací výsledků v jednotlivých oblastech bylo Česko na konci roku 2021 devátou nejsilnější ekonomikou v rámci EU. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v novoročním projevu porovnával současný stav České republiky s obdobím své vlády, tedy s lety 2017–2021. Jako příklad svého působení uvádí, že během této doby Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii.

Česko a HDP

Hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je HDP v různých zemích počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Podle statistiky Světové banky Česká republika poprvé předstihla Španělsko v HDP na obyvatele v roce 2018. Podle nynějších dat tehdy Česko dosáhlo v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 41 144 dolarů a Španělsko 40 717 dolarů. HDP na obyvatele v Itálii ale bylo vyšší, konkrétně 43 036 dolarů. Také o rok později se ČR v tomto porovnání umístila před Španělskem, ale až za Itálií.

Že se životní úroveň České republiky dostala nad úroveň Španělska a zároveň se přiblížila úrovni Itálie, zmiňovala média v prosinci 2021. Dle současných dat Světové banky však Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že v HDP na obyvatele Česko poprvé předčilo Španělsko v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. V datech za rok 2021 OECD znovu řadí Itálii před Česko, které se ale stále nachází na lepším místě než Španělsko.

Závěr

Andrej Babiš opakovaně zmiňuje, že jsme v HDP na obyvatele (respektive životní úrovni) předběhli Španělsko a Itálii. Podle dat Světové banky z prosince 2021 Česko opravdu předběhlo Španělsko a Itálii, ovšem dle aktualizovaných dat měla ČR v roce 2021 HDP na jednoho obyvatele vyšší než Španělsko, ale nižší než Itálie. Podle OECD Česko předstihlo Itálii v roce 2020, o rok později už za ní ale opět zaostávalo. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš ve svém videu popisuje, v jakém stavu se Česká republika nacházela na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Na výroku ilustruje, že jeho vláda předala zemi Fialovu kabinetu v dobrém stavu.

Bezpečnost

Uveďme, že bezpečnost se dá srovnat např. mírou kriminality nebo počtem obětí válečných konfliktů. Pro porovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů, nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto indexu se Česká republika v roce 2021 nacházela (.pdf) na devátém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států Evropské unie (.pdf, str. 9). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Portugalsko, Slovinsko, Rakousko a Irsko. V roce 2023 se Česká republika umístila na dvanáctém místě (.pdf, str. 8) ze všech hodnocených států. V rámci EU ale zůstala na šesté pozici.

Zadlužení

Dle zprávy unijního statistického úřadu Eurostat (.pdf, str. 4) bylo Česko na konci roku 2021 podle výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie. Konkrétně se Česká republika umístila na šestém místě mezi evropskými zeměmi, jak lze vidět na následujícím grafu. Tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a také např. z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu bylo Česko ve 2. čtvrtletí roku 2023 devátou nejméně zadluženou zemí EU (.pdf, str. 2). Vládní dluh přitom konkrétně činil 44,3 % HDP (str. 5).

Závěr

Česká republika byla v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) skutečně hodnocena jako šestá nejbezpečnější i šestá nejméně zadlužená země v rámci Evropské unie. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Kromě vlády se inflaci snaží zmírnit také Česká národní banka (ČNB). I vláda však svými kroky inflaci ovlivňuje, jak řekl např. bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. Vláda dle něj „může svými politikami přímo ovlivnit důchodovou pozici domácností, což je klíčový faktor poptávky v ekonomice“. Podle vyjádření Národní rozpočtové rady (NRR) z února 2022 neplnila fiskální politika v předchozích letech svou stabilizační funkci, přičemž úspory ve státních výdajích mohou dle NRR inflaci utlumit. V neposlední řadě se pak do ceny výrobků promítají i daně (.pdf, str. 1), např. zvyšování spotřební daně.

Prominutí DPH u elektřiny a plynu

Ministerstvo financí rozhodlo v říjnu 2021 za vlády Andreje Babiše o prominutí daně z přidané hodnoty (DPH) u elektřiny a plynu za poslední dva měsíce roku 2021. Rozhodnutí (.pdf) o tomto kroku tehdy vydala šéfka resortu Alena Schillerová. Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou (ODS) později prominutí DPH označilo za nezákonné.

V důsledku tohoto opatření došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se dle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) jednalo o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. Jak líčíme v následující části, celková inflace ale neklesla, naopak i nadále stoupala.

Inflace rostla

Meziroční inflace v prosinci 2021 (tedy v posledním měsíci vlády Andreje Babiše) dosáhla podle dat ČSÚ hodnoty 6,6 % a byla o 0,6 procentního bodu vyšší než v předchozím měsíci. Jak ukazuje následující graf, meziroční míra inflace nepřetržitě stoupala již od června 2021, a nedá se tedy mluvit o „sražení“ inflace, jak ve výroku zmiňuje předseda hnutí ANO.

Téměř totožný vývoj zaznamenal v popisovaném období i tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který používá pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU evropský statistický úřad Eurostat (.pdf). Podle jeho dat HICP v prosinci 2021 meziročně vrostl o 5,4 %, v lednu 2023 to bylo už o 19,1 %.

Odlišnost od údajů ČSÚ je v tomto případě dána mírně rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který zahrnuje například i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38). I podle těchto dat Eurostatu spotřebitelské ceny od června 2021 rostly a hodnota v prosinci 2021 byla nejvyšší za celou dobu vlády Andreje Babiše.

Závěr

Vláda Andreje Babiše v posledních dvou měsících roku 2021 prominula DPH u elektřiny a plynu. Tento krok však nevedl k poklesu inflace, která naopak nepřetržitě rostla už od června 2021 a v prosinci 2021 činila 6,6 %. Babišův výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš ve výroku přesně neuvádí, jakého období se tento údaj týká. V projevu ale vyčísloval úspěchy své vlády. V odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda reálné mzdy v době působení Babišova kabinetu opravdu rostly o 8,2 %. Jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje tedy, kolik zboží si mohou lidé za vydělané peníze koupit.

Předseda hnutí ANO Babiš byl premiérem od prosince 2017 do prosince 2021. Český statistický úřad (ČSÚ) naměřil v tomto období nárůst reálných mezd o 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to konkrétně ve druhém kvartálu roku 2021 (.xlsx). (ČSÚ tuto hodnotu později upřesnil na 8,1 %.)

Následující graf ukazuje, že se jednalo jen o ojedinělou hodnotu růstu. Po většinu doby, kdy Andrej Babiš zastával roli předsedy vlády, se meziroční růst reálných mezd pohyboval mezi 4 a 6,5 procenta za čtvrtletí. Ve druhém kvartálu roku 2020, tedy během uzavírání podniků kvůli pandemii covidu-19, došlo dokonce k poklesu reálných mezd, a to o 2,1 procenta (.xlsx). Ke snížení reálných mezd došlo i ke konci Babišova vládnutí, v posledním čtvrtletí roku 2021.

Pro úplnost doplníme také meziroční srovnání, které lépe zachycuje dlouhodobější vývoj, bez výkyvů v jednotlivých čtvrtletích. Tato statistika mj. ukazuje (.pdf, str. 59), že ačkoli reálné mzdy ve 2. čtvrtletí roku 2021 narostly o přibližně 8,2 %, za celý rok 2021 se jednalo o nárůst jen o 1,9 %.

Během vlády Andreje Babiše tedy došlo k nárůstu reálných mezd o cca 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to ve druhém kvartálu roku 2021. Po většinu jeho působení v křesle premiéra byl růst nižší, a ve dvou čtvrtletích mzdy dokonce reálně klesly. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Petr Pavel ve svém projevu připomíná, že letos oslavíme 25. výročí vstupu do Severoatlantické aliance (NATO) – Česká republika do ní vstoupila 12. března 1999. Prezident zároveň upozorňuje na závazek dávat na obranu země 2 % hrubého domácího produktu (HDP), který Česko dle Pavla vstupem do Aliance přijalo, a který by mělo v roce 2024 po dlouhé době znovu splnit.

Přijetí závazku

Výše výdajů na obranu není zakotvena v tzv. Washingtonské smlouvě, kterou bylo NATO založeno. Až po skončení studené války na začátku 90. let ale obranné výdaje členských států výrazně poklesly, a s plánovaným rozšířením Aliance se tak objevila debata o povinném závazku vynakládat na obranu alespoň 2 % HDP.

Tento závazek ministři obrany členských zemí ústně odsouhlasili až v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku pak potvrdili čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Česká republika ale alokování 2 % HDP na obranu přislíbila již dříve. V rámci individuálních přístupových rozhovorů, které započaly v září 1997, se Česko zavázalo zvyšovat své vojenské výdaje o 0,1 % HDP ročně tak, aby v roce 2000 činily zhruba 2 % HDP. Tento závazek je zmíněn i v předkládací zprávě, na základě které Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Severoatlantické alianci.

Výdaje ČR na obranu

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003 a dosáhnout jí v roce 2005. Od té doby však už naše výdaje na obranu této výše nedosáhly.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1) a také tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Plnění závazku

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila dodržet závazek tak, aby výdaje na obranu dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Fialův kabinet tak na začátku roku 2023 schválil návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). Tento návrh poté v průběhu roku 2023 prošel legislativním procesem.

V praxi má pak toto legislativní ukotvení 2% závazku fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu musí na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moci výdaje pod tato 2 % snížit.

Tento zákon se následně odrazil ve schváleném rozpočtu na rok 2024, ve kterém byly pro Ministerstvo obrany vyčleněny výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, ke kterým se Česká republika zavázala, právě kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany ale není jisté, zda se tento závazek podaří splnit. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje s obranou státu souvisejí.

Závěr

Závazek vynakládat na obranu 2 % HDP se stal oficiální politikou NATO až v roce 2014, Česká republika se ho však zavázala plnit už během svého vstupu do Aliance v roce 1999. Státní rozpočet v souladu se schválenou legislativou alokoval na rok 2024 na obranu necelých 160 mld. Kč, čímž by se tyto výdaje vyšplhaly na hranici 2 % HDP. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Česko bude muset Alianci prokázat, že všechny navrhované výdaje skutečně souvisí s obranou státu.

Česká republika podepsala přístupovou smlouvu do Evropské unie 16. dubna 2003 v Aténách. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyslovili čeští občané o dva měsíce později v celostátním referendu, kdy se pro vstup vyjádřilo zhruba 77 % lidí. Česká republika se podpisem této smlouvy mj. zavázala přijmout euro.

V uváděné smlouvě je závazek vstoupit do eurozóny konkrétně obsažen v článku 4. Podle něj se každý nový členský stát EU účastní hospodářské a měnové unie, a to „jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122“ starší Smlouvy (.pdf, str. 86-87) o Evropském společenství (ES). Ustanovení o této dočasné výjimce z účasti v eurozóně se v současnosti nachází v novější Smlouvě o fungování EU (tj. v Maastrichtské smlouvě).

V ní jsou vyjmenována tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky, které musí členská země splňovat, aby se mohla stát členem eurozóny. Doplňme ovšem, že není stanovena konkrétní lhůta, do kdy musí členská země tato kritéria naplnit – a tím pádem ani lhůta, do kdy musí euro zavést.

Zmíněná maastrichtská kritéria zahrnují:

• kritérium cenové stability,
• kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí,
• kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II (Evropském mechanismu směnných kurzů),
• kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.

Také se přihlíží např. k výsledkům integrace trhů či situaci a vývoji běžného účtu platební bilance. Zda tato kritéria členský stát splňuje, posuzuje Evropská komise a Evropská centrální banka. Ty společně vypracovávají zprávu, od které se odvíjí další kroky evropských institucí směřující v případě splnění podmínek až k možnému zahájení procesu přijetí eura.

Dodejme, že státy pro splnění podmínek postupují dle vlastních strategií. V původním dokumentu Strategie přistoupení České republiky k eurozóně (.pdf) z roku 2003 vláda a Česká národní banka stanovily jako nejbližší možný termín (.pdf, str. 8) vstupu ČR do eurozóny období let 2009-2010. To však nebylo kvůli nadměrnému deficitu státního rozpočtu možné. V roce 2007 pak došlo ke schválení aktualizované strategie. Tento dokument už nejbližší možný rok vstupu do eurozóny neuváděl (.pdf, str. 9). Doba vstupu do eurozóny tak dle vyjádření České národní banky bude záležet na „politické vůli a schopnosti ČR plnit maastrichtská konvergenční kritéria“.

Na závěr shrňme, že se Česká republika skutečně při vstupu do EU zavázala k přijetí jednotné evropské měny. Tento závazek stvrdila podpisem přístupové smlouvy k EU v dubnu 2003, kterou následně o dva měsíce později v celostátním referendu odsouhlasilo i 77 % českých občanů. Proto hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že Petr Pavel se výrokem zjevně odkazuje na některou z již existujících prognóz na rok 2024. V rámci našeho ověřování jsme se proto zaměřili na výstupy institucí, které ekonomické predikce pravidelně zveřejňují.

Míra inflace

V první řadě zmiňme prognózu z listopadu 2023 vydanou Českou národní bankou (ČNB). Ta se mj. věnuje i vývoji inflace a predikuje, že z téměř 11% míry meziroční inflace za rok 2023 by mělo v roce 2024 dojít k poklesu na 2,6 % (.pdf, str. 7). Prognóza pak předpovídá míru inflace i na rok 2025, ve kterém by se měla opět snížit, a to na 2,1 %.

Makroekonomickou predikci zveřejňuje i Ministerstvo financí, které je v předpovědi růstu meziroční inflace mírně skeptičtější. Podle jejich dat by měla v roce 2024 inflace dosahovat 3,3 % (.pdf, str. 1, 3). Ačkoliv se ministerstvem předpovídaná hodnota od predikce ČNB liší, obě prognózy počítají s prudkým meziročním poklesem – obě instituce předběžně uvádějí, že v roce 2023 meziroční míra inflace činila 10,8 %. Totožnou míru inflace jako resort financí na rok 2024 předpovídá i Hospodářská komora, která její hodnotu po snížení odhaduje rovněž na 3,3 %.

Doplňme, že pokud by se naplnila předpověď ČNB, míra inflace za rok 2024 by byla nejnižší za několik posledních let. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) byla naposledy nižší v roce 2018, kdy dosahovala v průměru 2,1 %.

Vývoj reálných mezd

Prezident Pavel mluví i o růstu reálných mezd, kterými se rozumí nominální mzdy snížené o míru inflace. K samotnému růstu by podle něj mělo dojít „po několika letech“.

Zmíněná predikce Ministerstva financí předpokládá, že by se v roce 2024 skutečně měl obnovit růst průměrné reálné mzdy, a to postupně až na 2,8 % (.pdf, str. 2, 35–36). I Hospodářská komora, podobně jako ministerstvo, předpokládá růst reálných mezd (.docx, str. 3). Česká bankovní asociace (ČBA) ve své prognóze např. uvádí, že reálné mzdy v letošním roce porostou o 3,9 %, Česká národní banka mluví o celých 4 % (.pdf, str. 43–44).

Reálná mzda přitom skutečně klesala několik let v řadě. Poslední měření ČSÚ za 3. čtvrtletí roku 2023 zaznamenalo její meziroční pokles o 0,8 %, a klesala tedy už osmé čtvrtletí za sebou (.xlsx). Růst reálné mzdy úřad naposledy zaznamenal ve 3. čtvrtletí roku 2021, během kterého reálná mzda celkově narostla o 1,2 % (.xlsx). Od posledního čtvrtletí roku 2021 ale reálná mzda klesá.

Ekonomický růst

Jako poslední prezident Pavel uvádí i celkový růst ekonomiky. Ten se obvykle měří pomocí vývoje HDP. ČNB ve své prognóze predikuje růst HDP o 1,2 % za rok 2024 a o 2,8 % za rok 2025 (.pdf, str. 43). Predikce Ministerstva financí z listopadu 2023 dokonce v roce 2024 počítá s nárůstem ekonomiky o 1,9 % (.pdf, str. 3).

Dále také můžeme zmínit, že Evropská komise ve své listopadové predikci odhaduje, že v Česku v roce 2024 poroste reálné HDP o 1,4 %. Průměrný růst v celé EU přitom Komise predikuje na 1,3 %, tedy hodnotu o 0,1 procentního bodu nižší než pro Česko.

Závěr

Dostupné predikce skutečně říkají, že by všechny zmíněné ekonomické ukazatele měly v roce 2024 vykazovat lepší výsledky, než tomu bylo za uplynulý rok. Instituce jako ČNB nebo Ministerstvo financí předpokládají snížení inflace, růst reálných mezd i celkový růst ekonomiky, respektive růst reálného HDP. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel zmiňuje navrácení milostí do rukou hlavy státu jako jednu ze změn, kterou učinil po nástupu na Hrad po konci funkčního období Miloše Zemana. Dodejme, že Pavel chce také změnit revizi kritérií pro udělování milostí.

Upřesněme, že pravomoc udělovat milosti dává prezidentovi Ústava, ve které konkrétně stojí, že prezident republiky „odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení“. Podobou prominutí trestu je tzv. milost – podle § 366 trestního řádu může milost udělovat sám prezident nebo tuto pravomoc (případně její část) přenést na ministra spravedlnosti.

Milost a Miloš Zeman

Miloš Zeman v roce 2013 přenesl pravomoc zkoumat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti, na které tak tímto krokem přešla většina agendy týkající se vyřizování žádostí. Zeman si chtěl nechat předkládat pouze žádosti, které se týkaly lidí s nevyléčitelnou nemocí. Dodejme, že udělování milostí ze strany bývalého prezidenta jsme se dříve věnovali např. zde.

Milost a Petr Pavel

Už v září 2023 nynější prezident Pavel uvedl, že se s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem dohodl na převedení agendy týkající se udělování milostí zpět na kancelář prezidenta. Stejnou informaci o několik dní později potvrdil i šéf resortu.

V prosinci 2023 pak odbor komunikace Hradu oznámil, že od 1. ledna 2024 bude o žádostech o milost opět rozhodovat prezidentská kancelář. „Agenda milosti přejde do Kanceláře prezidenta republiky, tedy do místa, kde se vždy o milostech rozhodovalo. Prezident republiky si bude od tohoto termínu rozhodovat o milostech sám – samozřejmě ve spolupráci s týmem, který mu bude podklady připravovat,“ prohlásil ředitel odboru komunikace prezidentské kanceláře Vít Kolář.

Rozhodnutí prezidenta, kterým k tomuto kroku došlo, vstoupilo v účinnost už 12. prosince 2023. Rozhodnutí předchozího prezidenta Zemana však bylo zrušeno až ke 31. prosinci 2023. Od 1. ledna letošního roku tak o milostech rozhoduje právě Kancelář prezidenta republiky, která pro tuto agendu získá čtyři nová pracovní místa, jež se přesunou z Ministerstva spravedlnosti.