Přehled ověřených výroků

Přesný počet občanů ČR žijících ve Velké Británii není znám. Dle odhadů (.pdf, str. 2) konzulárního úseku Velvyslanectví ČR v Londýně na území Velké Británie žije přes 100 000 občanů ČR. Tento údaj můžeme nalézt v řadě českých medií (např. Euractiv.cz či Rozhlas.cz).

Statistika z ledna až prosince 2018 vedená (.xls – list 2.3) Britským statistickým úřadem (ONS, Office for National Statistics) hovoří o 46 tis. občanech ČR (odchylka +/- 10 tis.). Nejpočetnější skupinou státních příslušníků cizí země žijících na území Velké Británie jsou Poláci (905 tis.), které následují Rumuni (415 tis.) a Indové (355 tis.). Samotné ONS však přiznává, že jeho údaje jsou značně nepřesné, přičemž i další (.pdf, str. 2) státy EU ve svých statistikách vykazují oproti údajům ONS přibližně dvojnásobný počet svých občanů ve Velké Británii.

Turecko skutečně PKK, neboli Stranu kurdských pracujících, označuje za teroristickou organizaci.

Pro kontext bude dobré dodat, že tuto skupinu považují za teroristickou i mnohé západní státy, konkrétně USA, VB (pdf, str. 17) i EU jako celek (bližší info o unijním seznamu je zde). Turecko ale považuje za teroristickou hrozbu i syrské kurdské skupiny Sjednocenou demokratickou stranu (PYD) a její ozbrojenou část syrské kurdské milice (YPG), které jsou podle něj odnoží PKK.

YPG určité vazby na PKK má, zároveň byla dominantní ozbrojenou složkou arabsko-kurdské koalice SDF, která byla spojencem USA v boji proti Islámskému státu. Zatímco tedy Turecko svůj postup proti těmto skupinám chápe jako boj proti terorismu a obranu vlastní národní bezpečnosti, ministr Petříček o syrských kurdských skupinách mluví jako o spojencích západních států: „Zatímco Turecko vnímá Kurdy jako své nepřátele, pro Česko a západní spojence to jsou pomocníci v boji proti teroristům. Byli to oni, kdo nám pomohl porazit tzv. Islámský stát.“

Turečtí vojáci a jejich syrští spojenci zahájili vojenskou ofenzivu proti syrským kurdským milicím (YPG) na severu Sýrie. Turecko považuje YPG za teroristickou organizaci a vyčítá jim spolupráci se Stranou kurdských pracujících (PKK), která je vedena jako teroristická organizace mimo jiné i Spojenými státy nebo EU. Dle vyjádření turecké ambasády je ofenziva vedena proti teroristickým organizacím, Sjednocené demokratické straně (PYD) a syrským kurdským milicím.

Kurdské milice pomohly v Sýrii porazit teroristickou organizaci Islámský stát. Kurdové nyní ovládají až čtvrtinu území Sýrie, kde zřídili samosprávu a doufají v udržení určité autonomie. Prezident Turecka Erdogan uvedl, že díky ofenzivě se celistvost dané oblasti obnoví. Cílem ofenzivy je podle Ankary vytvořit na syrské straně syrsko-turecké hranice bezpečnostní zónu, což umožní návrat syrských uprchlíků.

Evropská unie turecké kroky odsoudila, unijní země se obávají zhoršení humanitární krize v zemi. Země EU v pondělí 14. října (tedy po odvysílání ověřovaného rozhovoru) prosadily zbraňové embargo proti Turecku. Dle premiéra Babiše se česká vláda s postojem Evropské unie k invazi ztotožňuje.

Turecko informovalo o svých záměrech spojence ze Severoatlantické aliance. V pátek 11. října na schůzce s tureckým prezidentem Erdoganem šéf NATO Jens Stoltenberg tureckou ofenzivu zkritizoval a uvedl, že ze strany Ankary očekává zdrženlivé chování. Turecko ale žádá spojence o podporu.

Rada bezpečnosti OSN se na společném zasedání 10. října neshodla na společném prohlášení k turecké ofenzivě. Evropští členové požadovali zastavení vojenské akce, prohlášení vetovaly Rusko a USA.

Od turecké ofenzivy v Sýrii se distancoval i americký prezident Donald Trump, německá kancléřka Angela Merkel a francouzský prezident Emmanuel Macron. Ruský prezident Vladimir Putin dle agentury RIA uvedl, že by Sýrie měla být co nejdříve osvobozena od všech zahraničních armád a vojáků.

Historie Islámského státu, konkrétně Islámského státu v Iráku a Sýrii (ISIS), je delší, nicméně pokud se bavíme o zločinecké a teroristické organizaci ovládající rozsáhlá území v Iráku a Sýrii, tak počátek se datuje do roku 2013. Počátkem roku 2014 ovládal několik měst v Iráku a v červnu i druhé největší město Iráku, Mosul. Islámský stát se v tomto roce také prohlásil za samostatný chalífát.

Proti Islámskému státu v Iráku se postavila irácká vláda, po jejímž boku bojovali i vojáci (tzv. Peshmergové) autonomní oblasti Kurdistán v Iráku. Boje proti ISIS v Iráku podporovaly i Spojené státy v čele mezinárodní koalice čítající 81 států včetně České republiky, která posílila svou účast v tréninkových táborech v Iráku. Hlavní letecké údery vedly Spojené státy. Na konci roku 2017 pak ztratil ISIS všechna kontrolovaná území v Iráku.

Situace v Sýrii byla složitější vzhledem k rozvrácenosti země. Zmiňovaná mezinárodní koalice rozšířila své působení i na území Sýrie v září 2014. Později proti ISIS zasáhla i ruská intervence v Sýrii v září 2015, která se postavila na stranu Bašára al-Asada. Útoky Ruska se neomezily jen na útoky proti ISIS, ale zaměřovaly se i proti odpůrcům režimu. Islámský stát v Sýrii byl pak oficiálně poražen 23. března 2019, když jednotky Syrských demokratických sil (SDF) za podpory Koalice obsadily poslední území Sýrie ovládané ISIS v okolí města Baghúz.

Co se Kurdů v Sýrii týče, tak v polovině roku 2013 Islámský stát ovládl kurdské provincie na severu Sýrie. V září 2014 zaútočil ISIS na syrské město Kobani, obývané Kurdy u hranic s Tureckem, což mělo za následek masivní migrační vlnu do Turecka. O pár měsíců později, v lednu 2015, Kurdové město Kobani dobyli zpět s pomocí amerických náletů. Kurdové fungují pod taktovkou organizace Syrských demokratických sil (SDF) a zároveň milic YPG, které jsou podle některých zdrojů napojené na stranu PKK v Turecku. Po dobytí Kobani se postup sil otočil a území ovládané Islámským státem se začalo zmenšovat. V říjnu 2017 kurdské síly osvobodily samozvané hlavní město Islámského státu, město Raqqa. Poslední oblasti v moci ISIS v Sýrii byly silami SDF osvobozeny v březnu 2019.

Kurdové bývají označováni za největší národ na světě bez vlastního státu. Jejich menšiny jsou v Turecku, Iránu, Iráku, Sýrii a v jiných zemích, přičemž počet Kurdů se odhaduje na 30 milionů. Jejich přítomnost v bojích proti ISIS byla velmi důležitá.

Na závěr pak uveďme, že mezinárodní koalice skutečně dobyla zpět všechna území dříve ovládaná Islámským státem. V tomto smyslu tedy ISIS poražen byl. Tato ztráta území však neznamená zánik ISIS jakožto teroristické organizace, která i nadále představuje hrozbu.

23. září 2019 oznámil generální tajemník OSN António Guterres vznik dohody o vytvoření výboru, který navrhne novou syrskou ústavu. Jedná se o 150členný výbor (.pdf, str. 3) složený z opozice, občanské společnosti a členů vlády rozděleným rovnoměrným přepočtem, který vznikl během mírové konference pořádané Ruskem v lednu 2018. Tento výbor slouží k projednávání a přijímání návrhů, pod nimi pak je menší výbor složený ze 45 mužů a žen, vždy po stejném počtu za vládu, opozici a občanskou společnost. Tento menší výbor pak má za úkol návrhy navrhovat a připravovat.

Po několika letech tak došlo ke shodě mezi syrskou vládou a syrskou opozicí, že vznikne ústavní výbor pomáhající OSN. Speciální vyslanec OSN pro Sýrii Pedersen uvedl, že obě strany mají v OSN důvěru a chtějí spolupracovat, jeho cílem tedy je udělat vše proto, aby splnil jejich očekávání. Od ústavy se dále také očekává určení nových omezení prezidentského funkčního období, které by mohlo ukončit Assadovu vládu.

Podle posledních dat Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo k 3. říjnu 2019 v Turecku registrovaných celkem 3 671 533 syrských uprchlíků, v Jordánsku 654 955 syrských uprchlíků a v Libanonu 919 578 uprchlíků původem ze Sýrie.

Celkový známý počet registrovaných syrských uprchlíků je 5 411 094 osob, které pobývají vedle zmíněných tří zemí i v dalších okolních státech. Celkový počet Syřanů pobývajících v okolních státech je pak dle UNHCR až 7,2 milionů. Toto číslo však zahrnuje (.pdf, str. 2) nejen registrované syrské uprchlíky, ale např. i Syřany, kteří v okolních státech pobývají z jiných důvodů. V Libanonu tak dle publikace bylo v roce 2018 1,5 milionu Syřanů a v Jordánsku 1,4 milionu. Jaká část z tohoto počtu jsou neregistrovaní uprchlíci však není jasné.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit počty neregistrovaných uprchlíků ve zmiňovaných státech.

Web UNHCR nabízí několik přehledných grafů, například:

Celkový počet syrských uprchlíků a jeho vývoj na časové ose (modře – uprchlíci v uprchlických táborech, červeně – ostatní uprchlíci ve městech a dalších oblastech)

Demografie syrských uprchlíků (muži – tmavě modrá, ženy – světle modrá)

Za počátek konfliktu v Sýrii jsou považovány protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada, které vypukly v březnu 2011. Protesty v Sýrii byly součástí rozsáhlejší vlny povstání a demonstrací, tzv. Arabského jara.

Asadův režim proti protestům tvrdě zasáhl, včetně zabití řady demonstrantů. Násilné potlačení protestů v Sýrii odsoudil tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun.

V červenci 2012 označil Mezinárodní červený kříž situaci v Sýrii za občanskou válku. O měsíc později prohlásil nezávislý panel OSN, že během konfliktu došlo k válečným zločinům.

Konflikt v Sýrii započal povstáním proti režimu Bašára Asada v roce 2011 a postupně se vyvinul v občanskou válku s mnoha aktéry se složitými vazbami. Tato válka v Sýrii trvá přes 8 let.

V interpelaci ze dne 18. června 2019 (.pdf, str. 2) se předseda Filip obrátil na ministryni Maláčovou se čtyřmi otázkami, které se týkaly zejména „zavádění jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a postupného nahrazování informačních systémů společnosti OKsystem“.

V otázkách se Vojtěch Filip zaměřil na průběh zavádění Jednotného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí a dále na dodržování harmonogramu tohoto zavádění. V dalších otázkách se předseda Filip dotazoval na nekonzistenci dat informačních systémů nepojistných dávek z let 2011–2014, na průběh vyšetřování této nekonzistence a na její příčinu.

Ministryně Maláčová mu odpověděla 18. července 2019 (.pdf, str. 2–4). Zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému podle ministryně probíhá podle plánovaného harmonogramu. K nekonzistenci dat podle Jany Maláčové došlo kvůli manuálnímu zadávání dat či špatné interpretaci dat systémem. Při této nekonzistenci podle vyjádření ministryně Maláčové „nedošlo k neoprávněnému vyplácení, nebo naopak nevyplácení finančních prostředků“. Vyšetřování vedl Úřad práce ČR. Tato problematika je prý stále prověřována, takže zatím není možné učinit konečné závěry. Ke své odpovědi připojila jako přílohu Aktuální informace o harmonogramu řešení ICT v resortu MPSV (.pdf, str. 5–7) s popisem zavádění klíčových částí Jednotného informačního systému.

Vojtěch Filip následně požádal (.pdf, str. 2) o zařazení své interpelace na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Věc byla projednávána v září letošního roku. Projednávání bylo přerušeno.

Předseda KSČM Vojtěch Filip reaguje na dotazy ohledně údajného lobbování za společnost První chráněná dílna obviněného podnikatele Tomáše Horáčka (je pravda, že zaměstnávala lidi s postižením). Ten měl poskytnout KSČM dva dary v celkové hodnotě zhruba 96 tisíc Kč. Vojtěch Filip následně psal dopisy řediteli Finančního úřadu Ústeckého kraje Janu Havlíčkovi. V nich výrazně kritizoval kontroly úřadu, které v případě Horáčkovy První chráněné dílny upozornily na možné zneužívání evropských dotací, a za tuto firmu se přimlouval.

Interpelace podle čl. 53 Ústavy není to samé jako oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení podle § 11 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Na tom se shoduje i publikace Ústavní systém České republiky na str. 158 od kolektivu Gerloch, Hřebejk, Zoubek:

„Poslanec i senátor má zejména právo na informace. Je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce. Za důraznější institut k získávání informací a vysvětlení od členů vlády je možné označit interpelace. Podle čl. 53 Ústavy má každý poslanec právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.“

Interpelace, která slouží výhradně poslancům k dotazování vlády a jejích členů, je tradiční institut doplňující základní nástroje odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně. Z tohoto důvodu náleží právo interpelace pouze poslancům, nikoli členům Senátu.

Právo na informace je pak širší, kromě členů vlády mohou být dotázáni také vedoucí správních úřadů, zároveň ho mají jak poslanci, tak senátoři (§ 11 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 12 Jednacího řádu Senátu).

Podané interpelace jsou pak zachyceny v databázi Poslanecké sněmovny. Z té můžeme zjistit, že v minulém ani současném volebním období nebyla právo interpelace ve věci zmíněných chráněných dílen využito. Že svého práva interpelace nevyužil je jasné také z adresátů dopisů, které poslanec Filip posílal. Ty byly odesílány ředitelům Finančního úřadu a České správy sociálního zabezpečení, přičemž vůči těmto osobám nemůže být interpelace, která je určena pouze vůči členům vlády, využita.

Vojtěch Filip tedy nemohl využít svého ústavního práva interpelace; mohl využít poslaneckého práva na informace, které ale nevyplývá z Ústavy.

Předposlední sjezd KSČM v Praze byl sjezdem IX. a konal se 14. až 15. května 2016. Na tomto sjezdu byli do vedení strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Jiří Dolejš, místopředseda ÚV 
• Josef Skála, místopředseda ÚV
• Zdeňka Lišková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Takto byly funkce obsazené až do X. sjezdu KSČM 21. dubna 2018, o kterém poslanec Filip v kontextu rozhovoru zřejmě mluví. Dopustil se však nepřesnosti, protože se tento sjezd odehrával v Nymburku, a nikoliv v Praze. Pro hodnocení výroku to však nepovažujeme za podstatné.
Zde byli do vedoucích funkcí strany zvoleni následující:

• Vojtěch Filip, předseda ÚV
• Petr Šimůnek, 1. místopředseda ÚV
• Stanislav Grospič, místopředseda ÚV 
• Václav Ort, místopředseda ÚV
• Kateřina Konečná, místopředsedkyně ÚV
• Marie Pěnčíková, předsedkyně Ústřední revizní komise
• Helena Vrzalová, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise

Z minulého období tak ve vedení strany zůstali 3 funkcionáři. Ve svých funkcích zůstali pouze Vojtěch Filip, Petr Šimůnek a Helena Vrzalová. Ostatní 4 členové vedení jsou noví.