Přehled ověřených výroků

Socha maršála Koněva, jejíž autory jsou sochař Zdeněk Krybus a architekt Vratislav Růžička, byla v Praze 6 odhalena 9. května 1980.

Za období normalizace je označováno období let 1968/9 až 1989, tedy od potlačení pražského jara armádami Varšavské smlouvy po sametovou revoluci. Během těchto let docházelo k čistkám v komunistické straně, obnovení cenzury či rušení politických sdružení a organizací.

Co se pojmu nejhlubší normalizace týče, tak jeho definice není jednoznačná. Jan Bednář z Českého rozhlasu označuje za hlubokou normalizaci již období, kdy byl Dubček vyloučen z komunistické strany v roce 1970. Film Občanský průkaz Ondřeje Trojana se dle jeho slov odehrává v období nejtužší normalizace – v polovině 70. let, konkrétně v letech 73–77. Server myjsmetonevzdali.cz pak uvádí, že nejtužší normalizace skončila v první polovině 80. let, což znamenalo postupné odklánění od politického vedení a hledání cest k reformě společnosti. Politolog Daniel Kunštát pak uvádí, že situace byla v průběhu 70. a první poloviny 80. let stále stejná, společnost prý byla velmi důkladně „zkonsolidována“. Změny nastaly až v druhé polovině 80. let.

Je tedy pravda, že socha byla odhalena v období normalizace v roce 1980. Avšak nejhlubší normalizace není datově nijak ohraničena a její přesné určení tak záleží na úhlu pohledu.

Prezident Miloš Zeman se na den 51. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy (21. srpna 2019) setkal s místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předsedou Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Vojtěchem Filipem a poslankyní za KSČM Miloslavou Vostrou. Předmětem jednání bylo především vyjednávání o rozpočtu. Setkání proběhlo na zámku v Lánech, jak dokazuje prohlášení na webu prezidenta Zemana, tak jeho příspěvek na sociální síti Facebook:

Jiří Růžička popsal předsedu KSČM Vojtěcha Filipa jako „představitele KSČ v čele s agentem StB“.

S tehdejším režimem začal Filip spolupracovat již během svého studia na gymnáziu, kdy byl ideologickým referentem celoškolského výboru Svazu socialistické mládeže. V tomto svazu pak působil i při studiích na právnické fakultě v Brně.

Následně v roce 1983 vstoupil do KSČ a v období let 1986–1989 coby ideový spolupracovník StB s krycím jménem Falmer pobíral za své služby pro tajnou policii peníze. Ideový spolupracovník je jedna z kategorií spolupráce s StB a jednalo se o nejběžnější formu spolupráce pro československé občany.

Vojtěch Filip v roce 1993 u okresního soudu v Českých Budějovicích vyhrál soudní spor, kde podle rozsudku nespolupracoval s StB vědomě. Tento rozsudek však v roce 2006 kritizoval a vyvrátil senátor Martin Mejstřík, když zveřejnil nově nalezený dokument ze spisu, který na Filipa vedla StB. Dokumentem, který má Filipa usvědčit z vědomé spolupráce s StB, je kopie jeho „vázacího aktu“ z 15. dubna 1986. Mejstříkovi ji na žádost vydalo ministerstvo vnitra a senátor ji následně poskytl médiím.

Průběhy soudních jednání s bývalými příslušníky StB jsou však kritizovány. Badatel a bývalý pracovník v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Radek Schovánek tvrdí, že: „Ministerstvo vnitra nedělá vše pro to, aby soudní pře vyhrávalo. Funguje to tak, že soud předvolá estébáky a ti řeknou, že si nic nepamatují. Spolupracovníci zatlučou, že donášeli, a tím to končí.“

KSČM pak vznikla v prosinci 1989 na základě rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990. KSČM byla jako politická strana zaregistrovaná 28. listopadu 1990. KSČM je tak de facto nástupnickou stranou po KSČ.

Ing. Miloslava Vostrá je pak poslankyní za KSČM již od roku 2002, kdy byla poprvé zvolena do Poslanecké sněmovny ze Středočeský kraj. Za KSČM však kandidovala již v 90. letech jako zastupitelka do obce Braškov. Zvolena byla poprvé v roce 1997, post získala i v posledních komunálních volbách v roce 2018. Informace o členství poslankyně v KSČ nejsou k dispozici. Od roku 1983 do roku 1994 byla zaměstnána na Státním statku Praha-západ v Jenči mj. jako vedoucí kontrolorka a sekretářka ředitele. Poté pracovala v soukromých firmách zaměřených na oblast zemědělství jako účetní, jednatelka a administrativní pracovnice.

Majetkové vlastnictví městských částí je právně složitější. Podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 13 závazné vyhlášky č. 55/2000, městské části jako takové nemohou vlastnit ani nabýt majetek, a to z důvodu (.pdf, str. 3) zajištění majetkové a územní celistvosti hlavního města Prahy. Právní analýza (.pdf, s. 2–3) podobného problému, vytvořená kanceláří Achour a Hájek v rámci jednání o budově Centrum Palmovka, ukazuje, že praxe vypadá tak, že majetek vlastní město, které ho převede do správy městské části s tím, že daná městská část má veškerá práva a povinnosti vlastníka při nakládání s daným majetkem.

V případě pozemku, na kterém je socha umístěna, je dostupná informace o tom, že ji má městská část Praha 6 ve správě. Socha maršála Koněva se nachází na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubeneč na parcele č. 2114/5. Podle informací z Katastru nemovitostí se jedná o pozemek vlastněný hlavním městem Prahou, se správou pozemku svěřenou městské části Praha 6 (viz výpis z iKatastru).

Co se týká sochy maršála Koněva, zde se dá předpokládat, že i tu má městská část ve správě. V rozhovoru pro Lidovky.cz starosta Prahy 6 Ondřej Kolář informoval, že „socha je ve správě majetku Prahy 6.“

Vzhledem k tomu, že podle platných právních norem správou majetku přechází na městskou část všechna práva a povinnosti vlastníka, je možné souhlasit, že zastupitelstvu městské části socha i pozemek „náleží".

Převážná většina soch a památníků z doby komunistické éry v Maďarsku se momentálně nachází v Memento Parku. Sem byly přesunuty po pádu zdejšího komunistického režimu v roce 1989/1990. K vidění jsou zde například sochy neznámých rudoarmějců, Lenina nebo sovětsko-maďarského přátelství. Socha maršála Koněva zde ovšem chybí. Že v Maďarsku nikdy nebyla žádná socha maršála Koněva, potvrzuje i hungarista Evžen Gál.

Protikomunistické povstání v Maďarsku začalo masivní demonstrací v říjnu roku 1956 v Budapešti. Následovaly boje povstalců se sovětskou armádou, které vyústily v její stažení z Budapešti. 1. listopadu představitel povstání Imre Nagy vyhlásil neutralitu Maďarska. Hlavní zásah sovětské armády, známý jako akce Vichr, začal 4. listopadu. Plán operace vypracoval maršál Žukov. Maršál Koněv byl velitelem útočících jednotek a dostal rozkaz povstání potlačit za jakoukoli cenu. Poslední místa odporu byla likvidována 11. listopadu.

Ačkoliv byla 7. května 1945 oficiálně podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, na území Čech stále operovala Skupina armád Střed. Mimo jiné držela i Prahu, kde vedla boje s povstalci. Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 bitvou o rozhlas. Skončilo 8. května 1945 podpisem dohody, která umožňovala německým jednotkám odchod do amerického zajetí.

Na osvobozování Československa se podílely především tři fronty sovětské Rudé armády. Konkrétně 1. ukrajinský front pod vedením maršála Koněva, 2. ukrajinský front pod vedením maršála Malinovského a 4. ukrajinský front pod vedením generála Petrova, později generála Jeremenka. Od března 1945 bojovaly 2. a 4. ukrajinský front proti německým jednotkám v oblasti Moravy a Slezska. 1. ukrajinský front operoval tou dobou v oblasti Berlína a východního Německa. Ze tří jmenovaných uskupení Rudé armády tak vstoupily na území Československa jednotky maršála Koněva jako poslední.

1. ukrajinský front Rudé armády pod vedením maršála Koněva dobyl 8. května 1945 Drážďany a o den později dorazil k Praze. 3. a 4. tanková armáda vstoupily do města, avšak s výjimkou střetu v Dejvicích k žádné větší konfrontaci s německými jednotkami nedošlo. Postup rudoarmějců Prahou byl velmi rychlý a 9. května 1945 v 9:00 ráno mohl maršál Koněv hlásit, že Praha byla osvobozena a očištěna od nepřítele.

Maršál Koněv tak vstoupil do Prahy až poté, co se většina nacistů odešla vzdát se americké armádě. Byl to ovšem skutečně on, kdo dostal do Prahy první sovětské jednotky.

Jako reakce na loňské nabarvení sochy na růžovo skupinou Čeští vlastenci dostala 21. srpna 2018 socha Ivana Koněva od radnice Prahy 6 nové informační desky. Tyto desky, jedna v češtině, další v angličtině a třetí v ruštině, informují o různých maršálových činech.

Je pravda, že deska zmiňuje první ukrajinský front, vstoupení jeho jednotek do Prahy, výstavbu Berlínské zdi i maďarské povstání, ale nepíše se na ní o osvobození Osvětimi. Toto je plné znění informační tabule:

„Maršál Ivan Stěpanovič Koněv velel 1. ukrajinskému frontu, jehož jednotky byly nasazeny k závěrečnému útoku na Berlín a osvobodily severní, střední a východní Čechy a jako první vstoupily 9. května 1945 do Prahy. Na podzim 1956 řídil potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou a jako velitel Skupiny sovětských vojsk v Berlíně se v roce 1961 podílel na řešení tzv. druhé berlínské krize výstavbou Berlínské zdi. V roce 1968 osobně zaštítil zpravodajský průzkum před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.“

V tomto rozboru se nebudeme věnovat názorům místopředsedy Senátu Růžičky, zaměříme se konkrétně na dvě části výroku: zaprvé, zda se velvyslanectví, či některý z jeho pracovníků, vyjádřil o situaci kolem sochy maršála Koněva jako o nehorázném aktu, a zadruhé, zda přirovnali starostu městské části k vysokému nacistickému pohlavárovi. Zbytek výroku, včetně toho, zda se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí cizího státu, probírat nebudeme.

V komentáři velvyslanectví Ruské federace ze dne 12. září 2019 se píše: „Rozhodnutí rady městské části Praha 6 o přemístění pomníku maršála I.S.Koněva považujeme za nehorázné. Nestalo se překvapením vzhledem k tomu, že právě úřad této městské části inicioval kampaň kolem pomníku, která uráží památku vojáků Rudé armády, Čechů a Slováků, jež bojovali za osvobození Československa a jeho hlavního města od nacismu, a nese za tuto situaci veškerou odpovědnost.“

Podobný obrat použil také velvyslanec Zmejevskij v interview (video, čas 0:24) pro ruskou televizi, kde označil rozhodnutí městské části za „возмутительное (vozmutitelnoe)“, v překladu „nehorázné/pobuřující“.

O šest dní dříve, 6. září 2019, ruský ministr kultury Medinskij během rozhovoru s novináři prohlásil o situaci v Česku: „Praha byla osvobozená až po pádu Berlína. Byla tam odvolána armáda Koněva, 12 tisíc našich vojáků zemřelo, když Prahu osvobozovali. Vděční obyvatelé Prahy postavili Koněvovi památník. A najednou starosta nějakého regionu řekl, že v radě přednesou návrh, aby památník osvoboditele a spasitele města demontovali. Takový místní gauleiter.“ Slovem „gauleiter“ se označoval (.pdf, str. 469) vyšší politický hodnostář, přesněji župní (tzn. okresní) vedoucí, v nacistickém Německu.

Vzniklo několik návrhů ohledně přesunu sochy maršála Koněva. Kromě převezení na ruskou ambasádu padl také návrh dcery maršála Koněva Natalji Koněvové vystavit sochu v Moskvě.

Ondřej Kolář, starosta Prahy 6, chtěl na zasedání zastupitelstva navrhnout přesun Koněva na Olšanský hřbitov s odůvodněním, že jde o důstojné místo, protože je to vojenský hřbitov (uvedeno pro Aktuálně.cz). Závěr (video, 14:20) zasedání zastupitelstva 12. září 2019 však byl, že socha bude nahrazena památníkem osvobození Prahy a pro Koněvův pomník se bude hledat (.docx, str. 3) jiné místo.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol, a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1827 učitelů, od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6000 nových učitelů a v delším horizontu bude potřeba (.pdf, str. 80) 3 962 učitelů. Celorepublikově jsou (.pdf, str. 82) nejvíce poptávaní učitelé fyziky na 2. stupni základních škol, a to především v Praze, v Libereckém a v Středočeském kraji. Naopak relativně dostatek je (.pdf, str. 82) učitelů tělesné výchovy na středních školách.

Podle Roberta Plagy (ANO) je potřeba (video, 10:42) zvýšit atraktivitu učitelské profese, a to zvýšením platů učitelů. Je nutné zvýšit především počet absolventů pedagogických fakult, o což se ministerstvo školství snaží (video, 10:48) podle Plagových slov systematickou podporou na zkvalitnění studia. Nakonec má pomoci (11:24) změna zákona o pedagogických pracovnících, která má umožnit absolventům jiných vysokých škol vykonávat učitelské povolání bez pedagogického vzdělání. Do tří let budou mít povinnost si pedagogické studium doplnit.

Ministr Plaga zahájil v květnu 2019 cestu po České republice, na které se setkal s řediteli a ředitelkami škol v Praze a ve Středočeském a Ústeckém kraji. Mezi hlavní probíraná témata patřil především nedostatek učitelů, platy nebo ohodnocení nepedagogických pracovníků. V červnu se setkal s řediteli škol na jižní Moravě. Nový školní rok 2019/2020 zahájil ministr Plaga na Základní škole v Brně. Poté se 3. září zúčastnil slavnostního otevření Základní a mateřské školy v Psárech ve Středočeském kraji.

Mnohé školy skutečně nedostatek učitelů řešily i během prázdnin a těsně před začátkem školního roku. V médiích o tom informovaly např. servery Seznam Zprávy a Lidovky.cz, podle kterých během prázdnin sháněla pedagoga např. Základní škola Slivenec. Podle článku serveru Aktuálně.cz z 1. 9. 2019 chyběl učitel matematiky, českého jazyka a španělštiny i asistenti pedagoga Smysluplné škole v pražském Karlíně. Ředitel školy Jan Korda pro server uvedl: „Letos je situace zatím nejhorší. Touto dobou v minulých letech jsme už učitele obvykle měli.“

Školy ke shánění učitelů využívají i sociální sítě. V létě tam učitele hledala například ZŠ Rozmarýnová v Mostě.

Na Twitteru se objevily i případy, kdy škola hledala náhradu za učitele, který před začátkem školního roku místo odřekl. Jednou takovou byla například Základní škola Nebušice.

Z ještě aktuálnějších volání po náhradě odpadlého učitele jsme na Twitteru nalezli tento příspěvek, který poptává učitele pro Pražské humanitní gymnázium.