Přehled ověřených výroků

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získalo ANO 21,18 % hlasů a 6 mandátů, nejvíce ze všech stran.

Ve volbách v roce 2018 se do zastupitelstev obcí dostalo 34 965 kandidátů z místních sdružení s 15,14 % hlasů, hnutí ANO získalo samostatně 14,88 % hlasů a 1676 zastupitelů a 16 zastupitelů v koalicích s jinými stranami, např. ČSSD získala samostatně 1882 zastupitelů s 5,17 % hlasů, ODS 2281 zastupitelů s 11,09 % hlasů.

V Českých Budějovicích získalo ANO 12 zastupitelů a 21,21 %, v Brně získalo ANO 18 zastupitelů a 23,03 %, v Karlových Varech 12 zastupitelů a 23,86 %, v Jihlavě 10 zastupitelů a 22,61 %, v Hradci Králové 11 zastupitelů a 23,83 %, v Liberci 11 zastupitelů a 21,36 % (zde bylo ANO až za Starosty pro Liberec, kteří získali 16 zastupitelů), v Ostravě 21 zastupitelů a 32,72 %, v Olomouci 14 zastupitelů a 26,67 %, v Pardubicích 13 zastupitelů a 26,66 %, v Plzni 13 zastupitelů a 22,20 % (zde získalo ANO stejný počet zastupitelů jako ODS, které dostalo 22,11 % hlasů), v Praze bylo ANO až páté, získalo zde 12 zastupitelů a 15,37 %, v Ústí nad Labem získalo 9 zastupitelů a 20,65 % a ve Zlíně získalo 9 zastupitelů a 18,81 % (zde získali stejný počet zastupitelů jako STAN, kteří měli 18,58 %).

ANO tedy vyhrálo volby ve většině velkých českých měst a ve všech z nich se dostalo do místního zastupitelstva. Hnutí celkově získalo méně zastupitelů než ČSSD nebo ODS, na druhou stranu však ANO získalo více hlasů. Tento paradox plyne z rozdílnosti velikosti obcí, v nichž se stranám typicky dařilo. U místních sdružení, která získala nejvíce zastupitelů i hlasů, se jedná o velké množství autonomních subjektů. Hnutí ANO tak může i nemusí být považováno za vítěze komunálních voleb.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 získalo ANO jednoho senátora, ODS volby vyhrála a získala 9 senátorů, v Senátu mělo po volbách ANO 7 senátorů. V roce 2016 získalo ANO 3 senátory, zatímco KDU-ČSL 5 senátorů. V roce 2014 získalo ANO 4 senátory. Přehled složení Senátu v roce 2016 a 2018 poskytuje Český statistický úřad.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 vyhrálo ANO s 29,64 % hlasů, v současné době má ve sněmovně 78 poslanců.

Ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2016 získalo ANO nejvíce hlasů s 21,05 % a 176 zastupitelů, zisk je to především v porovnání s volbami v roce 2012, kdy strana teprve vznikla a neměla žádného krajského zastupitele.

Václav Klaus mladší kandidoval za ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017. Kandidoval v Praze ze třetího místa kandidátní listiny. Celkem získal 22 635 preferenčních hlasů, což bylo nejvíc ze všech zvolených kandidátů za ODS.

Druhý největší počet preferenčních hlasů za ODS obdržel nynější předseda strany Petr Fiala, který kandidoval v Jihomoravském kraji, kde získal 13 006 hlasů.

Další dva kandidáti v pořadí přednostních hlasů získali okolo 12 000 hlasů.

Václav Klaus mladší tedy získal nejvíce preferenčních hlasů z ODS a získal téměř dvakrát více hlasů než další jednotliví kandidáti za stranu. Nelze ale tvrdit, že měl dvakrát více hlasů než ostatní kandidáti dohromady. Zbytek zvolených kandidátů za ODS obdržel přes 113 000 preferenčních hlasů.

Co se týče kandidátní listiny ODS v Praze, ze které byl Klaus zvolen, tak platí to stejné. Klaus sice získal dvojnásobek hlasů oproti jiným kandidátům (Jana Černochová či Bohuslav Svoboda), nezískal ale dvakrát více hlasů než všichni dohromady. Na pražské kandidátní listině figurovalo celkem 36 kandidátů, kteří dohromady získali 98 296 preferenčních hlasů. Bez započtení preferenčních hlasů Václava Klause mladšího tedy ostatní kandidáti z pražské kandidátní listiny získali společně 75 661 preferenčních hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pokud by se prokázalo, že příjemce nedodržel či nesplnil podmínky udělení dotace, musejí být udělené prostředky skutečně vymáhány zpět, a to na základě § 14f odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech. Zároveň je i možné neudělit dotaci z důvodů předběžné opatrnosti, na její udělení totiž není právní nárok.

Pravdou také je, že se nejedná o ojedinělý krok. Kromě zastavení dotací firmám rodině ministra Tomana, popřípadě dotací určených Agrofertu, došlo v minulosti k pozastavení dotací např. na IT systém Ministerstva pro místní rozvoj, zřejmě kvůli probíhajícímu vyšetřování pak byly zastaveny i dotace v programu Rybářství nebo k pozastavení dotace Vysoké škole báňské.

České úřady budou zhruba měsíc čekat na překlad, poté budou mít dva měsíce na odpověď. Evropská komise před přijetím rozhodnutí o finančních opravách poskytne předběžné závěry šetření, které sama provedla, členskému státu. Koná tak dle nařízení č. 1303/2013 a nařízení č. 1083/2006, na které se příslušný audit odkazuje (str. 6). Postup uvádí článek 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013: „1. Před přijetím rozhodnutí o finanční opravě zahájí Komise řízení oznámením předběžných závěrů svého šetření členskému státu spolu s výzvou, aby členský stát do dvou měsíců předložil své připomínky.“ Členský stát má také možnost přezkoumáním dokumentace, kterou poskytne Evropská unie, prokázat, že rozsah nesrovnalostí je menší, než komise posoudila. Celý proces se bude odvíjet od pravidel ve článku 145 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013:

„4. Nepřijme-li členský stát předběžné závěry Komise, pozve ho Komise na slyšení, aby se zaručilo, že jsou k vyvození závěru Komise ohledně uplatnění finanční opravy k dispozici všechny důležité informace a zjištění.“

„6. V zájmu uplatnění finančních oprav přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnutí do šesti měsíců ode dne slyšení nebo ode dne obdržení dalších informací, pokud členský stát souhlasil s tím, že tyto dodatečné informace po slyšení předloží. Komise vezme v úvahu veškeré informace a připomínky předložené v průběhu řízení. Pokud se slyšení neuskuteční, začíná šestiměsíční lhůta běžet dva měsíce po dni, kdy Komise odeslala pozvánku ke slyšení.“

Na odpovědi budou pracovat úředníci příslušných resortů a bude schválená Národním orgánem pro koordinaci, který „plní roli hlavního partnera vůči EK v oblasti implementace fondů EU v České republice. Informuje EK souhrnně o realizaci programů spolufinancovaných z fondů EU a řeší s ní nastalé problémy a rizika.“

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů platí: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“

Ust. § 4 a násl. tohoto zákona ustanovuje, že veřejný funkcionář nesmí a) podnikat či provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost, b) být členem statutárního, řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, nebo c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář. Někteří veřejní funkcionáři pak nesmí např. ani provozovat rozhlasové či televizní vysílání nebo být vydavatelem periodického tisku.

V dokumentu (.pdf, str. 9) Identifikace střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek týkajících se strukturálních opatření definuje Evropská komise střet zájmů: „Při ‚střetu zájmů' dochází ke střetu mezi úkoly ve veřejném zájmu a soukromými zájmy státních úředníků, při němž má státní úředník soukromé zájmy, které by mohly nepatřičně ovlivnit výkon jeho úředních úkolů a povinností. Právní předpisy Evropské unie definují tento pojem pro účely provádění souhrnného rozpočtu EU. Definice se vztahuje na všechny druhy veřejných zakázek financovaných z fondů EU na strukturální opatření a politiku soudržnosti bez ohledu na to, jaká částka je s nimi spjata.“

V dokumentu (.pdf, str. 22) Codes of Conduct and Conflicts of Interest at any governance level of the management of EU funds (Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU) je o střetu zájmů uvedeno následující: „Střet zájmů existuje tam, kde je nestranný a objektivní výkon funkcí osoby nakládající s financemi nebo jiné osoby, jak je uvedeno v odstavci 1, ohrožen z důvodů týkajících se rodinného, emocionálního, politického nebo národního spříznění, hospodářského zájmu nebo jiných sdílených s příjemcem.“ (překlad: Demagog.cz)

Stanislav Polčák ve výroku definuje střet zájmů podobně jako je definován v Zákoně o střetu zájmů a v dokumentu Kodexy chování a střety zájmů na jakékoli úrovni řízení správy fondů EU. Podstatou je, že ke střetu zájmů dochází, pokud má veřejný funkcionář v určitém jednání osobní zájem, např. majetkového prospěchu, jako zmiňuje Polčák, Zákon o střetu zájmů i dokument Evropského parlamentu.

Zda je střet zájmů v případě Andreje Babiše naprosto jednoznačný, je pak vyjádření osobního názoru poslance Polčáka, a nebudeme jej tedy hodnotit.

Pro kontext však uveďme, že podle nezávazného návrhu auditní zprávy Evropské komise je Andrej Babiš více než 2 roky ve střetu zájmů, protože je stále v kontaktu se svými firmami. Andrej Babiš své firmy převedl do svěřenských fondů, podle Evropské komise na ně má ale stále vliv a prospěch z jejich hospodaření. Jedním z cílů auditu (str. 6) bylo zjistit, zda existují důkazy o střetu zájmů v procesu přidělování finančních prostředků EU programům nebo odvětvím, které by mohly upřednostňovat operace zavedené společnostmi skupiny Agrofert, a posoudit změny ve struktuře, personálním a pracovním postupu příslušných vnitrostátních orgánů, které by proces přidělování finančních prostředků mohly ovlivnit. Audit se zaměřil na to, zda existuje efektivní rámec, který předchází střetu zájmů.V auditu na straně 65 Evropská komise uvádí, že v období před 9. únorem 2017 se Andrej Babiš zabýval podnikatelskou činností a české úřady nezajistily, aby zavedené řízení a kontrola zabraňovaly situacím, kde by docházelo ke střetu zájmů.

O střetu zájmů pak rozhodoval obecní úřad ve středočeských Černošicích, jeho rozhodnutí však bylo zrušeno nadřízeným krajským úřadem.

V tiskové zprávě společnosti Agrofert je uvedeno následující: „Představenstva společností AGROFERT a SynBiol dnes byla svým dosavadním jediným akcionářem Andrejem Babišem informována o skutečnosti, že všechny akcie společností byly v souladu s novelou zákona o střetu zájmů vloženy do dvou svěřenských fondů. Do fondu AB private trust I, svěřenský fond, bylo vloženo 90 % akcií společnosti AGROFERT a 100 % akcií společnosti SynBiol, přičemž správcem tohoto fondu byl ustanoven Zbyněk Průša. Do fondu AB private trust II, svěřenský fond, bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti AGROFERT a správcem byl ustanoven Alexej Bílek. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci budou muset dohodnout na společném postupu. Na každý fond bude dohlížet kontrolní orgán, tříčlenná rada protektorů, ve složení Alexej Bílek, Václav Knotek a Monika Babišová u prvního fondu a u druhého fondu ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová.“

Monika Babišová je druhá manželka Andreje Babiše. Podle serveru Hlidacipes.org zastával Zbyněk Průša od roku 1999 post předsedy představenstva a generálního ředitele DEZY, který spadá pod Agrofert, v roce 2014 nahradil Andreje Babiše jakožto předseda představenstva Agrofertu. Podle stejného zdroje se právník Alexej Bílek s Andrejem Babišem přátelí od roku 1994 a právník Václav Knotek působil v 16 Babišových firmách. Václavu Knotkovi také svěřil plnou moc při zastupování na jednání svých firem.

Dle návrhu auditní zprávy (str. 19–20) pak Andrej Babiš ovládá svěřenské fondy mimo jiné i kvůli tomu, že svěřenského správce i členy rady protektorů sám zvolil a může je sám odvolat. Protože se však jedná pouze o nezávazný návrh konečné zprávy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V současné době Ústavní soud projednává zákon č. 159/2006 o střetu zájmů ve znění zákona č. 14/2007 Sb. (dále jen "zákon") ve třech případech.

Návrh Miloše Zemana (.pdf str. 1) odkazuje na skutečnost, že podle jeho názoru překračují některá ustanovení zákona rámec čl. 70 Ústavy ČR, který omezuje vykonávaní činnost pro členy vlády tak, aby nedocházelo ke střetům zájmů.

V obou dalších případech stojí za návrhem zrušit části zákona vždy skupina senátorů. Oba návrhy, návrh z 30. července 2018 i návrh z 30. listopadu 2017, byly spojeny ke společnému řízení a jsou projednávány jako jeden návrh. Senátoři v něm upozorňují, že v některých případech je zákonem nastaven příliš přísný metr. Poukazují především na situace, kdy hrozí střet zájmů občanům vykonávající neplacené pozice na komunální úrovni (např. starostové a místostarostové malých obcí), kteří však mají potřebu vedlejších příjmů. Dále senátoři poukazují na případy, kdy má tento zákon nežádoucí vliv na třetí osoby (např. rodinné příslušníky z důvodu společného jmění manželů).

Ze seznamu (.pdf, str. 5) soukromých zájmů ministrů Velké Británie zveřejněného v prosinci 2016 vyplývá, že Theresa May vložila svůj majetek do slepého fondu. Majitel takového fondu nemá nad svým majetkem žádnou kontrolu a neví, jak je s ním nakládáno – tyto pravomoci má pouze nezávislý správce.

Přestože tento krok zamezuje možnému střetu zájmů, není ani toto řešení bezproblémové. Po svěření majetku do slepého trustu už není možné zjistit, jakou hodnotu majetek má. Jakou přesnou hodnotu měl majetek Theresy May před převedením do fondu, není jisté. Odhady mluví o 145 000 librách, ale přesné číslo premiérka nezveřejnila. Člen opozičních labouristů Andrew Gwynne tak proti kroku premiérky protestoval se slovy, že „v situaci, kdy není možné pečlivě prozkoumat finanční poměry premiérky, nemůžeme vědět, jestli v této chvíli nedochází ke střetu zájmů s jejími vládními povinnostmi.‟

Slepý svěřenský fond (thrust), pak spočívá v tom, že svěřenský správce je na zakladateli absolutně nezávislý, má úplnou volnost s nakládání s majetkem. Zakladatel pak o fondu nemá vůbec žádné informace ani možnost, jak svěřenského správce kontrolovat. Odborníci se však neshodnou, zda v Česku lze takový slepý svěřenský fond založit.

Z dalšího pokračování vyjádření europoslance Polčáka vyplývá, že důvody, proč nepovažuje svěřenský fond za skutečně oddělený, jsou především personálního charakteru, konkrétně uvádí: „Je tam prostě ta rada protektorů, která je prostě z rodiny, je tam jeho manželka, jsou tam jeho dvorní právníci, s kterými prostě podniká třicet let.“

Podle § 1453 odst. 1 občanského zákoníku může být svěřenským správcem každý svéprávný člověk. Andrej Babiš tedy mohl jmenovat kohokoliv, i nezávislé osoby. Na tento post však jmenoval své blízké spolupracovníky a přátele. Svěřenským správcem fondu AB private thrust I byl jmenován Zbyněk Průša, který nahradil Andreje Babiše v čele představenstva Agrofertu a ve statutárních orgánech jeho firem se objevuje od roku 1999. Alexej Bílek, se kterým se Andrej Babiš přátelí již 25 let, je pak svěřenským správcem fondu AB private thrust II.

V tzv. radě protektorů, která na činnost svěřenského správce dohlíží, se pak, kromě výše zmíněných (Zbyněk Průša jako člen rady protektorů fondu AB private thrust II a Alexej Bílek jako člen rady protektorů fondu AB private thrust I) objevuje i manželka Andreje Babiše Monika Babišová a právník Václav Knotek, který působil v šestnácti Babišových firmách, a dokonce Andreje Babiše i zastupoval na jednání jeho firem. Zákon přitom ani zde nestanoví žádné podmínky pro osoby vykonávající dohled nad svěřenským správcem. Je tedy pravdou, že Andrej Babiš mohl svěřenské fondy AB private thrust I a AB private thrust II od své osoby více oddělit tím, že by do jednotlivých funkcí dosadil osoby, ke kterým nemá tak úzký vztah.

Andrej Babiš mohl také teoreticky vložit svůj majetek do tzv. slepého trustu.

Podle stránek společnosti Trusty.cz je blind trust (slepý trust) „typ svěřenského fondu, kam klient vloží svůj majetek, aby pro něj byl spravován. Po dobu trvání svěřenského fondu, nebude mít klient nad tímto majetkem kontrolu, ani nebude vědět, jakým způsobem je spravován. Plnou kontrolu nad majetkem v blind trustu bude mít nezávislý správce, který klientovi nebude sdělovat žádné informace o tom, co bylo nakoupeno nebo prodáno. Jakmile klient svou politickou funkci ukončí, svěřenský fond bude ukončen také a veškerý majetek se navrátí přímo klientovi nebo jeho rodině,“ a „Plná kontrola nad správou majetku v blind trustu je v rukou nezávislého správce (většinou jím bude investiční manažer nebo privátní bankéř). Jiná společnost navíc obsadí roli dohlížitele, nahradí tak roli klienta v tom, aby zajišťoval, že majetek bude investován řádně a v souladu s cíli klienta. Dohlížitel zároveň zajišťuje kontrolu jednání správce a má pravomoc jej nahradit, pokud by svou činnost nevykonával dobře.“ V případě vložení svého majetku do slepého trustu by premiér nemohl ovlivňovat spravování svého majetku.

Odborníci oslovení redakcí Aktuálně.cz se však neshodují na tom, zdali je vůbec možné slepý svěřenský fond v Česku založit. „Hrušková se domnívá, že parametry fondu lze nastavit tak, aby jeho definici splňoval. Kolář je však opačného názoru, české zákony podle něj dávají zakladateli právo požadovat po správci předložení vyúčtování, zprávu nebo jinou informaci, což založení slepého fondu vylučuje.“ Zda tedy Andrej Babiš mohl, či nemohl založit svěřenský fond jiným způsobem, již nelze hodnotit.

Poslanec Polčák hovoří o blokování zákona o střetu zájmů v souvislosti s údajným střetem zájmů premiéra Andreje Babiše.

Poslanci za hnutí TOP 09 v minulém volebním období předložili návrh zákona na změnu zákona o střetu zájmů dne 19. června 2015. Vláda však k tomuto návrhu podala negativní stanovisko s odůvodněním, že podobnou problematikou se zabývá i připravovaný vládní návrh zákona, a návrh tak nebyl projednán. Tento návrh byl pak Sněmovně předložen na konci července 2015. První čtení zákona proběhlo 16. prosince 2015, následně byl návrh přikázán výborům, které tisk projednávali cca tři měsíce. V červnu 2016 pak zákon prošel i druhým čtením a s pozměňovacími návrhy byl znovu přikázán výborům. Při třetím čtením konaném dne 14. září 2016 pak Poslanecká sněmovna návrh schválila.

Projednání v Poslanecké sněmovně tedy trvalo cca 1 rok, což vzhledem ke kontroverznosti návrhu (jedná se o tzv. lex Babiš) není nijak excesivní, když některé zákony jsou projednávány i násobně déle, a např. v období 2002–2006 trval (.pdf, str. 21) celý legislativní proces (tedy včetně projednání v Senátu a podpisu prezidentem republiky) v průměru osm měsíců.

Následující měsíc byl tisk projednávám v Senátu, který 19. října vrátil zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ani zde tedy nemůžeme mluvit o blokování. Vyhlášení ve sbírce zákonů se dále zpozdilo i kvůli vetu prezidenta republiky, které bylo Sněmovnou přehlasováno, prezidentské veto však nelze dávat za vinu hnutí ANO.

V tomto volebním období zamítnuté návrhy novel zákona o střetu zájmů se pak týkají pouze dílčích změn zákona o střetu zájmů, tedy odstranění povinnosti starostů, místostarostů apod. podávat oznámení o majetku, popřípadě omezení platů veřejných funkcionářů z druhých a dalších funkcí. Tyto změny se však netýkají střetu zájmů premiéra Andreje Babiše.