Přehled ověřených výroků

Dne 31. července se v dopoledních hodinách setkali dle plánu na ministerstvu kultury odstupující ministr Antonín Staněk a premiér Andrej Babiš. Po poradě na tiskové konferenci potvrdil ministr Staněk svůj odchod z čela ministerstva a informoval, že do vyřešení jeho řádného zástupu bude vedením úřadu dočasně pověřen náměstek René Schreier.

Vláda ČR oficiálně explicitně neuvádí, že bude mít od 1. srpna 2019 dovolenou. Vyplývá to však z vyjádření premiéra, vicepremiérky i šéfky komunikace Úřadu vlády; kabinet skutečně zasedne znovu až 26. srpna 2019. Z tiskové zprávy vyplývá, že 30. července 2019 proběhla poslední schůze před prázdninami. Podle vyjádření předsedy vlády Andreje Babiše se tak stane, což potvrzují i slova vicepremiérky Aleny Schillerové z tiskové konference po jednání vlády 30. července 2019. Ministři mají volno až do 15. srpna, vláda se však opět sejde až 26. srpna 2019, jak potvrdila i Vanesa Šandová z odboru komunikace Úřadu vlády. Premiéra bude po dobu jeho nepřítomnosti zastupovat vicepremiérka Alena Schillerová.

Veřejně dostupné podklady k vládním jednáním nikde jmenovitě neuvádějí účast členů vlády. Ve sledovaných třech posledních jednáních vlády je u jednotlivých předkládaných bodů projednávaného programu vždy zmíněn jen ministr kultury, ne jeho zástup (pro příklad bod 13 strana 3 programu schůze vlády).

O zástupu ministra Staňka při jednáních vlády, který měla zastat Kateřina Kalistová, mluvil jen premiér Andrej Babiš. Dne 31. července při svém odstoupení jmenoval ministr Antonín Staněk dočasným zástupcem svého ekonomického náměstka Reného Schreiera.

V době vlády Mirka Topolánka došlo k zatím nejdelšímu „bezvládí“ na ministerstvu ČR, když byl bývalý lídr KDU-ČSL Jiří Čunek 13. listopadu 2007 odvolán. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo až do 2. dubna 2008, kdy se Čunek svého úřadu znovu ujal, spravováno náměstky, nejprve Milanem Půčkem a následně Jiřím Vačkářem.

Dalším případem, kdy některé z ministerstev řídila pověřená osoba nedisponující jiným ministerským postem, byla situace ohledně Zdeňka Nováka (24. 7. 2005 - 17. 8. 2005), která se shodou okolností týkala rovněž ministerstva kultury. Na rozdíl od dění okolo Jiřího Čunka a Antonína Staňka byl však nástup Zdeňka Nováka zapříčiněn úmrtím ministra Pavla Dostála.

Je tedy pravda, že situace, kdy ministerstvo nebylo řízeno ministrem, v minulosti nastala vícekrát, konkrétně dvakrát.

Podle původního plánu měl Miloš Zeman trávit několikadenní dovolenou na své chatě v Novém Veselí na přelomu června a července. Svou dovolenou však musel předčasně přerušit již v neděli 30. června z důvodu žádosti politiků o schůzku, na níž měla být řešena krize na ministerstvu kultury. Prezident si zbytek své dovolené vybere od 1. srpna, kdy má v plánu odpočívat v Lánech. Není tedy pravda, že by svou dovolenou již dvakrát přerušil.

Že prezident Zeman má na věc názor, považujeme za samozřejmost. Prezident například poukazuje na nedostatek kvalifikace kandidáta Šmardy:

„Mohu ty důvody říct od méně důležitého k důležitějším. Méně důležitý je, že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha - pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Prezident Miloš Zeman dostál svého slibu (video 0:24) a 29. července odvolal (s platností od 31. července) ministra kultury Antonína Staňka.

Vzhledem k tomu, že prezident hodlá rozhodnout o jeho nástupci až v polovině srpna, povede ministerstvo dočasně náměstek René Schreier.

Sudetoněmecký krajanský spolek sdružuje sudetské Němce a jejich potomky a hájí jejich práva. Donedávna měl skutečně ve svých stanovách zmínku o snaze získat zpět majetek, který byl sudetským Němcům odebrán na základě tzv. Benešových dekretů. Konkrétně bylo uvedeno, že „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení“ a že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.

V roce 2016 však spolek tuto zmínku ze svých stanov vypustil. Pokus vypustit daná ustanovení proběhl již v roce 2015, tuto změnu však zneplatnil německý soud, a to kvůli nedostatečnému času na vypořádání připomínek jednotlivých regionálních organizací. O změnu stanov se významně zasadil současný předseda spolku Bernd Posselt, pro Český rozhlas mimo jiné uvedl: „Nemůžete přece vyhodit miliony lidí z jejich domů, připravit je o vlast a majetek a pak si myslet, že nad tím jen mávnou rukou. Dnes jsou realisté a vědí, že to, v co po druhé světové válce doufali – že se za několik let opět vrátí domů – není vůbec možné. Proto je namístě, abychom hledali moderní, evropské formulace.“

Nutno však zmínit, že ač změnu stanov schválila velká většina předsednictva spolku, ne všichni členové se změnou souhlasí. Odpor některých organizací k této změně byl i důvodem pro zneplatnění změny stanov v roce 2015.

Že by se sjezd spolku mohl konat na území České republiky pak zaznělo např. v červnu 2019 na sjezdu spolku v německém Řezně.

Tzv. Benešovy dekrety měly za cíl dočasně upravit československé státní zřízení, a to z důvodu nezasedání řádného parlamentu. Po druhé světové válce však byly dekrety ratifikovány parlamentem, a staly se tak definitivně součástí československého právního řádu. Jeden z těchto dekretů např. stanovil, že Němci a Maďaři, kteří nabyli německého či maďarského občanství, pozbývají občanství československé. Právě to bylo základním impulsem pro jejich tzv. divoký odsun. Dalším dekretem byl těmto osobám zkonfiskován majetek. Dekrety se netýkaly nacistických obětí ani osob bojujících proti nacismu.

Podle právního historika Jana Kuklíka je třeba rozlišovat dekrety samotné od reálného chování některých Čechů při organizaci odsunu Němců a Maďarů. Dekrety podle něj nebyly podkladem pro žádné násilnosti.

Návrh, aby se sudetoněmecký sněm konal v Česku, pronesl německý ministr vnitra. Marek Výborný se k němu vyjádřil pro Právo: „Naopak symbolicky bych to vnímal jako tečku za vzájemnými křivdami, které se staly. A také viditelný symbol, že pro jakoukoli podobu nacionalismu není v Evropě 21. století místo“.

Marek Výborný se k uskutečnění sudetoněmeckého sjezdu dále vyjádřil pouze v ověřovaném rozhovoru pro Právo. Je pravda, že poslanec Výborný nikdy aktivně neusiloval o uskutečnění sjezdu v České republice a jeho verbální podpora byla reakcí na novinářský dotaz. Přesto však jeho slova v zásadě jsou podporou této myšlenky, byť míra explicitnosti této podpory může být předmětem diskuze.

Marek Výborný se od března 2019, kdy byl zvolen předsedou KDU-ČSL, zúčastnil summitů lídrů Evropské lidové strany v Bruselu 10. dubna, poté 28. května a 20. června. Seznam účastníků zveřejňuje Evropská lidová strana na svých stránkách. Ještě před zvolením Výborného předsedou lidovců se 21. března summitu zúčastnil Pavel Bělobrádek, bývalý předseda KDU-ČSL, který byl přítomen i na summitu v prosinci 2018.

Od svého zvolení předsedou strany se tedy Marek Výborný zúčastnil summitu lídrů Evropské lidové strany dosud v každém měsíci.

Druhý kabinet Andreje Babiše, který tvoří členové hnutí ANO 2011 a ČSSD, jmenoval prezident Miloš Zeman 27. června 2018. Vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny 12. července 2018 se 105 hlasy. Pro se vyslovili nejen členové hnutí ANO a ČSSD, ale i členové KSČM. Hnutí ANO muselo ustoupit požadavkům ČSSD a KSČM. Vláda tak již například nebude usilovat o vyrovnaný státní rozpočet. 91 poslanců opozičních stran, tedy členové KDU-ČSL, ODS, Pirátů, SPD, STAN a TOP 09, vládu nepodpořilo.

Podrobnou analýzu hlasování zveřejnil v červenci letošního roku Deník N. Data zpracovával Michal Škop ze sdružení KohoVolit. Graf obsažený ve stejném článku znázorňuje umístění jednotlivých poslanců v závislosti na jejich hlasování v horní komoře Parlamentu po dobu posledního volebního období (celkem je zahrnuto 3860 hlasování od listopadu roku 2017 do července 2019). Z grafu lze vyčíst, že se během volebního období vytvořily dva hlasující bloky. První skupinu tvoří poslanci koaličních subjektů ANO, ČSSD a také KSČM, která vládě vyjádřila podporu. Druhou skupinu tvoří drtivá většina opozičních stran, tedy KDU-ČSL, ODS, Piráti, STAN a TOP 09. Okamurova SPD stojí mimo oba dva bloky.

Podle Deníku N z bližší analýzy hlasování vyplývá, že hnutí SPD dříve hlasovalo dohromady s vládním hnutím ANO: „Již dříve jsme sledovali, nakolik se hlasování jednotlivých poslaneckých klubů od začátku volebního období vyvíjela. Od voleb na podzim 2017 až do léta 2018, kdy vznikla koaliční vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM, měla k Babišovu hnutí blízko SPD. Sociální demokraté naopak manévrovali mezi vládou a opozicí. Po ustavení vlády se výrazně do opozice posunula SPD, která přišla o šanci vládu přímo ovlivňovat. Naopak ČSSD se stále více blíží k hnutí ANO, a utužuje tak hlasovací blok.“

Zdroj: Deník N.

Tuto shodu lze pozorovat například i ve výsledcích rozboru České televize. Analýza prezentuje výsledky hlasování, která se uskutečnila od 20. listopadu 2017 až do 10. července 2018 (tedy 2 dny před vyslovením důvěry novému koaličnímu kabinetu). Podle této analýzy, která bere v úvahu 642 nejednomyslných hlasování, se vládní hnutí ANO shodovalo v 77 % s KSČM a v 71 % s SPD.

Deník N pracuje s daty až do července roku 2019, kdežto analýza České televize se věnuje rozboru období od listopadu 2017 do července roku 2018. Lze pozorovat, že SPD již nehlasuje v souladu s vládní koalicí tak často jako dříve a její pozice je nyní spíše osamocená.

Pro období od jmenování druhé vlády Andreje Babiše, tedy od 27. června 2018, jsme zpracovali vlastní analýzu hlasování ve Sněmovně. S pomocí datového analytika Michala Škopa jsme pro tento účel zpracovali otevřená data, která na svém webu zveřejňuje Poslanecká sněmovna. Výpočet vycházel z podobnosti hlasování přítomných poslanců a nebral v potaz případné přeběhlictví (jeden poslanec je brán za člena jednoho klubu po celou sledovanou dobu). Jednotlivé strany nedosahují plné shody ani samy vůči sobě (např. SPD má shodu "jen" 93,7 % s SPD). To je zapřičiněno nejednotou stran při hlasování.

Z této datové analýzy plyne, že poslanci SPD v posledním přibližně roce hlasují převážně s opozicí. Soulad s hlasováním poslanců koaličních subjektů je jen 38,9 % (v případě ANO), respektive 38,8 % (v případě ČSSD). Jedná se o podobně nízká čísla shody s vládní koalicí, jaké dosahují například taktéž opoziční Piráti nebo lidovci.

Zdroj: psp.cz, vlastní výpočet