Přehled ověřených výroků

Filip Turek, Lídr Přísahy a Motoristů sobě, v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu kritizuje emisní povolenky, které podle něj zdražují život všem lidem v Evropské unii, a které dle jeho názoru nepřispějí k ochlazení planety. Ve výroku tvrdí, že z celkových emisí oxidu uhličitého (CO₂) vzniká lidskou činností 3,5 % emisí, z čehož tvoří podíl Evropy přibližně 8 %.

Emise CO₂

Oxid uhličitý je hlavním skleníkovým plynem, jejichž rostoucí koncentrace v ovzduší způsobuje oteplování planety (.pdf, .pdf, vše str. 1). Zvyšující se množství těchto plynů v atmosféře totiž zachycuje více infračerveného záření – v důsledku tak roste i množství záření, které se dostává k zemském povrchu a otepluje ho. Čím větší koncentrace skleníkových plynů, tím je tento skleníkový efekt silnější.

K oteplování přispívá i produkce dalších skleníkových plynů, jako je metan, oxid dusný nebo různé fluorované plyny. Podíl, který má na zesilování skleníkového efektu CO₂, ovšem zůstává nejvyšší a dosahuje přibližně 70 %.

Do atmosféry se oxid uhličitý uvolňuje neustále, například v rámci koloběhu uhlíku v oceánech, kvůli rozkladu organických látek, fotosyntéze, dýchání organismů nebo sopečným erupcím. V takovém případě mluvíme o emisích z přirozených zdrojů. Další část emisí CO₂ tvoří tzv. antropogenní emise, které vznikají lidskou činností, zejména spalováním fosilních paliv, výrobou cementu a oceli nebo v důsledku odlesňování.

Některé starší zdroje uvádějí, že přirozenými procesy se do atmosféry každý rok dostává přibližně 750 až 770 gigatun oxidu uhličitého (.pdf, str. 2). Vycházejí ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2007 (.pdf, str. 515). V dané době se množství emisí CO₂ vytvářených člověkem pohybovalo okolo 30 gigatun za rok, což odpovídalo necelým 4 % z celkového množství emisí (.pdf, str. 2 ze 13).

Podle nejnovějších dat IPCC z roku 2021 dosahují emise CO₂ vytvářené přirozenými procesy 795 gigatun (IPCC používá vyjádření v gigatunách uhlíku). Antropogenní emise oxidu uhličitého, které podle IPCC činí skoro 41 gigatun, tak po přepočtu tvoří 4,9 % z celkového ročního množství CO₂ uvolněného do atmosféry.

Stejné množství antropogenních emisí zmiňuje i analýza, která každoročně vzniká pod záštitou mezinárodního projektu Global Carbon Project. Její autoři ovšem upozorňují, že definice a způsoby výpočtu se mohou v různých databázích lišit. Platforma Climate Watch, která také pravidelně zveřejňuje statistiky týkající se emisí skleníkových plynů, uvádí u antropogenních emisí z tohoto důvodu nižší čísla. Za rok 2020 ukazuje konkrétně 34,7 gigatuny CO₂, což by odpovídalo 4,2 % celkových emisí (se započítáním přirozených emisí podle IPCC).

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidská činnost tvoří zanedbatelnou část emisí oxidu uhličitého. Antropogenní emise ale narušují přirozený koloběh, a stávající úložiště, jako jsou oceány nebo lesy, nedokáží CO₂ plně absorbovat. Zmíněná přírodní úložiště jsou sice schopna zachytit přibližně polovinu emisí CO₂, které jsou v systému navíc kvůli lidské činnosti (.pdf, str. 1), zbývající přebytek oxidu uhličitého ale zůstává v atmosféře. Tím se zvyšuje jeho koncentrace, což následně přispívá právě k zesilování skleníkového efektu a růstu teploty na Zemi.

Lidská činnost je hlavním důvodem, proč emise oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry rostou (.pdf, str. 54). Používáním fosilních paliv, především pro výrobu elektřiny, tepla nebo dopravu, se vyprodukuje přibližně 90 % všech antropogenních emisí CO₂, zbytek zahrnuje především odlesňování.

Podíl Evropy

Většina přehledů vyčísluje jen podíl, který tvoří Evropa či EU ze světových antropogenních emisí CO₂ z fosilních paliv. Podle databáze EDGAR, kterou zveřejňuje Evropská komise, má EU na svědomí lehce přes 7 % tohoto druhu emisí, Evropa přibližně 8,5 %. Téměř stejný podíl u EU uvádí také analýza Global Carbon Project (.pdf, str. 4, 20).

V přehledech IPCC, EDGAR ani Global Carbon Project se nám nepodařilo dohledat podíl, který připadá EU ze všech antropogenních emisí. Poslední statistiky platformy Climate Watch ukazují, že v roce 2020 Unie produkovala 6,6 % emisí vytvářených lidskou činností, celá Evropa pak 8,6 %.

Zdroj: Climate Watch

Závěr

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vzniká ročně přirozenými procesy přibližně 795 gigatun oxidu uhličitého, zatímco antropogenní emise CO₂ dosahují zhruba 41 gigatun, tedy zhruba 4,9 % z celku. Pokud bychom vycházeli z dat platformy Climate Watch, která kvůli rozdílné metodice uvádí nižší hodnotu, a to 34,7 gigatun, jednalo by se o 4,2 %. Z této části pak podle Climate Watch tvoří 8,6 % evropské státy. Výrok Filipa Turka proto kvůli mírné nepřesnosti v číslech hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z celkových globálních emisí CO₂ sice představují antropogenní emise jen malou část, jejich množství přidávané do ovzduší však narušuje energetickou rovnováhu atmosféry. I tento na první pohled malý nadlimitní příspěvek totiž přirozená úložiště uhlíku nedokáží zcela pohltit. V důsledku tak dochází k zesilování skleníkového efektu a oteplování planety.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, v kontextu výroku kritizuje opatření spojená se Zelenou dohodou pro Evropu. Například, kvůli záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů, EU zakázala prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Green Deal podle Turka zničí automobilový průmysl i průmysl jako takový.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Knap nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Průmysl v Česku

Zaměstnanost v průmyslu dlouhodobě sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Konkrétně se jedná o průměrný evidenční počet zaměstnanců, do kterého se zahrnují všichni pracovníci, jež jsou v pracovním nebo členském poměru k zaměstnavateli. Nezáleží přitom, zdali jsou skutečně v práci přítomni nebo jsou např. na mateřské či rodičovské dovolené. V kategoriích, které ČSÚ do průmyslu řadí, v posledním čtvrtletí roku 2023 pracovalo přibližně 1,35 milionu osob (.xlsx). Za zmínku stojí, že počet zaměstnanců v průmyslu se mezi 1,3 a 1,4 milionem pohybuje dlouhodobě.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilovém průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. V Česku bylo v průmyslu podle ČSÚ ke konci roku 2023 zaměstnáno asi 1,35 milionů lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Evropského parlamentu Marcel Kolaja (Piráti) kritizuje, že někteří politici rozporují vědecké závěry, podle kterých přítomnost oxidu uhličitého v atmosféře ovlivňuje teplotu. Jako konkrétní příklad uvádí europoslance Alexandra Vondru, který vede kandidátku koalice SPOLU v nadcházejících volbách do Europarlamentu.

Vondrův rozhovor v DVTV

Alexandr Vondra v květnu 2019 coby nově zvolený europoslanec poskytl rozhovor pro DVTV. V jeho závěru Vondra s moderátorkou Danielou Drtinovou vedl diskuzi o klimatické změně a globálním oteplování v návaznosti na to, že Drtinová citovala jeho dřívější slova kritizující klimatickou politiku (video, čas 19:00). Poté se ho zeptala, jestli se klima mění i kvůli lidské činnosti, na což Vondra zareagoval následovně: „No možná taky trochu, ale ne zásadním způsobem, protože (…) klima se měnilo vždycky. Mění se v důsledku toho, že se mění gravitace zemského pole, mění se intenzita slunečního záření. Ten vliv člověka tam není zásadní“ (čas 20:41).

Vliv člověka na klima

Vondrovo tvrzení neodpovídá vědeckým závěrům – změna gravitace Země nezpůsobuje současné oteplování planety. Proměny slunečního záření sice mohou ovlivnit klima, ale nejsou příčinou aktuálních rychlých klimatických změn. Ty jsou způsobeny lidskou činností, zejména vypouštěním skleníkových plynů, které přispívají k oteplování planety. Působení člověka za hlavní příčinu nárůstu teploty dlouhodobě označuje např. Mezinárodní panel pro změnu klimatu (.pdf, str. 2; .pdf, str. 42), americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA), NASA nebo britská Královská společnost.

Závěr

Alexandr Vondra, lídr evropské kandidátky SPOLU, tedy v roce 2019 v rozhovoru pro DVTV skutečně řekl, že vliv člověka na klima není zásadní. Podle něj se měnilo vždy v důsledku změny gravitace zemského pole a intenzity slunečního záření. Jelikož Kolaja europoslance Vondru cituje správně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Petr Mach zmiňuje Evropskou unií vytvořený systém pro obchodování s emisemi (EU ETS), který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc. Povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do Modernizačního a Inovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek.

Vliv povolenek na ceny elektřiny

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují, a to přibližně ve výši 0,7 Kč za kilowatthodinu. V roce 2023, kdy bylo dle odhadů vyrobeno přibližně 76 terawatthodin elektřiny, by se elektřina prodražila přibližně o 53 mld. Kč.

Portál Fakta o klimatu odhadl, že emisní povolenky v roce 2018 zdražily výrobu elektřiny zhruba o 20 mld. Kč. V daném roce povolenky podle ČEZ stály 22,5 eur za jednu tunu CO₂ (.pdf, str. 2). Za rok 2023 ČEZ uvádí průměrnou cenu na 61 eur za tunu (.pdf, str. 12). Mezi lety 2018 a 2023 tedy došlo k navýšení ceny povolenek přibližně třikrát, což by logicky vedlo k trojnásobnému navýšení nákladů na výrobu elektřiny ve stejném období. V roce 2023 by tedy emisní povolenky zdražily elektřinu cca o 60 mld. Kč.

Česku bylo přiděleno zdarma přibližně 16 megatun (Mt) emisních povolenek. V ČR se za daný rok ovšem vyprodukovalo téměř 47 Mt emisí, povolenky na zbylých 31 Mt se tedy musely dokoupit. Při průměrné ceně asi 2 000 Kč za tunu CO₂ (.pdf) tedy český průmysl musel zaplatit přibližně oněch 60 mld. Kč, jak nám potvrdili i analytici z projektu Fakta o klimatu.

Závěr

Emisní povolenky tedy skutečně zdražují elektřinu. Projekt Fakta o klimatu nám v e-mailové komunikaci sdělil, že na základě vlastního výpočtu došel k tomu, že nákup povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý, byť tyto peníze dle projektu putují do výše zmíněného Modernizačního a Inovačního fondu (tedy do státního rozpočtu), a celková bilance by tedy pro Česko měla být vyrovnaná.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach mluví o zalesněných plochách a jejich vlivu na klimatickou změnu. Z jeho tvrzení nevyplývá jasně, jestli mluví o přibývání lesů na území Evropské unie nebo po celém světě. V kontextu výroku ale kritizuje evropský Green Deal a říká, že sázet stromy je podle něj pro ochranu klimatu efektivnější opatření než např. zákaz prodeje aut se spalovacími motory. To, že lesy slouží jako důležitá ochrana proti změně klimatu a zvyšují kvalitu vody i ovzduší, podotýká např. Organizace spojených národů.

Zalesněné plochy v EU

Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) vydal zatím poslední data týkající se lesnictví za rok 2021. Z nich vyplývá, že lesy ve členských státech EU zabírají plochu o velikosti 160 milionů hektarů, což odpovídá 39 % celkové rozlohy EU. Zalesněná plocha se od roku 2000 zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %. Od roku 1990 se rozloha lesů v EU rozrostla o území velké jako Slovensko a Maďarsko dohromady. Nárůst zalesnění oproti roku 1990 v EU ukazuje i následující graf.

Mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou v zalesnění rozdíly. Vysoký podíl lesů měly v roce 2021 severské země jako Švédsko a Finsko. Za nimi je Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko, kde zalesněné území přesahovalo 50 % celkové rozlohy státu. 

V Česku podle Ministerstva zemědělství dosahuje zalesnění 34 % a od druhé poloviny 20. století se neustále zvyšuje. Seznam zprávy v roce 2022 uvedly, že se za posledních 30 let plocha lesů rozrostla o 2 %

Globální zalesnění

Jak je vidět na grafu výše, z celosvětového hlediska rozsah zalesněných ploch v posledních desetiletích klesal. Podle OSN pokrývají lesy 31 % celého zemského povrchu, tedy více než čtyři miliardy hektarů (.pdf, str. 1). V letech 2015–2020 podle odhadů ubylo 10 milionů hektarů za rok a od roku 1990 celkově zmizelo 420 milionů hektarů lesů. Plocha nově vysázených lesů za toto období nevyrovnala ztráty a celkově se tak zalesněná plocha na celém světě snížila o 178 milionů hektarů (.pdf, str. 10).

Odborník Hans Verkerk z Evropského lesnického institutu uvedl, že mezi roky 1982 a 2016 podle satelitních snímků výrazné snížení lesní plochy není viditelné. Odlesňování podle něj probíhalo zejména v tropických oblastech, bylo ale vyváženo zalesňováním v ostatních částech světa.

Závěr

Z celosvětového měřítka plocha lesů ubývá. V Evropské unii, o které je v kontextu Machova tvrzení řeč, se ale rozloha lesů podle dat Eurostatu z roku 2021 skutečně neustále zvyšuje. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídryně hnutí STAN pro volby do Evropského parlamentu (EP) Danuše Nerudová mluví o dluhopisech, které společně vydávají státy Evropské unie (EU). V kontextu výroku tvrdí, že během diskuzí o zavedení systému, tedy po vypuknutí pandemie, se proti tomuto návrhu stavěli zástupci euroskeptických stran. Nakonec však podle ní měli investoři o eurobondy zájem.

Eurobondy

O zavedení tzv. „eurobondů“ se diskutovalo už během dluhové krize jižních států EU mezi lety 2009–2013. Systém byl ale nakonec zaveden až během pandemie covidu‑19, přičemž cílem bylo pomoci nejvíce zasaženým ekonomikám Unie.

EU v roce 2020 oznámila vydat v rámci projektu „Next Generation EU“ společné dluhopisy za celkem 750 miliard eur v cenách z roku 2018. Podle podporovatelů této politiky se společnou odpovědností za dluh nejen dostává pomoci státům, které jsou krizí silně zasažené, ale také se zvyšuje pravděpodobnost splacení tohoto dluhu.

Plán je rozložit celkové vypuštění eurobondů od poloviny roku 2021 do roku 2026. Vydání prvních dluhopisů ve výši 20 miliard euro doprovázel podle agentury Reuters velký zájem –k polovině června 2021 si investoři objednali cenné papíry v celkové hodnotě více než 107 miliard eur. Největší podíl zájemců tvořily investiční společnosti, banky a centrální banky či jiné oficiální instituce. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach reaguje na dotaz, jestli by se Evropská unie měla sjednotit v boji proti vnějšímu vměšování do evropských záležitostí. Vymezuje se vůči boji s dezinformacemi, odmítá jakékoli regulace médií a vyzdvihuje svobodu slova. V další části odpovědi se vyjadřuje ke kauze se zpravodajským webem Voice of Europe (video) a kritizuje veřejné dehonestování politiků, kteří tomuto serveru poskytli rozhovor předtím, než bylo rozkryto jeho napojení na Rusko. V tomto kontextu uvádí jako příklad Cyrila Svobodu (KDU-ČSL).

Voice of Europe

Provozovatele webu Voice of Europe zařadila Fialova vláda na vnitrostátní sankční seznam na konci letošního března. Došlo k tomu poté, co ho Bezpečnostní informační služba (BIS) označila za součást ruské vlivové sítě, která se pokoušela v evropských státech získat vliv před blížícími se volbami Evropského parlamentu. Skrz tuto síť proudily peníze některým politikům. Podle vyjádření premiéra Fialy nicméně vláda nemá informace, které by naznačovaly, že by se to týkalo i českých politiků.

Server Voice of Europe podle informací Fialova kabinetu publikoval obsah zaměřený proti územní celistvosti a nezávislosti Ukrajiny (.pdf, str. 2). Z českých politiků tomuto portálu v minulosti poskytl rozhovor například Václav Klaus, Cyril Svoboda, Jindřich Rajchl nebo Zuzana Majerová. 

Přestože web Voice of Europe na konci března přestal být pro čtenáře dostupný, už na začátku dubna začal znovu fungovat, a to z Kazachstánu. Podle dostupných záznamů Cyril Svoboda poskytl portálu rozhovor v poslední době hned dvakrát, konkrétně letos 18. března a loni v září. Za zmínku stojí, že zářijový rozhovor redakce Voice of Europe dále zpracovala do řady dalších samostatných článků, které nesly titulky jako „Bývalý český ministr zahraničí Cyril Svoboda: Pro ukončení války je třeba učinit kompromisy“ nebo „Svoboda: Evropa by měla mít mnoho zdrojů fosilních paliv, včetně těch z Ruska“.

Vyjádření Cyrila Svobody

Místopředseda KDU-ČSL a ministr životního prostředí Petr Hladík na začátku dubna uvedl, že navrhne, aby byl Cyril Svoboda kvůli rozhovorům vyloučen ze strany. Hladík tehdy argumentoval tím, že Svoboda byl zodpovědný za to, aby si zjistil pozadí fungování webu. Dále zmínil dlouhodobý rozkol mezi politickým směřováním Svobody a lidovců. 

Předsednictvo KDU-ČSL později Svobodu vyzvalo, aby zvážil odchod ze strany, nebo aby „jednání, které stranu poškozuje, nečinil“. Zástupci lidovců tehdy zároveň uvedli, že Svoboda bude přizván na zasedání širšího vedení strany, aby se k věci vyjádřil.

Cyril Svoboda pro média řekl, že ze strany vystoupit odmítá. Podle svých slov se necítí být ve sporu s členskou základnou. Rozhovor pro Voice of Europe obhajoval tím, že v době, kdy se zástupci serveru mluvil, ještě na sankčním seznamu nebyl. Konkrétně uvedl: „V době, kdy tu byl, tu byl legálně. Když se podíváte na webové stránky – na které už se nemůžete podívat – tam nebylo nic podezřelého. Ještě jsem si to nechal ověřit.“ Svoboda se hájil také tím, že jeho spolustraníci mu účast v rozhovoru osobně nevyčetli. Pro Deník N uvedl, že za interview nedostal zaplaceno.

Závěr

Cyril Svoboda poskytl rozhovor serveru Voice of Europe v poslední době hned dvakrát. První interview web zveřejnil loni v září, druhé letos 18. března, tedy ještě předtím, než Fialova vláda provozovatele portálu zařadila na sankční seznam. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý.

Oprava: V odůvodnění jsme opravili nepřesný popis rezervoáru solidarity.

Lídr SPD ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach v kontextu svého výroku kritizuje přístup Evropské unie (EU) v boji proti dezinformacím, který mu připomíná novodobou cenzuru. Zároveň mluví o krocích Fialovy vlády, která se dle jeho názoru snažila uvádět některé záležitosti na pravou míru, ale sama přitom šířila dezinformace. Konkrétně zmiňuje migračního pakt, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU a který v dubnu europoslanci schválili. Je vhodné doplnit, že o paktu ještě bude hlasovat Evropská rada.

Vládní web

Vláda Petra Fialy v listopadu 2023 spustila informační kampaň za 42 miliard korun. Její součástí je web nenaletet.cz, který provozuje Ministerstvo vnitra (MV). Záměrem webu je dle resortu „přinášet objektivní, ověřené a fakty podložené informace o aktuálních tématech“. Na těchto webových stránkách byl publikován krátký příspěvek, ve kterém je přímo v titulku napsané, že „migrační pakt neobsahuje žádné kvóty“. MV informace o migračním paktu nepřinášelo jen prostřednictvím online prostoru, ale také použilo Petrem Machem zmíněné plakáty, jak na sociální síti X (dříve Twitter) v srpnu 2023 zveřejnil předseda Svobodných Libor Vondráček.

Kvóty a migrační pakt

Návrh migračního paktu sice mluví o relokacích migrantů, ale jen jako o jedné z možností v rámci tzv. povinné solidarity (.pdf, str. 111, 236–239), jejímž cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací. Členské státy EU si budou moci vybrat ze tří způsobů, jak se do systému zapojit. Kromě relokace mohou zaplatit finanční příspěvek. Další možností je poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 242). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (.pdf, str. 15, 236).

Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 111–112, 240–242). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 111, 240–241). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat.

Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle paktu a Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 258–262), které mohou být v případě migrační krize povinné pro tzv. přispívající státy – tedy pro státy, jež nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů (str. 76, 25). Tyto země pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací (str. 259), případně do výše nejméně 30 000 potřebných relokací (str. 111). Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací.

Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy spustila informační kampaň, jejíž součástí je web nenaletet.cz, kde opravdu stojí, že migrační pakt neobsahuje kvóty. Zveřejněný návrh migračního paktu (ani později schválená verze) povinné relokační kvóty skutečně nenařizuje, relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si státy mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat. Jelikož Petr Mach nesprávně označuje sdělení vlády za dezinformaci, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Kandidátka do Evropského parlamentu za hnutí ANO Klára Dostálová zmiňuje, že v Evropské unii je podle ní problém s přílišnou regulací. V tomto kontextu naráží na akt o umělé inteligenci (AI), kvůli kterému by dle jejího názoru mohlo dojít k přesunu AI technologií pryč z EU. Jako příklad opačného přístupu popisuje Spojené státy a uvádí, že jednala s Americkou obchodní komorou.

Americká obchodní komora v Česku se dle svého kalendáře od začátku roku scházela se zástupci některých stran kandidujících do Evropského parlamentu. Jedna taková schůzka proběhla i 16. února s hnutím ANO, za které se jednání zúčastnili Klára Dostálová a Karel Havlíček. Oba o své účasti informovali na sociální síti X (dříve Twitter). Podle komory debata pojednávala o zelené energetické tranzici, podpoře udržitelného rozvoje technologií a o digitálních regulacích.

Je vhodné uvést, že Americká obchodní komora v Česku vznikla v roce 1992 jako kontaktní místo pro americké firmy, které zde chtěly investovat (.pdf, str. 17). Nyní je cílem této neziskové a nevládní organizace zlepšovat u nás podnikatelské prostředí.

Klára Dostálová se tedy schůzky s Americkou obchodní komorou opravdu účastnila, a to v únoru letošního roku. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra mluví o aktu o umělé inteligenci (AI) a uvádí, že se hlasování o jeho přijetí zdržel. Tvrdí, že ačkoliv rozumí nutnosti regulovat technologie, zastává názor, že akt omezuje příležitosti pro inovace v oblasti umělé inteligence v Evropské unii (EU). Jedním z důvodů je dle něj právě to, že EU přistoupila k regulaci AI dříve než USA.

Opravdu byla Evropa první, kdo přistoupil k regulaci AI? A jaké snahy regulovat umělou inteligenci nebo zavést podobný zákon probíhají v USA?

Akt o umělé inteligenci

Europoslanci schválili akt o umělé inteligenci (.pdf) v březnu 2024, přičemž v platnost vejde nejdříve v roce 2025. Jeho cílem je zavést jednotný právní rámec pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Má také zajistit, aby byly systémy AI bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU. Akt se dotýká využití AI v řadě oblastí od vojenství, vzdělávání nebo bankovnictví až po medicínu a cestování.

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Chatboty nebo deepfakes spadají do systémů s omezeným rizikem, což znamená, že budou muset obsahovat informaci, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoká úroveň zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI, nacházející se například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Za vůbec první rozsáhlý právní rámec pro regulaci AI označují akt jak samotná EU, tak některá česká i zahraniční média. Prvenství má EU především díky přípravě právního dohledu nad umělou inteligencí. Ten je založený na bezpečnostních požadavcích, které musí společnosti splnit, než daný systém s AI uvede na evropský trh.

Pokyny, pravidla nebo národní strategie k používání umělé inteligence zavádějí státy po celém světě, Evropská unie je ale první, kdo zavedl komplexní soubor předpisů s vymahatelnými pokutami. Regulace AI se v různých zemích liší, ale ve všech je cílem legislativy rovnováha mezi podporou rozvoje a omezením rizik (.pdf, str. 2).

Regulace AI v USA

Alexandr Vondra konkrétně zmiňuje USA jako zemi, která obdobný akt nemá. Spojené státy vydaly řadu směrnic a doporučení k umělé inteligenci, neexistuje však žádný zastřešující zákon jako v EU. Pravidla v současnosti určuje kombinace federálních zákonů (.pdf, str. 26–27), legislativ jednotlivých států a soudních rozhodnutí, ale také samotné odvětví.

Americký Kongres vydal pouze legislativu, jejímž účelem je zachovat vedoucí postavení Spojených států ve výzkumu a vývoji AI (.pdf, str. 93). Schválil také zákon, který kontroluje, jak umělou inteligenci využívá vláda (.pdf, str. 1105). Za zmínku stojí i zákon o Národní iniciativě pro umělou inteligenci z roku 2020, který vytvořil pravidla pro výzkum, vývoj a vyhodnocování AI ve federálních vědeckých agenturách (.pdf, str. 1).

V květnu 2023 administrativa amerického prezidenta Joea Bidena aktualizovala Národní strategický plán výzkumu a vývoje umělé inteligence (.pdf). Jeho nové znění zdůrazňuje potřebu koordinovaného přístupu k mezinárodní spolupráci ve výzkumu AI (.pdf, str. 26).

V říjnu 2023 vydal Joe Biden výkonné nařízení o umělé inteligenci, který zdůrazňuje nutnost předcházet hrozbám, jež AI představuje pro občanské svobody a národní bezpečnost. Také jeho cílem je zajistit domácí výzkum AI a globální konkurenceschopnost USA v této oblasti.

Bidenovo výkonné nařízení, obdobně jako unijní legislativa, požaduje monitorování a transparentnost technologií AI pro spotřebitele. Jedná se ale pouze o výkonné nařízení. Akt o umělé inteligenci je zákonem, na základě kterého mohou orgány EU vymáhat pokuty, jak jsme zmínili výše.

Závěrečné hodnocení

Europoslanec Vondra má pravdu v tom, že Evropská unie vytvořila rozsáhlý zákon, který reguluje umělou inteligenci, jako první. Jako první totiž stanovila bezpečnostní požadavky, které musí jednotlivé společnosti splnit pro uvedení určité technologie AI na evropský trh. V USA sice existují snahy o komplexnější regulaci umělé inteligence, ty ale nyní stanovují spíše priority ve využití AI a nezavádí vymahatelná legislativní opatření. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako pravdivý.