Přehled ověřených výroků

Výrok se vztahuje k požadavkuVojtěcha Filipa z poloviny letošního května. Tehdy šéf KSČM prohlásil, že jeho strana nepodpoří vznikající vládu, pokud bude její programové prohlášení obsahovat závazek posílení zahraničních misí české armády. Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Zimola i Hamáček zhruba před 4 týdny skutečně odmítli přistoupit na požadavek KSČM a vyjádřili ochotu trvat na závazcích České republiky vůči svým spojencům.

Hamáček se k požadavku KSČM změnit programové prohlášení vlády v tomto bodě vyjádřil např. pro deník Právo, když uvedl "Nevidím důvod ani možnost to nějak přehodnocovat. To bychom se stali nespolehlivým spojencem v rámci NATO. To je cesta, kterou já jít nechci."

Obdobně se Zimola vyjádřil k požadavku KSČM pro idnes(video od 12:34)

Idnes: "Komunistické straně Čech a Moravy vadí to, že bude pokračováno zřejmě podle návrhu koaliční smlouvy programového prohlášení nové vlády v těch zahraničních misích (...) Proč jste to tam dali?"

Zimola: "Protože jsme přesvědčeni, že Česká republika musí dostát svým závazkům svého členství v NATO a tohle je jeden z jasných závazků. My musíme být řádnými a poctivými členy Evropské unie a toto je bod, který se k tomu vztahuje. To, že komunisté mohou mít v rámci svých ideologických dlouhodobých cílů jiné názory, tak je sice legitimní, ale ještě neznamená, že bychom se s tím museli ztotožnit."

Zimola tak není v hodnoceném výroku přesný v tom, na co se ho novináři ptali. Nicméně ochota dodržet spojenecké závazky z jeho úst zazněla jasně a na výsledném hodnocení to nic nemění.

Vnitrostranické referendum o vstupu ČSSD do vlády probíhá od 21. května do 14. června. Členská základna v něm odpovídá na otázku " Souhlasíte s tím, aby Česká strana sociálně demokratická vstoupila do menšinové vlády s hnutím ANO 2011 za podmínek uvedených v dokumentech Principy koaliční spolupráce ANO 2011 a ČSSD a Programové prohlášení vlády České republiky? "

Ani v jednom z těchto dokumentů (koaliční smlouva zde, programové prohlášení zde) přitom skutečně není jmenován žádný nominant na post ministra.

Jména kandidátů na ministerské posty původně neměla být známa před referendem, ale vedení strany se nakonec přiklonilo k tomu je členům oznámit: "Od našich členů přišla poptávka, aby věděli, kdo případně bude sociální demokracii ve vládě zastupovat", sdělil po jednání předseda ČSSD Jan Hamáček.

Těchto pět kandidátů na ministerské posty bylo schváleno předsednictvem strany 18. května. Sám Zimola se vyjádřil, že hlasoval pro (video zde, čas 6:30).

Miroslav Poche se zdá být jako problematický kandidát, neboť prezident republiky Miloš Zeman řekl, že Pocheho jako ministra zahraničí nebude akceptovat. (Podle Ústavy prezident jmenuje předsedu a další členy vlády, pozn. Demagog.cz) V rozhovoru na webu Parlamentní listy jako důvod uvedl, že Poche v květnu 2015 napsal článek vstřícný vůči migrantům a migračním kvótám. Dalším důvodem může být, že Poche před prezidentskými volbami podpořil Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše.

Předsednictvo sociální demokracie schválilo na návrh předsedy strany Jana Hamáčka pět kandidátů, kteří zasednou v případné menšinové vládě s hnutím ANO.

„Od našich členů přišla poptávka, aby věděli, kdo případně bude sociální demokracii ve vládě zastupovat. " řekl po jednání předsednictva strany Jan Hamáček.

Jména ministrů budou nyní schvalovat členové strany v referendu. Konat se bude od 21. května do 14. června. Výsledky budou známy 15. června. Hamáček řekl, že pokud bude sestavení vlády po případném kladném výsledku referenda zahájeno, jména budou konzultována s předsedou vlády a prezidentem.

Jiří Zimola na tiskové konferenci řekl: " Já jsem byl jedním z členů politického grémia, které dnes jednohlasně pro návrh pana předsedy hlasovalo."

Záznam tiskové konference zde (čas 6:30).

Uvažování v rámci ČSSD v tomto směru opravdu probíhalo, a to zejména z důvodů usnadnění hlasování členům starších šedesáti let, kterých bylo v roce 2017 okolo 36 procent z celé členské základny ČSSD, prostřednictvím elektronického referenda.

Toto potvrzuje například i vyjádření předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jana Chvojky, který pro Lidové noviny v článku ze dne 4. dubna 2018 řekl následující: „Chceme elektronické referendum, které by bylo využitelné i do budoucna, nejenom nyní a jednorázově, ale i třeba pro otázky v rámci jednoho kraje. Má vzniknout webová aplikace či rozhraní, které by mělo být použitelné na všechny možné případy a otázky referend a anket.“

Narozdíl od programového prohlášení Babišovy první jednobarevné vlády z 8. ledna 2018 obsahuje nové programové prohlášení z 10. května 2018 ve výroku uvedené změny. Karenční doba zavedená Topolánkovou vládou má od 1. července 2019 skončit. Současně má dojít k navýšení rodičovského příspěvku z nynějších 220 tisíc korun na 300 tisíc korun. Obě změny sociální a pracovní politiky jsou vzhledem k jejich absenci v prvním programovém prohlášení patrně výsledkem vyjednávání s ČSSD. Proto tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Konkrétně z nového programového prohlášení:

“Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.”

“Zvýšíme rodičovský příspěvek na 300 000 Kč. Zasadíme se o poskytnutí včasné podpory rodinám s dětmi, které potřebují pomoc.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož vláda Bohuslava Sobotky, mimo jiného, prosazovala také levicová opatření. Zimolou jmenované problematické výroky, byly vnímány skutečně rozporuplně. Výhradou k hodnocení ovšem je, že data agentur neukazují odmítnutí těchto zákonů plošně.

Co se týče programových levicových cílů, ty můžeme charakterizovat jako cíle v sociální oblasti nebo směřující k sociálnímu zabezpečení. Je pravda, že minimálně dva takové se za vlády Sobotky prosadily.

Jedním z nich je celkem čtyřikrát zvýšení minimální mzdy. Ta se nejdříve od roku 2015 zvýšila z původních 8500 Kč na 9200 Kč. Podruhé se zvýšila na 9900 Kč, poté na 11 000 Kč a před koncem Sobotkovy vlády se schválilo zvýšení na 12 200 Kč od ledna 2018.

Dále vstoupil v účinnost zákon o prokazování původu majetku v prosinci 2016.

EET vstoupila v platnost v dubnu 2016. Není ovšem pravda, že by byla veřejností přijata zcela negativně. Podle výzkumů agentury STEM je dlouhodobě EET podporována zhruba dvěma třetinami dotázaných. Střídmější čísla pak dokládá průzkum agentury Median, ve kterém se pro podporu vyslovilo 58 procent lidí. Tento zákon byl ale přijímán negativně zejména u podnikatelů a živnostníků, kdy ze 616 dotazovaných 49 procent uvedlo, že EET bude mít na jejich podnikání negativní vliv a dokonce likvidační dopad čeká 14 procent. Pozitivní vliv pak očekává jen desetina dotazovaných podnikatelů, 59 % se obává, že by mohlo dojít ke zneužití informací o firmách, což rovněž můžeme považovat za negativní přijetí zavedení EET.

Protikuřácký zákon vzešel v platnost v březnu 2017 a dle průzkumu agentury STEM znovu většina lidí spíše vítá. Dokonce nevadí ani většině občasných kuřáků. A 78 procent lidí jej považuje za správný, pokud se zrovna servíruje jídlo. Podle dat agentury Focus ovšem 58 procent dotázaných nevěří v jeho prospěšnost a nepomáhá, dle nich, chránit zdraví.

Podle CVVM je proti začleňování dětí se speciální potřebami do běžných základních škol (inkluzi) zhruba dvě třetiny dotázaných. Průzkum agentury EDUin pak dopadl víceméně pro inkluzi, vyhraněných odpůrců inkluze je 31,5 %, podporovatelů pak 14,5 %. Více než 53 % respondentů pak inkluzi za určitých podmínek zcela neodmítá.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože i když je pravdou, že poprvé od revoluce má vzniknout vláda s podporou KSČM, tak již v roce 2005 se vláda Stanislava Grosse opřela při hlasování o nedůvěře o komunisty, což jí umožnilo (na necelý měsíc) přežít.

V roce 2005 nebyla díky komunistické straně vyslovena nedůvěra vládě Stanislava Grosse. Šlo o případ, kdy po táhnoucím se skandálu tehdejšího premiéra, jenž nebyl schopen věrohodně vysvětlit, kde získal prostředky na nákup svého bytu, bylo vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě.

Hlasování proběhlo 1. dubna 2005 a proti vládě se postavila opoziční ODS, do té doby stále formálně koaliční KDU-ČSL (její ministři podali demise, v době hlasování je však prezident nepřijal) a jeden nezařazený poslanec. Proti vyslovení nedůvěry hlasovala ČSSD a část koaliční US-DEU. Rozhodující byl postoj komunistů, kteří se zdrželi hlasování, a tím pádem nebyla naplněna ústavní podmínka, že pro vyslovení podpory je třeba alespoň 101 hlasů.

Fakticky šlo o první případ, kdy se vláda opřela o podporu KSČM. Grossovi to ovšem pomohlo k udržení se v křesle předsedy vlády na necelý měsíc - 25. dubna 2005 podal demisi, a s ním tedy skončila celá vláda. Byla podepsána nová koaliční smlouva mezi ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, premiérem se stal Jiří Paroubek.

Byť šlo o jedno konkrétní hlasování v turbulentní situaci a vláda nepřežila ani další měsíc, fakticky jí komunistická strana umožnila fungování a striktně vzato šlo o podporu vládě.

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

KSČM, která byla registrována 28. listopadu 1990, se samostatně za zločiny bývalé KSČ neomluvila, ačkoliv se toto téma vnitrostranicky několikrát probíralo. Bývalá KSČ se však za své zločiny v minulém režimu veřejně omluvila prostřednictvím Prohlášení k občanům ČSSR (.pdf). Jedná se o dokument, který strana schválila na mimořádném sjezdu ve dnech 20.–21. prosince 1989. Má být omluvou všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Delegáti KSČ se v tomto dokumentu (.pdf) omlouvají všem občanům, kteří byli postiženi represemi včetně mezigeneračních represí. Dále se omlouvají reformistům v komunistické straně, kteří byli po pražském jaru 1968 postupně sesazováni z funkcí, odstraňováni z veřejného života a postihováni dalšími represemi. Vstup vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 je v tomto prohlášení označen za protizákonný.

V prohlášení vyjadřují také „politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77“. Zodpovědnost za toto chování přisuzují celé členské základně.

KSČ v prohlášení deklaruje rozchod s těmi členy, kteří za minulého režimu zneužívali svého postavení, ale zároveň odmítají snižování „pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti“.

Dokument zakončuje vyjádření k zásahu proti demonstrantům ze 17. listopadu 1989: „Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.“

Téma omluvy za zločiny KSČ v minulém režimu je čas od času projednáváno i v rámci KSČM. Například v roce 2005, za předsednictví Miroslava Grebeníčka, se vnitrostranická debata točila kolem opětovného přihlášení KSČM k Prohlášení KSČ z prosince 1989. Tento přístup prosazovali Jiří Dolejš nebo Miroslav Ransdorf. Ransdorf mj. prosazoval i důraz na celkovou změnu programu a komunikace strany.

Současný předseda KSČM Vojtěch Filip se k tématu omluvy vyjádřil například v roce 2009, kdy se uvažovalo o povolební spolupráci ČSSD a KSČM. Filip ale pouze uvedl možnost zopakování Prohlášení KSČ z prosince 1989. Zde se názorově rozcházel s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem. Ten oproti roku 2005 prosazoval úplně novou omluvu KSČM vlastními slovy, což považoval za „klíčový parametr identity KSČM“.

Zmíněný zákon v § 2 označuje režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Dále uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla 31. března 1990 jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Uvnitř KSČM existuje několik názorových proudů. Dělicí čára ve straně podle Josefa Skály prochází mezi stoupenci radikálnější politiky a těmi, kteří ustrnuli v 90. letech, kdy stačilo kritizovat následky tehdejších rozhodnutí. Právě on spolu s například Martou Semelovou reprezentuje radikálnější část uvnitř KSČM. Velký rozruch vzbudilo její tvrzení, kdy si se spolustraníky a příznivci KSČM připomínala výročí komunistického puče. „Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebylo zločinným režimem,“ vysvětlovala a dodala, že zločinný režim nastal až po roce 1989. Je ale nutné podotknout, že oficiální usnesení KSČM odmítá stalinismus a jiné nedemokratické praktiky.

V pražském sídle KSČM byla v únoru 2015 k vidění výstava Ke dni zářící hvězdy – neboli ke dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce, soudruha Kim Čong-ila. Takový byl oficiální název expozice, kterou přichystal první místopředseda KSČM Petr Šimůnek na počest nového velvyslance Severní Koreje v Praze Kim Pchjong-ila. O dva dny později výstava vypadala jinak, protože název byl odstraněn spolu s obrazy bývalého severokorejského diktátora. „Je to výstava k životu v Korejské lidově-demokratické republice,“uvedl pro iDNES.cz mluvčí KSČM Robert Kvacskai.

Dalším kontroverzním krokem byla také kondolence kúmrtí Kim Čong-ila.