Přehled ověřených výroků

Daň z přidané hodnoty (DPH) se počítá podle dvou sazeb. Základní sazba činí 21 %, snížená sazba je pak podle druhu zboží buď 10 %, nebo 15 %.

Tomio Okamura a Radim Fiala společně předložili celkem tři návrhy novel zákona o DPH, žádná z nich však neobsahovala snížení sazby DPH. Ani jeden z poslanců pak nepodal pozměňovací návrh k dalším navrhovaným novelám zákona o DPH. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

V květnu 2003 pozval prezident Václav Klaus na jednání do zámku v Lánech vrcholné politiky k jednání o budoucím postavení České republiky v Evropské unii.

Tato pracovní schůzka se nazývala E8 a kromě prezidenta Klause se skládala z předsedů obou komor Parlamentu a šéfů všech parlamentních stran.

Schůzky se tedy účastnil i tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Zejména tehdejší předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda nebyl spokojen s tím, že Klaus k jednání přizval také KSČM. Uvedl, že nechápe, proč by měla být řešena budoucnost ČR v EU se stranou, která oznámila, že si vstup ČR do Evropské unie nepřeje.

Tehdejší ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Hájek připomněl Klausovo dřívější rozhodnutí, že k zásadním politickým tématům bude zvát všechny parlamentní strany.

Foto: Mladá fronta DNES

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Tento výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož v obou zmiňovaných státech skutečně existují nezávislé instituce, které analyzují plánované rozpočty a které každoročně vydávají předpovědi fiskálních rizik. Stejně tak je pravda, že v České republice podobná instituce chybí.

V USA se tato instituce nazývá Congressional Budget Office (Kongresový úřad pro rozpočet). Je to federální organizace, která není závislá na žádné z politických stran. Vznikla v roce 1975 a podle svého popisu má za úkol vydávat nezávislé analýzy rozpočtů a ekonomických záležitostí s cílem zlepšit proces tvorby rozpočtu americkým kongresem.

Ve Velké Británii existuje Office for Budget Responsibility (Úřad pro rozpočtovou zodpovědnost). Tato instituce byla vytvořena v roce 2010, aby vydávala nezávislé a směrodatné analýzy britských veřejných financí. Mezi hlavní cíle tohoto úřadu patří ekonomické a fiskální předpovědi, hodnocení výkonu ekonomiky v poměru s předem danými cíli nebo například hodnocení fiskálních rizik.

V České republice podle Mezinárodního měnového fondu (IMF) skutečně neexistuje nezávislá organizace, která by se zabývala podobnými analýzami a nezávislou kontrolou dopadu rozpočtové politiky ČR. Podle IMF fungují nezávislé kontrolní instituce ve většině zemí západní Evropy nebo například v Severní Americe nebo Austrálii. Stejně tak je můžeme najít na Slovensku, v Maďarsku nebo Rumunsku.

Senátní volby se konají na základě dvoukolového většinového systému, tak jak stanovuje Zákon o volbách do Parlamentu ČR (§ 76). Získá-li kandidát v prvním kole senátních voleb nadpoloviční většinu hlasů (tj. 50 % hlasů jeden hlas), ve volbách vítězí a druhé kolo se již nekoná. V případě, že tato situace nenastane, koná se druhé kolo senátních voleb, do něhož postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasům. Ve druhém kole pak vítězí ten, kdo má vyšší počet hlasů, v případě rovnosti počtu hlasů rozhodne los.

Zákon nestanovuje žádnou potřebnou volební účast, aby byly volební výsledky platné, proto se druhé kolo voleb dlouhodobě potýká s nízkou volební účastí (průměrně okolo 20% účasti oprávněných voličů, z toho důvodu můžeme průměrně říci, že ke zvolení kandidáta do Senátu stačí 10 % hlasů). V doplňovacích volbách do Senátu je pak volební účast ještě nižší, příkladem mohou být doplňovací volby v Praze 10 v roce 2014, kdy se ve druhém kole voleb zúčastnilo pouhých 8,75 % oprávněných voličů v tomto obvodu. Reálně tedy o senátorce zvolené za tento obvod rozhodla 4,37 % voličů.

V posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 mělo možnost jít k volbám 8 424 227 oprávněných voličů. Podíváme-li se na počet voličů, kteří se účastnili druhého kola senátních voleb např. v posledních senátních volbách v roce 2016, vidíme, že platný hlas odevzdalo 424 089 voličů, což tvoří pouhých 5 % z celkové počtu voličů.

Co se týče změny Ústavy, článek 9 Ústavy říká, že změna Ústavy je možná pouze přijetím ústavního zákona, přičemž změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná (tj. nemůže být změněno demokratické jádro Ústavy). Zároveň článek 39 Ústavy říká, že k přijetí ústavního zákona je potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, přičemž prezident takový zákon nemůže vetovat (článek 50 Ústavy). Senátoři tak Ústavu sami nikdy změnit nemohou.

Jak jsme ověřovali v roce 2014, z veřejně dostupných informací plyne, že nebyla na tento rok naplánována žádná nová dálnice.

Podle Ředitelství silnic a dálnic měla v roce 2014 probíhat realizace nejméně dvou dálničních úseků a řada dalších je naplánována. Nicméně ministerstvo dopravy na náš dotaz odpovědělo následující:

- Pokud jde o silnice dálničního typu, tak skutečně v tuto chvíli neprobíhá žádná výstavba.

- Na rozestavěném úseku D8 (Lovosice-Řehlovice) zastavil stavební práce sesuv půdy a aktuálně se řeší způsob jeho odstranění.

- Nejblíže k zahájení by mohly mít stavební práce na krátkém úseku D11 (Osičky-Hradec Králové), pokud nenastanou další právní komplikace.

- Všechny úseky D3 a D1 mezi Lipníkem n. B. a Přerovem jsou teprve připravovány k zahájení, když konkrétní termíny zatím nejsou známé.

- Na čtyřech úsecích D1 probíhá pouze modernizace (v březnu přibudou nové dva úseky), nikoliv nová výstavba.

Rovněž podle serveru Týden letos „nepřibude ani kilometr nové dálnice a ani na železnici nebude zprovozněn žádný větší souvislý úsek modernizované trati. Vyplývá to ze statistik Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC).“

Posléze se však s nástupem nové vlády rozběhla výstavba D11 na trase mezi obcí Osičky a Hradcem Králové, jež vázla na vykoupení stavebních pozemků osm let. Tato trasa byla v srpnu letošního roku dostavěna a uvedena do provozu. Mezi dokončením výstavby poslední dálnice, kterou byla dálnice D3 mezi Táborem a Veselí nad Lužnici, a počátkem stavby nové dálnice D11 tak byla téměř roční prodleva.

Co se týče oprav silnic II. a III. třídy, současná vláda od doby počátku vládnutí až do září roku 2017 investovala do krajských komunikací celkem 10,4 miliardy korun. Konkrétně za rok 2015 to bylo 4,4 miliard korun, za rok 2016 3 miliardy korun a za rok 2017 taktéž 3 miliardy korun.

Andrej Babiš srovnává případy, které nejsou srovnatelné. Na starostku Třince bylo podáno trestní oznámení, nicméně poté byl případ odložen. Starostka podle zastupitelství jednala podle zákona, trestní oznámení na ni podal opoziční politik. Naopak trestní oznámení na Andreje Babiše odloženo nebylo a v kauze Čapího hnízda byl Babiš obviněn.

Případ, na který Babiš odkazuje, se týká obvinění proti starostce Třince Věře Palkovské, které podal opoziční zastupitel Jan Ferenc v prosinci 2012. Palkovská pak byla vyšetřována pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Případ byl však odložen policií – nejdříve v březnu 2013 a podruhé v říjnu stejného roku, a to poté, co Ferenc uspěl se stížností u Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Policie však žádný trestný čin nezjistila a starostka podle nich postupovala v souladu se zákonem.

Palkovská poté požadovala úhradu nákladů spojených s trestním stíháním, okresní soud to však zamítl. Letos v září Palkovská uspěla u Ústavního soudu, který vyjádřil souhlas s tvrzením, že trestní oznámení nemá být pokračováním politického boje, pokud by podněty pro něj byly vágní nebo objektivně nepodložené.

Na internetových stránkách Jiřího Hynka je k dispozici seznam petičních míst. Pro ověření jsme některá z těchto míst kontaktovali telefonicky, a zjistili, že přestože na některých místech byl již sběr podpisů ukončen, jinde i nadále probíhá.

Informace o počtu 15 000 podpisů není možné z veřejných zdrojů ověřit. Toto číslo uvedl Jiří Hynek již v polovině října, nicméně kandiduje na základě podpisů od poslanců. Petiční archy s podpisy občanů tak neodevzdával na Ministerstvu vnitra ČR, kde by bylo možné je prověřit.

Celkově hodnotíme výrok jako pravdivý, vzhledem k tomu, že sběr podpisů skutečně i nadále pokračuje. Informaci o počtu podpisů nehodnotíme, neboť ji nelze ověřit.

Boris Lalovac byl sociálnědemokratickým chorvatským ministrem financí v období od 14. 5. 2014 do 22. 1. 2016. Nahradil tak v ministerském křesle Slavka Liniće. Evidence byla v Chorvatsku spuštěna v lednu 2013.

Lalovac se v roce 2015 v Praze zúčastnil konference Elektronická evidence tržeb: Zkušenosti a očekávání, která byla pořádána ministerstvem financí. V rámci konference Lalovac obhajoval koncept elektronické evidence a prezentoval kladné výsledky její aplikace v Chorvatsku.

Není však pravdou, že byl vyhnán z vlády pro korupci. Lalovac opustil ministerské křeslo po řádných volbách, které se uskutečnily 8. 11. 2015.

Doplnění (20. října 2017): Kalousek zřejmě Lalovace, který je známější i v České republice, neboť zde na konferenci k EET prezentoval chorvatský model systému, zaměnil za jeho předchůdce. Ten byl skutečně z vlády odejit pod tlakem podezření z pochybných transakcí. Výrok i tak ponecháváme jako nepravdivé, fakticky Kalousek i přes tento omyl popsal bývalého chorvatského ministra jako osobu zatíženou korupcí, jíž se ovšem nedopustil.

Oblast Sahel se rozkládá na jižním okraji Sahary, táhne se od západu k východu Afriky a zahrnuje území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu, Eritrei a Etiopie.

Podívejme se na tabulku Eurostatu ukazující počty uprchlíků podle jejich státní příslušnosti za prvních šest měsíců roku 2017. V tomto období přišlo do Evropy přibližně 315 tisíc uprchlíků, nejvíce ze Sýrie (44 320), dále pak z Afghánistánu, Nigérie, Iráku a Pákistánu.

Uprchlíků ze zemí v oblasti Sahel, konkrétně z Eritrei, Senegalu, Mali a Súdánu, přišlo pak součtem do Evropy 27 290, což se jen těžko blíží například Syřanům. Rozdíl cca 17 tisíc lidí se pak dá srovnat třeba s počtem obyvatel Svitav (.pdf, str. 65).

Pokud bychom sledovali příchody do Evropy po moři, tak data Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ukazují, že nejvíce lidí přichází z Nigérie, Sýrie, Guinei, Pobřeží Slonoviny, Maroka a Bangladéše. Je tedy zjevné, že do Evropy přicházejí lidé i z jiných zemí, než jen ze zemí Sahelu, jak o tom Hannig mluví.