Přehled ověřených výroků

Pirátská strana vznikla v roce 2009, její první volební program se tak týká parlamentních voleb v roce 2010, druhý pak voleb v roce 2013. Ani v jednom z těchto dvou programů není obsažena kapitola zdravotnictví nebo stanoviska k fungování zdravotních pojišťoven.

Jinak je tomu v případě dlouhodobého programu strany a volebního programu pro letošní parlamentní volby. Ve svém dlouhodobém programu strana uvádí:„Zprůhledníme finance ve zdravotnictví a omezíme vliv farmaceutického průmyslu.“ a dále, že „Veřejné zdravotní pojišťovny musí hájit zájmy svých pojištěnců a dohlížet na kvalitu poskytované péče. Nelze připustit, aby na veřejném zdravotním pojištění vydělávaly podnikatelské skupiny.“

V programu pro letošní parlamentní volby strana k tématu uvádí: „Došlápneme si na farmaceutické firmy, které korumpují lékaře, aby předepisovali jejich výrobky, zpětné bonusy a nehospodárné nákupy.“ Podrobnější návrh jak kontrolovat a zlepšit fungování zdravotních pojišťoven a zdravotnického systému se ani v jednom ze zmíněných programů nenachází.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť Piráti sice ve svém dlouhodobém programu o této otázce mluví, v jednotlivých volebních programech se s výjimkou letošního roku toto téma však neobjevilo.

V současnosti je vedeno dvanáct Národních zdravotních registrů, naposledy k jejich rozšíření došlo v roce 2016 po přijetí vládou navržené novely zákona o zdravotních službách. Rozšířeny byly o diabetologický registr a registr intenzivní péče.

Prostřednictvím dat z Národních zdravotních registrů mají být zkoumány příčiny a důsledky všech onemocnění. Dále má být například sledován vznik, výskyt, vývoj a příčina onemocnění v návaznosti na další poskytovanou péči. Zpracování dat má sloužit také pro zjištění zdravotního stavu obyvatelstva a využívání zdravotní péče, aby bylo možné zlepšovat kvalitu zdraví populace. Záznamy v Národních zdravotních registrech však nezahrnují informace jako jméno, příjmení, adresa a další detailnější osobní informace pacienta. Data z těchto registrů nejsou veřejně přístupná.

Uchovávání, zpracování a poskytování údajů z registrů podléhá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Příští rok by mělo vstoupit v účinnost nařízení (EU) 2016/679, které upravuje ochranu osobních údajů – bude tedy přímo aplikovatelné ve všech členských státech EU a nahradí směrnici 95/46/EHS.

V nařízení (EU) 2016/679 je přímo vymezena definice zdravotních údajů, biometrických údajů a genetických údajů. Údaje týkající se zdraví podléhají vyšší ochraně než všeobecné osobní údaje. Pro jejich zpracování musí být splněna minimálně jedna z níže uvedených podmínek:

1. Subjekt musí poskytnout výslovný souhlas.

2. Zpracování je nevyhnutelné pro účely preventivní nebo pracovní medicíny.

3. Zpracování je nevyhnutelné z důvodů veřejného zájmu.

Organizace pracující se zdravotními údaji budou muset přesně vědět, kde se skladují, jak se zpracovávají a zda byl dán souhlas s jejich zpracováním. Důležitou změnou bude i povinné hlášení porušení ochrany osobních údajů. Zjištění porušení bude muset být nahlášeno příslušným orgánům a zároveň o tom mají být informovány osoby, kterých se porušení týká. Za takové porušení budou hrozit vyšší sankce (.pdf). Bartoš v rozhovoru označuje tuto iniciativu (nařízení) jako nedostatečně připravené.

Spolupráce s Eurostatem při sběru dat je upravena nařízením (EU) 1338/2008. Eurostat pravidelně sbírá statistické údaje o veřejném zdraví, státy tyto údaje poskytují na bázi dobrovolnosti. Nařízením (EU) 1338/2008 má být zajištěno právo na ochranu osobních údajů. V rámci tohoto nařízení platí směrnice 95/46/EHS (.pdf), která bude novým nařízením (EU) 2016/679 nahrazena. Česká republika se podílí na spolupráci s Eurostatem.

Výrok Ivana Bartoše o úsporách obyvatel České republiky je nepravdivý, i přes porovnání s okolními bohatšími zeměmi neobstojí tvrzení, že nikdo nemá žádné úspory.

Budeme-li pracovat pouze s absolutní výší úspor nebo mírou úspor občanů ČR, tak Ivan Bartoš nemá pravdu, když říká, že lidé žádné úspory nemají. Dle statistiky ČSÚ činila míra úspor domácností za rok 2016 12,1 % (vůči hrubému disponibilnímu důchodu) a za první kvartál roku 2017 9,1 %.

ING Bank vydává „Index úspor domácností“, dle něhož průměrná domácnost pokryje svými úsporami výdaje na 5,62 měsíce (1. kvartál 2017). V loňském roce se tento index pohyboval mezi 4–4,45 měsíci.

Na druhou stranu, zasadíme-li Bartošova slova do kontextu vůči jiným zemím EU – například našim sousedům, tak mohou skutečně úspory Čechů působit (v některých případech), jako velmi malé sumy.

Z grafu je vidět, že Čech má absolutně vyšší úspory než Polák nebo Slovák, ale mnohem nižší než Němec a Rakušan. Češi ročně uspoří asi jen čtvrtinu toho, co Rakušané nebo Němci, a přitom v poměru HDP per capita jsme na 71 potažmo 73 procentech našich západních sousedů. Opravdu v tomto ohledu mají Češi relativně málo úspor.

Podrobnější informace o úsporách (finančích aktivech) obyvatel zemí Evropy jsou k dispozici v dokumentu Global Wealth Report 2016 (.pdf) společnosti Allianz.

Pro převod USD na CZK byl použit kurz ČNB z 27. září 2017 a pro USD a EUR údaje ECB rovněž z 27. září 2017.

Server urad.pirati.cz skutečně představuje veřejnosti řešení, které významně zlevňuje a zjednodušuje založení společnosti s ručením omezeným.

Podle webu stojí nyní právní úkony související se zřízením společnosti 10 113 Kč. Online řešení Pirátů tuto cenu srazí na částku 500 Kč, kterou bude moci budoucí podnikatel zaplatit online. Prvních deset firem (jejich seznam se nám nepodařilo dohledat) založila tímto způsobem strana na své náklady, ostatní uživatelé si proces mohou otestovat alespoň v rámci demo verze.

Aplikaci jsme vyzkoušeli a s její pomocí bychom skutečně mohli založit firmu do deseti minut. Ověří duplicitu názvu firmy, umožní přidat společníky a dokonce registruje firmu k finančnímu úřadu.

Elektronické volby v Estonsku fungují od roku 2005 a v posledních volbách tento způsob hlasování využila téměř třetina voličů. Využít mohou buď svůj čipový občanský průkaz, nebo speciální volební aplikaci. Estonsko zároveň i nadále umožňuje účastnit se voleb klasickým „papírovým“ způsobem.

Některé evropské země, včetně Německa, Norska nebo Itálie, v minulosti systém elektronického hlasování testovaly, ale nakonec se rozhodly od něj upustit. V České republice jsou elektronické volby zatím předmětem diskuze, jejich zavedení by musela předcházet například novelizace volebních zákonů nebo technické zabezpečení volebních informačních systémů.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš má pravdu, že straně roste počet zastupitelů. Momentálně opravdu mají pět krajských zastupitelů a starostu v Mariánských lázních. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Ve svých prvních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 získali Piráti 42 323 hlasů, což znamenalo 0,80 %. O tři roky později Piráty volilo 132 417 občanů. V přepočtu na procenta to bylo 2,66. Krajské volby

V roce 2012 se Pirátům nepodařilo dostat do žádného krajského zastupitelstva. Republikově získali 2,19 % (57 805) hlasů. Nejvíce strana získala ve Středočeském kraji, a to 3,03 %.

V roce 2016 samostatně získali 1,74 % (44 070) hlasů, v koalicích se Zelenými a dalšími subjekty to bylo dalších 1,82 procent. Tři zastupitele získali v Karlovarském kraji, kde kandidovali samostatně. V Jihomoravském kraji, kde kandidovali se Zelenými získali jeden mandát, stejně tak v Královéhradeckém.

Komunální volby V roce 2010 získala v komunálních volbách Pirátská strana tři zastupitele. V Praze získali 0,95 %.

V roce 2014 strana získala 21 zastupitelů, dalších osm jich bylo zvoleno do zastupitelstva městské části nebo obvodu.

Starostou Mariánských lázní je opravdu člen Pirátské strany Petr Třešňák. Po volbách byl ale starostou zvolen jiný Pirát a to Vojtěch Franta, který však v květnu 2015 rezignoval.

V Praze Piráti získali 5,31 % a tím pádem i čtyři zastupitele.

Senátní volby

V roce 2010 ani v doplňovacích volbách v roce 2011 v Kladně nebyl zástupce Pirátů do Senátu zvolen. V roce 2012 byl za Piráty s podporou Zelených a KDU-ČSL zvolen kandidát bez politické příslušnosti Libor Michálek.

V doplňovacích volbách na Uherskobrodsku ani v řádných senátních volbách v roce 2014 Piráti neuspěli.

V roce 2016 byli v rámci koaliční podpory kandidáta zvoleni dva senátoři s podporou Pirátů. Renata Chmelová byla zvolena v koalici KDU-ČSL, Piráti, DPD a LES a Ladislav Kos v koalici KDU-ČSL, SZ, HPP11 a Piráti. Koaličně tak byli zvoleni jen dva senátoři.

V programu Pirátů se skutečně vyskytuje pojem Demokratické minimum. Demokratické minimum je prohlášení, které je kandidát Pirátské strany povinen podepsat před každými volbami. V prohlášení stojí, že kandidát podpoří jen ten návrh, se kterým byl dopředu seznámen.

Podobné formulace, které používá předseda Bartoš, jsou obsaženy i v Kodexu poslance Pirátské strany. V té se kandidát na poslance například zavazuje, že bude konzultovat před hlasováním své záměry na jednání klubu či že nebude hlasovat proti usnesení celostátního fóra. Kodex rovněž obsahuje informaci, že závazky z něj vyplývající jsou „závazky vůči České pirátské straně, s právními účinky plně vynutitelnými žalobou na plnění zaslanou soudu, včetně vydání případného bezdůvodného obohacení, a to do státního rozpočtu. To neplatí při výkonu mandátu, kde to Ústava neumožňuje a v těchto případech jde o závazek voličům v morální rovině postižitelný disciplinárními prostředky včetně řízení u rozhodčí komise Pirátů. "

Vláda Petra Nečase předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění zahrnující zavedení tzv. zdravotnických nadstandardů (sněmovní tisk č. 409) v červnu 2011. Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v září 2011.

V červenci 2013 zrušil svým nálezem (.pdf) tzv. zdravotnické nadstandardy jako protiústavní Ústavní soud, který tak učinil na návrh 51 poslanců tehdy opoziční ČSSD. Ti považovali zdravotnické nadstandardy za nespravedlivé s tím, že každý člověk má nárok na kvalitní zdravotní péči bez ohledu na svou (ne)majetnost.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není pravda, že by současné vládní strany nadstandardy zrušily. Subjekty hnutí ANO ani KDU-ČSL tehdy nebyly v Poslanecké sněmovně. ČSSD sama o sobě nadstandardy nezrušila, nicméně svou výše popsanou iniciativou směrem k Ústavnímu soudu k jejich zrušení významně přispěla.

Je pravda, že zavedení nadstandardů přináší prostřednictvím zdravotních pojišťoven více peněz do zdravotnického systému. Jak uvedl v říjnu 2011 zpravodajský server lidovky.cz, jedná se o byznys v řádu miliard korun. Podobný názor, tedy že zdravotnictví by mohlo být spolufinancováno prostřednictvím zavedení nadstandardů, vyjádřily pro server idnes.cz zástupci některých zdravotních pojišťoven již v roce 2010.

Je sice pravda, že ve zmíněných zemích do zdravotnictví teče více peněz ze soukromých zdrojů, není to ovšem jediný důvod, proč jsou tam lékaři lépe placeni. V obou zemích se do systému dává více peněz (v poměru k HDP) z veřejných prostředků, navíc v obou zemích jsou platy obecně výrazně vyšší, než jak je tomu u nás. Spojení, že odchody lékařů jsou výsledkem zavedení nadstandardů ve jmenovaných státech, hodnotíme jako zavádějící.

Dle statistik OECD obě země vydávají do zdravotnictví oproti ČR dlouhodobě výrazně více finančních prostředků z veřejných rozpočtů. V roce 2015 (údaje za rok 2016 jsou prozatím předběžné) činily v Německu veřejné výdaje do zdravotnictví 9,4 % HDP a v Rakousku 7,8 % HDP. Pro srovnání, z veřejných zdrojů ČR bylo do zdravotnictví ve stejném roce vydáno 6 % HDP. Více financí putuje v obou zemích do zdravotnictví i ze soukromých zdrojů.

V Německu existuje spoluúčast ve výši 10 € za den na max. 28 dní v roce. Při volitelných službách, např. ošetření primářem, dosahuje spoluúčast 100 %. V Rakousku se výše spoluúčasti za den hospitalizace pohybuje mezi 12,50–20,60 € podle spolkové země po dobu max. 28 dní v roce. Pokud si pacient vyžádá přijetí do tzv. zvláštní třídy, hospitalizační náklady vychází na podstatně vyšší částky.

Spoluúčast nelze brát za jediný důvod vyšších platů lékařů v Německu a Rakousku rovněž z toho důvodu, že platy v těchto zemích jsou obecně na jiné, mnohem vyšší úrovni než platy v České republice. Tato skutečnost samozřejmě platí i pro platy lékařů.

Pro představu, dle Medlines News, jež ukazuje statistiku minimálních a maximálních platů lékařů napříč státy EU v roce 2011, se platy lékařů v Německu pohybovaly mezi 3842–7468 € a v Rakousku v rozmezí 2091–6393 €. V ČR byly platy lékařů v rozmezí 839–1369 €. V této souvislosti je nutné podotknout, že se jedná o statistiku pro rok 2011 a od té doby došlo k zvýšení platů českých lékařů. I přesto se však platy českých lékařů s těmi v Německu a Rakousku nemohou rovnat.

Lékaři absolventi v současné době v Německu a Rakousku obvykle pobírají více než 4000 € měsíčně. Vyšší platy jsou spojeny mj. se získáváním atestací. Plat lékaře po první atestaci se významně zvyšuje.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný: tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.