Přehled ověřených výroků

Článek, o kterém Zeman hovoří, nevyšel v Krasnej zvezdě, ale na webových stránkách televize Zvezda, nejedná se tedy o stejné médium. Zeman se tak dopouští touto záměnou zavádění.

Krasnaja zvezda je ruský (původně sovětský) armádní deník založený v roce 1923, který se zabývá vojenskou tématikou. Pokud se podíváme na webové stránky deníku, zjistíme, že shlédnutí jednotlivých nejnovějších článků se pohybují v řádech stovek čtenářů, tištěně vychází třikrát za týden. Dá se tedy za okrajové periodikum považovat.

Andrej Babiš se odvolává na Pavla France, jednoho ze zástupců sdružení Rekonstrukce státu. Ten se veřejně již opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že hnutí ANO bylo důležitým aktérem při prosazení zákona o registru smluv. Pochopitelně nejsme schopni doložit, jak probíhala jednání na koaličních radách. Lze ovšem doložit, že bez hlasů hnutí ANO by nebyl zákon ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen. Výrok nicméně hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni nijak doložit, že na koaličních radách bylo hnutí ANO jediným subjektem, které registr smluv prosazovalo.

Nelze ověřit, jak probíhala koaliční jednání ohledně registru smluv, Pavel Franc však uznává klíčovou roli Andreje Babiše i Hnutí ANO v jeho schválení – stejně tak ale hodnotí ve výsledku i práci KDU-ČSL.

Pavel Franc opravdu uvádí, že prvním lídrem koaliční strany, který zákon podpořil, byl Andrej Babiš. Podle dostupných informací Franc v roce 2015 zveřejnil status na svém facebookovém profilu, kde kritizoval práci koaličních partnerů ohledně návrhu zákona, „že ČSSD a lidovci vyrábí problém na každé řešení‘“.To zástupci KDU-ČSL striktně odmítli.

Ve svém dalším článku (.pdf) v září 2017 pro IHNED.cz pak ale hodnotil celkové zásluhy za prosazení zákona. Přestože vše trvalo dlouho, především je podle něj podpora a schválení zákona zásluhou dvou koaličních stran – nejen Hnutí ANO, ale i KDU-ČSL. Konkrétně uvedl:

„Klíčovou roli v prosazení zákona o registru smluv mělo Hnutí ANO a KDU – ČSL. Andrej Babiš, ať už se to někomu bude líbit nebo ne, se zásadním způsobem o registr smluv zasazoval jak v rámci své strany, tak v rámci koalice.“

V článku 140 ukládá švýcarská ústava (.pdf, str. 48) nutnost vypsat referendum v případě změn federální ústavy, přístupu k organizacím zajišťujícím kolektivní bezpečnost nebo v případě přijímání nouzových federálních zákonů

V článku 141 dává švýcarská ústava (.pdf, str. 49) možnost vypsat referendum v případě přijímání vybraných federálních zákonů nebo v ústavě specifikovaných mezinárodních smluv, které mají být uzavřeny na dobu neurčitou nebo se jimi přistupuje k mezinárodní organizaci nebo pokud by mezinárodní smlouva výrazně zasáhla do legislativy.

Takové referendum musí být navrženo 50 tisíci oprávněnými voliči nebo 8 kantony.

Za splnění určitých podmínek mohou občané ve Švýcarsku rozhodovat v referendu i o geopolitických otázkách, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Andrej Babiš s největší pravděpodobností skutečně ve volbě předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů nehlasoval.

Na začátku čtvrtého jednacího dne sedmé schůze, v pátek 2. března 2018, byl Babiš čten místopředsedou Sněmovny Filipem jako omluvený z osobních důvodů. Hlasování probíhalo tajně a není tedy možné bez materiálů Volební komise s naprostou jistotou říci, kdo se jej účastnil. Andrej Babiš pak v neděli 4. března na svém facebookovém profilu sdílel informaci, ve které potvrzuje, že se ze schůze omluvil a nedostatečně přesvědčil ostatní poslance ANO, aby pro Zdeňka Ondráčka nehlasovali.

„Sám jsem se omluvil, nechtěl jsem být u toho. Já vím, moje chyba, měl jsem být asi důraznější, když jsme se o tom bavili na klubu, měl jsem kolegy víc přesvědčovat.“

Pro úplnost dodejme, že z veřejně dostupných informací není jasné, kde se Babiš v době volby předsedy komise pro kontrolu GIBS pohyboval.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Miloš Zeman se zavázal při oznámení své kandidatury pro letošní volby, že nepůjde do žádných debat, nepovede kampaň a nebude útočit na kandidáty. Na tiskové konferenci po vyhlášení výsledků se Zeman vyjádřil, že je ochoten se se svým sokem utkat ve dvou debatách; později řekl, že půjde do čtyř debat, jak už jsme doložili.

Prezidentův mluvčí Ovčáček v debatě pro iDNES.cz, která se konala 4. ledna, řekl, že Zeman neplánuje účast v debatách ani před případným druhým kolem (druhé video v odkazu, 1:40).

Jiří Ovčáček stejný závazek potvrdil i 28. prosince 2017. Pro server Idnes.cz uvedl:

„Pan prezident dodrží svůj závazek, který veřejně oznámil 10. března 2017, tedy že nebude chodit do žádných takových debat, a to platí i pro debaty mezi prvním a druhým kolem.Pan prezident se zavázal, že nebude útočit na své protikandidáty a takový formát taková debata neumožňuje.“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože demonstrace proti zvolení Ondráčka byly svolávány v reakci na hlasování, v němž byl zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS. Lidé se na jednotlivé akce nahlašovali spontánně prostřednictvím Facebooku.

Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela komise GIBS 2. března 2018, demonstrace proti jeho působení v této funkci se konala 5. března, nahlášena na Magistrátu hlavního města Prahy byla 3. března (aktuální přehled shromáždění na území hlavního města Prahy, .doc, str. 1).

Andrej Babiš ve výroku naznačuje, že demonstrace byla objednána dopředu. Demonstraci přes facebookovou akci svolala pětice lidí, kteří zároveň organizovali podepisování petice za Ondráčkovu rezignaci (Vojtěch Otevřel, Lucie Kohoutová, Oskar Rejchrt, Františka Blažková a Lukáš Otevřel). V reportáži pro iDNES.cz jeden z organizátorů popírá spojení s jakoukoli stranou a tvrdí, že svolání demonstrace a zveřejnění petice bylo čistě občanskou iniciativou. Tak tomu nebylo všude. Např. v Olomouci byla akce spoluorganizována i politickými uskupeními. Konkrétně Piráty, KDU-ČSL, TOP 09, Zelenými nebo hnutím ProOlomouc.

V dalších městech se lidé svolávali rovněž přes Facebook. To dokládají namátkou akce z Brna, Ostravy nebo Českých Budějovic. Není jasné, kým měly být demonstrace objednány, jak Babiš tvrdí.

Andrej Babiš má nicméně pravdu, že protestující se vyjadřovali nespokojeně i na jeho adresu. To uvádí např. Česká televize (5. března):

„Tisíce lidí se v pondělí večer sešly v centrech čtrnácti českých a moravských měst, aby vyjádřily nesouhlas se jmenováním poslance KSČM Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Protesty mířily i proti premiérovi v demisi Andreji Babišovi (ANO).“

Miloš Zeman skutečně veřejně uvedl, že mu Karel Gott vyjádřil podporu. Karel Gott v reakci na to prostřednictvím své mluvčí uvedl, že, stejně jako při všech volbách, jmenovitě nepodpořil žádného kandidáta.

Miloš Zeman se o této podpoře zmínil v sobotu na tiskové konferenci. Konkrétně uvedl (ČT 24, čas 01:37):

„Zaregistroval jsem s velkým potěšením, že mně před volbami vyjádřily podporu tak různorodé osobnosti, jako je na jedné straně Andrej Babiš a na druhé straně Karel Gott.“

Karel Gott se k volbám vyjádřil pro deník Blesk. Řekl:

„Současné prezidentské klání sleduji velmi bedlivě, nejen z pohledu názorů a vizí jednotlivých kandidátů, ale zejména z jejich celkového projevu. K volbám půjdu, o prezidentských kandidátech s rozvahou přemýšlím. Budu proto volit člověka, kterého si vážím, jehož myšlenky a názory jsou mi blízké, a vím, že naši republiku bude opět dobře reprezentovat. A mohl by dle mého obstát i v nelehké době, která nás nepochybně čeká.“

Zemana tedy Karel Gott expilicitně nejmenoval, stejně tak neřekl ani jméno žádného dalšího kandidáta. Na druhou stranu lze na základě výše uvedeného citátu dospět i k názoru, že zpěvák Zemana nepřímo podpořil.

Informaci, že Karel Gott podpořil Miloše Zemana, uvedly Parlamentní listy a to v článku „Karel Gott se jednoznačně vyjádřil, koho bude volit za prezidenta“.

Tento článek sdílel na svých sociálních sítích mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Sám Karel Gott se k tomu vyjádřil prostřednictvím své mluvčí. Pro řadu médií (např. iRozhlas.cz) uvedl, že „jako vždy, při všech volbách, jsem jmenovitě nepodpořil žádného kandidáta, proto ani jejich výroky nekomentuji.“

Litva se k NATO připojila v roce 2004, od roku 2012 pravidelně aktualizuje svůj závazek přispívat na obranu podle doporučení NATO částkou odpovídající minimálně 2 % vlastního HDP.

Od roku 2013 se její výdaje postupně zvyšují (podle odhadů na rok 2017 měly být na úrovni 1,77 % HDP), během let 2014 - 2018 jsou pak meziroční nárůsty značné. Detaily lze vyčíst ze zprávy NATO o výdajích na obranu (.pdf, str. 8).

Litva si pro letošní rok vytyčila cíl 2 % HDP, a to v reakci na apel Donalda Trumpa, který žádal členské země NATO o dodržení závazků. Původním popudem pro zvyšování výdajů na obranu byly obavy po ruské anexi Krymu v roce 2014. 2procentní závazek pro letošní rok pak Litva podle schváleného státního rozpočtu skutečně splní.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Babiš pravdu v případě volby Václava Klause a také v tom, že na úrovni hlasování strany s KSČM spolupracují, aktuálně se jedná o podporu vládě od KSČM. A s komunisty jako vládním partnerem všechny pol. strany nepočítaly a ani nevyjednávaly. Příkladem budiž ODS.

Prezidentská volba v roce 2003 proběhla tajným hlasováním poslanců a senátorů, není tedy jisté, kteří volitelé konkrétně podpořili Václava Klause. Podle vyjádření jednotlivých klubů či volitelů je však pravděpodobné, že ke Klausovu zvolení mu skutečně dopomohly hlasy KSČM.

Václav Klaus byl zvolen prezidentem v roce 2003, podruhé pak v roce 2008, tedy ještě předtím, než byla zavedena přímá volba prezidenta. Prezident byl volen Parlamentem; na základě dohody byla volba v roce 2003 tajná, v roce 2008 se pak volilo veřejně.

Nedá se tedy jednoznačně říct, kdo Václava Klause v roce 2003 podpořil – je však jisté, že se o hlasy KSČM ucházel, a podle výpočtů a prohlášení jednotlivých volitelů to byli právě komunisté spolu s domovskou ODS, lidovci a částí sociálních demokratů, kdo Klausovi pomohli k prvnímu prezidentskému mandátu.

Potvrzuje to například i tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček. „Připouštím, že i někteří poslanci a senátoři za KSČM volili Václava Klause. Ale jedno je jisté, že vládní koalice nedala 101 poslanců ve sněmovně (sic) svému kandidátovi,“ řekl Grebeníček Českému rozhlasu.

Ač bylo hlasování v roce 2008 veřejné, jmenovité hlasování není zaznamenáno. KSČM však slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa Václava Klause nepodpořila. To potvrzuje i analýza zveřejněná na serveru iDNES.cz.

Co se týče toho, že s KSČM spolupracovali všichni, na úrovni hlasování o jednotlivých zákonech v rámci poslanecké sněmovny je to nepochybně pravda. Nicméně Babiš srovnává tento "běžný politický provoz" s tím, že on sám s KSČM jedná o podpoře vlády. Komunisté doposud nebyli součástí žádné koalice. To neznamená, že by s nimi nebylo vyjednáváno, resp. že by nebyli zamýšleným partnerem.

Nejvíce se jejich možné vládní angažmá (resp. podpora vládě) řešila v souvislosti s ČSSD. Jistou formu spolupráce strany navázaly v období 2002-2006 (ko konci období) během vlády Jiřího Paroubka, kdy tyto subjekty, jenž měly dohromady 111 mandátů, prosazovaly společně levicové návrhy (neziskové nemocnice např.) navzdory koaliční vládě, ve které byla ČSSD společně s lidovci a Unií svobody.

Komunisté také v křesle předsedy vlády udželi Stanislava Grosse, když se během hlasování o nedůvěře zdrželi. Tím na omezenou dobu ještě umožnili Grossovi setrvat v této funkci. Dalším příkladem, kdy byli komunisté zamýšlenou součástí vládního uspořádání (ve smyslu zisku důvěry), byl rok 2006, kdy Jiří Paroubek oznámil spolupráci s lidovci pod vedením Miroslava Kalouska. Tuto koalici měli tolerovat právě komunisté. Sešlo z ní poté, co byl Kalousek členskou základnou odvolán. Dodejme, že sám tento krok obhajoval tím, že se snažil zabránit vytvoření velké koalice.

KSČM pouze jednou aktivně hlasovala pro vyslovení důvěry vládě. Bylo to v roce 2013, když podpořili Zemanem jmenovaný kabinet Jiřího Rusnoka. Ani to mu k zisku důvěry nepomohlo.

Pokud tedy budem brát v úvahu všechny tyto možné spolupráce, vychází z toho, že ODS nikdy s komunisty nespolupracovala na vládní úrovni, nikdy se při formování vlády neucházela ani o podporu KSČM. Proto, byť na různých hlasováních i tyto strany spolupracují, je výrok hodnocen jako zavádějící.