Přehled ověřených výroků

Vratislav Kulhánek byl předsedou Českého svazu ledního hokeje od 26. června 2004 do 21. června 2008. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro jeho zvolení se tehdy vyslovily všechny extraligové kluby i Asociace profesionálních klubů. Podporu mu vyjádřil také bývalý předseda Karel Gut, který byl v čele organizace deset let.

Ve spojení s touto pozicí se uvažovalo ještě o Ivanu Hlinkovi, ten ale nakonec nekandidoval.

Článek, o kterém Zeman hovoří, nevyšel v Krasnej zvezdě, ale na webových stránkách televize Zvezda, nejedná se tedy o stejné médium. Zeman se tak dopouští touto záměnou zavádění.

Krasnaja zvezda je ruský (původně sovětský) armádní deník založený v roce 1923, který se zabývá vojenskou tématikou. Pokud se podíváme na webové stránky deníku, zjistíme, že shlédnutí jednotlivých nejnovějších článků se pohybují v řádech stovek čtenářů, tištěně vychází třikrát za týden. Dá se tedy za okrajové periodikum považovat.

Během vystoupení ve Valném shromáždění OSN, které proběhlo 19. září 2017, Miloš Zeman prohlásil:

„Chápu lidi, kteří říkají, že migranty musíme uvítat. Mé námitky ale plynou z faktu, že masivní migrace z afrických a dalších zemí představuje odliv mozků. Mladí, zdraví lidé, hlavně muži, kteří odcházejí ze svých zemí, představují oslabení potenciálu těchto zemí a kdokoliv, kdo migranty v Evropě vítá, souhlasí s tímto odlivem mozků a s permanentní zaostalostí těchto zemí. To, co potřebujeme udělat, je pomoci těmto zemím se zavedením elektřiny, se školami, nemocnicemi, vodními zdroji a podobně, aby se populace v domovských zemích stabilizovala, nikoliv podporovat migraci.”

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Babiš pravdu v případě volby Václava Klause a také v tom, že na úrovni hlasování strany s KSČM spolupracují, aktuálně se jedná o podporu vládě od KSČM. A s komunisty jako vládním partnerem všechny pol. strany nepočítaly a ani nevyjednávaly. Příkladem budiž ODS.

Prezidentská volba v roce 2003 proběhla tajným hlasováním poslanců a senátorů, není tedy jisté, kteří volitelé konkrétně podpořili Václava Klause. Podle vyjádření jednotlivých klubů či volitelů je však pravděpodobné, že ke Klausovu zvolení mu skutečně dopomohly hlasy KSČM.

Václav Klaus byl zvolen prezidentem v roce 2003, podruhé pak v roce 2008, tedy ještě předtím, než byla zavedena přímá volba prezidenta. Prezident byl volen Parlamentem; na základě dohody byla volba v roce 2003 tajná, v roce 2008 se pak volilo veřejně.

Nedá se tedy jednoznačně říct, kdo Václava Klause v roce 2003 podpořil – je však jisté, že se o hlasy KSČM ucházel, a podle výpočtů a prohlášení jednotlivých volitelů to byli právě komunisté spolu s domovskou ODS, lidovci a částí sociálních demokratů, kdo Klausovi pomohli k prvnímu prezidentskému mandátu.

Potvrzuje to například i tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček. „Připouštím, že i někteří poslanci a senátoři za KSČM volili Václava Klause. Ale jedno je jisté, že vládní koalice nedala 101 poslanců ve sněmovně (sic) svému kandidátovi,“ řekl Grebeníček Českému rozhlasu.

Ač bylo hlasování v roce 2008 veřejné, jmenovité hlasování není zaznamenáno. KSČM však slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa Václava Klause nepodpořila. To potvrzuje i analýza zveřejněná na serveru iDNES.cz.

Co se týče toho, že s KSČM spolupracovali všichni, na úrovni hlasování o jednotlivých zákonech v rámci poslanecké sněmovny je to nepochybně pravda. Nicméně Babiš srovnává tento "běžný politický provoz" s tím, že on sám s KSČM jedná o podpoře vlády. Komunisté doposud nebyli součástí žádné koalice. To neznamená, že by s nimi nebylo vyjednáváno, resp. že by nebyli zamýšleným partnerem.

Nejvíce se jejich možné vládní angažmá (resp. podpora vládě) řešila v souvislosti s ČSSD. Jistou formu spolupráce strany navázaly v období 2002-2006 (ko konci období) během vlády Jiřího Paroubka, kdy tyto subjekty, jenž měly dohromady 111 mandátů, prosazovaly společně levicové návrhy (neziskové nemocnice např.) navzdory koaliční vládě, ve které byla ČSSD společně s lidovci a Unií svobody.

Komunisté také v křesle předsedy vlády udželi Stanislava Grosse, když se během hlasování o nedůvěře zdrželi. Tím na omezenou dobu ještě umožnili Grossovi setrvat v této funkci. Dalším příkladem, kdy byli komunisté zamýšlenou součástí vládního uspořádání (ve smyslu zisku důvěry), byl rok 2006, kdy Jiří Paroubek oznámil spolupráci s lidovci pod vedením Miroslava Kalouska. Tuto koalici měli tolerovat právě komunisté. Sešlo z ní poté, co byl Kalousek členskou základnou odvolán. Dodejme, že sám tento krok obhajoval tím, že se snažil zabránit vytvoření velké koalice.

KSČM pouze jednou aktivně hlasovala pro vyslovení důvěry vládě. Bylo to v roce 2013, když podpořili Zemanem jmenovaný kabinet Jiřího Rusnoka. Ani to mu k zisku důvěry nepomohlo.

Pokud tedy budem brát v úvahu všechny tyto možné spolupráce, vychází z toho, že ODS nikdy s komunisty nespolupracovala na vládní úrovni, nikdy se při formování vlády neucházela ani o podporu KSČM. Proto, byť na různých hlasováních i tyto strany spolupracují, je výrok hodnocen jako zavádějící.

V průběhu státní návštěvy Vladimira Putina v Německu došlo při návštěvě průmyslové výstavy v Hannoveru 8. dubna 2013 k incidentu, kdy dvě polonahé členky hnutí FEMEN vběhly v rámci svého antiputinovského protestu s hesly namalovanými na svých tělech do přímé blízkosti obou státníku. Video z incidentu je dostupné na stránkách zpravodajského portálu Euronews. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer oznámil při své tiskové konferenci 9. ledna 2017, že vyzval jednak ministryni Schillerovou ke zveřejnění zprávy OLAF, jednak prezidenta Zemana, aby se do tohoto případu vložil a vyžádal si informace, které má k dispozici ministerstvo financí. Celou zprávu odmítá ministerstvo dle své tiskové zprávy zveřejnit s ohledem na probíhající trestní řízení a jeho možné ohrožení. Vyjádření prezidenta ani ministryně financí k Fischerově výzvě zatím není k dispozici.

Dle Ústavy České republiky je sice prezident republiky vrchním velitelem ozbrojených sil, jeho role je však spíše ceremoniální.

Prezident konkrétně

• schvaluje základní vojenské řády,
• propůjčuje čestné nebo historické názvy či bojové prapory vojenským útvarům a vojenským zařízením.
• Kromě toho také jmenuje a povyšuje generály,
• jmenuje a odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který disponuje oprávněními nad příslušníky hradní stráže,
• a zejména jmenuje na návrh vlády náčelníka Generálního štábu, který stojí v čele Generálního štábu. Ten zabezpečuje velení armádě a reálně tedy armádě velí.

Dodejme, že civilní kontrolu nad ozbrojenými silami provádí ministerstvo obrany, k čemuž má ministr pravomoc vydávat rozkazy.

Je pravdou, že fenomén radikalizace mladých lidí ve francouzských věznicích skutečně existuje. Například The Guardian uvádí, že přibližně 60 % vězňů ve francouzských věznicích, které se dlouhodobě potýkají s přeplněním, tvoří muslimové, mezi nimiž je určitý počet muslimských radikálů. Extrémistické názory se pak mohou rychleji šířit například v důsledku izolace.

Radikalizace ve vězení se dává do spojitosti například s útokem Chérifa Kouachiho, jenž napadl redakci týdeníku Charlie Hebdo, či v případu Mehdiho Nemmouche, jenž v roce 2014 zaútočil na židovské muzeum v Bruselu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, nicméně nad otázkou, kdo rozhodl o „darování” Krymu Ukrajině v roce 1954 dodnes panují otazníky.

Krymský poloostrov byl v únoru 1954 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR připojen k Ukrajině. Po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 došlo k tzv. válce diadochů mezi jeho nástupci. Nikita Chruščov rozhodně nebyl v roce 1954 v tak silné mocenské pozici, že by mohl exekutivně rozhodnout o darování Krymu Ukrajině. Zasedání Sovětu, na kterém bylo o darování rozhodnuto, předsedal Georgij Malenkov a zákon podepsal Kliment Vorošilov. Iniciativa však patrně vzešla právě od Chruščova.

V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve němž byl Krym mezinárodně uznán jako součást Ukrajiny. Ruské obsazení Krymu a následné referendum o jeho nezávislosti jsou všeobecně považovány za nelegální a nelegitimní. Protože Republika Krym, která po sporném referendu vyhlásila nezávislost, okamžitě požádala o připojení k Ruské federaci, spadá nyní poloostrov Krym pod ruskou správu i jurisdikci.

Zemanovy výroky na adresu Krymu jsou sporné. Například v roce 2014 řekl, že patří „… spíše k těm, kteří se snaží pochopit připojení Krymu. Jednak z toho důvodu, že tam bylo hloupé Chruščovovo rozhodnutí z roku 1954. Jak víte, Krym Ukrajině nikdy nepatřil. A jednak proto, že evidentně si většina obyvatelstva to připojení přála.”

O nelegálnosti anexe Ruskem se však prezident Zeman opravdu několikrát vyjádřil, například v rozhovoruse čtenáři Parlamentních listů vyzdvihl porušení mezinárodních dohod: „Anexe znamená porušení mezinárodních dohod a je nesporné, že byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny.“

Společně s dalšími prezidenty Visegrádské skupiny se také shodli, že anexe Ruskem byla agresí. Slovenský prezident Kiska řekl, že „… všechny země V4 potvrdily to, že to, co se (v březnu) stalo na Krymu, byla anexe a agrese. Všechny země V4 se společně shodly, že je potřebný jednotný postup EU a že (protiruské) sankce byly potřebné.“

V roce 2013 hnutí STAN, tehdy ještě spolupracující s TOP 09, plánovalo předložit návrh zákona, podle kterého by ve všech malých obcích existovala povinnost přímé volby starosty. Ve větších a malých městech by zavedení systému bylo volitelné. Hnutí v minulém období návrh také předložilo, ten byl nicméně zamítnut.

Dle analýzy ministerstva vnitra (.pdf, str. 3) by zavedení přímé volby starosty znamenalo zejména posílení jeho politického mandátu. Starosta by byl osobně odpovědným za výkon veřejné moci v obci a za chod úřadu, radu by jmenoval sám, tedy sám by si vybíral svůj tým odborníků. Jednalo by se tak o významnou změnu.

Tuto myšlenku na sjezdu hnutí STAN dne 31. května 2013 podpořil i Miloš Zeman. Častým argumentem proti zavedení přímé volby starostů je to, že by starosta neměl dostatečně silnou pozici, pokud by nekandidoval za strany, které byly do zastupitelstva zvoleny.

„Proto vám dávám ke zvážení, zda by se starostou neměl stát ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany,“ navrhl k předloze Starostů Zeman.

Starostové a nezávislí doufali, že vliv prezidenta (zejména na ČSSD) jim pomůže tuto normu prosadit. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.