Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Francouzský systém je označován za poloprezidentský, ve kterém má prezident kromě případů tzv. kohabitace výsadní postavení – to ovšem nelze srovnávat s postavením prezidenta amerického.

Podle klasické definice Maurice Duvergera patří mezi poloprezidentské systémy režimy, ve kterých je prezident volen přímo občany a zároveň je vybaven silnými pravomocemi. Naproti němu však stojí premiér a ministři, kteří mají exekutivní a vládní pravomoci.

Současná ústava Francouzské republiky platí od roku 1958, prezident je volen přímo od roku 1962. Funkční období prezidenta i dolní komory parlamentu, Národního shromáždění, je pět let.

Topolánek naráží na problematiku kohabitace (soužití) – stavu, kdy prezident zastupuje jednu politickou stranu, zatímco premiér pochází z opačného tábora. Prezident se pak, jednoduše řečeno, nemůže opřít o vládnoucí většinu. V minulosti došlo ke kohabitaci celkem třikrát, typickým jevem tohoto stavu bylo zablokování průchodnosti zákonů parlamentem a vyostřené spory mezi vládou a prezidentem republiky. Ke kohabitaci došlo naposledy mezi lety 1997 a 2002. Aby dále ke kohabitacím nedocházelo, bylo v roce 2000 rozhodnuto, že se od roku 2002 zkrátí funkční období prezidenta ze sedmi na pět let. Druhým mechanismem, který kohabitacím předchází, jsou volby do Národního shromáždění uskutečňované vždy krátce po prezidentské volbě. Poslední prezidentské volby se uskutečnily v květnu tohoto roku, následované byly parlamentními volbami o měsíc později. Nově zvolený prezident Emmanuel Macron dovedl své hnutí En Marche k vítězství ve volbách do Národního shromáždění se ziskem přes 66 % voličských hlasů.

Z tradice francouzské politiky vyplývá, že dominantní roli představuje vždy prezident, který bývá zároveň i předsedou své strany – pokud má tedy jeho strana většinu v Národním shromáždění. Předseda vlády je ve stranické hierarchii na nižší pozici, a je tedy prezidentovi podřízený. Tato praxe tedy odpovídá Topolánkovu tvrzení, že prezident řídí i vládu.

Spojené státy americké jsou typickým příkladem tzv. prezidentského systému. Druhý článek americké ústavy svěřuje výkonnou moc prezidentovi – ten je jediným držitelem exekutivní moci a jmenuje vládu, která realizuje jeho politiku. Exekutivní moc tedy není sdílena, jako je tomu ve francouzském případě.

Jiří Drahoš je podle volbeních modelů několika agentur na druhém místě za Milošem Zemanem, má také druhý nejvyšší volební potenciál.

Ve volebním modelu listopadového průzkumu agentur Kantar TNS a MEDIAN, kterého se zúčastnilo 1500 respondentů, Jiří Drahoš získal pro první kolo podporu 30,5 procent a umístil se na druhém místě (.pdf, str. 5) právě za Milošem Zemanem. Třetí skončil s šestnácti procenty Michal Horáček. Dodejme, že volební model je konstruován na základě odpovědí těch lidí, kteří nevylučují účast, uvedli kandidáta a jsou alespoň do určité míry rozhodnuti o své volbě.

Nejvyšší volební potenciál (.pdf, str. 5) měl podle tohoto výzkumu opět Miloš Zeman (45 %), druhý byl Jiří Drahoš (40,5 %) a na třetím místě skončil Michal Horáček (28,5 %). Potenciál ukazuje, kolik lidí uvažuje o volbě kandidáta (jde tedy o vyšší číslo než v modelu).

Také říjnový průzkum CVVM (.pdf) ukázal, že Miloš Zeman vede ve voličských preferencích, a to s 34 %. Na druhém místě se objevil opět Jiří Drahoš s 22 % (.pdf, str. 5). Třetí Michal Horáček získal podporu u třinácti procent respondentů. Voličské preference zde ukazují, kolik lidí z těch, kdo plánují jít volit, preferuje toho kterého kandidáta. Zahrnuti jsou zde i ti, kteří nejsou rozhodnuti.

Říjnový výzkum agentury MEDIAN pro Seznam.cz také ukázal, že Jiří Drahoš je nejvážnějším protikandidátem Miloše Zemana, a to dlouhodobě. MEDIAN sestavoval volební model pro druhé kolo prezidentských voleb, kde je vidět, že pozice Drahoše a Zemana je poměrně vyrovnaná (nicméně voliči Miloše Zemana jsou silněji rozhodnutí, že jej budou volit).

Zdroj: Median (.pdf, str. 15)

Za nejvážnějšího vyzyvatele Miloše Zemana označuje Jiřího Drahoše i projekt Kdovyhrajevolby.cz, který ve svém modelu kombinuje průzkumy veřejného mínění a sázkové kurzy. K 6. prosinci měl aktuální pravděpodobnost zvolení nejvyšší Jiří Drahoš (43,7 %), druhý byl Miloš Zeman (43,15 %), na třetím místě se umístil Michal Horáček (5,79 %) následovaný Mirkem Topolánkem (5,26 %).

Výběrové řízení nazvané Odstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací vypsalo ministerstvo financí (MF) dne 15. 12. 2008. Do dvoukolového tendru se uchazeči mohli hlásit do 9. 2. 2009. Jak vyplývá z tiskové zprávy MF z února 2009, do výběrového řízení se přihlásily tři samostatné firmy a dále jedno konsorcium dvou firem a dvě sdružení. Jedno zahrnovalo čtyři firmy, druhé dvě firmy. Do druhého kola tendru se dostaly tři firmy.

Zatímco probíhalo druhé kolo tendru, došlo k ustavení úřednické Fischerovy vlády, kdy Miroslava Kalouska ve funkci ministra financí nahradil Eduard Janota. Nejvhodnější cenovou nabídku ve výběrovém řízení měla vybrat hodnotící komise jmenovaná novou vládou.

V létě 2009 MF oznámilo, že posouvá termín pro podání nabídek ze srpna 2009 na 13. říjen téhož roku. MF tak učinilo na přání uchazečů, kteří potřebovali více času na zpracování rozsáhlé dokumentace. Následně stanovilo nový termín pro podání cenových nabídek na červen 2010. Učinilo tak poté, co Úřad na ochranu hospodářské soutěže vrátil do tendru dříve vyřazené konsorcium PPF. Znovu pak došlo k posunutí termínu pro podávání nabídek na prosinec 2010 kvůli nevyjasněné účasti konsorcia PPF ve výběrovém řízení.

Poté, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal v září 2010 předběžné opatření, kterým MF uložilo pozastavení zadávacího řízení, došlo k obnově výběrového řízení až od počátku dubna 2011. Lhůta pro podávání nabídek byla vzhledem k předchozím událostem posunuta na září 2011, kdy skutečně k podání nabídek ze strany tří uchazečů z prvního kola došlo.

Dne 19. 10. 2011 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětloval, proč nejspíš nedoporučí vládě přijmout nejlevnější nabídku ze tří, které vzešly z druhého kola tendru. Nejlevnější nabídku učinila společnost Marius Pedersen Engineering - 56,8 miliardy korun. O tom, že ministr Kalousek není s vítěznou cenovou nabídkou spokojen, informovalo MF veřejnost tiskovou zprávou již 19. 10. 2011.

Nečasova vláda pak dne 21. 12. 2011 usnesením č. 956 rozhodla o zrušení zakázky, tedy o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky.

Tvrzení, že „... tam někdo chtěl udělat kšeft za 30 miliard“, je prozatím třeba vnímat jako spekulaci. Andrej Babiš totiž z pozice ministra financí v roce 2015 oznámil, že státní kasa dokáže v totožné zakázce ušetřit až 30 miliard korun oproti částce, kterou nabídla v roce 2011 vítězná firma Marius Pedersen Engineering.

Výrok Marka Hilšera hodnotíme jako pravdivý, protože Pavel Fisher se o sběr podpisů občanů nepokusil, získal místo toho podpisy senátorů.

Dodejme, že Marek Hilšer se sice již od loňského léta snažil sesbírat potřebných 50 000 podpisů občanů, jenže jich dle svého vlastního tvrzení nasbíral pouze 43 850, a proto se obrátil na pomoc k Senátu. Je však pravda, že Pavel Fischer petiční akci mezi občany na svou podporu nepořádal.

Hilšer 2. listopadu oznámil, že se pod kandidaturu s jeho jménem podepsalo 11 senátorů. Pavel Fischer potvrdil záměr stát se kandidátem pro prezidentskou volbu na počátku října 2017 a tehdy už měl získané podpisy od 17 senátorů napříč politickým spektrem.

Jiří Drahoš svou kandidaturu na prezidenta republiky oznámil dne 28. března 2017 v Jablunkově, odkud pochází. Jiří Drahoš pro svou kandidaturu získal dostatečnou podporu od občanů, když na ministerstvo vnitra podal kandidaturu (.pdf, str. 1 a 282) s peticí se 141 455 platnými podpisy, přičemž dle zákona o volbě prezidenta je nutných alespoň 50 000 podpisů. Ke sběru podpisů od občanů nutných ke kandidatuře se rozhodli také Michal Horáček a Miloš Zeman.

Nikdo z devíti současných kandidátů na pozici prezidenta republiky není oficiálním kandidátem politické strany. Podporu senátorů pro svou kandidaturu využili Pavel Fischer, Marek Hilšer a Miroslav Topolánek, ovšem podpisy získali napříč politickým spektrem. Podporu mezi poslanci získali Petr Hannig, Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek, taktéž napříč politickým spektrem.

Oproti první přímé volbě prezidenta v roce 2013 kandiduje pro nadcházející volbu méně kandidátů politických stran či hnutí. V roce 2013 se volby účastnili kandidáti těchto politických stran: Jiří Dientsbier ml. jako oficiální kandidát ČSSD, který získal podporu stranických senátorů; Přemysl Sobotka jako kandidát ODS a Karel Schwarzenberg za TOP 09, jíž tehdy předsedal – oba sbírali podpisy stranických poslanců. Jako nezávislí kandidáti sbírající podpisy občanů se v roce 2013 volby zúčastnili Jana Bobošíková, Jan Fischer, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová a Miloš Zeman.

Veřejný dopis pro Andreje Babiše umístil Michal Horáček na své stránky 4. prosince. Zmiňuje v něm například následující:

„Byl to právě pan Ondráček, který v roce 1989 coby člen pohotovostního pluku zasahoval brutálním způsobem proti občanům na Václavském náměstí během Palachova týdne. Stal se tak přímým aktérem represí, uplatňovaných v zájmu totalitní moci a okupantů naší vlasti.

Prosím Vás, abyste spolu se svými stranickými kolegy svůj vliv uplatnil a zvolení pana Ondráčka do uvedené funkce nedopustil. Znamenalo by popření ideálů, na nichž svůj dnes svobodný stát budujeme.“ Stránka zároveň obsahuje výzvu pro ostatní prezidentské kandidáty, aby se k Horáčkovi v této žádosti přidali. Záznam dokumentující přítomnost Ondráčka na Václavském náměstí během Palachova týdne natočila Česká televize a zhlédnout jej můžete zde.

Při vyjednávání o přistoupení k EU Česká republika po dlouhých jednáních nakonec souhlasila s přechodným obdobím na volný pohyb našich pracovníků do zemí EU. Čeští pracovníci tak neměli automaticky přístup na trhy členských států EU15 nejméně po dobu dvou let, pokud tyto státy přijaly vůči ČR ochranná opatření.

Za splnění určitých podmínek se tato doba mohla prodloužit o další tři roky nebo za zcela výjimečné situace o pět let. Po uplynutí nejdelšího časového období, tedy sedmi let, se veškerá přechodná opatření pro české pracovníky zrušila. Nejdelší lhůta uplynula rokem 2011. Maximální lhůtu vůči pracovníkům z nových členských zemí uplatnilo právě Německo a Rakousko, volný pracovní trh se tak pro české pracovníky otevřel až v květnu 2011.

Ochranná opatření mohly tehdejší členské státy EU přijímat i vůči ostatním zemím, které spolu s ČR v roce 2004 přistoupily. Konkrétně se jednalo o Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Polsko, Estonsko, Litvu a Lotyšsko. Kypr a Malta z nich byly vyjmuty.

Vůči České republice nakonec ochranná opatření uplatňovalo Lichtenštějnsko, Německo, Rakousko a Švýcarsko. Právo na přechodné opatření zmiňuje Smlouva o přistoupení.

Zdeněk Ondráček je členem poslaneckého klubu KSČM. V Poslanecké sněmovně zasedal i minulé volební období – během něj byl členem Ústavně právního výboru a mimo jiné i Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostních informačních služeb. V současném volebním období je prozatím opět členem Ústavně právního výboru a Výboru pro bezpečnost.

Před rokem se proslavil návrhem zákona o hanobení prezidenta (.pdf) spolu s dalšími poslanci KSČM a s poslanci jiných politických stran. Návrh zákona vláda neschválila.

V roce 1989 vstoupil do KSČ, v únoru 1990 ze strany vystoupil. Byl členem sborů SNB a zasahoval proti demonstrantům během Palachova týdne. Z té doby ho provází z dnešního pohledu kontroverzní výroky o oněch zásazích. V nedávných rozhovorech se ke svým činům již odmítal vyjadřovat.

Podle ČTK by měl Stálou komisi pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních složek (GIBS) řídit právě Zdeněk Ondráček. Jeho zvolení do čela komise je podmíněno dalším vyjednáváním stran, dle vyjádření poslankyně Aulické Jírovcové KSČM na Ondráčkovi trvá, a to především kvůli jeho odbornosti. TOP 09, KDU-ČSL a ODS jeho kandidaturu nepodpoří.

Horáček minulý týden vyzval Andreje Babiše k zabránění volby Ondráčka do čela komise. ANO po výzvě Horáčka žádá KSČM o zvážení návrhu Ondráčkovy nominace.

Na základě dat Českého statistického úřadu lze konstatovat, že je Kulhánkův výrok pravdivý. Dovoz z Číny převyšuje český export do této země zhruba desetkrát.

Výrok je hodnocen i přes drobné nepřesnosti jako pravdivý. Hnutí ANO ve svém volebním programu skutečně částečně navrhuje podobná opatření, která veřejně prezentovali v minulých dvou letech lidovci. Zejména jde o osoby s nízkým obratem a paušální daní. Dodejme, že nehodnotíme, nakolik se ANO v dané věci inspirovalo od své konkurence, daná věc je neověřitelná.

Hnutí ANO ve svém volebním programu k návrhům u EET uvádí:

„Úspěšně fungující projekt EET jsme podrobili důkladnému vyhodnocení a navrhnemeněkteré úpravy, které neohrozí fungování tohoto nástroje. Z povinnosti evidovat tržby

vyjmeme:

• fyzické osoby s paušální daní a obratem do 500 tisíc korun ročně,
• veřejně prospěšné poplatníky s obratem do 1 milionu korun ročně, kteří v rámci pořádanýcha dopředu nahlášených akcí evidují své tržby mimo prostory stálé provozovny vybavenéEET,
• bufety a obdobná zařízení ve školách a v provozovnách dětských táborů nebo dětskýchzájmových kroužků,
• online platby,
• prodeje vánočních kaprů při řádném nahlášení předem.“

Lidovci v roce 2015 navrhovali koalici, aby se EET vztahovala na plátce DPH. Učinil tak Pavel Bělobrádek ve svém dopise premiéru Sobotkovi v září 2015. V něm shrnuje vicepremiér postoj KDU-ČSL k připravovanému návrhu zákona o EET. Explicitně uvádí, že „za vůbec nejlepší považuje stanovení povinných subjektů na základě platby DPH, kde je okruh plátců zcela jasně definován, což vylučuje možnost daňové optimalizace ve snaze vyhnout se EET.“ (.pdf, str. 4) Tento původní návrh byl koaličními partnery odmítnut.

Na konci roku 2016 pak KDU-ČSL přišla s dalšími návrhy:

„1. EET se bude vztahovat jen na poplatníky s obratem nad 414 000 Kč
2. Z EET budou vyloučeny farmářské trhy a lidé, kteří si podnikáním přivydělávají
3. Z povinnosti vést EET budou vyloučeni všichni plátci paušální daně, ne pouze ti, kteří mají obrat do 250 000 Kč“