My jsme investovali do dopravní infrastruktury v roce 2016 víc než v letech 2014, 2013, 2012, 2011 a 2010. V roce 2015 byl výkyv, to jsme čerpali evropské fondy z programu 2007–2013. Ministerstva dopravy a životního prostředí to vyčerpala na nulu, když jsme nastupovali, bylo ohroženo 90 miliard. My jsme to vyčerpali.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože ve zmíněném roce 2010 byly investice do dopravní infrastruktury o 10,2 mld. vyšší, než v roce 2016.
V ostatních letech, počínaje rokem 2011 a s výjimkou roku 2015, byly investice Státního fondu dopravní infrastruktury spadajícího pod resort dopravy nižší, než v proklamovaném roce 2016 (. pdf, str. 7).
V roce 2015 došlo k výraznému nárůstu prostředků investovaných do dopravní infrastruktury. Z programového období 2007–2013 se České republice podařilo vyčerpat přes 96 % vyjednaných prostředků. Prostředky z tohoto programového období šlo čerpat až do roku 2016, z toho důvodu byly prostředky z minulého programového období použity ještě v roce 2015. Směřování k plnému vyčerpání prostředků z fondu dopravy potvrdil v prosinci 2015 ministr Dan Ťok i resort životního prostředí o rok později, nicméně k úplnému vyčerpání prostředků nedošlo (. pdf, str. 2). Operační program Doprava vyčerpal 95,3 % prostředků, Operační program Životní prostředí pak 99,6 %.
Zpráva NKÚ z roku 2015 konstatovala (. pdf, str. 71), že v krajním případě může dojít k nevyčerpání až 85,1 mld. Kč. Na konci roku se tento odhad snížil až na hodnotu menší než 10 miliard Kč.
Ministerstvo financí bylo v lednu 2015 první, které zveřejnilo veškeré smlouvy.
Ministerstvo financí v roce 2015, kdy bylo pod vedením Andreje Babiše, skutečně spustilo portál, kde mj. lze dohledat smlouvy, které se týkají výdajů ministerstva financí. Registr smluv, který ukládal zveřejnění smluv i ostatním státním institucím a organizacím, vešel v platnost až na přelomu let 2015 a 2016.
Již před ministerstvem financí však ministerstvo zahraničních věcí vytvořilo na svých stránkách určitou platformu, která byla prvním krokem ke zveřejňování platných smluv. Na webu ministerstva zahraničních věcí se tak dalo dohledat např. oznámení o výsledcích zadávacího řízení na podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, konkrétně tyto informace uveřejňuje již od roku 2006.
„V zájmu transparentnosti při nakládání s veřejným majetkem a veřejnými prostředky v rámci rozpočtové kapitoly MZV postupně zveřejňujeme údaje o obchodních smlouvách, objednávkách, dotačních a grantových smlouvách, odprodeji majetku MZV a dalších výdajových titulech.“ stojí na webu ministerstva pro zahraniční věci.
Způsob zveřejňování výdajů MZV však není tak ucelený a transparentní, jako systém, který spustilo v lednu roku 2015 ministerstvo financí. MF uveřejňuje všechny smlouvy, které jsou spojené s provozem celého ministerstva, MZV přidávalo na web pouze informace o smlouvách, nikoli celé jejich znění.
Když jsme nastupovali, byla zastavena veškerá výstavba dálnic. Dali jsme do opravy silnic II. a III. tříd 10,5 mld. na opravy.
Jak jsme ověřovali v roce 2014, z veřejně dostupných informací plyne, že nebyla na tento rok naplánována žádná nová dálnice.
Podle Ředitelství silnic a dálnic měla v roce 2014 probíhat realizace nejméně dvou dálničních úseků a řada dalších je naplánována. Nicméně ministerstvo dopravy na náš dotaz odpovědělo následující:
- Pokud jde o silnice dálničního typu, tak skutečně v tuto chvíli neprobíhá žádná výstavba. - Na rozestavěném úseku D8 (Lovosice-Řehlovice) zastavil stavební práce sesuv půdy a aktuálně se řeší způsob jeho odstranění. - Nejblíže k zahájení by mohly mít stavební práce na krátkém úseku D11 (Osičky-Hradec Králové), pokud nenastanou další právní komplikace. - Všechny úseky D3 a D1 mezi Lipníkem n. B. a Přerovem jsou teprve připravovány k zahájení, když konkrétní termíny zatím nejsou známé. - Na čtyřech úsecích D1 probíhá pouze modernizace (v březnu přibudou nové dva úseky), nikoliv nová výstavba.
Rovněž podle serveru Týden letos „nepřibude ani kilometr nové dálnice a ani na železnici nebude zprovozněn žádný větší souvislý úsek modernizované trati. Vyplývá to ze statistik Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC).“
Posléze se však s nástupem nové vlády rozběhla výstavba D11 na trase mezi obcí Osičky a Hradcem Králové, jež vázla na vykoupení stavebních pozemků osm let. Tato trasa byla v srpnu letošního roku dostavěna a uvedena do provozu. Mezi dokončením výstavby poslední dálnice, kterou byla dálnice D3 mezi Táborem a Veselí nad Lužnici, a počátkem stavby nové dálnice D11 tak byla téměř roční prodleva.
Co se týče oprav silnic II. a III. třídy, současná vláda od doby počátku vládnutí až do září roku 2017 investovala do krajských komunikací celkem 10,4 miliardy korun. Konkrétně za rok 2015 to bylo 4,4 miliard korun, za rok 2016 3 miliardy korun a za rok 2017 taktéž 3 miliardy korun.
Zákon o liniových stavbách jsme neprosadili, nebyla na to bohužel v koalici podpora.
Zákon o liniových stavbách předložen byl. Konkrétně ho předložil předchůdce Daniela Ťoka na pozici ministra dopravy Antonín Prachař na podzim roku 2014. Ministr Ťok se po nástupu do čela resortu dopravy v roce 2015 rozhodl, že návrh předešlého ministra stáhne a zároveň si vytyčil cíl vytvořit nový návrh na zákon o liniových stavbách.
Návrh ministra Prachaře měl mnoho nevypořádaných připomínek a zároveň i rada vlády sama zvažovala, že tento návrh neschválí. Podpora v koalici skutečně nebyla, podle ní by to byl až moc velký zásah do ústavy a vlastnického práva.
Ministr Ťok v roce 2016 v pořadu Otázky Václava Moravce přiznal, že daný zákon vláda do konce funkčního období zřejmě přijmout nestihne. Následně se podařilo dostat některé prvky z liniového zákona do rozsáhlé novely Stavebního zákona (např. posuzovaní vlivu na životní prostředí).
V roce 2017 pak dokonce přinesl server Aktualne.cz informaci, že si ministerstvo dopravy kvůli návrhu zákona objednalo externí právnické služby. Premiér pak kritizoval cenu celé zakázky, která by se měla vyšplhat až k 2,4 miliónům korun. Ovšem žádné zmínky o tom, že by došlo k dalšímu pokusu o návrh celého zákona, se na veřejnost nedostaly.
Vláda za devět měsíců (roku 2017, pozn. Demagog.cz) zvedla výdaje o 40 miliard oproti loňsku, a jakým způsobem? Z těch 40 miliard je +50 provozních výdajů a -10 miliard investičních výdajů.
Pravdivost výroku Zbyňka Stanjury potvrzují údaje ministerstva financí.
V září roku 2016 byly výdaje státního rozpočtu za dané období 882,94 miliard korun.
Zdroj: ministerstvo financí
V letošním roce jsou za stejné období výdaje státního rozpočtu 922,74 miliard korun. Oproti stejnému období loňského roku činí rozdíl 4,5 % a Česko v roce 2017 opravdu zvýšilo své výdaje .
Provozní neboli běžné výdaje se zvedly v září 2017 o 50,1 miliard korun oproti minulému roku. Nejvíce se na tomto nárůstu podílely sociální dávky, které byly zvýšeny o 13,9 miliard korun.
Naopak kapitálové/investiční výdaje byly 41,4 mld. korun, což je o 10,2 mld. korun méně než ve stejném období roku 2016. Velký vliv na to měl fakt, že v roce 2016 se čerpaly kapitálové výdaje v rámci programového období fondů EU za roky 2007–2013, zatímco v roce 2017 probíhá financování společných programů EU a ČR prakticky jen prostřednictvím operačních programů z období 2014–2020.
V roce 2012 se k 30. 9. proinvestovalo o 31 miliard víc, v době krize, než za letošní rok, v době růstu.
Podle údajů ministerstva financí dosáhly státní investice za leden až září 2012 (tedy v době, kdy byl ministrem financí právě Miroslav Kalousek) částky 72,98 miliard Kč. Za stejné období v roce 2017 stát investoval 41,35 miliard Kč. Tyto informace lze na výše uvedených odkazech najít pod heslem Kapitálové výdaje. Mezi tyto výdaje byly v roce 2017 zahrnuty: „investiční nákupy a související výdaje, investiční transfery podnikatelským subjektům, investiční transfery státním fondům, investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury, investiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně, investiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím“.
Rozdíl mezi vládními investicemi v roce 2012 a 2017 je 31,63 miliard Kč, odpovídá tedy relativně přesně výpočtu Miroslava Kalouska, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.
Nízkopříjmoví, zejména s dětmi, dnes žádné daně z příjmu neplatí.
Daňový systém v České republice je v současné době postaven na principu jedné daňové sazby 15 % plus tzv. solidární přirážky pro lidi s vysokými příjmy. Díky stanovení slevy na dani a daňových bonusů jako pevné částky však dochází i v tomto systému k mírné progresi, kdy lidé s nejnižšími příjmy neplatí žádnou daň z příjmu.
V roce 2017 je výše minimální mzdy nastavena až nad toto ochranné pásmo (do příjmu 10 tisíc korun je daň nulová, při aktuální výši minimální mzdy 11 000 dělá daň 150 korun). Pokud však poplatník uplatňuje další slevy, neplatí daň ani při vyšších příjmech. Uplatňuje-li slevu/daňový bonus na jedno dítě, neplatí daň až do hrubého příjmu téměř 16 tisíc korun, se dvěma dětmi tato hranice stoupá až na 24 tisíc, což přibližně odpovídá mediánové mzdě v ekonomice.
Zdroj: vlastní výpočet
V Česku chybí nezávislá instituce, která by mohla posuzovat dopad těch jednotlivých návrhů (státních rozpočtů, pozn. Demagog.cz), takové instituce jsou třeba v USA nebo VB a pomáhají tu diskuzi vrátit k realitě.
Tento výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož v obou zmiňovaných státech skutečně existují nezávislé instituce, které analyzují plánované rozpočty a které každoročně vydávají předpovědi fiskálních rizik. Stejně tak je pravda, že v České republice podobná instituce chybí.
V USA se tato instituce nazývá Congressional Budget Office (Kongresový úřad pro rozpočet). Je to federální organizace, která není závislá na žádné z politických stran. Vznikla v roce 1975 a podle svého popisu má za úkol vydávat nezávislé analýzy rozpočtů a ekonomických záležitostí s cílem zlepšit proces tvorby rozpočtu americkým kongresem.
Ve Velké Británii existuje Office for Budget Responsibility (Úřad pro rozpočtovou zodpovědnost). Tato instituce byla vytvořena v roce 2010, aby vydávala nezávislé a směrodatné analýzy britských veřejných financí. Mezi hlavní cíle tohoto úřadu patří ekonomické a fiskální předpovědi, hodnocení výkonu ekonomiky v poměru s předem danými cíli nebo například hodnocení fiskálních rizik.
V České republice podle Mezinárodního měnového fondu (IMF) skutečně neexistuje nezávislá organizace, která by se zabývala podobnými analýzami a nezávislou kontrolou dopadu rozpočtové politiky ČR. Podle IMF fungují nezávislé kontrolní instituce ve většině zemí západní Evropy nebo například v Severní Americe nebo Austrálii. Stejně tak je můžeme najít na Slovensku, v Maďarsku nebo Rumunsku.
Česká složená daňová kvóta je asi 34 %, zatímco evropský průměr je asi 40 %.
Složená daňová kvóta představuje údaj, který vypovídá o podílu daní, které určitý stát v určitém roce vybral na hrubém domácím produktu. Podle údajů OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci) byla tato kvóta v roce 2015 v České republice 33,5 % HDP a podle Eurostatu to bylo 34,4 %. Hladina složené daňové kvóty se tedy skutečně pohybuje okolo hladiny 34 %.
Evropský průměr byl podle stejné statistiky Eurostatu v roce 2015 skutečně 40 %. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.
Tato vláda zadala zakázek z volné ruky, tedy bez výběrového šetření, více než dvakrát tolik, co zadaly vády předcházející, a to jak v objemu, tak v počtu těchto zakázek.
TOP 09 má na svém webu rovněž dostupnou podobnou informaci, tedy že současný kabinet si co do zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení vede výrazně hůře. Zde je třeba na úvod konstatovat, že Kalousek mluví o srovnání s minulými vládami, data publikovaná TOP 09 ovšem řeší srovnání let 2011 a 2012 na jedné straně a let 2014 a 2015 na straně druhé.
Nejde tedy o dlouhodobější pohled, kdy by šlo jednotlivým vládám přisoudit, jak si v dané věci vedly přesně. Pokud se navíc podíváme na data studie Econlab (Studie zakázek s jedinou nabídkou v roce 2015), zjistíme, že nejvíce zakázek tzv. z ruky (myšleno celkově – nejen vládou) bylo uděleno v roce 2010 (jak upozorňuje autor studie). Studie uvádí:
„Měřeno jejich finančním objemem byl kritický rok 2010 – tehdejší statistika je tažena menším počtem významných zakázek v řádu jednotek miliard, zatímco v roce 2015 se jedná o významně širší praxi v menšíchzakázkách.“
Výrok Kalouska je hodnocen jako neověřitelný, neboť nedisponujeme daty potřebnými k tomu, abychom porovnali objem i počet zakázek bez výběrového řízení za delší období s přihlédnutím ke konkrétnímu zadavateli (vládě, resp. jí podřízeným organizacím).
