Přehled ověřených výroků

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Rada České televize každý rok předkládá Poslanecké sněmovně dvě zprávy: Výroční zprávu o činnosti ČT a Výroční zprávu o hospodaření ČT. V případě, že by jedna z nich nebyla dvakrát za sebou Poslaneckou sněmovnou schválena, může být Rada České televize odvolána, neznamená to ovšem, jak pan prezident Miloš Zeman uvádí, že „všechno padá“. Je pak dále na uvážení Poslanecké sněmovny, zda Radu odvolá, či nikoliv.

Podle Miloše Zemana mělo několikrát v minulosti dojít k dvojímu nepřijetí výročních zpráv Poslaneckou sněmovnou, které by umožnilo odvolání Rady České televize. V minulosti skutečně došlo k nepřijetí, ale pouze v jednom případě, nikoliv tedy k opakovanému nepřijetí, jak uvádí Miloš Zeman. Následující pokus byl o několik měsíců později Poslaneckou sněmovnou přijat. Nelze tak tvrdit, že došlo k naplnění podmínky pro možnost odvolání Rady České televize.

Druhý případ, kdy může být Rada České televize odvolána, je pokud Rada neplní povinnosti zadané zákonem. Neschválení výročních zpráv tak není jediná situace, kdy je možné odvolat Radu České televize.

Ještě v roce 2015 činily kapitálové výdaje neboli investice 175 659 mil. Kč. V roce 2016 se už jednalo o pouhých 84 274 mil. Kč a za prvních 9 měsíců roku 2017 šlo o 41 368 mil. Kč. Pokles celkových investic je tedy zřejmý.

U výše investic do infrastruktury vycházíme z dat Státního fondu dopravní infrastruktury. Ta dokládají, že po nebývale vysokých investicích v roce 2015 tyto výdaje výrazně klesly v roce následujícím. Pro letošní rok nedisponujeme kompletními daty, nicméně i tak dostupné údaje ukazují, že trend výdajů na investice kopíruje celkové kapitálové výdaje.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože odevzdaných hlasů v prvním kole prezidentských voleb na zastupitelských úřadech v Číně je sedmkrát více, než kolik lidí je zaměstnáno na všech těchto úřadech. Je tedy zjevné, že neplatí Zemanův argument, že jeho výsledek zde je dán počtem lidí, kteří působí na ambasádě v Pekingu a na dalších místech.

Oficiální stránky Velvyslanectví v Pekingu uvádí seznam dvanácti zaměstnanců, zbylé úřady dohromady uvádí dalších 22 zaměstnanců. Na toto číslo nás odkázalo rovněž ministerstvo zahraničních věcí.

V Číně jsou pro volby ustaveny čtyři volební místnosti (resp. pět, ČSÚ počítá k Číně i výsledky z volební místnosti v Ekonomické a kulturní kanceláři v Tchaj-peji). Velvyslanectví České republiky je pouze v Pekingu, v ostatních městech (Hongkong, Chengdu, Šanghaj) jde o generální konzuláty. Dohromady bylo v Číně odevzdáno 211 volebních lístků (resp. 244 i s Tchaj-pejem, voličů zapsaných v seznamu bylo 313).

Ve všech čínských volebních okrscích zvítězil Jiří Drahoš, kromě Chengdu, kde nastala remíza mezi čtyřmi kandidáty – Drahošem, Zemanem, Topolánkem a Horáčkem, každý z nich obdržel tři hlasy (všechna výše zmíněná čísla pochází z webu Volby.cz).

V současné době je českým velvyslancem v Pekingu Bedřich Kopecký, který byl navržen vládou Bohuslava Sobotky (tedy tehdejším ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem). Kolik zaměstnanců nastoupilo do úřadů během let 2010–2013, kdy byl ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg, se nám nepodařilo dohledat.

Nicméně je naprosto zjevné, že i pokud by všichni zaměstnanci ambasády a zastupitelských úřadů hlasovali pro Drahoše (což vzhledem k tajnosti volby nejde doložit), šlo by pouze o sedminu odevzdaných hlasů. Není tedy pravdou, že by hlasovali pouze tito zaměstnanci a tím by byl dán výsledek v neprospěch Miloše Zemana.

Dle odborníků na bezpečnost – například analytiků z Pražského institutu bezpečnostních studií v Praze – nese kauza lithium zřejmé znaky dezinformační kampaně. Dle informací z Aktuálně.cz měl v této kauze také vliv podnikatel Zdeněk Zbytek, který má výborné vazby na Rusko a jenž se v kauze angažoval prostřednictvím zasílání e-mailů několika poslancům před volbami, mezi nimiž byli i Andrej Babiš a Vojtěch Filip. Zbytek pro Aktuálně.cz reagoval následovně:

„Informace, které jsem o lithiu obdržel, jsem mailem přeposlal na soukromé maily – tak jako to dělám při zajímavých informacích běžně – desítce svých kamarádů a známých. Mezi nimi i řadě poslanců bývalé Poslanecké sněmovny a i některým bývalým i současným senátorům. S tím, že jsem ale upozornil, že nemám možnost ony informace prověřit, zda jsou důvěryhodné či nikoliv.“

Po volbách toto téma opravdu utichlo a dále se už příliš neprojednávalo. S prvotní informací o lithiu přišel 4. října, tedy pouhých 16 dnů před volbami, proruský dezinformační server Aeronet. Dle informací z Aeronetu ČSSD chystá tunel, který by Česko připravil o peníze z lithia. Tuto zprávu zveřejnil server poté, co ministr průmyslu a obchodu za ČSSD Jiří Havlíček podepsal memorandum s australskou firmou European Metal Holdings o těžbě lithia.

O kauze se dále jednalo na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny 16. října, kde vláda byla požádána, aby zrušila platnost memoranda o lithiu. Argumentovalo se především tím, že by lithium měl těžit český státní podnik. Na schůzi bylo také viditelné napětí mezi ČSSD a ANO, kdy Babiš označil kauzu lithium za kšeft ČSSD. Sociální demokracie naopak považuje kauzu za umělou a označuje ji jako útok ze strany ANO a KSČM.

Celým tématem se podrobně zabýval prosincový text Aktuálně.cz, který sledoval také počty zmínek o kauze. Ten jasně dokládá, že kauza lithium s volbami český veřejný prostor opustila.

Od ledna 2015 jsou upraveny podmínky valorizace starobních důchodů na zvyšování důchodů podle 100% nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Inflace je tak u starobních důchodů skutečně zahrnuta do valorizace.

KDU-ČSL byla proti návrhu zákona o zdanění finančních náhrad církvím, ČSSD o zdanění v programu uvažovala, avšak následně jej po dohodě s KDU-ČSL nepodpořila. ANO zdanění finančních náhrad dlouhodobě podporuje, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

ČSSD ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 uváděla, že zváží možnost zdanění finančních náhrad církvi (.pdf, str. 30).

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Skupina poslanců z KSČM pak předložila na jaře 2016 návrh zákona o zdanění finančních náhrad, k němuž vláda nezaujala žádné stanovisko (Záznam z jednání vlády 11. 4. 2016 – .doc, str. 1). Ministři KDU-ČSL opravdu byli proti návrhu zákona, ČSSD se k návrhu rozhodla nevyjádřit na základě dohody s KDU-ČSL vzniklé při sestavování vlády. Ministři ANO byli naopak pro podpoření návrhu, což KDU-ČSL považovala za porušení koaliční dohody.

„Ministři za ANO by si měli uvědomit, na jakých principech byla dohodnuta tato koalice.Už tehdy jsme se dohodli, že do problematiky církevních restitucí vstupovat nebudeme. Ani Ústavní soud nezpochybnil otázku finančních nároků,“ řekl ministr Jurečka v článku pro iDNES.cz.

Projednávání návrhu zákona skončilo s koncem volebního období na podzim 2017. ANO ve svém volebním programu v roce 2013 o finančních náhradách nemluvilo, avšak Andrej Babiš jejich zdanění podporuje i v současné Sněmovně.

Stav českého ocelářství se do značné míry zhoršil v souvislosti s levnou čínskou ocelí, která je k dispozici na evropském trhu. Čeští oceláři zaznamenali primárně pokles zisku, za který viní právě Čínu. Levná čínská ocel a její negativní dopad na tuzemské hospodářství je však mnohem komplexnějším fenoménem, který postihuje Evropskou unii jako celek. Proto není korektní přičítat tento jev jedinému českému politikovi.

Dané problematice jsme se věnovali v rámci debaty bývalého ministra průmyslu a obchodu Mládka s europoslancem Niedermayerem. Oba politici ve svých výrocích řešili pozici EU vůči Číně v této věci, možné dopady na český trh práce nebo stanoviska odborů a zaměstnavatelů.

V nejbližších letech pak Svaz hutnictví železa předpokládá postupný nárůst zisku a zlepšení postavení českého ocelářství na trhu. Nejde ovšem o horizont 15 let, o kterém Fischer mluví. Nelze zcela korektně predikovat, v jakém stavu tento segment bude. V rámci výroku se soustředíme na aktuální stav v daném odvětví, na vztah Číny a EU v dané věci a v neposlední řadě také na roli prezidenta Zemana.

Stav ocelářského průmyslu nejen v ČR ale i v Evropské unii jako celku se výrazně propadl v souvislosti s Čínou. České ocelárny v roce 2016 ztratily téměř dvě třetiny svých zisků před zdaněním. Z původních 10,2 miliard korun klesl zisk na 3,1 miliardy korun.

Svaz hutnictví železa, který sdružuje nejvýznamnější české a slovenské ocelářské firmy, uvedl, že kapacity Číny jsou odhadovány na více než 400 milionů tun oceli ročně, zatímco celková poptávka oceli v EU činí 160 milionů tun. Cena čínské oceli v EU tedy mnohdy nedosahuje ani úrovně výrobních nákladů a prodává se v průměru o polovinu levněji.

Nepříznivý vliv čínské oceli v EU přímo souvisel i se změnou statusu Číny v rámci platformy Světové obchodní organizace (WTO). Na konci roku 2016 měl Číně vypršet dočasný status, který členským zemím umožňoval přijímání speciálních opatření proti čínskému dumpingu a záplavě levných čínských výrobků na území EU. Tento fakt vyprovokoval bouřlivou reakci i mezi odboráři EU, z nichž nejhlasitěji bylo slyšet právě oceláře. Prezident Evropské asociace ocelářů Geert Van Poelvoorde konstatoval, že „pořád opakujeme, že přiznání statusu tržní ekonomiky by bylo zničující nejen pro ocelářský průmysl.“

Proti uznání Číny za tržní ekonomiku se vyjádřil jak Evropský parlament, tak i zástupci Evropské unie na půdě Světové obchodní organizace, kterou v tomto rozhodnutí podpořily i Spojené státy. EU v lednu 2017 zatížila některé výrobky z čínské oceli daní ve výši 30–65 %, aby alespoň částečně regulovala záplavu čínské oceli na domácím trhu.

Co se týče role prezidenta Zemana, na mezinárodním poli vystupoval jako zastánce uznání Číny za tržní ekonomiku a s tím spojených rizik pro český ocelářský průmysl, za což byl kritizován poslanci Evropského parlamentu. Navzdory tomu, že Miloš Zeman se netají svou podporou Číny v ekonomické sféře, jeho kroky v tomto případě není možno hodnotit jako klíčové.

Fenomén levné čínské oceli je všudypřítomný, nejedná se pouze o problém ČR a v žádném případě nelze za viníka tohoto vývoje označit Miloše Zemana. Navzdory všem nepříznivým podmínkám však Svaz hutnictví železa predikuje zlepšení podmínek na trhu: „Optimismus do příštích let i nadále vychází ze skutečnosti růstu v hlavních odběratelských odvětvích ocelářského průmyslu, který v uplynulém roce dosahoval včetně stavební výroby hodnoty 4,8 procenta.“

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Jiří Drahoš na své tiskové konferenci vyjádřil obavy z ovlivňování jak parlamentních, tak prezidentských voleb v České republice zahraničními vlivy. Na tento popud na svých stránkách zveřejnil jména dezinformačních webů, které pokládá za potenciálně nebezpečné pro demokratický průběh voleb. Na jeho obavy následně reagoval ředitel BIS – ten prohlásil, že nedisponuje informacemi, které by zahraniční vliv ve volbách potvrzovaly, ale že v případě svobody slova není možno zcela zabránit dezinformačním kampaním.

Jiří Drahoš na své tiskové konferenci 1. prosince 2017 vyjádřil obavy z ovlivňování voleb zahraničními vlivy na půdě České republiky. Drahoš jepřesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou; řekl, že o tom osobně nemá pochyb.

Rovněž vyjádřil znepokojení, že toto ovlivňování bude pokračovat i v prezidentských volbách. Své tvrzení zakládal zejména na výroční zprávě BIS za rok 2016, která zahraniční vlivové operace uváděla jako jedno z bezpečnostních rizik pro Českou republiku.

Jako jeden ze základních problémů uvedl dezinformační weby, které umožňují ovlivňování veřejného mínění na základě šíření nepravd. Jejich seznam následně zveřejnil na svých stránkách. Dezinformační weby sleduje i Ministerstvo vnitra, které jejich aktivity rovněž vyhodnocuje jako potenciálně nebezpečné.

Ředitel BIS, Michal Koudelka, reagoval až poté, co Jiří Drahoš projevil svoje znepokojení. Ve svém prohlášení uvedl, že BIS nemá „k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.“

Avšak rovněž upozornil, že „pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.“ BIS tedy netvrdí, že k žádnému ovlivňování nedochází – naopak nedisponuje relevantními informacemi, které by tuto činnost potvrzovaly, nebo naopak plně vyvracely.