Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť vláda i soukromý sektor skutečně mzdy zvyšují, v dlouhodobém pohledu nejde o unikátní situaci.

Průměrná hrubá nominální mzda se za dobu současné vlády, tedy od roku 2014, pohybuje kolem 25 až 28 tisíců korun. Podle dat Českého statistického úřadu průměrná mzda roste od roku 2000 postupně a ke skokovému zvyšování za současné vlády nedošlo.

V případě průměrné mzdy navíc došlo k největšímu nárůstu od roku 2000 za vlády ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL v letech 2002–2006.

Pozn. Výrok neobsahuje informaci o zvýšení prům. mzdy za rok 2017 – ta byla zveřejněna až 2 dny poté, co Babiš svůj výrok pronesl.

Ke zvyšování mezd v podnikatelském i nepodnikatelském sektoru docházelo i za předchozích vlád. V tomto případě se tedy nejedná o unikátní situaci.

Graf: Průměrné mzdy podle sférZdroj: ČSÚ

Vláda nicméně zvyšuje minimální mzdu (oproti minulým vládám), a to hned několikrát.

Co se týká platů zaměstnanců ve veřejném sektoru (.pdf, str. 10), také ty byly v posledních letech navyšovány. Další navyšování se plánuje také na rok 2018. Současná vláda zvýšila platy pedagogických a nepedagogických pracovníků v roce 2015 a následně v roce 2017. Ke zvýšení platů došlo také u příslušníků bezpečnostních sborů, a to o 10 % v roce 2017. Vláda také zvýšila platy pracovníků v sociálních službách, zaměstnanců příspěvkových organizací krajů a obcí a pracovníků v kultuře.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ke zvyšování mezd i platů v podnikatelském a nepodnikatelském sektoru docházelo průběžně i v minulých letech a za minulých vlád. Průběžně se také zvyšovala průměrná hrubá měsíční mzda. Unikátnost lze hledat pouze u minimální mzdy, kterou Sobotkova vláda oproti minulým vládám razantně zvýšila.

Počet dlouhodobě nezaměstnaných, tj. osob nezaměstnaných déle než jeden rok, každý měsíc klesá. Během první poloviny roku 2017 klesl jejich počet přibližně o 25 tisíc na současných cca 116 tis. Podíváme-li se na dlouhodobě nezaměstnané v předešlých letech, je jasně patrné, že jich ubývá nejméně od roku 2014, když konkrétně v červnu 2014 jich bylo cca 243 tis. V červnu 2015 evidovaly Úřady práce ČR přibližně 215 tis. dlouhodobě nezaměstnaných a v červnu 2016 okolo 163 tis.

Dodejme, že interpretace, že dlouhodobě nezaměstnaní parazitují a nechtějí pracovat, je názorem Andreje Babiše, který v rámci výroku nijak nehodnotíme. Soustředíme se na to, zda vláda (potažmo ministerstvo práce a sociálních věcí) provedla nějaké kroky k omezení zneužívání dávek, popř. ke zvýšení motivace pracovat.

Vláda ve věci sociálních dávek přijala některé změny, které s danou oblastí souvisejí. Jednalo se o opatření proti zneužívání doplatku na bydlení v rámci tzv. obchodu s chudobou nebo zjednodušení pravidel pro vyplácení a čerpání rodičovského příspěvku.

Dále pak vláda posilovala personálně úřady práce, které mohly více kontrolovat, zda nejsou dávky zneužívány. Např. v roce 2014 se zdvojnásobil počet kontrol u vyplácení doplatku na bydlení, v roce 2015 pak počet kontrol ještě stoupnul.

V souvislosti s tímto opatřením nebylo nově přiznáno od srpna 2014 do září 2016 asi 4 200 nových žádostí o některou z dávek hmotné nouze a zhruba 9 500 jich bylo odebráno. Celkem tak stát ušetřil 138 milionů, což vyplývá z šetření Úřadu práce.

Vláda dále celkem čtyřikrát zvýšila minimální mzdu, naposledy v srpnu 2017 na 12 200 Kč s platností od ledna 2018. Zaměstnavatelé jsou tímto povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. Vláda rozhodla o zvýšení minimální mzdy ve snaze motivovat především nízkopříjmové skupiny k zapojení do pracovního procesu a zatraktivnit těmto skupinám práci tak, aby se jim namísto pobírání sociálních dávek vyplatilo pracovat.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť vláda během svého působení čtyřikrát navýšila minimální mzdu, což lze vnímat jako snahu o zatraktivnění práce a zvýšení motivace lidí pobírajících sociální dávky zapojit se do práce. Stejně tak vláda podnikla i některé kroky v rámci zneužívání dávek – zejména personálně posílila úřady práce, které mohou jednodušeji kontrolovat vyplácené dávky; došlo rovněž k úpravám v rámci vyplácení doplatku za bydlení.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to, jak Babiš došel k jím vyslovenému údaji, je ve skutečnosti hrou s čísly.

Andrej Babiš v souvislosti s výběrem 604 miliard navíc vychází z výše uvedené tabulky, která je dostupná v jeho PR materiálu (str. 9) hodnotícím jeho působení v čele ministerstva financí.

Lze pozorovat, že Babiš ve svém výroku vychází z toho, o kolik se zvýšil celkově výběr daní v jednotlivých letech oproti roku 2013. Ten tedy bere Babiš jako referenční.

Takové srovnání je ovšem manipulativní, Babiš nesrovnává jednotlivé roky mezi sebou postupně, jak rostl výběr daní a pojistného, ale sčítá ke každému dalšímu roku znovu celý rozdíl mezi rokem 2013 a daným rokem. Byť už v jednotlivých předchozích letech tento přírůstek jednou (nebo víckrát) započítal.

Každý další přírustek v Babišově podání obsahuje již přičtený přírůstek z minulého roku. Např. za rok 2014 počítá s přírůstkem cca 53 miliard, v roce 2015 pak jde o 125 miliard. Těchto 125 miliard ovšem v sobě obsahuje i uvedených 53 miliard z roku 2014, nicméně Babiš/jeho tým je opětovně počítá jako nový nárůst.

Dodejme, že vycházíme-li z veřejně dostupných dat Ministerstva financí, jsou údaje pro nárůst příjmů jiné, než jaké Babiš uvádí.

Poslanec Babiš zřejmě mluví o generálu Chalífu Haftarovi, který stojí v čele Libyjské národní armády bojující v Libyi o moc s premiérem tripoliské vlády podporované OSN Fáizem Sarrádžem.

Italský parlament schválil minulý měsíc na žádost tripoliské vlády návrh na vyslání námořních plavidel do libyjských teritoriálních vod, které mají pomoci libyjské pobřežní stráži v boji proti převaděčům lidí.

Proti tomuto kroku se Haftar postavil a vzkázal, že Libyjská národní armáda si vyhrazuje právo na schvalování připlutí jednotlivých cizích lodí. Na podporu svých slov nařídil čtyřem námořním základnám blokovat italské lodě. Haftar však nijak neupřesnil, zda je připraven k blokádě italských lodí použít sílu.

Generál Haftar tak opravdu vyzval své vojsko k podniknutí určitých kroků vůči italským lodím bojujícím proti pašerákům migrantů, zda však vyzval k útoku, nelze s jistotou říct. Libyjskou národní armádu pak nelze považovat za teroristickou organizaci, jak ji označuje poslanec Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministerstvo hospodářství bylo zřízeno v roce 1992 jako nástupce předchozího ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj. Do jeho kompetence spadala původně úprava malých a středních podniků, živností, cestovního ruchu, silniční a městské dopravy či pošty a telekomunikací.

První omezování kompetencí začalo již v roce 1992. Od prosince tohoto roku přešla působnost ve věcech silniční a městské dopravy, drah zvláštního určení, pozemních komunikací, vnitrozemské plavby, vodních cest a civilního letectví na ministerstvo dopravy.

V roce 1996 bylo rozhodnuto, že ministerstvo k 1. listopadu 1996 zanikne. Jeho dosavadní působnosti byly přeneseny na jiné resorty – ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo životního prostředí. Kompetence byly tedy přeneseny na pět ministerstev a dva ústřední orgány státní správy.

Počet úředníků na ministerstvech se opravdu zvyšuje. Na to nemělo vliv jen slučování ministerstev, ale také například vstup České republiky do Evropské unie. Data z roku 1995 se nepodařilo dohledat, ale například z dostupných dat od roku 2005 lze pozorovat nárůst pracovníků na ministerstvu obchodu a průmyslu, i když je nutné dodat, že tomu tak nebylo ve všech sledovaných letech a docházelo i k úbytku zaměstnanců.

RokPočet zaměstnanců2005 771 2006 781 2013 763 2014 795 2015 792

K nárůstu zaměstnanců dochází stále také například na ministerstvu pro místní rozvoj.

RokPočet zaměstnanců201363620146422015653

Nepodařilo se nám dohledat, zda v daných konkrétních agendách, které byly přesunuty na úřady z původního ministerstva, počet lidí rostl. Obecně lze konstatovat, že počet státních zaměstnanců roste. Za poslední čtyři roky jich přibylo cca 30 tisíc (např. vojáci, hasiči, učitelé, státní úředníci), výjimkou nebyl ani resort Ministerstva financí pod vedením Andreje Babiše. Nejsou ovšem dostupná souhrnná data od 90. let, na základě nichž bychom výrok mohli hodnotit a tudíž jej ponecháváme jako neověřitelný.

Na harmonizaci předpisů v rámci vnitřního trhu se v Bruselu samozřejmě podílejí i zástupci České republiky a výrobky z nepasterizovaného mléka podléhají řadě evropských předpisů. Zakázány však nejsou, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Od svého vstupu do EU je Česká republika součástí vnitřního trhu, ve kterém je uplatňován volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Volný pohyb zboží není založen pouze na odstranění celních poplatků, sjednocují se také předpisy dané legislativou jednotlivých členských států. K této harmonizaci dochází např. proto, aby členské státy za účelem ochrany domácích výrobců záměrně neupravovaly své předpisy tak, aby prakticky zabraňovaly vstupu výrobků z ostatních zemí vnitřního trhu.

Legislativní návrhy předkládá Komise Evropskému parlamentu, kde zájmy českých občanů zastupuje 21 europoslanců, a Radě, kde Česko zastupuje příslušný ministr. Tyto dvě instituce pak spolurozhodují o přijetí návrhu. Přijat je obvykle jako přímo závazné nařízení nebo ve formě směrnice, která určuje pouze požadovaný konečný výsledek. Způsob zapracování do národní legislativy je ponechán na rozhodnutí členských států. Řadu překážek vnitřního trhu odstranily také rozsudky Evropského soudního dvora.

V českých médiích se čas od času objevují zprávy o tom, že Brusel zakazuje některé potraviny. Mezi nejznámější patří kauza pomazánkového másla nebo tuzemského rumu. Ve skutečnosti se však nejedná o zákaz dané potraviny, ale o úpravu označení výrobku. Logika je přitom taková, že všechny výrobky nesoucí kupříkladu označení máslo musí splňovat odpovídající podmínky. Evropský spotřebitel se tak v nabídce lépe zorientuje bez ohledu na to, v jaké zemi EU zrovna nakupuje. Podrobněji se tomuto tématu věnuje například think-tank Evropské hodnoty.

Produkce nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků je regulována nařízením č. 853/2004, které obsahuje řadu hygienických předpisů a výrobcům přináší povinnost produkty z nepasterizovaného mléka označovat. Nepasterizované sýry tedy musí splňovat předpisy dané evropskou legislativou, jejich produkce však na evropské úrovni zakázána není.

Co se syrečků týče, České republice se v roce 2010 podařilo získat pro Olomoucké tvarůžky chráněné zeměpisné označení, které zaručuje, že produkty pochází pouze z dané lokality. V létě letošního roku se po českém internetu šířily zprávy, jejichž titulky naznačovaly vlnu změn v označování mléčných výrobků. Vycházely přitom z červnového rozsudku Soudního dvora, který stanoví pouze to, že označení jako „mléko“ nebo „sýr“ mohou být používána pouze pro produkty živočišného původu, nikoliv například pro vegetariánské potraviny vyrobené ze sóji nebo tofu.

Povinné kvóty přijala Rada EU tvořená ministry členských států unie včetně České republiky, již však většina ostatních států přehlasovala. Samotné kvóty byly navrženy Komisí, nenavrhla je však komisařka Jourová, která je i tak na České republice nezávislá, neboť v Komisi zastupuje zájmy unijní, ne národní. Někteří čeští europoslanci sice pro kvóty hlasovali, většina však byla proti. Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý.

Povinný relokační mechanismus neboli kvóty přijala Rada Evropské unie 22. září 2015. Co se týče dalších účastníků při schvalování kvót, kromě Rady sehrály roli i Komise a Evropský parlament. Schéma schválení kvót je znázorněno na tomto obrázku:

Zdroj: University of Portsmouth

Podívejme se nyní na jednotlivé účastníky a české zástupce v nich. Začněme u Komise, ta totiž kvóty navrhla. V Komisi působí komisařka Jourová, ta však Českou republiku nezastupuje, protože jako ostatní komisaři hájí zájmy celé unie a na České republice je nezávislá.

Kromě toho se otázkami migrace nezabývá, protože ty má na starosti komisař pro migraci, vnitřní věci a občanství. Ten také předložil samotný návrh rozhodnutí o kvótách.

Dalším účastníkem byl Evropský parlament, mezi jehož členy patří i 21 českých europoslanců. Ti v případě kvót hlasovali z většiny proti, konkrétně pak šlo o 9 z 15 hlasujících. Čeští europoslanci byli nicméně zbylými europoslanci přehlasováni, a Evropský parlament se tak vyjádřil ke kvótám pozitivně.

Posledním účastníkem pak byla Rada tvořená ministry z každého členského státu. Jaký z ministrů se zasedání Rady účastní, záleží na projednávané otázce, v případě kvót šlo o ministry vnitra.

V Radě se o kvótách hlasovalo kvalifikovanou většinou, tzn. pro přijetí muselo být alespoň 16 z 28 členských států, které tvoří nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU. To se také splnilo a pro přijetí kvót hlasovalo celkem 23 z 28 členských států.

Projekt Čapí hnízdo byl realizován v letech 2008 až 2010 za podpory 50 miliónů korun pocházejících z ROP Střední Čechy. Konkrétně se jednalo o rekonstrukci starého statku ke kterému bylo přistavěno i dnes už všem známé Čapí hnízdo, jenž slouží jako jízdárna nebo prostory pro prezentaci. Celý areál má sloužit jak pro veřejné akce, tak pro individuální relaxaci, která je možná díky sportovnímu zázemí, ubytovacím prostorům nebo početné skupině chovaných zvířat.

S celým areálem je spojený předseda hnutí ANO Andrej Babiš. V posledních letech probíhají spekulace o způsobu, jakým se farma dostala k dotaci 50 mil. korun.

Je tak možné, že Andrej Babiš, dle magazínu Forbes 2. nejbohatší Čech, nepřímo získal dotaci, která byla určena malým a středním podnikatelům. V srpnu 2017 byl Policií ČR podán návrh Poslanecké sněmovně o vydání Andreje Babiše a jeho blízkého spolupracovníka a poslance za ANO Jaroslava Faltýnka, aby se mohl celý případ detailně prošetřit.

Peníze, které šly na podporu Čapího hnízda, pocházely z Regionálního operačního programu Střední Čechy a měly financovat rozvoj cestovního ruchu. Farma Čapí hnízdo pak využila konkrétně výzvu č. 4 – oblast podpory 2.1. Jak lze dohledat, Čapí hnízdo bylo spolufinancováno z veřejných zdrojů. Z 50 mil., ze kterých se dotace skládala, bylo 42,5 mil. z pokladny Evropské unie a dalších 7,5 mil. ze zdrojů ČR. Financování, jak správně tvrdí Tomio Okramura, bylo z veřejných zdrojů.

Tomio Okramura dále tvrdí, že finance byly určeny pro malé a střední podnikatele. Zmíněná výzva č. 4 (.pdf, str. 3) byla opravdu určena pro podnikatele, kteří jsou z pohledu zákona považováni za malé nebo střední. Podle kritérií (.pdf, str. 1), jež vydalo ministerstvo průmyslu a obchodu, nelze brát Agrofert ani Andreje Babiše jako subjekty, které by v době žádosti o dotaci splňovaly definici malého či středního podnikatele. Holding Agrofert je jedním z největších zaměstnavatelů ČR.

Dodejme, že Andrej Babiš odmítá, že by peníze šly přímo jemu, a za původce projektu označil v projevu před poslanci část své rodiny. Není také jasné, zda se dopustil nezákonného jednání, samotná žádost policie ani potenciální trestní stíhání toto neříká. Celá věc je záležitostí dalšího šetření příslušných orgánů.

Poslanec Okamura se nemýlí, když tvrdí, že zákon nezakazuje jmenovat premiérem člověka, který je trestně stíhán. Uveďme rovněž, že ani případné vydání Andreje Babiše poslanci ke stíhání, jakož i potenciální následné stíhání a obvinění neznamená samo o sobě, že by se Babiš dopustil trestného činu. Porušení zákona může konstatovat pouze nezávislý soud.

Ústava České republiky stanovuje, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády“. Ten pak prezidentovi navrhne jednotlivé členy rezortů a po jmenování nové vlády celý kabinet předstupuje před Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nadpoloviční většinou přítomných poslanců důvěru.

Při nevyslovení důvěry se proces opakuje od jmenování nového premiéra. Pokud Poslanecká sněmovna vysloví nedůvěru podruhé, prezident republiky jmenuje nového premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Pokud sněmovna vysloví nedůvěru potřetí, může ji prezident rozpustit.

Výrok předsedy hnutí SPD se týká situace hned po volbách. Zde není, jak dokládá Ústava ČR (výše), prezident fakticky ničím vázán a může předsedou vlády jmenovat libovolnou osobu. Neexistuje tedy žádné zákonné omezení pro hlavu státu, koho jmenovat. V praxi se ovšem uplatňuje princip, že je jmenován předseda vítězné strany ve volbách. To je logické vzhledem k tomu, že má nejsilnější mandát voličů.

Předseda vítězné strany byl po volbách jmenován předsedou vlády vždy (postupně Klaus, Zeman, Špidla, Topolánek a Sobotka) s výjimkou roku 2010, kdy premiérské křeslo obsadil Petr Nečas (ODS), ač ve volbách těsně zvítězila ČSSD. Její předseda (Jiří Paroubek) ovšem v den voleb rezignoval, jeho nástupce Bohuslav Sobotka pro sebe žádal pokus o sestavení vlády, ovšem většinu pro vládnutí v té době již deklarovala budoucí koalice ODS, TOP 09 a VV.

Podmínkou pro člena vlády je nemožnost vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Tento článek Ústavy ČR provádí mimo jiné zákon o střetu zájmů. Veřejný funkcionář např. nesmí být provozovatelem ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Za přestupky spojené se střety zájmů lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Mimo to prezident ústavou skutečně není omezen a trestní stíhání pro jmenování premiéra nepředstavuje de jure problém.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv Andrej Babiš veřejně mluvil o tom, že některé dotace nechce, jeho firmy je reálně čerpají. Nejde ovšem o miliardové částky, tento údaj je značně nadsazen (mluvíme o nenárokových dotacích).

Andrej Babiš se skutečně veřejně vyjádřil tak, že některé dotace jsou špatné a vlastně by je ani čerpat nechtěl. Typicky jde např. o dotace na podporu vzdělávání zaměstnanců. Babiš v dubnu 2017 řekl studentům (Aktuálně.cz) České zemědělské univerzity v Praze, že:

„Měkké projekty nemám rád. Evropská unie nám diktuje, na co máme peníze čerpat. Nutí nás k tomu, abychom dávali dotace na školení nebo na rekvalifikaci. Já bych je ani nechtěl. Stát to pak musí spolufinancovat ze svého rozpočtu.“

Přitom jeho společnosti, jak dokládá právě text Aktuálně.cz, popř. některé příklady níže, tyto dotace čerpají.

Podíváme-li se na konsolidované výroční zprávy (.pdf) společnosti Agrofert od roku 2013, kdy se Babiš stal poslancem, tak souhrnné přijaté dotace skutečně dosahují v těchto letech řádu miliard korun. Tyto dotace jsou ovšem ve výročních zprávách společnosti rozděleny na provozní a investiční.

Provozní neboli nárokové dotace jsou prostředky (zejména v zemědělství), na které má každý příjemce nárok při splnění konkrétních podmínek. V tomto ohledu se koncern Agrofert brání, že jako největší zemědělský podnik v České republice dostává také vyšší dotace, neboť obdělává více půdy a chová více hospodářské zvěře, na něž se dotace váží.

Ostatní dotace (nenárokové/investiční) nejsou subjektu, jenž o ně požádá, automaticky vypláceny. Tyto dotace mohou být určeny například pro oblast lidských zdrojů (MAFRA, a. s.) nebo životního prostředí (DEZA, a. s.) - obě firmy jsou součástí koncernu Agrofert.

Následující graf zachycuje výše přijatých dotací společnosti Agrofert v jednotlivých letech:

Z grafu vyplývá, že výše nenárokových dotací Agrofertu v žádném z těchto let nepřekročila miliardu korun, tudíž se nejedná o miliardy ročně, jak tvrdí Tomio Okamura. Nicméně ani uvedené částky nenárokových dotací nejsou zanedbatelné.

Analýzu k tomuto tématu vypracovaly před několika týdny Hospodářské noviny a dotacím, které Agrofert obdržel v minulých letech, respektive v programovacím období 2007–2013, se ve svých článcích věnoval rovněž portál HlídacíPes.org.