Přehled ověřených výroků

Premiér Mirek Topolánek zavedl r ovnou daň vypočítávanou ze základu tzv. superhrubé mzdyZákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů v roce 2008. Její princip znamenánesníženízákladu daně o částky pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen odvádět zaměstnavatel za zaměstnance (6,5 % za sociální a 4,5 % za zdravotní pojištění, celkem tedy 11 %), a zároveň jejízvýšení o částky odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel (25 % za sociální a 9 % za zdravotní pojištění = 34 %). Výše těchto odvodů je dána zákonem: zde, zde a zde.

Základ daně tak vzrostl o 34 % a 15% daň ze superhrubé mzdy je skutečně přibližně 20 % ze mzdy hrubé.

Ministr Babiš ale neříká pravdu, když tvrdí, že zavedení rovné daně a superhrubé mzdy bylo provedeno ve dvou krocích, v důsledku toho, že „zjistili, že vyberou málo peněz“.

Solidární daň byla skutečně zavedenadodatečně, vládou Petra Nečase v roce 2013. Jedná se o navýšení daně o sedm procentních bodů pro fyzické osoby, jejichž příjem přesáhl 48násobek průměrné mzdy.

Dle Stanov ČSSD (.pdf, str. 4–5) existuje více možností zániku členství ve straně (úmrtí člena, přijetí do jiné politické strany, nezaplacení členských příspěvků apod.), zrušení členství je též jednou z možností, která může nastat dle následujících scénářů:

Členská schůze místní organizace (dále jen "MO") může rozhodnout o zrušení členství nadpoloviční většinou všech členů MO. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti schválením nejméně třípětinovou většinou všech členů okresního výkonného výboru (dále jen "OVV"). Proti tomuto rozhodnutí OVV je možné se odvolat k nejbližší okresní konferenci (dále jen "OK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu OVV může rozhodnout o zrušení členství OK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližší krajské konferenci (dále jen "KK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu krajského výkonného výboru (dále jen "KVV") může rozhodnout o zrušení členství KK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližšímu zasedání Ústředního výkonného výboru (dále jen "ÚVV"), jehož rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu Předsednictva strany může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany ÚVV nadpoloviční většinou všech svých členů. Odvolání je možné podat ke Sjezdu ČSSD, který rozhodne nadpoloviční většinou všech delegátů s konečnou platností.

Na základě návrhu ÚVV může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany Sjezd ČSSD nadpoloviční většinou všech delegátů, toto rozhodnutí je konečné.

Krom těchto procedurálních pravidel je též určeno, jaké důvody jsou přípustné pro zrušení členství:

a) pro závažné porušení Stanov ČSSD,

b) pro jednání, které zpochybňuje úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu,

c) v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, a to ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán ČSSD o této skutečnosti dozví,

d) pro dlouhodobou, více jak jednoletou neomluvenou neúčast na činnosti ČSSD,

e) pro aktivní účast na činnosti jiných politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD,

f) pro opakované neplnění usnesení ÚVV nebo Sjezdu ČSSD.

V případě zániku místní organizace (str. 9) je krom usnesení samotné MO, kdy tři pětiny všech členů hlasují pro její zánik, či usnesením OVV v případě, že počet členů MO klesne pod pět a tento stav trvá více než jeden rok, možné též zrušit MO na základě rozhodnutí OVV, KVV či ÚVV, pokud svou činností závažným způsobem poruší Stanovy ČSSD nebo programové dokumenty ČSSD.

Odvolání může podat každý člen MO, v případě rozhodnutí OVV se lze odvolat ke KVV a při rozhodnutí KVV k ÚVV. Odvolání vůči rozhodnutí ÚVV není přípustné.

Ač je inherentně složité hodnotit, co je (či není) složité, na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak dokládá obchodní rejstřík, Agrofert má od 7. května 2010 skutečně zapsán předmět činnosti "podřízený pojišťovací zprostředkovatel".

Výrok hodnotíme jako zavádějící, Karel Doležal totiž mluví o tom, že je nutné schválit zákony, které zajišťují uvedená práva pacientům. Tato práva ale již existují ve stávající legislativě.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, stanoví v § 31 povinnosti poskytovatele zdravotní péče, který podle této úpravy musí:

• zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,

• umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.

Tato práva zaručuje také etický kodex Práva pacientů ČR, vydaný Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR, ten však není právně vymahatelný.

Generální inspekci bezpečnostních sborů upravuje zák. č. 341/2011 Sb. (.pdf). Ředitele inspekce jmenuje a odvolává premiér na návrh vlády a po projednání ve výboru poslanecké sněmovny. Ministr vnitra má vliv pouze jako jeden z členů vlády. GIBS je samostatným ozbrojeným bezpečnostním sborem a její zaměstnanci nejsou policisté.

Ministr Babiš mluví o zprávě Evropské komise (.pdf), která vyčísluje daňové úniky v Evropské unii v roce 2012.

Potenciální neodvedené DPH (VAT gap, str. 16) činí celkově 177,22 miliard eur za všech 28 zemí EU. V České republice je to 3,267 miliard eur, což činí 22 % z celkového potenciálu.

Jak se však uvádí i přímo v reportu, tento výpadek může být způsoben jak daňovými podvody, tak také bankroty, insolvencemi a jinými příčinami. V reportu zároveň autoři poznamenávají, že zvýšení DPH může krátkodobě ovlivnit výši tohoto "gapu", rozdílu mezi potenciálem a skutečně odvedeným DPH. Jmenovitě Česká republika je uvedena jako příklad země, kde se v měřeném roce DPH zvýšilo a dopad na vypočtený nedoplatek tak může nastat.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako zavádějící. Andrej Babiš správně uvádí čísla uvedená ve zprávě, špatně ale interpretuje význam těchto čísel.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, implementace zmíněných evropských směrnic ještě nebyla dokončena, ale zákon již prošel vládou i sněmovnou a nyní čeká na projednání v senátu.

Milan Chovanec s Eliškou Wagnerovou byli hosty Otázek Václava Moravce 27. září 2015. Jejich diskuze se skutečně točila okolo podmínek v detenčních zařízeních. Tuto situaci by měla po právní stránce vyřešit novela zákona o azylu a pobytu cizinců na území ČR. Návrh už prošel Sněmovnou a v tuto chvíli je v Senátu a má zajistit transpozici směrnic Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU a 2013/33/EU, jejichž transpoziční lhůta vypršela již v červenci 2015, viz Důvodová zpráva (.pdf, strana 88).

"Cílem této novely je dobudovat společná pravidla EU pro udělování mezinárodní ochrany a zabránit zneužívání tohoto systému. Z tohoto důvodu jsou například navrhována tato opatření: Nová úprava nakládání s opakovanými žádostmi o udělení mezinárodní ochrany. Tato úprava zabrání zneužívání řízení o mezinárodní ochraně za účelem bezdůvodného prodlužování pobytů cizinců na území ČR. Dále se zrušuje automaticky odkládaný účinek kasačních stížností. Další věc, která je nově zaváděna, je posouzení zvláštních potřeb u zranitelných žadatelů,"uvedl Milan Chovanec novelu ve Sněmovně.

O zlepšení skutečného stavu je těžké získat objektivní informace. Můžeme například porovnat aktuální fotografie detenčního zařízení Bělá-Jezová, které nabízí Ministerstvo vnitra na svém webu s dokumentací, kterou loni v říjnu pořídila ombusmanka Šabatová; fotografie použila na nedávné tiskové konferenci, kde kritizovala podmínky v zařízení. Podmínky v zařízení naopak obhajují například zaměstnanci Správy uprchlických zařízení nebo právě ministr Chovanec. Zároveň ale Šabatové při jednání přislíbil zlepšení, což Šabatová ocenila jako posun.

Co se doby projednávání návrhu v Legislativní radě vlády (LRV) týká, z veřejně dostupných dokumentů se dá zjistit, že LRV se návrhem měla zabývat už na svém zasedání 26. února, tedy jej však odložila a definitivně schválila až 2. dubna. Nedá se zjistit, jak dlouho celkově ležel návrh v LRV, připomínkovým řízením návrh prošel na přelomu září a října 2014.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.

Je pravdou, že v systému práva sociálního zabezpečení se vyvažují dva principy - princip sociální solidarity a princip zásluhovosti. To je mimo jiné zopakováno v nálezu Ústavního soudu (např. odst. 49), který nejspíš měla ministryně Marksová na mysli. Právě ten totiž zrušil § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Problematickou byla druhá část tohoto ustanovení:

" Převyšuje-li osobní vyměřovací základ částku 9 100 Kč, stanoví se výpočtový základ tak, že částka 9 100 Kč se počítá v plné výši, z částky osobního vyměřovacího základu nad 9 100 Kč do 21 800 Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 21 800 Kč se počítá 10 %."

Stanoveny tak byly tři redukční hranice, které ve své podstatě oslabovaly princip zásluhovosti. Toto ustanovení tedy Ústavní soud zrušil, aby bylo nahrazeno ustanovením postupně snižujícím redukční procenta v období let 2011 až 2013. Od roku 2014 se výpočtový základ stanoví tak, že

" a) do částky první redukční hranice se počítá 100 % vyměřovacího základu,b) z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 % vyměřovacího základu,c) k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží."

Laicky řečeno, vyšší příjmy tedy nejsou tolik kráceny, jako byly dříve, čímž soud skutečně řekl, že by dosavadní systém měl být více zásluhový.

Výrok ministryně Marksové tedy hodnotíme jako pravdu s výhradou, když zaměnila Nejvyšší soud za soud Ústavní.

Milan Urban z ČSSD předložil pozměňovací návrh (.doc) k zákonu o registru smluv (ve finále se k návrhu přihlásil poslanec Zemánek), včetně důvodové zprávy, podle něhož jen v roce 2014 v součtu činily transfery podnikatelským subjektům ze státního rozpočtu 68,60 mld. Kč. Proto žádá, aby limit pro stanovení povinnosti zveřejňovat smlouvy činil 20 miliónů Kč, které daná společnost v daném rozpočtovém roce obdrží z veřejných rozpočtů.

Návrh zněl: "(1) Prostřednictvím registru smluv se povinně uveřejňuje soukromoprávní smlouva, jakož ismlouva o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, jejíž stranou je „obchodní korporace zapsaná ve veřejném rejstříku podle zvláštního zákona1, která v rozpočtovém roce použije, obdrží nebo bude hospodařit či spravovat finanční prostředky z veřejných rozpočtů v celkové výši nad 20 mil. Kč.“

Co se týče druhé části výroku, pro schválení tohoto pozměňovacího návrhu bylo třeba 86 hlasů. Pro však hlasovalo pouze 63 poslanců, návrh tedy přijat nebyl. Proti hlasovali skutečně poslanci hnutí ANO, dále se zdržel klub KSČM (v logice hlasování se vyslovili zdržením se proti tomuto návrhu), KDU-ČSL, část klubu ČSSD a nezařazení poslanci.

V kritice hlasování klubu ANO (tedy že bránilo podnikatelské aktivity svého předsedy) se ovšem Kalousek dopouští značného zavádění. Všechny společnosti podle zákona o registru smluv musí zveřejňovat své smlouvy se státem (resp. s povinnými subjekty) i bez tohoto návrhu (tedy i Agrofert). Pozměňovací návrh poslanců Urbana/Zemánka by znamenal, že by společnosti, které dostanou na dotacích přes 20 milionů korun ročně, musely zveřejňovat v registru smluv všechny své smlouvy.