Přehled ověřených výroků

Na začátek je vhodné popsat kontext celého výroku. Poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) a europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v debatě mluvili o tom, zda a v jakých případech je podle nich správné uplatňovat princip kolektivní odpovědnosti.

Foldyna v diskuzi nejdříve zmiňoval (video, čas 4:31) dřívější slova ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ten uvedl, že je rozdíl mezi zločinem jednotlivce a zločinem státu, za který by měl být potrestán daný stát „včetně svých občanů“. Foldyna poté argumentoval, že dle této logiky by měly být stejně zodpovědné i jednotlivé politické strany. Jako příklad uvedl kauzu Dozimetr, za kterou by dle něj mělo být hnáno k odpovědnosti celé hnutí STAN, ne jen přímí zúčastnění tohoto případu. 

Dále řekl, že stejně tak je podle něj strana lidovců kolektivně zodpovědná za zločiny komunistického režimu. A to z důvodu, že byla součástí Národní fronty, tedy politického uskupení (.pdf, str. 218), které sdružovalo všechny povolené strany v Československu, jež poté byly součástí vlády (.pdf, str. 33).

Vznik Národní fronty

Národní fronta Čechů a Slováků vznikla v roce 1945, ustanovena byla konkrétně již v březnu 1945 v Moskvě během jednání o Košickém vládním programu, který posunul orientaci země na Sovětský svaz. Konec fungování Národní fronty se pak datuje do přelomu let 1989 a 1990 (.pdf, str. 218, 224).

Československá lidová strana (ČSL), z níž v roce 1992 vznikla současná KDU-ČSL, byla součástí Národní fronty již od jejího počátku v roce 1945. Spolu s ní Frontu tvořilo (.pdf, str. 32) několik dalších politických stran: především Komunistická strana Československa (KSČ), dále Československá strana národně socialistická (ČSNS) a Československá sociální demokracie (ČSSD). Doplňme, že součástí Národní fronty byla i Komunistická strana Slovenska (KSS), Demokratická strana (z níž následně vznikla Strana slovenské obrody), později i Strana svobody a Strana práce (.pdf, str. 214–216, 248, 251).

Národní fronta od začátku fungovala především za rozhodujícího vlivu Komunistické strany (.pdf, str. 43–44, 48 a 52), zatímco lidová strana měla výrazně slabší politickou moc. Již v roce 1945 komunisté, ČSNS a ČSSD vytvořily socialistický národní blok (.pdf, str. 9) a lidovci tak zůstali jedinou českou nesocialistickou stranou.

Dodejme, že ČSL nebyla zcela jednotná a docházelo i ke štěpení uvnitř strany. Pomyslný názorový střed představovali (.pdf, str. 11, 19) dva nejvyšší představitelé strany, předseda strany Jan Šrámek a místopředseda František Hála. Do ČSL jako jediné nesocialistické strany vstupovala i řada pravicově nakloněných osob, jako byla např. neteř bratří Čapků Helena Koželuhová-Procházková (.pdf, str. 23). Levicově nakloněný blok byl reprezentován zejména Aloisem Petrem a Josefem Plojharem (.pdf, str. 11).

V roce 1946 proběhly volby, kterých se mohly zúčastnit pouze strany Národní fronty. Lidovci v nich získali pouze 15,6 % hlasů, tedy 46 křesel v 300členném parlamentu (.pdf, str. 20–23).

Komunistická vláda

V únoru 1948 se lidová strana společně s Demokratickou stranou připojila k národním socialistům a všichni dosavadní ministři těchto stran podali demisi. Důvodem byl tehdy jejich spor s komunistickým ministrem vnitra, který odvolal z vedení pražské policie nekomunistické ředitele a nahradil je komunisty. Prezident Edvard Beneš demisi těchto ministrů nakonec přijal. Komunisté přitom této situace využili a v Československu se chopili neomezené moci. 

Vedení lidové strany 25. února 1948 vydalo prohlášení, že ČSL zastavuje svou činnost, a zároveň ze strany vyloučilo Aloise Petra a Josefa Plojhara kvůli jejich jednání s komunisty. To již ovšem nebylo možné zrealizovat (.pdf, str. 243). Uvnitř lidové strany totiž „s pomocí komunistických bezpečnostních sil“ převzal kontrolu právě prokomunisticky nakloněný blok. 

Dva nejvyšší představitelé strany Šrámek i Hála se poté pokusili uprchnout za hranice, avšak neuspěli a zbytek života strávili ve vězení (.pdf, str. 37). Z původních 46 poslanců lidové strany se podařilo emigrovat pouze deseti. 12 bylo uvězněno, z nichž čtyři byli umučeni anebo popraveni, a 13 poslanců ztratilo mandát. Jen 4 někdejší lidovečtí poslanci s novým komunistickým režimem plně spolupracovali (.pdf, str. 243).

Následné fungování Československé strany lidové bylo v rámci Národní fronty značně omezené. Podle historiků z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR byl podíl ČSL na krocích Národní fronty „spíše symbolický“ (.pdf, str. 244). KSČ totiž určovala vedení ČSL i její politické kroky. Předsedou lidovců se stal Alois Petr a po něm až do roku 1968 Josef Plojhar, zastávající prokomunistické postoje (.pdf, str. 244).

Ve straně také po roce 1948 proběhlo několik čistek (.pdf, str. 243), další následovaly i po roce 1968, při nichž byli vyloučeni kritici komunistické vlády, a i následné normalizace (.pdf, str. 32, 38).

Invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 lidovci odsoudili (.pdf, str. 41), součástí Národní fronty však i nadále zůstali a na začátku 70. let např. uznali vedoucí roli komunistické strany ve společnosti (.pdf, str. 38–39). ČSL pak s kritikou vedení přišla ke konci režimu, kdy se poměry uvolňovaly i v Sovětském svaze. Snahy o personální obměnu strany a prosazování dílčích reforem však skončilo neúspěchem (str. 40).

Shrnutí

Lidová strana tedy opravdu byla součástí Národní fronty, jak správně tvrdí poslanec Foldyna. Po komunistickém převratu v únoru 1948 součástí strany zůstali především členové naklonění novému režimu. Mnoho z původních představitelů strany bylo uvězněno či nuceno utéct za hranice, čtyři z nich byli dokonce popraveni. Součástí Národní fronty ČSL nicméně zůstala i po srpnu 1968 a i přes výtky vůči okupaci uznala vedoucí roli KSČ v zemi. Výrok Jaroslava Foldyny proto hodnotíme jako pravdivý.

Úvodem zmiňme, že poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) výrokem poukazuje na situaci týkající se ruských sportovců, kteří jsou kvůli ruské agresi na Ukrajině vyloučeni z některých sportovních akcí. Nemohli se například účastnit fotbalového mistrovství světa v Kataru v roce 2022. V českém prostředí se přístup k ruským a běloruským sportovcům řešil např. na konci července, kdy policie na české území nevpustila ruskou tenistku, jelikož vláda Petra Fialy kvůli invazi na Ukrajinu přijala nařízení (.pdf) zakazující start sportovců z Ruska a Běloruska na českých akcích. 

Poslanec Foldyna tvrdí, že pokud by se postupovalo stejným způsobem i vůči dalším vojensky agresivním státům, pak by byl po bombardování Jugoslávie v roce 1999 odepřen přístup na sportovní akce například i sportovcům z USA. Argumentuje tím, že tehdejší vojenský útok NATO nebyl předem schválen Valným shromážděním či Radou bezpečnosti OSN (RB).

Bombardování Jugoslávie vojenskými silami NATO v roce 1999 reagovalo na násilí ze strany Srbska vůči kosovským Albáncům, kteří usilovali o větší autonomii, popř. nezávislost na Srbsku. Bombardování ze strany vojsk NATO, včetně armády USA, bylo zahájeno v březnu 1999, a to bez schválení Radou bezpečnosti OSN (.pdf, str. 15). Zmiňme, že Rusko, které má jako stálý člen RB právo veta, dopředu avizovalo, že podporu OSN pro takový případný zásah bude blokovat. Tím by tak RB byla paralyzována, protože její rozhodnutí musí jednohlasně schválit všech pět stálých členů.

O možné ilegalitě celé akce, na kterou poslanec Foldyna poukazuje, se vedou spory. Kritici tvrdí, že bombardování porušilo mezinárodní právo (Katharina Coleman: International Organisations and Peace Enforcement: The Politics of International Legitimacy, str. 194). Lidskoprávní organizace Amnesty International vojenskou intervenci rovněž označila za porušení mezinárodního práva (.pdf). Zastánci intervence naopak tvrdí, že legalitu akce zajistil její humanitární aspekt, jelikož zastavila etnické čistky kosovských Albánců a uspíšila pád Slobodana Miloševiće, který byl později obviněn z válečných zločinů (.pdf).

Dodejme, že co se týče války na Ukrajině, Valné shromáždění OSN v březnu 2022 přijalo rezoluci, v níž ruskou invazi odsoudilo, vyzvalo k jejímu okamžitému ukončení a označilo ji za ilegální (.pdf, str. 3). Podobnou rezoluci se předtím nepodařilo schválit v Radě bezpečnosti, a to kvůli vetu Ruské federace.

Zmiňme také, že samotné události se liší v motivech jednání. Dle slov ruského prezidenta Vladimira Putina zaútočilo Rusko na Ukrajinu s cílem svrhnout dosavadní vládu a připojit Ukrajinu, či minimálně některé její části, k Rusku. Bombardování Jugoslávie vojenskými silami NATO oproti tomu mělo, dle závěrečné zprávy výboru zřízeného za účelem přezkoumání bombardování NATO proti Jugoslávii, mj. za cíl „odradit Miloševiče od pokračování a stupňování útoků na bezbranné civilisty“ a také „poškodit schopnost Srbska vést v budoucnu válku proti Kosovu.“

Bombardování Jugoslávských cílů armádou NATO tedy skutečně probíhalo bez schválení Radou bezpečnosti OSN, jak uvádí poslanec Foldyna. O nezákonnosti této akce se přitom vedou spory. Jaroslav Foldyna pak celou situaci srovnává s ruskou invazí na Ukrajinu, u které naopak panuje široká shoda většiny mezinárodního společenství na tom, že Rusko jedná nelegálně. Obě situace tak nelze srovnávat způsobem, jak činí Foldyna, jelikož i samotné motivy činů byly odlišné. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) hovoří o nedávných událostech, kdy policie na konci července na české území nevpustila ruskou tenistku, jelikož vláda Petra Fialy kvůli invazi na Ukrajinu přijala nařízení zakazující start ruských a běloruských sportovců na českých akcích. Za tímto rozhodnutím ministra vnitra Vít Rakušan (STAN) stál a na Twitteru (nově X) napsal:

Jaroslav Foldyna zmiňuje dvojí metr v souvislosti s tímto incidentem a trestnými činy, ze kterých jsou podezřelí ukrajinští státní příslušníci, a poukazuje na to, že ukrajinští občané na rozdíl ruských sportovců nenesou následky za provinění svých krajanů. Upřesněme, že Novinky.cz 10. srpna informovaly o případu, kdy osmnáctiletý muž znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však smrt předstírala, čímž si dle vyjádření policie zachránila život. Policie následně potvrdila, že šlo o cizince, avšak jeho národnost neupřesnila. Mezitím se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což potvrdil i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO).

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého muže ze znásilnění a ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Tyto činy na svém twitterovém účtu Vít Rakušan odsoudil a napsal mj., že „kriminální činy jednotlivců ale nejsou proviněním národa“.

Toto tvrzení potvrdil dalším tweetem, kde uvedl: „Princip kolektivní viny musíme odmítnout. Kolektivní vina v případě trestných činů neexistuje. Za každý konkrétní trestný čin nese vždy odpovědnost ten konkrétní jedinec, který daný trestný čin spáchal.“

V komentářích se objevily reakce lidí, které ministra vnitra Rakušana odsuzovali za dvojí metr v porovnání s jeho přístupem ke kolektivní odpovědnosti Rusů za válku na Ukrajině. K těmto názorům se Rakušan vyjádřil 15. srpna, kdy napsal: „Pokud se zločinu dopustí člověk, je potrestán člověk. Pokud se zločinu dopustí stát, je potrestán stát. Včetně svých občanů, jinak to nejde.“

Ministr vnitra Vít Rakušan tedy na svém twitteru (nově X) uvedl, že je dle něj rozdíl mezi zločinem jednotlivce a zločinem státu, čímž reagoval na neoficiální informace ohledně národnosti podezřelých ze znásilnění a nevpuštění ruské tenistky na české území. Ministr dvojí metr ani sportoviště výslovně nezmínil, avšak z jeho vyjádření vyplývá, že se jeho tweet ke zmíněným událostem váže, a že občané státu, který vede válku, se sportovních akcí v Česku nemůžou z principu účastnit. Výrok Jaroslava Foldyny proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pro začátek uveďme, že pojem „kolektivní vina“ je koncept, který pracuje s myšlenkou, že členové jedné skupiny mohou být zodpovědní za porušování norem či zákonů, kterých se dopustili jiní členové stejné skupiny.

Poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) hovoří o kolektivní vině v kontextu mj. nedávného případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila osmnáctiletého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince.

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého muže ze znásilnění a ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Poslanec Foldyna obě situace srovnává s událostí, kdy policie na české území nevpustila ruskou tenistku, jelikož vláda Petra Fialy kvůli invazi na Ukrajinu přijala nařízení zakazující start ruských a běloruských sportovců na českých akcích. Foldyna dodává, že s principem kolektivní viny nesouhlasí, a uvádí, že předseda hnutí SPD Okamura v obecném kontextu trestných činů Ukrajinců o kolektivní vině nemluvil.

Slovní spojení „kolektivní vina“ se nám ve veřejných projevech Tomia Okamury týkajících se trestných činů Ukrajinců v Česku najít nepodařilo. Jediným příspěvkem na sociálních sítích, kde Tomio Okamura užívá toto slovní spojení, je facebookový příspěvek z 15. srpna tohoto roku, kdy sdílel video CNN Prima News, ve kterém komentátor MF Dnes Petr Kolář mluví o aktuálně medializovaných případech ukrajinských trestných činů v Česku. Předseda SPD se nicméně o samotné kolektivní vině nijak nevyjádřil, k videu pouze dodal: „Uplatňování kolektivní viny a napětí ve společnosti.“ Z tohoto příspěvku tedy nelze soudit, jaký vztah má Okamura k uplatňování kolektivní viny vůči Ukrajincům. Dodejme, že stejné video sdílel Okamura i na Twitteru (nově X), kde k němu přidal totožný popisek.

K výše zmíněným incidentům z Plzně a Prahy Okamura na svůj facebookový profil napsal: „Kvůli nezvládnuté proimigrační politice Fialovy vlády přibývá násilných útoků ukrajinských migrantů na české občany. Hnutí SPD odmítá plošné prodloužení pobytu ukrajinských imigrantů u nás.“ Předseda SPD tímto vyjádřením pouze kritizuje vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a vymezuje se proti tomu, aby byl všem Ukrajincům žijících na českém území plošně prodloužen pobyt.

Zmiňme, že již dříve se Tomio Okamura vyjádřil negativně o přijímání ukrajinských uprchlíků na území České republiky, a to v souvislosti s potyčkou českých občanů, údajně Romů, a jednoho cizince, údajně ukrajinské národnosti, v Brně v červnu letošního roku. Tento incident skončil smrtí jednoho z českých občanů. Na svůj Facebook konkrétně napsal: „Ukrajinec vraždil v Brně. To máme za tu naši solidaritu pane premiére Fialo (ODS) a ministře vnitra Rakušane (STAN)? Život mladému člověku nikdo nevrátí! Pozve si prezident Petr Pavel také na Hrad rodiče zavražděného chlapce? Ukrajinec měl být především na Ukrajině a bránit svou zemi a ne v Brně v tramvaji.“ I tento příspěvek tak kritizuje Fialovu vládu kvůli solidárnímu přístupu k ukrajinským migrantům.

Tomio Okamura tedy o kolektivní vině v souvislosti s trestnými činy Ukrajinců v Česku přímo nemluvil, jak uvádí Jaroslav Foldyna. Na svých sociálních sítích pouze kritizoval vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a odmítal, aby se plošně prodloužil jejich pobyt v Česku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL) v rozhovoru hájí dotační program Oprav dům po babičce, který v posledních týdnech vzbudil množství kritiky kvůli tomu, že o tuto podporu mohou usilovat i lidé s vysokými příjmy.

Oprav dům po babičce (.pdf), spadající pod program Nová zelená úsporám (NZÚ), je dotační program, který na zateplení rodinného či rekreačního domu umožní žadatelům čerpat částku až milion korun. Na zbylé náklady by pak měl poskytnout možnost získat zvýhodněný úvěr od stavební spořitelny. Podle Ministerstva životního prostředí (MŽP) je cílem programu zrychlení tempa renovací energeticky nevyhovujících rodinných domů, což by mělo pomoci s náklady na energie. Ministerstvo chce touto podporou cílit převážně na mladé rodiny.

Uveďme, že NZÚ spadá pod program HOUSEnerg, který se zaměřuje na podporu zlepšení energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů v rodinných a bytových domech. Tento program je pak součástí Modernizačního fondu (.pdf), ze kterého bude dotace Oprav dům po babičce financována (.pdf, str. 4). MŽP plánuje v rámci dotace rozdělit až 40 miliard korun.

Samotný Modernizační fond je fond zřízený Evropskou unií, který má některým členským státům EU umožnit rychlejší přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Je tak určený na podporu investic do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti (.pdf, str. 3 z 19). Peníze jsou tedy určeny na investice do konkrétních oblastí, přičemž základní programy podpory Modernizačního fondu se týkají především modernizace dopravy, infrastruktury a zvýšení energetické účinnosti v průmyslu. Pro jeho financování jsou celkově vyčleněny  výnosy z 2 % emisních povolenek v EU ETS (Systém EU pro obchodování s emisemi) v období let 2021–2030.

Ministrem zmiňovaný dotační program tedy má být financován z peněz Evropské unie, a to konkrétně z Modernizačního fondu, jehož cílem je umožnit přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se v rozhovoru vyjadřoval k dotaci Oprav dům po babičce, v rámci které bude od září 2023 možné získat až milion korun na zateplení rodinného domu. Tento záměr se setkal s kritikou např. od bývalého ministra financí Miroslava Kalouska kvůli tomu, že o tuto podporu mohou požádat i lidé s vysokými příjmy. Jurečka poté zmiňuje, že podle něj dosavadní části programu Nová zelená úsporám využívali především lidé s vyššími příjmy, a Oprav dům po babičce tak cílí na ty, kteří mají nižší výdělky a opravu domu by si bez pomoci nemohli dovolit.

Nová zelená úsporám (NZÚ), pod kterou nová dotace Oprav dům po babičce spadá, je dotační program Ministerstva životního prostředí. Ke spuštění celé NZÚ, o jejíž administraci se konkrétně stará Stání fond životního prostředí ČR, došlo v roce 2014. Jejím hlavním cílem je „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“

Statistiky, které by se týkaly výše příjmů lidí, kteří požádali o dotaci z programu Nová zelená úsporám, se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Na webových stránkách NZÚ je sice k dispozici přehled příjemců, výdělky příjemců podpory nicméně v těchto seznamech uvedeny nejsou (.pdf, .pdf, .pdf).

Pro informace k výši příjmu nejčastějších žadatelů o NZÚ jsme proto kontaktovali Ministerstvo životního prostředí. To pro projekt Demagog.cz uvedlo, že žádný z dosud realizovaných dotačních programů ze skupiny NZÚ neobsahoval „test na příjem žadatelů“, tedy že žadatelé výši svých příjmů uvádět nemusejí. Proto danými informacemi ministerstvo nedisponuje. Obrátili jsme se také na Státní fond životního prostředí, ke dni publikování analýzy jsme ovšem odpověď neobdrželi.

Doplňme, že pro nízkopříjmové domácnosti vznikl program Nová zelená light, v jehož rámci mohou o dotaci žádat lidé, kteří pobírají příspěvek na bydlení, starobní důchod či invalidní důchod třetího stupně. Podpora pak může dosáhnout až 150 tisíc korun. Tento program byl zahájen v lednu 2023 a podle dřívějšího vyjádření Mariana Jurečky bylo jeho cílem pomoci nejzranitelnějším občanům v době energetické krize. K dubnu 2023 o dotaci zažádalo už 23 tisíc lidí a prostředky na financování byly navýšeny z původních 1,5 miliardy korun na 6 mld. Kč.

Ve veřejně dostupných zdrojích tedy statistiky ohledně výše příjmů žadatelů v dotačním programu Nová zelená úsporám nejsou k dispozici. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že takovou statistiku nevede, jelikož žádný z programů neobsahoval příjmový test. Nelze tedy potvrdit, ani vyvrátit, že by NZÚ využívali lidé s vyššími příjmy, a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru reaguje na výtku, že dotační program s názvem Oprav dům po babičce bude zneužívaný i zajištěnými lidmi, kteří budou chtít využít dotační prostředky na rekonstrukci svých nemovitostí, aniž by je nutně potřebovali. Jurečka poté argumentuje tím, že podmínkami programu mj. je, že žadatelé mají nárok na dotaci pouze u jedné nemovitosti, kde po dobu deseti let budou muset mít trvalé bydliště.

Dotace Oprav dům po babičce, v rámci které mohou žadatelé dostat až milion korun na zateplení rodinného domu, je součástí programu Nová zelená úsporám (NZÚ), jehož cílem je nabídnout dotace ke „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“ Od roku 2021 jsou pak na NZÚ alokovány prostředky z Národního plánu obnovy a později také z Modernizačního fondu.  

Poskytování podpory v rámci dotačního programu má několik podmínek (.pdf, str. 5–7). Žadatel např. musí být ekonomicky aktivní vlastník rodinného domu, přičemž tato nemovitost nesmí být zatížena exekucí (.pdf, str. 5). O dotaci může požádat i vlastník více nemovitostí, obdržet finance nicméně bude možné pouze na jednu z nich.

Součástí podmínek je pak i nutnost mít v dotované nemovitosti trvalé bydliště. „Žadatel je povinen zůstat vlastníkem nemovitosti a mít v ní trvalý pobyt po celou dobu udržitelnosti,“ stojí v dokumentu (.pdf, str. 6). Za dobu udržitelnosti se pak považuje deset let od vydání rozhodnutí o pobírání dané dotace (.pdf, str. 49). Dodejme, že o této podmínce mluvil i ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Pokyny také vymezují definici rodinného domu, kterého se dotace může týkat. V případě nové stavby jde o stavbu, „kde více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena a užívána, v níž jsou nejvýše tři samostatné byty a má nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, a je (bude) jako rodinný dům zapsána v katastru nemovitostí" (.pdf, str. 53). Do stávajících staveb se pak řadí i řadové domy bez společných prostor či jednotlivé budovy rodinného domu evidované pod jedním číslem popisným (.pdf, str. 53).

Nárok na čerpání dotačního programu Oprav dům po babičce tedy skutečně mají lidé pouze u jedné nemovitosti, a to i pokud jich vlastí vícero. Vlastníkem rodinného domu pak žadatel musí zůstat po celou dobu realizace projektu a po dobu deseti let po rekonstrukci v něm musí mít trvalé bydliště. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o dotaci Oprav dům po babičce, v rámci které mohou žadatelé dostat až milion korun na zateplení rodinného domu. Redaktor zmiňuje, že se tento záměr setkal s kritikou kvůli tomu, že o tuto podporu mohou usilovat i lidé s vysokými příjmy. Jurečka poté řekl, že tato dotace je součástí programu Nová zelená úsporám (NZÚ), v rámci které také žádný příjmový limit určen nebyl. 

Nová zelená úsporám

Nová zelená úsporám, pod kterou nová dotace Oprav dům po babičce spadá, je dotační program Ministerstva životního prostředí ve spolupráci se Stáním fondem životního prostředí ČR, který byl spuštěný v roce 2014. Hlavním cílem NZÚ je nabídnout dotace ke „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“ 

Dotace podporují ekologickou renovaci budov, snížení spotřeby energie, využívání obnovitelných zdrojů energie nebo jiná opatření ke snížení dopadu na klima, a to včetně nákupu nového domu s nízkou energetickou náročností. NZÚ je určen fyzickým i právnickým osobám. Zažádat o něj mohou vlastníci rodinných nebo řadových domů či objektů, které jsou užívány k trvalému pobytu, a také příspěvkové organizace vytvořené územními samosprávními celky. 

NZÚ spadá pod program HOUSEnerg. Podmínky (.pdf, str. 2) pro žadatele vytyčené v tomto programu určují jako oprávněné příjemce dotací vlastníky nebo spoluvlastníky rodinných domů, bytových domů nebo bytových jednotek. Podmínky se pak mírně liší podle druhu nemovitosti, a v závislosti na tom, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu (str. 4).

Již od začátku programu, tedy od roku 2014, NZÚ neobsahuje příjmový či majetkový limit – o dotaci mohou žádat vlastníci nebo stavebníci rodinných domů (.pdf, str. 5). Ti v případě, že je nemovitost v katastru nemovitostí zapsána jako stavba určená pro rodinnou rekreaci, musejí dodat dokumenty potvrzující, že mají v objektu trvalý pobyt, a to v délce nejméně dvou let před podáním žádosti (str. 35, 60).

Dodejme, že NZÚ byla původně financována z výnosu dražeb emisních povolenek jako součást Evropského systému emisního obchodování. Od roku 2021 jsou na program alokovány prostředky z Národního plánu obnovy a později také z Modernizačního fondu.

Oprav dům po babičce

Jelikož je dotace Oprav dům po babičce součástí NZÚ, obecné podmínky získání nové dotace se v nárocích na žadatele tolik neliší od jiných programů. Žadatelem musí být zletilá ekonomicky aktivní fyzická osoba, jež vlastní rodinný dům, na který se podpora má vztahovat (.pdf, str. 5). Vlastníkem musí žadatel zůstat po celou dobu realizace projektu a musí v ní mít trvalé bydliště (.pdf, str. 6), a to i deset let po rekonstrukci (.pdf, str. 49).

Žadatel musí splnit podmínky optimálního zateplení na buď již existujícím domu, nebo postaví novou budovu, která splňuje požadované parametry, na místě zbourané původní stavby. 

V pokynech pro žadatele a příjemce (.pdf) není zmínka o příjmovém nebo majetkovém limitu. Dokument pouze uvádí, že podpora dotuje maximálně 50 % přímých realizačních výdajů (.pdf, str. 6).

Závěrečné hodnocení 

Při porovnání podmínek pro žadatele u programu NZÚ a projektu Oprav dům po babičce je patrné, že žádný z projektů nemá nastavený příjmový nebo majetkový limit, jak správně uvádí Marian Jurečka. Podmínky žádosti jsou pak navázané na nemovitost a vyžaduje se, aby žadatel měl v objektu trvalé bydliště. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro deník Právo reaguje na pokles stranických preferencí KDU‑ČSL v rámci průzkumu (.pdf), který vypracovala agentura Median za červen roku 2023. Na základě sesbíraných dat zpracovala agentura sněmovní volební model, který má odhadnout hypotetický výsledek voleb. 

Volební model, voličské a stranické preference

Nejprve je vhodné upřesnit, že průzkumné agentury zveřejňují několik druhů výstupů, mezi ně patří především volební model a voličské a stranické preference. Volební model představuje odhad hypotetického výsledku voleb, pokud by se volby konaly v době provádění průzkumu. Při jeho tvorbě může daná agentura zohledňovat např. i disciplinovanost voličů jednotlivých stran apod., základem výpočtu jsou ovšem stranické preference. Volební model zahrnuje odpovědi respondentů, kteří se chystají volit, případně i těch, kteří svou účast ve volbách nevyloučili. Voliče, kteří v danou chvíli nedokáží vybrat jen jednu stranu či kandidáta, rozděluje mezi strany.

Voličské preference také zahrnují podíl respondentů, kteří nevylučují účast ve volbách nebo uvedli, že pravděpodobně půjdou volit, ale pro nerozhodnuté voliče je zde obvykle vyčleněna samostatná kategorie. Stranicképreference také odlišují nerozhodnuté voliče, zohledňují nicméně odpovědi všech dotázaných, tedy včetně těch, kteří nechtějí jít volit.

Výsledky vládních stran

Podle volebních modelů agentury Median klesla podpora KDU‑ČSL mezi květnem a červnem 2023 ze čtyř procent (.pdf, str. 7) na dvě (.pdf, str. 7). V případě samostatné kandidatury by se tak lidovci do dolní parlamentní komory nedostali. Aby totiž měla strana nárok na zastoupení v Poslanecké sněmovně, musí získat alespoň 5 % platných hlasů. V případě dvoučlenných koalic je hranice 8 %, trojčlenné a vícečlenné koalice musí získat aspoň 11 %.

Jak ukazuje graf níže, podle volebních modelů Medianu podpora klesla také u většiny zbylých vládních stran. Výjimkou jsou Piráti, kteří si v červnovém modelu naopak polepšili o půl procenta (.pdf, str. 7). Strany současné vládní koalice mají v součtu podporu 37,5 % voličů, v květnu to bylo 41 % (.pdf, str. 7).

V grafu jsme zahrnuli výsledky pro všechny analyzované strany a hnutí z volebního modelu agentury Median v období od února do června. V listopadu, prosinci a lednu dominovaly politickým průzkumům převážně prezidentské volby, graf proto začíná od února. V květnovém průzkumu agentura neuvedla preference voličů Zelených, v grafu tedy tato informace chybí. 

Volební model zpracovala dříve také agentura Kantar pro Českou televizi za květen roku 2023, aktuálnější průzkum zatím zveřejněn nebyl. Květnový model ukazuje, že KDU‑ČSL oproti dubnu téhož roku klesla podpora z 5 % na 4 % (.pdf, str. 9) a pokles zaznamenala také TOP 09. ODS se tehdy udržela na stejné úrovni a Piráti a STAN mírně posílili. 

Čistě stranické preference uvedla ve svém výzkumu agentura STEM, jejíž výsledky zachycuje následující graf. Podle dat STEMu na začátku prosince 2022 podporu KDU‑ČSL vyjádřila 3,1 % dotázaných, v květnovém šetření však straně preference klesly až na 1,7 %. Podobně klesly stranické preference také u ODS a STAN; Piráti a TOP 09 si naopak polepšili. Celkově by dle této analýzy v prosinci 2022 strany vládní koalice podpořilo přibližně 26,6 % respondentů, v květnu 2023 jen 25,2 %.

Zdroj: analýza STEM za prosinec 2022 a květen 2023 

Závěr

Podle volebního průzkumu agentury Median za červen 2023, na který odkazuje ministr Jurečka v rozhovoru, klesla podpora KDU‑ČSL i ostatním vládním stranám s výjimkou Pirátů. Podobné výsledky ukazuje i analýza stranických preferencí agentury STEM, podle níž preference klesly třem z pěti vládních stran a pokles zaznamenala pětikoalice i jako celek. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. 

Marian Jurečka (KDU-ČSL) odpovídá na otázku, zdali ho neděsí, že lidovci by podle průzkumu Medianu získali jen dvě procenta hlasů (.pdf, str. 7). Ministr odpovídá, že „nejlepší a jediný průzkum jsou skutečné volby. Ty sněmovní jsou za dva a čtvrt roku.“ Následně argumentuje tím, že letošní rok je dle něj náročný vzhledem k nutným ekonomickým úsporám a nárůst výběru pojistného a mezd poté ilustruje jako příklad toho, že situace není tak špatná.

Pojistné je příjmem státního rozpočtu a počítá se z hrubé mzdy, tedy takové, která je před snížením právě o pojistné na sociální zabezpečení a také o pojistné na veřejné zdravotní pojištění, zálohové splátky daně z příjmů fyzických osob a další srážky. Ministerstvo financí (MF) ve své zprávě o plnění rozpočtu za červen 2023 uvádí, že „objem pojistného meziročně vzrostl o 9,4 %“. Konkrétně se během prvních šesti měsíců roku 2022 na pojistném vybralo 310,07 miliard korun, zatímco ve stejném období letošního roku částka narostla na 339,15 mld. Kč.

Upřesněme, že MF definuje pojistné jako „pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nezahrnuje pojistné na veřejné zdravotní pojištění odváděné zdravotním pojišťovnám.“ Mírně odlišné údaje v této oblasti pak uvádí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), podle které se na pojistném do konce června 2022 vybralo 302,08 mld. korun a za první půlrok letošního roku pak 330,8 mld. Kč (.pdf, str. 1). Podle ČSSZ tak příjmy státního rozpočtu z pojistného vzrostly o 9,5 %.

Dodejme, že Český statistický úřad (ČSÚ) data o průměrné hrubé mzdě zveřejňuje pouze čtvrtletně. V prvním čtvrtletí loňského roku činila průměrná hrubá mzda 37 929 Kč, zatímco v prvním čtvrtletí roku 2023 vzrostla na 41 265 korun, tedy o 9,7 %.

Podle Ministerstva financí i České správy sociálního zabezpečení objem vybraného pojistného za prvních šest měsíců letošního roku meziročně vzrostl přibližně o 9,5 %. Jelikož se pojistné počítá z hrubé mzdy, lze tvrdit, že o takovou částku vzrostla i průměrná hrubá mzda, a výrok ministra Jurečka tak hodnotíme jako pravdivý. Zmiňme nicméně, že údaje ČSÚ ohledně průměrné mzdy za druhé čtvrtletí roku 2023 k době rozhovoru zatím nebyly známy.