Andrej Babiš o prezidentovi, ČSSD a většinovém systému

Druhá vláda Andreje Babiše byla jmenována 27. června 2018. Do dne vydání rozhovoru, tj. 26. července 2019, podala celkem 66 návrhů zákonů. Z těchto návrhů však prošlo celým legislativním procesem v Poslanecké sněmovně jen 21 z nich. Následně byly postoupeny Senátu, který hlasoval již o 17 návrzích. Čtyři zbývající mají být projednány na schůzi dne 14. srpna 2019.

Ze 17 zmíněných zákonů Senát 12 schválil a 5 vrátil s pozměňovacími návrhy, nezamítl žádný.

Zákony schválené Senátem:

Zdroj: psp.cz

Zákony, které Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy

Zdroj: psp.cz

Prezident Miloš Zeman dostál svého slibu (video 0:24) a 29. července odvolal (s platností od 31. července) ministra kultury Antonína Staňka.

Vzhledem k tomu, že prezident hodlá rozhodnout o jeho nástupci až v polovině srpna, povede ministerstvo dočasně náměstek René Schreier.

Podle původního plánu měl Miloš Zeman trávit několikadenní dovolenou na své chatě v Novém Veselí na přelomu června a července. Svou dovolenou však musel předčasně přerušit již v neděli 30. června z důvodu žádosti politiků o schůzku, na níž měla být řešena krize na ministerstvu kultury. Prezident si zbytek své dovolené vybere od 1. srpna, kdy má v plánu odpočívat v Lánech. Není tedy pravda, že by svou dovolenou již dvakrát přerušil.

Že prezident Zeman má na věc názor, považujeme za samozřejmost. Prezident například poukazuje na nedostatek kvalifikace kandidáta Šmardy:

„Mohu ty důvody říct od méně důležitého k důležitějším. Méně důležitý je, že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha - pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

V době vlády Mirka Topolánka došlo k zatím nejdelšímu „bezvládí“ na ministerstvu ČR, když byl bývalý lídr KDU-ČSL Jiří Čunek 13. listopadu 2007 odvolán. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo až do 2. dubna 2008, kdy se Čunek svého úřadu znovu ujal, spravováno náměstky, nejprve Milanem Půčkem a následně Jiřím Vačkářem.

Dalším případem, kdy některé z ministerstev řídila pověřená osoba nedisponující jiným ministerským postem, byla situace ohledně Zdeňka Nováka (24. 7. 2005 - 17. 8. 2005), která se shodou okolností týkala rovněž ministerstva kultury. Na rozdíl od dění okolo Jiřího Čunka a Antonína Staňka byl však nástup Zdeňka Nováka zapříčiněn úmrtím ministra Pavla Dostála.

Je tedy pravda, že situace, kdy ministerstvo nebylo řízeno ministrem, v minulosti nastala vícekrát, konkrétně dvakrát.

Veřejně dostupné podklady k vládním jednáním nikde jmenovitě neuvádějí účast členů vlády. Ve sledovaných třech posledních jednáních vlády je u jednotlivých předkládaných bodů projednávaného programu vždy zmíněn jen ministr kultury, ne jeho zástup (pro příklad bod 13 strana 3 programu schůze vlády).

O zástupu ministra Staňka při jednáních vlády, který měla zastat Kateřina Kalistová, mluvil jen premiér Andrej Babiš. Dne 31. července při svém odstoupení jmenoval ministr Antonín Staněk dočasným zástupcem svého ekonomického náměstka Reného Schreiera.

Vláda ČR oficiálně explicitně neuvádí, že bude mít od 1. srpna 2019 dovolenou. Vyplývá to však z vyjádření premiéra, vicepremiérky i šéfky komunikace Úřadu vlády; kabinet skutečně zasedne znovu až 26. srpna 2019. Z tiskové zprávy vyplývá, že 30. července 2019 proběhla poslední schůze před prázdninami. Podle vyjádření předsedy vlády Andreje Babiše se tak stane, což potvrzují i slova vicepremiérky Aleny Schillerové z tiskové konference po jednání vlády 30. července 2019. Ministři mají volno až do 15. srpna, vláda se však opět sejde až 26. srpna 2019, jak potvrdila i Vanesa Šandová z odboru komunikace Úřadu vlády. Premiéra bude po dobu jeho nepřítomnosti zastupovat vicepremiérka Alena Schillerová.

Dne 31. července se v dopoledních hodinách setkali dle plánu na ministerstvu kultury odstupující ministr Antonín Staněk a premiér Andrej Babiš. Po poradě na tiskové konferenci potvrdil ministr Staněk svůj odchod z čela ministerstva a informoval, že do vyřešení jeho řádného zástupu bude vedením úřadu dočasně pověřen náměstek René Schreier.

Premiér Andrej Babiš ve svém výroku mluví o kauze odvolání ministra kultury Staňka. Jeho odvolání navrhl Babiš již 31. května 2019. Prezident Zeman nedávno prohlásil, že ministra Staňka odvolá ke konci července 2019, tedy dva měsíce od obdržení návrhu premiéra.

Dle čl. 74 Ústavy platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je tedy pravda, že Ústava v tomto případě nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu, kterou je nutno dodržet v případě odvolání člena vlády na žádost premiéra.

Ústavní právníci se však shodují, že absence explicitně vyjádřené lhůty neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl. Prezident by prý měl jednat bez zbytečného odkladu, tzn. že „cokoli přesahuje odklad, který je nezbytný pro provedení toho úkonu, je odklad zbytečný, a to jest nepřijatelný.“ Jan Wintr označil počínání prezidenta za „protiústavní a bezprecedentní (...) hrubé porušování Ústavy“. Profesor Kysela pak uvádí, že prezidentovým konáním byly jasně naplněny podmínky pro podání žaloby pro hrubé porušení Ústavy.

Obdobný názor sdílí i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle něhož „absolutním pánem vlády je premiér a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní". Dle něj pak prezidentova nečinnost „není v souladu s ústavním pořádkem“.

Za zbytečné označuje (čas 2:50) toto dvouměsíční prodlení také ústavní právník Aleš Gerloch, který se v jiných případech za prezidentův výklad Ústavy postavil. (Podpořil například názor, že prezident nemusí jmenovat člena vlády, pokud své rozhodnutí zdůvodní.)

Že má prezident jednat v případě chybějící lhůty bez zbytečného odkladu, judikoval ve svém nálezu Pl.ÚS 29/09 (body 116 - 119) i Ústavní soud, a to v souvislosti s (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky.

Otálení s odvoláním ministra Staňka je dokonce součástí ústavní žaloby na prezidenta republiky, která byla nedávno schválena Senátem.

Ověřovaný rozhovor byl publikován dne 26. července 2019, tedy ještě předtím než prezident odvolal ministra kultury Staňka k 31. červenci. Na tiskové konferenci dne 27. června 2019 byl Miloš Zeman dotázán, zda bude odvolán ministr Staněk a zda se na schůzce s prezidentem ministr Hamáček dozví jméno nového ministra kultury. Na to Miloš Zeman uvedl (4:00 - 5:21): „Za třicet let, co jsem v politice, jsem neakceptoval jediné ultimátum, jediné vydírání, vždy jsem je pokládal za drzost.“ O dva dny dříve (25. června) se přitom prezident s Michalem Šmardou setkal na Vysočině, schůzku ale ani jeden z nich neokomentoval. Pro Právo pak 26. června řekl zdroj blízký špičkám ČSSD: „Prezident nesouhlasí se jmenováním Šmardy. Na postu by chtěl ponechat Staňka.“

K situaci se Miloš Zeman vyjádřil také v pořadu Týden s prezidentem (16:54 - 18:31) publikovaném dne 27. června 2019: „Ano, byl mně předložen návrh na výměnu docenta Staňka, ministra kultury, panem Šmardou za ministra kultury. Nu, i když formálně tento návrh předkládá premiér, tak všichni víme, že ho inicioval Jan Hamáček, jako kdyby neměl jiné starosti, ale dobře. Nu, a jak víte, Václav Havel říkával, že prezident není automat na podpisy. To znamená, i já mám právo se zamyslet a vyjádřit i případné pochybnosti, o kterých budu s Janem Hamáčkem ještě mluvit. Těch pochybností je několik. Celkem ta nejmenší z nich je, že Antonín Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má gymnázium, ale prosím, i středoškoláci mohou dělat ministra kultury. Silnější důvod už je, že zatímco pan Staněk byl primátorem Olomouce, a tedy protože Olomouc je velmi kulturní město, zná dobře kulturní problematiku, no tak pan Šmarda se kulturou v životě nezabýval (...)“

Andrej Babiš a Miloš Zeman se 11. července setkali na Hradě. „Vysvětlil jsem panu prezidentovi, že máme koaliční smlouvu, podle které jsem postupoval. Pan prezident má svůj názor na roli pana Staňka a má svůj názor na pana Šmardu, kterého nepovažuje za ideálního kandidáta na tento post,” popsal jednání Babiš.

Po schůzce v Lánech 24. července Andrej Babiš na svém Twitteru publikoval tento tweet:

Prezident vyjádřil své pochybnosti o jmenování Michala Šmardy ministrem kultury, definitivně ale neřekl, že Michala Šmardu nejmenuje. O tom, kdo nastoupí po Antonínu Staňkovi, by měl promluvit v polovině srpna.

Situace, v níž prezident Zeman odmítá odvolat ministra, popřípadě jmenovat jeho nástupce, zde není poprvé. Podobný případ zažíval premiér Sobotka, když prezident Zeman odmítal odvolat Andreje Babiše z postu ministerstva financí a jmenovat místo něj Ivana Pilného. Bohuslav Sobotka tak z tohoto důvodu připravil kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, na základě které by Ústavní soud mohl potvrdit povinnost prezidenta jmenovat ministra na návrh předsedy vlády.

Možnost podání kompetenční žaloby v případě, že by se personální výměna ministra kultury neuskutečnila, pak podpořil i ústavní právník Jan Kysela i další významní akademici. Je však pravdou, že vzhledem k faktu, že doposud taková žaloba nebyla podána, existují pochybnosti o její přípustnosti, a to i u již zmiňovaného profesora Kysely. Na rozdíl od klasických kompetenčních sporů, jako byl například spor prezidenta Havla a tehdejšího premiéra Miloše Zemana o nutnost kontrasignace jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky, zde totiž chybí charakteristický spor o to, kdo má kompetenci vykonat. Nikdo totiž nerozporuje kompetenci prezidenta Zemana jmenovat či odvolat ministra, kontroverzní je zde pouze lhůta, ve které tak musí udělat, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Další z možností je podat ústavní žalobu na prezidenta republiky pro hrubé porušení ústavy, tuto možnost opět připouští ústavní právníci. Takovou žalobu musí nejprve schválit Senát 3/5 většinou přítomných a následně Poslanecká sněmovna alespoň 120 hlasy.

Premiér Babiš však možnost podat kompetenční žalobu vyloučil, ústavní žalobu na prezidenta nedávno schválenou Senátem pak v námi ověřovaném rozhovoru označil za „zcela absurdní“.

Předně uveďme, že neověřujeme, zda je Andrej Babiš ochoten poslouchat kritiku. Naše ověření se týká pouze výskytu kritiky samotné.

Ověřovaný rozhovor byl publikován dne 26. července 2019. Až poté prezident odvolal ke 31. červenci ministra kultury Staňka, tj. po dvou měsících od podání návrhu na odvolání. Během této doby byl Babiš kritizován opozicí, ČSSD i komentátory médií či experty.

Místopředseda ČSSD Roman Onderka pro Deník N 4. července řekl: „Zda je slabý, či není… On tvrdí, že není. Ale člověk, který se bojí sporů, je slabý.“ Místopředsedkyně Jana Maláčová podle svých slov očekávala, že Andrej Babiš bude razantnější. Další z místopředsedů Tomáš Petříček pak pro Český rozhlas Plus uvedl: „Předseda vlády měl možnost prezidenta přesvědčit, jak slíbil, ale to se nestalo.“

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan označil premiéra za slabocha. Šéf ODS Petr Fiala pronesl: „Miloš Zeman se ocitl mimo ústavní rámec, premiér mu nedokáže nebo nechce čelit, ČSSD znovu odkládá řešení. Neposunuli jsme se nikam, doplácí na to ČR.“ Podle předsedy KDU-ČSL Marka Výborného Andrej Babiš ujel jako malý kluk.

Za slabého premiéra označil 5. července Andreje Babiše i Ondřej Preuss z Katedry ústavního práva Právnické fakulty Karlovy univerzity: „Podle mého názoru jsou ale pravidla nastavena dobře a je spíš na aktérech, aby jejich dodržování vynutili. Tady se ukazuje, že předseda vlády je slabým článkem. Je to úkolem Andreje Babiše, aby prezident respektoval jeho návrh. Bohužel Andrej Babiš dělá také medvědí službu i dalším předsedům vlády, protože podrývá autoritu úřadu premiéra České republiky a prezident toho využívá.“

K situaci se vyjádřil i komentátor Martin Fendrych, který 8. července napsal:„Zarážející podívaná, skoro tomu ani nechcete věřit. Suverén Andrej Babiš (ANO) se náhle scvrkl, je ho půlka, čtvrtka, po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem a předsedou ČSSD Janem Hamáčkem vyhlížel jak spráskaný pes, muž bez sebevědomí. Jeho sdělení "prezident se nevyjádřil definitivně" (o tom, zda odvolá ministra kultury Antonína Staňka za ČSSD a jmenuje místo něj Michala Šmardu) bylo ukázkou totální rezignace, prohry. Suverenita fuč, viděli jsme tvář člověka, který dostal výprask a musel držet.“

Naopak komentátor Petr Holub 28. července napsal: „Není slabý ani nechce tolerovat plíživé prosazování prezidentského systému, jenom nechce přijít o voliče.“ Podpory se premiérovy dostalo i z jeho vlastní strany, konkrétně od poslance Jana Volného.

Předně uveďme, že první část výroku o pomáhání předsedovi ČSSD Hamáčkovi je značně názorové tvrzení, a jako takové ho tedy neověřujeme.

Premiér Babiš pak postupuje v rámci řešení vládní krize v souladu s koaliční smlouvou, uvedl to o předsedovi vlády i sám předseda ČSSD Hamáček v červnovém rozhovoru pro Radiožurnál: „Postupuje přesně podle koaliční smlouvy, ale samozřejmě snaží se z toho nějakým způsobem vyvázat.  Ale to je jeho vlak, nemůže to delegovat na mě. Pan premiér by to nejraději vyřešil s nějakými nulovými náklady, ale to prostě nepůjde.“

O koaliční smlouvě jako o platném dokumentu se premiér Babiš veřejně vyjádřil i po koordinační schůzce s předsedou koaliční ČSSD Hamáčkem: „Můžu potvrdit, že určitě platí koaliční smlouva. Udělám maximum pro to, aby koalice pokračovala a fungovala. Stojí před námi mnoho úkolů.“

Je také pravdou, že podle dostupných informací Andrej Babiš prozatím vždy jednal v souladu s koaliční smlouvou. I v kauze jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, kde Jan Hamáček mluvil o potenciálním porušení koaliční smlouvy, vyšlo najevo, že jeho jmenování prezidentu republiky navrhl a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Andrej Babiš se současně dostavil i na zasedání předsednictva ČSSD 15. července. Během své krátké návštěvy podpořil vládní projekt: „Chci jim říct, že naše vláda je úspěšná a že by byla škoda tento projekt opustit. Myslím, že máme jasný program, plníme ho, máme mnoho úkolů a není důvod ho teď zbourat.“

Jednání bylo pravděpodobně neveřejné, jelikož jsme o údajné schůzce nenašli žádné mediální ani jiné zmínky. První zprávu týkající se odvolání Fajta rozeslalo do médií samotné ministerstvo kultury. Mimořádná zpráva informovala o tom, že ministr Staněk ve čtvrtek ráno rozhodl o personálních změnách ve vedení obou institucí na základě výsledků „aktuálně skončených a probíhajících veřejnosprávních kontrol obou institucí".

Ministr kultury Staněk odvolal ředitele Národní galerie Fajta 18. dubna 2019, tedy tři dny po údajné schůzce 15. dubna. Důvodem odvolání podle ministra Staňka byly problémy zjištěné při kontrolách institucí a ztráta důvěry v oba ředitele. Ministr Staněk na Fajta skutečně podal (čas 1:25) dvě trestní oznámení. Zároveň ministr Staněk na tiskové konferenci řekl (4:30): "Co se týče konzultací, tak bych chtěl upozornit, že jsem ministrem kultury České republiky. Jsem zodpovědný za řízení svých příspěvkových organizací, kterých mám pod sebou 28, a nejsem povinen personální otázky konzultovat ani s prezidentem republiky ani s nikým dalším."

Petice „Nekulturní ministr“ adresovaná předsedovi vlády Andreji Babišovi a předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi vznikla v Praze dne 24. dubna 2019. Signatáři v ní vyzývají premiéra, aby navrhl prezidentovi republiky odvolání Antonína Staňka z funkce ministra kultury. Předsedu Hamáčka pak žádají, aby ČSSD, jakožto koaliční partner ANO, odvolání Antonína Staňka z funkce ministra kultury podpořila. Podle autorů petice by měl být ministr Staněk odvolán z důvodu „nekompetence, ztráty důvěry a selhání (...) ve funkci nejvyššího vládního představitele pro oblast kultury.“ Iniciátoři a signatáři petice následně vyhověli žádosti premiéra Andreje Babiše o setkání. Své požadavky mu přednesli 2. května na Úřadu vlády. Jednání se zúčastnil i předseda ČSSD Jan Hamáček.

Místopředseda ČSSD Roman Onderka v Otázkách Václava Moravce České televize 28. dubna řekl (čas 7:37), že by Staňkův konec v kabinetu zvažoval. V případě, že si své kroky ministr Staněk neodůvodní, je dle Onderky namístě, aby sociální demokracie zvažovala výměnu v rámci tohoto resortu. Není tedy pravda, že by přímo požadoval Staňkovu demisi. O dva dny dříve přitom ministra Staňka podpořil předseda ČSSD Hamáček: „Změnu na postu ministra kultury nechystám,“ napsal tehdy Deníku N.

Z rozhovoru místopředsedy ČSSD Romana Onderky pro Aktuálně.cz ze dne 4. července 2019 je patrné, že se mu nelíbí spojování jeho jména s požadováním demise ministra Staňka. Na otázku redaktora, zda by měl ministr kultury Staněk z vlády odejít, odpověděl Onderka: „Pan Moravec se mě ptal, jestli jsou ve hře i kroky případného odvolání pana Staňka. Já jsem řekl, že ano, ale nebylo to tak, jak potom byly titulky, že Onderka chce odvolat Staňka.“

6. května 2019 se po celém Česku konala v pořadí druhá demonstrace za nezávislost justice. Organizátorem demonstrací byl spolek Milion Chvilek. V rámci demonstrace vystoupily na pódiu na Staroměstském náměstí osobnosti z politického i nepolitického prostředí se svými tématickými proslovy. Jedním z řečníků byl Petr Dolínek, poslanec ČSSD. Pronesl (čas 1:04:58 -1:05:45) tato slova:

„Naše vláda je koaliční vláda, sice ČSSD a ANO, ale je potřeba říct, že Miloš Zeman není součástí této koalice. Toto není a nesmí být vláda jeho fanoušků. Miloš Zeman nebude rozhodovat o tom, kdo bude jmenován či odvolán v té, které státní instituci nebo kulturní organizaci. I proto jsem jeden z těch, kdo si například myslí, že musí ministr kultury Tonda Staněk odejít ze své pozice. Není možné, aby diktoval prezident Zeman komukoliv, co si má myslet. Ministr se má chovat odborným a svým úsudkem, nikoliv úsudkem, který je kázán odněkud jinud. Principy demokracie a právního státu jsou nadevše, i nad pozice ve vládě, v parlamentu, či v Senátu, či v jiných politických funkcích. Děkuji za vaši pozornost a přeji vám příjemný zbytek této demonstrace.“

Z videa je patrné, že reakce demonstrujících na Dolínkovu přítomnost byly rozporuplné. Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář dokonce musel přítomné poprosit (čas 1:04:05) o klid: „Dámy a pánové, nezlobte se na mě, ale já vás nyní žádám, abyste pana Dolínka nechali domluvit. Posuďte jeho slova a potom mu dejte najevo svůj názor. Ale prosím, aby mohl říct, co chce, když přijal naše pozvání, v klidu. Děkuji vám.“

9. května 2019 vysvětloval ministr kultury Antonín Staněk, co ho vedlo k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Vysvětlení po něm požadoval podvýbor pro kulturu při Poslanecké sněmovně ČR, dále zástupci petice, jejíž autoři s odvoláním ředitelů nesouhlasí, a také politické grémium ČSSD.

Po skončení jednání grémia řekl (čas 0:21) předseda ČSSD Hamáček novinářům: „Politické grémium uložilo panu ministrovi, aby do konce května zorganizoval, připravil, transparentní výběrové řízení na obě uvolněné funkce, to znamená na ředitele Národní galerie a olomouckého muzea, a současně mu uložilo, aby zklidnil situaci v resortu kultury a aktivně vyjednával se všemi aktéry.“ Grémium ČSSD tak prakticky podrželo ministra Staňka ve vládě. K působení ministra kultury měl ale výhrady místopředseda ČSSD Roman Onderka. Podle něj Staněk pochybil například v komunikaci s řediteli a měl volit jiný způsob jejich případného odvolávání. Onderka se dříve vyslovil (čas 7:37) pro zvážení odvolání Staňka z ministerské pozice.

Ministr kultury Antonín Staněk musel vysvětlovat politickému grémiu ČSSD, co ho vedlo k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Po skončení jednání grémia řekl (čas 0:21) předseda ČSSD Hamáček novinářům: „Politické grémium uložilo panu ministrovi, aby do konce května zorganizoval, připravil, transparentní výběrové řízení na obě uvolněné funkce, to znamená na ředitele Národní galerie a olomouckého muzea, a současně mu uložilo, aby zklidnil situaci v resortu kultury a aktivně vyjednával se všemi aktéry.“ 

Grémium ČSSD tak prakticky podrželo ministra Staňka ve vládě. K působení ministra kultury měl ale výhrady místopředseda ČSSD Roman Onderka. Podle něj Staněk pochybil například v komunikaci s řediteli a měl volit jiný způsob jejich případného odvolání. Onderka se také dříve vyslovil (čas 7:37) pro zvážení odvolání Staňka z ministerské pozice.

Jan Hamáček stál za ministrem Staňkem i po jednání grémia ČSSD. V Otázkách Václava Moravce 12. května uvedl (čas 1:50) k odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, že Staněk udělal, co udělat musel. Na otázku (čas 11:53), zda by uvítal rezignaci ministra kultury, odmítl Hamáček odpovědět.

Ministr kultury Antonín Staněk následně podal 15. května 2019 demisi. Podle Jana Hamáčka jej ministr Staněk o své rezignaci předem informoval, podle Staňka jej Hamáček o demisi osobně požádal.

To, jestli podal ministr kultury demisi z vlastní iniciativy či na žádost Jana Hamáčka, nelze ověřit, jelikož jsou k dispozici jen protikladná vyjádření obou aktérů. Proto nelze s jistotou tvrdit, že Hamáček otočil o 180 stupňů, ani že jednal proti rozhodnutí grémia ČSSD, byť se to tak z mediálních výstupů může jevit. Stejně tak není možné ověřit, zda Hamáček oznámil Staňkovi, že má podat demisi, právě 13. května, jak tvrdí Andrej Babiš.

Demisi nejdříve podal sám ministr kultury Antonín Staněk, prezident ji však nepřijal. Andrej Babiš se poté 31. května sešel s novým nominantem Michalem Šmardou a následně odeslal Miloši Zemanovi návrh na odvolání ministra kultury. Michal Šmarda schůzku komentoval jako věcnou, upřímnou a rychlou: „‚Vypadá to na dobrý začátek spolupráce,‘ uvedl. Poznamenal, že podle Babiše by byl vhodnější na ministerstvo pro místní rozvoj, současně ale podle něj Babiš řekl, že společně to mohou zvládnout."

Setkání Andreje Babiše a Jana Hamáčka předcházela schůzka předsedy ČSSD s prezidentem. Ta se odehrála na Hamáčkovu žádost a politici na ní měli řešit prezidentovo nevyhovění žádosti na odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Ve čtvrtek 27. června (ještě před schůzkou s Janem Hamáčkem) Miloš Zeman na tiskové konferenci k závěru návštěvy Kraje Vysočina prohlásil: „Za 30 let, co jsem v politice, jsem neakceptoval jediné ultimátum, jediné vydírání. A vždy jsem je považoval za drzost.“ Řekl také, že to samé chce zopakovat i na následujícím setkání s Janem Hamáčkem. Po skončení podvečerní schůzky situaci prezident ani předseda ČSSD nijak nekomentovali.

Jan Hamáček se vyjádřil až 27. června večer po jednání vedení ČSSD, kdy situaci komentoval slovy: „Česká republika se dostala na hranu ústavní krize. Ústava České republiky jasně hovoří o tom, že pokud předseda vlády navrhne ministra k odvolání, tak prezident této žádosti vyhoví.“ K jednání s prezidentem se však odmítl vyjádřit.

V pátek 28. června se sešel předseda ČSSD s Andrejem Babišem. Důvodem schůzky byla snaha řešit situaci, která po prezidentově odmítnutí odvolání Antonína Staňka vznikla. Po setkání odpověděl (čas 4:30) premiér na jeden z dotazů novinářů týkající se nominace Michala Šmardy, že „panu prezidentovi se to nelíbí, má nějaké jiné názory“. Tento výrok je ovšem příliš obecný a navíc nevíme, jestli Andrej Babiš odkazuje k předchozím vyjádřením Miloše Zemana, nebo vychází z rozhovoru s Janem Hamáčkem. Vzhledem k nedostatku informací o tom, co přesně si předsedové vládních stran na schůzce řekli, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ve čtvrtek 4. července se uskutečnila schůzka mezi Milošem Zemanem, Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem. Prezident se podle premiéra k nominaci Michala Šmardy definitivně nevyjádřil a podle předsedy ČSSD setkání žádný výsledek nepřineslo.

Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože z mediálních zpráv není možné zjistit, kdy a od koho se premiér Babiš dozvěděl, že prezident odmítá jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury.

Andrej Babiš se sešel s prezidentem Milošem Zemanem 11. července. Během následující tiskové konference (čas 02:08) premiér prohlásil: „Prezident si je vědom Ústavy, na druhé straně ještě neřekl závazné stanovisko nebo nějaké stanovisko vůbec. A také mluví o tom, že v Ústavě není žádná lhůta.“ Premiér tedy neuvedl, že by mu prezident Zeman řekl o svém záměru ministra kultury odvolat.

O Zemanově úmyslu odvolat Antonína Staňka informoval (čas 00:30) až o den později předseda ČSSD Jan Hamáček na tiskové konferenci, které předcházela schůzka prezidenta, ministra kultury a právě předsedy ČSSD. „Mám za sebou jednání s prezidentem i Staňkem, pan prezident je připraven vyhovět žádosti pana premiéra a k 31. červenci odvolá Antonína Staňka z pozice ministra kultury. Ve věci jmenování vyčká na pondělní jednání, kandidátem ČSSD zůstává Michal Šmarda, ale bude záležet na pondělním jednání,“ řekl novinářům Hamáček.

Premiér se pak s prezidentem sešel znovu i ve středu 24. července. Situaci komentoval na svém twitterovém účtu:

Na schůzce tak byl zopakován prezidentův dřívější slib, který spočíval v odvolání stávajícího ministra. Stále však nebylo rozhodnuto o jeho nástupci.

Je pravda, že Andrej Babiš prozatím vždy jednal v souladu s koaliční smlouvou, a to i v kauze jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. V souvislosti s tím sice mluvil Jan Hamáček o potenciálním porušení koaliční smlouvy, vyšlo však najevo, že Babiš Pocheho jmenování prezidentu republiky navrhl, a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Koaliční smlouva (pdf., str. 31) vlády Bohuslava Sobotky uvádí ve čtvrtém bodě IV. části:

„Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Současně v sedmém bodě IV. části stojí:

„Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu vysoké odbornosti a morální bezúhonnosti.“

Bohuslav Sobotka za dobu svého předsednictví vlády odvolal z ministrů hnutí ANO jen tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Učinil tak po kontroverzi s Babišovými korunovými dluhopisy. Bohuslav Sobotka se nejprve rozhodl pro postup formou demise celé vlády prostřednictvím demise předsedy vlády.

„Je to mé rozhodnutí jako předsedy vlády. Jako předseda vlády reaguju na situaci, která nastala s místopředsedou vlády a ministrem financí. Můj názor je, že Andrej Babiš by nadále neměl zastávat pozici ministra financí,“ uvedl Sobotka. „Není jasné, zda nešidil na daních, jak přišel ke svému majetku,“ vysvětlil premiér. Dodal, že Andrej Babiš je podle něj ve střetu zájmů, protože mu jako ministrovi financí podléhá Finanční správa, která by měla podezřelé okolnosti jeho podnikání prošetřit.

Sobotka si později demisi rozmyslel a uchýlil se k pouhému návrhu na odvolání Babiše z funkce. „Prezident republiky začal tvrdit, že s demisí premiéra nekončí celá vláda a že demise znamená, že se vymění pouze předseda vlády. V takové situaci ale moje demise nedává žádný smysl.“

Namísto Babiše nastoupil necelý půlrok před řádnými volbami Ivan Pilný. Původní kandidátku ANO na křeslo ministra financí Alenu Schillerovou Sobotka odmítl:

„Nemohu souhlasit s tím, aby po odvolání Andreje Babiše z pozice ministra financí zastávala tuto funkci jeho dosavadní náměstkyně pro daně a cla Alena Schillerová. (...) Nemám jako předseda vlády důvěru v to, že dosavadní náměstkyně pro oblast daní Schillerová bude garantovat jednoznačné, důsledné a nestranné prošetření kauz korunových dluhopisů či dalších daňových problémů současného ministra financí.(...) Paní Schillerová, rovněž ve spolupráci s generálním ředitelem Janečkem, prosazuje a obhajuje současný silně represivní způsob přístupu ke správě a výběru daní. V poslední době však roste podezření, že tento postup daňové správy poškozuje a likviduje i poctivé firmy.“

Postup Bohuslava Sobotky nelze považovat za rozporný se zněním koaliční smlouvy. Odvolání Andreje Babiše bylo pouze důsledkem kauz zpochybňujících jeho morální bezúhonnost v čele resortu financí. Předseda vlády sice odvolání učinil i přes odpor dotyčné koaliční strany (bod 4 části IV koaliční smlouvy), avšak stále platí, že navrhovat jmenování a odvolání ministra je ústavní kompetence premiéra, kterou koaliční smlouva uznává. Platí také, že pro splnění podmínky hledání podpory u koaliční strany stačí dle jazykového výkladu, aby se předseda vlády snažil vyhledat podporu pro své konání. Pokud ji však nenajde, neznamená to nutně porušení koaliční smlouvy. Protože se Sobotka snažil vyjednávat o budoucím vývoji koalice, platí, že koaliční smlouvu svým jednáním neporušil. Navíc bylo toto odvolání v souladu s bodem sedmým části čtvrté koaliční smlouvy.

V případě nejmenování navržené Aleny Schillerové postupoval předseda vlády v souladu s koaliční smlouvou, když kandidátku odmítl, neboť „předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat“. Dle jazykového výkladu by tak tedy učinit měl, ale nemusí.

Bývalý ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) rezignoval vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Vedení ČSSD posléze pověřilo Staňka, aby připravil do 31. května výběrová řízení na šéfy obou institucí a celou situaci uklidnil. Výzvy k odchodu ale podle vicepremiéra Hamáčka nepadly.

Předseda ČSSD Hamáček také hájil odvolání ředitele Národní galerie, který byl Staňkem odvolán kvůli chybám v hospodářství. Hamáček uvedl, že nerozumí tomu, proč provizorní šéf Národní galerie Ivan Morávek nabídl Fajtovi místo finančního ředitele. Po Staňkovi prý proto požadoval vysvětlení.

Staněk se nakonec rozhodl pro rezignaci a oficiálně rezignoval k 31. květnu 2019. Na svém odchodu se domluvil s předsedou ČSSD Janem Hamáčkem, který ho podle Staňkových slov vyzval k odchodu, ačkoli se jej zprvu zastával. Vicepremiér Hamáček však uvedl, že Staněk rezignoval dobrovolně.

Prezident Zeman zpočátku Staňkovu demisi odmítal přijmout. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by být proto trestán tlakem na odchod z funkce. Po dvouměsíčních jednáních nakonec prezident Staňka odvolal k 31. červenci 2019. Jako nástupce Staňka byl nejprve navržen Michal Šmarda, současný starosta Nového Města na Moravě. O jeho nominaci ale rozhodne prezident Zeman v půlce srpna.

Staněk opakovaně uvedl, že vicepremiér Hamáček nedodržel slovo, když jej požádal o podání demise před koncem května, tedy lhůtou danou pro přípravu výběrových řízení a uklidnění situace na ministerstvu kultury. Hamáček ale v květnu oznámil, že Staňkova rezignace byla dobrovolná, ačkoli po prezidentově nepřijetí demise na jeho odvolání trval. Vzhledem k faktu, že další vyjádření vicepremiéra Hamáčka ke Staňkově rezignaci se nám nepodařilo dohledat, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD na konci února 1993, když na sjezdu strany v Hradci Králové nahradil ve funkci Jiřího Horáka. Předsedou ČSSD byl až do roku 2001, kdy nepřijal kandidaturu na pokračování ve funkci. Novým předsedou byl v dubnu 2001 zvolen Vladimír Špidla.

Na 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019, který se opět konal v Hradci Králové, uvedl Miloš Zeman, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (které se konaly v květnu 2019) bude volit ČSSD. Své rozhodnutí potvrdil i po samotných volbách.

Nemůže být pochyb o tom, že lidé z ČSSD znají Miloše Zemana již dlouho. Zeman do strany vstoupil v roce 1992 (již předtím byl však poslancem Federálního shromáždění) a rok poté se stal předsedou strany. Po volebním úspěchu v roce 1996 se stal předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 1998 předsedou vlády. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta a následně odešel z politiky. Další etapa Zemanovy politické kariéry začala po roce 2009 ve spojení se Stranou práv občanů ZEMANOVCI a pokračovala dvojím zvolením do funkce prezidenta v letech 2013 a 2018. Přestože Zemanova kariéra po roce 2009 již není spojena s ČSSD, je zjevné, že vzhledem k funkci, kterou Miloš Zeman zastává, je dobře známý i mezi členy ČSSD.

Po odvolání Jana Mládka z postu ministra průmyslu a obchodu, které oznámil 20. února 2017 Bohuslav Sobotka, se za jednoho z potenciálních kandidátů na post ministra považoval Tomáš Prouza. Na otázku, zda by měl Miloš Zeman nějaké výhrady, pokud by mu Bohuslav Sobotka navrhl Prouzu jako nového ministra průmyslu a obchodu, odpověděl prezident: „Především bych se zeptal, zda pan Prouza vůbec něco ví o českém průmyslu.“ Proti Prouzovi se negativně vyjádřil i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na svém Twitteru: „Je pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta a přiživují se na ‚boji s propagandou‘.“ Aktualne.cz také uvedlo, že Sobotka nechce střet s prezidentem.

Že tehdejší premiér Sobotka nejdříve prezidentovi neformálně Tomáše Prouzu navrhl na post ministra průmyslu a obchodu, načež jej prezident odmítl, potvrzuje také web Česká justice.

Po schůzce s prezidentem Bohuslav Sobotka 25. února 2017 oznámil, že ministerstvo dočasně povede sám. Tomáš Prouza začátkem března pak rezignoval z místa náměstka pro řízení Sekce pro evropské záležitosti na Úřadu vlády a odešel do soukromého sektoru.

Dne 5. května 2017 navrhl Bohuslav Sobotka odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí, a to po předchozí neúspěšné snaze podat demisi celé vlády, kvůli Babišově kauze nákupu korunových dluhopisů i nejasnostem ohledně nabytí jeho majetku. Miloš Zeman se Andreje Babiše zdráhal odvolat – 5. května Hrad uvedl, že Andreje Babiše nelze odvolat, protože by došlo k porušení koaliční smlouvy, a 11. května v Doksech prezident naznačil, že by bylo přijatelné, kdyby ve vládě skončili oba premiér Sobotka i tehdejší ministr Babiš. Andrej Babiš skutečně 6. května připustil, že by z vlády odešel a má vybraného možného nástupce, konkrétně Alenu Schillerovou, kterou však Sobotka odmítl. Následně byl na místo Andreje Babiše navržen Ivan Pilný, se kterým premiér Sobotka souhlasil a odeslal tedy prezidentovi návrh na odvolání Andreje Babiše z postu ministra financí spolu s návrhem na jmenování Ivana Pilného na jeho místo.

Není tedy pravdou, že by Andrej Babiš na svůj post rezignoval. Tehdejší ministr financí Babiš byl odvolán prezidentem na návrh premiéra Sobotky, a to po předcházejících sporech Bohuslava Sobotky s prezidentem i Andrejem Babišem samotným o jeho nástupce.

Andrej Babiš poukazuje v souvislosti s kauzou (ne)odvolání ministra kultury Staňka na výhrady bývalých prezidentů k nominantům na ministry.

Je pravdou, že jak Václav Havel, tak Václav Klaus i Miloš Zeman v minulosti vyjádřili své výhrady k některým nominantům na vládní funkce. Lze uvést například Miroslava Grégra, k jehož jmenování vicepremiérem měl v květnu 2001 výhrady Václav Havel. Václav Klaus měl výhrady ke jmenování Milana Urbana, Davida Ratha, Karla Schwarzenberga a Karolíny Peake ministry. I Miloš Zeman měl výhrady k některým ministrům vlády Bohuslava Sobotky. Ve všech uvedených případech však ke jmenování ze strany prezidenta nakonec došlo (nejdelší prodlení bylo 27 dní v případě jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem).

Miloš Zeman má jisté výhrady k osobě Michala Šmardy, který by měl na ministerstvu kultury vystřídat Antonína Staňka. V rozhovoru pro MF Dnes Zeman řekl, že má silné pochybnosti o tom, že Šmarda někdy bude ministrem kultury z toho důvodu, „že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha – pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Je však důležité zmínit, že v kauze ministra kultury Staňka se nejedná pouze o výhradu prezidenta k nominantovi na ministra a z toho vyplývajícího nejmenování, ale i o nečinnost prezidenta při odvolání ministra Staňka na návrh předsedy vlády. Jmenování ministra se řídí článkem 62, písm. a) Ústavy a odvolání ministra článkem 74. V případě ministra Staňka se tak jedná o čl. 74 Ústavy, dle kterého platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je pravdou, že Ústava v tomto případě skutečně nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu k odvolání člena vlády na žádost premiéra, nicméně ústavní právníci se shodují, že chybějící explicitně vyjádřená lhůta neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl, naopak má jednat bez zbytečného odkladu.

Prezident Zeman nakonec ministra Staňka odvolal k 31. červenci 2019. O novém ministru podle Andreje Babiše rozhodne prezident přibližně v polovině srpna. Premiér Babiš odeslal na Pražský hrad návrh na odvolání ministra kultury Staňka a jmenování Michala Šmardy ministrem již 31. května 2019. Nečinnost prezidenta ve věci odvolání ministra tak trvala dva měsíce, nečinnost ve věci jmenování nominovaného Michala Šmardy bude pravděpodobně trvat ještě déle.

Co se týče prodlení bývalých prezidentů s odvoláním člena vlády, v roce 2011 došlo k vládní krizi, při které prezident Klaus odmítal přijmout návrh na odvolání dvou ministrů. V dubnu 2011, po aféře s údajným uplácením stranických kolegů a odposlechy, donesl premiér Nečas na Pražský hrad demisi ministra dopravy Víta Bárty a návrh na odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše. Klaus poté oznámil, že demisi ani návrhy na odvolání zatím nepřijme a očekává od premiéra a vládních stran plán dalšího fungování vlády. Spory ukončila dohoda koaličních stran ODS, TOP 09 a VV o výměně dvou ministrů. Prezident následně (deset dní po přijetí návrhů na odvolání) odvolal ministry Bártu a Johna, ministr Dobeš ve funkci zůstal.

V současné době tvoří vládu členové hnutí ANO 2011 a ČSSD. Koaliční smlouvu podepsali zástupci ANO a ČSSD 10. července 2018. Vládě byla vyslovena důvěra 12. července 2018. Pro se vyslovilo 105 poslanců z přítomných 196. Smlouva byla porušena již při samotném hlasování o důvěře. K porušení ale nedošlo ze strany premiéra, nýbrž ze strany poslanců. V 3. bodě koaliční smlouvy je totiž psáno, že „smluvní strany zajistí, aby se všichni jejich poslankyně a poslanci zúčastnili schůze Poslanecké sněmovny, na které bude hlasováno o důvěře nově jmenované vládě, a dále zajistí, že tito dají vládě jmenované ve složení uvedeném v odstavci 1., důvěru.“ Dva poslanci tento bod porušili: Jiří Mašek za ANO, který se nepřihlásil, a Milan Chovanec za ČSSD, který se omluvil.

O možném porušení koaliční smlouvy ze strany premiéra Andreje Babiše se mluvilo v souvislosti s několika případy, nicméně k jejímu porušení podle dostupných informací nikdy nedošlo. První případ se týkal kauzy jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí, kde Jan Hamáček také mluvil o potenciálním porušení koaliční smlouvy. Vyšlo však najevo, že jeho jmenování prezidentu republiky navrhl a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Druhý případ souvisel s odvoláním ministra kultury Antonína Staňka, který rezignoval k 31. květnu 2019 vzhledem ke kritice, které čelil po odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Prezident Zeman totiž zpočátku Staňkovu demisi odmítal přijmout a rovněž odmítl jmenovat jeho nástupce Michala Šmardu. Premiér Babiš sice uvedl, že Šmarda podle něj není ideálním kandidátem na post ministra kultury kvůli nedostatku zkušeností, nicméně také uvedl, že bude postupovat podle koaliční smlouvy a prezidentovi návrh na jmenování Šmardy zaslal. Premiéra Babiše se v tomto ohledu zastal i sám předseda ČSSD Jan Hamáček: „Postupuje přesně podle koaliční smlouvy, ale samozřejmě snaží se z toho nějakým způsobem vyvázat.  Ale to je jeho vlak, nemůže to delegovat na mě. Pan premiér by to nejraději vyřešil s nějakými nulovými náklady, ale to prostě nepůjde.“

O koaliční smlouvě jako o platném dokumentu se premiér Babiš veřejně vyjádřil i po koordinační schůzce s předsedou koaliční ČSSD Hamáčkem: „Můžu potvrdit, že určitě platí koaliční smlouva. Udělám maximum pro to, aby koalice pokračovala a fungovala. Stojí před námi mnoho úkolů.“

Dále se pak také premiér Babiš vyjadřoval o dosavadní vládní spolupráci povětšinou pozitivně. Například se 15. července dostavil na zasedání předsednictva ČSSD, kde během své návštěvy podpořil vládní projekt: „Chci jim říct, že naše vláda je úspěšná a že by byla škoda tento projekt opustit. Myslím, že máme jasný program, plníme ho, máme mnoho úkolů a není důvod ho teď zbourat.“ O tom, že je vládní spolupráce mezi ANO a ČSSD úspěšná, se dále také zmínil například v rozhovoru pro Deník.cz. V jednom případě však spolupráci s ČSSD kritizoval, a to konkrétně nahrazování náměstků na ministerstvu zahraničí členy pražské ČSSD.

Dále nikdo z řad ministrů za ČSSD podle dostupných zdrojů vládní projekt nekritizoval. Kandidát na post ministra zahraničí Miroslav Poche sice premiéra Babiše označil „za jednoho z nejslabších premiérů, které země měla“, nicméně Poche nebyl v té době ministrem zahraničí a ani se jím nestal.

Spory mezi ČSSD a ANO panují například na poli vyjednávání státního rozpočtu pro příští rok. Ministryně Maláčová (ČSSD) uvedla, že rozpočet v dané fázi rozhodně nemůže podpořit a že je čeká ještě spousta vyjednávání. Naopak Alena Schillerová (ANO) označila požadavky sociální demokracie za nereálné. Dodejme ale, že při sestavování rozpočtu každoročně panují značné diskuze a vyjednávání; tento případ tak není přímo kritikou vládní koaliční spolupráce jako takové, pouze dílčím sporem.

Volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásady poměrného zastoupení (Ústava ČR, čl. 18) a řídí se zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. U poměrného systému v zásadě platí, že kandidující strana získá takový podíl mandátů, jaký podíl hlasů obdržela. Reálný převod hlasů na mandáty je však o něco složitější.

Druhým ze základních volebních systémů je volební systém většinový (.pdf., str. 3), jehož výhodou je především jednoduchost - vyhraje kandidát, který získá nejvíce hlasů. Většinový (ovšem dvoukolový) systém se u nás využívá např. u voleb do Senátu.

Andrej Babiš se pro podporu většinového systému vyslovil několikrát. Tento postoj prezentoval ještě před svými výraznějšími úspěchy v politice. V reakci na neúspěšné volby do Senátu (z pohledu hnutí ANO 2011) v roce 2012 se Babiš vyjádřil jasně pro většinový politický systém. Protože Babiš zmiňuje, že by vítěz voleb byl zodpovědný za celé čtyři roky vládnutí, má na mysli volby do Sněmovny. V srpnu 2013 uvedl, že podle jeho osobního názoru by pro ČR byl nejlepší většinový systém a vláda jedné strany, která bude odpovědná vůči občanům: „Osobně si myslím, že by pro ČR byl nejlepší většinový systém, aby vládla jedna strana a ta se také voličům odpovídala. Systém parlamentní demokracie by vůbec měl mít více prvků přímé demokracie, jako například přímou volbu starostů.“

V roce 2013 vstoupil Babiš na politickou scénu jako lídr hnutí ANO. Krátce po volbách do Poslanecké sněmovny (ve kterých hnutí ANO získalo 18,65 % a skončilo druhé za ČSSD), řekl na rádiu Impuls pro Václava Moravce: „My bychom rádi přesvědčili ostatní, že většinový systém je nejlepší, protože tam vládne jeden. Dneska vidíme, jak vládne pan Rusnok, velice akčně. To je de facto většinový systém. Nebo systém alá Fico, kde má zodpovědnost, má tu majoritu a tam se nikdo nemůže na nic vymlouvat. Oni vládnou, můžou vládnout a samozřejmě potom ta vláda je akční a může konečně pro ty lidi tady něco udělat a nemůže se vymlouvat na partnera.“

Své výtky ke stávajícímu poměrnému volebnímu systému vyjádřil Babiš také po krajských volbách v roce 2016. V rozhovoru pro Právo řekl: „Potíž je, že nemáme většinový systém jako v Británii nebo ve Spojených státech. Pokud by tady takový systém byl, tak by výsledky vlády byly diametrálně lepší – vítěz by nejen bral vše, ale měl by také zodpovědnost a po čtyřech letech by občanům skládal účty. Lidé to chtějí už dnes, bylo to vidět i na krajských volbách.“

V prosinci 2017, krátce po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, uvedl Babiš pro iRozhlas v reakci na sestavování vlády: „Vy dobře víte, že já jsem příznivcem většinového systému. To byla zásadní chyba, že pan prezident (Václav) Havel to nedovezl ze Spojených států.“

Babiš není jediným českým politikem, který volá po změně volebního systému, debata ohledně změny trvá dlouhodobě. Ještě v den voleb 20. října 2017 se předseda hnutí ANO vyjádřil: „My skutečně potřebujeme většinový volební systém, to koaliční vládnutí je problém všude v Evropě, můžeme se podívat do Německa. To já dneska považuju za největší problém efektivity fungování státu.“ (čas 1:17)

Babiš svoji podporu většinovému volebnímu systému vyjádřil i v říjnu 2018. V rozhovoru ke stoletému výročí samostatného Československa odpověděl na otázku moderátorky Witovské, co by si přál změnit v našem demokratickém systému: „Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů.“

Poprvé odmítl současný premiér Andrej Babiš spolupráci s SPD při sestavování druhého vládního kabinetu po volbách v říjnu roku 2017 poté, co jeho první kabinet nezískal důvěru. Část poslanců za hnutí ANO by totiž spolupráci s SPD nepodpořila a hrozilo tak, že by vláda opět nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Hnutí ANO proto začalo znovu vyjednávat s představiteli ČSSD a nakonec sestavilo společnou vládu. Spolupráci s SPD však vyjadřoval podporu prezident Zeman.

V druhém případě se tak stalo při pokusu o vyslovení nedůvěry současnému kabinetu v listopadu roku 2018. Hlasování vyvolala opozice kvůli kauze Čapí hnízdo a možnému únosu premiérova syna. Předseda SPD Tomio Okamura údajně jednal s Babišem jednak o možnosti sestavení společné vlády v případě, že by kabinet hlasování o nedůvěře neustál, a jednak o možnostech prosazovat jejich stranický program. Babiš toto tvrzení ale popřel a uvedl, že nemá v plánu sestavovat nový kabinet společně s členy SPD. Vláda nakonec hlasování o vyslovení nedůvěry ustála.

Ve třetím případě se premiér Babiš zmínil o nepřípustnosti spolupráce s SPD během současné vládní krize ohledně odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování jeho nástupce. Bývalý ministr kultury Antonín Staněk rezignoval k 31. květnu 2019 v důsledku odvolání ředitelů Národní galerie a Muzea umění Olomouc a následné kritice těchto kroků. Prezident Miloš Zeman ale zpočátku odmítal Staňkovu demisi přijmout. Důvodem nepřijetí demise bylo podle něj to, že Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná pochybení, a neměl by být proto trestán tlakem na odchod z funkce. Sociální demokraté však trvali na jeho odvolání a kvůli blokování této výměny zvažovali i odchod z vlády. Babiš posléze uvedl, že si odchod ČSSD z vlády nepřeje a že ho nepředpokládá. V této souvislosti označil spekulace ohledně možného nahrazení ČSSD členy SPD za nesmyslné.

V červenci 2019 Sněmovna schválila zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci. Příští rok vzroste průměrný důchod o 900 Kč. Jednorázový doplatek tvoří 200 Kč, zbytek tvoří zákonná valorizace. K ní by došlo i bez zásahu vlády. „Důchody se podle zákona navyšují o polovinu růstu reálných mezd a o růst cen za sledované období. Průměrné navýšení ze zákona bude představovat příští rok kolem 700 korun. Příspěvkem, jak jej předpokládá vládní novela, vzroste průměrná penze o 900 korun. Příští rok by se tedy měla průměrná penze zvýšit na 14 358 korun, tedy o 6,7 procenta,“ uvádí Česká televize. Valorizace důchodů tak závisí na výši reálných mezd – tedy ekonomickém ukazateli, ve kterém vliv vládních opatření není zcela jednoznačný. Reálné mzdy rostou, protože roste ekonomika, a ekonomika je komplexní a poháněna mnoha faktory, z nichž je nemožné zcela izolovat roli vládních opatření.

Co se týká platů, ty může vláda svým rozhodnutím zvyšovat pouze ve sféře státních zaměstnanců, nikoli v soukromém sektoru. Andrej Babiš se odvolává přímo k růstu platů, nikoli mezd. Platy jsou definovány v zákoníku práce – plat je tak charakteristický tím, že zaměstnavatelem jsou veřejné instituce. Řídí se platovými tabulkami, ty jsou určeny zákonem a prováděcími předpisy. Celkové výdaje na platy zaměstnanců státu v roce 2018 vzrostly meziročně o více než 20 miliard. Tito státní zaměstnanci měsíčně dostali o 3 179 korun víc, toto navýšení je však podle vlády způsobeno vyšším vzděláním zaměstnanců či jejich delší praxí a nižší fluktuací. Platové tarify byly zvýšeny např. učitelům či vojákům. Od ledna 2019 se též zvýšily platové tarify, avšak opět nikoliv plošně – platové tarify zaměstnanců ve veřejných službách a správě o 5 %, v případě zdravotnických pracovníků vykonávajících nelékařská zdravotnická povolání (například sociální pracovníci a pracovníci sociální péče) o 7 %, u pedagogických pracovníků v regionálním školství o 10 %. Ministerstvo práce plánuje od ledna 2020 další zvýšení, tam však ještě není rozhodnuto.

Státní rozpočet pro rok 2019 skutečně počítá s investicemi ve výši 122 mld. Kč, což je o 32 mld. Kč více, než bylo rozpočtováno pro rok 2018. V absolutních číslech tak o pravdivosti výroku není pochyb. V absolutních číslech dochází k nárůstu investic pouze poslední tři roky, jak je vidět v tabulce (za poslední dva roky jde zatím jen o čísla ze schváleného rozpočtu). Investice jsou kapitálovými výdaji, můžeme tak sledovat jejich podíl na celkových výdajích státu. Zde můžeme od roku 2016 pozorovat stoupající tendenci, avšak předtím byly investiční výdaje v poměru k celkovým vyšší, vláda tedy relativně investovala více.

V oblasti řešení sucha zřídil stát komise pro sucho, které se budou zaobírat opatřeními v dobách sucha. Komise budou moci zakázat v době sucha povolené odběry vody nebo nařídit vlastníkovi vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění. V červenci 2019 schválila tuto novelu vodního zákona vláda a dne 26. července předložila Poslanecké sněmovně. Lze tedy tvrdit, že vláda v této problematice podniká určité kroky, jejichž úspěšnost se ukáže až časem. Ministr životního prostředí rovněž uvolnil finanční prostředky ve výši 2,5 mld. korun pro boj se suchem. Tato opatření jsou však opakovaně kritizována jako nedostatečná či přímo chybná, a to jako opozicí, tak některými odborníky či komentátory.

Téma stavby dálnic je jedním z programových slibů této vlády, který máme zařazen v naší analýze vládních slibů. Z této analýzy také plyne, že V roce 2018 byly otevřeny čtyři kilometry nových dálnic a 26 km modernizované dálnice D1. Dále z mapové aplikace Ředitelství silnic a dálnic k 24. červnu 2019 vyplývá, že do roku 2021 je naplánováno zprovoznit celkem 114,5 km dálnic, z toho 51,9 km by měla být modernizace dálnice D1. V letech 2019–2021 by pak měla začít výstavba celkem 210,3 km dálnic, a z toho je v plánu zahájení modernizace 19,1 km dálnice D1. Kritiku v oblasti výstavby dálnic si vysloužil bývalý ministr Dan Ťok za své výroky během sněhové kalamity na dálnici D1 v prosinci 2018, za nedostatečnou výstavbu dálniční sítě nebo problémy ohledně tendru na provozovatele mýtného. 

Vláda také v květnu 2019 schválila zvýšení rodičovského příspěvku o 80 tisíc korun. V červenci 2019 vládní návrh podpořila Poslanecká sněmovna v prvním čtení. O konečném výsledku tak ještě není rozhodnuto.

Poslední položkou v Babišově výčtu úspěchů vlády je stimulace ekonomiky. Co se týká investic, zde vláda podniká rozdílné kroky – na jednu stranu přislíbila v rámci investičních pobídek rozdat přes 10 miliard korun, na druhou stranu bude vláda pravděpodobně schvalovat veškeré investiční pobídky do budoucna, což může přinést časové zdržení. Navíc na investiční nabídky nepanují stejné názory; podle některých subjektů se jedná o dotace, které křiví podnikatelské prostředí. Zároveň ekonomika funguje komplexně a přičítat tak úspěchy za dobrou hospodářskou situaci pouze vládě je přinejmenším problematické.

Premiér Babiš tímto výčtem proneseným v rozhovoru hodnotí úspěšnost současné vlády. Vláda zvýšila důchody o 200 Kč, zároveň dochází ke každoroční valorizaci. Ohledně sucha vláda podnikla zřízení komisí, výstavba dálnic pokračuje. Pokud měříme investice jako podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích, pak sice dochází k nárůstu ve výdajích plánovaných pro rok 2019, na konečný stav si však budeme muset ještě počkat. Rovněž se podíl investic jen pomalu dostává na úroveň, na které byl před krizí. Ohledně zvýšení rodičovských příspěvků není ještě definitivně rozhodnuto, prozatím však tento vládní návrh úspěšně prošel prvním čtením ve Sněmovně.