Demagog.cz

Novoroční projev premiéra Babiše

Čtyři vrcholní ústavní činitelé se na přelomu roku rozhodli seznámit národ se svými názory. Nechyběl mezi nimi ani předseda vlády Babiš, který projev pojal především jako výčet údajných úspěchů Česka, české ekonomiky a v neposlední řadě své vlády.

Ověřili jsme
ČT24 ze dne 1. ledna 2020

3 z celkově 22 ověřených výroků

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Od mého vstupu do vlády jsme zatím otevřeli 91 kilometrů nových dálnic a zahájili stavbu dalších 163 kilometrů. !

Od roku 2014 bylo zprovozněno 70,1 km dálnic a modernizace D1 v délce 103,5 km. Zahájeno potom bylo pouze 113 kilometrů dálnic a navíc ještě dalších 60 km modernizací D1.

skrýt celé odůvodnění

V roce 2014 proběhly výstavby pouze v rámci modernizace dálnice D1. Jednalo se o úseky Šternov-Psáře (7,3 km) a Loket-Hořice (9,6 km). Dále byla zprovozněna mimoúrovňová křižovatka na dálnici D6 v úseku Praha-Pavlov. Dohromady se tedy jednalo o 16,9 kilometru.

V roce 2015 dle informací ŘSD bylo nově zprovozněno 5,2 km dálnic. 10. listopadu 2015 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 4,1 km v úseku Lubenec-Bošov na dálnici D6. Dále 31. prosince 2015 (.pdf, str. 4) o 1,1 km dostavení estakády v úseku Sedlice-Opatovice na silnici D35. Dalších 17,5 kilometru se modernizovalo na D1.

Rok 2016 přinesl výstavbu nových 12,4 kilometru na dálnici D8 v úseku Lovosice-Řehlovice zprovozněných 17. prosince 2016 (.pdf, str. 4). ŘSD pak uvádí ještě dalších 8,1 km modernizací na D1.

V roce 2017 pak přibylo 15,6 kilometrů nových dálnic. 21. srpna 2017 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 2,5 km v úseku Osičky-Hradec Králové na D11. 27. září 2017 (.pdf, str. 4) bylo otevřeno 3,2 km v úseku Borek-Úsilné na D3. 4. října 2017 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 4,8 km čtyřpruhové (směrově rozdělené) silnice, nahrazující předchozí dvoupruhovou, na D4 v úseku Skalka. Jako poslední v tomto roce ŘSD uvádí zprovoznění 5,1 km dálnice D3, a to 12. října 2017 (.pdf, str. 4) v úseku Veselí nad Lužicí-Bošilec. 20,3 kilometrů zabrala modernizace D1. Veškeré údaje za toto období lze nalézt zde.

V roce 2018 byly otevřeny pouze 3,8 km nových kilometrů dálnic. Jednalo se o úsek dálnice D7 u Postoloprt. Dalších 26,4 kilometrů připadlo potom modernizaci dálnice D1.

Rok 2019 byl na výstavbu o něco bohatší, nově zprovozněné úseky dálnic skutečně čítaly zhruba 34 kilometrů, jednalo se o tři úseky a jedno zprovoznění křižovatky. 24. června 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 8,1 km v úseku Bošilec-Ševětín na dálnici D3. 10. září 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno připojení odbočovacích pruhů křižovatky Olšany na dálnici D46. 10. prosince 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 10,7 km v úseku Ševětín-Borek na dálnici D3. Nakonec pak byl zprovozněn nový úsek dálnice D1 v délce 14,3 km v úseku Přerov-Lipník, a to 12. prosince 2019 (.pdf, str. 4).

Ačkoli mapová aplikace ŘSD uvádí ve statistikách modernizaci dálnice D1 jako součást nově otevřených dálnic, fakticky se o nový úsek nejedná. Premiérem uvedený výsledek, tedy 91 km nově otevřených dálnic, by ovšem neseděl ani v případě, že bychom ho počítali včetně modernizace D1. Bez modernizace to je za uvedené období 70,1 km. S modernizacemi by se jednalo o 159,3 km.

Zahájení stavby dalších 163 km dálnic se dá opět poměřit se statistikami uvedenými v mapové aplikaci ŘSD, a ani zde čísla nesedí. Bez modernizace bylo dle dostupných dat zahájeno 113,1 kilometrů dálnic. S modernizací by výsledek dosáhl 173,8 kilometrů, což je v rámci naší 10% tolerance.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť od Babišova vstupu do vlády po volbách v roce 2013 došlo k otevření nikoliv 91, ale pouze 70,1 km nových dálnic. Včetně modernizace D1 pak toto číslo činí 159,3 km. Nesedí ani druhé zmiňované číslo, za zmiňovanou dobu totiž bylo zprovozněno pouze 113,1 kilometrů nových dálnic. Pouze pokud bychom do této statistiky zahrnuli i zmodernizovanou dálnici D1, odpovídala by skutečnost výroku.

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Máme nejnižší rozdíly mezi příjmy bohatých a chudých.

Česká republika patří mezi země s nejnižšími rozdíly v příjmech bohatých a chudých, ale podle nejaktuálnějších veřejně dostupných dat Slovensko Českou republiku překonává jak v Giniho koeficientu, tak v kvantilovém podílu.

skrýt celé odůvodnění

Rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých můžeme měřit pomocí takzvaného Giniho koeficientu, který nabývá hodnot v intervalu 0–100, kde nula znamená dokonale rozdělené příjmy a sto znamená, že vydělává pouze jedna osoba a ostatní mají nulový příjem. Nejnovější data Giniho koeficientu pro Evropskou unii poskytuje Eurostat, a to pro rok 2018. Tehdy měla Česká republika hodnotu koeficientu 24 a pouze dvě země na tom byly lépe, a to Slovinsko (23,4) a Slovensko (20,9). Celoevropský průměr byl 30,9.

Další metoda měření rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých je porovnání kvantilového podílu, který se vypočítá jako podíl mezi příjmem pětiny nejbohatších a pětiny nejchudších osob. I zde Česká republika patří mezi země s nejnižším rozdílem příjmů. Eurostat poskytuje data opět pouze k roku 2018. V roce 2018 pak nejmenší kvantilový podíl vykazovalo Slovensko (3,03), zatímco Česká republika byla na druhém místě s podílem 3,3 (což znamená, že nejbohatších 20 % mělo 3,3krát větší příjmy než nejchudších 20 %). Celoevropský průměr byl 5,17.

Nízký rozdíl mezi bohatými a chudými je v Česku stabilní už od roku 2005 (.pdf, str. 9).

Je důležité dodat, že ačkoliv si Česká republika vede dobře co se rozdílu mezi bohatými a chudými týče, tak podle zprávy (.pdf, str. 3) Evropské komise: „Obecně relativně nízká nerovnost a pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly“. Například HDP (.pdf, str. 9) na obyvatele je na severozápadě České republiky okolo 63 % průměru EU, zatímco v Praze je to 182 %.

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Ze 36 hodnocených zemí OECD jsme desátí nejlepší v přehlednosti a stabilitě daňového systému. Před Rakouskem, Kanadou a také Německem.

Česká republika je 10. zemí v žebříčku daňové konkurenceschopnosti z 36 zemí OECD. Oproti minulému roku došlo ke zlepšení o 2 pozice. Tento žebříček měří, nakolik státy OECD dodržují 2 důležité aspekty daňové politiky: konkurenceschopnost a neutralitu. Stabilita ale zmíněna není.

skrýt celé odůvodnění

Tax Foundation zveřejnil žebříček daňové konkurenceschopnosti 36 zemí, které jsou členy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika se umístila na 10. místě. Oproti roku 2018 si tak polepšila o 2 příčky. Zároveň se umístila před Kanadou, Rakouskem, Německem a Spojenými státy americkými. První místo a plný počet bodů získalo Estonsko, druhé místo obsadil Nový Zéland a třetí Lotyšsko. Na posledním 36. místě se umístila Francie.

Tento žebříček (Mezinárodní index daňové konkurenceschopnosti) je sestaven z pěti podkategorií (spotřební daně, daň z nemovitosti, daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob a zacházení se zisky ze zahraničí). Zároveň tento index zkoumá více než 40 proměnných, které ovlivňují daňovou konkurenceschopnost států. Index se snaží změřit, nakolik systémy zemí OECD dodržují dva důležité aspekty daňové politiky: konkurenceschopnost a neutralitu.

Konkurenceschopnost s ostatními zeměmi je důležitá kvůli zahraničním investicím. Zahraniční investoři hledají země, kde by mohli investovat a kde by zároveň měli vysokou návratnost zisku, který by byl zatížen co nejmenšími daněmi.

Neutralitou je zde myšleno to, že systém země nedává přednost spotřebě před spořením, respektive že se systém snaží dosáhnout co nejvyššího výnosu s nejmenšími distorzemi ekonomiky.

Ve zdanění příjmů právnických osob se Česko umístilo na 9. místě. V dani z příjmu fyzických osob obsadilo 5. pozici a v kategorii mezinárodních daňových pravidel 6. pozici. V kategorii spotřební daně se však Česko umístilo na 34. místě a v daních z nemovitostí na 13. místě.

Podle americké studie je „zdaňování práce přehledné“. V posunu v žebříčku Česku také pomohlo zdanění podnikového zisku, které je pod průměrem OECD. Mezi nedostatky pak patří zdanění nemovitého majetku a jeho převádění a vysoké náklady na přípravu daňového přiznání.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nesprávně interpretuje metodologii Mezinárodního indexu daňové konkurenceschopnosti. Ani konkurenceschopnost, ani neutralitu, tak jak ji definuje Tax Foundation, nelze vykládat jako stabilitu daňového systému. Index měří zejména přitažlivost daňového systému pro investory, stabilitu systému v čase ale nezohledňuje.