Současná vláda není první, která prosadila důchodovou reformu

KDU-ČSL v příspěvku na sociální síti X uvedla, že současná vláda je tou vůbec první, která „dotáhla“ důchodovou reformu. Zbytek příspěvku se nese převážně v názorové rovině a v našem komentáři se tak zabýváme pouze úvodní větou.

Důchodový systém v Česku

Česká republika svůj důchodový systém zdědila od Československa, které jej částečně převzalo z Rakouska-Uherska (.pdf, str. 94). V roce 1924 bylo v Československu uzákoněno tzv. starobní a invalidní pojištění dělnictva, které tak nově přibylo k nemocenskému a úrazovému pojištění (.pdf, str. 94). V dubnu 1948 (.pdf, str. 94) byl přijat nový zákon o národním pojištění, na začátku 50. let nicméně komunistická moc rozhodla o přechodu od původního, tzv. pojišťovacího modelu k zabezpečovacímu, který byl inspirován Sovětským svazem a který se v ČR využívá dodnes. Důchodové zabezpečení se navíc stalo součástí státního rozpočtu, což rovněž platí i dnes.

Další změny důchodového systému probíhaly už od 90. let (.pdf, str. 95–97), kdy bylo v roce 1994 zavedeno např. penzijní připojištění. Následně byl přijat zákon o důchodovém pojištění, na jehož základě se české důchody dodnes skládají ze dvou částí, a to základní a procentní výměry (.pdf, str. 95). Od 90. let se také diskutuje (.pdf, str. 9) o potřebě rozsáhlejší reformy systému, která by reflektovala demografický vývoj v Česku.

Bezděkova komise 

Konkrétnější představy o reformě vyvstaly až v tomto tisíciletí. Zabývala se jí tzv. Bezděkova komise, která byla zavedena (.pdf, str. 111 z 120) premiérem Vladimírem Špidlou v roce 2004. Ten také později jmenoval do jejího čela ekonoma Vladimíra Bezděka.

Komise měla za úkol analyzovat různé varianty penzijní reformy navržené parlamentními stranami. Jedním z analyzovaných řešení byl posun věkové hranice odchodu do penze a zrušení předčasného důchodu (.pdf). V dubnu 2005 komise varovala před nedostatkem prostředků pro vyplácení penzí. 

Na semináři k důchodové reformě v květnu 2005 Bezděk sdělil, že žádný ze stranických návrhů ODS, ČSSD, KDU-ČSL a Unie Svobody není optimální. Snahy o reformu nakonec ztroskotaly na neschopnosti stran sjednotit se ve výběru řešení a komise tak svou činnost ukončila (.pdf, str. 97).

Snahy o reformu během Topolánkovy vlády

Vládní koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených druhé vlády Mirka Topolánka slíbila navázat na předchozí snahy o důchodovou reformu a rozpracovat hlavní parametry reformy do legislativní podoby (.pdf, str. 1). Reformu předpokládala provést v celkem třech etapách, kdy se měl zvyšovat důchodový věk, prodloužit minimální délka doby pojištění nebo vytvořit další dobrovolný spořicí pilíř důchodového systému (.pdf, str. 4–5).

V únoru 2008 Topolánkova vláda schválila úpravy důchodového systému, které obsahovaly změny pouze z první etapy. Návrh schválila Sněmovna v červnu téhož roku, v červenci jej přijal i Senát a v srpnu podepsal tehdejší prezident Václav Klaus. Jak popsalo samo Ministerstvo práce a sociálních věcí, jednalo se pouze o parametrické změny základního důchodového pojištění (.pdf), které posunuly věk odchodu do důchodu na 65 let a dobu povinného odvádění pojistného prodloužily z 25 na 35 let.

Topolánkova vláda v rámci druhé etapy reformy v dubnu 2009 schválila také návrh zákona o penzijním spoření. Tento zákon by pro lidi, kteří si spoří na penzi, znamenal větší šanci na zhodnocení jejich peněz, zároveň by s sebou ale nesl i vyšší riziko (Právo, 21. dubna 2009). Topolánkův kabinet tento i související návrh na začátku května 2009 předložil Poslanecké sněmovně, o pár dní později ale jeho vláda skončila a projednávání obou návrhů tak bylo ukončeno s koncem volebního období.

Fischerova vláda

Na činnost výše zmíněné Bezděkovy komise navázala v lednu 2010 tzv. druhá Bezděkova komise. Sestavení komise tehdy inicioval ministr financí v úřednické Fischerově vládě Eduard Janota. Komise stihla vydat závěrečnou zprávu (.pdf) a navrhla dvě varianty reformy, přičemž obě počítaly s tím, že by si lidé na stáří spořili na vlastním individuálním účtu a také s tím, že by se zvýšil věk pro odchod do důchodu a zrušily doživotní vdovské a vdovecké důchody. Činnost komise nicméně byla ukončena už v červnu 2010 s koncem volebního období.

Důchodová reforma vlády Petra Nečase

Ačkoliv se snahy o důchodovou reformu nebo parametrické úpravy penzijního systému vyskytovaly dlouhodobě, k první ucelené reformě došlo až během Nečasovy vlády (.pdf, str. 98). Ta provedla úpravy důchodového systému označované jako tzv. malá a velká důchodová reforma. 

Malou reformu předložila Nečasova vláda Sněmovně v březnu 2011. Parlament pak návrh schválil v červnu téhož roku. I přes nesouhlas tehdejšího prezidenta Václava Klause nakonec novelizace zákona o důchodovém pojištění, spolu s některými dalšími zákony (.pdf), vstoupila v účinnost na konci září 2011.

V rámci malé důchodové reformy došlo především k navýšení věku odchodu do důchodu, u občanů narozených v roce 1977 byl např. věk jednotně stanoven na 67 let. Pro mladší ročníky se poté měl věk nástupu do důchodu postupně zvyšovat. Horní hranice, na níž by se mělo navyšování zastavit, přitom ale nebyla nijak stanovena (.pdf, str. 99–100). Při novelizaci roku 2011 rovněž došlo ke změně výpočtu důchodů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ lidé s vyššími příjmy měli pobírat vyšší penze a naopak osobám z nižších příjmových skupin mělo být garantováno, že jejich důchody neklesnou. Změnila se i pravidla pro valorizaci, která se stala automatickým mechanismem zakotveným v zákoně tak, aby se omezil prostor pro vládní zásahy do výše důchodů. Penze se navyšovaly o celou výši růstu cen a třetinu růstu reálných mezd pouze tehdy, pokud součet této inflace a růstu reálných mezd dosáhl alespoň 2 % (.pdf, str. 100).

Ke schválení tzv. velké důchodové reformy došlo v roce 2012 a zahájena byla v lednu 2013. Reforma se snažila o aktivnější zapojení obyvatel do důchodového systému prostřednictvím vytvoření takzvaného druhého pilíře důchodového systému. Ten tvořily soukromé fondy, do nichž si lidé dobrovolně mohli převést část důchodového spoření. Tento mechanismus umožnil občanům převést „3 procentní body jejich sociálních odvodů na soukromé spoření za předpokladu, že k tomu přidají další 2 procentní body ze svých prostředků“. Součástí bylo rovněž zpřísnění pravidel pro získání státní podpory ve třetím pilíři, který představuje penzijní připojištění.

Ačkoliv Nečasova vláda zvládla důchodovou reformu prosadit, její existence neměla dlouhého trvání. Už v roce 2015 vláda Bohuslava Sobotky tyto reformní kroky totiž zrušila. Zanikl tak druhý pilíř, tedy hlavní bod velké důchodové reformy. Sobotkův kabinet také prosadil změnu valorizace penzí (.pdf, str. 105–106) a podnikl kroky ke zrušení hlavních prvků malé důchodové reformy – novou vládou byl obnoven strop odchodu do penze (.pdf, str. 106), který byl stanoven na 65 let. Kromě toho se počítalo s tím, že důchodový věk se bude každých pět let vyhodnocovat tak, aby lidé v penzi strávili čtvrtinu svého života (.pdf, str. 106).

Penzijní reforma Fialova kabinetu

K reformě důchodového systému se zavázala i vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 14). Ministerstvo práce a sociálních věcí reformu připravilo v listopadu 2023 (.pdf), během roku 2024 prošla Parlamentem a je účinná od 1. ledna 2025. Tato reforma obsahuje 12 opatření (.pdf, str. 34 z 330), kterým jsme se podrobněji věnovali na podzim loňského roku. Patří mezi ně zvyšování věku odchodu do důchodu až na 67 let, zpomalení meziročního nárůstu nově přiznaných důchodů (.pdf, str. 2, 10) nebo dřívější odchod do penze pro lidi ze čtvrté kategorie rizikových povolání.

Představitelé hnutí ANO se dříve vyjadřovali v tom smyslu, že tuto důchodovou reformu po nadcházejících sněmovních volbách zruší. Karel Havlíček nicméně v květnu letošního roku uvedl, že hnutí s většinou opatření nemá problém a chce zrušit dvě nebo tři z nich. Jedním z nich je podle něj zvýšení věku odchodu do penze.

Nečas vs. Fiala –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kdo vyhrává?

Jak Nečasova, tak Fialova vláda tedy prosadily rozsáhlá opatření směřující k reformě důchodového systému. Odbor analýz a informací Úřadu vlády (.pdf) k Nečasově reformě uvádí, že „k české penzijní reformě (...) došlo po dvaceti letech více či méně významných parametrických reforem systému” (str. 98).

Obě reformy prodloužily věk odchodu do důchodu, změnily výpočet penzí a upravily podmínky pro pozůstalostní důchody. Nečasova vláda kromě toho zavedla druhý pilíř důchodového systému, zatímco Fialova vláda prosadila větší počet dílčích změn, kdy např. upravila výchovné, zvýšila minimální důchod, zvýhodnila podmínky pro pracující seniory nebo zavedla dřívější odchod do penze pro některé lidi v náročných profesích.

Závěr 

Snahy o důchodovou reformu se objevují už od začátku tohoto století, jednalo se ovšem spíše o dílčí změny penzijního systému. Topolánkova vláda reformu slíbila, během svého působení ale stihla zavést pouze první etapu z plánovaných tří. Nečasův kabinet ale už mezi lety 2011 a 2013 prosadil rozsáhlé změny důchodového systému v podobném rozsahu jako důchodová reforma vlády Petra Fialy. Reformy z let 2011–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2013 pouze nepřežily výměnu vládních koalic, což je test, kterým stávající důchodová reforma zatím neprošla. Fialův kabinet tak ve skutečnosti není první vládou, během které došlo k prosazení důchodové reformy, a tvrzení v příspěvku KDU-ČSL není pravdivé.