Vládní pomoc rodinám

Vláda po svém jednání 27. dubna 2022 oznámila na tiskové konferenci soubor opatření, jimiž chce pomoci rodinám s dětmi zvládnout vysokou inflaci a rostoucí ceny energií. Konkrétní pomoc spočívá ve vyplacení (.pdf) jednorázového příspěvku 5 tisíc korun na každé dítě všem rodinám, jejichž roční příjem je do milionu korun.

Na tiskové konferenci se redaktorka CNN Prima News Dáša Šamanová ptala (video, čas 30:11) ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, zda se příspěvek počítá z hrubého, nebo čistého ročního příjmu. Ten se při pokládání dotazu naklonil (čas 30:31) k premiérovi Petru Fialovi a na něco se ho zřejmě zeptal. Petr Fiala zareagoval pokrčením ramenou a pousmáním se.

Marian Jurečka na otázku odpověděl (video, čas 32:00): „Pokud se nepletu, tak v té debatě, kterou jsme vedli k tomu parametru, tak jsme se bavili čistý příjem té domácnosti."

Tuto původní informaci později 30. dubna 2022 opravil a řekl, že půjde o hranici 1 milionu Kč hrubého. Změnu zveřejnil na svém twitteru, kde se za nepřesnost omluvil.

Vláda o možné podpoře rodin jednala 27. dubna 2022. Ministr Jurečka předložil dvanáct možných opatření, z nichž byla přijata čtyři – jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpora zkrácených a flexibilních úvazků a podpora dětských skupin.

Dokument, který Marian Jurečka vládě předložil, podle Deníku N obsahoval dvanáct bodů. Ty vyplynuly „z diskuse, kterou vedla vláda minulý týden na jednání ve Štiříně“, jak popsal Jurečka. Doplňme, že vláda jednala na zámku Štiřín 20. dubna 2022.

Co se týče návrhů, které přijaty nebyly, jednalo se například o slevě na děti, příspěvku na mobilitu, obědy ve školách, doplatky na léky nebo také usnesení o tom, že vláda neobnoví superhrubou mzdu. Na tiskové konferenci po jednání vlády ale premiér Fiala řekl, že ohledně těchto opatření bude vláda „postupovat podle toho, jak to bude potřeba“.

Konkrétní znění dalších bodů není veřejně dostupné. Oslovili jsme proto s dotazem Deník N, který má dokument k dispozici. Součástí výčtu jednotlivých bodů je i sleva na dítě a sleva na poplatníka. Deník N nicméně blíže nespecifikoval, zda jde jen o její zvýšení, nebo i o překlopení do bonusu. Výrok nicméně i přes tuto nejasnost hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme, že na jednání 27. dubna nebylo přijato ani další zvýšení existenčního a životního minima. Marian Jurečka ale už 11. května oznámil, že se jejich zvýšení chystá.

Ministr Jurečka předložil v dubnu vládě dvanáct možných opatření pro podporu rodin. Na tiskové konferenci 27. dubna poté vláda oznámila, že se shodla na přijetí čtyř z nich - jednorázového příspěvku na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpory zkrácených a flexibilních úvazků a podpory dětských skupin. Vláda naopak nerozhodla o návrzích, které se týkaly např. příspěvku na mobilitu, obědů ve školách, doplatků na léky, nebo také o usnesení, že neobnoví superhrubou mzdu.

Některá z navržených opatření vláda sice neschválila, nicméně premiér Fiala uvedl, že boudou zaváděna „podle toho, jak to bude potřeba.“ Mezi takové návrhy patří i zvýšení životního a existenčního minima. Ty mají vliv na řadu sociálních dávek, na které by tak dosáhlo více lidí, nebo na výši alimentů. Uveďme, že vláda tato minima letos už jednou zvýšila, a to k 1. dubnu.

O dalším zvýšení existenciálního a životního minima pak Marian Jurečka opět mluvil na začátku května a 11. května pak na tiskové konferenci vlády oznámil, že připravuje jejich zvýšení k 1. červenci. Dále na konferenci zmínil i to, že vláda chystá zvýšení normativů pro vyplácení příspěvku na bydlení. Uveďme, že v jiných zdrojích se nám tuto informaci nepodařilo dohledat. Jelikož ale ministr Jurečka o těchto plánovaných krocích mluvil na oficiální tiskové konferenci členů vlády a premiér ani další ministři jeho vyjádření nerozporovali, považujeme ho za stanovisko celé vlády.

Zajímali jsme se také, zda je navýšení normativu pro příspěvek na bydlení součástí ministrem avizovaných 12 opatření. Konkrétní znění všech opatření nicméně není veřejně dostupné. Obrátili jsme proto s dotazem na Deník N, který má dokument k dispozici. Redakce nám zaslala bodový výčet těchto opatření, který plánované zvýšení normativu pro příspěvek na bydlení neobsahuje.

Doplňme, že podle dostupných informací se vláda dohodla na výše zmiňovaných čtyřech opatřeních, prozatím však neschválila konkrétní návrhy na změnu zákonů, které jsou k jejich skutečnému zavedení nutné. Vláda na svém webu DeštníkProtiDrahotě.cz například uvádí, že „zvýšila“ maximální výši čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 Kč, připravovaný návrh novely, který tuto změnu obsahuje (.doc, str. 10), však vláda k datu 18. května ještě neprojednávala.

Vláda tedy skutečně oznámila, že se dohodla na zavedení čtyř z dvanácti navržených opatření a mezi nepřijatá, ale zvažovaná opatření patří i zvýšení existenčního a životního minima a normativu u příspěvku na bydlení. Byť podle informací Deníku N úprava normativu pro příspěvek na bydlení není součástí avizovaného balíčku, vláda ji skutečně plánuje. Jelikož Marian Jurečka explicitně neuvádí, že by úprava normativu měla být součástí tohoto balíčku, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Ministr Jurečka se ve svém výroku odkazuje na programové prohlášení (.pdf) koaliční vlády Petra Fialy. V dokumentu vydaném v lednu tohoto roku se k této problematice vláda skutečně vyjadřuje hned v několika bodech (str. 6). V prohlášení konkrétně zaznívají zmínky jak o valorizaci slevy na poplatníka, tak i o zavedení daňových prázdnin pro rodiny s třemi a více dětmi:

• „Zavedeme valorizaci slevy na poplatníka.“
• „Zavedeme daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více dětí.“

Doplňme, že Marian Jurečka odpovídá na dotaz týkající se „možnosti slevy na poplatníka“, o které mluvil v březnu premiér Fiala. Ten tehdy nebyl příliš konkrétní a pouze zmínil, že vláda zvýšení slevy na poplatníka zvažuje. Ministr Jurečka tedy svým výrokem reaguje na velmi obecný dotaz, který mohl směřovat právě i na valorizaci, nejen na prosté zvýšení slevy.

V části programového prohlášení týkající se rodinné a sociální politiky (.pdf, str. 12) se vláda také zavazuje k přijetí daňových nástrojů a zjednodušujících opatření týkajících se systému sociálních dávek. Ke zvyšování rodičovských dávek a životního minima se v březnu letošního roku vyjadřovala například i koaliční Pirátská strana, která navrhla jejich pravidelnou valorizaci. Tyto kroky vláda také zmiňuje ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 14), podle kterého hodlá zvážit „zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, např. u rodičovského příspěvku nebo životního minima“.

Programové prohlášení vlády Petra Fialy skutečně obsahuje (.pdf, str. 13) závazek prosazení automatické valorizace minimální mzdy. „Zavedeme automatickou valorizaci minimální mzdy,“ uvádí vláda v pasáži věnované sociální a rodinné politice.

Dodejme, že o pravidelném navyšování minimální mzdy mluví Marian Jurečka od začátku roku. Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu v únoru uvedl, že „ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná“.

Přesné informace o parametrech valorizačního mechanismu nicméně známy nejsou. Ministr financí Zbyněk Stanjura dne 10. února v rozhovoru pro Blesk.cz zmiňoval, že se valorizace může odvíjet od průměrné mzdy nebo jejího mediánu, tedy střední hodnoty mezd. Nevyloučil také, že se minimální mzda může automaticky zvyšovat i v závislosti na výši inflace. Na začátku května 2022 poté premiér Petr Fiala mluvil o tom, že vláda automatickou valorizaci minimální mzdy „zvažuje“ a diskutuje o ní.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka na dotaz moderátorky o očekávaném zvyšování minimální mzdy zmiňuje požadavek odborů na úpravu minimální mzdy i v pololetí, což podle Mariana Jurečky není běžné. V odůvodnění proto ověříme, zda odbory takovýto požadavek vznesly, a také zda a případně v kolika případech došlo ke zvýšení minimální mzdy také v pololetí roku. 

Dne 29. dubna 2022 na tiskové konferenci sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) promluvil její předseda Josef Středula. Kvůli výraznému růstu inflace vznesl lídr ČMKOS požadavek na mimořádné zvýšení minimální mzdy na 18 200 Kč s platností od července 2022. Naposledy vzrostla v lednu 2022, konkrétně o 1 000 Kč, na současných 16 200 Kč.

Od svého zavedení v roce 1991 se v České republice minimální mzda zvýšila celkem 24krát, většinou k tomu docházelo na počátku roku. Podle přehledu MPSV o vývoji částek minimální mzdy došlo od roku 1991 k dodatečnému pololetnímu zvýšení, jak správně uvádí Marian Jurečka, jen ve čtyřech případech – v červenci 1999, v červenci 2000, v červenci 2006 a naposledy v srpnu 2013. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka odpovídá na dotaz redaktorek o očekávaném zvyšování minimální mzdy a poukazuje na její vliv na zvyšování mzdy zaručené. V odůvodnění se proto zaměříme na tuto souvislost.

Minimální mzdu zákoník práce popisuje jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2022, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 96,40 Kč za hodinu a 16 200 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Tzv. zaručená mzda poté podle zákoníku práce představuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi kategorií. Nejnižší, 1. kategorie zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. kategorie zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení vlády je tak pro rok 2022 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. kategorii prací) stanovena na 16 200 Kč, v nejvyšší kategorii pak činí 32 400 Kč.

Pro další úrovně zaručené mzdy zákon nepopisuje žádný specifický mechanismus výpočtu, stanovují se vždy diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Navýšení i v těchto kategoriích nicméně při zvýšení minimální mzdy bývá pravidlem.

Zaručená mzda je tak skutečně přímo odvozená od výše minimální mzdy, výrok ministra Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka zmiňuje rostoucí inflaci a rostoucí průměrné mzdy ve své odpovědi na otázku, která se týkala zvyšování minimální mzdy. Požadavek odborů, aby vláda navýšila minimální mzdu ještě letos, je podle Jurečky do určité míry oprávněný právě kvůli míře inflace a rostoucím mzdám v soukromé sféře.

Zaměřme se nejdříve na inflaci. Index spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb spotřebovávaných průměrnou českou domácností, zaznamenal v poslední době skutečně poměrně výrazný nárůst. Zatímco v jednotlivých měsících let 2018 až 2020 nepřekročila takto vyjádřená míra inflace v meziročním srovnání 3,7 %, na konci roku 2021 se blížila k 7 %. V únoru už se jednalo o dvouciferné číslo. „V dubnu 2022 vzrostly ceny zboží a služeb, které spotřebovává průměrná česká domácnost, o 14,2 % v porovnání se stejným měsícem v roce 2021,“ uvádí k tomu Česká národní banka. 

Ve druhé části výroku mluví Marian Jurečka o průměrné mzdě v soukromém sektoru. Data o její výši pravidelně zveřejňuje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV). Podle posledních dostupných výsledků statistického šetření ISPV za rok 2021 (.xlsx) průměrná mzda v privátní sféře skutečně v minulých letech rostla. Zatímco na konci roku 2020 odpovídala necelým 40 tisícům Kč, v posledním čtvrtletí roku 2021 se jednalo o téměř 42 tisíc Kč. 

Dodejme, že pokud bychom se zaměřili na celý rok 2021, činila by průměrná mzda v privátním sektoru 39 877 Kč (.xlsx). O rok dříve to bylo 37 789 Kč. Průměrná mzda tak i v tomto srovnání vzrostla o přibližně 2 tisíce korun, tedy o 5,5 %. Vezmeme-li v úvahu, že míra inflace v roce 2021 činila 3,8 %, reálně se průměrná mzda v minulém roce zvýšila o 1,7 %.

Z výše uvedených dat tedy skutečně vyplývá, že míra inflace i výše průměrných mezd v soukromé sféře roste. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

O opatřeních pro podporu rodin s dětmi a samoživitelů jednala vláda 27. dubna 2022. Ministr Jurečka předložil dvanáct návrhů, přijaty byly čtyři z nich – jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpora zkrácených a flexibilních úvazků a podpora dětských skupin. Z nepřijatých to byly například návrhy na úpravu slevy na děti, příspěvku na mobilitu, obědů ve školách, doplatků na léky nebo také usnesení o tom, že vláda neobnoví superhrubou mzdu.

Zvýšení rodičovského příspěvku rovněž nebylo přijato. O tom, že se jeho možné zvýšení projednávalo, informovaly Novinky.cz nebo CNN Prima News a zřejmě se jedná o jedno z opatření, která vyplynula (video, čas 0:21) z jednání vlády na zámku Štiřín, kde se sešla 20. dubna.

Dle Ministerstva práce a sociálních věcí má „nárok na rodičovský příspěvek (…) rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 300 000 Kč, nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte.“ Právě tímto omezením u věku dítěte ministr Jurečka zdůvodňoval rozhodnutí vlády rodičovský příspěvek nezvyšovat: „Když jsme se bavili například o té cestě přes zvýšení jenom rodičáku, zase by to byli rodiče dětí jen do čtyř let.“

Vláda 30. března 2022 rozhodla o zvýšení životního a existenčního minima o 10 % s platností od 1. dubna 2022. Důvodem k navýšení je podle vlády především vysoká inflace.

Navýšení životního a existenčního minima by se podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) mělo týkat (.pdf) přibližně 360 000 lidí. Životní minimum se totiž využívá při rozhodování o poskytnutí příspěvků a dávek a při posuzování hmotné nouze. Do dávek hmotné nouze spadá příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Úroveň životního minima má dále vliv na tyto dávky: porodné, dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na bydlení a přídavek na dítě. Na ten mají nárok rodiny, jejichž příjem nedosahuje 3,4 násobku životního minima.

Marian Jurečka tedy uvedl nepřesný odhad počtu lidí, kterých se má dotknout zvýšení životního a existenčního minima. Nicméně vzhledem k tomu, že jak Jurečka („zhruba“), tak tisková zpráva MPSV („přibližně“) své odhady relativizují a ministr se pohybuje blízko naší 10% toleranční hranice, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Marian Jurečka hovoří o slevě na odvodech na sociální a zdravotní pojištění u vybraných zaměstnanců. Reaguje na poznámku redaktorky, podle které 5 % „nedělá takovou částku“.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky představilo v polovině května 2022 návrh (.docx) novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dle tohoto dokumentu by měly být sníženy (.docx, str. 2) odvody pro vybrané skupiny zaměstnanců, aby u nich došlo ke zvýšení zaměstnanosti. Přesněji MPSV navrhuje „snížit pojistné na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem o 5 %“ pro:"

• osoby starší 55, případně 60 let,
• rodiče dětí do 9 let věku,
• osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci jiné osoby,
• osoby studující na střední nebo vysoké škole,
• osoby se zdravotním postižením na nechráněném trhu práce,
• osoby na rekvalifikaci,
• osoby mladší 21 let.

Podmínkou pro získání této 5% slevy je u většiny kategorií zaměstnanců sjednaná pracovní doba v rozsahu 8 až 32 hodin týdně, tedy tzv. zkrácený úvazek. 

MPSV v důvodové zprávě argumentuje (.docx, str. 2) především nízkou zaměstnaností výše zmíněných skupin obyvatel. Například zaměstnanost matek dětí mladších 6 let byla v roce 2021 pouze 41,8 % a zaměstnanost osob se zdravotním postižením byla v roce 2020 pouze 39 %. 

Ministerstvo předpokládá (.docx, str. 1–2), že tyto lidi může možnost pracovat na kratší pracovní úvazek motivovat k zapojení se do pracovního procesu, čímž by se podle něj zvýšily příjmy jejich domácností i státu. Uvedeným snížením odvodů chce proto ministerstvo motivovat zaměstnavatele částečné úvazky více vytvářet a nabízet. Doplňme, že podle MPSV je v ČR na zkrácený úvazek zaměstnáno pouze 5,7 % zaměstnanců, zatímco v Německu je to 27,9 % a v Rakousku 28,7 %.

Pro hodnocení tohoto výroku ministra Jurečky je ale klíčová část důvodové zprávy o dopadu (.docx, str. 3–4) zmiňovaného opatření na státní rozpočet.

MPSV odhaduje (.docx, str. 3–4), že 5% slevou na odvodech pro výše zmíněné skupiny zaměstnanců se příjem státního rozpočtu sníží o 1,9–3,2 mld. Kč. Počítá přitom s přibližně 260 tisíci osob, které jsou aktuálně zaměstnané a spadají do definovaných skupin.

MPSV dále předpokládá (.docx, str. 4), že snížení nákladů na zkrácené úvazky přivede na trh práce dosud nezaměstnané osoby (dle odhadu ministerstva 50–80 tisíc osob), čímž by se měl celkový výpadek státního rozpočtu snížit. V této souvislosti nicméně MPSV hovoří o „horizontu 5–10 let“.

Na závěr uveďme, že ministerstvo v návrhu odhaduje, že snížení odvodů bude v důsledku znamenat snížení výběru pojistného o 1,9 až 3,2 mld. Kč ročně. Marian Jurečka tak uvádí nepřesná čísla, když zmiňuje nižší rozsah 1,5 až 2 mld. Kč, oba intervaly se však částečně překrývají. Jurečka se tedy vyjadřuje nepřesně, ovšem nikoli nepravdivě.

Zároveň pripomeňme, že Jurečka svým výrokem poukazuje na to, že slevy v celkovém objemu představují nezanedbatelnou částku („Nemyslím si, že pět procent je málo"). Jelikož ve skutečnosti MPSV odhaduje celkový objem ještě větší a podporuje Jurečkovo tvrzení, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Informace o zaměstnanosti v jednotlivých zemích Evropské unie pravidelně zveřejňuje Statistický úřad EU (Eurostat). Jeho přehled obsahuje i data pro věkovou skupinu od 15 do 24 let. Podle této statistiky činila průměrná zaměstnanost lidí této věkové kategorie v EU v roce 2021 32,7 %. Česká republika tedy s 24,8 % leží pod průměrem EU a mezi 27 členy Unie se nachází na 19. místě. Velmi podobně se Česko umístilo v tomto žebříčku i v roce 2020, kdy skončilo na 18. místě.

Nejvyšší zaměstnanost mladých lidí vykazuje v roce 2021 Nizozemsko se 71,7 %, nejnižší naopak Řecko s 13,4 %. Pokud bychom se podívali na naše sousedy, Slovensko mělo zaměstnanost v této věkové skupině 20,8 %, Polsko 27,3 %, Německo 48,7 % a Rakousko 50,2 %. V porovnání s Rakouskem a Německem byla tedy v České republice zaměstnanost lidí ve věku 15–24 let přibližně dvakrát nižší.

Doplňme, že Česká republika patří mezi země s nejnižší mírou zaměstnanosti mladých lidí i mezi státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jestliže se zaměříme na míru zaměstnanosti mužů a žen ve věku 15–64 let, rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl v roce 2021 14,2 procentních bodů: Zatímco mužů bylo zaměstnaných 81,3 %, žen jen 67,1 %. Téměř totožná byla situace i v předchozím roce.

Uveďme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v květnu minulého roku zveřejnilo Analýzu vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2020 (.pdf), přehled za rok 2021 nicméně ještě nevydalo. Analýza za rok 2020 míru zaměstnanosti (MZ) jednotlivých skupin obyvatel shrnuje (.pdf, str. 9) následovně: „MZ se snížila především v mladších věkových skupinách. Patrný je pokles MZ ve věkové skupině 15–24 let, a to o 2,9 p. b., jedná se především o pokles MZ žen (o 4,9 p. b.).“ Ve věkové skupině 25–39 let se na poklesu míry zaměstnanosti (o 1,8 p. b.) také podílely především ženy. V jejichž případě se totiž zaměstnanost snížila o 2,9 p. b., což podle ministerstva „může souviset s péčí o děti“.

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v roce 2020 pobíralo rodičovský příspěvek 309,7 tisíc žen a 5,7 tisíc mužů. Jelikož muži tvoří jen necelá 2 % z rodičů čerpajících tento příspěvek a jelikož se nám nepodařilo dohledat data k zaměstnanosti mužů pečujících o děti, zaměříme se jen na zaměstnanost žen–matek. Podle statistiky OECD, v níž lze nalézt data o zaměstnanosti matek, je v České republice zaměstnáno (.pdf, str. 7) pouze 21,7 % matek, které pečují o dítě do dvou let věku (.xls, list LMF1.2.F). Nižší čísla hlásí jen Maďarsko a Slovensko. Ve většině států OECD se zaměstnanost matek s takto mladými dětmi pohybuje nad 50 %, často i nad 60 %, což je průměr zemí OECD i zemí EU.

Pokud je nejmladšímu dítěti, o které žena pečuje, 3–5 let, zaměstnanost matek v ČR činí 78,9 % (.xls, list LMF1.2.C). V případě, že je nejmladšímu dítěti 6–14 let, odpovídá míra zaměstnanosti matek dokonce 92,3 %, což je nejvyšší hodnota v rámci statistiky OECD. Jestliže se ale celkově zaměříme na matky, které pečují o dítě ve věku 0–14 let, nachází se ČR s mírou zaměstnanosti 67 % pod průměrem OECD (71,4 %) i pod průměrem EU (73 %). Česká republika tak stojí až na 25. místě z 29 srovnávaných zemí, tedy v poslední pětce. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru mluví o tom, že stát zaručuje rodičům dětí, které místo školky navštěvují tzv. dětské skupiny, že za jejich docházku zaplatí vždy maximálně 4 000 Kč měsíčně, ale pouze pokud se jedná o děti mladší tří let. Tímto upozorňuje na skutečnost, že pro děti nad 3 roky toto zastropování poplatků zavedeno není a v případě, že se tyto starší děti nedostanou do školky, mohou nakonec jejich rodiče za docházku do dětských skupin platit i vyšší částky. Dětské skupiny Jurečka zmiňuje také ve spojitosti s tím, že podle něj rodiče v České republice mají možnost sladit pracovní povinnosti a péči o dítě jen částečně.

Upřesněme, že dětské skupiny (.pdf, str. 11) jsou zařízení pravidelné péče o děti ve věkovém rozpětí od 6 měsíců do zahájení povinné školní docházky. Děti do jednoho roku přitom může dětská skupina přijmout jen v případě (.pdf, str. 3), že jsou v ní v daný den nejvýše 3 další děti mladší 4 let věku. Nejvyšší možná kapacita dětské skupiny je poté 24 dětí.

Zmiňované zastropování maximální výše poplatku za dítě v dětské skupině je součástí zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, od října 2021. Tehdy vstoupila v účinnost novela, která právě mimo jiné stanovuje maximální výši úhrady rodičů u dětí do 3 let (počítáno vždy k 31. srpnu) na částku 4 000 Kč měsíčně. Pro děti nad 3 roky nicméně zákon maximální výši poplatku neobsahuje. Výrok Mariana Jurečky z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Poslední komunální volby se konaly v roce 2018. KDU-ČSL v nich jednak sestavovala vlastní samostatné kandidátní listiny, jednak byla i součástí koalic. Uveďme, že jednotliví křesťanští demokraté kandidovali i na listinách jiných stran a mezi kandidáty navrženými KDU-ČSL byli i příslušníci jiných politických uskupení. Určit počet „komunálních politiků KDU-ČSL“ tak lze několika způsoby – s různými výsledky.

Pokud se podíváme na počty mandátů, které získali členové kandidátní listiny sestavené samotnou KDU-ČSL, připadlo těmto kandidátům 3 217 křesel v zastupitelstvech obcí, městysů a měst a 14 křesel v zastupitelstvech městských částí a obvodů. Dohromady se tak jednalo o 3 231 mandátů. 

Nezapočítáme-li nezávislé kandidáty, nachází se KDU-ČSL v tomto srovnání skutečně na prvním místě před ostatními politickými stranami. Například ODS na druhé příčce získala přibližně o tisíc mandátů méně, celkově 2 281 křesel.

Zde nicméně uveďme, že součástí kandidátních listin KDU-ČSL byli v některých případech také kandidáti jiných politických stran, například ODS či TOP 09, a dále také kandidáti bez politické příslušnosti (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Ti získali celkem 2 339 z uváděných 3 231 mandátů. Zastupitelů, kteří kandidovali na stranické kandidátce KDU-ČSL a byli přímo členy této strany, bylo jen 887. Členové KDU-ČSL byli naopak i součástí kandidátek jiných stran.

Dále zmiňme, že v komunálních volbách sestavily své vlastní kandidátní listiny nejen jednotlivé politické strany, ale i koalice. Jak ukazuje přehled (.zip, tabulka kvrk.xlsx), který zveřejnil Český statistický úřad, straníci KDU-ČSL kandidovali za řadu uskupení, jež zahrnovala i stranu TOP 09, ODS, hnutí STAN, ale i ČSSD, Pirátskou stranu či stranu Zelených.

Pokud se tedy podíváme na celkové počty zastupitelů podle jejich politické příslušnosti, nachází se KDU-ČSL s celkovým počtem cca 1 200 komunálních křesel až na druhém místě za ODS se zhruba 1 500 mandáty.

Český statistický úřad nicméně nabízí také statistiku počtu zastupitelů podle navrhující strany. V ní je KDU-ČSL opravdu na prvním místě se zhruba 3 600 mandáty. S odstupem tisíce mandátů se pak umístily hnutí STAN a ODS, které obě podle této statistiky získaly přibližně 2 600 křesel (.zip, tabulka kvrk.xlsx). 

Zaměřme se nyní podrobněji na zastupitele bez politické příslušnosti, kterých je v České republice více než 54 tisíc a představují tak 88 % všech zastupitelů. Mnozí z nich totiž byli v komunálních volbách KDU-ČSL navrženi – jak na kandidátkách samotné KDU-ČSL, tak na kandidátkách koalic. Je proto možné, že je Marian Jurečka zahrnuje do celkového počtu „komunálních politiků KDU-ČSL“. Dohromady bylo těchto zastupitelů navržených KDU-ČSL 2 508 (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Jestliže k tomuto číslu přičteme straníky KDU-ČSL z řad zastupitelů, dostaneme celkový počet 3 739 komunálních křesel. 

Stejným postupem bychom poté dostali přibližně 2 700 křesel v případě ODS, která by se tak v tomto srovnání nacházela až na druhém místě za KDU-ČSL. Třetí příčku s přibližně 2 600 mandáty by obsadilo hnutí STAN.

V posledních krajských volbách v roce 2020 získala KDU-ČSL 51 křesel a ODS 95. Ani po připočtení těchto politiků k počtu zastupitelů na úrovni měst a obcí by tak nedošlo ke změně celkového pořadí.

Můžeme tedy shrnout, že KDU-ČSL získala největší počet křesel ve volbách do zastupitelstev obcí, pokud vycházíme ze statistiky počtu mandátů podle navrhující strany, která je dostupná na webu Českého statistického úřadu. Na prvním místě by se KDU-ČSL nacházela, i pokud bychom k zastupitelům, kteří jsou členy této strany, přičetli zastupitele bez politické příslušnosti navržené právě KDU-ČSL. Doplňme však, že co se týče celkového počtu zastupitelů čistě podle politické příslušnosti, nachází se na prvním místě ODS. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Marian Jurečka má patrně na mysli Komisi pro spravedlivé důchody, která vznikla v roce 2019, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí vedla Jana Maláčová z ČSSD. Cílem Komise má být „zajistit nejen udržitelný důchodový systém, ale i důchodový systém zajišťující důstojné a spravedlivé důchody“.

Kromě odborné veřejnosti zasedli v Komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti. Předsedkyní důchodové komise byla tehdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová a poslední zasedání proběhlo na konci listopadu 2020.

Z principů, které podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí Komise schválila, vzešel návrh důchodové reformy. 11. prosince 2020 ho představila tehdejší ministryně Babišova kabinetu Jana Maláčová a předsedkyně Komise Danuše Nerudová. Návrh si dával (.pptx, str. 1–4) za cíl, aby byl důchodový systém v budoucnu srozumitelný, spravedlivý a udržitelný. V tzv. první fázi důchodové reformy počítaly (str. 5) ministerstvo a Komise se sedmi změnami, mezi které patřily:

• 500 Kč měsíčně k důchodu za vychované dítě pro hlavního pečujícího rodiče,
• nižší věk odchodu do důchodu pro náročné profese,
• základní důchod 10 000 Kč pro každého, kdo pracoval 25 let,
• zkrácení potřebné doby pojištění – místo dosavadních 35 let na 25 let,
• vícezdrojový systém financování – v průběhu let se počítá (video, čas 13:35) s daňovou reformou,
• nižší daně pro pracující důchodce,
• důchodová kalkulačka, aby se každý mohl dozvědět, jak velký bude mít důchod.

Ministryně Maláčová uvedla (video, čas 1:00), že tento návrh „má základní principiální podporu členů“ Komise. To však neznamená, že by na návrzích musela panovat absolutní shoda. Jednací řad Komise totiž říká, že pro schválení stanovisek stačí pouze nadpoloviční většina přítomných členů. Pouze 15 z celkových 43 členů byli zástupci poslaneckých a senátorských klubů.

Zaměřme se třeba na první zmíněný bod návrhu – tedy 500 Kč navíc za vychované dítě. Komise si na svém 6. jednání odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje, aby vládní koalice projednala záměr „zvýšení důchodů fixní částkou zohledňující výchovu dětí“. Pro návrh hlasovalo 16 přítomných, proti 10 a dalších 6 se zdrželo.

Ze zápisů se bohužel nedozvíme, kdo přesně hlasoval pro co. Zápisy z jednání, které jsou veřejně dostupné, totiž nejsou moc podrobné. Nevíme tedy, jestli všichni zástupci politických stran pro návrh hlasovali. Obdobná situace, kdy pro návrh hlasovala sice většina, ale ne všichni, nastal i u problematiky (.pdf, str. 8) důchodů pracovníků náročných profesí nebo u mírnějších podmínek (.pdf, str. 5), které se vztahují k délce doby pojištění nutné pro získání nároku na důchod. Pro úplnost dodejme, že členka Komise za TOP 09 Pekarová Adamová na jednom ze zasedání uvedla (pdf, str. 3–4), že výsledky hlasování „by se neměly charakterizovat jako shoda“.

Komise se nicméně jednomyslně shodla (.pdf, str. 7) na tom, že by Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo rozpracovat koncepci tzv. nultého a prvního pilíře důchodového systému. Nultý pilíř se týká (.pptx, str. 6) základního minimálního důchodu pro všechny důchodce a je jednou ze změn, které ministerstvo spolu s Komisí představilo. První pilíř pak zohledňuje předchozí výdělky občana a ministerstvo s ním ve svém plánu také počítalo.

Na představený návrh důchodové reformy mířila z řad ostatních politických stran řada kritiky. Člen důchodové komise Jan Bauer z ODS uvedl 11. prosince 2020 v ČT, že tento návrh nebyl dostatečně probrán (video, čas 22:04) v důchodové komisi ani v rámci tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD. Návrh podle Bauera respektuje některé závěry Komise, ale neřeší klíčové problémy. Také Lenka Dražilová, poslankyně ANO a členka Komise, pak potvrdila, že daný návrh vládě předložen nebyl, a pozastavila se (video, čas 25:55) nad tím, že se o představeném návrhu nedebatovalo v rámci Komise.

„Nesouhlasím například s tím, že tady tato reforma, která byla dnes světu představena, je pod záštitou celé Komise pro spravedlivé důchody,“ uvedl (video, čas 6:45) další poslanec za hnutí ANO Aleš Juchelka. Tomuto názoru během diskuze v pořadu Události, komentáře oponoval (video, čas 7:47) poslanec ČSSD a člen Komise Roman Sklenák. Další členka Komise za KDU-ČSL Šárka Jelínková dodala (video, čas 10:56), že na většině návrhů, které ministerstvo představilo, panovala většinová shoda. O ucelenou důchodovou reformu podle Šárky Jelínkové ale nešlo.

I další kritika směřovala zejména k tomu, že představený návrh není skutečnou reformou. Podle Olgy Richterové z Pirátské strany nejde o reformu, ale pouze o úpravu důchodů. Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová pak označila plán za „absolutně bezzubý návrh“, šéf STAN Vít Rakušan zase za „marketingový tah“. Předseda hnutí SPD Okamura například kritizoval hranici minimálního důchodu, která je podle něj „strašně nízká“.

Důchodovou reformu se Janě Maláčové již schválit nepodařilo. Nepočítala s ní ani tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, a to vzhledem k tomu, že se blížil konec funkčního období Babišovy vlády. V létě 2021 se nicméně Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč k důchodu na dítě pro toho rodiče, který se o něj staral. Novela má platit od roku 2023.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Marian Jurečka v rozhovoru pro Deník N uvádí, že politická shoda byla na principech důchodové komise. Nezmínil tedy konkrétně reformu z dílny rezortu pod vedením Jany Maláčové. Je sice pravdou, že Komise pro spravedlivé důchody se na spoustě věcí shodla, ne vždy to ale bylo absolutní většinou. Z veřejných informací se nedozvíme, jak kdo konkrétně na zasedáních Komise hlasoval, a nemůžeme tedy potvrdit, že na klíčových principech panovala shoda mezi zástupci politických stran.

Z kritiky nejen ODS, ale i tehdejšího vládního hnutí ANO vyplývá, že představený návrh nelze prezentovat jako výslovnou shodu Komise. To však neznamená, že by ostatní strany kritizovaly základní principy reformy. Kritika směřovala především k tomu, že reforma není dostatečně propracovaná a obsáhlá. Z výše zmíněných důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V první části našeho hodnocení se zaměříme na to, jestli současná vládní koalice implementovala do svého programového prohlášení závěry důchodové komise. Ministr Jurečka přitom některé z principů vyjmenoval. Na závěr se pak podíváme na to, jestli opravdu došlo ke zvýšení důchodů o 500 korun za každé vychované dítě.

Nejprve uveďme, že důchodovou komisí má Marian Jurečka patrně na mysli Komisi pro spravedlivé důchody, která vznikla v roce 2019, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) vedla Jana Maláčová z ČSSD. Kromě odborné veřejnosti zasedli v této komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Piráti. Předsedkyní důchodové komise byla tehdejší rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová a poslední zasedání proběhlo na konci listopadu 2020.

Komise si na svém 6. jednání v září 2019 odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje, aby tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD projednala záměr „zvýšení důchodů fixní částkou zohledňující výchovu dětí“. (Pro návrh hlasovalo 16 přítomných, proti 10 a dalších 6 se zdrželo.) Programové prohlášení současné vlády pak skutečně říká, že by se při výpočtu zásluhové složky důchodu měl zohlednit počet vychovaných dětí.

Na svém 7. jednání o měsíc později se komise jednomyslně shodla (.pdf, str. 7) na tom, že by MPSV mělo rozpracovat koncepci tzv. nultého a prvního pilíře důchodového systému. Podle reformy představené v době, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí řídila Jana Maláčová, se nultý pilíř týká (.pptx, str. 6) základního minimálního důchodu pro všechny důchodce. První pilíř pak zohledňuje (str. 6) předchozí výdělky občana a někdy se mu říká také zásluhový. Programové prohlášení Fialova kabinetu s oběma pilíři počítá a navíc k nim chce přidat i třetí, dobrovolnou složku.

Během svého 8. zasedání v listopadu 2019 pak důchodová komise většinově podpořila (.pdf, str. 8) usnesení, v němž doporučila, aby byly „k politickému projednávání“ postoupeny principy návrhu na řešení důchodů v případě tzv. náročných profesí. Upřesněme, že komise (.pdf, str. 1) se tehdy věnovala možnostem zajistit dřívější odchod do důchodu pro pracovníky nejvíce rizikových zaměstnání, aniž by došlo ke zkrácení výše jejich důchodu. Na svém 11. zasedání si zase komise odhlasovala (.pdf, str. 5), že doporučuje „dále rozpracovat varianty měkčí podmínky potřebné doby pojištění“ – zjednodušeně řečeno doby, po kterou musí lidé pracovat, aby získali nárok na starobní důchod (.pdf). Oba tyto návrhy Fialova vláda ve svém programovém prohlášení podporuje (.pdf, str. 14).

Marian Jurečka zmiňuje konkrétně ještě mezigenerační solidaritu. Ačkoliv ze zápisů jednání, které nejsou příliš podrobné, nevyplývá, že by komise tento problém projednávala, ve svém programu s ním nynější vláda počítá. Konkrétně se jedná o možnost „platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům“. Dodejme, že důchodovou reformu hodlá současná vládní garnitura předložit do konce roku 2023.

V minulém volebním období, konkrétně v létě 2021, se Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč k důchodu na dítě pro toho rodiče, který se o dítě staral. Novela má platit od roku 2023.

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Marian Jurečka správně uvádí, že programové prohlášení vlády (ve které působí jako ministr práce a sociálních věcí) obsahuje některé principy přijaté Komisí pro spravedlivé důchody. Ze zmíněných příkladů tato komise nehlasovala přímo jen o mezigenerační solidaritě, tento princip je nicméně základem samotného průběžného důchodového systému, kde důchody hradí lidé v produktivním věku. Zvýšení důchodů o 500 korun za vychované dítě bylo již schváleno. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Marian Jurečka uvádí, že pokud ukrajinští uprchlíci nezískají práci na stejné pozici do půl roku od příchodu do ČR, ztrácejí jistotu, že se uplatní ve svém oboru. V rámci našeho ověření se proto soustředíme na to, jak se u uprchlíků s délkou nezaměstnanosti vyvíjí jejich motivace a pravděpodobnost, že získají zaměstnání, a dále také na to, jak se tito uprchlíci uplatňují na pozicích, které odpovídají jejich kvalifikaci.

Zaměřme se nejdříve na trh práce obecně. Dle vyjádření odborníků z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí či Unie zaměstnavatelských svazů ČR nemají zaměstnavatelé o dlouhodobě nezaměstnané uchazeče zájem. Důvodem je to, že z pohledu zaměstnavatelů může dlouhá nezaměstnanost značit ztrátu pracovních návyků, nezájem práci získat a udržet si ji. „Mnoho studií naznačuje, že pravděpodobnost nalezení nového zaměstnání se snižuje s prodlužující se nezaměstnaností, neboť nezaměstnaní ztrácí pracovní návyky a kontakt s trhem práce,“ uvádí (.pdf, str. 9) autoři studie z roku 2009, která se zabývala tříděním uchazečů na úřadech práce.

Nezisková organizace REINTEGRA pak ve své publikaci z roku 2006 popisuje (.pdf, str. 9–10) tři fáze nezaměstnanosti. První fázi označuje jako aktivní období (str. 9), v němž nezaměstnaný člověk věří v úspěch svého snažení a „věří, že zaměstnání brzy získá“. Druhou fází, která nastává v průměru mezi 6. a 12. měsícem nezaměstnanosti, je poté období zklamání. Jako hlavní důsledky této „fáze zklamání, úzkosti a deprese, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“ (.pdf, str. 11–14) popisují autoři publikace snížení životní úrovně, změnu vnímání času, ztrátu zájmu o život společnosti nebo zátěž rodinných vztahů. Následující fází nezaměstnanosti je podle autorů období pasivity.

Uplatněním uprchlíků v oborech jejich kvalifikace z domova se pak zabývá například britská studie Přístupy k zaměstnanosti odborně kvalifikovaných uprchlíků ve Spojeném království (Attitudes to Employment of Professionally Qualified Refugees in the United Kingdom) z roku 2013. Autoři popisují potíže při snaze uprchlíků o uplatnění se ve svých původních oborech a to, že se to daří jen části z nich. Prezentují také graf z jedné starší studie, který znázorňuje vývoj morálky při hledání práce. Britští autoři nicméně upozorňují (str. 6), že dle jejich výzkumu jsou zkušenosti odborně vzdělaných uprchlíků často ještě složitější, než ukazuje křivka níže, a při hledání zaměstnání se tito uprchlíci „mnohokrát odchýlili od optimismu ke zklamání a zase zpět“.

Pokud se zaměříme i na zaměstnanost uprchlíků obecně, podle německého Institutu pro pracovní trh a výzkum povolání (IAB) se „míra zaměstnanosti uprchlíků zvyšuje s délkou pobytu“ (.pdf, str. 27). Zároveň ale tento institut upozorňuje na to, že v případě Německa pracuje 57 % zaměstnaných uprchlíků jako kvalifikovaná pracovní síla, specialisté nebo odborníci, zatímco před příchodem do země pracovalo na daných pozicích 85 % těchto lidí (str. 33). V mnoha případech tak dochází k sestupu na pracovním žebříčku. Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD) ve svém dokumentu z konce března 2022 uvádí (.pdf, str. 2), že vysoká motivace ukrajinských uprchlíků v kombinaci s jejich obtížnou výchozí pozicí nutí mnohé z těchto lidí nastoupit na málo placenou pracovní pozici, která vyžaduje jen nízkou kvalifikaci – a to bez ohledu na skutečnou kvalifikaci. Podle ICMPD navíc v těchto povoláních uprchlíci často „uvíznou“.

Na závěr tedy shrňme, že podle neziskové organizace REINTEGRA nastává u nezaměstnaných přibližně po půl roce fáze „zklamání, úzkosti, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“. V průběhu času také podle výše uvedených studií dochází ke snížení motivace uprchlíků k hledání odpovídajícího zaměstnání. Přesná časová rozmezí, kdy dochází k poklesu či nárůstu motivace, už nicméně tyto studie neuvádějí. V čase klesá i samotná pravděpodobnost, že se uprchlíkům podaří získat zaměstnání, které jejich kvalifikaci skutečně odpovídá. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Hnutí pro život je spolek, který se podle svých slov snaží „předcházet zbytečným potratům, pomáhat ženám, které se cítí být k potratům nuceny, a těm, které mají po potratu psychické potíže.“

Hnutí vyvolalo kontroverze svými vyjádřeními v souvislosti s válkou na Ukrajině, kde se ruští vojáci dopouštějí znásilnění na ukrajinských ženách. Kvůli početným případům znásilnění bylo na Ukrajině potřeba značné množství nouzové antikoncepce, která se používá po nechráněném sexuálním styku. Sbírka na nákup nouzové antikoncepce se organizovala také v České republice. 

Hnutí se v reakci na tyto sbírky vyjádřilo na svém facebooku, kde tvrdilo, že skutečným lékem pro znásilněnou ženu „není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc.“ Taktéž zdůraznilo prevenci, kterou spatřuje v nákupu „houkadel, pepřáků nebo elektických paralyzérů." Příspěvek na svém facebooku hnutí později smazalo kvůli negativním reakcím.

12. dubna poté přišel Deník N s informací, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) spolupracuje s Hnutím pro život. Mluvčí resortu Eva Davidová tehdy uvedla, že hnutí nepatří mezi tzv. oficiální připomínková místa MPSV, se kterými ministerstvo konzultuje předlohy zákonů (.pdf). Zároveň také dodala, že se „případná spolupráce s tímto hnutím (…) odehrává stejně jako s mnoha dalšími subjekty.“ Výroky Hnutí pro život o znásilněných ženách na Ukrajině označila za „velmi nevhodné“ a MPSV se od nich distancovalo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí také na dotaz ze 13. dubna 2022, podaný dle zákona o svobodném přístupu k informacím, uvedlo (.pdf), že s Hnutím pro život nespolupracuje. Tuto informaci zmínilo také ve své tiskové zprávě ze 13. května 2022. V ní upřesnilo (.pdf), že „nějakou formou, která ale nemusí znamenat například přímý podíl na tvorbě legislativy, spolupracuje s desítkami různých organizací“ – mezi nimi ale Hnutí pro život není.

MPSV ve zprávě také zopakovalo, že Hnutí pro život není a nebylo (.pdf) připomínkovým místem MPSV, mezi něž se řadí např. Síť pro rodinu, Národní centrum pro rodinu nebo SOS vesničky.

V samotném rozhovoru ministr Marian Jurečka nicméně zmiňuje, že Hnutí pro život má „možnost připomínkovat některé materiály,“ což je v rozporu s tvrzením tiskové zprávy (.pdf) MPSV ze 13. května. Marian Jurečka dále v rozhovoru na dotaz, zda ukončí s hnutím spolupráci, odvětil: „Já neukončuji spolupráci ani s jinými nevládními organizacemi, které jsou na opačné straně spektra.“

Z výše uvedeného vyplývá, že není zcela jasné, zda ministerstvo s Hnutím pro život spolupracuje nebo spolupracovalo, zda má možnost připomínkovat některé materiály, nebo zda s hnutím byla, nebo nebyla ukončena spolupráce. Oficiální vyjádření MPSV a vyjádření ministra Jurečky se totiž neshodují. Jelikož však Ministerstvo práce a sociálních věcí v oficiální odpovědi na žádost o stanovisko (dle zákona o svobodném přístupu k informacím) uvedlo, že s Hnutím pro život nespolupracuje, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministr Jurečka svůj výrok uvedl v rámci odpovědi na hlavní otázku, která zněla, zda Ministerstvo práce a sociálních věcí ukončí spolupráci s Hnutím pro život. Jurečka uvedl, že spolupráce ukončena nebude, prohlásil však, že se distancoval nejen od výroků Hnutí pro život, ale také od výroků kardinála Dominika Duky. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že ony výroky se v obou případech vztahují k případům znásilnění ukrajinských žen ruskými vojáky.

Hnutí pro život dne 7. dubna 2022 reagovalo na výzvu bývalého záchranáře Víta Samka, který téhož dne na Facebooku zveřejnil výzvu k dodání nouzové antikoncepce (.pdf) pro znásilněné ukrajinské ženy. Hnutí tuto formu pomoci ve svém příspěvku na Facebooku odsoudilo. Tento příspěvek byl sice následně smazán, ale mezitím již na sebe organizace stačila upoutat pozornost široké veřejnosti. 

Hnutí pro život je jednou z tzv. pro-life organizací, jež se primárně angažují v boji proti potratům. Jak uvádí religionistka Andrea Beláňová, která se zabývala výzkumem tohoto typu iniciativ, jeho členové sami sebe často označují za ultrakatolíky. Dodejme, že Hnutí pořádá pravidelný Národní pochod pro život.

Ministr Jurečka se ke zmíněnému výroku Hnutí pro život vyjádřil např. v tiskové zprávě (.pdf) o spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí s neziskovým sektorem ze dne 13. května 2022. Mimo jiné zde uvádí: „Pokud jde o nedávné výroky představitelů hnutí směrem ke zneužitým ženám na Ukrajině, důrazně jsme je odsoudili a považujeme je za velmi nevhodné.“

Vraťme se ještě k výroku kardinála Dominika Duky z jeho názorového článku zveřejněného dne 25. dubna 2022 na jeho blogu. Kardinál Duka zde mimo jiné napsal, že ruští vojáci, kteří se dopouštěli znásilňování, jsou často „obětí těch nejsilnějších emocí a vášní, kdy hrůza z boje, strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku“. Také tento článek vyvolal řadu kontroverzí nejen mezi širokou i odbornouveřejností, ale také uvnitř církve.

Ministr práce a sociálních věcí se k postoji kardinála Dominika Duky vyjádřil prostřednictvím svého twitterového účtu dne 27. dubna 2022.