Miloš Zeman
Jan Hamáček mně říkal, že dokonce ten náš zákon, který umožňuje reciprocitu s Velkou Británií v případě tvrdého brexitu, byl tak inspirativní, že ho přejala velká část členských zemí Evropské unie.
Takže reálně se rozhodujeme mezi tvrdým a měkkým Brexitem. Je připravena odporně dlouhá smlouva, která má pět set třicet stránek.
Jednak k posílení pravomocí Evropského parlamentu, protože to je snad jediný parlament, který nemá zákonodárnou iniciativu.
A když Andrej Kiska kdysi říkal, že Evropská unie je skvělý projekt, vždycky jsem mu dodával, že má špatné projektanty.
Evropská komise už tohle, tedy boj proti daňovým rájům, slibuje celou řadu let, a bohužel vůbec nic nedokázala.
Holandsko, ale také Lucembursko, mají velmi nízké daňové sazby, a proto tam chodí i naše firmy.
Víte, kolik je jenom v Holandsku českých firem? Třináct set dvacet.
Naštěstí je tady jev, kterému se říká kofinancování, to znamená, že k té evropské dotaci musíte přidat určité procento, většinou je to dvacet procent, z národních zdrojů.
To číslo je sedm set padesát miliard korun. A to je čistý zisk našeho vstupu do Evropské unie.
Já sám si sice myslím, že církevní restituce jsou pod otazníkem a to z několika důvodů. Za prvé ten způsob přijímání těch zákonů byl poněkud podivný, protože nakonec to bylo rozhodnuto většinou jednoho hlasu (...) zásluhou jakého hlasu trestně stíhaného pana poslance Pakárka, který šel krátce poté do vězení.
Tzv. církevní restituce byly přijaty jako zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve třetím čtení (14. července 2012), kdy návrh potřeboval podporu většiny přítomných, bylo ve finálním hlasování nutno k jeho přijetí 92 hlasů. Získal podporu 93 hlasů. Roman Pekárek, o kterém prezident mluví, však v té době nebyl ještě vůbec poslancem.
Pekárek se do Poslanecké sněmovny dostal jako náhradník, a to konkrétně 7. listopadu 2012.
Zákon o církevních restitucích se vrátil do Poslanecké sněmovny po zamítnutí Senátem. Hlasování se uskutečnilo 8. listopadu 2012. K přijetí bylo třeba alespoň 101 poslanců. Pro přijetí hlasovalo 102 poslanců, mezi nimi byl i poslanec Roman Pekárek (později skutečně odsouzen a uvězněn).
I kdyby se ale tohoto hlasování neúčastnil, zákon by byl přijat. Výrok prezidenta je tedy nepravdivý, neboť hlasování, ve kterém Pekárek podpořil církevní restituce, by dopadlo stejně, i kdyby hlasoval jinak. Při prvním hlasování, kdy zákon prošel o jeden hlas, nebyl Pekárek vůbec poslancem.
